Skutky – kapitola 8

1 Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.

ř.: se stalo
Sloveso diaspeirein zn. ‚roztrousit / rozptýlit‘ Příbuzné slovo diaspora označ. žid. skupiny rozptýlené v pohanském světě.
Pavel byl naprosto pomýlený – považoval zlo za dobro a dobro za zlo. Byl si přitom správností svého přístupu naprosto jist.
Křesťané byli objekty pronásledování a samozřejmě pravdu znali. Ale i mezi nevěřícími jistě bylo dost lidí, kteří chápali, že Pavlův fanatismus není správný. Co ale s tím? Člověka fanaticky přesvědčeného o své pravdě běžné argumenty nepřesvědčí.
Jde o velké memento – nikdy nevíme, koho Bůh osloví. Nikdo není předem ztracený případ. Bylo množství fašistů, komunistů i jinak pomýlených lidí, které Bůh na jejich cestě zastavil.
I v dnešní době je velké množství pomýlených lidí¹. Je přitom prakticky nemožné s tím něco dělat – argumentace většinou k ničemu nevede. Bůh je ale změnit může.
Štěpán byl první vlaštovkou pronásledování. Štěpánovou vraždou se zřejmě uvolnila lavina -když se ukázalo, že pronásledovat křesťany je možné, tolerované či dokonce „žádoucí“, stali se věřící „lovnou zvěří“.
Útěk byl logickou reakcí.
Proč se apoštolové rozhodli zůstat? Zadržel je Ježíš? Zeptal se jich „Quo vadis“?² Byli připraveni zemřít nebo naopak spoléhali na Boží ochranu? Nechtěli opustit své ovce nebo zůstali v Jeruzalémě samojediní?
Určitě museli přejít do „podzemí“ a církev organizovat v konspiraci.
Organizaci církve se apoštolové a jiní vedoucí užili za pochodu a neměli to věru jednoduché – situace jim nedopřávala vydechnout, měnila se „z hodiny na hodinu“ – nejprve probuzení a přízeň, nyní katastrofální pronásledování a rozprchnutí sboru.

2 Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali.

ř.: dělali velké naříkání / kvílení; [obřadní nářek nad mrtvým spojený s bitím v prsa; nad tím, kdo zemřel ukamenováním, nebylo dovoleno naříkat, takže pozn. poukazuje na nespravedlivou smrt]
Vždy se najdou zbožní, kteří se nebojí riskovat. Podobně se zachoval Josef z Arimatie.
Možná nám pomůže si představit situaci, když si vzpomeneme na pohřeb Alexeje Navalného (únor 2024). Kdo se na pohřeb vypravil, riskoval mnoho. Svou přítomností totiž dával putinovskému režimu najevo, že zabil spravedlivého člověka

3 Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.

Takový aktivní agilní inteligentní a o své věci přesvědčený aparátčík dokáže natropit obrovské škody. Ať už slouží inkvizici, gestapu, Státní bezpečnosti nebo, jako v tomto případě, náboženským vedoucím.
Takováto praxe je v mnoha zemích běžná dodnes – pronásledování křesťanů ani po dvou tisících letech neustává.

4 Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo

Sloveso diaspeirein zn. ‚roztrousit / rozptýlit‘; Příbuzné slovo diaspora označ. žid. skupiny rozptýlené v pohanském světě.
Byli to uprchlíci, museli opustit domovy. Zpráva o tom, co zažili a důvod, proč museli uprchnout, si nenechávali pro sebe. Pro šířeni evangelia šlo o silný impuls.

5 Filip sestoupil ⁽do města Samaří⁾ a hlásal jim Krista.

var.: do jednoho samařského města;
Filipové byli dva – jeden byl apoštol, druhý diakon.
Vzhledem k tomu, že jsme se dočetli, že apoštolové z Jeruzaléma neuprchli, šlo pravděpodobně o diakona Filipa. Jisté to ale není. Když později mohli do Samaří přijít Petr a Jan, proč ne Filip?

6 Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil.

Filip vystupoval na veřejných místech. Kázal i se za lidi modlil.
Zájem byl velký, podnícený obojím: zvěstí i zázraky.
Nebylo mnoho těch, kteří by byli proti nebo Filipa ignorovali.

7 Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.

A není divu – to, co se dělo, bylo po všech stránkách mimořádné.
Ochrnutý ani chromý nevstane bez toho, aby se neodehrál „organický“³ zázrak. A vymítání démonů je provázeno výraznými projevy

8 A v onom městě nastala veliká radost.

Samařané „opět“⁴ reagují na projevy Boží moci spontánně a nekomplikovaně – radují se.

9 Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.

ř. mageuein (‚čarovat‘); HL v NS. Didaché „nebudeš používat kouzel“ (‚ú mageuseis‘).
Nic nejde bez komplikací. Boží království má vždy opozici.
Šimon byl významný mág se značnou nadpřirozenou duchovní mocí.

10 Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“ 11 Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií.

Svou pozici si ve městě upevňoval dlouhou dobu. Jeho moc byla všeobecně vnímána jako pocházející od Boha.
To je poměrně běžné i dnes – lidé nerozlišují, odkud nadpřirozená moc pochází. Navštěvují léčitele čaroděje či jiné okultisty a zdroj jejich moci je nezajímá.

12 Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.

Probuzení město „provanulo“ nekompromisním způsobem.
Lidé chápali, reagovali a dávali se pokřtít.

13 Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl.

Šimon byl nepochybně služebníkem zlého
Jeho uvěření a křest nejsou zpochybněny. Není k tomu důvod – nikdy nevíme, kdo se obrátí a kdo ne. Okultismus lidem sice cestu k Ježíši většinou zatemňuje⁵, ale výjimky existují. Někdy naopak mohou mít okultisté do duchovního světa dobrý vhled, který je ke Kristu přivede.
Na druhé straně, je dost možné, že Šimona k obrácení přivedla pouze konfrontace s větší mocí, než jakou disponoval on. Jakési profesionální zaujetí: Tihle hoši toho dokážou ještě více, než já. Budu se jich držet jako svých nových guru, abych se něco přiučil.
To nemusí být jako první krok nutně špatně, samo o sobě to ale je nedostačující. Pokud si člověk nevybuduje vlastní vztah ke Kristu, časem odpadne. Nejpozději ve chvíli, kdy probuzení zeslábne a nastane „běžný“ křesťanský život.

14 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

Apoštolové se učili za pochodu. Reagovali na přicházející zprávy. Probuzení v Samaří bylo významnou a zajímavou událostí.
Na místo se vypravili dva nejvýznamnější vedoucí

15 Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého, 16 neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.

Všechny Filipovy spektakulární zázraky nebyly provázeny přijetí Svatého Ducha. Ten byl velmi při díle, lidi ale po „letničním způsobu“ nenaplňoval.
To je zajímavé a poučné: Křest v Duchu Svatém je zjevně speciální, oddělená a dobře odlišitelná zkušenost.
Filip kupodivu neměl „schopnost“ tuto zkušenost zprostředkovat. (To také ukazuje na to, že šlo o Filipa diakona a ne o Filipa apoštola, neboť ten by tuto schopnost zřejmě měl)
Slova „dostali“ a „padnout“ připomínají některé rysy této nadpřirozené zkušenosti: Jde o Boží dar, který se dostává. A jde o náhlý zážitek, kdy na člověka Boží Duch padne (věci padají shora dolů a padají rychle).
Je zde explicitně řečeno a je tedy naprosto neoddiskutovatelné, že křest ve vodě nerovná se automaticky křtu Duchem Svatým.

17 Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého.

Nebyl Filip zahanben, že on sám nebyl schopen křest Duchem Svatým zprostředkovat? Pravděpodobně ne. Existuje dělba kompetencí. On sám si na nedostatek Boží moci nebo na nedostatečné používání Bohem rozhodně stěžovat nemohl.
Kdy se vlastně stalo, že křest Svatým Duchem začali předávat i jiní věřící, než jen apoštolové? Dělal to samozřejmě Pavel, ale ten je mezi Dvanáct obvykle započítáván. Další příklad mě nenapadá.
Duch Svatý se ale v církvi šířil dějinami i dále, po smrti Dvanácti, takže lidé schopni jej předávat, existovat museli.⁶

18 Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch ^[Svatý^], přinesl jim peníze 19 a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“

Předávání Ducha Svatého bylo pro Šimona ještě atraktivnější, než zázraky, které viděl dělat Filipa.
Velmi stál o možnost mít schopnost tento dar předávat a nic lepšího, než koupit si jej, ho nenapadlo. To byl zřejmě způsob, jakým byl doposud zvyklý uvažovat.

20 Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze ⁽Boží dar⁾ získat za peníze.

ř. dórea tú theú ještě v J 4,10 (dórea 11×; d. tú Christú vEf 4,7).
Petrova reakce byla drsná a nekompromisní: Něco takového je naprosto nepřípustné. Nejen, že to takhle nefunguje, ale je to navíc pro Boha urážlivé.
Dary se nekupují, s dary se nekupčí. Bůh tento dar dává ze své lásky k lidem. Kdo si chce koupit lásku, není hoden, než opovržení.

21 ⁽Na této věci⁾ nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

ř.: V tomto slově;
Podíl ani účast: Nejsi součástí toho, co se tady děje. Nejsi v týmu.
Proč byl Šimon „mimo“? V čem byla Šimonova neupřímnost? Zřejmě o dar stál z důvodu senzacechtivosti a prestiže.
Další Šimonovy problémy rozkryl Petr dále
Upřímnost je jednoznačně jednou z podmínek pro účast na jakékoliv práci pro Boží království.

22 Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn.

Petr nad Šimonem neláme hůl – ukazuje mu cestu ven. Šlo o špatnost, ale upřímné pokání je vždy řešením.
Ukazuje Petrovo „snad“, že je možné, aby Pán Šimonovi neodpustil? Zřejmě to záviselo na upřímnosti jeho pokání.

23 Vidím, že jsi ⁽pln hořkosti⁾ a v poutu nepravosti.“

ř.: v žluči hořkosti;
Šimonovy problémy byly hlubší, než by se zdálo: zřejmě v něm stále hlodala žárlivost a zlost, že v Samaří ztratil své výsostné postavení. Že z „elitního okultisty se stal řadovým křesťanem“.
Tento problém je u bývalých okultistů častý – v duchovním světě byli „někdo“, měli nezpochybnitelnou duchovní moc a prestiž. Nevyhovuje jim po obrácení „spadnout“ do pozice obyčejného věřícího. Mají pocit, že jejich zkušenosti s duchovním světem nejsou oceňovány. Často jejich orientace v duchovním světě běžné křesťany vysoce převyšuje a pohrdají jimi.
Bohužel pro ně „vypracovat“ se mezi zralé a duchovní křesťany vyžaduje „dovednosti“ a charakterové vlastnosti zcela jiného druhu. Ty okultní jsou v křesťanském světě nepoužitelné.
Pouto nepravosti ukazuje, že tyto zlé pocity a motivy Šimona vnitřně zaměstnávaly a spoutávaly.
Petr Šimonův problém přesně pojmenoval.

24 Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

O čem mluvili? O žádném konkrétním trestu nebo hrozbě se Petr nezmiňoval.
Vypadá to, že Šimonovi se do pokání moc nechtělo? Že chtěl, aby záležitost za něj u Boha vyřídili apoštolové? Je to možné. Možná opravdu jeho obrácení nebylo opravdové, ale pouze vedené snahou zapadnout mezi ty, kdo zjevně měli větší duchovní moc, než on. Že nezískal osobní vztah k Pánu. Nešlo by o nic vzácného – mnoho lidí se stane křesťany ne kvůli Bohu samému, ale protože je na křesťanství něco „zaujme“.

25 Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili ⁽Pánovo slovo,⁾vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

[velmi časté spojení v StS se v NS vyskytuje 12×) jako logos kyriú a 3× jako rhéma kyriú
Udělali, co měli a vraceli se domů. Cestu zpět využívali k další evangelizaci.

26 Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do ⁽Gázy.“ Ta cesta je pustá.⁾

Přesunujeme ze Samaří, z centra dění, kde je probuzení v plném proudu – lidé jsou křtěni v Duchu, dějí se zázraky a je konfrontován a zahanben kouzelník Šimon.
Filip je jedním z těch, které si Pán používá. Spolupracujeme s Petrem a Janem.
V tom dostává nečekaný pokyn. Ten přichází od anděla. Nevíme, zda ve snu nebo jindy, ale Filip nemá pochybnosti a vyráží.
Anděl jej posílá na pustou cestu – což je značný kontrast vůči ˇšrumci“ probuzení, který se odehrává v Samaří. Možná mohl být Filip zklamán, že má opustit město v vydat se do pustiny.
Jak bývá Božím zvykem (a andělským druhotně též, andělé jsou poslové, tedy vyřizovatelé Božích vzkazů⁷), informace je jen základní. Žádné velké vysvětlování se nekoná – proč tam má jít, co ho tam čeká, že je to důležité apod. Na druhé straně, když mi něco vyřizuje anděl, je to už samo o sobě známkou toho, že je to důležité.
Co smysluplného ale budu dělat na pusté cestě, je logická otázka, která Filipa určitě napadla. Nejde o omyl? Rozumím dobře? Opravdu mluvíme o té pusté cestě, kde nikdo nejede, jak je rok dlouhý?

27 I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl ⁽správcem celého⁾ jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma

[oblast Núbie v sev. Súdánu]
[tradiční titul matky krále, zodpovědné za vykonávání světských povinností krále; snad se jednalo o Amantitere, která vládla v r. 25-41]
Poslušnost Boha je dobrá vlastnost. Jak jsme již říkali, andělu se těžko odporuje, ale i tak je Filipova ochota oceněníhodná.
Jak dlouho Filip čekal, než se vůz s dvořanem objevil, těžko říci. Odhaduji, že načasování nebylo na vteřiny nebo minuty⁸, Filip si možná hodinku či dvě odpočinul nebo se začal procházet. Že někdo přijede, se asi dalo odhadnout.
Kdo jel kolem, bylo pozoruhodné: muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl ⁽správcem celého⁾ jejího pokladu. Informací, které se o projíždějícím „cestovateli“ dozvídáme, je mnoho:
- Šlo o muže mimořádně významného – předpokládám, že ministr financí v dnešní době je méně významným postem.
- Takovéto pozice se u dvora svěřují pouze lidem mimořádně důvěryhodným a osvědčeným. Což ukazuje na morální integritu dvořana. Svěřit takovýto post někomu, kdo se chce sám obohacovat, je pro vládce katastrofou.
- Dvořan nepochybně musel být i sám osobně velmi bohatý.
- Etiopie je v africkém rohu. Pokud vím, Etiopané vypadají poněkud odlišně např. od Súdánců. V každém případě šlo o muže tmavé pleti
- Eunuch, tedy kleštěnec. Bývali zřejmě především u královských dvorů. Kastrace služebníků sloužících v Božím chrámu byla zakázána. Ježíš o eunuších mluvil uznale (Mt 19). Příklady eunuchů v Písmu jsou kladné (jeden pomáhal Ester, jiný Jeremiášovi). Je naprosto zjevné, že hladina testosteronu nemá nic společného se zbožností či charakterem člověka (možná někdy dokonce naopak).
- Jistě měl doprovod, možná i ochranku.
se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma: byl zbožný. Hodně zbožný- vykonat takovouto pouť nebylo maličkostí ani pro bohatého mocného člověka. Bůh takové jednání vždy oceňuje.
Dvořanovy motivy musely být čisté – pouť vykonal kvůli Bohu samotnému. Žádné postranní motivy nepřipadají v úvahu – žádná sláva mu z takové akce neplynula. Naopak – doma si musel zařídit delší „volno“, např. riskoval, že si na jeho úřad bude mezitím brousit zuby někdo jiný.
Jak se o Hospodinu dozvěděl? Byl Židem? Židovským otrokem, který se vypracoval? Proselytou, tedy konvertitou? U etiopského dvora byl někdo, kdo mu o Bohu přesvědčivě vyprávěl? Bůh si jej našel napřímo? Promluvil k němu ve snu?⁹
Musel být zapáleným a přesvědčeným věřícím. V Jeruzalémě pravděpodobně absolvoval celé „kolečko“ potřebných obětí a návštěv chrámu. Odjížděl spokojený? Plný Ducha? Nebo frustrovaný, s pocitem, že to, co zažil, nebylo tím pravým vztahem k Nejvyššímu, který hledal?

28 a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.

Možná si Izaiášův svitek za svého pobytu v Zaslíbené zemi opatřil¹⁰ a nyní se nadšeně pustil do jeho čtení.
Možná byl zklamán, protože textu nerozuměl, nemluvil k němu tak, jak očekával. To není nic neobvyklého – člověk se nadšeně vrhne do čtení Bible, má velká očekávání, protože věří, že jde o Boží slovo. A ani pro motivovaného a vstřícného člověka není nic těžkého či neobvyklého v Bibli narazit na naprosto nesrozumitelné či nezáživné pasáže.
Číst si za jízdy jistě nebylo snadné. Nešlo o knihu, ale o svitek. Vůz jistě nebyl kvalitně odpružený a silnice hladké.
Dvořan velmi pravděpodobně četl nahlas. Částečně to tehdy bylo zvykem, částečně nevím, jak dobře uměl hebrejsky apod.

29 Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“

Jak tento pokyn Filip slyšel? Akusticky téměř jistě ne. Pravděpodobně jej to „prostě“ napadlo a Duch Svatý (v něm přítomný) mu tuto myšlenku potvrzoval (nebo přinejmenším nerozporoval – nepociťoval vůči ní nepokoj¹¹).

30 Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“

Filip byl poslušný vnitřního hlasu. Musel zřejmě popoběhnout, aby s vozem srovnal krok. Vůz se jistě nepohyboval větší rychlostí, než kolem pěti kilometrů za hodinu.
Případný dvořanův doprovod mu to toleroval.
Byl vůz zakrytý nebo odkrytý? U odkrytého je snadnější si situaci představit, ale ani vůz se střechou a okny ji nevylučuje.
Filipova otázka mi vždy připadala až urážlivá – jakoby by dvořana podceňoval. Čekal bych, že se na něj dvořan utrhne ve smyslu: Určitě lépe než ty, ty trhane.
Ale urážlivě určitě míněna nebyla a ani dvořan ji tak nevnímal. Šlo o navázání rozhovoru.
A znovu: Boží slovo nestačí číst, ale je třeba mu rozumět (a aplikovat je)

Přestože vše bylo pro Filipa optimálně „nachystáno“, začít musel on. Kdyby čekal, až jej osloví dvořan, pravděpodobně by se nedočkal. Při evangelizaci většinou musí první impuls vyjít od nás. Brzy se pak ukáže, jestli jsme narazili na „úrodnou půdu“ (připravené srdce) nebo nikoliv.

31 On řekl: „Jak bych mohl, když ⁽mi to nikdo nevysvětlí⁾?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.

ř.: mě nikdo ^fnepovede;
Dvořan se ukazuje ve stále sympatičtějším světle. Jeho pokora je dechberoucí. Že by si ministr financí nechal při cestě Pendolinem od obyčejného spolucestujícího vysvětlit cestu spásy, je téměř nepředstavitelné. (A ještě ho přizval k přisednutí do svého kupé.)
Vysvětlování Písma je důležité – není žádná hanba nechat si Bibli vysvětlovat druhými.

32 To místo Písma, které četl, bylo toto: ‚Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. 33 ⁽Ve ^[svém^] ponížení byl zbaven práva⁾. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.‘

n.: Pro jeho pokoru byl soud nad ním zrušen.
ř.: brán / odnímán ;
Jde o Iz 53. kapitolu.
Prorok hovoří o člověku, který:
- Byl veden jako ovce na porážku – tedy byl zabit, obětován, někým mnohem silnějším
- jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa – nebránil se, neobhajoval se.
- ⁽Ve ^[svém^] ponížení byl zbaven práva⁾ – nedostalo se mu spravedlivého soudu, byl ponížen
- Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.‘ – byl eliminován, zmizel, neměl ani rodinu.
Že jde o prorocké slovo o nějakém člověku, je jasné, a věděl to i dvořan.

34 Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“

Jde o logickou otázku – to, že Izajáš mohl myslet sám sebe, je od dvořana dobrý nápad. Izajášův život nebyl lehký a jako smýkaná obětní ovce si připadat mohl.
„Prosím tě“ je od dvořana opět velmi pěkné. Není samozřejmé, že věřící je ochoten Boží věci vysvětlovat. Lidé často mají pocit, že křesťanům dělají milost, když jsou ochotni jim naslouchat.

35 Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše.

Je třeba přiznat, že situaci měl Filip připravenou „luxusně“:
- Zbožný muž, duchovně otevřený, hledající Boha
- Zrovna si „náhodou“¹² čte nahlas Izajáše a zrovna místo, kde se mluví o trpícím služebníkovi – tedy jedno z nejsilnějších Kristovských prorockých míst
- A zrovna ho zajímá, kdo tím služebníkem je
- A Filip jde „zrovna“ kolem a odpovědi zná.
- Dvořan je pokorný a vstřícný.
Skoro mám pocit, že v takové situaci bych to zvládl „i já“. Vždyť stačí doplnit do skládačky jedno jméno a všechno je rázem jasné. Vše do sebe dokonale zapadne.
Co mu tedy Filip řekl: Všechna tato „kritéria“ splňuje Ježíš, který nedávno žil a zemřel v Jeruzalémě. Zda o něm dvořan slyšel nebo ne, je vcelku jedno.
Filip poukázal na skutečnosti, ve kterých Ježíš zadání tohoto proroctví splňoval – byl obětován, nebránil se, autority Jej zcela vyeliminovaly ze země.
Filip ale pokračoval vzkříšením. Dále vysvětloval, že je možno se stát Ježíšovým následovníkem a že krokem k tomu je křest.
Jak uvidíme dále, Filip zvěst bez problémů akceptuje a vstřebává. Uvěří řečenému.

36 Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“

Dvořan i nadále Filipovi věci usnadňuje – věci chápe, přijímá a okamžitě se je snaží aplikovat do svého života. Nezbývá, než si povzdechnout: Více takových připravených srdcí.
Srdce dvořana je připraveno – Boha hledal, za Bohem se vypravil a Bůh mu odpověděl. Bůh vždy odpoví na upřímné hledání – Jr 29:13: Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem.
Nejvyšší dokonce kvůli tomuto jednomu člověku neváhal „stáhnout“ svého služebníka Filipa z centra probuzení a poslat ho na pusté místo.
Pokud bych parafrázoval: Tak Bůh milovat etiopského dvořana, že poslal svého služebníka Filipa na pustou silnici, aby dvořan poznal Božího Syna a měl život věčný.
Co brání? je pěkný dotaz. Opět svědčí o dvořanově otevřenosti a chápavosti. Vše, co mu Filip říkal, vnímal, chápal a při nejbližší vhodné příležitosti chtěl aplikovat do svého života.
V dotazu je pokora – chtěl si věci nechat vysvětlit. Zřejmě očekával ještě nějaké háčky, nějaké podmínky ke splnění. Možná byl sám překvapen, že žádné nejsou.

37 Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“

Filip odpověděl správně: Žádné další podmínky neexistují. Víra je dostačující.
Dvořan také odpověděl správně: Pochopil jádro zvěsti, které křesťané věří.

38 Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil.

A bylo to. Andělé se radovali.

39 Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se.

Zřejmě opravdu šlo o nadpřirozený „transfer“. Filip zřejmě opravdu zmizel jsa přenesen jinam.
Jde o jediný případ svého druhu. Tohle nedělal před vzkříšením ani Ježíš.
Filip si opravdu jen „odskočil“ ze služby a opravdu to bylo výhradně kvůli tomuto jednomu toužícímu člověku.
Jde o podobenství o ztracené ovci v praxi.
Filipovo zmizení bylo zřejmě závěrečnou tečkou za setkáním – pro dvořana šlo o nadpřirozené potvrzení pravosti toho, co se právě událo.
Zajímavé je, že Bůh neměl obavy, že dvořanova příprava je nedostatečná. Cožpak lze na (možná ani ne) několikahodinovém rozhovoru postavit celý budoucí život člověka v daleké pohanské zemi? Bůh zjevně usoudil, že ano – a měl pravdu. Z historie víme, že v Etiopii vznikla (téměř jistě dvořanovým působením) jedna z raných církví. A existuje tam dodnes.¹³

40 Filip ⁽se pak ocitl⁾ v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.

ř.: byl pak nalezen
h. Ašdód;
Filip se vrátil ke své práci. Nicméně setkání s Etiopanem bylo natolik významné, že stálo za zaznamenání (a Bohu stálo za to je zorganizovat včetně nadpřirozeného transportu).

–

Např. množství nesmyslných konspiračních teorií je enormní. Ale také politické názory mnohých mi připadají chybné. ↩︎
viz stejnojmenný Román Henryka Sienkiewicze ↩︎
Zázraky rozlišuji na „funkční“ a „organické“. Funkční je něco ve smyslu: Bolela mě hlava, nebolí mě hlava. Organický: Neměl jsem oko, mám oko. ↩︎
Opět – mám na mysli vstřícnou reakci celého města na svědectví ženy u studny ↩︎
Uvěřit je podle mých zkušeností např. těžké pro ty, kdo praktikují jógu. ↩︎
Možná se ale dá pochopit postoj těch, kdo tvrdí, že se smrtí Dvanácti tento dar skončil ↩︎
Kdyby Bůh posílal svým dětem SMS, andělé by si ušetřili dosti běhání ↩︎
Hospodin není japonský Šinkansen ↩︎
Takto (např. skrze sny) údajně v dnešní době přichází ke Kristu poměrně dosti muslimů např. v Iránu. ↩︎
Jistě za těžké peníze ↩︎
Takto Duch Svatý mluví nejčastěji ↩︎
Jen na okraj – na existenci náhod nevěřím ↩︎
-Existuje myslím dokonce teorie, že v jednom z etiopských kostelů je ukryta schrána smlouvy – v kostele Panny Marie Siónské v Aksumu. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz