Boží hněv

Vít Šmajstrla

Boží hněv

Gn 18:32:   Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, když promluvím ještě jednou. Možná se jich tam najde deset. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm deseti.

  • Abrahám věděl, že Boží hněv je ve hře. Kvůli záchraně Sodomy to ale riskl. Tušil, že tento způsob smlouvání Boha asi nerozzuří.

Ex 4:14: Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: Cožpak není lévita Áron tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit! Nadto hle, vychází ti naproti a když tě uvidí, bude se ze srdce radovat.

  • Mojžíš své výmluvy přehnal a Boha rozhněval.

Ex 15:7: Svou velikou vznešeností jsi strhl své protivníky, vypustil jsi svůj planoucí hněv, strávil je jako strniště.

  • Hospodin se dokáže hrozně hněvat

Ex 22, 21 Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat. 22 Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání, 23:  vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky.

  • Utlačování znevýhodněných skupin Hospodina nesmírně hněvá

Ex 32:10:  Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem.

  • Úžasný verš – Hospodin svůj hněv drží na uzdě a „reguluje jej“ podle Mojžíše“

Ex 32:11:  Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou? 12   Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu.

  • Mojžíš se s Božím hněvem pokouří „pracovat“, tlumit jej.

Ex 32:19: I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance, vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou.

Ex 32:22: Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu

  • I když zde nejde o hněv Boží, ale Mojžíšův, verš jsem ponechal – ukazuje, že Mojžíš je s Hospodinem „na jedné vlně“ a že vůči hněvu také není vůbec imunní.
  • A jako se Mojžíš snaží uklidnit Hospodina, Áron nyní uklidňuje Mojžíše.

Ex 34:6: Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti,

Nu 14:18:   Hospodin je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci.

  • Bůh se hněvat umí. Ale trvá poměrně dlouho, než ho k tomu vyprovokujeme.

Lv 26:27 Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat a budete se vůči mně stavět nepřátelsky,   28 budu se i já vůči vám stavět nepřátelsky a s hněvem, ano, budu vás kárat sedminásobně za vaše hříchy.

  • Útočné agresivní chování vůči Bohu nemá důvod. Ale pokud se tak chováme, Boha to sekundárně také naštve

Nu 11:1:  I stalo se, že si lid velmi stěžoval Hospodinu. Hospodin to slyšel a vzplanul jeho hněv. Vzplanul proti nim Hospodinův oheň a strávil konec tábora.

  • Stěžování si Boha spolehlivě a rychle rozhněvá až do zničujícího vzteku

Nu 11:10:           Když Mojžíš slyšel plakat lid podle jeho čeledí, každého u vchodu do jeho stanu, a Hospodin vzplanul velikým hněvem, Mojžíšovi se to nelíbilo.

  • Toto nebyl pláč, který by budil lítost. Šlo o ukřivděné fňukání rozmazlenců. Vyděračské dětské válení se po zemi u pokladny v Kauflandu : Kup mi to „kindrvajíčko“. Takovému vydírání dobrý rodič nikdy nepodlehne. Tím méně Hospodin.

Nu 11:33:  Ještě měli maso mezi zuby, dříve nežli ho rozžvýkali, Hospodin vzplanul hněvem proti lidu; Hospodin ranil lid převelikou ranou.

  • Zdá se, že Hospodin se přestal ovládat: se skřípěním zubů ustoupil naléhání lidu a dal jim maso. Ale sledovat, jak se vítězoslavně ládují, už bylo moc. Jako dítě, které si „vyřvalo“ kindrvajíčko a teď se tou čokoládou vítězoslavně láduje, až má celý obličej hnědý.

Nu 12:9:    Hospodin proti nim (Mirjam a Áron) planul hněvem a odešel.

  • Kritika Mojžíše Hospodina rozzlobila. Byla nespravedlivá.

Nu 16:22:           Oni padli na tvář a řekli: Bože, Bože duchů celého tvorstva, zhřešil jeden muž, a ty se budeš hněvat na celou pospolitost?

  • Bůh do určité míry vyhledává Kolektivní zodpovědnost

Nu 17:11:  Mojžíš řekl Áronovi: Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a polož kadidlo! Jdi rychle k pospolitosti a vykonej za ně obřad smíření, protože vyšlehl hněv od Hospodina, pohroma začala.

Nu 25:4:  Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi všechny předáky lidu a pověs je před Hospodinem na slunci, aby se od Izraele odvrátil Hospodinův planoucí hněv.

Nu 25:11:  Kněz Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, odvrátil můj hněv od synů Izraele, když uprostřed nich horlil mou horlivostí, takže jsem ve své žárlivosti neskoncoval se syny Izraele.

  • I již propuknuvší Boží hněv je možno se pokusit hasit. Způsoby jsou různé

Nu 22:22:   Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl se mu postavil do cesty jako protivník. On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci.

Nu 25:3: Izrael se spřáhl s Baal-peórem a Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.

  • Jasná provokace

Nu 32:10: Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a přísahal:

Dt 1:34: Když Hospodin uslyšel křik vašich slov, rozhněval se a přísahal:

Nu 32:13: Proto Hospodin vzplanul hněvem proti Izraelcům, nechal je bloudit čtyřicet let pustinou, dokud nebyla zcela vyhlazena celá generace, která páchala to, co je zlé v Hospodinových očích.

Nu 32:14: A hle, povstali jste vy, potomstvo hříšníků, na místo vašich otců, abyste ještě zvýšili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli.

  • Někdy se Bůh ve hněvu zařekne a následky jsou pak již nezvratné. Nikdy nevíme – je třeba být s „drážděním“ Nejvyššího velmi obezřetný.

Dt 1:37:               Také na mě se Hospodin kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš.

Dt 4:21:               Hospodin se na mě kvůli vám rozhněval a přísahal, že neprojdu Jordánem a nevejdu do té dobré země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.

  • Mojžíš si to „slízl“ spolu s lidem. Alespoň to tak vnímal. Podrobněji v Dt.

Dt 6:15:    neboť Hospodin, tvůj Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Jinak vzplane hněv Hospodina, tvého Boha, proti tobě a vyhladí tě z povrchu země.

  • S Boží žárlivostí a vznětlivostí je třeba velmi počítat.

Dt 7:4:  Jinak odvrátí tvého syna ode mě, budou sloužit jiným bohům, Hospodinův hněv vzplane proti vám a rychle tě vyhladí.

Dt 9:7:  Vzpomeň si a nezapomeň, jak jsi v pustině podněcoval Hospodina, svého Boha, ke hněvu. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až do svého příchodu na toto místo, jste se vůči Hospodinu vzpírali.

Dt 9:8:  Na Chorébu jste podnítili Hospodina ke hněvu, takže se na vás Hospodin rozhněval a chtěl vás vyhladit.

Dt 9:18:               Padl jsem a ležel před Hospodinem a jako předtím jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí nejedl chléb a nepil vodu — to kvůli tomu vašemu hříchu, kterým jste zhřešili, když jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a provokovali jste ho k hněvu.

Dt 9:19:               Lekal jsem se hněvu a zloby, kterou se na vás Hospodin rozhněval a chtěl vás vyhladit. Hospodin mě i tentokrát vyslyšel.

Dt 9:22:               Také v Tabéře, v Masse a v Kibrót-taavě jste Hospodina podněcovali ke hněvu.

  • Izraelci nepřetržitě provokovali. Až přetáhli strunu hrozilo jejich vyhubení. To Mojžíš odvrátil, ale trest „nevejití“ již byl neodvratný

Dt 9:20:               I na Árona se Hospodin velmi rozhněval a chtěl ho vyhladit. Proto jsem se v té době modlil také za Árona.

  • Boží hněv byl kolektivní i individuální – dle míry osobního selhání

Dt 11:17:            Nebo proti vám vzplane Hospodinův hněv, uzavře nebesa, nebude déšť, země nevydá svou úrodu a z té dobré země, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynete.

  • Stačí tak málo – zadržení deště – a je konec.

Dt 13:18:            Ať ve tvé ruce neulpí nic z toho, co bylo zasvěceno zkáze, aby se Hospodin odvrátil od svého planoucího hněvu, dal ti dojít slitování, měl s tebou slitování a rozmnožil tě tak, jak přísahal tvým otcům —

  • Pohybujeme se na hraně mezi zničením v Božím hněvu a prosperitou Jeho přízně. Někdy stačí drobné „zašilhání“ po věcech světa a neštěstí je na světě

Dt 29:19:  Hospodin mu nebude chtít odpustit, ale tehdy vzplane Hospodinův hněv a jeho žárlivost proti tomuto muži, dolehne na něj každé prokletí zapsané v této knize a Hospodin vymaže jeho jméno zpod nebes.

Dt 29:22:   kdy celá země je spálena sírou a solí, není oseta a nedává vzrůst, nevzchází na ní ani žádná zeleň — jako po vyvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Sebójimu, které Hospodin vyvrátil svým hněvem a svou zlobou —

Dt 29:23:   ano všechny národy se budou ptát: Proč tohle Hospodin této zemi provedl? Nač tento velký planoucí hněv?

Dt 29:26:  Hospodinův hněv vzplál proti této zemi a přivedl na ni každou kletbu zapsanou v této knize.

Dt 29:27: Hospodin je v hněvu, zlobě a velkém rozhořčení vyrval z jejich země a uvrhl je do jiné země, jak je tomu dodnes.

  • Hovoří se o lidech, jejich srdce se odvracejí od Hospodina, sloužících jiným bohům, kteří se navíc domnívají, že jim jejich jednání projde a přinese prosperitu
  • Jejich omyl je katastrofální a zkáza totální

Dt 31:17:            V onen den vzplane proti němu můj hněv, opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude k požírání, potkají ho mnohá trápení a soužení. V onen den řekne: Což to není kvůli tomu, že můj Bůh není v mém středu, že mě potkala tato trápení?

Dt 31:29:            Neboť vím, že po mé smrti se jistě vrhnete do zkázy, odvrátíte se od cesty, kterou jsem vám přikázal a postihne vás v budoucích dnech zlo, protože budete páchat to, co je zlé v Hospodinových očích, a budete ho provokovat k hněvu dílem svých rukou.

Dt 32:16:            Dráždili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi ho provokovali ke hněvu.

  • Bůh předjímá, že po Mojžíšově smrti budou Izraelci Bohu nevěrní, což způsobí trápení a soužení.
  • Mohlo by jim to ale dojít

Dt 32:21:            Oni mě dráždili k žárlivosti těmi, jež nejsou Bohem, provokovali mě ke hněvu svými nicotnostmi. Také já je budu dráždit k žárlivosti těmi, jež nejsou lidem, skrze bláznivý národ je budu provokovat ke hněvu.

  • Čím ubožejší je to, čemu dáme přednost před Bohem, tím urážlivější to je. Když se mi manželka „spustí“ s krásným milionářem, dá se to pochopit lépe, než když s „bezdomovcem“
  • Bůh na to bude reagovat „analogicky“ – Izraelce budou pokořovat nádory, jejichž ubohost bude zarážející a do očí bijící.

Dt 32:22:            Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.

  • Boží hněv dokáže být hrozný a děsivý

Joz 7:1: Synové Izraele se však zpronevěřili věrolomností při klatbě. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zeracha z pokolení Judova, vzal z toho, co bylo zasvěceno zkáze, a Hospodinův hněv vzplanul proti synům Izraele.

  • Zpronevěra jednotlivce měla dopad na celou komunitu.

Joz 7:26:              Potom na něj postavili velkou haldu kamení až do tohoto dne. Hospodin se odvrátil od svého planoucího hněvu; kvůli tomu nazval ono místo jménem údolí Akór až do tohoto dne.

  • Spravedlivý trest Boží hněv utiší.

Joz 22:18:           A vy se dnes odvrátíte od Hospodina! Stane se, že vy se dnes vzbouříte proti Hospodinu a zítra se on rozhněvá na celou izraelskou obec.

Joz 23:16:           Když budete přestupovat smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou vám přikázal, a půjdete, budete sloužit jiným bohům a budete se jim klanět, tehdy proti vám vzplane Hospodinův hněv a rychle zmizíte z dobré země, kterou vám dal.

Sd 2:12:               Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy z bohů těch národů, které byly okolo nich, klaněli se jim a provokovali Hospodina ke hněvu.

  • Odvracení, vzpoura, neposlušnost, modloslužba, opuštění Boha – „klasické“ činy způsobující Boží hněv.
  • Dále již tyto verše nebudu uvádět, je jich ohromné množství

Sd 2:14:               Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky pustošitelů, kteří je plenili. Vydal je do ruky jejich okolním nepřátelům a nemohli už před svými nepřáteli obstát.

Sd 3:8:  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Kúšana Rišátajimského, krále Aramského Dvojříčí. Synové Izraele sloužili Kúšanovi Rišátajimskému osm let.

  • Bůh někdy trestá skrze pustošitele, tedy nepřátelské národy.
  • Dále již také nebudu tento typ veršů uvádět

Sd 6:39:               Avšak Gedeón Bohu řekl: Kéž proti mně nevzplane tvůj hněv. Nech mě promluvit ještě jednou. Dovol, prosím, abych to zkusil s rounem už jen jednou. Nechť je, prosím, suché pouze to rouno a všude na zemi je rosa.

  • Pěkný příklad respektu. Chápe, že opakované vyžadování znamení může být pro Boha rozčilující. Velikost

1S 11:6:               Když Saul uslyšel tato slova, uchvátil ho Duch Boží a velice vzplál hněvem.

  • Příklad lidského hněvu, ale inspirovaného Bohem

S 28:18:            Protože jsi neuposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv nad Amálekovci, proto ti dnes Hospodin učinil toto.

  • Bůh měl na Amálekovce nesmírnou zlost. Izraelci měli být nástrojem Jeho trestu.

2S 6:7:  Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a Bůh ho tam pro neúctu zabil. Zemřel tam u Boží truhly.

  • Obtížné místo – spíše se zdá, že Úza chtěl zabránit havárii. Šlo ale o neúctu, nerespektování pravidel, které Hospodina zlobí.

2S 22:8:               Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.

  • Boží hněv má „kosmologické“ důsledky

2S 24:1:               Hospodinův hněv znovu vzplál proti Izraeli a podnítil proti nim Davida slovy: Jdi a spočítej Izrael a Judu.

  • Bůh hledá „záminku“ pro trest. Obtížné místo, více v 2S.

1Kr 8:46:             Když proti tobě zhřeší — neboť není člověk, který by nezhřešil — budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do nepřátelské země vzdálené či blízké,

  • Šalomounova modlitba, aby se po pokání Bůh smiloval.

1Kr 11:9:             Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal

  • Čím mocnější nadpřirozené zážitky, tím pak větší zodpovědnost

1Kr 14:9:             Páchal jsi ještě větší zlo nežli všichni, kdo byli před tebou. Šel jsi a učinil sis jiné bohy a lité modly a provokoval jsi mě k hněvu. Odvrhl jsi mě za svá záda.

1Kr 16:33:          Achab též udělal posvátný kůl. Achab udělal ještě více, aby provokoval Hospodina, Boha Izraele, k hněvu, než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.

  • Míra provokování modlářstvím není u všech stejná.
  • Izraelští králové byli jeden horší než druhý

1Kr 14:15:          Hospodin bude bít Izrael, takže se bude klátit jako třtina ve vodě. Vyrve Izrael z této dobré země, kterou dal jejich otcům a rozptýlí je za Řeku, protože si učinili posvátné kůly a tak provokovali Hospodina k hněvu.

  • Rozptýlení Izraele je trestem za jejich modlářství

1Kr 15:30:          To kvůli Jarobeámovým hříchům, kterými hřešil a kterými svedl k hříchu Izrael a kvůli jeho provokacím, kterými provokoval ke hněvu Hospodina, Boha Izraele.

  • Vládci mají zodpovědnost za svůj lid – důsledky jejich hříchů dopadají na všechny.

1Kr 16:2:             Ačkoli jsem tě pozvedl z prachu a ustanovil jsem tě vévodou nad svým lidem Izraelem, chodil jsi po cestě Jarobeámově a svedl jsi k hříchu můj lid Izrael, takže mě provokovali svými hříchy k hněvu.

  • Vděčnost Bohu za pozvednutí není zárukou toho, že člověk se neuchýlí k modlářství

1Kr 16:7:  Tak i prostřednictvím proroka Jehúa, syna Chananího, se stalo Hospodinovo slovo proti Baešovi a proti jeho domu za všechno zlo, které páchal v Hospodinových očích, když ho provokoval k hněvu dílem svých rukou a byl jako dům Jarobeámův, i za to, že krále zabil.

  • Spatných modlářských králů bylo bezpočet. Další neuvádím

2Kr 17:17:          Prováděli své syny a dcery ohněm, zabývali se věštěním a znameními, zaprodali se, aby páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a tak ho provokovali k hněvu.

2Kr 21:6:             Provedl svého syna ohněm, zabýval se hadačstvím a znameními, ustanovil ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Páchal mnoho toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jej provokoval k hněvu.

  • Další způsoby, jak Boha spolehlivě rozhněvat.

2Kr 17:18:          Hospodin se na Izrael velmi rozhněval, odstranil jej od své tváře; zůstal jenom sám kmen Juda.

  • Rozdělení Izraele. Část na tom byla hůře.

2Kr 23:26:          Avšak Hospodin se neodvrátil od svého velkého planoucího hněvu, kterým vzplál proti Judovi za všechny provokace, kterými ho provokoval ke hněvu Menaše.

  • Usmířit Boží hněv nemusí být snadné.

2Pa 6:36:            Když proti tobě zhřeší — neboť není člověk, který by nezhřešil — budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do země vzdálené či blízké,

  • Král domlouvá , jak v budoucnosti postupovat, pokud k Božímu rozhněvání dojde.

2Pa 12:12:          Když se pokořil, odvrátil se od něj Hospodinův hněv a nezničil ho zcela. Také v Judsku se děly dobré věci.

  • Jeden ze způsobů odvrácení je pokoření se.

2Pa 29:10:          Nyní mám na srdci uzavřít smlouvu s Hospodinem, Bohem Izraele, aby se od nás odvrátil jeho planoucí hněv.

  • Obnova smlouvy také funguje.

2Pa 25:15:          Hospodin vzplanul proti Amasjášovi hněvem a poslal k němu proroka, který mu řekl: Proč se dotazuješ bohů národa, kteří nevysvobodili svůj lid ze tvé ruky?

  • Řešit svůj život s někým jiným, než s Hospodinem, je provokace.

2Pa 28:11:          Nyní mě poslechněte a pošlete zajatce, které jste odvedli od svých bratrů, zpět. Vždyť je na vás Hospodinův planoucí hněv.

2Pa 28:13:          a řekli jim: Nevoďte sem ty zajatce! Vždyť hodláte přidat naše provinění vůči Hospodinu k našim hříchům a proviněním, ačkoliv naše provinění je velké a na Izraeli je Hospodinův planoucí hněv.

  • Chovat se hnusně k soukmenovcům, je provokace

2Pa 29:10:          Nyní mám na srdci uzavřít smlouvu s Hospodinem, Bohem Izraele, aby se od nás odvrátil jeho planoucí hněv.

2Pa 30:8: Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv.

  • Porušenou smlouvu je možné se snažit obnovit.

2Pa 33:6:            On provedl své syny ohněm v údolí syna Hinómova, zabýval se hadačstvím, znameními a čarováním, ustanovil ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Páchal mnoho toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jej provokoval k hněvu.

  • Oběti dětí, věštění, okultismus, aj. Vše je těžkou provokací.

Ezd 5:12:             Ale protože naši otcové rozhněvali Boha nebes, vydal je do ruky Chaldejce Nebúkadnesara, krále babylonského. On tento dům zničil a lid vystěhoval do Babylonu.

  • Bůh ve svém hněvu neváhal ani zničit chrám.

Ezd 8:22:             neboť jsem se styděl žádat od krále vojsko a jezdce, aby nás po cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme totiž králi: Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.

  • Ezdráš byl zbožný, Boha znal a měl jasno

Ezd 9:14:             cožpak budeme znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni, bez ostatku a bez těch, kteří by vyvázli?

Ezd 10:14:          Ať zůstanou naši předáci za celé shromáždění a všichni, kdo si vzali v našich městech ženy cizinky, ať přijdou v určený čas a s nimi starší jednotlivých měst a soudci, aby se od nás odvrátil planoucí hněv našeho Boha kvůli této záležitosti.

  • Zpřízňování s e světem Boha hněvá

Neh 9:17:           Odmítali poslouchat a nepamatovali na tvoje obdivuhodné činy, které jsi s nimi konal. Zatvrdili svou šíji a vzali si do hlavy vrátit se do svého otroctví v Egyptě. Ale ty jsi Bůh odpouštějící, milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a neopustil jsi je.

  • Rozhodnutí vrátit se do starého způsobu života je jednou z největších možných urážek.

Neh 13:18:         Cožpak takto nejednali vaši otcové, takže náš Bůh na nás a toto město přivedl všechno toto zlo? Když znesvěcujete sobotu, umocňujete planoucí hněv nad Izraelem.

  • Nezachovávání soboty je další spolehlivý způsob vyvolání hněvu

Jb 4:9:  Hynou Božím dýchnutím a závanem jeho hněvu pomíjejí.

Jb 9:5:  On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.

Jb 9:13: Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.

  • Není nic, co by proti Božímu hněvu obstálo

Jb 14:13:  Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.

Jb 16:9: Jeho hněv propukl a zanevřel na mě, skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči.

Jb 19:11: Rozpálil proti mně svůj hněv a považoval mě za jednoho ze svých protivníků.

  • Jób své tragédie (chybně) vyhodnocuje jako Boží hněv.

Jb 42:7: I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób.

  • Hovory Jóbových přátel Boha hněvaly (přestože se Boha po celou dobu zastávali před Jóbovými útoky!)

Ž 2:5:    Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.

Ž 2:12:  Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.

  • Rozhněvat lze i Syna.
  • Je tomu za každou cenu zabránit, důsledky jsou strašné.

Ž 6:2:    Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, ve své zlobě mě nekázni!

  • Bůh nás kárá a kázní. Je dobré, když u toho nezuří

Ž 7:7:    Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozdvihni se proti zuřivosti mých nepřátel, postav se za mou věc, vynes rozsudek!

  • Proti nepřátelům naopak svému hněvu dej průchod. Oni sami jsou zuřiví.

Ž 18:8:  Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.

Ž 18:16:               Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa — před dechem tvého hněvivého ducha.

Ž 21:10:               Až se objevíš, učiníš je ohnivou pecí. Hospodin je ve svém hněvu pohltí, pozře je oheň.

  • Důsledky Božího hněvu jsou kosmologické i osobní vůči lidem.

Ž 27:9:  Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka — býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!

  • Naštvat Boha natolik, aby nás nechal bez své přítomnosti, je katastrofou všech katastrof. Nejhorší, co člověka může potkat.

Ž 30:6:  Vždyť jeho hněv trvá jen chvíli, jeho přízeň však celý život. Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.

  • Bůh se hněvá, ale není to napořád. Neznamená to ztrátu vztahu.

Ž 56:8:  Při vší té nepravosti budou v bezpečí? Bože, sraz takové národy v hněvu!

Ž 69:25: Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv.

  • Má zlým jejich zlo procházet? Udělej s tím něco, Bože.

Ž 60:3:  Bože, odvrhls nás, poničils nás, hněval ses; navrať se k nám!

  • O normalizaci vztahů je dobré požádat.

Ž 74:1:  Meditace — Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda.

  • Jsme tvoji. Hlavně, abys nás nadobro neopustil!

Ž 76:8:  Ty vzbuzuješ hrůzu. Kdo před tebou obstojí, když se rozhněváš?

  • Nikdo

Ž 77:10:  Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela.

  • Někdy to tak skoro vypadá.

Ž 78:21:               Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv,

Ž 78:31:               když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil.

Ž 78:38:               On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě.

  • Šlo o to, že „ve svých srdcích Boha pokoušeli — žádali si potravu podle svých choutek“.
  • Tato rozežranost může být fatální – naštěstí ale nemusí

Ž 78:49:   Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení — komando zlých andělů. 50  Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru.

  • O komandu zlých andělů běžně neslyšíme.

Ž 79:5:  Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň?

  • Boží hněv se někdy zdá být nekonečný. Kdy už to skončí je logická otázka zoufalých lidí,

Ž 85:4:  Odložil jsi všechno své rozhořčení, odvrátil ses od svého planoucího hněvu.

Ž 85:5:  Obnov nás, Bože, naše spáso, skoncuj se svou hněvivostí vůči nám!

Ž 85:6:  Což se na nás budeš hněvat navěky? Potáhne se tvůj hněv z pokolení do pokolení?

  • Boží hněv má začátek a konec.

Ž 86:15:               Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti.

Ž 103:8:               Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.

  • Milosrdenství Boží je silnější a větší, než hněv.

Ž 89:39:  Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného.

Ž 95:11: Tak jsem se ve svém hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí.

  • Když Izraelci hřešili, byl Bůh ochoten zrušit svou smlouvu s Davidem nebo svým lidem.

Ž 90:7:  To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.

Ž 90:11:  Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou?

Ž 102:11:  To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě.

  • Hněv Boha je hrozný.

Ž 103:9:               Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně.

  • Každý hněv bude mít konec

Ž 106:40:            Hospodin vzplál proti svému lidu hněvem a své dědictví si zošklivil.

  • Nejen hněv, ale přímo zhnusení. I člověku se mohou zhnusit vlastní děti, když se o to vytrvale snaží.

Př 11:4: Majetek neprospěje v den hněvu, ale spravedlnost vysvobodí od smrti.

  • Když se Bůh hněvá, peníze nepomohou.

Př 22:14:             Ústa cizích žen jsou hlubokou jámou; na koho se Hospodin hněvá, ten tam spadne.

  • To, že Bůh dopustí, aby tě svedla cizí žena, může být formou Božího trestu. Je to totiž katastrofa

Př 24:17 – 18 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, a když klopýtne, ať tvé srdce nejásá, jinak to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něj svůj hněv.

  • Škodolibost je špatná a může vést k tomu, že Hospodin věci přehodnotí.

Kaz 5:5: Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?

  • Zvláštní verš – vice v Kaz.. Nicméně slovy lze Boha rozzlobit.

Iz 5:25: Proto vzplanul proti jeho lidu Hospodinův hněv, vztáhl proti němu ruku a ubil ho. Hory se třásly a jejich mrtvoly byly jako smetí na ulicích. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka je stále vztažená.

Iz 9:11: Aramejce od východu a Pelištejce zezadu a budou požírat Izrael plnými ústy. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.

mnoho míst z Iz

  • Někdy ani hrozné věci Boží hněv neutlumí.

Iz 9:16: Proto se Panovník z jeho mládenců nebude radovat a nad jeho sirotky a vdovami se neslituje, neboť každý z nich je bezbožný a zločinec a každá ústa mluví hanebnost. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.

  • Někdy není bez viny vůbec nikdo. Nikdo není čistá oběť, všichni jsou i viníci

Iz 10:5: Běda Asýrii, metle mého hněvu. Hůl, jež je v jejích rukou, je mé rozhořčení.

  • Když to trestající Boží metla přežene, obrátí se Boží hněv proti ní

Iz 10:25: Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení.

Iz 12:1: I řekneš v onen den: Budu ti vzdávat chválu, Hospodine! Ačkoliv ses na mne hněval, tvůj hněv se odvrátil a potěšil jsi mě!

  • Naprostý kontrast k předchozímu – Boží hněv je zde charakterizován jako krátký a pomíjivý

Iz 48:9: Kvůli svému jménu zdržuji svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě krotím, abych tě nevyhladil.

  • Bůh se hlídá hlavně kvůli sobě

Iz 57:16:              Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil.

  • Boží výdrž je určitě větší, než kohokoliv jiného.

Iz 57:17:              Pro jeho zvrácenou zištnost jsem se rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce.

  • Další věc, která Boha velmi rozčiluje

Iz 63:3: V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě. Jejich šťáva stříkala na mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil.

Iz 63:6: Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a opil jsem je svou zlobou. Jejich šťávu jsem vyléval na zem.

  • Děsivý popis

Iz 64:8: Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid.

  • Když bude Bůh na nás hledět kriticky, jsme ztraceni.

Iz 65:3: Ten lid mě ustavičně do očí provokuje ke hněvu: Obětují v zahradách a pálí kadidlo na cihlách,

  • Nedají si pokoj a nedají. Pořád budou provokovat.

Jr 2:35: Avšak říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem.

  • Přiznat si vinu je základ jakýchkoliv řešení

Jr 3:5:   Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla.

Jr 3:12: Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky.

  • Každý Boží hněv se zdá dlouhý k nepřečkání.

Jr 4:4:   Obřežte se pro Hospodina a odstraňte předkožky svého srdce, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma. Jinak můj hněv vyšlehne jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne.

Jr 4:8:   Proto se přepásejte pytlovinou, bědujte a naříkejte, protože se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv.

  • Vzpamatujte se. Začněte ty věci brát vážně. Ze srdce čiňte pokání – to vše jsou cesty k odvrácení Božího hněvu.

Jr 6:11: Jsem plný Hospodinova hněvu, jsem vyčerpán tím, že ho musím snášet. Vylej ho na dítě na ulici a na mládence, kteří spolu důvěrně hovoří, vždyť i muž s ženou budou polapeni, stařec s tím, kdo je plný dnů.

  • I člověk může prožívat podíl na Božím hněvu. Může se s ním identifikovat.

Jr 7:20: Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, můj hněv a má zloba se vyleje na toto místo, na lidi i na zvířata, na polní stromy i na plody země. Vzplane a neuhasne.

  • Hněv postihuje celou krajinu, nejen lidi.

Jr 7:29: Ostříhej si vlasy a odhoď je. Pozdvihni nářek na holých návrších, protože Hospodin zavrhl a opustil generaci, která provokovala jeho hněv.

  • Hněv se může vylít na generaci, která to s provokováním Boha přehnala.

Jr 10:24:              Naprav mě, Hospodine, jen podle práva, ne ve svém hněvu, jinak mě vyhladíš.

  • Zdá se, že Boží „vztek“ může přesáhnout hranici práva, čili spravedlivého trestu. Proč ne?

Jr 12:13:              Zaseli pšenici, ale sklidili trní; unavili se, ale nic tím nezískali. Styďte se za svou úrodu kvůli Hospodinovu planoucímu hněvu.

Jr 15:14:              Způsobím, že tvoji nepřátelé tě přivedou do země, kterou neznáš, protože mým hněvem byl zanícen oheň, který bude hořet proti vám.

Jr 17:4: Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň mého hněvu, a ten bude hořet navěky.

  • Ubohá úroda je může také být důsledkem Božího hněvu.
  • Exil a zotročení rovněž
  • Můžete si za to sami

Jr 18:20:              Cožpak se za dobro odplácí zlem? A přece pro mou duši vykopali jámu! Pamatuj, že jsem stával před tebou, abych se přimlouval za jejich dobro, abych od nich odvracel tvůj hněv.

  • Přímluvná modlitba může odvrátit Boží hněv. Jeremjáš to dělal.

Jr 18:23:              Hospodine, ty znáš všechny jejich plány jak mě usmrtit. Nedej se usmířit za jejich vinu a jejich hřích ať před tebou není vymazán. Ať před tebou klopýtnou, jednej s nimi v čase svého hněvu.

  • I jemu ale došla trpělivost a Boží hněv jim přál.

Jr 21:12:              Dome Davidův, toto praví Hospodin: Zrána pomozte získat právo a vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele, jinak vyšlehne můj hněv jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne.

  • Hnusné chování a utlačování Boha nesmírně hněvá

Jr 23:19:              Hle, spustila se Hospodinova vichřice hněvu, vířivý vichr. Bude vířit na hlavě ničemů.

  • Boží hněv je jako vichřice

Jr 23:20:              Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nenaplní plány jeho srdce. V posledních dnech tomu zcela porozumíte.

Jr 30:24:              Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nenaplní plány jeho srdce. V posledních dnech tomu porozumíte.

  • Boží hněv má nějaký cíl. Jednou to trestaní pochopí.

Jr 25:15:              Hospodin, Bůh Izraele, mi řekl toto: Vezmi z mé ruky tento kalich s vínem hněvu a dej z něj napít všem národům, ke kterým tě posílám.

Jr 30:23:              Hle, spustila se Hospodinova vichřice hněvu, vířivý vichr. Bude vířit na hlavě ničemů.

  • Boží hněv jako kalich vína a jako vichřice

Jr 32:31:              Vždyť toto město mi bylo k hněvu a k zlobě ode dne, kdy ho vystavěli, až dodnes, takže ho od sebe odstraním.

  • Někteří lidé či místa Boha provokovali odjakživa.

Jr 36:7: Snad jejich úpěnlivá prosba přijde před Hospodina a každý se odvrátí od své zlé cesty, protože hněv a zloba, kterou Hospodin promluvil proti tomuto lidu, je veliká.

  • Cílem je pokání. To hněv dokáže někdy odvrátit.

Jr 50:13:              Kvůli Hospodinovu hněvu nebude obydlen, bude zcela opuštěný, každý, kdo bude Babylonem procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám.

  • Důsledkem Božího hněvu je věčná zkáza.

Jr 51:45:              Vyjděte z něho, můj lide! Zachraňte každý svou duši před Hospodinovým planoucím hněvem.

  • Oddělit se od trestané skupiny může pomoci

Jr 52:3: Neboť kvůli Hospodinovu hněvu se v Jeruzalémě a v Judsku stalo to, že je od sebe odvrhl. Sidkijáš se proti babylonskému králi vzbouřil.

  • Bůh dopustil nemoudré královo rozhodnutí, které pak mělo katastrofální důsledky. Vše bylo důsledkem Božího hněvu.

Pl 1:12: Je to ničím pro vás všechny, kteří procházíte kolem? Pohleďte a podívejte se, jestli je bolest jako moje bolest, kterou mě ranil, kterou mě Hospodin sklíčil v den svého planoucího hněvu?

Pl 2:1:   Jak Panovník přikryl dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl z nebes na zem okrasu Izraele, v den svého hněvu nepamatoval na podnož svých nohou.

Pl 2:2:   Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky, ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata.

Pl 2:3:   Usekl v planoucím hněvu všechny rohy Izraele, stáhl zpět svou pravici před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem.

Pl 2:4:   Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou pravici; jako protivník zabil všechno vzácné oku; ve stanu dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň.

Pl 2:6:   Jednal se svým stánkem násilně jako se zahradní budkou, zničil své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém hněvu odvrhl krále i kněze.

Pl 2:21: Na zemi po ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi je v den svého hněvu, pobil a neměl soucit.

Pl 2:22: Svolal jsi jako na den svátku ty, kterých se děsím ze všech stran. V den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nepřežil. Ty, které jsem porodila jako zdravé a vychovala, můj nepřítel zničil.

Pl 3:1:   Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu.

Pl 3:43: Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit.

Pl 4:11: Hospodin dovršil svoji zlobu, vylil svůj planoucí hněv, zapálil na Sijónu oheň, který strávil jeho základy.

Pl 5:22: Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval?

  • Jeremiášův pláč je nářkem na strašnými dopady Božího hněvu bez soucitu.

Ez 5:13: Pak pomine můj hněv, zanechám své zloby proti nim a pocítím lítost. I poznají, že já Hospodin jsem promluvil ve své žárlivosti, když skoncuji se svou zlobou proti nim.

  • Každý Boží hněv má svůj konec. Následuje Boží lítost.

Ez 5:15: A staneš se potupou a zhanobením, ponaučením a úžasem pro národy, které jsou okolo tebe, až nad tebou vykonám soudy v hněvu, v zlobě a v hněvivém trestání. Já Hospodin jsem promluvil.

  • Bůh neváhá svůj lid trestat veřejně. Vnější pozorovatelé jsou někdy velikostí Božího hněvu šokováni.

Ez 7:3:  Teď je s tebou konec. Pošlu na tebe svůj hněv, budu tě soudit podle tvých cest a uvalím na tebe všechny tvé ohavnosti.

Ez 7:8:  Už brzy na tebe vyliji svou zlobu, dovrším svůj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a uvalím na tebe všechny tvé ohavnosti.

  • Lid nese důsledky svých činů. Bůh jim jejich hrozné chování „nacpe do chřtánu“.

Ez 8:17: Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, podávají si vinnou ratolest k nosu.

  • Násilí Boha velmi zlobí.

Ez 13:13:             Proto praví Panovník Hospodin toto: Prolomím to bouřlivým větrem ve své zlobě, přijde i přívalový déšť v mém hněvu a krupobití kamenů v zlobě, abych s tím skoncoval.

  • Strašné přírodní katastrofy.

Ez 16:26:             Smilnila jsi se syny Egypta, svými sousedy statného těla, a množila jsi své smilnění, abys mě provokovala ke hněvu.

  • Typická promluva rozzuřeného manžela nevěrné manželky.

Ez 20:8: Ale vzpírali se proti mně a nechtěli mě poslouchat, nikdo od svých očí ohavné modly neodvrhl a egyptské bůžky neopustili. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych dovršil svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země.

Ez 20:21:             I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv.

  • Nedali a nedali si říci. Tak Bohu nakonec došla trpělivost.
  • Nedodržování soboty bylo jedním z důvodů.

Ez 22:20:             Stříbro, měď a železo, olovo a cín je shromážděn doprostřed pece, aby na něho dmýchal oheň, aby tavil. Tak vás shromáždím ve svém hněvu a ve své zlobě, uložím vás do pece a budu vás tavit.

  • Další hrozivý obraz strašného Božího hněvu

Ez 25:14:             Svou pomstu nad Edómem vložím do ruky svého lidu Izraele. Budou v Edómu jednat podle mého hněvu a podle mé zloby. I poznají mou pomstu, je výrok Panovníka Hospodina.

Ez 25:17:             Vykonám nad nimi velkou pomstu hněvivým trestáním. I poznají, že já jsem Hospodin, až na nich dám průchod své pomstě.

Ez 35:11:             Proto, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu jednat podle tvého hněvu a podle tvé žárlivosti tak, jak jsi jednal ze své nenávisti proti nim. Dám se mezi nimi poznat podle toho, jak tě budu soudit.

  • Bůh se nehněvá pouze na svůj lid, ale někdy i ostatní národy.
  • Izrael se pak zase sám může stát „metlou“ Božího hněvu.

Da 9:16:              Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, kéž se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory; vždyť to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo nás.

  • Typická přímluva

Oz 5:10:              Judská knížata jsou jako ti, kdo posouvají mezníky, vyleji na ně svůj hněv jako vodu.

  • Další provokující chování – posouvání mezníků
  • Obraz hněvu jako vody vlité na člověka

Oz 8:5: Odvrhl tvoje tele, Samaří. Můj hněv vzplál proti nim. Jak dlouho budou neschopni čistoty?

  • Lidská neschopnost nehřešit je pro Boha frustrující

Oz 11:9:              Nevykonám svůj planoucí hněv, nezničím znovu Efrajima, protože já jsem Bůh, a ne člověk, Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvem.

  • Bůh se rozhodl, že Jeho hněv nebude likvidační

Oz 12:15:            Efrajim hořce provokoval ke hněvu, jeho Pán na něj dopustí krev, kterou prolil, odplatí mu za jeho hanění.

  • Množství způsobů, jak Boha provokovat, je nekonečné.

Oz 13:11:            Dal jsem ti krále ve svém hněvu a vezmu ho ve svém rozhořčení.

  • Dostat krále může být trest, ztratit je, rovněž.

Oz 14:5:              Vyléčím jejich odvrácení, rád si je zamiluji, neboť můj hněv se odvrátil od Izraele.

  • Hněv je časově omezený

Jl 2:13: Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.

  • Je rozumné se navrátit k Bohu. Druhého takového boha nenaleznete.

Am 1:11:             Toto praví Hospodin: Kvůli třem přestoupením Edómu, kvůli čtyřem, to neodvrátím, protože pronásledoval mečem svého bratra, udusil své slitování a jeho hněv neustále propuká, jeho rozhořčení trvale zuří:

  • Další vyjmenované způsoby provokace. Lidský hněv může vyprovokovat ten Boží.

Jon 3:9: Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.

  • Jisté to není, ale možné to je.

Jon 4:2: Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

  • Někdy bychom přivítali, kdyby Bůh k druhým tak milosrdný nebyl.

Mi 5:14:              V hněvu a zlobě vykonám pomstu nad národy, které neposlouchaly.

  • Různé národy mají různé osudy podle míry své poslušnosti

Mi 7:9: Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.

  • Trpělivé nést Boží hněv je dobrá cesta – většinou se člověk dočká úlevy

Mi 7:18:              Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

  • Boha „nebaví“ si hněv držet. Nelibuje si v něm.

Na 1:2: Hospodin je Bůh žárlivý a mstící se; Hospodin se mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům, drží hněv proti svým nepřátelům.

  • Alespoň tedy ne vůči svým dětem. Vůči zavilým nepřátelům někdy ano.

Na 1:3: Hospodin je pomalý k hněvu, avšak velký v moci; Hospodin jistě nenechá viníka bez trestu. Jeho cesta je ve vichřici a bouři, oblaka jsou prachem jeho nohou.

  • Není snadné Hospodina rozčílit. Pokud ale ano, stojí to za to.

Na 1:6: Před jeho rozhořčením kdo obstojí, kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? Jeho zloba se rozlévá jako oheň a skály se před ním tříští.

  • Nikdo.

Abk 3:8:               Cožpak proti řekám, Hospodine, zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech?

Abk 3:12:            S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy.

Sf 1:15: Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a sklíčenosti, dnem zkázy a zpustošení, dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté temnoty,

  • Další proroci hovořící o Božím hněvu.

Sf 1:18: Ani jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci vysvobodit v den Hospodinova hněvu. Ohněm jeho žárlivosti bude strávena celá země, ano, náhlý konec učiní se všemi obyvateli země.

  • Penězi se z Božího hněvu vykoupit nedá.

Sf 2:2:   dříve nežli se zrodí lhůta a jako plevy pomine den, dříve nežli na vás přijde Hospodinův planoucí hněv, dříve nežli na vás přijde den Hospodinova hněvu.

Sf 2:3:   Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří vykonáváte jeho nařízení, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru; snad se ukryjete v den Hospodinova hněvu.

Sf 3:8:   Proto čekejte na mě, je Hospodinův výrok, na den, kdy povstanu jako svědek, neboť mé rozhodnutí je sebrat národy, shromáždit království, vylít na ně své rozhořčení, všechen svůj planoucí hněv, neboť celá země bude strávena ohněm mé žárlivosti.

  • Je třeba Božímu hněvu předejít za každou cenu

Za 1:15:               Ale převelice se hněvám na sebejisté národy. Když jsem se trochu rozhněval, oni napomáhali ke zlu.

  • Bůh se rozzlobil na svůj lid. Příliš sebevědomé národy si to špatně vyložily a začaly se vůči Izraeli chovat krutě. Hněv vůči Izraeli se proměnil v hněv vůči trestajícím metlám.
  • Bůh svůj hněv hodnotí jako malinký – alespoň chtěl, aby takový byl.
  • Chtěl jsem, abys mi kluka trochu „propleskl“, aby zpozorněl a tys ho zmlátil jako psa

Za 6:8:  Zavolal na mě a promluvil ke mně: Pohleď, ti, kteří vyjíždějí do severní země, utišili můj hněv v severní zemi.

  • Bůh nechal průchod svému hněvu skrze trestající národy.

Za 8:14:               Neboť toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem měl v úmyslu naložit s vámi zle, když mě vaši otcové podněcovali ke hněvu, praví Hospodin zástupů, a neslitoval jsem se,

  • Tak tomu bylo původně

Za 10:3:               Můj hněv vzplál proti pastýřům, navštívím s trestem vůdce stáda. Neboť Hospodin zástupů navštíví své stádo, dům judský, a promění je v svého nádherného koně do boje.

  • Pastýři nedělali, co měli a jak měli. Hospodin se vůdcovství ujme sám.

Mt 3:7: Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „ Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?

L 3:7:     Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?

  • Jakoby neměl radost, že tuto cestu nalezli

Mt 18:34:           A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh.

  • To byl nemilosrdný služebník

Mt 22:7:              Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

  • Majitelé vinice, kteří si ji uzurpovali

Mk 3:5: Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.

  • Jak můžou být tak tvrdí – copak nevidí, že je na tom ule?

L 14:21:               Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

  • Další způsob, jak rozhněvat Boha: urážlivé odmítnutí Božího pozvání

L 21:23:               Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu.

  • Půjde o dny velkého Božího hněvu. Dokonce Bůh nebude brát ohled na matky.

J 3:36:  Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“

  • To nikdo nechce

Ř 1:18: Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,

Ř 2:8:    Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí.

  • Nejen bezbožnost a nepravost, ale i snaha, aby pravda nevyšla najevo.

Ř 2:5:    Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.

  • Neochota se sebou něco dělat.

Ř 3:5:    Jestliže však naše nepravost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku.

Ř 4:15: Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

  • Zajímavé Pavlovy úvahy

Ř 5:9:    Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

  • Bůh Ježíšovou krví ospravedlnil, takže Jeho hněv již na nás není

Ř 9:22: Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

  • Lidé jako nádoby plné Božího hněvu připravené ze zničení

Ř 12:19:              Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘

  • Opravdu není třeba se bát, že by Bůh nechal věci někomu projít nebo bez povšimnutí
  • Bůh se na hřích hněvá, takže my nemusíme. Je dost možné, že se hněvá ještě více, než my

Ef 2:3:   Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní.

  • Děti hněvu – tedy byli jsme mezi těmi, na které se Bůh hněvá

Ef 5:6:   Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.

Ko 3:6:  Pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.

  • Další spouštěče Božího hněvu: smilník ani nečistý ani lakomec — to jest modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím. 
  •  Ko 3,5 smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádost a lakomství, které je modloslužbou.

1Te 1:10:             a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

  • Jediná možnost úniku před Božím hněvem

1Te 2:16:             Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.

  • Bránit v evangelizaci je katastrofou

1Te 5:9: Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista,

  • Finální destinací pro věřící není Boží hněv

Žd 3:10:               po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.

Žd 3:11:               Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí. ‘

Žd 3:17:               Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?

Žd 4:3:  Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ‚Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.

  • Ve vzteku Bůh definitivně zavřel cestu do zaslíbené země.

Zj 6:16: a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!

Zj 6:17: Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?

Zj 11:18:             Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svatým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“

  • Velké finále. Bůh dá průchod nahromaděnému hněvu

Zj 14:10:             bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem.

  • Ďábel Boha hněvá velmi

Zj 15:1: Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení: sedm andělů, kteří měli sedm posledních ran, protože jimi je dovršen Boží hněv.

Zj 15:7: A jedna z těch čtyř živých bytostí dala sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho živého na věky věků.

Zj 16:1: Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně, který těm sedmi andělům říkal: „Jděte a vylejte těch sedm misek Božího hněvu na zem.“

  • Misky Božího hněvu

Zj 16:19:             A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu.

  • Babylónská arogance Boha hněvá velmi

Zj 19:15:             Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha.

Zj 14:19:             Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu.

  • Boží hněv plane, tedy hoří, je stále stejně horký a zhoubný
  • Šlapáním lisu se rozumí „vzteklé“ šlapání po národech až vytéká krev

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení