Skutky – kapitola 1

1 První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit, 

• n.: knihu (ř.: slovo) 
• ř.: učinil
• Lukáš je autorem evangelia a knihy Skutků. Jako historik byl mimořádný. Jeho systematičnost je příjemná. Jeho způsob uvažování je mi z evangelistů nejbližší¹, i když i Mt, Mk a J psali mimořádně zajímavé a jejich důrazy jsou také vzrušující
• Lukáš byl samozřejmě lékařem. Vidíme, že není na závadu, když má lékař ke své profesi ještě biblického „koníčka“. 😊

2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil.

• Nanebevstoupením končí Lukášovo evangelium. Poslední pokyny Dvanácti – zůstat v Jeruzalémě a čekat – a pak již odchod vzhůru.

3 Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království.

• ř. tekmérion, HL; tj. průkazné, přesvědčivé znamení;
• Lukáš připomíná, že během čtyřiceti dnů pobytu na zemi po vzkříšení nebylo nouze o přesvědčivé důkazy Ježíšovy „živosti“.
• Jak se prokazuje, že někdo žije? Známky života v biologickém smyslu jsou: pohyb, příjem a výdej energie, reakce na podněty, homeostáza, … Což ale není to, co máme na mysli.
• Ježíš po vzkříšení „normálně“ pobýval s učedníky, mluvil s nimi, dělal to, co oni, tedy jedl, pil, přemisťoval se. Zda s nimi byly v režimu 24/7, tedy zda s nimi i někde přespával, nevíme.
• Lukáš zdůrazňuje zvláště zrakový vjem (dával se spatřit), ale také to, že Ježíš mluvil (říkal jim o Božím království).
• Mimochodem: Bylo by zajímavé vědět, jaké další informace o Božím království se učedníci v tomto období dozvěděli. Možná s nimi Ježíš mluvil otevřeněji, než předtím. Možná jim vysvětloval to, co předtím říkal v podobenstvích? Pohled učedníků musel být po vzkříšení také hodně posunut. Hodně věcí do sebe najednou v jejich myslích zapadlo.

4 A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne, 

• [?]; n.: shromažďovat se / být pospolu;
• Mimochodem je zmíněn další důkaz Ježíšovy „živosti“ – s učedníky jedl. To by jistě duch (natož mrtvola) nesvedl.
• To, že vzkříšený člověk normálně jí, je zajímavé. Nová těla, která křesťané po vzkříšení dostanou (Ježíš byl i v tomto naším „předskokanem“), budou mít zřejmě některé zajímavé vlastnosti: Budou se ve fyzickém světě lépe přemisťovat. Budou také nesmrtelná a zdravá (to díky pravidelné konzumaci ovoce stromu života).
• V něčem ale budou velmi obyčejná.
• Představme si situaci: Ježíš seděl s učedníky u oběda nebo večeře. Nálada byla jistě dobrá. Učedníci museli být stále ještě v euforii ze vzkříšení (ta vystřídala katastrofální deziluzi po Ježíšově smrti).
• Jak si v této chvíli asi představovali budoucnost? Domnívali se (jako už mnohokrát předtím), že tentokrát už se Ježíš opravdu viditelně a mocí prosadí proti Římanům a nastolí své království? (Jako vzkříšený k tomu měl ještě lepší předpoklady, než předtím). Snažil se jim Ježíš tuto představu opět rozmluvit? Ať byly představy učedníků jakékoliv, to, co pak doopravdy přišlo, jistě nenapadlo nikoho z nich.
• Takže Ježíš jim „mezi sousty“ dává pokyny. Jaké? Aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení.
• Jde o zásadně novou informaci: Že se ještě čeká na další zásadní Boží krok. Bůh ve svém plánu postupuje systematicky „step by step“. Ještě se má stát něco zásadně důležitého. Něco, co Bůh již dříve slíbil.
• Pozorný Ježíšův posluchač (a zřejmě i pozorný student Staré smlouvy) již mohl tušit, jaký ten další krok bude.
• Pro to, aby tento další krok mohl úspěšně proběhnout, bylo třeba, aby učedníci zůstali v Jeruzalémě.
• Zřejmě kdyby někteří odešli, Duchem by pokřtění nebyli (i když v Nu 11 byl Duch vylit i na dva starší Eldáda a Médáda, kteří se nedostavili na místo srazu ke Stanu – takže těžko řici).
• Které jste slyšeli ode mne, myslí se od Ježíše. Ježíš jim nyní připomíná svá dřívější slova.

5 neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.

• Nejde ale o Ježíšova, ale o slova Jana Křtitele (z Mk 1,8). Ježíš je možná učedníkům někdy připomenul.

6 Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“

^b t5 n.: kralování / panování ^a Sk 3:21p; 1Ma 15:3; Mt 17:11 ^b L 17:20~; L 19:11~
7Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec^a uložil ve své vlastní pravomoci, ^a Mt 24:36
8ale ^fpřijmete^t6 (moc^a cDucha Svatého, který na vás přijde⁾,^t7 a budete mi svědky^b v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku^c a až po ^snejzazší ^skonec země.“^d t6 n.: obdržíte / dostanete; Sk 2:38 ^t7 n.: moc, až Duch Svatý na vás přijde ^a Sk 6:8; Mi 3:8; Ř 15:19 ^b Sk 1:22; Sk 2:32; Sk 3:15; Sk 5:32; Sk 10:39; Sk 13:31; Sk 22:15; L 24:48; J 15:27 ^c Sk 8:1nn ^d Mt 24:14; Mt 28:19; Ř 10:18; Ko 1:23
9^sKdyž to pověděl, byl ⁽před jejich zraky^)t8 vyzdvižen a oblak^a jim ho vzal z očí. ^t8 ř.: oni hledíce ^a Mt 17:5; L 21:27
10A když ^sse ^supřeně ^sdívali do nebe, ^sjak ^sodchází, hle, ^pstáli vedle nich dva muži^a v bílých šatech ^a L 24:4
11a řekli: „Muži galilejští, co tu ^pstojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který ^sbyl od vás ^svzat ^svzhůru ^[do nebe^],^a fpřijde^b právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ ^a Mk 16:19 ^b Mt 16:27
12Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová,^a která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty.^t9 t9 vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít: asi 1 km ^a Mt 21:1; J 8:1
13Když vešli do města, vystoupili do ^shorní ^smístnosti,^a kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta^t10 a Juda Jakubův.^b t10 Horlivec ^a Mk 14:15 ^b Mt 10:2nn
14Ti všichni zůstávali jednomyslně^t11 oddáni^a modlitbě^t12 spolu se ženami,^b s Marií, matkou Ježíšovou, a ^[s^] jeho bratry.^c t11 ř. homothymadon – Sk 2:1.Sk 2:46; Sk 4:24; Sk 5:12; Sk 7:57; Sk 8:6; Sk 12:20; Sk 15:25; Sk 18:12; Sk 19:29; Ř 15:6† ^t12 var.: + a prosbě ^a Sk 6:4; Ř 12:12; Ko 4:2 ^b L 8:2 ^c Mt 12:46; Mt 13:55; J 7:3
15V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří^v13 — byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob^t14 — a řekl: ^v13 [ve smyslu: spoluvěřících, sourozenců skrze Kristovu krev, příslušnosti do rodiny Božích dětí (srv. Mt 23:8; Mk 3:35)]; Sk 9:30; Sk 10:23; Sk 11:29; Sk 15:1!; Ř 1:13!; Fp 1:12; 1Tm 6:2; Zj 12:10 ^t14 ř.: jmen
16„⁽Muži bratři,^)v15 muselo se naplnit^a slovo Písma, které předpověděl^b cDuch Svatý ústy^c Davidovými^d o Judovi,^e jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; ^v15 [toto oslovení se vyskytuje ve Sk 13×; Sk 2:29.Sk 2:37; Sk 7:2!; Sk 13:15; Sk 15:7; srv. Sk 6:3; 1K 1:10!; Jk 1:2p] ^a Mt 26:56; J 13:18 ^b Sk 7:52; Ř 9:29 ^c Sk 15:7 ^d Sk 4:25 ^e Mt 26:47
17byl ^ppočítán mezi nás^a a obdržel podíl na této službě.^b a J 6:70n ^b Sk 1:25; Sk 20:24; Sk 21:19; 2K 4:1
18Z odměny za nepravost získal pole,^a a ^skdyž ^sspadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.^b a Mt 27:3 – Mt 27:10 ^b Ž 55:16~; Ž 55:24~
19A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole.
20Neboť je ^pnapsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘^a a ‚Jeho pověření^t16 ať obdrží jiný‘.^b t16 ř. episkopé (= dozorčí úřad) ^a Ž 69:26 ^b Ž 109:8
21Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval^t17 mezi námi,^a t17 ř.: vcházel a vycházel; Sk 9:28; (srv. Nu 27:17; 1Kr 3:7) ^a Mk 3:14~
22od křtu Janova^a až do dne, kdy byl od nás ^svzat ^svzhůru, stát spolu s námi svědkem^b jeho zmrtvýchvstání.“ ^a Mt 3:16 ^b Sk 1:8
23I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje.
24Pak se pomodlili^a a řekli: „Ty, Pane, ^skterý ^sznáš ^ssrdce^b všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil,^c a Sk 6:6; Sk 13:3; Sk 14:23 ^b Sk 15:8; 1S 16:7; Jr 17:10 ^c Sk 1:2
25^saby ^sdostal místo^t18 v této ⁽službě^a a v apoštolství⁾,^t19 od něhož se Juda odvrátil a odešel na své^t20 místo.“ ^t18 var.: los ^t19 n.: apoštolské službě ^t20 ř.: vlastní (= eufemismus pro smrt) ^a Sk 1:17
26Dali jim losy^a a los padl na Matěje; i ^sbyl ^svolbou ^spřipojen k jedenácti^b apoštolům. ^a Lv 16:8; Nu 26:55; 1S 14:41; Př 16:33; L 1:9 ^b Sk 2:14; Mt 28:16

1. Možná se do jeho systematičnosti promítala jeho profese lékaře ↩︎