2. letopisů – kapitola 5 (Šalomoun)

1 Tak byla dokončena všechna práce, kterou Šalomoun dělal na Hospodinově domě. Pak Šalomoun přinesl svaté věci svého otce Davida — stříbro, zlato a všechny předměty — a dal je do pokladnice Božího domu.

•  Dům byl hotov.
• Jeho součástí byla i pokladnice.
• Do té nechal Šalomoun vnést poklady svého otce. Nepožil jich tedy při stavbě ani při zařizování interiérů. Proč? Chtěl vše zvládnout sám? Chtěl otcovy poklady použít jako „zlatou rezervu“?

2 Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny předáky pokolení a předáky rodů synů Izraele do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu.

• Vše bylo připraveno k vnesení „reaktoru“, srdce celé stavby. Chrám byla pouze „obálka“, skořápka připravená pojmout to nejdůležitější.
• Jak víme, při transportu Schrány se nesmělo nic podcenit (S2 6).
• Muselo to být napínavé i při nejlepší snaze dodržet všechny „technologické postupy“. Podobně jako když poprvé najíždí jaderný blok, v jehož nitru se má poprvé rozhořet termonukleární reakce. Všichni u velína jsou napjatí.
• Nebo jako v řídícím středisku v Houstonu, když měl Armstrong vystoupit na povrch Měsíce.

3 Shromáždili se tedy ke králi všichni izraelští muži ve svátek, to je v měsíc sedmý. 

• Šlo o svátek stánků.
• Byl to velký okamžik pro celý národ. Těžko tuto chvíli přirovnat k něčemu, co známe.

4 Když přišli všichni izraelští starší, lévité vzali truhlu 5 a přenesli truhlu. Stan setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, ty přenesli lévijští kněží.

• Technologický postup balení a transportu stanu a truhly byly přesně dané. Nikdo jiný, než levité, to dělat nemohl

6 Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten.

• Obětování znamená očišťování, vyznávání vlastní hříšnosti, volání o smilování, o přijetí zástupné oběti, vyjádření vděčnosti.

7 Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů.  Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem pro truhlu, zakrývali cherubové odshora truhlu i její tyče. Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí vyčnívající z truhly byly vidět před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes.

• Tohle již byla záležitost kněží – to už nemohli dělat levité. Do Svatyně svatých nikdo jiný nemohl. Cherubové svatost Truhly odstiňovali svou přítomností.
• To, že tam truhla opravdu je, signalizovaly přečnívající transportní tyče. Byly ale vidět pouze ze Svatyně, zvenku již ne.

10 V truhle byly pouze dvě desky, které tam Mojžíš dal na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele, potom, co vyšli z Egypta.

• Byly to druhé desky, rovněž psané Božím prstem.
• Písemné potvrzení toho, že Izrael opravdu je lidem, který patří Hospodinu.
• Takovou věc je dobré mít černé na bílém. Na takový „papír“ je dobré mít možnost se odvolat, když je člověk v nouzi.
• Je užitečná věc mít doma schovaný rodný list potvrzující, že prezident země je mým otcem – abych jej v pravou chvíli mohl vytáhnout a použít. Takový důležitá „papír“ chci mít uložen v bezpečnostní schránce s nejvyšším zabazpečením.

11 I stalo se, když vyšli kněží ze ⁽svatého místa⁾ — všichni kněží, co tam byli, se totiž posvětili ⁽bez ohledu na rozdělení do skupin⁾ — 

• n.: svatyně 
• h.: a nezachovali rozdělení na skupiny; 
• Šlo o mimořádnou událost a proto opatření byla až přehnaná.
• A také chtěli tomuto mimořádnému okamžiku být přítomni opravdu všichni, kdo mohli (i když třeba měli volno a nemuseli)

12 všichni lévijští zpěváci — Asaf, Héman, Jedútún a jejich synové a bratři oblečení do mořského hedvábí s činely, harfami a lyrami stáli na východ od oltáře a s nimi sto dvacet kněží troubících na trubky.

• Hudba je důležitou součástí bohoslužby.
• To, že tomu tak i dnes, je v pořádku.
• Nástroje byly všech druhů včetně rytmických a oblečení bylo jednotné

13 I stalo se, že trubači a zpěváci společně, jednohlasně zvučeli, vzdávali díky a chválili Hospodina; a když pozvedli hlas s trubkami, činely a dalšími hudebními nástroji a chválili Hospodina, že je dobrý, navěky je jeho milosrdenství, dům, Hospodinův dům, naplnil oblak,

• Náplní chvály bylo opěvovat a vzdávat díky Bohu za to, jaký je.
• Ještě nebylo třeba ani začít dělat nic dalšího. Hudba sama stačila jako impuls k Božímu příchodu.

14 takže kněží nemohli kvůli tomu oblaku stát a sloužit, protože Hospodinova sláva naplnila Boží dům.

• Toto je ideál a cíl všech bohoslužeb: „Dostat Hospodina do chrámu“. Aby On převzal otěže.
• Co jiného je bohoslužba, než setkání s Bohem?
• Všechny přípravy k tomuto směřují. Je jedno, jak dobrý program máme připravený, jak skvělé kázání má zaznít. Vše je jen prostředkem, nikoliv cílem. Cílem je „dostat Boha na místo“¹

Jednou na biblické hodině zaznělo - škoda, že tady s námi nemůže sedět Ježíš, On by nám ta obtížná místa vysvětlil. Tak tomu ale není - kdyby byl přítomen Ježíš, Bible by byla k ničemu. Proč si číst dopisy milé, když ji mohu mít vedle sebe.


.
.

1. V tomto jsou svou vírou „příkladní“ římští katolíci – při každé mši se samozřejmostí a jistotou předpokládají, že Bůh reaguje na víru své církve, přichází a nadpřirozeně proměňuje chléb v tělo. Já v tanssubstanciaci nevěřím, ale tato víra je inspirující. ↩︎