Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 16

Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 16

1 Zachovávej měsíc ábíb a slav Velikonoce Hospodinu, svému Bohu, protože v měsíci ábíbu tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl v noci z Egypta.

  • h.: pesach (od slsa pominout / přejít);
  • Nové téma: Připomínat si vyvedení z Egypta je a vždy bude důležité.
  • Proč? Jde o zásadní věc – převedení z otroctví do služby novému Pánu. Osvobození, nový začátek. Bohu na nás záleží. Vše kolem vyvedení je důležité a hodné připomínání.
  • Platí to samozřejmě i pro nás křesťany – připomínat si, z čeho a jak jsme byli Bohem zachráněni, je velmi důležité.

2 Na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, obětuj jako velikonoční oběť Hospodinu, svému Bohu, brav a skot.

  • Připomínat si a slavit osvobození z Egypta je třeba dělat na správném místě a správným způsobem.
  • Bůh si opravdu vybral místo, kde se rozhodl, že bude mezi lidmi „bydlet“.
  • A připomínat si vysvobození se bude dělat obětováním zvířat.
  • Jde o způsob, jak můžeme Bohu (alespoň neuměle) vyjádřit svou vděčnost.

3 Nejez (k němu) nic kvašeného; po sedm dní k němu jez nekvašené chleby, chléb soužení, protože jsi ve spěchu vyšel z egyptské země, abys pamatoval na den, kdy jsi vyšel z egyptské země, po všechny dny svého života.

  • Způsobů, jak si vysvobození budeš připomínat, bude více: kromě obětí a společného jídla jejich masa budete dělat to, že budete jít chléb bez kvasu.
  • To má více symbolických významů
    • jednak to je připomínka toho, že odchod se udál ve spěchu. Nebyl čas se připravit, nechat chléb vykynout a předzásobit se na cestu.
    • jednak je kvas symbolem hříchu, kterého je třeba se zcela vystříhat
  • Sedm dní je poměrně dlouhá doba – nejíst kvalitní chléb, ale pouze jakési nevykynuté placky, není žádná životní tragédie, ale jako každoroční připomínka to může fungovat dobře.
  • Ne vždy jsme se měli tak dobře jako nyní. Je to Boží zásluha, že nyní je nám dobře a chléb jíme kvalitní. Je stále být za co vděčný.
  • Je naprosto nutné, aby tato vzpomínka nezapadla, aby ji historické paměti národa nepřekryl čas. Je třeba využít všech způsobů, jak tuto vzpomínku lidem vštěpovat a připomínat.

4 Na celém tvém území ať u tebe není po sedm dní vidět kvas; z masa, které obětuješ večer prvního dne, nezůstane nic do rána / přes noc;

  • Eliminace kvasu má být podobu Velikonoc úplná. Hřích nemá v celém Izraeli, co dělat.
  • Tím si připomenete nelehkou situaci před odchodem. Stejně tak si situaci odchodu budete připomínat chvatným jezením masa ve větších rodinných skupinách. Tak to totiž tenkrát bylo.
  • Bylo třeba nabrat sílu. Bylo třeba držet pohromadě.
  • Proč Bůh naplánoval odchod z Egypta ve spěchu a na noc? Nemohl jej nechat proběhnout v klidu a spořádaně? Mít třeba týden na přípravy a sbalení majetku by se hodilo.
  • Ale ne – balilo se ve spěchu, určitě ne spořádaně. Atmosféra byla vyhrocená, Egypťané byli extrémně naštvaní a jen strach z Boží moci jim bránil v tom, aby se na Izraelce nevrhli. Dokonce jim „cpali“ peníze, hlavně, aby je už měli z krku.
  • Odcházet s celou rodinou na noc do neznáma, to opravdu není maličkost. Všichni byli nevyspaní a rozklepaní stresem.
  • I Boží věci se mohou odehrávat chaoticky a ve spěchu.
  • Nevytvářejí se žádné zásoby, závislost na Bohu zůstává absolutní. Navíc maso nelze v horkém podnebí uchovávat prakticky vůbec.

5 Nesmíš obětovat velikonoční oběť v některé ze svých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává,

  • I pro tento svátek platí, že jej lze legitimně slavit pouze v Jeruzalémě
  • Míst, která by se ti mohla jevit jako vhodná, se jistě vyskytne celá řada. Typicky jsou pěkné vyvýšeniny, kopce – člověk si tam připadá Bohu blíže a pozemským starostem dále. Ať tě to ale ani nenapadne.

6 ale jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, tam obětuj velikonoční oběť, večer, (po západu) slunce, v čase, kdy jsi vyšel z Egypta.

  • Takže vhodné místo určuji pouze a výhradně Já.
  • Míst, kde „bude přebývat Hospodinova jméno“, na této planetě není libovolné množství. Svět je hříšný a Hospodin svatý.
  • Jedno z nich si Bůh nechal připravit v Jeruzalémě – a jak víme, šlo o „technologicky“ náročnou záležitost.
  • Velikonoce se slaví večer – je to připomínka toho, že exodus se také odehrál večer.
  • Proč vlastně Hospodin nevyvedl lid z Egypta „normálně“ přes den? Odcházet do neznáma je samo o sobě hrozný stres – a být u toho ještě nevyspalý, situaci ještě zhoršuje.
  • Anděl zhoubce procházel Egyptem v noci – na Egypťany padala hrůza, v děsu a panice Izraelce posílali pryč. A než se vzpamatovali, Izraelci pryč skutečně byli. Ve dne pak byli Egypťané sebevědomější, otřepali se z noční hrůzy – Izraelci ale již byli nezvratně „odejití“, byli již „na cestě“.
  • Občas neuškodí trochu se nevypsat, přemoci se. Probdělá noc nikoho nezabije.

7 Uvař ho a sněz na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí a ráno se vydej na cestu a jdi ke svým stanům.

  • Další pravidla pro Velikonoce: maso se bude vařit, nikoliv péct. Budeš tedy potřebovat ohniště a hrnec.
  • Proč? Těžko říci – třeba vůli jistotě kvalitního tepelného zpracování? Narychlo upečené maso by mohlo být rizikové?
  • Noc je určena na společné jídlo a teprve ráno je možno se vrátit domů.

8 Šest dní jez nekvašený chléb a sedmého dne ať je shromáždění Hospodinu, tvému Bohu; nedělej žádnou práci.

  • Ten Svátek Minutí bude dlouhý. Ta noční večeře bude vyvrcholením, na které se budeš připravovat po šest dní. Jak?
    • jezením nekvašeného chleba. Kvas je obrazem hříchu – budeš přemýšlet nad tím, jak žiješ.
    • nebudeš pracovat, takže na toto sebezpytování budeš mít klid. Pracovat nebude nikdo, zastaví se celá společnost, takže o nic nepřijdeš. Zpytovat svědomí a rozjímat o Božím velkém díle budou všichni.
  • Je třeba se občas zastavit a zamyslet nad svými cestami, připomenout si, co pro nás Nejvyšší udělal, z čeho a jak nás vysvobodil.

9 Spočítej si sedm týdnů. Začni počítat sedm týdnů tehdy, když je prvně položen srp na nepožaté obilí. 10 Potom slav svátek týdnů Hospodinu, svému Bohu, a dávej dobrovolné oběti podle míry, jakou ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal.

  • [Ex 23:16 – svátek žně, dožínky; Sk 2:1 – letnice]
  • Nyní se dostáváme k dalšímu židovskému svátku – zatím jsme mluvili o Velikonocích, nyní jsme se přesunuli k Letnicím, Šavuot. Jde o další ze tří poutních svátků, na které bylo třeba dorazit do Jeruzaléma.
  • Odehrává se padesát dnů po Velikonocích, je spojen se žněmi.
  • Připomíná se v něm přijetí Tóry. Je dvoudenní. Čte se při něm kniha Rút.
  • Oběti u tohoto svátku jsou dobrovolné – podle toho, jak moc se cítíš Bohem obdarován.
  • Dobrovolná oběť znamená, že kdybys nedal nic, nikdo tě nebude „popotahovat“. Nicméně divné by to bylo. To ti opravdu přijde, že nemáš Hospodinu být za co vděčný?
  • Přikázané slavení svátků nám není vlastní – já jsem naučený z dob komunismu, že všechno, co je přikázáno nebo doporučeno, je podezřelé. Tak tomu ale není, to je deformace.
  • Svátky nám vytvářejí prostor k tomu, abychom se dobrovolně mohli „položit“ do chválení Boha. Nesnáším slovo „užít si“ v souvislosti s bohoslužbami, ale v tomto případě je to případné. Bůh nám vytváří prostor pro to, abychom s Ním a spolu mezi sebou mohli prožít pěkný čas.
  • Přinést oběti podle míry, jakou ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal je pěkné – je v tom svoboda, lehkost a přirozenost. Není to křeč, nejde o povinnost, která tě vyždímá. Letos se moc neurodilo, tak dám Bohu „jenom“ polní kytičku nebo holoubka nebo trochu mouky. Je to v pořádku, Jej to potěší – On ví, že vděčný Mu jsem.

11 Raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, příchozí, sirotek i vdova, kteří jsou ve tvém středu, na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.

  • Že se tyto svátky mají odehrávat v Jeruzalémě, už víme.
  • Je znovu připomenuto, že oslavy mají být radostné.
  • Radovat se před Hospodinem je pěkný a zajímavý obrat. Ty se máš fajn a Bohu to dáváš najevo. Chceš, aby to viděl. A Bohu to nejen nevadí, ale naopak z toho má radost, raduje s tebou. Raduje se z tvé radosti.
  • Když se sejde široká rodina na oslavě, u stolu vládne veselá nálada, kolem pobíhají tvá vnoučata a pravnoučata, děti výskají nad dortem, všichni jsou šťastní a připíjejí si vínem – je pro tebe jako rodiče radostí to pozorovat. Ze srdce jim jejich štěstí přeješ.
  • Je důležité, abys ze své radosti nikoho nevyčlenil, nikoho nepominul nebo neodstrkoval.
  • Připomenu ti některé skupiny, na které nesmíš zapomenout:
    • tvoje děti – mohly by ti připadat příliš malé, nevýznamné nebo obtěžující při oslavách
    • tví otroci (pro nás zaměstnanci, služebníci) – není možné sedět u slavnostní tabule a svoje lidi nechat sedět někde v kamrlíku o chlebu a vodě.
    • vše se týká mužů i žen – ne, že pozveš zaměstnance a zaměstnankyně nikoliv
    • rozhodně nesmíš vynechat lévijce – nezapomeň, že ti jsou na tobě existenčně závislí. Oni nemají vlastní firmy, aby si takovouto oslavu zorganizovali sami.
    • cizinci – tyhle oslavy nejsou pouze pro lidé tvé krve, ale pro všechny, kdo se rozhodnou s tebou sdílet tvůj osud, tvůj život, tvou zem. Takoví lidé vždy budou – tak na ně nezapomeň.
    • no a samozřejmě znevýhodněné skupiny (sirotci, vdovy) – pro ty mám zvláštní srdce, tak na ně nezapomínej ani ty. Ti nikoho nemají, tak se o ně starej ty.

12 Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě, a zachovávej a plň tato ustanovení.

  • To ti pomůže jednak se vcítit do těch méně šťastných, budeš pro ně mít větší pochopení a empatii.
  • Jednak tě t bude držet při zemi – vždyť jsi obyčejný člověk, obyčejný otrok, který se díky Bohu mohl pozvednout, takže teď tady spokojeně sedí a hoduje.
  • Je třeba si to připomínat znovu a znovu – když člověk začne být dobře, má tendenci rychle se pozvednout v mysli. Když se vyšvihneš mezi bohaté, na chudé rychle zapomeneš.
  • V mé oblíbené knize Zrzavý Orm hlavní hrdina několik let vesloval jako otrok na lodi. Nahý seděl u vesla a nad ním chodil hlídač s důtkami. Pak se mu podařilo dostat na svobodu a získat svou loď. Tu také poháněli otroci. Velmi brzy se mu začalo zdát, že veslují pomalu, a začal se shánět po důtkách.
  • Hospodin ale jasně říká svému lidu: Tudy ne.

13 Svátek stánků slav po sedm dní, když sklidíš úrodu ze svého humna a lisu.

  • Jsme u dalšího velkého židovského svátku – Svátku stánků. Slaví se na podzim, po žních
  • Také on slouží k připomenutí něčeho z národní historie.

14 Raduj se (ze svého) svátku ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách.

  • Svátek je opět radostný a znovu je důležité, aby nikdo nebyl vyloučen ze společné radosti.

15 Po sedm dní slav svátek Hospodinu, svému Bohu, na místě, které Hospodin vyvolí, protože Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná ve vší tvé úrodě a při všem díle tvých rukou. Jen buď radostný.

  • Opět je centralizovaný do Jeruzaléma, je třeba kvůli němu cestovat.
  • My nemáme žádný svátek, který by se slavil týden. Zřejmě je to chyba.
  • Takovéto dlouho svátky nahrazují dovolené, které jsou individualistické a řízené snahou si užít, tedy soběstředné. Židovské svátky jsou soustředěné na Hospodina.
  • Týdenní výpadek v práci už je citelný, ale lépe se snáší, když se zastavíš nejen ty, ale celá společnost.
  • Člověk je vytržen ze všech rutin a stereotypů. Se získaným volnem, ale nemůže nakládat libovolně. Jde o pěkný obraz svobody tak, jak je chápána Bohem: Bůh nás osvobozuje z otročiny starého života – ale ne k tomu, abychom si dělali, co chceme. Osvobozuje nás k tomu, abychom radostně sloužili jemu.
  • Křesťané tak mají i nemají svobodu současně:
    • Mají ve smyslu, že nemusí otročit ďáblu, sami sobě a světu
    • Nemají ve smyslu, že se dobrovolně rozhodují otročit Bohu, který si je získal.
  • Služba novému pánu je radostná – jemu dokonce záleží na tom, aby ses měl dobře a mohl si „užívat“ svou prosperitu.
  • Který jiný pán by tohle pro své lidi dělal?

16 Třikrát za rok ať se každý, (kdo je u tebe) mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí — při svátku nekvašených chlebů, při svátku týdnů a při svátku stánků. Ať se neukáže před Hospodinem s prázdnou.

  • Bůh nastoluje koncept: Dospělý muž se třikrát za rok „ukáže před Hospodinem, svým Bohem“.
  • Opět je to nastaveno „tak akorát(, jako systém šabatu 6+1 šabat.
  • Možná je o model „minimalistický“ – minimální nastavení, kterého, když se držíš, udržuje tě to duchovně živého. Ve smyslu: když zajdeš jednou týdně do synagogy, sboru, vždycky tě to na týden udrží u Boha.
  • Ideálem je, abychom žili s Bohem průběžně. Určité mezníky, dělení roku, že není den jako den bez konce, je fajn.
  • A k Bohu se nepřichází s prázdnou: za Bohem se zkrátka nechodí s prázdnýma rukama.
  • Proč? Nezní to jako úplatkářství? Když je o nějakém úředníkovi nebo lékaři známo, že „bez flašky“ nemá cenu za ním chodit, není to pro něho dobrou vizitkou. Úplatky jsou metlou společnosti a víme, že Hospodin je zásadně proti nim (je to ostatně připomenuto o pár veršů dále, ve v. 19).
  • O úplatek tedy nejde. Proč je to tedy vyžadováno?. Nejde ani o možnost si darem cokoliv zasloužit – jak víme spásu si nelze zasloužit, stejně tak nebylo zakoupitelné ani židovství. Římské občanství si bylo možno koupit, ale židovství nikoliv.  Židem se člověk stal narozením, bez svojí zásluhy. Bůh cokoliv od nás opravdu nepotřebuje., na ničem není závislý
  • Zřejmě jde o výchovu k vděčnosti a o připomenutí naší závislosti. Vše, co máme, pochází od Něho. Je dobré si to občas připomenout tím, že část z darovaného dárci vrátíme.
  • On to navíc opravdu nepotřebuje (Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě – Ž 50)
  • Vše se děje kvůli nám – smysl dobrovolných  obětí je, aby nám připomínaly naši závislosti na Něm a abychom jimi mohli vyjádřit svou vděčnost.
  • Mají i křesťané možnost vyjádřit Bohu svou vděčnost a připomenout si svou závislost? Jistě mají.

17 Ale každý (se svým darem,) podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti dal.

  • n.: podle toho, co je schopen; h.: podle daru své ruky;
  • Dary jako vždy mají být přiměřené možnostem dárce – není žádoucí se darem Bohu finančně zruinovat ani dát Hospodinu urážlivých deset korun (samozřejmě pokud nejsem chudou vdovou, která si za to tyto poslední peníze měla koupit večeři).

18 Ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, si pro své kmeny ustanov soudce a správce. Ať soudí lid spravedlivým soudem.

  • Změna tématu: je třeba se v zemi postarat o spravedlivé prostředí. O existenci soudů a o jejich spravedlnost.
  • Hospodin je spravedlivý v vyžaduje spravedlnost i ve svém národě

19 Nepřevracej právo a nestraň lidem. Nepřijímej úplatek, protože úplatek oslepuje oči moudrých a podvrací (jednání spravedlivých.)

  • ČSP: může znamenat: to, jak jednají (a mluví) spravedliví, ale i: soudní při těch, kdo jsou spravedliví;
  • Snaha o objektivitu a nestrannost soudů musí být maximální. Lidé si musí být před soudem rovni bez ohledu na postavení či majetek či cokoliv jiného.
  • Úplatek je rizikový, to je známá věc. Jakkoliv jsi moudrý či spravedlivý, může se stát, že úplatek tvůj úsudek ovlivní. Proto je nanejvýš rozumné se mu vyhýbat. Stejně jakou drogy nikdy nevíš, co s tebou udělá

20 Následuj spravedlnost, (a jen) spravedlnost, abys (zůstal naživu) a obsadil zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.

  • h.: Následuj / Pronásleduj;
  • n.: dokonalou
  • Pokud chceš zůstat naživu (a kdo by nechtěl) a získat tu skvělou zemi, má to podmínku: o spravedlnost ti musí jít opravdu hodně.
  • Následuj spravedlnost, (a jen) spravedlnost je pěkný obrat. Znamená dělat vše pro to, aby člověk spravedlivě žil a spravedlnost prosazovat kolem sebe.

21 Nevysazuj si (žádný strom jako posvátný kůl) vedle oltáře Hospodina, svého Boha, který si uděláš.

  • Oltář je naprosto unikátní a výlučný. Je zakázáno jakékoliv rozmělňování jeho ústřední role.
  • Žádná další posvátná místa

22 Nestav si posvátný sloup. To Hospodin, tvůj Bůh, nenávidí.

  • Strom nebo sloup, to je podobné – přírodní nebo uměla vztyčené, to je jedno. Jde o místo, které má být posvátné a sloužit uctívání Hospodina. Je to zcela nepřijatelné.
  • Nenávist je silné slovo – proč to Bohu tak moc vadí? Co je na tom tak moc špatného?
  • Jde o porušení Božích příkazů – bohoslužba má jasná a přísná, Bohem daná pravidla. Možná jim ne vždy plně rozumíme, nechápeme, proč jsou tak důležitá, to ale nic nemění na důležitosti jejich dodržování. Když Hospodin nějaké pravidlo vydal, věděl proč.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení