5. Mojžíšova – kapitola 24

1 Jestliže si muž vezme ženu, bude jejím manželem, ale pak se stane, že nenalezne milost / přízeň v jeho očích, protože u ní našel nějakou hanebnost / nahotu věci, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu.

• Víme, že Božím ústupkem před tvrdostí lidského srdce.
• Jinak řečeno: Kdyby „na Bohu bylo“, rozvod by nebyl možný.
• Dle Davida Pawsona¹:
  • Jediná přímá zmínka o rozvodu a nové sňatku v Mojžíšově zákonodárství
  • Mojžíš rozvod nepřikazuje ani nezakazuje, pouze reguluje
  • Jediné, co je zakázáno je třetí sňatek s původním manželem
  • Diskutovat tedy nad touto pasáží o důvodech rozvodu, není správné
• Co znamená, že někdo na někom najde hanebnost?
• Dle Pawsona:
  • Jde o nejasnou a obtížně přeložitelnou frázi
  • Má určitý urážlivý tón: neslušný, nečistý, nahý
  • Může se vztahovat na nějakou vadu nebo deformaci, ale nikdo to neví jistě
  • Rozhodně ale nešlo o cizoložství ženy -ta to byl jednoznačně a pouze trest smrti
  • Další rozvod pak proběhl, pouze z důvodu znelíbení se. Proč se znelíbila, netušíme.
  • Židovští zákoníci použili později tento text způsobem, kterým nebyl vůbec zamýšlen – k diskuzi o legitimních důvodech rozvodu, a to i se samotným Ježíšem. Někdy tuto argumentaci přejali i křesťané, zvláště ti, kdo věří že Starý Zákon se vztahuje i na křesťany.
  • Jednoznačně lze říci pouze jediné: Existovala pouze jedna situace, kdy Ježíš zakázal nový sňatek po rozvodu – s bývalým manželem.
• Opravdu se odhalí něco, co dříve nebylo známo? Třeba duševní choroba? Nebo se žena muži pouze zkrátka zprotiví?
• Jak už jsem zmínil dříve – když toto člověk čte, automaticky se vnitřně postaví na stranu zapuzované manželky, které je manželem křivděno.
• Může to ale být jinak – manželka se během času mohla projevit jako nesnesitelná „semetrika“, se kterou nešlo vydržet.
• Co přesně znamená, že žena nenalezne milost či přízeň v manželových očích, se nedá zjistit. Zřejmě záměrně je věc postavena velmi široce a subjektivně. Manželé k sobě navzájem musejí přistupovat milostivě, jinak se život stává nesnesitelným – pokud jeden z partnerů již k takovému přístupu není ochoten, nedá se „nic dělat“. Pokud se manžel na manželku divá prizmatem kritiky a odmítnutí, Bůh možnost rozvodu umožňoval. Sice se skřípěním zubů, ale umožňoval.
• Rozvod je snadno zneužitelný – nejsou vzácné případy, kdy si muž myslí na jinou ženu (nebo žena na jiného muže) a věci „zaonačí“ tak, aby se setrvání v manželství stalo nesnesitelným. Nezřídka tak dokonce dokáže vinu za rozpad svalit na partnera.
• Ohledně rozvodu je opět naprostá asymetrie – že by se muž zprotivil ženě, se vůbec nezvažuje. Pravděpodobně z důvodu ekonomické závislosti.

2 Odejde z jeho domu, půjde a bude patřit jinému muži.

• Takto rozvedená žena je volná pro další manželství.

3 Když ji ten poslední muž začne nenávidět, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu, anebo jestliže ten poslední muž, který si ji vzal za ženu, zemře, její první manžel, který ji propustil, si ji nesmí znovu vzít, aby byla jeho ženou, poté, co byla poskvrněna. Byla by to ohavnost před Hospodinem. Neuvaluj hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.

• Jde vlastně o zákaz pozdního usmíření rozvedených manželů: Oba si prošli dalšími vztahy, které „nedopadly“. I kdyby chtěli, vrátit se k sobě už nemohou.
• Vrátit se k původnímu partnerovi je Bohu ohavné a znečišťující pro celou zemi. Proč?
• „Seznam“ ohavností jsme probírali v 17. kapitole – některé vnímám s Bohem „kongruentně“, některé mi tak ohavné jako Bohu nejsou. Snad by se našly i takové, které jsou ohavné pro mě a Bohu nevadí.
• Tato ohavnost patří k těm druhým – přesně nechápu, proč je to takový problém. Zvláště, když by druhý muž zemřel. Není menším zlem, když se žena vrátí k původnímu manželovi, než že by si našla třetího či dalšího muže? Vždyť už se navzájem znají, „vybouřili se“, vyvinuli a zmoudřeli. Zjevně to tak nefunguje.
• Je-li rozpor mezi Božím a naším pojetím ohavností, je na nás, abychom se Božímu pohledu snažili přizpůsobit. Vraždu většina lidí jako ohavnost vnímá, nevěru ale jen někteří lidé či některé kultury.
• Stále ale nevíme, proč znovu-spojení rozvedených manželů vyloučeno. Dle komentářů jde o snahu zabránit lehkovážným či vypočítavým rozvodům. Svou nezvratností rozvod nabádá k velké opatrnosti. Žena může ještě zvážit, zda se nechovat jinak; muž může zvážit, zda mu rozvod za to stojí.
• (Muž si samozřejmě může rozvod rozmyslet, ale pouze dokud si žena nenajde jiného).
• Cizoložstvo je nazváno poskvrněním (3M 18,20 a 4M 5,13-14). Druhý sňatek rozvedené ženy byl tedy implicitně postaven na roveň cizoložství a určitým způsobem se přiblížil Kristovu učení o manželství: „Kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství“ (Mt 5,32).
• Dle Keil and Delitzsch Biblical Commentary on the Old Testament: Jestliže však druhé manželství rozvedené ženy bylo morálním poskvrněním, nemohla se samozřejmě žena znovu provdat za prvního ani po smrti svého druhého manžela, a to nejen proto, že takové opětovné spojení by snižovalo důstojnost ženy a žena by se příliš podobala majetku, s nímž lze jednou disponovat a jindy jej získat zpět (Schultz), ale také proto, že by se tím poskvrnění ženy opakovalo, ba dokonce ještě zvětšilo, neboť morální poskvrnění, které rozvedená žena získala druhým manželstvím, nebylo odstraněno ani rozvodem s druhým manželem, ani ještě jeho smrtí. Takové poskvrnění bylo před Jehovou ohavností, kterou by způsobili hřích země, tj. poskvrnili by ji hříchem, stejně jako hříchy krvesmilstva a nepřirozené prostopášnosti.
• Jinak řečeno žádný zásadně nový pohled na věc tento (ani ostatní) komentáře nepřinášejí

• Pawson dále:
  • Sociální zlo, nebo prostě praktiky se škodlivými účinky je třeba v každé společnosti kontrolovat, už jen proto, aby se omezil jejich vliv. Např. udělování licencí nevěstincům nebo kasinům, v žádném případě nepodporuje sociální výhody prostituce nebo hazardu. Je to způsob, jak tyto zvyky kontrolovat nebo omezovat. Je to uznání toho, že padlá lidská přirozenost bude chtít tyto věci dělat tak jako tak a tak je menší zlo mít určitou veřejnou kontrolu, než žádnou.
  • To je argument, který uvádějí někteří zástupci potratů v rukou profesionálů, a nikoliv amatérů někde v zákulisí.
  • Všechny taková zákony však narážejí na riziko naivního předpokladu, že „když je to legální, musí to být v pořádku“.
  • Takové sociální zákonodárství musí nutně zahrnovat morální kompromis.
  • Přijetí však neznamená schválení. Mojžíš „přijímal“ takové věci, jako bylo otroctví a mnohoženství, které byly součástí společenské struktury té doby, a proto vydal zákony na jejich kontrolu, což však v žádném případě neznamenalo (nemuselo znamenat, řekl bych já) Boží přízeň.

• Nařízení je tvrdé – o to větší je kontrast toho, co říká Hospodin v Jer 3,1n: Řekněme, že muž propustí svou ženu a ta od něho odejde a stane se ženou jiného muže. Cožpak se k ní ještě navrátí? Cožpak by ta země nebyla zcela znesvěcena? A ty jsi smilnila s mnoha druhy, a navracíš se ke mně? je Hospodinův výrok. Pozvedni oči k holým návrším a podívej se, kdepak jsi neležela! Usadila ses kvůli nim na cestách jako Arab v pustině. Znesvětila jsi zemi svým smilstvem a svým zlem. Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět. Copak i nyní ke mně nevoláš: Můj otče, ty jsi důvěrník mého mládí! Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla. Ve dnech krále Jóšijáše mi Hospodin řekl: Viděl jsi, co páchala izraelská odpadlice? Chodila na každou vyvýšenou horu, pod každý zelený strom a tam smilnila. Řekl jsem si: Po tom všem, co učinila, se ke mně navrátí. Ale nenavrátila se. Její nevěrná judská sestra to viděla. Viděl jsem to, vždyť právě proto, že izraelská odpadlice cizoložila, jsem ji propustil a dal jsem jí rozlukový lístek. Ale její nevěrná judská sestra se nebála a také ona chodila a smilnila. Pro lehkost, s jakou smilnila, znesvětila zemi; cizoložila s kamenem i se dřevem. A ani po tom všem se ke mně její nevěrná judská sestra nenavrátila celým svým srdcem, nýbrž jen falešně, je Hospodinův výrok. Hospodin mi řekl: Izraelská odpadlice se ukázala být spravedlivější nežli Juda, ta nevěrnice. Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky. Jen uznej svou vinu, že ses vzbouřila proti Hospodinu, svému Bohu, a proplýtvala jsi svou přízeň na cizince pod každým zeleným stromem a mě jste neposlouchali, je Hospodinův výrok. Navraťte se, odvrácení synové, je Hospodinův výrok, protože já jsem vaším Pánem; vezmu vás po jednom z města, po dvou z čeledi a přivedu vás na Sijón. 
• Hospodin je ochoten přijmout manželku, která se chovala stokrát hůře

• Na závěr mi nezbývá, než konstatovat, že morální ohavnost tohoto jednání svým přirozeným vnímáním nerozeznávám. Což neznamená, že jej zpochybňuji.
• Je třeba brát vážně, že každý mimomanželský sex je (eufemisticky řečeno) velmi problematický a u některých skupin je katastrofou nejen pro souložící pár, ale dokonce pro celé okolí. Sex není „jen tak“ – rozhodně nejde o krátké příjemné tělesné cvičení bez následků.
• Ani jsem nikdy neslyšel, že by se podobný případ v církvi řešil. Že se k sobě vrátí rozvedení manželé, se někdy stane.

5 Jestliže (se muž nově ožení,) ať netáhne s armádou a (není mu vůbec nic uloženo.) Na jeden rok ať je volný pro svůj dům a (dělá radost své ženě, kterou si vzal.

• h.: si vezme novou ženu; tj. čerstvě se ožení
• n.: není naprosto ničím pověřen; h.: nepřijde na něj žádná věc
• n.: domácnost
• Tg: raduje se se svou ženou;
• To je pěkný, dojemný příkaz: Novomanželům má být dána možnost si sebe užít. Jde o mimořádné období, a i Bůh ho chápe jako mimořádně cenně.
• A nejen, že nešel do války, ale ani nedostával úkoly v komunitě.
• Novomanželé si mají sebe vzájemně užít včetně neomezeného milování.
• Tento princip je třeba ctít i v církvi a „nezapřahovat“ novomanžele do služby. Obecněji: i při rozdělování práce v církvi je třeba brát ohled na osobní situaci jednotlivých lidí; nepostupovat tupě, slepě, paušálně.
• Zajímavé je, že válka není chápána jako nějaké existenční ohrožení, ale jako běžná součást života.
• Jeden rok je zřejmě „tak akorát“ – není to měsíc, natož týden, ale dva roky už také ne.

6 Nikdo ať nebere do zástavy ruční mlýnek ani vrchní mlýnský kámen, neboť by vzal do zástavy život.

• Pěkná zásada a pěkně formulovaná.
• Kdo přijde o možnost mlít, ztratí možnost se uživit. Jde mu o život, může zemřít hlady. Když neumeleš, tak pro rodinu ani neuvaříš.
• Ale zde jde pouze o peníze, nemělo by jít o život.
• Co je vlastně zástava všichni víme. Zastavárny jsou na každém rohu: Půjčím ti peníze, ale abych měl jistotu, že mi to vrátíš, něco si od tebe vezmu. Něco cenného, na čem ti záleží.
• Bůh říká, že nesmí jít o základní věc nutnou pro obživu. V dnešní době snad něco ve smyslu zabavení auta taxikáři nebo obstavení účtů.
• Podobně nečestně funguje „zakleknutí firmy“ finančním úřadem²: zablokování účtů znemožní podnikání. I když se člověk u soudu za řadu měsíců dobude práva, již mu to není nic platné, protože mezitím zkrachuje.
• Jinak řečeno: Je třeba rozlišovat, kdy jde pouze o peníze a kdy o věci života a smrti.

7 Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

• Šlo tedy o únos, o zotročení – např. dětí, žen apod.
• S tím se poměrně „běžně“ setkáváme i v dnešní době: zotročování dětí k práci či vojenské službě či žen k prostituci není nic vzácného.
• Jak vidno, jde o hrdelní zločiny: únosci a zneužívatelé dětí, verbíři dětských vojáků, zotročovatelé gastarbeitrů a pasáci prostitutek jsou hodni smrti.
• Otroctví samo bylo za Mojžíše legitimní, ale v rámci zákonů.

8 Při ráně malomocenství se měj na pozoru, abys pečlivě zachovával a plnil všechno, co vás budou lévijští kněží učit. Jak jsem jim přikázal, tak to zachovávejte a plňte.

• h.: velmi;
• Lepra se nevyskytuje v epidemiích, ale raní člověka. Člověk musí do karantény. Vše je na dlouho, velmi dlouho. Vyléčení je možné, stejně tak ale katastrofální průběh. Účinná léčba neexistovala.
• Jde o upozornění pro nemocného jednotlivce, aby nepodceňoval rady „lékařů“ hlavně co se týče epidemiologických a hygienických opatření.
• Ta jsou tvrdá a trvalá.
• Že jde o ránu pro postiženého i jeho rodinu, není pochyb.
• Že existuje možnost přenosu také nikdo nezpochybňoval. Lidé se báli a chránili, malomocní byli ostrakizováni. Bylo to kruté, ale nutné. Komunita většinou malomocné asi nenechala zemřít hlady, podporovala je, ale „na dálku“.
• I covid byla „rána“.
• Zřejmě by šlo vztáhnout toto upozornění i na epidemiologická opatření při epidemiích – autority je třeba brát vážně, jakkoliv nepříjemná jejich doporučení jsou.
• Využiji tématu a krátce se zde vyjádřím ohledně epidemie covidu, uvedu svůj názor:
  • Covid 19 byl reálný a velký problém, nešlo o problém přehnaný nebo vykonstruovaný
  • Jeho závažnost byla „na hraně“ – kdyby byla smrtnost a závažnost infekce větší, nikdo by o epidemiologických opatřeních nepochyboval; kdyby menší, šlo by o „běžnou chřipku³„. Při takto „jemně vyladěné“ závažnosti, vznikl prostor k rozdělení názorů
  • Opatření proti jeho šíření byla na místě.
  • Zvláště z počátku chyběly informace a proto byla na místě opatření spíše přísnější
  • Vědecké poznání i možnosti prevence a léčby se během pandemie pozoruhodně rychle vyvíjely
  • Vakcíny chrání proti těžkému průběhu a jejich bezpečnostní profil je akceptovatelný.
  • Léky jsou efektivní.
  • Z Boží milosti se virus vyvinul příznivým a nikoliv nepříznivým způsobem
  • Rouška, mytí rukou, karanténa apod. běžná preventivní opatření jsou elementární otázkou ohleduplnosti a slušnosti.
  • Pečlivě zachovával a plnil všechno, co doporučují autority, je správné a na místě. Neplnění je egoistické a vzpurné.

9 Pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě po cestě, když jste vyšli z Egypta.

• Mirjam, Mojžíšova sestra byla za svou vzpouru proti Mojžíšovi raněna malomocenstvím. Šlo o jasný trest za její postoje.
• Jak to souvisí s dodržováním opatření?
• Mirjam byla zázračně uzdravena, ale i tak pak musela týden zůstat v v karanténě mimo tábor. Celý národ čekal, až bude moci karanténu opustit.
• Možná tedy poučení z Mirjamina příběhu zní: Opatření je třeba dodržovat „padni komu padni“ a bez ohledu na „národohospodářské škody“. Přestože Mirjam byla uzdravena zázračně a okamžitě (jistě pak nebyla nijak „zbytkově infekční“), ani v tomto případě nebylo možno nějak zkrátit, „ošidit“ karanténu.
• (Je malomocenství vždy trestem? Určitě ne. Takový je život – nemoci na lidi přicházejí. Byl covid Božím trestem? Nevíme – možné to je, ale ne každá nemoc je trestem.)
• Z Mirjamina případu lze vyvodit ještě jedno pravidlo: Přestože Bůh někdy jedná zázračně a „instantně“ (např. odpouští, pokud vezmeme malomocenství jako obraz hříchu), důsledky v našich životech mohou přetrvávat. Bůh nám odpustil, ale důsledky našich hříchů mohou nějakou dobu přetrvávat.
• Již bylo mluveno o masturbaci nebo „dotyku mrtvého“ – očištění není těžké, ale chce čas (do večera).
• Když se znečistíme shlédnutím něčeho nepatřičného, je nám po vyznání hříchu odpuštěno okamžitě. Než se ale vyčistí naše mysl, nějakou dobu to trvá⁴. Říká se, že u pornografie trvá „detox“ minimálně půl roku.
• Pokažený vztah se neobnoví z vteřiny na vteřinu: V Písni písní milá odmítne milému otevřít. Milý se naštve a odejde. Milá pak stráví půlku noci běháním po městě a „sháněním“ milého. Nakonec jej najde a vše dobře dopadne, snadné ani rychlé to ale není.
• Obecně: Malomocenství může být také obrazem hříchu – „vypadnout“ z Boží přítomnosti může být snadné, její obnovení po pokání může nějakou dobu trvat.

10 Když půjčuješ svému bližnímu na dluh, nevcházej do jeho domu, abys vzal zástavu. 11 Stůj venku a muž, kterému půjčuješ, ať ti přinese zástavu ven.

• Když: Půjčky se dějí a dít budou. Vždycky budou lidé, kterým se peněz bude nedostávat a ti, kteří budou mít nadbytek.
• Ideální by bylo, kdyby všichni měli „tak akorát“, ale v takovém světě nežijeme a všechny snahy o jeho nastolení v dějinách končily katastrofou.
• Ne všechny půjčky jsou špatné.
• V životě nastávají situace, kdy někdo potřebuje smysluplně půjčit (na bydlení, na rozjezd podnikání) a jiný má momentálně volné peníze.
• Situací existuje tisíce možností: Oženil ses, potřebuješ bydlet; neurodilo se, potřebuješ zasít; dostals velkou zakázku, potřebuješ koupit bagr; onemocněls, potřebuješ jíst.
• Část půjček má sociální podtext – půjčují si chudí, aby přežili.
• V naší době je velké množství zadlužených lidí, ale většina se zadlužila kvůli hloupostem (auta, elektronika, dovolené) a ne kvůli potřebě přežít. Druhým extrémem jsou dluhové pasti, které jsou vlastně novodobým otroctvím a o kterých mluvíme v pasážích týkajících se odpouštění dluhů a milostivého léta.
• Všechny půjčky mají společný předpoklad – že půjčené vrátíš. Nejde o dar.
• Zástava je také běžná věc: Půjčující chce něco, čím se jistí. Banka chce ručení či ručitele.
• Zástava umožňuje, že se věřitel nenechá naivně okrádat a půjčující si uvědomí závažnost svého kroku (když mu to nevrátím, tak o tuhle věc přijdu).
• O půjčkách již víme, že není dovolenou půjčovat na úrok. (Jakou vlastně člověk má motivaci někomu půjčit, když ne úrok? Vzájemná pomoc, přátelství, vztahy, rodina, vazby, sociální kapitál. Ještě něco?)
• Zástava tedy ano, ale proč věřitel nesmí vstoupit do domu? Šlo by o nátlak, určitou formu násilí. Ty by ses vlomil do jeho soukromého prostoru, „lačně“ by ses pásl očima na jeho majetku či na jeho chudobě. Mohl bys mu dokonce doma „šmejdit“ a vybírat si, co bys mu zabavil. Tvá přítomnost by v každém případě působila nátlak, působila by vymahačsky.
• Příkaz má zabránit případům, (které známe), kdy lichvář „ověšený zlatými řetězy“ se dvěma gorilami po boku vchází do chudé domácnosti a bere si, co se mu zlíbí. Princip příkazu zřejmě je zabránit podobným situacím.
• Bůh nastavuje rovnováhu výrazně ve prospěch dlužníka – věřitel od začátku tahá za kratší konec provazu. Ve společnosti s množstvím chudých lidí je to nutné. U nás to považuji za sporné – půjčky opravdu chudé lidi spíše devastují a nic smysluplného jim nepřinášejí.

12 Ale jestliže je to chudý člověk, nechoď spát s jeho zástavou.

• h.: v …; míněn asi plášť, který nemá použít pro vlastní potřebu;
• Pravděpodobně tedy jde o situaci, kdy jediná cenná věc, kterou měl chudý člověk k poskytnutí do zástavy byl jeho svrchní oděv, který v noci zároveň používal jako přikrývku. Jde o pro nás nepředstavitelnou situaci, ale v Jižním Súdánu jsme zažili sirotky, kteří mají jedno oblečení a jedno nejisté jídlo denně.
• Situace je asi takováto: Chudý člověk ten den nesehnal práci a navečer si jde vypůjčit peníze na večeři pro svou rodinu. Nemá, co by nabídl do zástavy, tak dává svůj plášť.
• Obecně lze vyvodit, že půjčující má mít ohledy a nebrat si nic zásadního pro život.
• Vyvstává otázka: Nejde spíše o dar? Půjčuji-li takto chudému člověku, mohu reálně počítat, že mi peníze vrátí? Zřejmě někdy ano, někdy ne. Ze zítřejší výplaty mi možná dlužník přinese peníze zpět. Nezapomeňme také, že když byl věřitel tvrdý, mohl v rámci vymáhání dluhu chtít dlužníka nebo jeho děti do otroctví.

13 Jistě mu zástavu po západu slunce vrať, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. A (tobě to bude před Hospodinem, tvým Bohem, počteno za spravedlnost.)

• n.: Ty budeš mít spravedlivý čin před H.;
• Moc smysl to nedává – proč si na pár hodin brát zástavu, když večer s ní zase „pomažeš“ zpátky?
• Zástava je symbolická – dlužník dává najevo, že vrátit opravdu chce, připomíná mu to závažnost jeho závazku. A věřitel dává najevo, že vrácení opravdu očekává.
• Plášť ti sice zůstal, ale hrozba „exekuce“ nad tebou stále visí. Televize ti sice zůstala, ale je na ní už nalepený exekutorský štítek.
• Až hrozba exekucí v ČR alespoň částečně zastavila vlnu nezodpovědného zadlužování. (Bohužel se pak přehoupla do druhého extrému).
• Půjčující si má uvědomovat, že půjčka není legrace, že má svá rizika a důsledky.
• Je jasně „vypíchnuto“, že takovýto milosrdný přístup Hospodin oceňuje, že ho počítá za spravedlnost. Je toho mnoho, co se dozvídáme o Božím charakteru a pohledu na svět.

14 Neutlačuj najatého dělníka, (chudého a nuzného) ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách.

• ČSP: V StS je časté spojení těchto dvou výrazů
• Je důležité slušné chování k zaměstnancům. A je naprosto jedno, o koho jde, jestli je domácí nebo cizinec.
• Proč je to Bohem vypíchnuto? Protože zaměstnavatel je vždy v pokušení své zaměstnance nadměrně využívat či zneužívat. A cizinci jsou v tomto zvláště zranitelní – neznají místní poměry, neznají řeč, neorientují si, neporadí si, nemají zastání.
• Gastarbeitři, zahraniční pracovníci jsou tedy chráněni samotným Bohem.
• Co již je utlačování a co ještě je přiměřené, je ponecháno na úvaze zaměstnavatele, případně komunity. Vyžadovat řádnou práci samozřejmě utlačováním není.

15 V týž den mu dej jeho mzdu, ať nad ní nezapadne slunce, protože je chudý a (pozvedá k ní svou duši.) Ať nevolá proti tobě k Hospodinu a nedopadne na tebe trest za hřích.

• n~: velmi po ní touží;
• Součástí tohoto „neutlačování“ je každodenní vyplácení mzdy.
• Protože zaměstnanec se k ní upíná.
• Je otázka, zda je toto v naší zemi nastaveno dobře: Pro řadu lidí je měsíc dlouhá doba. Je pro ně obtížné si měsíční výplatu rozdělit tak, aby jim vyšla na celý měsíc. Po výplatě nakupují hlouposti, jezdí nakupovat taxíkem, a před výplatou „jedí čínské polévky“.
• V Británii mzdu vyplácejí týdně, což je asi lepší.
• U nás se denně vyplácejí jen „fušky“ příležitostným pracovníkům. Často načerno v rámci černé či šedé ekonomiky (za to si ale stát může částečně sám, protože oficiálně někoho zaměstnat na fušku, je administrativně složité).
• Na druhé straně měsíční vyplácení mzdy zaměstnance k plánování a odkládání potřeby nutí, což může být výchovné.
• Zdůvodnění vede zaměstnavatele k empatii. Bůh chce, aby si zaměstnavatel uvědomil, že pro někoho denní mzda může být zásadní. Bůh je empatický a chce, abychom takovými byli i my.
• Zaměstnavatel si při své finanční situaci vůbec nemusí umět představit, že pro někoho může být jednodenní výplata zásadní. Je ale povinen se nad tím zamýšlet. Bohatí jsou povinní nežít ve své bublině, ale jsou povinní se snažit pochopit situaci chudších.
• Zde Bůh motivuje v opačném gardu, než u vracení zástavy (tam dlužník věřiteli žehná za ponechání pláště) – zde zaměstnavateli hrozí, že kdyby se choval neurvale nebo zadržoval výplatu, zaměstnanec svou křivdu přinese před Boha. A ten má dá pochopitelně za pravdu a zaměstnavateli budou započteny „minusové body“.
• Pro zaměstnavatele i zaměstnance mám pochopení (zažil jsem po většinu svého života obojí – byl jsem zároveň zaměstnancem v nemocnici i zaměstnavatelem v soukromém zdravotnickém zařízení).
• Být zaměstnavatelem i být zaměstnancem má své výhody i svá rizika:
  • Zaměstnanec si odpracuje svoje; dostane, co si zaslouží a má „čistou hlavu“.
  • Zaměstnavatel nese rizika a zodpovědnost: někdo ti zoral a zasel, dostal svou mzdu, ale kde je úroda? Nezaprší nebo přijde krupobití a kdo ti nahradí ztrátu?
• Hospodin nicméně věci vidí tak, že za kratší konec tahá zaměstnanec a je třeba to respektovat.
• Chudí to mají v životě těžší. Když se neurodí, má bohatý člověk většinou rezervy, chudý rezervy nemívá.
• Když jsem tohle psal, zrovna jsem četl knihu Rusko 1917. Katastrofa od Andreje Zubova. Snad je třeba připomenout, že tento Boží princip je na hony vzdálen ukřivděné, agresivní a ukřičené levičácké propagandě ve prospěch „dělníků a rolníků“.

16 Ať nejsou usmrceni otcové za syny a synové ať nejsou usmrceni za otce. Každý ať je usmrcen za svůj hřích.

• Není to jasné? Je třeba to zvlášť zdůraznit? Dělo se to? Bezesporu a tendence takto jednat se znovu a znovu vracejí – děti jsou trestány za postoje svých rodičů a naopak.
• Je naprosto nepřípustné někoho trestat tím, že mu popravím příbuzného.
• Máme to v živé paměti z dob komunismu: otec se znelíbil režimu, děti nesměly studovat. Syn emigroval, rodiče skončili v kriminále. Za Němců otec skrýval parašutisty nebo Židy a popravena byla celá rodina, atd., atp.
• Na druhé straně sám Hospodin trestá viny otců do třetího a čtvrtého pokolení, takže s určitým přesahem našich činů je třeba počítat.

17 Nepřevracej právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy.

• Rozhoduj spravedlivě a bez ohledu na postavení člověka. t
• Příchozí a sirotci jsou znevýhodněné skupiny, takže tě to může svádět, abys je nějakým způsobem nebral vážně, odsunul, pominul nebo dal přednost jejich oponentům. Nebo jim třeba pouze nevěnoval plnou pozornost
• U vdovy je princip analogický: Dá se u ní předpokládat, že na tom nebude dobře, že žije bez rezerv, že je zranitelná, na hraně přežití. Tak si na ni nevyskakuj, chovej se citlivě, buď obzvláště pozorný a opatrný, abys jí jakýmkoliv způsobem neztížil cestu. Nad věcmi přemýšlej, buď empatický a proaktivní.

18 Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil.

• Zde je zdůvodnění, proč je ohleduplné chování ke znevýhodněným skupinám⁵ důležité, proč se tak máme chovat, proč máme nad věcmi takto přemýšlet.
• Vzpomenout si nebo si alespoň představit, jaké to je být v takovém znevýhodněném postavení, může pomoci.
• Jaké to je být v cizím prostředí, kde nikoho nemáš, nemáš, kam jít, nemáš zastání ani peníze.
• Jak moc takového člověka potěší, když se o něho někdo zajímá, nabídne pomocnou ruku, poradí. Jak extrémně potěší slušný úředník nebo přátelský policista.
• Podobně nám může pomoci zážitek z pobytu v nemocnici: Jak potěší každé povzbudivé slovo, úsměv uklízečky, každá informace od sestry či lékaře. Naopak, jak ponižující je neúcta, ponechané otevřené dveře, ignorace a nedostatek informací.
• Shrnuto – jde o princip „Jak chceš, aby se chovali k tobě, …“.

19 Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem díle tvých rukou.

• Aneb: Vratné láhve nenos do obchodu, ale nechej je ležet u popelnice – kolemjdoucí bezdomovec je vrátí a Bůh ti požehná. Když nakupuješ tisícikorunový nákup, nechej drobné pro pokladní. Dávej spropitné.
• Princip je jasný: nebuď „škrt“, buď velkorysý, mysli na ty méně šťastné. Nechávej za sebou „drobné pozornosti“ pro ostatní.
• Jde o postoj, který Hospodin oceňuje i odměňuje. Takže velkorysé jednání je i prozíravé: Když si necháš „pro pětník vrtat koleno“, Boží požehnání na sebe nepřivedeš. Velkorysostí k potřebným se ti to podařit může.

20 Když budeš srážet svou olivu, (neprohlížej po sobě větve.) To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. 21 Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově.

• n.: nesrážej ji za sebou holí; nechoď po druhé;
• Stejný princip.
• Krásným příkladem je Boáz, který tomuto příkazu šel daleko „naproti“. Jistě byl motivován i obdivem k Rút, ale rozhodně to nebylo tak, že by jinde po žencích vysbírával každé zrníčko a najednou nechával ležet celé klasy. Velkorysost jistě byla jeho rysem.

22Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo.

• A znovu: Buď empatický, vzpomínej na svoje pocity, když jsi na tom nebyl dobře, a snaž se je „aplikovat“ na druhé. Vzpomeň si, jaké to bylo, když ty jsi byl tím, kdo paběrkuje– jak jsi skřípal zuby na lakotné hospodáře a žehnal těm velkorysým.
• To, že se máš nyní dobře, j Boží milost a nic jiného.

.

.

1. David Pawson: Nový sňatek je cizoložství, pokud ↩︎
2. Někdy bývá politicky zneužíváno k likvidaci odpůrců ↩︎
3. O běžnou respirační infekci ↩︎
4. Napadá mě příklad: Když jsem strávil večer sledováním videí na TikToku, bylo mi pak odpuštěno, ale i tak jsem měl celou noc zrychlené „útržkovité“ sny, moje mysl byla zneklidněná. ↩︎
5. Spojení znevýhodněná skupina je v dnešní době částečně „zkažené“, neboť za znevýhodněné skupiny je považován „kde kdo“. ↩︎