5. Mojžíšova – kapitola 25

1 Když nastane spor mezi muži, přistoupí k soudu a soudci jim zjednají právo, ať spravedlivého prohlásí za spravedlivého a ničemu prohlásí vinným.

• Potřeba soudů nevymizí. Spory budou vždycky, tehdy jako dnes, to se nijak nezměnilo.
• A soudy musejí jednat a to spravedlivě.
• Právo a spravedlnost existují. Někdy má pravdu a někdo ne, někdo je spravedlivý a někdo ničema.
• Neplatí postmoderní přístup, že každý svou pravdu.
• Na soudci je, aby to odhalil a rozlišil.

2 I stane se, jestliže (si ničema zaslouží rány,) soudce ho nechá lehnout a bude před ním bit podle své ničemnosti (patřičným počtem ran.)

• h.: je … synem bití;
• n.: za počítání; h.: s počtem;
• Tělesné tresty byly běžné. Považujeme to za kulturně a civilizačně překonané, ne vždy ale to musí být nutně pravda.
• Existují lidé, kterým by výprask „udělal dobře“. Bezbřehá lidská práva a nevymahatelnost trestů např. za drobné přestupky je pro společnost nezdravá.
• (A ušetřily by se miliardy na vězeňské služby).
• Soudce se na exekuci je povinen dívat. Nese tíhu svých rozhodnutí.

3 (Může dostat čtyřicet ran,) ne více; ať (nedostane více ran než) tyto, příliš mnoho ran, jinak by byl tvůj bratr ve tvých očích zlehčen.

• h.: nepokračuje bít ho nad;
• n.: znevážen;
• Výprask má horní hranici. Nikoho mj. není možno „ubít“ k smrti.
• Nicméně čtyřicet ran je brutálně hodně. Pár ran je člověk schopen ustát, pět deset snad se zatnutými zuby vydrží. Čtyřicet ale už ne.
• Obecně je důležité, že Nejvyšší tělesné tresty považuje za legitimní. A že jim nastavuje hranice. Nejde o tmářství.
• Lidé jsou hříšné bytosti a systém práva a trestů lidskému zlu nastavuje hranice. Tak fungují všechny společnosti. Bez vymahatelného práva se každá společnost rozpadá nebo mění v džungli.
• Když si čtu o takovýchto tělesných trestech, automaticky se vmyslím do pozice potenciální „oběti“. „Naskočí“ mi extrémní scény z Nespoutaného Djanga, kdy sadističtí dozorci chtějí zbičovat nevinnou otrokyni. Má to ale i druhou stranu: Když pak Django zbičuje a zastřelí krutého dozorce, prožije divák satisfakci. Spravedlivý trest je očistný a zdravý. Jak jsem již zmínil, dovedu si představit řadu arogantních lidí, kterým by tělesný trest prospěl.
• Obecně je otázka tělesných trestů zajímavá: Jejich používání dost možná není pouze kulturně podmíněné a jejich zrušení (stejně jako zrušení trestu smrti) nemusí být nutně civilizačním pokrokem. (Přiměřené tělesné tresty dětí ve smyslu plácnutí přes ruku nebo přes zadek jsou dle mého názoru téměř jistě v pořádku a tlak na jejich úplný zákaz považuji za chybu).
• S tělesnými tresty u dospělých neumíme vůbec pracovat – již po dlouhou dobu s nimi nemáme zkušenost. Ve světě je v současné době používají některé odpudivé režimy.
• Demokratickou zemí, která používá tělesné tresty, je Singapur:
  • Kriminalita je v Singapuru velmi nízká. Vedou se spory, zda se na tom tělesné tresty podílejí. Přesvědčivé důkazy neexistují. Sami Singapuřané nicméně používání tělesných trestů většinou podporují.
  • Soudní tělesné tresty: Jedná se o zákonný trest ukládaný soudem za určité trestné činy. Trest má obvykle podobu výprasku, který je ukládán pachatelům mužského pohlaví. Mezi trestné činy, za které může být uložen trest soudního výprasku, patří obchodování s drogami, vandalismus a některá porušení imigračního zákona.
  • Tělesné tresty ve škole: V Singapuru jsou tělesné tresty ve školách povoleny za určitých podmínek. Používá se především v chlapeckých školách a zahrnuje bití holí na hýždě nebo na dlaň. Ministerstvo školství vydává pokyny, které mají zajistit, aby byly tyto tresty udělovány spravedlivě a pouze jako poslední možnost.
  • Domácí tělesné tresty: Tělesné tresty nejsou v rámci rodičovské výchovy výslovně zakázány. Rodiče mohou při výchově svých dětí používat přiměřené fyzické tresty. Nadměrné nebo hrubé fyzické tresty, které vedou ke zranění nebo újmě, však mohou mít právní důsledky podle zákonů na ochranu dětí.
  • Je dbáno, aby tresty byly přiměřené, byly prováděny humánně a aby se zabránilo zneužívání.

4 Nedávej náhubek býku, když mlátí.

• Jde o nečekanou drobnost, nepodstatný detail, řeklo by se.
• Když se ale Nejvyšší touto věcí zabývá, jistě nám tím chce něco říci.
• Postavit totiž zvíře doprostřed hojnosti potravy a nedat mu možnost ani „ochutnat“ je kruté až sadistické. Svědčí to o majitelově nezájmu a nulové empatii.
• Je to podobně kruté jako ponořit žíznivého člověka do vody, ale nedovolit mu ponořit hlavu a napít se. Jako postavit hladového k prostřeným švédským stolům bez možnosti si i jen „zobnout“.
• A tak tomu být nemá. Zvíře je živá bytost se schopností trpět a radovat se.
• To, že pro tebe býk pracuje, je v pořádku, na tom nic špatného není. Chovat se k němu krutě a necitlivě je ale hříchem.
• Jaké extrapolace si můžeme vzít do součastnosti?
  • Empatie a vstřícné chování jsou důležité nejen vůči lidem, ale i vůči zvířatům
  • Existují i skrytější formy krutosti, než např. bití
  • Využívání zvířat pro potřeby lidí je možné.
  • Pocity zvířat je ale třeba zohledňovat:
    • např. při chovu zvířat (protesty proti poměrům v některých velkochovech nebo farmách mohou být zcela oprávněné)
    • pocity zvířat je třeba zohledňovat také při biomedicínském výzkumu.
• Pod vlivem některých manželských kauz, se kterými se setkávám, si neodpustím poznámku: Jako krutý majitel nasazující náhubek meloucímu býkovi se chová manželka, která s manželem večer polooblečená uléhá do postele a nepomiluje se s ním.

5 Když budou bratři bydlet pospolu, jeden z nich zemře a nemá syna, ať se žena zemřelého nevdá mimo rodinu, za cizího muže. Ať k ní vejde její švagr, vezme si ji za ženu a splní vůči ní švagrovskou povinnost.

• [zvaná též levirátní podle latinského levir = švagr];
• Jak by situaci měnilo, kdyby vdova syna měla? Zřejmě by syn mě povinnost se o matku postarat on a švagr by nemusel?
• Jde o nutnost sociálního zabezpečení ženy.
• Rodina držela pospolu i v širším smyslu.
• Nedochází také ke štěpení majetku, což zvláště u zemědělské půdy je podstatné.
• Manželka bratra z druhé manželky pro svého muže asi nadšená není, na druhé straně by měla mít pochopení pro těžkou situaci své švagrové.
• Pro přeživšího bratra je levitární povinnost spíše starostí, než privilegiem – spadla na něj povinnost postarat se o celou další rodinu. Jak víme z knihy Rút, někteří muži se z této povinnosti snažili spíše vykroutit, než že by se do ní hrnuli.
• To, že se švagrovou může (spíše musí, aby jí zajistil potomky?) spát, je určitým „bonusem“, ale také komplikací. Jistě se můžeme domýšlet, jak to vnímá dosavadní manželka, jak muž a jak vdova.
• Jak se má bratr chovat? Nezapomeňme, že vše je na pozadí rodinné tragédie. I když sňatek se jistě odehrává až s odstupem. Má se těšit na novou sexuální partnerku? To dosavadní ženu jistě nepotěší. Tvářit se znuděně nebo otráveně? Taky žádná výhra pro nikoho. Že polygamie přináší řadu nových starostí, je nepochybné.

6 I stane se, že prvorozený, kterého porodí, (dá povstat jménu) jeho zemřelého bratra, aby nebylo vymazáno jeho jméno z Izraele.

• n~: ponese jméno;
• Je rozvíjen případ levitárního manželství. Žena se švagrem otěhotní a narozený syn bude brán, jakoby byl od zesnulého manžela / bratra.
• Když zesnulý bratr nestihl zplodit syna, který by se postaral o rodinu, teď ho má. A jeho jméno bude zachováno, nevymře po meči.

7Jestliže si ten muž nebude chtít vzít svou švagrovou, ať vystoupí jeho švagrová do brány ke starším a řekne: Můj švagr odmítá dát povstat jménu svého bratra v Izraeli, nechce vůči mně splnit švagrovskou povinnost.

• Proč bratr zemřelého nechce, není řešeno. Možná by ji neuživil, možná se s ní nesnáší?
• Život je složitý. nicméně neochota dostát této povinnosti je známkou neposlušnosti, nevíry, možná až zbabělosti. Je hodna opovržení.

8 Starší jeho města ho zavolají a promluví s ním. Jestliže si bude stát na svém a řekne: Nechci si ji vzít, 9 ať k němu jeho švagrová před očima starších přistoupí, zuje sandál z jeho nohy, plivne mu do tváře a poví: Takto se jedná s mužem, který nechce vystavět dům svého bratra.

• Pokud on se z povinnosti chce „vyzout“, musí počítat se značným ponížením. Veřejný plivanec do obličeje a jedna noha zutá – to nechceš.
• Proč ten sandál? Žena je ta, kdo zouvá. Jde také o ponižující akt – pravděpodobně mu ten sandál nevrátí, takže odchází jako polobosý kulhající ubožák.
• V příběhu Rút a Boáze akt se sandálem tak ponižujícím způsobem nepůsobil; jevil se spíše jako jakýsi akt zřeknutí se nároku.
• Boáz ani druhý muž navíc nebyli přímo bratry zemřelého, ale dalšími příbuznými v řadě. Vzít si za ženu nějakou vzdálenou zchudlou příbuznou, maličkostí není¹.

10 Bude se v Izraeli nazývat: Dům vyzutého.

• h.: + z boty;
• Zřejmě tedy opovržlivá přezdívka pro zbabělce ve smyslu: To je ten, kterého zula ženská, protože si na ni netroufl.

11 Jestliže se budou spolu muži rvát (jeden s druhým) a přistoupí žena jednoho z nich, aby vysvobodila svého muže z ruky toho, kdo ho bije, vztáhne ruku a uchopí ho za ohanbí, 12 usekni jí ruku; ať se tvé oko neslituje.

• Opět těžko pochopitelný příkaz: Dva muži se rvou a manžel ženy dostává „nakládačku“. Žena přijde a „kopne agresora do rozkroku“.
• Proč je to tak nepřijatelné? Je to nedůstojné? Ponižující? Je nepatřičné, aby se žena vůbec pletla do „chlapské“ bitky? Když se chlapi mlátí, ženy mají mlčet? Nejde o pochopitelný a omluvitelný akt „sebe“obrany?
• Dle komentářů:
  • Hebrejština je svatý jazyk. Pro genitálie užívá opisy jako „tajemství“, neboli soukromé části. hebrejsky jeho „hanebné“ části, které jsou ze studu skryty a které skromnost nedovoluje vyjadřovat vhodnými výrazy; hebrejský jazyk je tak čistý, že se v něm nepoužívají žádná neslušná slova, a proto se mimo jiné nazývá svatým jazykem.
  • Jde o jediný příkaz k mutilaci člověka (Kromě oko za oko, zub za zub).
  • Ženám nebylo dovoleno překračovat meze slušnosti v přístupu k druhému pohlaví. Proto je v těchto verších uveden zákaz. Přísný trest, který je zde předepsán, byl rabíny změněn na pokutu v hodnotě ruky.
  • Příkaz má vyvážit značnou nezávislost ženy ve vztahu k jejímu švagrovi (výše).
  • Může být myšlena kastrace, znemožnění mít děti. Tehdejší oblečení snad takovou možnost umožňovalo. (Snad tedy příkaz ve smyslu: Když už budeš někomu sahat na genitál, dej pozor, ať mu jej nepoškodíš)
• Snad kromě poslední možnosti příliš uspokojivá vysvětlení tedy v komentářích poskytnuta nejsou.
• Ať se tvé oko neslituje ukazuje, že pisatel již při psaní očekával, že trest bude v budoucnu čtenářům připadat neadekvátní a moc přísný a budou mít tendenci se ho snažit obejít.
• Došlo někdy skutečně na takovouto situaci a na takovýto trest? Jde o situaci tak speciální, tak nepravděpodobnou, že snad ani ne. Nikdy jsem neslyšel, že by se stalo něco podobného. Ženy používají kop na varlata v sebeobraně, ale to se zde neřeší a je to zřejmě v pořádku.
• Chceme-li najít nějaké obecné poučení, nezbývá, než vzít se vší vážností v úvahu:
  • Schopnost plodit děti je zásadní- žádné, ani dramatické okolnosti neopravňují nikoho k tomu, aby ji ohrozil
  • Snad také s více otazníky: Hospodinu vadí, že je nedůstojné, aby se ženy pletly do rvaček mužů, a už vůbec ne, aby ženy útočily na mužská slabá místa.

13 Neměj ve svém měšci (dvojí závaží,) velké a malé. 14 Neměj doma (dvě míry,) velkou a malou.

• h.: kámen a kámen;
• h.: éfu a éfu;
• Jaký je smysl dvojích závaží? Prodávající je připraven vážit podle situace: Bohatému nebo nepozornému kupci méně, někomu sympatickému více, apod.
• Jde o domácí přípravu na budoucí okrádání kupujících. Nejde o chvilkový nápad, ale o systematické okrádání.
• Kdo někdy účtoval druhému člověku, ví, o čem je řeč. Uvažování ve stylu: Ten vypadá, že je při penězích, tak mu klidně přirazím, není vůbec nepředstavitelné.
• Jde tedy o hlídání si vnitřního nastavení: Je třeba být přímý a poctivý bez ohledu na momentální situaci.

15 Měj závaží správné a spravedlivé, měj míru správnou a spravedlivou, aby se prodloužily tvé dny v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.

• n.: přesné; h.: úplné;
• Jde jedno z přikázání se zaslíbením. Podobně jako přikázání úcty k rodičům, se i toto pojí s dlouhým životem.
• Je tedy dost možné, že dlouho žijící spoluobčané byli vždy poctiví v obchodě a hezky se chovali ke svým rodičům.
• Jde rozhodně o lepší metodu anti-ageingu, než kupování vitamínů.

16 Neboť pro Hospodina, tvého Boha, je ohavností každý, kdo dělá takové věci, každý, kdo páchá špatnosti.

• Seznam ohavností, tedy věci, které se Bohu hnusí, jsme zmínili v 17. kapitole.
• Dvojí závaží je Bohu odporné. Je tedy určitě nanejvýše moudré se takových věcí vystříhat, Dělat něco, co se bytostně hnusí Bohu, je bláznovstvím.
• Vypozoroval jsem, že moje myšlení je pokrouceno dlouhým životem v komunismu – je-li možnost jednat nepoctivě, automaticky mě to napadne. To neznamená, že to udělám, ale myšlenka mi naskočí. Američané prý jsou v tom jiní – jim nepoctivost údajně ani nepřijde na mysl.

17 Pamatuj na to, co ti po cestě, když jste vyšli z Egypta, udělal Amálek: 18 Jak tě cestou potkal a zničil tvůj zadní voj, všechny (slabé opozdilce) za tebou. Ty jsi byl vyčerpaný a unavený, ale on se nebál Boha.

• Amálekovo provinění bylo zvláště hrozné – využil momentální krize a zákeřně zaútočil zezadu.
• Zadní voj tvoří všichni, kdo „nestíhají“, kdo nejsou schopni boje, nemocní, zranění, staří, ženy a děti.
• Nezaútočili na bojovníky. Je to mnohem trestuhodnější, než kdyby porazil v norm. boji.
• Je třeba si dávat velký pozor, abychom se tak nechovali – dělat to může pouze někdo, kdo se nebojí Boha. Nebojí se, že Nejvyšší tento sprostý způsob boje potrestá.
• Je to varování pro všechny vojevůdce a velitele všech válek všech míst a časů. Boží tresty za sprosté vedení války mohou být katastrofální a totální – jak uvidíme v dalším verši.
• Ale i obyčejní lidé mohou být v pokušení tak jednat. Něco ve smyslu: Tvůj „nepřítel“ z práce má krizi, a ty toho využiješ a zaútočíš na jeho rodinu.

19 Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dopřeje odpočinutí od všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymaž Amálekovu památku zpod nebes. Nezapomeň!

• Bůh tohle provinění rozhodně nehodlá nechat zapadnout.
• A trest má být absolutní – úplná likvidace národa včetně jeho vymazání z historické paměti.
• Je zřejmě mnoho faktorů, které rozhodují o existenci národů. Krutost a zákeřnost mohou být jedněmi z nich. Zvláště pak ve vztahu k Izraeli, ale zřejmě i obecněji.
• Mnoho národů zmizelo zpod nebes bez jakékoliv památky.
• Jestliže Česko pořád existuje, není to samozřejmost.
• Jak se bude dařit mým potomkům, zda jejich národ bude i nadále existovat, je důležitým ukazatelem Boží přízně.
• O vymazání Amáleka se mají postarat Izraelci: Až se dostanou z nejhoršího, až budou mít prostor řešit i nadstavbové věci, mají si na tom dát záležet.
• Útočení na slabé a bezmocné Bůh tedy neodpouští. (Kdyby Amálekovci svého chování litovali, bylo by to samozřejmě jiné).
• Snad by se dalo vyvodit ještě jedno obecné poučení: Jsou kritická období (třeba nemoc, rodinná nebo pracovní krize), kdy „jedeme z podstaty“ a nikdo, ani Bůh neočekává, že budeme řešit nadstavbové věci. Když se ale otřepeme z nejhoršího, je třeba pozvednout hlavu a „rozhlédnout se“ po Boží vůli.
• Že naše zbožnost postupuje postupně, krok za krokem, ve vlnách vidíme např. i na příkladu Jóšafata: (2 Par 17,6) Když ⁽získal na Hospodinových cestách více odvahy,⁾ ještě odstranil návrší a posvátné kůly z Judska. 

.

.

1. 1Bóaz mezitím vystoupil do brány a posadil se tam. Vykupitel, o němž Bóaz mluvil, tudy zrovna procházel. Zavolal tedy: Hej ty, zajdi sem a posaď se tu někde. A on zašel a usedl. 2Bóaz přibral deset mužů ze starších toho města a řekl jim: Zasedněte tu. Oni se posadili. 3Tomu vykupiteli řekl: Noemi, která se vrátila z moábské krajiny, prodává díl pole, které patřilo našemu bratru Elímelekovi. 4 A tak jsem si řekl, že ti to dám na vědomí: Kup jej před těmito přísedícími a před staršími mého lidu. Jestliže vykoupíš, vykup. Ale pokud nevykoupíš, oznam mi to, ať to vím. Vždyť není, kdo ho smí vykoupit, kromě tebe a mne po tobě. On odpověděl: Já jej vykoupím. 5Bóaz řekl: V den, kdy koupíš to pole z ruky Noemi, kupuješ je i s Moábkou Rút, ženou zemřelého, abys dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví. 6Ten vykupitel odpověděl: Nemohu to pro sebe vykoupit, jinak uvrhnu do zkázy vlastní dědictví. Nárokuj pro sebe mé výkupní právo ty, protože já vykoupit nemohu. 7Dříve se dělalo v Izraeli při vykupování a při směně toto: Na potvrzení každého jednání zul jeden svůj sandál a dal ho druhému. Toto bývalo osvědčení v Izraeli.  8Vykupitel tedy řekl Bóazovi: Kup to pro sebe. A zul si sandál.  9Bóaz řekl starším a všemu lidu: Jste mi dnes svědky, že jsem koupil z ruky Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, a všechno, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi. 10Také Machlónovu ženu, Moábku Rút, jsem koupil za ženu pro sebe, abych dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví a aby nebylo vyhlazeno jméno zemřelého z jeho bratrů a z jeho domovského města. ↩︎