5. Mojžíšova – kapitola 28

1 I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nad všechny národy země / světa.

• Použití slova opravdu je zajímavé.
  • Jakoby Mojžíš (nebo sám Bůh) předpokládal, že existuje celá škála poslušnosti, která opravdová není. (Ve smyslu: Musíš to ale udělat opravdově, ze srdce; jinak to nemá smysl).
  • Nebo jakoby možnost jejich poslušnosti považoval Mojžíš (nebo Bůh) za nepravděpodobnou. (Be smyslu: Oni opravdu poslechli? No, to jsem nečekal!)
• Faktem je, že poslušnost ze srdce vyžaduje, aby lidé chápali, co dělají a proč to dělají. Podmínkou je, aby Hospodina poznali – když člověk pozná Boží dobrotu a velikost, ochotně a dobrovolně jej ze srdce začne poslouchat.
• Výsledkem poslušnosti bude naprosto vyvýšení – mezi nesčetnými národy světa budou Židé naprosto vyčnívat. Jak si to představit? A děje se to?
• Jak na tom v tomto světle byl a je Izraelský národ? Plnili Boží příkazy „opravdu„?
• Po přečtení Dějin židovského národa od Paula Johnsona se mi zdá, že odpověď není jednoduchá není.
• Co se jim „povedlo“?
  • Pronesli Boží slovo dějinami v dokonale „zakonzervovan铹 nezkreslené podobě
  • Brali Zákon vážně, přemýšleli nad ním a promýšleli jej do nejmenších detailů.
  • Snažili se jej dodržovat – někdy zřejmě dostatečně a ze srdce, jindy zřejmě nikoliv.
  • Podařilo se jim ani v diaspoře nezaniknout v moři národů
• Co se Izraelcům „nepovedlo“?
  • Mnohdy k Zákonu přistupovali formalizovaně.
  • Jejich setkání s přišedším Mesiášem dopadlo neslavně – nerozpoznali Jej, jejich očekávání a představy se s realitou neprotnuly. Mělo přitom jít o ústřední bod jejich dějin.
• A jak na to v dějinách byli a jak na tom jsou dnes? Různě:
  • Mocné vlastní království již nemají po tisíciletí, vlastní stát od teprve od roku 1948 (a ten je stále pod tlakem). Většinu dějin prožili v rozptýlení.
  • Stále k sobě přitahují pozornost okolí – Blízký východ na sebe poutá zcela „nepřiměřenou“ pozornost světa²
  • Vždy byli a stále jsou (zcela „iracionálně“) terčem nezměrné nenávisti, a to na mnoha frontách – to jasně ukazuje, že v duchovním světe se to kolem Židů stále „mele“.
  • Svými schopnostmi ostatní národy jasně převyšují (Např. údajně 40% nositelů Nobelových cen jsou Židé).
• Židovský národ tedy vyvýšen v určitém smyslu je, ale v jiném není: Bůh se jím zjevně intenzivně „zabývá“, ale toto zabývání se je jiného druhu, než bychom čekali – žádná velmoc z něj za poslední tisíciletí nevznikla.

2 (Přijdou na tebe) všechna tato požehnání, dostihnou tě, jestliže uposlechneš Hospodina, svého Boha.

• n.: Naplní se na tobě;
• Dostihnou tě je v souvislosti s požehnáním zajímavé slovo. Požehnání na tebe přijdou sama, najdou si tě, dohoní tě. Nedají si pokoj, dokud na tobě nespočinou a nezpůsobí ti všechno to dobro, které obnášejí.
• Říká se že Tomáš G. Masaryk možná byl tajným synem vysoce postaveného šlechtice, možná přímo rakouského císaře. Ten prý pak ze zákulisí tahal ve prospěch svého syna za nitky. Připravoval vše pro jeho kariéru, „žehlil jeho průšvihy“, umožnil mu vzdělání a zjednával mu přízeň u správných lidí. Možná by se dalo říci, že nějak podobně působí Boží požehnání. Někde v pozadí stojí někdo mocný, kdo tě skrytě podporuje. I kdyby ses měl ocitnout ve vězení, ani tam nezůstaneš opuštěn.
• Taková skrytá Boží síla působila a působí ve prospěch židovského národa a působí také ve prospěch křesťanů.

3 Požehnaný budeš ve městě, požehnaný budeš na poli. 4 Požehnaný bude plod tvého lůna, plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda.

• Co konkrétně bude Boží přízeň obnášet? Bude se dotýkat všech důležitých oblastí života. Bůh má dobrou představu, o čem lidský život je, takže také ví, jak lidem činit dobro.
• Takovéto sliby rozhodně zvyšují atraktivitu poslušnosti. Poslušnost se rozhodně vyplatí. Bůh na poslušného člověka „nahrne“ tolik dobra, že si to ani neumí představit.
• Takže v jakých oblastech budeš požehnaný?
  • Plod lůna: to jsou děti. Bude jich mnoho, budou zdravé a úspěšné. Kdo by tohle nechtěl? Všichni víme, jakou je bolestí, když něco z toho chybí .
• Mít zdravé a úspěšné děti je pro většinu lidí jednou z nejvyšších životních hodnot³. Jsou pro to ochotni udělat opravdu mnoho. Přes všechno úsilí není „úspěch vůbec zaručen“.
• Opakovaně jsem se setkal s tím, že lidé jsou ochotni pro své děti udělat téměř cokoliv s jednou výjimkou – přivést je k Bohu. Ve zkratce řečeno: Nikdo nechce, aby jeho děti braly drogy, poškozovaly se, flákaly apod.
• Do církve nebo na křesťanský tábor své děti ale přivede málokdo.
• Občas někomu dojde, že by pro jeho děti bylo dobré, kdyby se „držely křesťanů“, ale příliš časté to není. Navíc model: V neděli odvezu děti do nedělní školy a sám si zatím zajdu na tenis příliš nefunguje.
• Ani osobní zbožnost rodičů není zárukou toho, že se děti přimknou k Nejvyššímu – natož takovéto „outsourcování“ Božího přízně.
  • plod tvé země: tedy úroda. I když my to tak již zcela nevnímáme, je úroda základním předpokladem jakékoliv prosperity. V naší společnosti, kde zemědělství zaměstnává pouze asi 2% lidí, bychom asi mohli říci, že se člověku bude dařit v podnikání.
  • plod tvé země, plod tvé zvěře, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda: jistě tedy úspěšná živočišná výroba. Bůh bude dohlížet, aby se dařilo tvojí rostlinné i živočišné výrobě.
• Pokud nám Bůh žehná, nepřestane platit, že žijeme v padlém světě, kde svůj chléb dobýváme v potu tváře a děti rodíme v bolestech. Do úst nám nebudou létat pečení holubi. Odpor prostředí ale přece jen nebude tak velký, nadřeme se o něco méně a porody budou o něco hladší.

5 Požehnaný bude tvůj koš i tvá díže.

• Koš i díže slouží k uskladňování. Čeho? Potravin, obilí, ovoce, zeleniny. Myslí se tedy zřejmě, že lidé budou mít dostatek zásob. Nebudou žít z ruky do úst.
• Při svých nevelkých zkušenostech jsem si všiml, že Židé (a i některé jiné národy⁴) dosti plýtvají potravinami: nedojídají porce, zbytky potravin vyhazují. Češi jsou naproti tomu národ značně šetřivý, plýtvání se nám příčí. Brambory, které zbydou od oběda, přihřejeme k večeři, apod.
• Určitá míra plýtvání nemusí zřejmě být úplně špatně. Neplýtvat by se z principu věci mělo⁵, ale určitá míra velkorysosti je zřejmě žádoucí. Proč mám věčně jíst tvrdý chleba nebo nahnilá jablka, když mi zásobárny překypují novou úrodou?

• Můžeme se zde krátce zamyslet nad Božím vztahem k ekologii:
• Máme být dobrými správci planety, to je jasné. To obnáší řadu věcí:
  • nechávat zemi každý sedmý rok odpočinout
  • hospodařit udržitelně (nevzít matku od mláďat)
  • nescelovat pozemky do velkých hospodářských celků
  • nehamounit každé zrnko, nepaběrkovat, nevytěžit všechny zdroje do dna.
  • chovat se slušně ke zvířatům
  • chovat se ohleduplně k ostatním (nekalit vodu těm, kteří přijdou po mně).
  • být uměřený ve spotřebě – nemusí být každý velmi bohatý
• Lidstva přibývá, což je v pořádku (máme naplnit zemi). Ale mantra nepřetržitého hospodářského růstu jen pro růst asi moc smysl nedává.

6 Požehnaný budeš, když budeš (vcházet a požehnaný budeš, když budeš vycházet.)

• n~: táhnou z boje i … táhnou do boje;
• Jistě může jít o bojová tažení, ale může jít i o ranní opouštění domova a večerní návrat.
• Opouštíme bezpečí domova a vydáváme se za svými denními aktivitami. Večer se zase vracíme. To, že se večer v pořádku vrátím ke své ženě a dětem, není vůbec samozřejmé.
• I běžný každodenní život je do určité míry bojem, střetáváním se se světem, s venkovní realitou a problémy. Svět je poměrně nepřátelské prostředí.
• Bůh počítá s tím, že vycházet musíme (nemůžeme doma ležet za pecí) a garantuje svůj „doprovod“ a ochranu.
• Prvotní prokletí z ráje se tím zcela neruší, ale odpor prostředí je přece jen menší a život je přece jen snesitelnější.

7 Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří povstanou proti tobě, budou od tebe poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, ale sedmi cestami budou před tebou utíkat.

• Nepřátelství proti tobě neustane. Nepřátelé povstávat budou.
• Pokud novozákonně nepřátele chápeme jako problémy různého druhu (zvláště jako ty závažnější ohrožující nás na životě, zdraví nebo existenčně), musíme počítat s tím, že problémy nevymizí. Křesťanství neznamená „pohodu“ na výletní lodi, kde pečení holubi sami létají do úst.
• Řešení není v tom, že Bůh zařídí život bez problémů, ale v tom, že věřící problémy zvládnou (porazí).
• Co je myšleno oním nepoměrem mezi přístupovými a ústupovými cestami (sedm ku jedné)? Ukazuje na to, že porážka nepřátel (problémů) bude drtivá. Ne tedy, že se taktak ubráníš, zachráníš s odřenýma ušima holý život, ale dáš nepřátelům masivně „na frak“.
• Jak to aplikovat na běžné problémy? Pravděpodobně dojde k tomu, že z problémů vyjdeš posílený, v lepším stavu, než jsi byl předtím. Silnější, zkušenější, poučenější.
• Ďábel zaútočil na tvůj sbor? Chtěl ho rozvrátit? Sbor ze všech problémů vyjde silnější, než byl. Vyhodili tě nespravedlivě z práce? Najdeš lepší. Vyrval zlý jednu duši? Sedm dalších bude zachráněno. Apod.

8 Hospodin přikáže, aby s tebou bylo požehnání ve tvých sýpkách a při všem podnikání tvých rukou. Požehná ti v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.

• H. přikáže: Když Bůh něco přikáže, je to dáno. Nemůže tomu být jinak.
• Ať už se o to stará nějaký anděl nebo nad tvým životem vládne síla, která působí synergicky v tvůj prospěch – to je jedno. Daří se ti.
• Týká se to tvých sýpek – tedy zásobáren. V našem případe by snad mohlo jít o stav našich účtů?
• Nejen tedy, že budeš mít plnou spíži, ale i na účtu budeš mít pořád z čeho čerpat.
• A „podnikání tvých rukou“ ukazuje, že ani tvá firma se nebude potácet nad krachem.
• Je tam použit absolutní kvantifikátor – všechno podnikání rukou. Jinak řečeno – je jedno, čemu se věnuješ, neboť na co sáhneš, to bude úspěšné.
• Snad nemusí jít jen o pracovní aktivity, ale o všechno, čemu se věnuješ. Jsi zahrádkář, dobrovolný hasič, entomolog nebo volejbalista? Tvým zájmům se bude dařit.
• Jak víme, novozákonní smlouva již prvoplánově na tomto principu nefunguje – křesťané nejsou těmi nejbohatšími lidmi, nejúspěšnějšími podnikateli a nejúspěšnějšími „hobbíky“ všech myslitelných oborů. Princip požehnání na nich ale spočívá a je zřetelný.

9 Hospodin si tě ustanoví za svatý lid, jak ti přísahal, když budeš zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, a chodit po jeho cestách.

• Takže platí „implikace“ „Jestliže- pak“:
  • „Jestliže“ je jasné: Zachovávat příkazy a chodit po Božích cestách.
  • Jaké je „pak“? Budeš ustanoven za svatý lid.
• Budeš ustanoven. Ustanovuje se do funkce či pozice, většinou čestné. Známe to z běžného života: ať už jsi ustanoven za primáře, manžela, otce, ředitele či prezidenta, princip je stejný – dostáváš svěřenou oblast, které se máš věnovat. Dostáváš nad ní autoritu a dostáváš za ní zodpovědnost.
• Pro tuto pozici jsi oddělen od ostatních národů/lidí/zaměstnanců apod.
• Jak ti přísahal: Je třeba si znovu a znovu připomínat, že dobrých věcí (nebo pozic), kterých se nám dostává, jsme se nedomohli svými kvalitami. Jde o Boží milost, že nás zasadil do svých věčných plánu s tímto světem.

10 Všechny národy země uvidí, žes (byl nazván Hospodinovým jménem) a budou se tě bát.

• h.: bylo nad tebou vzýváno Hospodinov jméno; tj. vyhlášeno jeho panství;
• Hospodin se nestydí se k nám lidem hlásit. Přes všechny problémy, které s ním měl, se hrdě hlásil k Izraeli. Hrdě se hlásí také k nám. Deklaruje: Toto je můj lid, toto je moje církev, toto je můj člověk, můj otrok.
• Víme, že je důležité, abychom se stejně hr
• Mojžíš na tuto notu v kritických chvílích nejednou „hrál“: Když Hospodinu připomínal, že se bude říkat, že svůj lid nezvládl, že jej nakonec musel vyhubit, apod.

11 Hospodin ti daruje hojnost dobrého v plodu tvého lůna, v plodu tvé zvěře i v plodu tvé země v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.

• Hojnost dobrého : Hojnost není troška, hojnost není akorát, hojnost není sto procent. Hojnost nejsou kapky, ale vědra, Hojnost není pohár plný, ale přetékající.
• A toho se to dostane ve všech oblastech života (již jsme je procházeli):
  • plodnost: Znovu vidíme, že plodnost je dobrá a žádoucí. Regulace počtu dětí není žádný civilizační pokrok.
  • úspěšná živočišná i rostlinná zemědělská výroba
• Bude se to odehrávat v zaslíbené zemi. Nikde jinde. Tu ti Bůh slíbil, a žádnou jinou.

12 Hospodin ti otevře svou hojnou pokladnici, nebesa, aby dal tvé zemi ve svůj čas déšť a požehnal každé dílo tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat.

• Hospodin má pokladnici, tedy má v rukou všechny zdroje světa.
• Dává z nich, komu chce a jak chce.
• Bez deště není nic, de o naprostý základ pro život.
• Domnívám se ale, že hojnost mohou očekávat od Hospodina nejen věřící zemědělci, ale i ostatní podnikatelé či zaměstnanci – hojnost zakázek, dodávek, dobré platy. Hojnost všeho, čeho je třeba.
• Ohledně půjčování jde rovněž o princip: Ty budeš tím, kdo je ekonomicky dominantní, ne tím závislým a ušlápnutým.
• Víme, že Židé vždy v dějinách byli schopnými obchodníky a bankéři (částečně vynuceně).
• Pro zajímavost: v r. 2013 měl stát Izrael státní dluh ve výši 70 % HDP – vypovídá to o něčem?

13 Hospodin tě učiní (hlavou, a ne ocasem.) Budeš pouze nahoře a nebudeš dole, jestliže budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes přikazuji, abys je zachovával a plnil.

• Hlava rozhoduje. ocas se veze. Kdo je nahoře, je na tom lépe, než ten dole (zvláště, jde-li o boj).
• Opět tedy dominantní role – v čem? Zřejmě v mezinárodní politice, v politice vůbec, v obchodě, v podnikání, ve vědě a výzkumu. Ve všem.
• Ale je připomenuto, že všechny ty dobré věci mají své předpoklady – jestliže nenastane A, nesplní se ani k B. Poslušnost, zachovávání, plnění stále zůstávají nutnými podmínkami.
• Bůh touží lidi zahrnovat dobrem – pro novozákonní věřící dobro může nastat až na druhém břehu – připravuje pro ně nádherné příbytky v nebi, Nový Jeruzalém prostý smrti, slz a utrpení. Není to ale pro všechny, podmínky stále zůstávají v platnosti.
• Dá se říci, že ve Staré smlouvě jsou benefity a sankce lidské poslušnosti a neposlušnosti více prvoplánové, více viditelné, fyzické, časné. V Nové smlouvě jsou benefity a sankce ještě úžasnější a dokonce věčné – jsou ale méně fyzické, méně viditelné, více duchovními..
• Ve Staré i Nové smlouvě jsou pobídky k poslušnosti z „obou stran“ – pozitivní i negativní. Bonusy i malus jsou velké. Tehdy i nyní. Dosáhnout nebe a vyhnout se peklu je obojí silná motivace.

14 Neodvracej se od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, napravo ani nalevo, abys šel za jinými bohy a sloužil jim.

• Slovo odvracet vyjadřuje zase jiný aspekt následování Boha: Jde o situaci, kdy jsi něco původně dělal a pak s tím přestal.
• Původně jsi Božím slovům věnoval pozornost, čas. Chtěl jsi jim rozumět a žít podle nich.
• Pak jsi toho zanechal a začal ses věnovat něčemu nebo někomu jinému.
• Zde jsou jako nejčastější příčinou odklonění pozornosti jmenování jiní bohové.
• Jiní opravdoví bohové neexistují, jde tedy o modly. Modla je vše, čemu sloužíme či věnujeme pozornost namísto Boha, ať už to má osobní povahu (démon, jiná náboženství) nebo ne (např. mamon, práce, koníčky, děti).
• Modlami, jinými božstvy se mohou stát i věci dobré (např. zdraví).
• Bůh nechce, abychom za jinými Bohy šli a sloužili jim. Abychom se za nimi vydali, tedy začali se jimi zabývat. A abychom dělali, co oni chtějí – pracovali pro ně, věnovali jim čas a energii.
• Máme se plně věnovat pouze službě Hospodinu.

NÁSLEDUJE JEDNA Z NEJDEPRESIVNĚJŠÍCH ČÁSTÍ PÍSMA. VÝČET PROKLETÍ A HRŮZ, KTERÉ PŘINÁŠÍ NEPOSLUŠNOST, SE ZDÁ BÝT BEZ KONCE.

Jestliže požehnání obnášelo 14 veršů, prokletí trvá nekonečných katastrofálních 53 veršů.

15 I stane se, jestliže neuposlechneš Hospodina, svého Boha, abys zachovával a plnil všechny jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji, že na tebe přijdou všechny tyto kletby a dostihnou tě.

• Hospodin hřiště kolíkuje z obou stran.
• Jako jsou úžasné sliby, tak děsivé jsou hrozby.
• Tak jako tě pronásledovalo požehnání, nyní tě dostihnou prokletí. Nelze před nimi utéct.
• Kletby jsou hrozná věc, hrozný nástroj. Přát někomu zlo je tak hrozné, že nám lidem tento nástroj Bůh vůbec nesvěřil k užívání. Bůh jej používá, ale ponechává si jej zcela ve své moci.
• Ježíš nikoho neproklínal, ale případné proklínání nechával na Otci. My máme jednat také tak.
• Dovedu si docela dobře představit situace, kdy je člověk v pokušení proklínání použít: Mého přítele (nevěřícího) jednou brutálně podvedli a připravili jej o těžce vydělané peníze. Pak se ještě vysmívali jeho hlouposti. On na ně neměl žádnou páku, tak jim pohrozil, že jim prokleje děti. Oni se toho zalekli a peníze mu vrátili.
• Jednomu poměrně chudému bratrovi z církve nezaplatili za odvedenou zakázku. Majitelé se přitom před ním ostentativně proháněli v Mercedesu. On je, pokud vím, neproklel, ale pokud by měl pokušení, chápal bych to.
• A to jde „pouze“ o peníze, nastávají samozřejmě mnohem horší situace – je těžké se udržet proklínání při válečných hrůzách, kdy ti nepřítel zabije blízké či rozbije vše, co jsi budoval.
• Rozhodně ale platí, že nám nástroj proklínání do rukou nepatří. Pomsta patří Bohu.
• A Bůh ji používá – to, že přenecháme prokletí na Bohu, neznamená, že se vše „spláchne“ a zlo nebude potrestáno. Naopak – potrestáno bude; na rozdíl od naší pomsty ale spravedlivě a správně.

• Zajímavá je otázka, zda prokletí působí „samo o sobě“ (silou námi vyřčených slov) nebo skrze Boha nebo skrze ďábla.
• Pravděpodobně, když prokletí vyslovíme my sami, pouštíme do problému ďábla: Dáváme mu právo, aby v životě prokletého jednal. (Pokud mu v tom Bůh nezabrání).
• Proklínat může i Bůh. Ten ale není otrokem námi vyřčených slov.

16 Prokletý budeš ve městě, prokletý budeš na poli. 17 Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. 18 Prokletý bude plod tvého lůna, plod tvé země, vrh tvého dobytka i přírůstek tvého stáda. 19 Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet.

• Následuje opět výčet všech oblastí života. Nyní jej Bůh vyjmenovává v „opačném gardu“ – dohlédnu na to, aby se ti ve všech těchto oblastech nedařilo.
• Postihnu všechny oblasti tvého života, ať budeš dělat cokoliv, ať budeš kdekoliv, pustíš se do čehokoliv, na vše budu dohlížet ke zlému.
• Opět se můžeme ptát, zda Bůh takto aktivně škodí sám nebo si k tomu používá ďábla jako užitečného idiota – poodkryje ochrannou zeď, kterou lidi chrání.
• Z více míst Písma (tyto verše jsou jedním z nich) víme, že Bůh zlo aktivně působit může.
• (Iz 45,7: Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno. Mi 1,12 … ale od Hospodina sestoupilo do brány Jeruzaléma zlo. a mnoho jiných)

20 Hospodin na tebe pošle kletbu, zmatek a nezdar při všem podnikání tvé ruky, které budeš konat, dokud nebudeš vyhlazen, dokud nevyhyneš rychle kvůli svým zvráceným činům, kterými jsi mě opustil.

• n.: prokletí; h.: výtku;
• Kletba, zmatek a nezdar – fatální hrozná kombinace.
• A bude to trvat až do konce, až do tvého úplného zničení.
• Je jasné, že tomuhle nejde vzdorovat dlouho. Když se ti nedaří vůbec nic, je to tvůj konec, nakonec vyhyneš.
• Některé národy vyhynuly, některé ne. Zřejmě za tím vždy bylo něco duchovního, nějak se v tom odrazil jejich vztah k Hospodinu. My v tom někdy nacházíme logiku jen těžko. Osobně často nevidím úměru mezi zbožností národa a jeho prosperitou.
• Jak je na tom Česko? Jak to, že tady pořád jsme? Určitě by se toho našlo hodně, co by bylo hodno našeho zničení. Je na nás přesto něco, co Bohu stojí za zachování?

21 Hospodin tě bude stíhat morem, dokud (tě nevyhubí) ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.

• n.: s tebou neskoncuje;
• Jde o důslednou Boží „šikanu“ s cílem úplného zničení.
• Je to děsivé, na tak koncentrovanou snahu škodit a zničit z běžného života nejsme zvyklí.

22 Hospodin tě bude bít (úbytěmi, horečkou,) zápalem, horkostí, mečem, (obilnou rzí a snětí;) budou tě pronásledovat, dokud nevyhyneš.

• var.: suchem / vedrem;
• n.: nebudeš vyhuben;
• Opět je zdůrazněno, že Nejvyšší si opravdu „nedá pokoj“, dokud svůj národ zcela nedorazí
• Mluví se o nemocech, válkách, neúrodě a o klimatu.

• Bůh je pro svou „nevěstu“ (Izrael nebo církev) zcela mimořádnou „partií snů – je milující, věrný, štědrý, velkorysý. Sprostou nevěru ale snáší opravdu špatně a dovede za ni odplatit tvrdě.
• Nejexplicitněji, brutálně otevřeně je Boží pohled na věc vyjádřen v Ez 16. kapitole: Bůh jako manžel nehledá dokonalost, ale upřímný vztah. Poskytuje manželce úplně všechno, včetně naprostého sebevydání. Vyhrabal ji ze smetiště, na kterém se vlastní vinou ocitla. Dal jí všechno, celého sebe, udělal z ní královnu. vydal se jí všanc Jeho požadavky byly elementární – láska a elementární věrnost.
• To, co čteme nyní, je Boží reakcí na to, když královna tímto vším drsně pohrdla a opět se stala „děvkou“, špinavou a opilou, která „jde s každým kolemjdoucím.
• Dá se divit tomu, že manžel je vzteky bez sebe a chystá se ji vyhodit z domu?
• Dokonce ještě v této chvíli by mu lítost a omluva stačily – řešení stále existuje a je stále otevřeno. Cílem všech těchto hrůz není zničení, ale pouze to, aby se Boží lid zamyslel a činil pokání.

23 Nebe, které je nad tvou hlavou, (bude jako z mědi) a země, která je pod tebou, jako ze železa.

• n~: se změní v bronz;
• [žádný déšť nepronikne nebe (ani zemi);
• Těžká deprese – nebude pršet a země bude vyprahlá (nebude nic vsakovat).

24 Hospodin promění déšť pro tvou zemi v prach a z nebe bude na tebe padat hlína, dokud nebudeš vyhlazen.

• Naprostá ubíjející vyprahlost.

25 Hospodin dá, že budeš od svých nepřátel poražen. Jednou cestou proti nim vytáhneš, sedmi cestami budeš před nimi utíkat. I staneš se úděsem pro všechna království země.

• Poměr je opačný, než při požehnáních – v boji se ti naprosto nebude dařit. Bez ohledu na sílu tvých armád, bude poražen. Bude naprostý nepoměr mezi tvým úsilím a výsledky.
• Přesně to potkalo krále Jóaše v 2.Par 24 – poté, co tento původně zbožný král odpadl od Hospodina, vytáhla proti němu nevelké aramejská armáda a totálně ho porazila.
• Tuto marnost odporu známe z „opačného gardu“ z válek Izraele s prokletými národy – bylo jedno, jak velké byly jejich armády, vždy prohráli, protože Bůh byl s Izraelem. Nyní je Bůh proti němu.

26 Tvoje mrtvola se stane potravou všeho nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je vyplašil.

• Pokračuje výčet hrůz a zdá se být bez konce.
• Zemřeš a nebudeš ani pohřben. Mrtvých bude příliš mnoho. Nikdo tě nebude oplakávat.

27 Hospodin tě bude bít egyptskými vředy a nádory, hnisavými ranami a svrabem, ze kterých se nebudeš moci uzdravit.

• n.: hemeroidy;
• A kdyby tě náhodou nepostihly války, onemocníš hnusnými nemocemi, často kožními a extrémně nepříjemnými.
• Ty nebudou mít tendenci k zahojení.
• Zdá se tedy, že některé nemoci mohou být trestem za naši nevěru; snahou o naše vzpamatování se.

28 Hospodin tě bude bít šílenstvím, (slepotou a pomateností) mysli.

• Postihnou tě i nemoci duševní, „zblázníš se“. Neschopnost zdravého úsudku je děsivá.
• Možná na tohle místo naráželi lidé, když se při setkání se slepým člověkem ptali Ježíše, kdo zhřešil -jestli on nebo jeho rodiče.

29 Budeš tápat za poledne jako tápe slepý za tmy, a (nebudeš moci najít cestu.) Budeš stále utlačován a okrádán po všechny dny, a nebude, kdo by ti pomohl.

• n.: nebudeš mít úspěch na svých cestách;
• Budeš dezorientován. Nebudeš chápat souvislosti, svou situaci, nebudeš schopen správně interpretovat realitu.
• Ostatní toho budou zneužívat – budou po tobě šlapat, vychutnávat si tvou neschopnost a nemohoucnost. Budeš otloukánek, naivní blbeček, do kterého si každý s chutí kopne a něco si z něho uškubne.
• A nebude, kdo by ti pomohl.

Jde o opravdu děsivou kapitolu Písma. Potřebuji pauzu - připomenout si opět kontext:

Jde o hněvivý výlev zhrzeného manžela: Vytáhl tě z bahna. Opravdu tě miloval. Rád s tebou trávil čas a povídal si s tebou. Byl na tebe milý. Milovali jste se. Nasmáli jste se. Ani v nejmenším mu nevadily mu tvé chyby a nedokonalosti. 

Jenže tento tvůj laskavý a empatický muž byl zároveň mocným králem, vojevůdcem, vladařem řešícím největší válečný konflikt v dějinách, nesoucí  na svých bedrech tíhu světa a nekonečné zodpovědnosti. Byl vladařem, který v tomto konfliktu obětoval vlastního syna, který rozhodoval  o životě a smrti miliónů. Nemáš ani ponětí, co On všechno musel řešit, kolik viděl a zažil hrůzy a utrpení. Kolikrát musel dal rozkaz k útoku nebo popravě. 

A tohoto muže ty jsi podvedla a tento muž nyní vzteky bez sebe zuří. Tohle není někdo, kdo si nechá líbit sprostou nevěru. Zrada od nejbližších bolí nejvíce. 

30 Zasnoubíš se s ženou, a někdo jiný s (ní bude) spát. Postavíš dům, a nebudeš v něm sídlit. Vysadíš vinici, a nebudeš ji užívat.

• K: ji zneuctí;
• Před chvílí jsme četli, že Bohu velmi záleží na tom, aby lidé sklízeli ovoce svého úsilí (Do války nesměli táhnout novomanželé, kdo neužili si svých nových domů a vinic).
• Zde vidíme pravý opak – Bůh dohlédne na to, aby se ji žádné satisfakce nedostalo.
• Celý život si šetříš a těšíš, jak si užiješ důchodu – a zemřeš měsíc poté, co na něj nastoupíš.
• Ty se snažíš a někdo jiný ti slízne smetanu.

31 Tvůj býk bude poražen před tvýma očima, a nebudeš ho jíst. Bude ti ukraden tvůj osel, a nevrátí se ti. Tvé stádo bude dáno tvým nepřátelům, a nebude, kdo by ti pomohl.

• Výčet se zdá být bez konce. Autor si jej „užívá“.
• Ve vzteku vrší další a další situace a možnosti.

32 Tvoji synové a tvé dcery budou dány cizímu lidu, tvé oči se budou na to dívat a celou dobu po nich toužit, a nebude to (ve tvé moci.)

• Děti, nejzranitelnější oblast našich životů.
• Nejen, že budou odvlečeny do ciziny, ale ty se na jejich neštěstí ještě budeš dívat.

33 Plod tvé země a všechen tvůj výtěžek pohltí lid, který neznáš, a po všechny dny budeš jenom utlačován a vydírán.

• Když už má člověk přijít o výsledky své práce, tak je lépe, když jej uchvátí někdo známý nebo alespoň, ať je to „Čech“ (ze stejného „kulturního okruhu“).
• Když ti ale všechno vezmou nějací „mongolové⁶„, které nechápeš a nerozumíš jejich řeči ani uvažování, je to ještě bolestivější.
• Nikdy se nedomůžeš žádného postavení. Vždy budeš někým obelstěn a okraden. vždycky tě nakonec využijí, obelstí a okradou. Nikdy se „nevyšvihneš“, nikdy nebudeš nic znamenat. Vždy budeš jen tím, kdo čistí boty a obsluhuje.

34 Budeš třeštit z (toho, co tvé oči uvidí.)

• h.: pohledu tvých očí, který uvidíš;
• Když člověk vidí příliš mnoho hrůz, zešílí z toho.

35 Hospodin tě bude bít na kolenou a na stehnech zlými vředy, ze kterých se nebudeš moci uzdravit, od (paty až k hlavě.)

• h.: chodidla tvé nohy až po temeno tvé hlavy;
• Hospodin je stále tou aktivní trestající silou.
  Nyní jde o nezhojitelné kožní vředy.

36 Hospodin přivede tebe i krále, jehož nad sebou ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tvoji otcové, a budeš tam sloužit jiným bohům, dřevu a kameni.

• Skončíš v cizích a divných zemích; kde mají lidé divné zvyky a provozují modloslužbu.
• Izraelci skončili v roztovidných zemích po celé zeměkouli – např. v hinduistické Indii s tisíci bohů na každém rohu jim opravdu musela jít hlava kolem.
• Ale ani v křesťanských zemích se nestačili divit – Španělsko nebo Itálie s procesími a sochami Panny Marie, Rusko s uctívanými ikonami, aj., aj.
• Místní prostředí tě bude postupně vtahovat a ty se budeš asimilovat. Nebo budeš k modloslužbě přinucen.

37 Staneš se hrůzou, pořekadlem a posměškem mezi všemi národy, kam tě Hospodin zažene.

• To, jak se ti nedaří, a jak očividně po tobě Nejvyšší „jde“, bude tak bít do očí, že se to stane příslovečným. (Třeba jako: Dopadl jako sedláci u Chlumce)
• Staneš se symbolem těch, kdo mají stále smůlu a všechno, na cokoliv sáhne, se mu nedaří.

38 Přineseš na pole mnoho semene, ale sklidíš málo, protože to sežerou kobylky. 39 Vysadíš vinice a budeš je obdělávat, ale víno pít nebudeš a hrozny nesklidíš, protože to sežerou červi. 40 Budeš mít olivové háje na celém svém území, ale olejem se nepomažeš, protože olivy opadají.

• Je obrovská disproporce mezi vynaloženým úsilím a zdroji a ziskem.
• Vždycky se najde něco, co tvé úsilí zhatí.
• I kdyby zrovna pršelo, přiletí kobylky. Někdy ani nebudeš vědět, co neúspěch způsobilo.
• Takový život je k pláči.

41 Zplodíš syny a dcery, ale nebudou tvoji, protože půjdou do zajetí.

• O tom už bylo mluveno. Děti jsou to nejcennější a jde zároveň největší „investici“ našich životů. Jde o roky a roky úsilí a „miliony“ peněz (než vypipláš dítě v dospělého).
• V tehdejším kontextu to také znamená: Na staří zůstaneš bez podpory, bez prostředků, bez sociálního zajištění.

42 Všechny tvé stromy a plody tvé země si podrobí brouci.

• Obrat že si brouci podrobí stromy, je nezvyklý.
• Jinak – to už zde bylo.

43 Příchozí, který je ve tvém středu, bude nad tebe stoupat výš a výš, ale ty budeš klesat níž a níž.

• Příchozí je vůči místním (vůči tobě) znevýhodněný, ale přesto se mu bude dařit více, než domácím.
• Jak vidno, růst v kariéře, v prosperitě, ve významu, ve vážnosti je žádoucí a dobrý. Je známkou požehnání a Boží přízně. Propadání se na společenském žebříčku naopak.

44 Bude ti půjčovat, ale ty mu půjčovat nebudeš. On bude hlavou a ty budeš ocasem.

• Nutnost si půjčovat je známkou nepožehnání či prokletí, schopnost půjčovat naopak.
• Seznam stále ne a ne skončit. A národ musel stát a poslouchat. Mělo se jim vštípit, že opustit Hospodina je naprostá katastrofa.
• Znovu si nyní můžeme připomenout, že cílem je:
  • Varovat
  • Přivést k zamyšlení a pokání (Když se mi takové věci dějí, není to známkou, že dělám něco špatně? Že jsem opustil Hospodina?)
• A také to, že Hospodin ani nemusí svůj lid aktivně ničit (i když zde Bůh mluví za sebe a aktivně) – stačí, když jej opustí a nechá samému sobě.

45 Přijdou na tebe všechny tyto kletby, budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha, abys zachovával jeho příkazy a ustanovení, která jsem ti dal.

• Občas je tam vloženo připomenutí, o čem vlastně mluvíme.
• Kletby a katastrofy si svou oběť aktivně hledají – pronásledují, dostihují. Nedají si pokoj, neodkloní se, jsou po ní stopaři, jako ohaři.
• Buď takto aktivně postupuje přímo Bůh nebo tímto ničením někoho pověřil – démony nebo anděly.

46 Budou při tobě a tvém potomstvu navěky jako znamení a div.

• Toto zlo ti bude „sedět za krkem“ a po tvé smrti se zaměří na tvé potomky.
• Tvé děti po tobě podědí tu věčnou „smůlu“. Katastrofy na tvé rodině zůstanou.
• Děti za své rodiče nemohou, ale běžně jsme svědky toho, že zlé jednání rodičů jejich potomky postihuje.
• Bůh trestá viny otců do třetího a čtvrtého pokolení. Víme ale, že požehnání je silnější (jde k tisícům pokolení) a prokletí „přebíjí“.
• Když se tedy někomu v životě chronicky nedaří; vše, na co sáhne, se hatí, je možno se zamyslet nad jeho rodinnou historií. Vést takového člověka ke Kristu, svěřit jeho život Bohu a modlit se za zlomení rodinných prokletí je rozhodně žádoucí.
• Bude to navěky, tedy napořád. Nikdy to samo neskončí (skončit to samozřejmě může, když to někoho přivede k sebereflexi a pokání). Není možno si to přetrpět. Nebude tak, jak to v životě obvykle bývá, že po špatném období následuje zase lepší.
• Jako znamení a div: Nezdary tvé rodiny či národa budou natolik do očí bijící, že se lidé kolem budou na nimi pozastavovat. Budou si říkat: Tohle přece není normální, aby se někomu až tak nedařilo. A budou se ptát: Co za tím je? Nehněvá se na ně jejich Bůh?

47 Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem v hojnosti všeho,

• h.: v dobrotě …; n~: veselým;
• Proč se tyto hrůzy na Izraelce v takové míře sypou, víme dobře – šlo o odpadnutí, neposlušnost, modloslužbu. Zde jsou důvody ale ještě rozvedené:
  • Protože jsi nesloužil Hospodinu: Služba Bohu není volitelná. Nefunguje to tak, že sice „proti Bohu nic nemáš“, nepodnikáš proti Němu žádné kroky, ale jinak Jej ignoruješ. Katastrofou je i pouhé „nesloužení“.
  • s radostí a vděčným srdcem: Nejen, že máš Bohu sloužit, ale máš to dělat rád a vděčně. To není samozřejmé, vyžaduje to značnou míru poznání Boha a pochopení Božích věcí.
  • v hojnosti všeho: Ta vděčnost má pocházet z uvědomění si toho, jak dobře ses měl. V době, kdy ses měl „zatraceně dobře“ sis toho nevážil. Teď tedy okusíš, jako to je, když se od tebe Boží přízeň odtáhne.
• Novozákonní „model“ jde v tomto ještě dále: Důvodem k vděčnosti není to, že dobře prosperujeme, ale již to, že vůbec mezi můžeme být mezi Božími služebníky. Že jsme se mezi ně vůbec dostali, že jsme zachráněni z pekla, zachránění před zlem v nás.
• Dobrovolně, se srdcem překypujícím vděčností jsme se kvůli Kristově oběti stali Božími otroky.
• Ale nevděk obecně je velkým problémem naší prosperující západní společnosti: Mít se dobře hřích není. Nebýt za to vděčný, hříchem je. Nevděk vůči dárci dobra.

• Snad ještě odlehčená úvaha k prosperitě: Kdyby Bůh svůj lid „opravdu miloval“, dal by jim za vlast Tahiti⁷ – žádná starost o bydlení, o oblečení, jídlo roste všude kolem, sex volně kdykoliv dostupný, zkrátka „ráj na zemi“.
• Kdyby chtěl svůj lid potrestat, poslal by jej do Grónska.
• Bůh jim dal Palestinu, kde je situace někde „mezi“ – snažit se musíš, ale extrémně nepříznivé podmínky přece jen nepanují. Jde zřejmě o jakousi Boží normu, o podmínky nastavené „akorát“.
• Kdyby Izraelci bydleli na Tahiti, reptali by méně? Nejspíše ne – problém není v okolnostech, ale v nás lidech.

48 budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, nahotě a nedostatku všeho. Vloží na tvou šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.

• Podřízenost druhým, otročení je vždy hrozné. Tomu Izraelci unikli z Egypta a nyní jim to hrozí znovu, ještě v horším.
• Když je otrokáři nepřátelé, je to ještě horší – nelze očekávat slušné zacházení ani ohledy.
• Ty nepřátele opět aktivně posílá Hospodin.
• Okolnosti jsou katastrofální a cílem je tvá genocida: v hladu a žízni, nahotě a nedostatku všeho. Chybějí základní životní potřeby. Dostat z tebe všechno, vycucat tě a zahodit.
• Říci, že jde o pracovní tábor není přehnané.
• Železné jho je těžké a extrémně nepohodlné .
• Proč být vzpurný až na smrt a neobrátit se k Bohu?

49 Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, z konce země, který poletí jako orel, národ, jehož jazyku nerozumíš,

• h.: neuslyšíš;
• Útlak bude přicházet zdaleka – v našem případě by nešlo o Slovany, dokonce ani o Evropany, ale o „mongoly“⁸.

50 národ surový, který nebere ohled na starce a nad chlapci se neslitovává.

• h.: silné tváře;
• n~: bezohledný;
• Národ s naprosto odlišným žebříček hodnot, jehož morální postoje budou nepolíbené soucitem či jakýmikoliv ohledy. Nic civilizovaného.
• Zabít dítě nebo starého člověka nebo invalidu pro ně nebude morální problém, ale zábava či hrdinský čin.
• Mezi některými kmeny na Papua N. Guinea bylo nejvýše oceněníhodné obelstít, zabít a sníst nejbližšího přítele. Mezi Mongolskými válečníky patřilo k tomu nejcennějšímu a nejzábavnějšímu v životě „Zabíjet nepřátele a spát s jejich ženami.“ U některých indiánských kmenů bylo běžné umučení zajatého nepřítele.
• Pro lidi ovlivněné žido-křesťanskou morálkou, kteří mají alespoň matné povědomí o Bohu je to nepředstavitelné.
• Nicméně Nejvyšší neváhá „vypustit“ na svůj lid ani takovéto zlo.

51 Bude jíst plody tvé zvěře a plody tvé země, dokud nebudeš vyhlazen. Neponechá ti obilí, nové víno ani olej, vrh tvého dobytka ani přírůstek tvého stáda, dokud tě nevyhubí.

• Nepřítel bude bezohledně kořistit. Nebude na tebe mít žádné ohledy.
• Ruská okupace Československa nebyla zdaleka takto hrozná, nicméně připomněla se mi scéna z Pelíšků, kde v Masně⁹ žena ruského důstojníka vykoupí všechno maso. Když se někdo z fronty zeptá: A co budeme jíst my? Odovídá: Vy? Vy budete žrát trávu.

52 Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, dokud nepadnou tvé vysoké a pevné hradby, na které spoléháš v celé své zemi. Způsobí ti soužení ve všech tvých branách, v celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh.

• Sebelepší opevnění ti nepomůže, není na co spoléhat.
• Vztah s Hospodinem je mnohem důležitější, než dobrá armáda či opevnění

53 V obležení a v úzkosti, kterou ti tvůj nepřítel přivodí, budeš jíst plody svého lůna, maso svých synů a dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh. 54 Nejvlídnější a nejzhýčkanější muž (u tebe) (bude příliš lakomý) vůči svému bratru i ženě svého klína a zbytku svých synů, které ponechá, 55 aby dal někomu z nich z masa svých synů, které bude jíst. Nic jiného mu totiž nezůstalo, kvůli obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve všech tvých branách. 56 Nejvlídnější a nejzhýčkanější žena u tebe, která (není zvyklá) kvůli zhýčkanosti a vlídnosti ani dát (svou nohu) na zem, (bude lakomá) vůči muži svého klína, vůči svému synu a své dceři, 57 vůči svému plodovému koláči, který vyšel mezi jejíma nohama a vůči svým synům, které porodí, protože je tajně sní kvůli nedostatku všeho v obležení a úzkosti, kterou ti přivodí tvůj nepřítel ve tvých branách.

• h.: Nejslabší / Ten měkký;
• n.: nejjemnější;
• n.: Nejúzkostlivější;
• h.: nezkusila;
• h.: chodidlo své nohy;
• h.: její oko bude zlé;
• Pane, ztrácím sílu to vůbec číst.
• Kanibalismus. Jako za hladomoru na Ukrajině (1932-33, přes tři milióny mrtvých).
• Ani ti nejbohatší a nejzajištěnější nebudou ušetření.
• Nikdo neudrží morální hodnoty, ze všech se ve všeobecné hrůze stanou absolutní sobci. Zmizí veškerá lidskost.

58 Jestliže nebudeš zachovávat a plnit všechna slova tohoto zákona zapsaná v této knize a bát se tohoto váženého a hrozného jména, bát se Hospodina, svého Boha,

• Znovu ta vsuvka, o čem vlastně mluvíme.
• Celá tato hrozná vsuvka je varováním. K ničemu z toho nemusí dojít. Chce to jen jedno – brát Boha vážně, respekt vůči Němu.
• Pokud si připomeneme podobenství o Boží přítomnosti jako o jaderném reaktoru přítomném uprostřed Izraele. Procházíme ujednání vzájemné smlouvy mezi stranami:
• Pokud budete vše dělat správně, dostane se vám přístupu k nekonečnému zdroji energie a prosperity.
• Pokud na smluvní ujednání budete kašlat, budete zanedbávat údržbu a obsluhu reaktoru, důsledky budou nedozírné – zhoubná nemoc z ozáření bude nevyhnutelná.
• Podobenství o jaderné elektrárně v některých ohledech dává smysl: pokud se jej podaří zprovoznit, funguje po desetiletí – s minimálními náklady po desetiletí dodává obrovské množství energie.
• Nic se ale při obsluze a údržbě nesmí zanedbat – víme, jak katastrofální důsledky měl černobylský šlendrián.
• Ne každá země si může takovou elektrárnu dovolit – je to známkou technologické vyspělosti a bohatství. Izrael byl v tomto smyslu jediný národ, který měl know-how na to, jak zařídit, aby Bůh byl ochoten přebývat mezi lidmi. Šlo o obrovskou výsadu, známku výjimečnosti,
• Zde si pročítáme text smlouvy – a všechny ty hrozné důsledky špatné obsluhy reaktoru jsou zde velmi, ale velmi výrazně zdůrazněny.
• Rozhodně nejde o žádný petit (drobné písmo) ukrytý pod čarou. (Jak to mají ve zvyku dělat ve svých smlouvách „šmejdi“ – kdy se až doma pod lupou dozvíš, že odstoupení od smlouvy je nemožné a pod vysokou pokutou).
• Zpět k bázni, k respektu: Ve hře jsou tam ohromné síly, že veškerý myslitelný respekt je zcela na místě.
• Princip odměny za loajalitu a trestu za zradu jsou v lidské civilizaci univerzální – a Hospodin v tom není výjimkou.
• Hospodin je hluboce dobrý, což ale zjevně neznamená, že nedokáže tvrdě trestat.
• Vztahy v Božím království jsou na rozdíl od ďáblovy říše láskyplné a dobrovolné, což ale neznamená, že je všechno jedno, že principy spravedlnosti neplatí.
• To, že Nejvyšší má své poddané rád, že za ně obětovals svého Syna, neznamená, že jde o neškodného staříka na hraní, že není „zatraceně“ nebezpečný.
• Bůh je v lidských záležitostech osobně velmi zaangažovaný (stály ho Syna) a zradu opravdu nesnáší.
• Nejvyšší nehledá dokonalost, ale vztah. Otevřenost a průběžné vyznávání hříchů nás činí před Jeho hněvem chráněnými. Chyby ani hříchy nejsou fatální – zrada a ignorance ale fatální být mohou.
• Je velmi důležité čísti Starý Zákon – chrání nás to před klamnými „selankovitými“ představami o Bohu.
• Snad jde o hlavní zvěst této hrozné kapitoly: Abychom pod vlivem jiných láskyplných pasáží Písma nezačali mít pocit, že Bůh je nějaký „hejpočkej“, kámoš do hospody, který si „sedne na zadek“ z toho, když si někdo jednou za rok zajde do kostela.
• Boží jméno je hrozné: Při vyslovení jmen některých diktátorů se lidé třásli hrůzou (Berija, Escobar). Není vůbec od věci bát se tohoto váženého a hrozného jména, bát se Hospodina, svého Boha.

59 Hospodin způsobí podivuhodné rány tobě i tvému potomstvu, velké a trvalé rány, zlé a trvalé nemoci.

• Ještě nejsme u konce všech hrůz.
• Existuje Mezinárodní klasifikace nemocí a příčin smrti (MKN, nyní v 10. verzi). . Obsahuje kódy pro nemoci, příznaky a symptomy, abnormální nálezy, stížnosti, sociální okolnosti a vnější příčiny úrazů nebo nemocí.
• Obsahuje neuvěřitelných 14 000 různých kódů, které lze pomocí volitelných podkategorií rozšířit na více než 70 000.
• Některé jsou běžné, banální, vyléčitelné, některé jsou vzácné, zvláštní, netypické a trvalé.
• Jako jsou podivuhodné naše orgány a jejich funkce, tak jsou podivuhodné naše nemoci – co všechno a jakými způsoby se v těle může pokazit.
• Zkouška z patologie je při studie medicíny jednou z nejtěžších, nejrozsáhlejších.
• Nemoci (rány) o kterých se zde hovoří, jsou velké a trvalé.
• Navíc budou dědičné, nebudou jich tedy ušetřeny ani naši potomci.
• Nebudou mít tendenci odeznít, zahojit se. Bude to zlé.
• Není pochyb o tom, že nemoc je zlo.
• Běžnou lehkou nemoc překonáme hravě (lehká viróza, průjem ze špatného jídla, malý úraz),některé jsou ale velké a dlouhodobé.

60 Přivede na tebe všechny egyptské choroby, kterých se lekáš a dolehnou na tebe.

• h.: přilne;
• Opět aktivním činitelem je Hospodin.
• Egyptské choroby – zřejmě nemoci exotické, pro tebe nové, proti kterým nemáš imunitu.

61 Také všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto zákona na tebe Hospodin přivede, dokud nebudeš vyhlazen.

• Bible není MKN klasifikace, nemocí je tam zmíněno pár. Bůh se zjevně nechystá omezit pouze na choroby zmíněné v Písmu.
• Bude svůj lid tepat nejrůznějšími nemocemi tak dlouho, dokud nevymřou (nebo nebudou činit pokání).

62 Zůstane vás malá hrstka, místo aby vás bylo tolik, jako hvězd na nebi, protože jsi neuposlechl Hospodina, svého Boha.

• Jde o obrovský kontrast mezi tím, jak to mělo být a jak to dopadlo.
• To, co mělo prosperovat růst, šířit se, bude živořit a vymírat. Přežívat na hranici vymizení.
• Příčina? Stále stejná, již tisíckrát zmíněná.

63I stane se, že tak jako nad vámi Hospodin jásal, když vám prokazoval dobro a rozmnožoval vás, tak bude nad vámi Hospodin jásat, když vás bude hubit a když vás bude vyhlazovat a budete vyrváni ze země, do které jdeš, abys ji obsadil.

• Nemuselo to tak dopadnout – nešlo o Boží první plán s Božím lidem. Hospodinu dělá radost prokazovat dobro, zálibně pozorovat, jak dobře se Božímu lidu vede.
• Teď je z tebe ale tak frustrován, že zálibně pozoruje, jak jsi deptán a zvolna mizíš.
• Něco tak hrozného, zrádného a prolhaného na téhle planetě nechce.
• Tyto nesčetné hrůzy se na Izraeli v historii nikdy v plném rozsahu nenaplnily.
• V některých oblastech dílčím způsobem ano, kompletně naštěstí nikdy.

64 Hospodin tě rozptýlí mezi všechny národy z jednoho konce země až na druhý a budeš tam sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, dřevu a kameni.

• Nejen, že si neudržíš své území, ale ani se neudržíš pohromadě. budeš rozptýlen.
• Diaspora je Božím trestem.
• Izrael s ní má zkušenost jako žádný jiný národ. Zároveň ale Bůh nedopustil, aby jeho lid v diaspoře zanikl, aby se smísil s okolím (Jeden bonmot říká, že vždy, když měl Boží lid našlápnuto k asimilaci, posla Bůh buď pronásledování nebo falešného mesiáše).
• A o bizarních modloslužbách, které jsou různě po světe provozovány, jsme už mluvili.

65 Mezi těmi národy se neusadíš a nebude tam místo odpočinku pro tvou nohu, ale Hospodin ti tam dá třesoucí se srdce, hasnoucí oči a zoufalou duši.

• n.: chřadnoucí;
• Nikde nebudeš doma, nikde se jako doma nebudeš cítit. Nikdy nepřestaneš tesknit po Jeruzalému a zaslíbené zemi.
• Třesoucí se srdce, hasnoucí oči a zoufalá duši je jeden z nejbezútěšnějších obratů, které lze vymyslet.
• Jde i o určitý obraz života křesťanů na této planetě – křesťané vyhlížejí k Nebeskému Jeruzalému, k nebi. Zde doma nejsou, zde se doma necítí. Zde si nedokážou opravdu odpočinout.

66 Tvůj život bude držet na vlásku. Budeš se lekat (v noci i ve dne) a (nebudeš si jistý vlastním životem.)

• h.: tobě stranou
• [Úmyslně je zachován h. slovosled. Ačkoliv je (v h. textu) použito ve StS také v češtině běžné spojení „dnem i nocí“ (např. Joz 1:8), slovosled použitý poprvé zde a na několika dalších místech (Jr 14:17; Iz 34:10), dobře vyjadřuje h. způsob myšlení, kdy den začíná večer.]
• h.: důvěřovat ve svůj život;
• Život na vlásku nám visí pořád, jen si to neuvědomujeme Hranice mezi životem a smrtí je tenká. Jsou ale období, kdy je to mnohem markantnější a do očí bijící (válka, epidemie, hladomor).
• Nevíš, odkud přijde rána, kdo tě napadne, zda nepadneš vysílením zda nepadne bomba nebo výstřel ze zálohy. Každý si na tebe může dovolit jako na člověka druhé kategorie.
• Jaké to je, když náš život visí na vlásku si můžeme v našich poměrech připomenout např. za pobytu v nemocnici nebo za pobytu na misii v rizikové destinaci.

67 Ráno řekneš: (Kéž by tak byl) večer: A večer řekneš: Kéž by tak bylo ráno — pro strach svého srdce, kterým se budeš bát, a kvůli tomu, co tvé oko uvidí.

• h.: Kdo mi dá [h. způsob vyjádření přací věty)
• Rozhodně si nebudeš „užívat přítomného okamžiku“, jak je to dnes moderní. Nebude se na co těšit, žádné světlo na konci tunelu.
• Takový pobyt ve vyhlazovacím táboře – otřesné prostředí bez světélka naděje.
• Jak se tohle dá vydržet? Vždyť i běžný život je těžký a náročný, natož takovýto extrém.

68 Hospodin tě přivede na lodích zpět do Egypta, cestou, o které jsem ti řekl, že ji již nikdy neuvidíš. Tam se budete nabízet svým nepřátelům na prodej za otroky a otrokyně a nebude, kdo by vás koupil.

• Bůh vysvobodil svůj lid z egyptského otroctví. Pro naprosté odmítnutí života ve svobodě podle Božích představ je tam nakonec lid bude muset vrátit.
• Pro naprostou rezistenci dokonce Bůh bude muset zrušit své dané slovo, svou smlouvu. a smlouvu musejí být vždy dva. Když jedna strana striktně odmítá, ta druhá s tím nic nenadělá.
• Je to ale neuvěřitelná regrese – jako když křesťan opustí Krista a vrátí se do světa. Egypt / svět přitom nikdy nebyl zamýšlen jako váš domov.

69 Toto jsou slova smlouvy, kterou Hospodin přikázal Mojžíšovi uzavřít se syny Izraele v moábské zemi, kromě smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorébu.

• Seznam prokletí a požehnání je určitým doplněním smlouvy ze Sinaje.
• Výrazně je rozvedena zvláště část týkající se odměn a sankcí.
• Nicméně jsem rád, že již mám 28. kapitolu za sebou – jde o jednu z nejtěžších částí Písma.

.

.

1. Zakonzervované ve smyslu dobře chráněné, bez negativní konotace. Vymysleli mechanismy, jak zabránit jeho zkreslení během času. ↩︎
2. Mediální pokrytí Blízkého východu je procentuálně naprosto neadekvátní jeho významu. ↩︎
3. Pokud lidé mít děti nechtějí, je to obvykle znakem úpadku a degenerace dané civilizace, vítězství absolutního egoismu – tedy pokud lidé nejsou ochotni obětovat část svého pohodlí ve prospěch vlastních dětí, není již příliš kam klesnout níže. ↩︎
4. Např. Číňané, ale ani Romové nikdy neschovávají nedojedené jídlo do druhé dne ↩︎
5. Jde i o otázku ekologie, obnovitelnosti zdrojů. Nevyhazovat jednou nošené tričko, nekupovat zbytečné obaly apod. opatření jsou jistě rozumná a žádoucí. Stavět civilizace na plundrování zdrojů jistě není známkou moudrého správcovství planety. ↩︎
6. Ve smyslu zcela odlišného národa ↩︎
7. Samozřejmě modelový příklad, ne konkrétní země. ↩︎
8. s malým „m“ – jen charakteristika zcela odlišného kulturního okruhu a zvláštní krutosti ↩︎
9. řeznictví ↩︎