1 V sedmém roce se Jójada vzchopil a vzal velitele nad sty — Azarjáše, syna Jerochámova, Jišmaela, syna Jóchananova, Azarjáše, syna Obédova, Maasejáše, syna Adajášova, a Elíšafata, syna Zikrího, a uzavřeli s ním smlouvu.
- Jójada byl knězem. Jak víme, nevěnoval se pouze svým kněžškým povinnostem v chrámu, ale záleželo mu na celkové politické situaci v království.
- Sedm let ukrýval prince Jóaše ukrýval. Ten rostl a zřejmě Jójada usoudil, že už by byl schopen se ujmout kralování. Některé věci nelze uspěchat. Princ zkrátka musel alespoň trochu dospět – a to nešlo žádným způsobem urychlit. (Potahováním za vlasy růst dítěte neurychlíš).
- Nastal tedy čas ukončit Ataljinu hrůzovládu a vrátit věci do normálu. Musel spoléhat na Boží pomoc – podnik sám se jevil téměř nemožný.
- Zosnoval spiknutí – vyhledal pět spolehlivých velitelů, celkem tedy měl k dispozici asi pět set mužů. To není mnoho, ale ani málo. Pět set odhodlaných bojovníků již leccos dokáže.
- Nezapomínejme, že mu stále šlo o život, stačilo by, kdyby někoho špatně odhadl, ten jej zradil královně a byli všichni mrtví. O Ataljině odhodlání si udržet vládu přes mrtvoly, nebylo pochyb.
2 Obešli Judsko a shromáždili lévity ze všech judských měst a předáky izraelských rodů a přišli do Jeruzaléma.
- Podařilo se jim získat pro svůj plán zbožné muže z celé země.
- Zjevně nebyli sami, komu byla královna proti srsti, kdo toužili po návratu normálních poměrů a uctívání Hospodina. Informace o tom, že přežil legitimní nástupník trůnu, musela být pro zbožné lidi velkou vzpruhou.
- Atalja musela být oslepená Bohem, že spiknutí neodhalila. Možná byla ukolébána falešným pocitem bezpečí. O nástupníkovi trůnu nic netušila.
3 Celé shromáždění uzavřelo v Božím domě smlouvu s králem. Jójada jim řekl: Hle, králův syn! Ať kraluje, jak řekl Hospodin o Davidových synech.
- Všichni spiklenci se sešli v chrámu. Jójada jim představil prince.
- Postavil věci do širšího kontextu: Boží vůlí je, aby kralovala Davidovská dynastie. My tento stav chceme obnovit. Právo a Bůh jsou na naší straně.
4 Uděláte toto: Třetina z vás kněží a lévitů, kteří přicházíte v sobotu, bude jako vrátní prahů, 5 třetina bude vkrálovském paláci a třetina v Základové bráně. Všechen lid bude na nádvořích Hospodinova domu.
- Rozdělíme se a obsadíme klíčová místa ve městě. Na nádvoří chrámu svoláme masové všelidové shromáždění.
6 Nikdo ať nevstoupí do Hospodinova domu kromě kněží a sloužících lévitů. Ti mohou vstoupit, neboť jsou svatí. Všechen lid ať (zachovává Hospodinův řád.)
- Dejme přitom pozor, ať nevypukne nějaká anarchie. Nechci žádný „Útok na Kapitol“.
7 Lévité obklopí krále, každý se zbraní v ruce, a ten, kdo by vešel do domu, bude usmrcen. Buďte s králem při jeho vcházení i vycházení.
- Nejsme naivní a chápeme, že beze zbraní to nepůjde. Povraždili by nás bez slitování, krále nejprve.
- Chrám se stane pevností, kam nebude mít nikdo přístup.
8 Lévité a všichni Judejci učinili všechno tak, jak přikázal kněz Jójada. Každý si vzal své muže — ty, kteří přicházejí v sobotu do služby, s těmi, kteří odcházejí v sobotu ze služby, protože kněz Jójada nepropustil žádný oddíl.
- Cirkulace služeb byla přerušena – stálá pohotovost, žádné dovolenky.
- Zřejmě šlo o podobné vzepětí jako např. při Pražském povstání v květnu 1945 nebo při Sametové revoluci v r. 1989 – lidé neodcházeli domů, spali ve svých „úřadech“.
9 Kněz Jójada dal velitelům nad sty kopí a malé i velké štíty krále Davida, které byly v Božím domě.
- Použil svatou zbroj uskladněnou v chrámu, doposud sloužící spíše k dekorativním účelům.
- Snad něco ve smyslu – použil výzbroj hradní stráže, rozdal jejím příslušníkům ostré náboje.
10 Postavil všechen lid okolo krále, každého s oštěpem v ruce, od pravé strany domu až k levé straně domu, u oltáře i u domu.
- Ochránit krále bylo klíčové. Pokud by se Atalji podařilo jej zabít, vše by se rozpadlo.
11 Vyvedli králova syna, vložili na něj korunu a svědectví. Ustanovili ho králem; Jójada a jeho synové ho pomazali a volali: Ať žije král!
- Král byl oficiálně se všemi poctami korunován.
12 Když Atalja uslyšela hlas lidu a běžců, kteří opěvovali krále, přišla k lidu do Hospodinova domu.
- Extrémně dlouho tedy netušila, že se něco děje. Přišla na to až velmi pozdě.
- Zprávu jí nikdo nepřinesl, musela se jít přesvědčit sama.
- Přišla si tak do samého centra odporu proti ní, doprostřed slavnosti. Přišla si pro smrt.
13 Rozhlédla se a uviděla krále stojícího u svého sloupu u vchodu a velitele i trubače u krále; všechen lid země se radoval a troubil na trubky a zpěváci s hudebními nástroji oznamovali oslavu. Atalja roztrhla své roucho a volala: Spiknutí, spiknutí!
- Pochopila, o co jde, ale už bylo pozdě. Na její stranu se nikdo nepostavil.
14 Kněz Jójada vydal příkaz velitelům nad sty ustanoveným nad vojskem a řekl jim: Vyveďte ji z domu mezi řadami; ten, kdo by šel za ní, ať je usmrcen mečem. Kněz totiž řekl: Ať není usmrcena v Hospodinově domě. 15 Vztáhli na ni ruce a šla ke vchodu Koňské brány královského paláce a tam ji usmrtili.
- h.: Položili;
- Šlo o masovou vražedkyni, jiný trest nepřipadal v úvahu.
16 Jójada uzavřel smlouvu mezi sebou, vším lidem a králem, že budou Hospodinovým lidem.
- Šlo nejen o obnovu kralování Davidovské dynastie, ale zároveň o obnovu vztahu s Hospodinem. A o očištění země od modlářství zavlečeného Ataljou.
17 Všechen lid vešel do Baalova domu a strhl ho. Jeho oltáře a jeho obrazy roztřískali a Baalova kněze Matána před oltářem zabili.
- Tohle bylo místo, kde svou modloslužbu prováděla Atalja.
- Zničení takovýchto míst musí být radikální.
- V novozákonním kontextu jde o analogii uvěření Kristu a radikálního rozchodu se starým způsobem života.
18 Jójada vložil dozor nad Hospodinovým domem do ruky lévijských kněží, které David přidělil nad Hospodinovým domem, aby přinášeli Hospodinu zápalné oběti, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, s radostí a zpěvem podle Davidových pokynů.
- Byla obnovena pravá bohoslužba. Byla snaha vše dělat správně.
19 Ustanovil vrátné nad branami Hospodinova domu, aby nemohl vejít nikdo, kdo je jakýmkoliv způsobem nečistý.
- Role vrátných nebyl vůbec formální. Šlo o filtr zabraňující znečištění chrámu.
- Víme, jaké úsilí musel věnovat kněží a levité tomu, aby se udržovali svatými, hodnými vstupovat do Boží přítomnosti a sloužit Mu.
20 Vzal velitele nad sty, vznešené předáky, vládce lidu a všechen lid země a odvedl krále z Hospodinova domu; šli Horní bránou do královského paláce. Pak posadili krále na královský trůn.
- Následovala slavnostní korunovace
21 Všechen lid země se radoval a město mělo klid. Atalju usmrtili mečem.
- Šlo o důvod k všeobecné radosti. Atalji měli všichni plné zuby. Nikdo ji neoplakával, nikdo nelitoval.
- Dobře si pamatuji všeobecnou úlevu a euforii po pádu komunismu.