1 Jótamovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jerúša, dcera Sádokova.
- Nějakou dobu, zřejmě dese i více) kraloval místo svého otce, který byl v karanténě – s otcem se jistě radil, měl v něm zkušeného poradce, který mu byl vždy k dispozici.
2 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Uzijáš. Nevešel ovšem do Hospodinova chrámu. Lid stále jednal zvráceně.
- Jótamova otce Hospodin velmi ranil a pokořil, syn i otec si tedy zřejmě dávali pozor na pokoru a bázeň.
- Představuji si takovou pravidelnou synovu návštěvu u otce v „karanténním“ paláci: Otec a syn spolu sedí, jsou oddělení zdí nebo nějakou větší vzdáleností. Syn s otcem probírá záležitosti království, otec mu radí, jaká opatření nejlépe přijmout. Oba jsou pokorní a mají velký respekt vůči Hospodinu.
- Bylo by zajímavé vědět, jestli Uzijášovo malomocenství progredovalo, zachvacovalo další části těla, znetvořovalo jeho vzhled; nebo zůstávalo stabilní, pouze jako připomínka a stálý důvod k izolaci.
- Nevešel ovšem do Hospodinova chrámu – zřejmě je myšleno, že na rozdíl od svého otce si dával pozor, aby se držel zpátky a netlačil se tam, kam nemá.
- Lid stále jednal zvráceně zřejmě znamená, že zbožným králům se nepodařilo pro své postoje získat ostatní. Zřejmě nebyli schopni zabránit modlářským zvykům, které byly mezi lidmi příliš zakořeněny – pravděpodobně šlo o různé modlářské festivaly.
- Jak takový nevázaný festival vypadá, máme celkem dobrou představu i z dnešní doby – lidé na několik dní vytržení z běžných rutin, oblast vyčleněná pro lidi toužící se bavit, rytmická hlasitá hudba, odhození běžných zábran, vše potencováno alkoholem a/nebo drogami. K tomu trochu tajemného duchovna.
3 On postavil Horní bránu Hospodinova domu a také velmi stavěl na ófelských hradbách. 4 Vystavěl města v judských horách a v lesích postavil pevnosti a věže.
- Úspěšné budovatelské úsilí v hlavním městě i na periferii.
- Posílení obrany země
5 Bojoval také s králem synů Amónových a přemohl je. Synové Amónovi mu v tom roce dali sto talentů stříbra, deset tisíc kórů pšenice a deset tisíc kórů ječmene. To mu přinesli synové Amónovi i ve druhém a třetím roce.
- [asi 3,4 tuny]; [asi 36 000 hektolitrů];
- Amónovci si tak vykupovali autonomii
6 Jótam se vzmáhal, protože (upevnil své cesty) před Hospodinem, svým Bohem.
- [tj. jednal spolehlivě vůči H.;]
- Autor zdůrazňuje přímou úměru mezi zbožností a úspěšností krále.
- Upevnit své cesty před Hospodinem, svým Bohem je pěkný obrat. Člověk je s přibývajícími zkušenostmi sebejistější, více Bohu důvěřuje, méně se nechá ovlivnit okolím.
7 Ostatní Jótamovy činy, všechny jeho boje a cesty, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů.
8 Bylo mu dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let.
9 Jótam ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Achaz.
- Byl to dobrý král.
- Zemřel v jednačtyřiceti, tedy mlád.
- Jeho život byl vtěsnán do devíti veršů. Není to mnoho, ale může to být vlastně dobře, že „není o čem psát“ – dělal to dobře, nedopustil se žádných větších chyb. Neodpadl, nezpychl, nespřáhl se s nikým problémovým. To rozhodně není málo.
- Syn se mu bohužel příliš nevyvedl.