1 Achazovi bylo dvacet let, když se stal králem, a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě. Nečinil to, co je správné v Hospodinových očích, jako to činil jeho otec David.
- Jeho vlastní otec Jótam zmíněn není, přestože jeho (rovněž šestnáctiletá) vláda byla bezproblémově kladná.
- Předat viru synovi se mu bohužel nepodařilo.
2 Chodil po cestách izraelských králů a také udělal lité modly baalům.
- Je smutné, že Izraelští (severní) králové jsou etalonem zla a modlářství – chovat se jako oni je jiným vyjádřením pro zvrácenost a modlářství.
3 Obětoval v údolí Hinómova syna a spálil své syny ohněm podle ohavností pohanských národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal.
- A Achaz to vzal hodně „zostra“ – nestačilo mu „běžné“ modlářství, ale vrhl se do nejhlubších propastí zla. Obětovat vlastní děti je naprosté dno satanistického zla – takové věci dělaly v dějinách pouze ty nejhorší, nejkrutější a nejzvrácenější civilizace (např. Aztékové).
- Zde vidíme, že podobné praktiky byly běžné u sousedních národů.
- Šlo bezesporu o jeden z důvodů, proč byly tyto národy Hospodinem (po staletích neúspěšné snahy o nápravu) odmítnuty a určeny ke zničení.
- Stejně jako conquistadoři nemohli pasivně přihlížet zvrácenostem a krutostem jihoamerických civilizací, nemohli Izraelci „respektovat místní kulturu“ původních obyvatel Palestiny.
- Kdyby Izraelci ponechali původní národy samy sobě, bylo by to jako kdyby Rudá armáda „obešla“ Osvětim s tím, že se nechce zasahovat do místních „kulturních zvyklostí“ nacistů (hubit Židy).
4 Obětoval a pálil kadidlo na návrších a kopcích a pod každým zeleným stromem.
- Modloslužbu široce provozoval a propagoval.
- Podobně jezuité v českých zemích v rámci rekatolizace široce zaváděli procesí a poutě na kopce k obrazům svatých.
5 Hospodin, jeho Bůh, jej vydal do ruky aramejského krále; Aramejci na něj udeřili a odvedli mu (mnoho zajatců) a přivedli je do Damašku. Také byl vydán do ruky krále izraelského, který mu způsobil velikou porážku.
- h.: z něj; n~: z jeho lidu /vojska;
- h.: velké zajetí;
- Je použito spojení Hospodin, jeho Bůh – Bůh Achaze nepřestal považovat za svého. Kdyby byl cizí, nechal by ho tak, takto se jej jako svého syna snažil přivést k rozumu ( Žd 12.6 neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘)
- Nezdary byly velké a více stranách. Zatím nebyly fatální.
6 Pekach, syn Remaljášův, zabil v Judsku v jediném dni sto dvacet tisíc mužů, samé bojovníky, protože opustili Hospodina, Boha svých otců.
- Pekach byl izraelský král.
7 Efrajimský hrdina Zikrí zabil králova syna Maasejáše, Azríkama, představeného paláce, a Elkánu, druhého po králi.
- „Kácelo se ve velmi blízkém lese“, jen těsně vedle krále samotného.
- Uvidíme, zda se král vzpamatoval. Blízkost smrti člověka může vzpamatovat.
8 Synové Izraele zajali ze svých bratrů dvě stě tisíc žen, synů a dcer a také uloupili mnoho kořisti. Přinesli tu kořist do Samaří.
- Bratrovražedná válka pokračovala. Z důvodu modlářství krále Achaza a Judy nyní „zlé“ chronicky modlářské severní království mělo značně navrch.
9 Byl tam Hospodinův prorok jménem Óded. Vyšel proti armádě přicházející do Samaří a řekl jim: Hle, pro svou zlobu vůči Judejcům, je Hospodin, Bůh vašich otců, vydal do vaší ruky. Povraždili jste je však s běsněním dosahujícím do nebes.
- Zcela nečekaně se v Samaří, centru izraelské modloslužby vyskytuje Boží muž.
- Má naprosto jasný duchovní vhled do situace: Bůh si kvůli hříchu Judy Izrael právě použil jako svou trestající metlu (rákosku). Jak víme z mnoha míst Písma, být Boží metlou nikdy nebyla žádná „výhra“.
- Národ, který si Bůh k trestání používá, musí dodržovat určitá „opatření“. Zvláště životně důležité je, aby:
- Nezpychl – nezačal si myslet, že je to jeho vlastní zásluha, že se mu v boji proti Božímu lidu tak daří
- Aby si násilí na Božím lidu příliš „neužíval“, aby k němu příliš nepřikládal srdce. Bůh sice ve svém hněvu někdy trestá krutě, přesto pozorně sleduje přístup karatelů. Pokud jsou krutí přespříliš, potrestá později i je. A každý skutek milosrdenství je Bohem vítán.
- Óded říká: Nebuďte blázni a nemyslete si, že vaše role v tom, co se odehrálo, je nějak zásadní. Byli jste pouze použiti v osobní záležitosti mezi Bohem a Judou, jeho lidem. To je jediný důvod vašeho vítězství.
- Kdyby se Bůh na Judejce nehněval a neodňal jim svou ochranu, nikdy byste nad nimi nevyhráli.
- A vy jste se chovali jako zvířata – běsnili jste jako šílení. A tato vaše krutost volá do nebes – Bůh ji vidí a velmi se na vás proto zlobí.
10 A teď si hodláte podmanit obyvatele Judska a Jeruzaléma za otroky a otrokyně. Cožpak není dost vašich provinění proti Hospodinu, vašemu Bohu?
- A to vám nestačilo, ještě si chcete množství Judejců zotročit.
- Copak vašich hříchů není dost? Celý náš národ je už po generace provokuje Hospodina svým modlářstvím – a nyní navíc svou nezřízenou krutostí a zabíjením.
- To vám ještě nestačí? To chcete ještě více Nejvyššího provokovat? To k tomu všemu chcete přidat ještě zotročení svých bratrů a sester?
11 Nyní mě poslechněte a pošlete zajatce, které jste odvedli od svých bratrů, zpět. Vždyť je na vás Hospodinův planoucí hněv.
- Nepřidávejte ke svým hříchům další – zajatce propusťte. Vždyť už tak je Boží hněv vůči vám strašný.
12 Někteří z předáků synů Efrajimových — Azarjáš, syn Jóchananův, Berekjáš, syn Mešilemótův, Chizkijáš, syn Šalúmův, a Amasa, syn Chadlajův, — povstali proti těm, kteří přicházeli z válečného tažení, 13 a řekli jim: Nevoďte sem ty zajatce! (Vždyť hodláte přidat naše provinění vůči Hospodinu k našim hříchům a proviněním, ačkoliv) naše provinění je velké a na Izraeli je Hospodinův planoucí hněv.
- h.: neboť k provinění Hospodina na nás říkáte přidat k našim hříchům a k našim proviněním, neboť;
- Mezi Izraelci se našli předáci, kteří Ódedova slova pochopili a přijali.
- Nešlo o maličkost – jejich odvaha musela být veliká a jsou proto vypsáni jmenovitě. Každý z nich byl hrdinou.
- Žádný skutek odvahy, milosrdenství a Boží bázně nebude zapomenut, nic nezapadne.
14 Ozbrojenci tedy propustili zajatce a kořist před knížaty a (celým shromážděním.)
- h.: zanechali; srv. výraz propuštěný;
- Neuvěřitelné! Jde o velkou věc. Na vojáky padla Boží bázeň. Aby rabující vojáci, „opilí krví „měli takovou sebereflexi, že se vzdají kořisti, je mimo běžné chápání. Muselo jít o velkou Boží intervenci.
- Můžeme si představit, jaký zázrak by byl,, kdyby z bázně před Bohem Palestinci propustili izraelská rukojmí nebo Rusové ukrajinské zajatce (psáno 2024).
15 Povstali muži, kteří byli jmenovitě určeni, ujali se zajatců a z kořisti oblékli všechny nahé (mezi nimi.) Když je oblékli a obuli, nakrmili a napojili a pomazali je olejem, všechny vyčerpané vedli na oslech a přivedli je do Jericha, Palmového města, k jejich bratrům. Pak se vrátili do Samaří.
- tj. ošetřili;
- ČSP: příběh může být pozadím Ježíšova podobenství o milosrdném Samařanu;
- Opět naprosto mimořádné, neuvěřitelné a dojemné. Nad tím zůstává rozum stát.
- Mohli je pouze propustit, ale oni se o ně důsledně postarali včetně transportu domů.
- Je to jakoby Palestinci rukojmí nejen propustili, ale i oblékli, nakrmili, ošetřili a dovezli až k hraničnímu přechodu s Gazou.
- To přece na Judejce muselo zapůsobit. Tohle je vstřícné gesto, které se nepřechází. Na tohle se dalo navázat – mohli se svými severními bratry začít pracovat na usmíření, využít jejich příklonu k Hospodinu.
- To by ale Judejci nesměli mít za krále takového ignoranta.
16 V té době vzkázal král Achaz asyrskému králi, aby mu pomohl. 17 Edómci totiž znovu přitáhli, pobili Judejce a odvedli zajatce. 18 A Pelištejci vtrhli do měst v Šefele a v Negebu Judově a dobyli Bét-šemeš, Ajalón, Gederót, Sóko a jeho vesnice, Timnu a její vesnice, Gimzo a jeho vesnice a usadili se tam.
- Tlak na Achaza nepolevoval a byl z více stran. Království se mu rozpadalo pod rukama.
- Místo, aby hledal Boží tvář, obrací se o pomoc k Asýrii.
- Hledat pomoc ve světě je mnohokrát opakovanou chybou, která nikdy nevede k ničemu dobrému. Situaci vždy jen zhorší.
- Bůh si takovýto postup totiž vždy bere osobně: Místo aby král pod tlakem činil pokání a vrátil se k Bohu, kupí hřích na hřích, zaplétá se se s hříchem a se světem hlouběji a hlouběji
19 Hospodin pokořil Judejce kvůli izraelskému králi Achazovi, protože (dovolil, aby se v Judsku šířila nepravost,) a zpronevěřil se věrolomností vůči Hospodinu.
- [ojedinělé vyjádření, že H. sám pokořil Judejce, nikoliv – jako obvykle – jejich nepřátele]
- tj. judskému;
- n.: umožnil v J. život bez zábran;
- Král je zodpovědný za to, aby sloužil Hospodinu a aby bránil ve své zemi šíření zla. Achaz nic z toho nedělal, proto Hospodin dopustil na Judu tak dalekosáhlé katastrofy.
20 Přitáhl proti němu Tilgat-pilneser, způsobil mu soužení a neposílil ho.
- Asyrský král sice přitáhl, ale místo pomoci přinesl jen další soužení.
21 Achaz totiž vyraboval Hospodinův dům a královský palác i knížata a dal to asyrskému králi, ale nebylo mu to ku pomoci.
- Zaplatil Asyřanům veškerými rezervami, které v království byly k dispozici včetně chrámu, svého paláce i peněz knížat.
- Nebylo to k ničemu – když Nejvyšší nechce, nepomůže nic.
22 V době, kdy mu bylo úzko, se tento král Achaz ještě více zpronevěřil vůči Hospodinu:
- Někoho tlak a úzkosti přivedou zpět k Bohu, někoho ještě více zatvrdí (srv. lotr na pravici a na levici).
- Achaz do bahna zabředával hlouběji a hlouběji. Jde o jakousi spirálu smrti – Kdo nemá, tomu je odňato i to, co má.
- Jeho vzpoura vůči Bohu byla absolutní – byl ochoten udělat cokoliv, naprosto cokoliv, pro to, aby si pomohl, jen s jednou výjimkou: Nebyl ochoten se pokořit před Hospodinem.
23 Obětoval bohům Damašku, kteří ho porazili. Řekl si totiž: Bohové aramejských králů jim pomohli. Budu jim obětovat a pomůžou mi. Oni však přivedli k pádu jej i celý Izrael.
- Byl ochoten se spřáhnout se samotným ďáblem, vzývat jej na každém nároží. Zcela propadl zlu a temnotě.
24 Achaz sebral předměty Božího domu, usekal předměty Božího domu, zavřel dveře Hospodinova domu a udělal oltáře na každém nároží v Jeruzalémě. 25 V každém jednotlivém judském městě udělal návrší, aby se tam pálilo kadidlo jiným bohům. Tak provokoval ke hněvu Hospodina, Boha svých otců.
- Zcela ukončil „spolupráci“ s Bohem – vše vsadil na kartu satanismu: Když budu uctívat ďábla dostatečně intenzivně, on mi nakonec pomůže.
- Šlo ale o chybný kalkul – Bůh je silnější než ďábel a ani ty nejmocnější satanské obřady nejsou schopny „přebít“ vůli Boží.
26 Ostatní jeho činy a všechno jeho jednání, první i poslední, jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů. 27 Achaz ulehl se svými otci a pohřbili ho ve městě, v Jeruzalémě, ale nepřinesli ho do hrobů izraelských králů. Po něm se stal králem jeho syn Chizkijáš.
- Jak se to Achazovi mohlo stát? Jak je možné, že propadl zlu až do takové extrémní míry? Pokání je těžké, přiznat si, že jsem na chybné cestě je těžké. Jít ale proti Bohu s takovou úporností a intenzitou, zabředávat do zla do takové hloubky přece jen běžné není.
- I po smrti se mu stalo po zásluze – nebyl hoden, aby byl pohřben s ostatními zbožnými předky. Ne všichni byli dokonalí, ale takovou míru zla přece jen nevykazovali.
- Achaz byl určitou anomálií – měl zbožného otce i syna. Vidíme, že i v dobré zbožné rodině se může vyskytnout „černá ovce“. I v rodině, kde za sebou jdou generace „samých zbožných kazatelů“ se může vyskytnout okultista nebo někdo podobný.