5. Mojžíšova – kapitola 31

1 Mojžíš šel a pověděl tato slova celému Izraeli.

• Následovat bude zřejmě zakončení projevu, shrnutí a osobní poznámky.

2 Řekl jim: Je mi dnes sto dvacet let,a nemohu již vycházet a vcházet a Hospodin mi řekl: Nepřejdeš přes tento Jordán.

• To je opravdu pořádný věk. Člověk nasbírá hodně zkušeností, jeho oči hodně vidí.
• V této souvislosti je zajímavé, že Mojžíš je autorem devadesátého žalmu, kde Bůh omezuje délku lidského života na 70 či 80 let, navíc strastiplných: Časy našich let — je jich sedmdesát, a je-li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost — proto rychle pomíjejí a my odlétáme. Je tedy možné, že lidský věk se začal takto zkracovat právě v Mojžíšově době. Nebo byl Mojžíš výjimkou.
• Přestože lidé tehdy žili déle a v lepší kondici (jejich telomery fungovaly jinak?), Mojžíš již mladíkem nebyl.
• Na druhé straně nebýt Mojžíšova selhání u vod sváru, je možné, že by jej Bůh nadále udržel vitálního a do zaslíbené země by vešel.
• Byl ze svého věku a souvisejících omezení nešťastný? Zřejmě ano, zpočátku s Bohem za svůj vstup bojoval. Boží rozhodnutí ale bylo nezvratné.

3 Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou; on před tebou vyhladí tyto národy a obsadíš je. Jozue půjde před tebou, jak řekl Hospodin.

• Mojžíš mluví již jako ten, kdo odchází ze scény: Já vás sice opouštím, ale můj nástupce mě plně nahradí.

4 Hospodin s nimi učiní to, co učinil s emorejskými králi Síchonem a Ógem a s jejich zemí, když je vyhladil.

• Mojžíš se odvolává na prožitou zkušenost .- to je vždy nejlepší: Vzpomeňte si, jak elegantně to Bůh zařídil tehdy. Zvládne to i v budoucnosti.

5 Až vám je Hospodin vydá, naložte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal.

• Opět jasný a nekompromisní příkaz ohledně toho, jak naložit s místními peklu propadlými národy. Bůh si za svými slovy stojí – ať nikoho ani nenapadne je zlehčovat nebo relativizovat.
• Článek týkající se tématiky Boží „krutosti“ vyšel na Křesťanovi dnes: https://www.krestandnes.cz/%ef%bf%bcje-boh-biblie-kruty-i-cast/ a https://www.krestandnes.cz/%ef%bf%bcje-boh-biblie-kruty-ii-cast/. V zásadě nepřináší nic zásadně nového.
• Jak už jsme psali, šlo o jakousi „conquistu“, podobnou zničení barbarsk/ mayské a aztécké civilizace Cortézem a Pizzarem.

6 Posilněte se a buďte odvážní. Nebojte se a nemějte z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, půjde s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě

• n.: Buďte silní / pevní;
• Přes všechnu Boží podporu nepůjde o snadnou misi. Odvaha bude zapotřebí v každém případě.
• Posilnit se je zvláštní příkaz. Jasně z něj ale vyplývá, že když jsem slabý, je možné sílu obnovit nebo získat. Bůh nepřikazuje nic, co je nemožné.
• Více o výskytech „posilnit se“ viz ve stejnojmenné studii v Části Biblické studie. Výskytů je 77,
• Být odvážný, nebát se a nemít strach je další příkaz. Nejen pro dobytí zaslíbené země, ale i pro křesťanský život je odvaha nezbytná. Proč? Protože věřící se dostávají do nepříjemných a nebezpečných situací a musejí přijímat riskantní rozhodnutí. Samo uvěření Bohu je odvážným počinem, neboť člověk dělá krok víry, vstupuje za oponu, do oblasti, kterou nemá pod kontrolou.
• Odměnou za odvážné jednání je slib trvalé Boží přítomnosti a podpory: tvůj Bůh, půjde s tebou.
• Nenechá tě klesnout ukazuje na skutečnost, že cesta s Bohem nebude snadná. Naopak bude tak obtížná, že člověk bude místy na zhroucení. Nebýt Boha, i by ke zhroucení došlo.
• Neopustí tě zase ukazuje, že cesta bude dlouhá. Ať se ale na cestě s Bohem přihodí cokoliv, Bůh se na nevykašle.
• Obraz vysilujícího pochodu je adekvátní: Při dlouhém vysilujícím pochodu se může stát, že kdo klesne, zemře. Dobrý přítel tě ale v nouzi podepře a kráčí ti po boku.

7 Potom Mojžíš zavolal Jozua a před očima celého Izraele mu řekl: Posilni se a buď odvážný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o které Hospodin přísahal jejich otcům, že jim ji dá. Ty jim ji dáš do dědictví.

• Veřejně představuje Jozue jako svého zástupce.
• Opět nic nemaluje na růžovo – pro úkol, který ti svěřuji, budeš potřebovat hodně síly a odvahy. Tak se seber.
• O které Hospodin přísahal jejich otcům, že jim ji dá: Úkol, do kterého vstupuješ, není Boží okamžitý nápad. Bůh měl vše naplánované už dávno. Je to pro tebe čest, že můžeš realizovat Boží starobylé plány.
• I my máme tu čest být součástí Božích věčných plánů se světem.
• I my jsme byli osobně osloveni a byl nám přidělen úkol.

8 Hospodin půjde před tebou, on (bude s tebou,)a nenechá tě klesnout a neopustí tě. Neboj se a neděs.

• h.: je ten, který jde;
• Hospodin půjde před tebou a bude s tebou. Jednak tě tedy neposílá do neprošlapaných oblastí. nejsi pionýr v pustých místech. Hospodin ti prošlape a prorazí cestu.
• Nikdy nás Bůh neposílá nikam, kde by již On sám nebyl. I když nastupuješ do nemocnice, jedeš do daleké země nebo jdeš do války. Nikdy to není prostředí, které by Bůh neznal a nikdy tam nejdeš sám.
• Nenechá tě klesnout: nějak se automaticky předpokládá, že situace, do kterých se dostaneš, budou náročné. Povedou k tomu, že se budeš cítit na zhroucení. Bůh tě ale zhroutit nenechá
• Může to být bratrské podepření, ale také „kopnutí do boku“ jako v písni Tsunami od skupiny Divokej Bill: Brácho už musíme jít. Byli jsme kluci, ale teď jsme chlapi, tak se rychle zvedej ty líná kůže,  brácho,  ještě můžem.
• Proč ne? Bůh je dobrý otec a takový se se svými dětmi někdy „nemazlí“.

9 Mojžíš zapsal tento zákon a dal ho kněžím, synům Léviho, kteří nosí truhlu Hospodinovy smlouvy, a všem izraelským starším.

• Textu bylo hodně.
• Mojžíš se systematicky chystá na svůj odchod, tak zaznamenává důležité věci písemně. Lidská paměť je nedokonalá.
• To, co si nyní čteme, je to, co Mojžíš svěřil starším. Nutno říci, že svůj úkol zodpovědně se o text postarat, zvládli na jedničku. Kdybychom texty Starého Zákona neměli k dispozici, civilizace by se vyvíjela jinak, hůře.
• Žádný jiný posvátný ani profánní text se se závažností Bible nedá ani vzdáleně srovnat. Jde o úplně jinou úroveň. Byly popsány už miliony stránek různých knih a textů. Významné jsou většinou do té míry, jak zrcadlí velké příběhy Bible.
• Zřejmě jim dal jednu jedinou kopii?
• Jak text bezpečně uložit a jak jej namnožit, musela být jejich první myšlenka.
• Nešlo o tajnou nauku pro kněží nebo starší. Text jim byl svěřen, ale ne, aby jej tajili nebo zveřejňovali „po kapkách“. Text byl určen pro všechny lidi. Cílem bylo dostat text do obecného povědomí.
• To bylo třeba dělat znovu a znovu pro každou generaci. To byl jeden z hlavních úkolů náboženských profesionálů. Dostat svaté Písmo nezkreslené k lidem.
• Do určité míry také pomáhat s výkladem a interpretací. Písmo ale současně musí být dostupné všem, jinak hrozí nebezpečí, že náboženští vůdcové si z něho začnou vybírat jen to, co se jim hodí.
• Kněžím a levitům se podařilo Písmo zachovat i udržet dostupné všem. Přesto selhali v kritické chvíli Kristova příchodu.
• Přesto se dá říci, že svůj úkol zvládli mnohem lépe, než kněží ŘKC – ti lidi od Bible co nejvíce izolovali, dostupnost Bible co se snažili co nejvíce zkomplikovat. Přečíst si Bibli je totiž vždy „výbušná věc“.
• Proto ony zákazy Biblí v národních jazycích, kázání v latině apod. Kázání Božího slova je ŘKC upozaděno dodnes.

10 Mojžíš jim přikázal: Po sedmi letech, v určený čas roku prominutí dluhu, při svátku stánků

• Mojžíš, jak uvidíme, zavádí pravidelné veřejné čtení Písma.
• Mělo se konat každé milostivé léto, tedy každý sedmý rok.
• Jen pro připomenutí: Je důležité, abychom princip milostivého léta stále zahrnovali do našich úvah. Břemena nemají být „napořád“.
• Jen myšlenka na okraj: Osvobozující může být i periodické promazávání seznamu úkolů. Občas promazat diář, osvobodit se od nesplněných úkolů, které s sebou vláčíme životem.
• Má se to konat během Svátku stánků, který připomíná naši pomíjejícnost a naše putování tímto světem jako hosté.
• Kombinace milostivého roku, Svátku stánků a čtení Písma nám připomene, že:
  • Dluhy nejsou napořád,
  • Peníze nejsou všechno,
  • Důležitý je Bůh.

11 když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, čti tento zákon před celým Izraelem.

• h.: + do jejich uší; Pěkný obrat – vlastně vnucovat pozornosti. Uši nelze zavřít jako oči. Když někomu čteš do uší, informace mu vnutíš, ať chce nebo ne. Boží slovo pak již svou práci udělá.
• Může to mít význam i u lidí, kteří nemohou vnímat? Těžko říci, ale možné to je. Co se děje v lidském mozku, nevíme. Boží slovo, jak víme, se „nevrátí s prázdnou“ (Iz 55,11 Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu).
• Jednou jsem četl umírajícímu muž v bezvědomí přes noc nahlas celé Janovo evangelium. / Jedni známí křesťané se starali o starou matku ve vigilním komatu. Přestože nevnímala a nereagovala, pouštěli jí občas chvály. / Mluvit na člověka v komatu na JIP podle některých svědectví zřejmě má význam.
• Boží slovo je tak silné a jasné, že hlavním problémem není ho lide vysvětlit, ale k lidem ho dostat. Jakmile se podaří dosáhnout toho, aby je uslyšeli, ono už svou práci vykoná.
• Na tomto principu je založena služba Gedeonů (rozdávání Biblí). Spoléhají, že stačí Bible rozdávat, o ostatní se už postará Bůh sám.
• Každonedělní „chození“ do církve (nebo do synagogy) způsobí, že člověk Boží slovo postupně nasaje, prosákne jím.
• Ukazovat se před Hospodinem je dobrý obrat. My říkáme: „Ty se přede mnou ani neukazuj. Před ním se nemůžu ukázat. Občas se před ním ukaž“. Jde o připomenutí se někomu k dobrému nebo zlému – že existuju, že jsem. On tě uvidí a připomene si tvou existenci. Tvé místo není prázdné. přišels, nezůstal jsi doma.
• Když přijdeme na bohoslužbu, připomínáme se Bohu: Pane, ještě tady jsem, ještě stojím, ještě bojuju. Stále ti patřím, stále tě potřebuji, stále jsem na tobě závislý.

12 Shromáždi lid, muže, ženy, malé děti i příchozího, který je ve tvých branách, aby poslouchali a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona.

• h.: a báli se;
• Shromáždi: Je to zodpovědnost vedoucích, aby shromáždění připravili a vyslali signál.
• Zda pozvaní lidé přijdou, je druhá věc, ale zorganizovat shromáždění je na vedoucích.
• Na dvoukoláku lidi do církve vozit nemůžeme, ale připravit bohoslužbu a pozvat lidi je naše povinnost.
• Cíl je jasný: naslouchat, učit se respektu, zachovávání, plnění. Motivovat k tomu.
• Pravidelná shromáždění jsou důležitá pro všechny: muže i ženy, pro děti kvůli střídání generací, pro ty, kdo přicházejí zvenčí.

13 Také jejich synové, kteří ho neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete naživu v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.

• Děti dorůstají a je enormně důležité, aby převzaly od svých rodičů vztah k Nejvyššímu.
• Národ se průběžně obměňuje. Dítě slyší čtený Zákon poprvé, starý člověk po desáté. Pro všechny je to důležité.
• Můžeme shrnout:
  • Je správné a důležité, aby církve pravidelně organizovaly bohoslužby, skupinky a další akce, kde jsou lidé vystavování Božímu slovu.
  • Připravovat a svolávat taková shromáždění je zodpovědností vedoucích.
  • Je správné, že účast na shromážděních je pod určitými „sankcemi“: kdo se neúčastní, z komunity postupně „vypadne“
  • Je správné, že se shromáždění účastní děti.

14 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: Hle, (blíží se dny, kdy zemřeš.) Zavolej Jozua, postavte se ve stanu setkávání a ustanovím ho. Mojžíš šel s Jozuem a postavili se ve stanu setkávání.

• h.: přiblížily se tvé dny zemřít;
• Hospodin tuto informaci neřekl Mojžíšovi nikterak citlivě. Na semináři o tom, jak sdělovat nemocným beznadějnou prognózu by věru neuspěl.
• Hospodin zajisté je dobrým psychologem (i když někdy jsou Jeho metody tvrdší, než by se kterýkoliv pozemský psycholog odvážil použít). Nicméně v tomto případě neviděl jako důležité informaci nějak zaobalovat. Jednak hovořil přítelem, jednak Mojžíš dobře věděl o věčném životě, který ho čeká.
• Bylo to tedy vlastně informace o tom, že si Mojžíš polepší (Na druhé straně lidé staré smlouvy s konceptem posmrtného a věčného života příliš nepracovali).
• Není mnoho situací, kdy by Bůh nebo Ježíš jednali s lidmi včetně učedníků příliš psychologicky. Citlivě ano, např. hluchoněmého si vzal bokem davu.
• Je ale psáno v Iz 40,11,11Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu. Jde o přiměřenou a láskyplnou péči. Březí ovce je „hendikepovaná“ pomalá, neobratná, přecitlivělá a úzkostná, což dobrý pastýř zohledňuje. Zná všechny ovce stáda, jejich individuální potřeby a možnosti: jedna se přejídá, druhá je svéhlavá, jiná divoká, či líná.
• Na druhé straně dobrý pastýř své ovce nerozmazluje, necpe jim trávu do huby.
• Kdo se staral o postiženého nebo nemocného člověka dobře ví, že i „vozíčkáře lze rozmazlit“.
• Na Boží psychologický přístup mi ukazuje hlavně moje osobní zkušenost – Bůh se mnou jednal přiměřeně od samých počátku mého hledání; od mých teenagerovských let, kdy jsem byl nejistý student „s brýlemi“, duchovní hledač, kterého křesťanští fundamentalisté děsili.
• V Božím jednání vůči mně vidím jak vinoucí se červenou nit PŘIMĚŘENOSTI a POSTUPNOSTL
• Vraťme se k Mojžíš – bylo nutné, aby v souvislosti s jeho blížícím se odchodem přijal opatření.
• Zemřít a zanechat okolí ve zmatku, není ideální stav.
• Předat včas své úřady je důležité.

15 Hospodin se ukázal ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup zůstal stát u vchodu do stanu.

• Toto viditelné potvrzení Jeho přítomnosti bylo jistě povzbudivé pro všechny.
• Ale také hrozivé – přítomnost sloupu dodávala autoritu všemu, co se dělo a co bylo řečeno.
• Kdyby se pokaždé, když se začneme modlit, objevilo nějaké nadpřirozené znamení, jistě by to bylo značně „motivační“.
• Na druhé straně zvyknout si lze na vše – zpočátku bychom jistě byli nadšeni, ale i to by nám časem zevšednělo.
• Konec konců, když usedáme k Písmu nebo k modlitbě, vždycky se nějaký „oblakový sloupeček“ objeví – ve formě nadpřirozeného pocitu, pokoje nebo něčeho podobného.

16 Hospodin Mojžíšovi řekl: Hle, brzy ulehneš (se svými) otci. Tento lid pak povstane a bude chodit smilnit za cizími bohy v zemi, do které jdeš. Opustí mě a zruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel.

• Takováto slova slyšet nechceš.
• Jednak: Brzy zemřeš. Co je na tom vlastně překvapivého? Co jiného lze ve sto dvaceti letech očekávat? Lidé, kteří se chovají, jako kdyby měli žít věčně, jsou nezralí.
• Nezvyklý je ten časový údaj. My obvykle svůj čas smrti neznáme.
• Bůh navíc říká pouze, že to bude brzy, neříká datum. Mojžíš měl jen o něco málo přesnější určení, než většina lidí vyššího věku. A řada lidí nemocných dostává podobné určení svého skonu od svých lékařů.
• Co Bůh myslel oním „brzy“? Dny, týdny nebo měsíce? Těšil se Mojžíš na svůj skon? Vyloučit to nelze, ale úplně klidný jistě nebyl.
• Dále: Informace o tom, že se lid u Boha neudrží, a to pro všechna opatření, která Mojžíš udělal, je smutná. Ani nejlepší z lidí ale nemohou očekávat, že jejich vliv bude sahat do nekonečna.
• Víme, že za Jozua to ještě „fungovalo“ – ten převzal vedení ve třiceti a zemřel ve sto deseti, takže osmdesát let se Izrael u Boha ještě udržel. Pak, jak víme z knihy soudců, to bylo kolísavé – stále „dokola“ se opakoval zmíněný cyklus: Lid povstane … bude chodit smilnit za cizími bohy … opustí Hospodina … zruší smlouvu.
• Jak k tomu dojde? Možná nenápadně, drobným rozhodnutím: Zajdu se podívat, jak to na na vypadá na kenaanském festivalu. Ty naše bohoslužby jsou stále stejné, chce to změnu. Nebo něco podobného.

17 V onen den vzplane proti němu můj hněv, opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude k požírání, potkají ho mnohá trápení a soužení. V onen den řekne: (Což to není kvůli tomu,) že můj Bůh není v mém středu, že mě potkala tato trápení?

• h. se střídá sg. a pl., tj. lid jako kolektivum;
• n~: Jistě je to proto;
• Odpadnutí ale není definitivní. Bůh má plán i pro tyto případy.
• Boží reakcí není: Dobrá, nechcete se mnou mít nic společného, smlouvu tedy rušíme. To by samozřejmě mělo za následek rychlé vyhynutí Izraele.
• Ve smlouvě jsou sankce pro případ porušení dalekosáhle popsány, Bůh je „pouze“ nechá dopadnout.
• Bůh sankce ani nemusí nějak zvlášť prosazovat, stačí, aby skryl svou tvář. Tedy aby se stáhl a přestal intervenovat v jejich prospěch, zlo si je pak najde samo.
• Lid bude k požírání, potkají ho mnohá trápení a soužení: To je důsledek Boží skryté tváře – bez podpory a ochrany jsi zranitelný a bezbranný. (Nezapomínejme také, že Boží lid je vždy terčem nenávisti okolí).
• Člověk si někdy Boží přítomnost nad sebou ani neuvědomuje, přestane ji vnímat, bere ji jako samozřejmost.
• Nicméně ve hře bude přítomen i Boží hněv. Neprobíhá nějaká chladná obchodní transakce, ale emotivní bouřlivá manželská krize.
• V tomto případě věci dopadly ještě dobře: Sankce vypůsobily to, k čemu byly zamýšleny. Izrael situaci vyhodnotil správně; Boží trest rozpoznali. (V onen den řekne: Což to není kvůli tomu, že můj Bůh není v mém středu, že mě potkala tato trápení?).

18 V onen den jistě skryji svou tvář kvůli všemu zlu, které spáchal, když se obrátil k jiným bohům.

• Bůh nemusí trestat, stačí, že se v reakce na lidské zlo, odpadnutí nebo nezájem stáhne, stane se hře dostupným, že skryje svou tvář.

19 Nyní (jim napiš) tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem proti synům Izraele.

• Mojžíš měl vše řečené zhudebnit? Zřejmě ano – píseň jim má být vložena do úst, tedy aby zlidověla, aby všichni znali text, aby si ji mohli „prozpěvovat“.
• Ta píseň má být svědkem: zřejmě ve smyslu – všichni jste přece znali tu písničku, nikdo nemůže popřít, že ji znal, každý ji slyšel tisíckrát. Ta píseň je o tom, že s Hospodinem stojíte ve smlouvě a o čem ta smlouva je.

20 Vždyť ho přivedu do země, o které jsem přísahal jeho otcům, do země oplývající mlékem a medem. Ale až se nají, nasytí a bude prospívat, obrátí se k jiným bohům a budou jim sloužit. Mě zneváží a poruší mou smlouvu.

• O tomhle zřejmě měla být ta píseň: O vás lidech, jací jste – jakmile se vám začne dařit dobře, zapomenete na Dárce.
• Existují tisíce písní různých žánrů, kde se lidé vyzpívávají ze svých pocitů, frustrací, radostí i zklamání. Tohle má být píseň Božího povzdechnutí nad lidskou „rasou“.
• Vždy, když se máme dobře, automaticky nás začne „pálit dobré bydlo“.
• Zneváží je nový pojem, něco jako dělat Bohu ostudu. Zřejmě něco ve smyslu: Když všichni vědí, že žena podvádí svého muže, že je „paroháč“, na prestiži mu to nepřidá.
• Z tohoto hlediska je pro nás lidi vhodnější, když se příliš dobře nemáme, protože nám nezbývá prostor na „vylomeniny“. Bůh ale takto neuvažuje a dobrem náš často zahrnuje.

21 I stane se, že až ho potkají mnohá trápení a soužení, tato píseň bude před ním svědčit jako svědek, protože (nebude zapomenuta z úst jeho potomstva.) Neboť znám jeho smýšlení, podle kterého už nyní jedná, ještě dříve nežli ho přivedu do země, o které jsem přísahal.

• h.: naleznou;
• n~: jeho potomstvo na ní nezapomene;
• Tahle tvoje píseň, Mojžíši, zlidoví. I když lidé zapomenou na Svatá písma, tahle píseň jim je bude připomínat.
• V naší kultuře by takto mohly fungovat některé pohádky – dobrá pohádka v sobě obsahuje odlesky velkého příběhu, obsahuje v sobě obrazy dobra a zla, pýchy, přátelství, oběti, zrady apod. Např. pohádka Císař a tambor vykazuje prvoplánově mesiánské rysy.
• Některé pohádky ale naopak Boží věci zatemňují, z Boha dělají dědečka na obláčku a z ďábla prostomyslného hlupáka.
• Jen na okraj – díky skupině Oboroh jsem se naučil nazpaměť řadu žalmů, což bych jinak jistě nezvládl.
• Zřejmě tedy můžeme říci, že Hospodin využívá všech možností, aby svému lidu důležité věci „dostal do hlavy“.

22 Mojžíš napsal v onen den tuto píseň a učil ji syny Izraele.

• Mojžíš pokyn splnil. Složit píseň zvládl.

23 Pak dal příkaz Jozuovi, synu Núnovu: Posilni se a buď odvážný, neboť ty přivedeš syny Izraele do země, o které jsem jim přísahal. Já (budu s tebou.)

• Nyní byl čas na předání vedení a podporu nového vůdce.
• O posilnění  a odvaze jsme již mluvili. Lidé se předávají zkušenosti – zrovna jsem četl o horolezcích: Než se vypraví na výpravu do neznámých hor, snaží se informačně vytěžit ty, co už tam byli. Mojžíšova rada byla jednoznačná: Jozue, tohle já znám, odvahu a sílu budeš ve svém pozici „fakt“ potřebovat. Ta zodpovědnost je drtivá, situace komplikované. Budeš muset přijímat riskantní rozhodnutí.
• Posilnění před cestou v přirozeném smyslu slova se dělá tak, že si člověk odpočine a dobře se nají. V duchovním slova smyslu může jít např. o nasycení se Písmem – přečtu si v Bibli o Boží věrnosti, o lidech, kteří byli v podobné situaci a Bůh je jí provedl. Že velikost úkolu tím není neřešitelná, že zodpovědnost není celá na tobě.
• A připomeneš si, že jsi součástí nadčasového věčného úkolu.

24 I stalo se, když Mojžíš zcela dopsala do knihy slova tohoto zákona, 25 že přikázal lévitům nosícím truhlu Hospodinovy smlouvy: 26 Vezměte tuto knihu zákona a položte ji po boku truhly smlouvy Hospodina, svého Boha. Bude tam proti tobě jako svědek.

• Zřejmě šlo o celý Pentateuch? Zřejmě napsaný na svítku.
• Zřejmě nebyl umístěn do truhly k Desateru, maně a Áronově holi, ale vedle truhly do Svatyně svatých.
• Jde opět o prevenci pozdějších výmluv – My jsme nevěděli.

27 Vždyť já znám tvou vzpouru a tvou tvrdou šíji! Jestliže jste se vzpírali vůči Hospodinu nyní, když ještě žiji s vámi, tím spíše po mé smrti.

• Mojžíš po letech služby nemá o „svém“ národě žádné iluze.
• Jde o takový povzdech ze srdce. Mojžíš žil stále na hraně – nebýt masivní Boží moci, která MOjžíše provázela, lid by jej brzy smetl.
• Mohl jen doufat, že Jozue to zvládne.
• Tvrdá šíje se neochotně sklání. Ani pod ranami, ani pod tlakem se nepoddá.

28 Shromážděte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce, abych (k nim) promluvil tato slova a povolal proti nim za svědky nebesa i zemi

• h.: do jejich uší;
• Znovu a znovu se informace snaží dostat do mysli, vštípit co nejširšímu okruhu zodpovědných lidí.
• Povolání svědků nebes a země je obraz. Mojžíš chce, aby to, že jim vše sdělil zřetelně a jasně, bylo nezpochybnitelné. Jakoby skutečnost, že jim vše jasně předal, potvrzovalo „úplně všechno“.

29 Neboť vím, že po mé smrti se jistě vrhnete do zkázy, odvrátíte se od cesty, kterou jsem vám přikázal a postihne vás v budoucích dnech zlo, protože budete páchat to, co je zlé v Hospodinových očích, a budete ho provokovat k hněvu dílem svých rukou.

• Žádné iluze, žádný optimismus. Na to byl Mojžíš příliš zkušený, příliš „ošlehaný životem“.
• Lidé se vlastně nic nenaučili, nic nepochopili. Nikdy Boha opravdu nepoznali. Pouze Mojžíšova a Jozuova autorita a Boží moc je držely na uzdě.
• Je to pro nás lidi hrozné vysvědčení.
• Vztah k Bohu, láska, pochopení Boží dobroty, vděčnost – to všechno bledne při konfrontaci s lidskou vzpourou a touhou hřešit.
• Naštěstí Bůh je optimističtější, než Mojžíš – On svůj plán s lidmi nakonec dovede do vítězného konce.
• Bůh na lidi „vsadil“ podstatně více, než Mojžíš, dal pro lidi svého Syna – mnozí jej přijali, ale mnozí také odmítli.

30 Mojžíš mluvil k celému shromáždění Izraele slova této písně až do konce.

• Mojžíš osciluje vůči lidu od frustrace k lásce a pochopení.
• Naše postoje bývají podobně rozpolcené. Vezměme si za příklad lékaře diabetologa (Jde o jeden z frustrujících medicínských oborů – kdyby lidé střídmě jedli a hýbali se, byla by cukrovka zcela výjimečnou chorobou, v našich podmínkách je ale masovou metlou). Takový diabetolog může mít na své pacienty dvojí pohled:
  • Všichni jsou obézní, líní, přejídají se a povalují u televize. Lžou a podvádějí, plýtvají léky, mrhají solidárním pojištěním. Zaslouží si všechny komplikace, které cukrovka přináší – všechny ty mozkové příhody, infarkty, amputace , slepoty a selhání ledvin.
  • Nebo pro své nemocné může mít pochopení – chápat, že život je těžký a složitý, lidé frustrovaní a nešťastní, se špatnými návyky, ze špatných rodin, žijící ve špatné době. Chápat, jak těžké je zhubnout.
• Všichni při svém pohledu na ostatní oscilujeme mezi těmito dvěma pohledy. Bůh naštěstí svou ordinaci ještě nezavřel.
• Zdá se, že Mojžíš se na „smrtelné posteli“ zoufale snaží vysvětlit svému národu, jak je důležité, aby svou cestu za Bohem nevzdávali. Vidí ale jejich nezájem, vidí, jak to po nich klouže, že už čekají, až zemře, a oni si budou moci dělat svoje.
• Na druhé straně víme, že Mojžíš byl někdy tím, kdo brzdil Boží hněv a „horko těžko“ Jej brzdil, aby vzpurný národ nevyhubil. Mojžíš za národ nejednou nasazoval svůj krk i kariéru.