Pokora, pokořování

„pokor“: celkový počet nalezených veršů: 35 (Ž (11); Př (6); Iz (3); 1P (2); Sk (1); Jk (1); Ko (1); Ef (1); 2K (1); Nu (1); L (1); Mt (1); 2S (1); Sf (1); Mi (1); Am (1); Za (1);)

„pokoř“: celkový počet nalezených veršů: 94 (Ž (16); 2Pa (14); Lv (6); Iz (6); Dt (5); Sd (5); Da (4); Gn (4); 1Kr (4); 1Pa (3); Nu (3); 2S (2); Ezd (2); Jb (2); 2K (2); 2Kr (2); Mt (1); Jk (1); Ko (1); Fp (1); L (1); Pl (1); Sf (1); Na (1); Jr (1); 1S (1); Př (1); Ex (1); Neh (1); 1P (1);)

Gn 15:13: A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let.

takže účelem pobytu v Egyptě nebyla pouhá „inkubace“¹, ale také pokořování
to otrocké postavení, do kterého se během poměrně krátké doby dostali, jim neumožňovalo jakékoliv pozdvihování se. Byli v podřadném postavení – když žiješ tolik generací jako občan „druhé kategorie“, tvoje mentální nastavení se tomu přizpůsobí
může takové postavení být užitečné? Na jedné straně se svou „otrockou mentalitou“ po vysvobození bojovali, byla jim na překážku – i když pak už byli svobodní, nebyli schopní jako svobodní jednat
na druhé straně tě „občanství druhé kategorie“ a pohrdání okolí do pokory vynuceně vede. A pokora je (skoro?) vždycky užitečná. Pokorou nemůžeš (skoro?) nikdy nic pokazit.
to nastoluje otázku, jestli může být pokora přehnaná? Asi ano – ale existuje i nezdravá pokora – ta je ale spíše nedostatkem sebedůvěry, zdravého sebevědomí, „zamindrákovaností“, sebepodceňováním se. Být zdravě pokorný může být i sebevědomý člověk – to je ideální stav, k tomu směřujeme
asi ve všech národech či zemích existují vyšší a nižší „kasty“, podobně jako třeba v Indii. Jeden národ nebo skupina se vždy vyvyšuje nad druhý. A vždycky jsou s tím problémy (je to důsledek lidského pádu a zkaženosti)²

Gn 16:6: Abram Sáraji odpověděl: Vždyť tvá otrokyně je ve tvé moci, nalož s ní, jak uznáš za správné. Sáraj ji pak pokořovala tak, že od ní Hagar utekla.

tohle není to pokořování, které nás primárně zajímá. Tohle je šikana. Nebylo to správné, že se tak Sára chovala a nebylo správné, že to Abrahám dovolil, resp. jí to přímo doporučoval
(na druhé straně předtím Hagar šikanovala Sáru – ta byla zoufalá ze své neplodnosti a Hagar jí své úspěšné těhotenství dávala pěkně „sežrat“. Šlo o naprosto „zasekanou“ neřešitelnou situaci. Ale tak to ve světě chodí – vždycky chce někdo vládnout a mít moc nad druhými. Že se takové věci odehrávaly v rodině patriarchy, je smutné, ale je to realita
mohla si z toho pokořování od Sáry vzít Hagar něco dobrého? Mohlo to být oním Božím pokořováním sloužícím ke zlepšení charakteru, o kterém mluvíme a ještě budeme mluvit? U druhých se to těžko hodnotí. Kdyby se to týkalo mě, řekl bych že by to užitečné být mohlo (Třeba by mi, když bych šikanu zakoušel na vlastní kůži, došlo, že jsem se předtím sám choval jako arogantní idiot). V zásadě asi lze z každého pokořování něco získat, když se k tomu postavíme správně
přinejmenším třeba mohlo Hagar dojít, že sklízí, co zasela; že jednání má důsledky, že se stala pro soužití nesnesitelnou, atd.
a je třeba si přiznat, že ne všechny rozkoly v rodině mají ideální řešení končící ve všeobecné harmonii: někdy opravdu neexistuje jiná cesta než se od někoho oddělit. Např. tchýně může být vůči snaše tak nesnesitelná, že pokud chce manžel manželství uchovat, nezbývá mu, než se s rodinou odstěhovat stovky kilometrů daleko, atd.

Gn 16:9: Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.

je to dobrá rada? Když se pokoříš, málokdy tím něco zkazíš. U Hospodina to platí absolutně. U lidí někdy, ale ne vždy, Naše srdce jsou někdy tak tvrdá, že ani pokoření nás „nezlomí“
ale tohle byla konkrétní rada do konkrétní situace. Anděl (spíše Bůh, protože andělé zřejmě nic nedělají z vlastní iniciativy) asi věděl nebo tušil , že Sára zas tak zlá není, aby na Hagařinu pokoru odpověděla zlem
zvláště, když je člověk v právu nebo se cítí být v právu (což je skoro vždycky), je pokořit se velmi těžké. Je to jedna z nejtěžších věcí vůbec

Gn 31:50: Jestliže budeš mé dcery pokořovat nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!

tohle je jiná situace. Mluví Lában o svých dcerách. Varuje Jákoba, že když se nebude k jeho dcerám/svým manželkám slušně chovat, ujme se jejich pře Hospodin
pokořování manželky, např. tím, že si vezmeš druhou, je špatné. Bůh se takových zastává , a to nejen v takovýchto případech, kdy to otec ženy duchovně „řeší

Ex 10:3: Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Jak dlouho budeš odmítat se přede mnou pokořit? Propusť můj lid, ať mi slouží.

je zde přesně vyjádřeno, o co v jejich při šlo: Hospodin prokazoval svou dominanci a bylo na faraonovi, aby ji uznal. Faraon se musel pokořit³ a uznat to. Je to tak snadné, a přitom tam extrémně obtížné. Okolnosti naprosto jasně ukazovaly, že Hospodin „má navrch“, že je silnější. Ale takovéto pokoření není o logickém uvažování
analogicky to je s pokořením se před Ježíšem. Vyžadovalo a vyžaduje velkou pokoru uznat, že Ježíš je Bohem.
opakem pokory je pýcha a ta je „prahříchem“, hříchem všech hříchů
a tak je to do dneška a vždycky bude: lidé vždycky budou mít problém se pokořovat před sebu navzájem i před Bohem.

Lv 16:29: A toto bude pro vás věčné ustanovení: sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce budete pokořovat své duše a nebudete konat žádnou práci — ani domorodec ani příchozí, který pobývá uprostřed vás. Lv 16:31: Je to pro vás nejsvětější sobota a budete pokořovat své duše; to je věčné ustanovení. Lv 23:27: Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Lv 23:29: Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. Lv 23:32: Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.

v rámci svátku troubení každý rok bude „sobota sobot“, ještě svatější, než obvyklé soboty
nepracovat je o sobotách normální, ale zde je zdůrazněn ještě aspekt pokořování
je člověk pokořován už jen tím, že nepracuje, nebo se máš pokořovat ještě nějak dále? A pokud ano, jak?
jasné je, že na svém pokořování můžeš „pracovat“, snažit se o něj. Není to neovlivnitelný postoj, nějaká nálada či něco podobného
jak je správné se starozákonně a novozákonně pokořovat? Těžko říct. Co třeba myslet na svou smrtelnost a všelijakou omezenost? Na svou odkázanost na Stvořitele? Na své nedostatky a deficity? Na to, jak jsme „marní?“.
po „SZ⁴ způsobu“ lze pokořování vyjádřit postojem těla: nešňořit se, nechlubit se, nevytahovat se. Po NZ způsobu: Co třeba myslet na svou smrtelnost a všelijakou naši křehkost, omezenost? Na svou odkázanost na Stvořitele? Na své nedostatky a deficity? Na to, jak jsme „marní?“.
naše duše, naše já nebo ego má totiž permanentní tendenci se povyšovat, zvedat hlavu. K potřebám duše patří cítit se důležitě. Ale my jsme zodpovědní, abychom to svému egu nedovolili
zde je to zdůrazněno, že jde o velmi vážnou věc: kdo to v ten svátek nedělá, je vyhlazen, tedy zabit.
abys někoho mohl odsoudit a popravit za takovýto přestupek, potřebuješ přesná kritéria. Nemůže to být vágní: Zdá se mi, že dneska nosíš hlavu nějak nahoru, tak tě ukamenujeme.
co by tedy člověk musel udělat, aby byl souzen za nepokořování se⁵? Jít v ten svátek do práce? Nějak flagrantně se vychloubat? Nejít do synagogy?
ještě je tam zdůrazněno, že jde o časově neomezený příkaz⁶

Lv 26:41: (také já jsem se stavěl vůči nim nepřátelsky a přivedl jsem je do země jejich nepřátel), tehdy se jejich neobřezané srdce pokoří a tehdy vynahradí své provinění,

když jsi vyhnanec, tedy musíš žít v cizí zemi, je to hodně náročné. Hodně tě to „tlačí k zemi“. I když začínáš jako pyšný „frajer“, pobyt v exilu tě z toho může vyléčit
obecně asi platí, že dostatečně silný tlak nakonec pokoření vypůsobí. Ne u všech, ale u Božího lidu alespoň v tomto jednom případě ano
vynahradí provinění: to je zajímavý koncept. Mluví se vlastně o kompenzaci: to sice nesouvisí s tématem pokořování, je to na zvláštní rozbor, ale vyplývá z toho, že nějakým způsobem lze trestem „kompenzovat“ provinění.

Nu 24:24: Lodě přijdou od Kitejců a pokoří Ašúra, pokoří Hebera a také on skončí v záhubě.

„klasicky“: násilí, porážka tě pokoří. Bůh tento „nástroj“ často používá

Nu 30:14: Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší.

existuje možnost udělat závazek, že se budeš sebepokořovat. Zde se mluví o ženách a dívkách.
(ponecháváme stranou, že zde se řeší, že manželky či dívky nebyly v rozhodování o sobě poslední instancí
není tam konkrétně napsáno, pro co se rozhodla, jakým způsobem to sebepokořování chtěla dělat: možná nějaký půst nebo nějaký druh přechodné askeze
nějaké „odejití do kláštera“?⁷. Nebo přechodné opatření v „běžném“ životě: Příští měsíc budu jíst jen každý druhý den, nebudu jíst maso, nebudu pít víno, nebudu se mýt, nebudu mít sex.
pro nás je důležité, že člověk může mít legitimní touhu se na přechodné období přiblížit Bohu. Potlačit své já, hledat Boží tvář. Nebo cítit, že se mnou není něco v pořádku, že mé ego se příliš pozvedá, že jsem příliš suverénní a „odbržděný“ – a rozhodnu se s tím jednat
pokořit se s úmyslem přiblížit se Bohu nebo dostat pod kontrolu své ego je jistě bohulibé. Ale dalším smyslem tohoto místa je zdůraznit, že nežijeme ve vzduchoprázdnu. Že při plánování našeho duchovního života musíme zohledňovat okolí, hlavně partnery⁸.

Dt 8:2: Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.

další způsob, který Hospodin používá k pokořování lidí: jsou na obtížné dlouhé cestě. Mají se slušně, ale ne „úplně dobře“. Nemají domov, putují, jsou cizinci. O tom jsme se zmiňovali, že takový životti nedovolí moc pozvedat hlavu
nejen Izraelci na poušti, ale my všichni jsme cizinci a poutníci na této zemi – to je náš úděl od vyhnání z ráje
je to tak schválně. Bůh nás vyhnal z domova, z ráje, aby nám dal ještě šanci se pokořit a „vrátit mu jablko“.
jediný důvod toho našeho (a izraelského) putování není jen pokořování, ale jde také o zkoušku. Pouze tlakem, tavením se ukáže kvalita materiálu, vyplaví se nečistoty

Dt 8:3: Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.

Dt 8:16: který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel, a nakonec ti prokázal dobro

pokořování a zkoušení/testování – opět stejné dva Boží cíle v našich životech. Tentokrát je toho dosahováno hladověním a následným krmením manou.
jak to funguje u krmení manou? Učí tě to závislosti na Bohu (kdyby nám ráno Bůh tu manu „nenasypal“, je po nás). Učí tě to pokoře a spokojenosti s málem: nejsou to švédské stoly, je to jednoduché jídlo. Je dobré, když jsi za to vděčný a nestěžuješ si
to krmení manou má ještě třetí cíl: přivést tě k poznání. K jakému? Jednak, že jídlo není všechno, že jsou ještě důležitější věci (slyšet Boha, mít s ním vztah) jednak, že jsme každodenně zcela závislí na Bohu.
to krmení bylo zároveň zkoušením – v jakém smyslu? Asi v tom smyslu, jestli to „zkousneš“, budeš s tím spokojený a vděčný nebo jestli si budeš stěžovat a „remcat“
ale nakonec, poté, co se pokoříš a ve zkoušce obstojíš, se ti dostane dobra. Jako Izraelcům, jako Jóbovi. jako nám všem

Dt 9:3: Věz tedy dnes, že Hospodin, tvůj Bůh, ten, který prochází před tebou, je oheň stravující. On je vyhladí, on je před tebou pokoří. Podrobíš si je a rychle je vyhubíš, tak jak ti Hospodin řekl.

zde jednou pokořování ohledně někoho jiného, než „nás“, Božího lidu
jestlipak to na nepřátele může mít stejný vliv jako na nás? Tedy, že se vzpamatují a začnou „přemýšlet“?
mohlo by mít, proč ne, jsme jako lidé všichni stejní. Ale příliš časté to asi není. V Bibli⁹ a asi ani v dějinách¹⁰.
malé národy jsou permanentně pokořovány těmi většími. Nezdá se mi, že by je to přivádělo k něčemu užitečnému
v každém případě ten, kdo v tomto případě pokořuje, je Hospodin, i když bojuješ ty.
všechno je Boží zásluha – On to řekl, On pokořil. ty jen „lízáš smetanu“
pro tyto národy konkrétně se ale nezdá, že by se s nějakým jejich významnějším obrácením počítalo. Oni zřejmě svou (čtyřsetletou) šanci¹¹ už dostali a promarnili. Jednotlivci samozřejmě mohou překvapit

Dt 26:6: Egypťané s námi jednali zle, pokořovali nás a vkládali na nás tvrdou otročinu.

je to únavné a depresivní, jak stále někdo někoho pokořuje a jedná s ním zle
my lidé jsme hrozné plemeno
život je sám o sobě dost těžký a my si ho systematicky navzájem činíme nesnesitelným

Sd 3:30: V onen den byl Moáb pokořen pod mocí Izraele a země měla osmdesát let klid.

Sd 4:23: V onen den Bůh pokořil kenaanského krále Jabína před syny Izraele.

Sd 8:28: Tehdy byli Midjánci před syny Izraele pokořeni a již nepozdvihli hlavu. Země měla v Gedeónových dnech čtyřicet let klid.

Sd 11:33: A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel-keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni.

1S 7:13: Pelištejci byli pokořeni a nadále už nevcházeli na izraelské území. Hospodinova ruka dopadala na Pelištejce po všechny Samuelovy dny.

2S 8:1: Potom se stalo, že David pobil Pelištejce a pokořil je. David vzal od Pelištejců Meteg-Ammá.

někdy je to vyloženě užitečné, když chronický agresor, který stále „dělá dusno“, je trochu pokořen, „uzemněn“. Ostatní pak mají klid, oddechnou si alespoň na nějakou dobu
když je ve třídě šikanista a agresor, celému kolektivu se po jeho odchodu neskutečně uleví, všichni si vydechnou
někdy je to tak, že vzejde, povstane nějaký osvoboditel, který se o tu úlevu zasadí: jsou o tom písničky, knihy i filmy¹² .
Ježíš byl takovým neúplatným soudcem, policistou i pistolníkem – s nasazením života přišel „město“ vyčistit od zla a bezpráví. Co ho to stálo, víme.

Sd 16:5: Vypravili se k ní tedy pelištejští vladaři a řekli jí: Umluv ho a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a čím jej přemůžeme a svážeme, abychom ho pokořili. My ti dáme každý tisíc sto šekelů stříbra.

je to důležité nepřítele porazit. Porážka v boji, ale není tak pokořující, jak být ponížen: svázán, oslepen, otročit. Pelištějci to dobře věděli a Samsonovi to dali pěkně zakusit

2 S 7:10: Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho nebudou již pokořovat jako na počátku,

můj lid byl pokořován bídáky – ale to už skončilo
obecněji: ne každé pokořování je apriori dobré nebo špatné. Záleží na tom, kdo a kým je pokořován. Bídáci mají být pokořeni a Boží lid naopak nikoliv
a když tě pokořuje Bůh, je to k tvému prospěchu, může to být Boží výchovou (A může si k tomu použít i lidi). Ale když tě nepřátelé pokořují „jen tak“, to Bůh nemá rád
(a i když si někoho Bůh použije jako svého „pokořovacího nástroje“, musí si ten nástroj dát velký pozor, aby si „to moc neužíval“ nebo aby to nepřeháněl)¹³
ale jak to rozlišit? Když tě někdo pokořuje, jak máš vědět, je-li od Boha nebo svévolná „iniciativa“ zlých lidí? Nevím, ale snažit se v tom zorientovat, bychom měli. Jednoduché to být nemusí
co by se stalo, kdybychom každé pokořování přijímali jako od Boha? A nastavovali automaticky „druhou tvář“? Asi by se nestalo nic: Ježíš neříká, ať nastavujeme druhou tvář „selektivně“
třeba David, když ho na útěku z Jeruzaléma pokořoval Šimei, nebránil se. Věděl, že čím více pokořující situace ho potká, tím z Božího pohledu lépe¹⁴
Ježíš se také pokořování většinou nebránil, přestože to, co se mu dělo bylo vždy naprosto nespravedlivé

1Kr 2:26: Knězi Ebjátarovi král řekl: Jdi do Anatótu, na svá pole, neboť jsi hoden smrti, ale dnes tě nedám usmrtit, protože jsi nosil truhlu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a byl jsi pokořován vším tím, čím byl pokořován můj otec.

zažil jsi toho s mým otcem mnoho, dobré i zlé. To se počítá
být pokořován je vždy nepříjemné – a prožívat jej kvůli loajalitě je hodno ocenění
podobné je to s naším vztahem s Ježíšem: jsme-li pokořováni, zažíváme-li ústrky nebo dokonce pronásledování kvůli tomu, že Jej známe, Bůh to oceňuje
Ježíš to říká to explicitně: Lk 22, 28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně
ostatně lidé to mají podobně: ti kdo spolu byli na vojně, ve válce, ve vězení, zkrátka prožili spolu něco těžkého, svá přátelství udrží napořád

1Kr 8:35: Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,

zde si Bůh k pokoření svého lidu používá sucho. V tomto případě „úspěšně“ – lid se od svých hříchů odvrátí
vidíme, že způsobů, které Bůh k pokořování „používá“, je řada. Dá se říci, že všechno těžké může být nástrojem k našemu pokoření a „vzpamatování se“

1Kr 11:39: Pokořím sice Davidovo potomstvo kvůli tomu, co spáchal, avšak ne napořád.

naše životy jsou takovým „mixem“ – překrývají se v něm vlivy dávných požehnání a prokletí našich předků a naše vlastní pády i vítězství
Davidovou potomstvo má od Boha věčné sliby, stojí na věčných smlouvách. Může si život zkomplikovat vzpurností a hříšnosti – ne však definitivně.

1Kr 21:29: Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nepřivedu to zlo za jeho života, ale přivedu to zlo na jeho dům za života jeho syna.

to je až „jóbovské“ – Bůh sám upozorňuje na něčí překvapivé či pozoruhodné chování
viděl jsi? Ptá se Elijáše Tišbejského? Probírá se svým prorokem královo chování
je pěkné, že můžeme Boha příjemně překvapit¹⁵
Bůh je „překvapen“ právem, tohle by nikdo nečekal: Achab byl extrém, strašně zlý král, jeden z nejhorších
i ti nejhorší mohou příjemně překvapit.
myslel Achab své pokoření doopravdy? Zřejmě ano. On byl sice ohromný modlář, ale do značné míry pod vlivem manželky. V takových případech někdy muž může sebrat sílu a vzmužit se¹⁶: udělat doma vzpouru, praštit do stolu,…
svým pokáním se mu nicméně nepodařilo plně odvrátit odplatu, která nad ním visela. Odvrátil ji od sebe, ne však od svých potomků.
je to zvláštní.: asi by se mi „líbilo“ více, kdyby si Achab svoje hříchy „vyžral“ sám, než že by je „odnesly jeho děti“
tento princip nicméně je Písmu poměrně častý a my s ním musíme počítat: Naše jednání ovlivňuje i naše potomky. Když budeme hřešit, negativně zatížíme budoucnost své rodiny
dalším ponaučením je, že ani pokání nemusí zcela eliminovat všechny důsledky našich hříchů. Když jsem byl ženě nevěrný, možná mi to odpustí a dáme se znovu dohromady. Ale poničil jsem osud své ženy i své milenky. A pokud zplodím dítě, zatížil jsem těžce i jeho osud.
kdybych byl Achabem, potěšilo by mě, kdyby mi Bůh řekl něco takového? Ty vyvázneš, ale tvoje děti si to odskáčou. Asi bych byl spíše zoufalý
nicméně mluvíme o pokořování: Achab se pokořil (jako král mohl říct: Nikdy se nepokořím, nikdy neuznám chybu) a pokoření přineslo ocenění Bohem, zmírnění trestu.
spolupráce, přiznání viny, lítost jsou i dnes u soudu polehčujícími okolnostmi.

2Kr 17:20: Hospodin zavrhl celé potomstvo Izraele, pokořil je a vydal je do ruky pustošitelů, až je od sebe odvrhl.

je to vážné: být zavržen, odvržen Bohem je to nejhorší, co může člověka potkat.
když jsi vyvržen z rodiny¹⁷, jsi vydán na pospas světu. Jsi bezbranný, bez ochrany, jsi no-name. M“že si na tebe troufnout kdejaký ubožák a kdejaký pobuda, který by tě předtím obešel obloukem, na tebe dělat ramena.

2Kr 22:19: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi slyšel, co jsem promluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům — že se stane hroznou pustinou a kletbou — roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok.

jde o Jóšíjáše, prorokuje mu prorokyně Chulda
změknutí srdce pěkně vyjadřuje proces pokoření. My i říkáme, že je někdo „na měkko“. Stane se citlivým, rozcitlivělým, je dotčen, dojatý. Opakem je mít srdce tvrdé, kamenné. Když změkneš, byl jsi tvrďák a už nejsi¹⁸
po změknutí srdce následují projevy těla: roztržení roucha a pláč.
co k tomu Jóšijáše vedlo? Hospodin mu „pohrozil“, seznámil ho s tím, jaké tresty proti Izraeli plánuje
ne vždy hrozba nebo „přitlačení“ takto „fungují“, ne vždy vedou k pokoření se. Někdy ale ano¹⁹

1 Pa 17:10: ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad mým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ti postaví Hospodin.1Pa 18:1: Potom se stalo, že David pobil Pelištejce, pokořil je a vzal od Pelištejců Gat a jeho vesnice.

1Pa 20:4: Potom se stalo, že vypukl boj s Pelištejci v Gezeru. Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sipaje z rodu Refájců a byli pokořeni.

porážka od nepřátel je pokořující. když prohraješ ve válce, musíš se pak „držet při zemi“, nemůžeš si moc vyskakovat

2 Pa 6:26: Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,

jak Boží lid zareaguje na neúrodu, sucho a podobné věci je zásadní
když jim dojde, že může jít o Boží otcovskou ruku, který je chce „vzpamatovat“, je to dobré
lidi „zvenku“ to spíše nenapadne, ale nemusí to platit vždy. Např. morové rány byly vždy ve všech kulturách brány jako Boží trest.
pokoření je prvním krokem, následuje modlitba, hledání Boží tváře a změna života
co vlastně obnáší „hledání Boží tváře? Poté, co jsi pokořen nějakou nepřízní osudu, začneš myslet na Boha. Začneš se zajímat, co si o myslí, snažíš se s Ním navázat spojení, abys zjistil, „co a jak“

i vysoce postavení hodnostáři se mohou pokořit, není to vyloučeno. Bohatí sice obtížně „projdou uchem jehly“, ale u Boha je možné všechno
může tam hrát roli i pocit zodpovědnosti za ostatní
pokoření může následně vést ke změně údělu, byť ne vždycky úplnému: zde pokoření vedlo k tomu, že destrukce nebyla totální (ale byla)
to, že nebyli zničeni úplně, ale jen částečné, je nazváno „děly se dobré věci“. Je to zjevně relativní pojem

2 Pa 13:18: Synové Izraele byli v té době pokořeni a synové judští byli silnější, protože spoléhali na Hospodina, Boha svých otců.

tyhle věci, tedy vzájemné násilí, kdy jeden vítězí a druhý je pokořován porážkou, se dějí i vzájemně „mezi vlastními dětmi“. To je smutná realita

2Pa 28:19: Hospodin pokořil Judejce kvůli izraelskému králi Achazovi, protože dovolil, aby se v Judsku šířila nepravost, a zpronevěřil se věrolomností vůči Hospodinu.

hříšnost vládce má vliv na celý národ. Jsou pokořováni královi poddaní, což on vnímá, vyvíjí to na něho tlak
jak už jsme opakovaně řešili, není to „úplně spravedlivé“: král „si hřeší“ a národ to „odskáče“. Víme, že to tak pravda není z více důvodů: jednak národ je alespoň částečně zodpovědný za sebe²⁰ (jakkoliv to má těžší, když král vysílá špatné signály a „táhne je“ špatným směrem). Jednak je třeba toto „pravidlo“ brát v úvahu, tak to zkrátka je, že lidé s autoritou do značné míry ovlivňují ostatní. Špatný otec má špatné důsledky pro svou rodinu. Je nutné s tím počítat a zařídit se podle toho

2Pa 30:11: Jenom někteří z Ašera, Manasesa a Zabulóna se pokořili a přišli do Jeruzaléma.

to byla Chizkijášova výzva kmenům, aby přišli slavit Velikonoce do Jeruzaléma. Ale většinou, až na zmíněné výjimky, se poslům vysmáli. Vyžaduje to totiž pokoru uznat, že sousedé mají něco, co vy nemáte²¹. Někdy to tak ale zkrátka je

2Pa 32:26: Pak se Chizkijáš v povýšenosti svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, takže Hospodinovo rozhořčení na ně nepřišlo ve dnech Chizkijášových.

kontext: Chizkijáš na smrt onemocněl … modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu znamení…. Chizkijáš se však neodvděčil za to, co bylo pro něj vykonáno, nýbrž jeho srdce se povýšilo, a tak dopadlo rozhořčení na něj i na Judu a Jeruzalém. … pak se Chizkijáš v povýšenosti svého srdce pokořil, on i obyvatelé Jeruzaléma, takže Hospodinovo rozhořčení na ně nepřišlo ve dnech Chizkijášových.
bylo to tedy „nahoru a dolů“: onemocněl – modlil – neodvděčil, povýšil – pokořil
pro nás je to varující: to, že tě Bůh uzdraví ze smrtelné nemoci, nezaručuje, že budeš vděčný a pokorný. Ani to, že dojdeš do cíle. Chizkijášovi bylo přidáno patnáct let života a udělal během té doby velké, téměř fatální chyby
po vyléčení z nemoci je třeba si připomínat, z čeho jsme byli zachráněni. A nezapomínat, že zásluha patří ze sta procent Hospodinu, z nula procent nám. A to bez ohledu na to, jestli jsme na uzdravení měli nějaký podíl. Všechno je milost – tuto větu ani nelze dosti zdůraznit

2 Pa 33:12: Když mu bylo úzko, snažil se udobřit tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se pokořil před Bohem svých otců.

mluvíme zde o Menašem. Kontext: svedl Judejce … Hospodin mluvil k Menašemu a k jeho lidu, ale nevěnovali mu pozornost … Hospodin přivedl velitele armády asyrského krále … ti zajali Menašeho …když mu bylo úzko, snažil se udobřit tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se pokořil před Bohem svých otců. … modlil se k Němu a on se k němu sklonil, vyslyšel jeho úpěnlivou prosbu a přivedl ho zpět do Jeruzaléma, do jeho království
někdy k pokoření vede až opravdu velký tlak. Když je člověku úzko, může se pokořit a není na tom nic špatného. Hospodin na to slyší. Neříká si: „Teď, když je ti blbě, voláš, předtím jsi na mě kašlal. Nepomůžu ti“. Pokoření je pokoření.
těžké okolnosti mohou být pro člověka zachraňující²².

2 Pa 33:23: Nepokořil se před Hospodinem, jako se pokořil jeho otec Menaše, ale Amón rozmnožil provinění.

dělal to špatně, ale na rozdíl od otce, to nezměnil

2Pa 34:27: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Bohem, když jsi slyšel jeho slova o tomto místě a jeho obyvatelích, pokořil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok.

Jošijáš – jakmile mu to došlo, změnil svůj přístup. Pokání a pokoření FUNGUJE VŽDY. Na toto „pravidlo“ se lze spolehnout.
co člověka k pokořeni vede, je většinou něčí slovo. Odkud to slovo přijde, nehraje až takovou roli – skrze Bibli, proroka (nebo jiného člověka, přímý Boží hlas

2Pa 36:12: Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha, a nepokořil se před slovy proroka Jeremjáše z Hospodinových úst.

jak už jsme říkali, u někoho to „funguje“, u někoho ne
jako ostatně vše, co se týká nás, bytostí obdarovaných svobodnou vůlí
vždy jde o „interferenci“ okolností a svobodných lidských vůlí

Ezd 8:21: Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek,

půst je formou pokořování. Jsi hladový, depresivní, slabý, bez energie. Všechno, jen ne pyšný (leda bys byl pyšný na to, že se postíš – my lidé dokážeme překroutit všechno)
a protože víme, že pokořování „funguje“, dá sek němu přistupovat i takto utilitárně. Plánovat ho. Říci si: Tento týden se budu pokořovat, toto období budu věnovat pokořování
budu se pokořovat, protože mě čeká něco důležitého nebo nebezpečného
jako za dob komunismu křesťané před nástupem na základní vojenskou službu
čeká mě náročné období, kdy budu potřebovat Boží zvláštní pozornost a přízeň. Potřebuji posílit a obnovit svůj vztah s Nejvyšším. Případně by se dalo říci až: Potřebuji získat Boží pozornost, „vyprovokovat“ Boha ke speciální zvýšené pozornosti a jednání

Ezd 9:5: V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého pokoření a s roztrženým rouchem a pláštěm jsem klesl na kolena a vztáhl jsem dlaně k Hospodinu, svému Bohu.

Ezdráše nesmírně „vzalo“ chování Izraelců. Styděl se za ně, byl z nich nešťastný a znechucený. Zároveň věděl, že na sebe přivolávají Boží trest. To vše v době nesmírné zranitelnosti v nepřátelském prostředí
v jeho pokořování byl určitý zástupný prvek – pokořoval se za svůj lid. Stavěl se za ně „do mezery“
v určitou chvíli pak usoudil, že „toho bylo dost“. Dost bylo smutku a zhroucení. A začal se modlit, začal formulovat problém
zdá se, že pokořováním, postojem těla a duše si „připravil půdu“ pro účinnou modlitbu?
truchlení a pokořování není a nemůže a být nekonečné. V určité chvíli nastane čas přednést věc Bohu. Ať se pak stane, co se stát má

Neh 9:24: Synové vešli a dostali zemi do vlastnictví. Pokořil jsi před nimi obyvatele země, Kenaance, a dal jsi jim do ruky krále a národy země, aby s nimi učinili, jak se jim zlíbí.

je to Bůh, kdo se stará o to, abychom měli respekt, abychom byli bráni vážně. Sami bychom toho nedosáhli

Jb 30:11: Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.

pěkný obraz pokoření: rozvázání lana. Jakého lana? Asi kotvícího, které tě drží u břehu, možná tě jistí na cestě nebo tě drží pohromadě.
když se rozváže lano, balík, náklad se rozsype, přestane držet pohromadě
povolili si přede mnou uzdu: přestali si přede mnou dávat pozor, kontrolovat se. Dávat si pozor na pusu, na chování. Chovají se, jako bych tady nebyl. Děti při dozoru se chovají, jako by tam učitelka nebyla. Nepovažují ji za autoritu, nezajímá je, co si myslí
Jóba to potkalo – rozsypal se, jako když se rozváže balík. A z autority se stal ničím

Jb 40:12 Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě.

to by bylo pěkné, kdyby takhle Hospodin postupoval. Ale jednou bude veškerá pýcha odstraněna, všichni pyšní pokořeni

Ž 10:10: takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.

ti, kdo kruší a pokořuje ubožáka, jsou ničemové

Ž 35:13: A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.

mluví David – někdy se postil za nemocné lidi (půst je mocný nástroj pro „posílení“ modlitby i pro sebepokořování)
a Bohu se to líbilo. Takový postoj On oceňuje, zvláště, když takové věci děláme v skrytu: Mt 6,6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.

Ž 38:7: Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku.

sklíčenost a pokoření chodívají ruku v ruce

Ž 51:19: Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.

to je známý a krásný verš. Nicméně, je to tak opravdu? Když je člověk zkroušený, může svou „zkroušenost“ přinést Bohu jako oběť? A pokud ano, jak?
zkroušenost, sklíčenost – je v dnešní terminologii nejspíše určitá depresivita: člověk vidí věci černě, cítí se smutný, je nešťastný
zdá se tedy, že Bůh v takovém stavu člověka „nepošle pryč“. Přijme ho a utěší.
máme tuhle zkušenost? Ne vždy to „funguje“ takto jednoduše, prvoplánově. Když vylévám své „deprese“ před Bohem, někdy mi to pomůže, někdy ne. Určitou úlevu přinese už sám fakt, že to někomu řeknu
možná Bůh i oceňuje, když se svými smutky přicházíme primárně za Ním, dříve než za lidmi²³
v každém případě je to nádherný verš. Je dobré ho znát a připomínat si ho (a připomínat ho Bohu), když je nám mizerně

Ž 81:14-15: Kdyby mě můj lid poslouchal, kdyby Izrael chodil po mých cestách, 15 brzy bych pokořil jeho nepřátele a obrátil bych svou ruku proti jeho protivníkům.

Ž 89:23: Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří.

verše jsou to zajímavé. Co se týče pokořování, zde je myšleno pokořování nepřátel

Ž 90:15: Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo.

autor hledá určitou kompenzaci. Za zlé roky pokořování odpovídající počet let radosti
je to podáno hodně jednoduše, „počtářsky“. Otázka kompenzace je nesmírně zajímavá, hodna samostatné studie (např. Lazar a boháč, ale mnoho dalšího)

Ž 102:24: Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.

pokoření síly všichni dobře známe: cítíme se dobře, jsme „při síle“. Pak „něco“ přijde – nemoc, zranění, problémy, cokoliv. A my jsme a jsme bez síly, bez vitality. Sotva se „vlečeme“
takový život je ubíjející a pokořující také. Jakékoliv „pozvedání hlavy“ nehrozí
stejně tak nás pokořuje krátkost našeho života. Kdybych se naše „life expectancy“ (tedy očekávaná délka života) počítala na staletí, naše sebevědomí by bylo mnohem větší – to by ostatně důvod, proč Bůh opakovaně zkracoval délku života lidí²⁴ ²⁵
tohle si Bůh hlídá i dneska: medicína se může „postavit na hlavu“, ale hranici délky průměrného života prodloužit nedokáže. A už vůbec ne hranici délky aktivního života ve zdraví²⁶

Ž 106:42: Utlačovali je jejich nepřátelé, byli pokořeni, byli pod jejich mocí.

to už víme: být pod něčí mocí je pokořující. Nikdo nechce být utlačován a pod něčí nadvládou

Ž 106:43: Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali a pro své viny byli pokořeni.

Ž 107:17: Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny.

důvodem, proč je Nejvyšší pokořil, byly jejich viny a věrolomnost: v čem to může pomoci je, že je to přivede k sebereflexi a k pokání

Ž 107:12: Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo.

trápení je pokořující. Když máš trápení, hlavu nepozvedáš. Trápení tě někdy dovede až ke zhroucení

Ž 119:67: Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.

Ž 119:71: Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením.

pokořování funguje! Aspoň někdy a u někoho²⁷. U Davida „zafungovalo“

Ž 119:75: Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.

čím je pravda pokořující? Jak lze někoho pokořit pravdou? Když se dozvíme, jaká je realita a že my jsme se mýlili, je to pokořující. Je to milost, když se nám tohoto korigujícího pokoření dostává ještě zde na zemi.
závěrečné pokoření při poslední soudu (kdy nevěřící pochopí, že se ohledně Boží (ne)existence fatálně mýlili) už je nezvratné a nemá žádný „léčebný efekt“

Ž 119:107: Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova.

je-li naše pokoření příliš hluboké, může pro nás být obtížné se z něho „vyhrabat“. Potřebujeme Boží pomoc, abychom se z pokoření vzpamatovali.
když člověka pokořuje Bůh, je to vždy konstruktivní a nikdy destruktivní. Cílem není naše definitivní rozbití, ale po prvotním rozbití následná obnova²⁸

Př 6:3: učiň tedy toto, můj synu, aby ses zachránil. Protože ses dostal do ruky svého bližního, jdi, pokoř se a naléhej na svého bližního!

to je naléhavá a dobrá rada do konkrétní situace, kdy se člověk neuváženě zavázal k něčemu, k čemu neměl; zaručil za někoho, za koho neměl
to je velký „malér“ a je třeba naléhavě usilovat o zvrácení situace – zrušení slibu či smlouvy²⁹
jde o natolik naléhavou a vážnou věc, že člověk nemůže hledět ani na svou důstojnost – je třeba prosit, jakkoliv je to pokořující

Iz 53:7: Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel.

to je nádherné místo prorocky pojednávající o našem Spasiteli. Pro Krista byla nesmírně pokořující nechat si ubližovat od lidí. Zlé lidské bytosti vylévaly svůj hněv na Svatého
navíc si nechal ubližovat ten, kdo měl možnost své ubližovatele smést (máš v ruce samopal, ale rozhodneš se jej nepoužít proti neozbrojeným násilníkům; jsi mistr bojových umění, ale necháš se fackovat od dítěte)
Ježíš to strpěl, neohradil se, nebránil se. Nepoužil své morální ani faktické převahy³⁰
v tomto přístupu jej máme následovat

Iz 58:3: Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš? Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.

Iz 58:5: Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?

Izraelci zde řeší příčinu neúspěchu svého pokořování postem. Bůh jim odpovídá, že příčinou, proč na jejich pokořování nereaguje je, že v něm nejsou upřímní. Že se ve skutečnosti věnují svým zájmům

Iz 60:14: Pokořeni k tobě půjdou synové těch, kdo pokořovali tebe, a budou se sklánět k chodidlům tvých nohou všichni, kdo tebou pohrdali. A nazvou tě Městem Hospodinovým, Sijónem Svatého Izraele.

nakonec věčný kruh pokořuji/jsem pokořován skončí. Neskončí to všeobecným smířením ve stylu: „co jsme si, to jsme si“. Dějiny skončí vítězstvím Izraele (vlastně křesťanů).

Iz 64:11: Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?

držet se zpátky je zajímavý termín, ale nyní mimo náš zájem. Ten, kdo pokořuje svůj lid, je Hospodin

Jr 44:10: Dodnes se nepokořili, nebáli a nežili podle mého zákona a podle mých ustanovení, která jsem předložil vám a vašim otcům.

měli na to dost času, ale nepokořili se. Důsledkem bude zlo, které na ně přijde

Pl 3:33: Neboť ne z vlastního rozmaru pokořuje či skličuje syny člověka

Bůh lidem nedělá problémy „z plezíru“, netěší ho to. Dělá to z nutnosti, když to jinak nejde

Da 4:34: Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.

král si uvědomoval naprosto jasně (měl s tím osobní zkušenost), že pro Hospodina není problém pokořit kohokoliv, kdo se pyšně pozvedá. Bez ohledu na jeho postavení. A že je to spravedlivé

Da 5:22: Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl,

jeho syn už tuhle vědomost ale neměl a doplatil na to

Da 10:12: Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já.

pochopit a pokořovat se jdou zde ruku v ruce. Pochopit, o co Bohu jde, pochopit kontext našich životů. A pokořovat se před Bohem – tedy snažit se před Ním umenšit, abychom ho pohnuli k reakci
přiiložit k těmto věcem své srdce, tedy dát tomu veškerou pozornost a úsilí
to je krásné a Bohu se to velmi líbilo. Zareagoval už v okamžiku, kdy s tím Daniel začal
Daniel přitom nedělal nic světoborného: tři týdny truchlil, jedl jen jednoduchá jídla a příliš o sebe nepečoval. Tohle stačilo na tak „bouřlivou“ Boží reakci, na vyslání archanděla s odpovědí a na vyvolání ohromné Boží bitvy

Na 1:12: Toto praví Hospodin: Ačkoliv byli plni síly, tak početní, stejně budou zničeni a zajdou. Jako jsem tě pokořil, již tě nepokořím.

Hospodin pokořování používá, jak uzná za vhodné, jak vyžaduje naše momentální situace. Není to automatické – my nemáme vztah s nějakými vesmírnými silami, které reagují předem daným způsobem, ale s živým Bohem

Sf 3:19: Hle, v onen čas budu jednat se všemi, kteří tě pokořovali. Zachráním kulhavou a zapuzenou shromáždím, a proměním je ve chválu a věhlas po celé zemi, kde zakoušeli hanbu.

pokora se v Božích rukách dosti často mění v dobré období
a, jak už víme, být použit jako Boží nástroj k trestání Božího lidu, není maličkost. Je to dosti rizikové „zaměstnání“

Mt 18:4 Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes.

dostáváme se ke klíčovým vyjádřením Pána Ježíše k našemu tématu: čím pokornější jsme, tím výraznější bude naše pozice v Jeho království
jako příklad pokory jsou dávány děti – od dětí je možno zřejmě „odkoukat“ více věcí, Ježíš se o nich vyjadřuje vícekráte

L 18:14: Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“

stejný princip.

2K 11:7: Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo?

Pavel připomíná Korintským, že pro něho nebylo lehké u nich pracovat zadarmo. Mohl si zakládat na svém postavení evangelisty a využívat ho. On to nedělal, choval se úplně „obyčejně“, pokorně se vzdával toho, aby svou pozici zdůrazňoval nebo využíval.
proč to dělal? Nechtěl aby jeho zvěst byla tlačena jeho postavením, ale pouze a jen Boží mocí – tomu hluboce rozumím. I když nejsem ani apoštol ani Pavel, tento postoj zastávám: Buď opravdová Boží moc nebo nic. Než si jakkoliv pomáhat vlastní rukou, raději nic.

2K 12:21: Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.

Pavel bral u svých oveček pád do hříchu jako osobní prohru, jako tragédii, jako osobní pokoření
nikdy se v takovém případě nemůžeš zbavit pocitu, žes neudělal dost, žes selhal v péči o ně
(někteří v korintském sboru měli sexuální hřích a hlavně, nebyli ochotni ho uznat a opustit)

Fp 2:3: nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.

považovat druhého za přednějšího sebe je dobrá rada, je to „zlaté pravidlo číslo dvě“
ale pokoru opravdu vyžaduje značnou, protože „ostatní jsou hrozní“, rozhodně „horší než já“

Ko 2:23: Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení těla.

pokořování těla tak, jak to dělají zmínění křesťané, sice vypadá duchovně, ale užitečné je pouze pro posilování jejich pýchy

Jk 4:10: Pokořte se před Pánem, a povýší vás.

1P 5:6: Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas.

další zřejmě univerzální pravidlo. Je více oblastí, kde naše jednání zde na zemi vypůsobí reakci v duchovním světě
je třeba zdůraznit, že jde o pokořování před Pánem
a že povýšení nemusí nutně následovat ihned
nemusí následovat dokonce ani zde, ale klidně až na „druhém břehu“

1P 5:6: Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas.

POKRAČOVÁNÍ BUDE NÁSLEDOVAT

Egypt jako „inkubátor“ pro izraelský národ: Izraelci odešli do Egypta v počtu do stovky lidí. Po čtyřech stech letech jich odcházelo hodně přes milión. ↩︎
ani v Česku nejsou všechny národnosti rovnocenné, některé se vyvyšují, či jsou pokořovány. Je ale třeba říct, že se to děje v poměrně „soft“ podobě ↩︎
situace byla ještě komplikována tím, že Hospodin zatvrdil faraónovo srdce. Vysvětlení pro to mám, ale bude uvedeno v rozboru Druhé Mojžíšovy ↩︎
SZ = Starý Zákon, NZ = Nový Zákon ↩︎
Židé jistě měli v dějinách ta kritéria dobře promyšlená a definovaná ↩︎
my křesťané otázku sedmého dnes (nyní pomíjím, zda jde o sobotu nebo neděli) podceňujeme (na rozdíl od Židů, kteří ohledně soboty zase „nejdou po podstatě“ (jak ukázal Ježíš). Dodržování dne odpočinku má velkou důležitost. Nyní to přesahuje možnosti této poznámky ↩︎
(bez ohledu na to, co i o klášterech myslíme) umíme si to asi představit jako nějakou formu „odejití do kláštera“, nevdání se: Tati, rozhodla jsem se odejít do kláštera. Mám touhu být „nevěstou Kristovou“ Ani omylem, má dcerko. To pro tebe není. Ty se normálně vdáš a budeš mít děti ↩︎
když se budeš týden postit, bude pro tebe obtížné, abys normálně fungoval ve svých běžných rolích, atd., apod. ↩︎
typicky nevěstka Rachab, lotr po pravici ↩︎
Němci po WW2? ↩︎
Gn 14,16 Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců. ↩︎
Shane, šel „vyčistit ten Augiášův chlív“. Když ve městě vládne zločin, mafie, gangy, bezpráví, úplatky, neúplatný pistolník, policista nebo soudce přijde a zjedná pořádek. Často pak ale „jeho bok barví krev“, tedy stojí ho to život ↩︎
tohohle je plný např. Jer: Babylóňané byli Boží „metlou“ na Izraelce. Ale běda jim, že byli tak brutální! ↩︎
2Sam 16,5nn ↩︎
neotvírám teologické diskuze o Boží vševědoucnosti. ↩︎
srv. film Teorie tygra ↩︎
my na Západě to tak nevnímáme, ale celosvětově je rodina, klan vnímána jako základní pouto a ochrana ↩︎
typicky se tohle odehrává ve vězení nebo v pasťáku.
Tomáš Morávek, vychovatel píše v Echu 28/2023 v článku: Žádné dítě není primárně zlé: V tamním kolektivu byl ten kluk nejmladší, tak se snažil být nejdrsnější, aby ho smečka nesemlela. začal jsem s ním pracovat na odstranění jeho bariér, na tom, aby si dovolil cítit se v bezpečí a chovat se jako dítě. chtěl jsem, aby pochopil, že na mě sice může být drsný, ale že taky nemusí, protože ho přijmu, i když nebude zlý. po čase se otevřel. … předpokládám že ten kolektiv začal kluka šikanovat…. ano, tvrdě. … až jsem odpověď nalezl v rozhovoru s vězeňským psychologem – vysvětloval, že když se dostane pod kůži sériovému vrahovi a otevře ho, musí ho předtím, než ho vrátí do kolektivu, zase upevnit a zavřít. svůj styl práce nemohu aplikovat v nefunkčním nebo agresivním prostředí, neboť děti odzbrojuje ↩︎
u lotra na pravici ano, na levici ne ↩︎
i v nejtěžších dobách se v národě našli lidé, jejichž kolena se nesklonila před Baalem (1Kr 19,18) ↩︎
Pražák těžko uzná, že v Ostravě je něco, co v Praze nemají 🙂 ↩︎
mohou, ale nemusejí. Znovu a znovu si připomínáme lotra na levici a na pravici. Oba zažívali totéž, ale s rozdílným výsledkem ↩︎
mám s tímto poměrně rozsáhlé zkušenosti. Mám ve zvyku se modlit písemně a někdy „vylévám“ na Boha své stesky poměrně intenzivně. Naštěstí si své poznámky píšu rukou, takže je nikdo nepřečte. 🙂 Podobně to ostatně v mnoha žalmech dělal i král David ↩︎
původně téměř tisíc let, za Abrahama „přes stovku“, od Mojžíše doposud sedmdesát až osmdesát let ↩︎
nesmrtelnosti nás Bůh zbavil vyhnáním z ráje – pokud bychom zůstali nesmrtelní, byl by to náš konec: dopadli bychom jako démoni, tedy určeni k věčnému zahynutí a bez možnosti pokání ↩︎
ještě důležitější ukazatel, než průměrná délka života. ↩︎
srv. lotr na pravici a na levici ↩︎
což je zásadní rozdíl oproti ďáblu – ten nás může také pokořit (např. poukázáním na naši hříšnost), ale jeho cílem je nás definitivně a nezvratně zdrtit ↩︎
typicky ručení za půjčku ↩︎
jak víme, měl k dispozici armádu andělů připravenou zasáhnout v jeho prospěch ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz