2. letopisů – kapitola 34 (Jóšijáš)

1 Jóšijášovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. 

• Začal kralovat opět nesmírně brzy. Samozřejmě to bylo dáno tím, že jeho otec Amón byl zavražděn spiklenci v pouhých čtyřiadvaceti letech, po pouhých dvou letech vlády. Jóšijáše tedy měl v osmnácti.
• Jeho otec byl modlářským zlým králem.

2 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po cestách svého otce Davida, neodvrátil se napravo ani nalevo. 

• Opět vyvstává otázka, kde se vzala Jóšijášova zbožnost?
• Jistě v tom můžeme vidět Boží požehnání, které nad Judou po celou dobu „vlaje“, tedy kladně působí. Je to vidět i z toho, že jako Jóšijášův „otec“ je uveden prapradědeček David mnoho generací zpět a nikoliv jeho modlářský pokrevní otec.
• Neodvrátil se napravo ani nalevo ukazuje na určitou urputnost  a odolnost jeho zbožnosti navzdory problémům či odporu.

3 V osmém roce svého kralování, když byl ještě mladý, začal hledat Boha svého otce Davida a ve dvanáctém roce začal očišťovat Judsko a Jeruzalém od návrší, posvátných kůlů a tesaných i litých model.

• Následovat Hospodina se tedy rozhodl v šestnácti. To opravdu je mládí. Je možné, že se tehdy musel vymanit z vlivu poradců nebo poručníků.

4 V jeho přítomnosti strhli oltáře baalů a pokácel kadidlové oltáře, které byly nahoře na nich. Posvátné kůly a tesané i lité modly roztřískal, rozdrtil a rozsypal na hroby těch, kdo jim obětovali. 

• Byl radikální a nekompromisní. Za vším, co dělal, osobně stál.
• Zmínka o hrobech může znamenat, že modloslužebníky nechal předtím sám pobít? Spíše opovržlivě rozsypal na hroby významných již zesnulých okultistů sutinu z baalovských oltářů. Znesvěcením jejich hrobů vyjádřil své opovržení. Možná i hroby samy byly navštěvovány uctívači Baala.

5 Kosti kněží spálil na jejich oltářích. Tak očistil Judsko a Jeruzalém. 

• Zřejmě hroby ďáblových uctívačů nechal pootvírat a zlikvidoval i jejich ostatky.
• Zřejmě i takovéto duchovní kroky mají význam a zasahují do duchovního světa. Nestačí odstranit živé ďáblovy uctívače, je třeba „sáhnout“ i do historie.
• Hřbitovy pravděpodobně nejsou duchovně neutrálními místy, nejde o pozemek „jako každý druhý“. Zřejmě není neopodstatněné, že lidé respektují hřbitovy jako místa duchovně zatížená, stejně jako místa bitev, kostnice, místa vražd či sebevražd, tragických úmrtí, popravčí místa apod. (Srv. spontánní vznik pomníčků na místech tragických dopravních nehod).
• To, jak se k ostatkům staví ŘKC, považuji za špatné. Otázkou je, mohou-li tyto věci fungovat i pozitivně.
• Např. návštěva hřbitovu Moravských bratří v Hernhutu je dobrou zkušeností.
• To, že genius loci je ovlivněn událostmi, které se zde udály, se mí jeví jako pravděpodobné. O to více, šlo-li o něčí smrt. Navštívil jsem a modlil se na desítkách míst, kde „kráčely dějiny“ Božího jednání a naším národem. Zda to bylo racionální nebo zbytečné, se dozvím zřejmě až u Boha.
• Jak je genius loci hrobového místa ovlivněn tím, kdo je zde pohřben (a to i dlouhou dobu po jeho smrti), zřejmě úplně jasné není – zcela bez vlivu to ale pravděpodobně není.

6 Ve městech Manasesa, Efrajima, Šimeóna až k Neftalímu a ⁽v troskách okolo nich⁾ 7 strhl oltáře a posvátné kůly, tesané modly rozbil a rozdrtil, pokácel všechny kadidlové oltáře v celé izraelské zemi a vrátil se do Jeruzaléma.

• Král se svou misí návratu k Hospodinu objel celou zemi – nestačilo mu dát věci do pořádku v hlavním městě.

8 V osmnáctém roce svého kralování, když očistil zemi a chrám, poslal Šáfana, syna Asaljášova, předáka města Maasejáše a kancléře Jóacha, syna Jóachazova, aby opravili dům Hospodina, jeho Boha.

• Odstraňování modloslužby v království Jóšijášovi trvalo deset let.
• Zřejmě po konsolidaci své moci a situace přistoupil k dalšímu významnému a náročnému kroku – k obnově bohoslužby.

9 Přišli k veleknězi Chilkijášovi a dali mu stříbro, přinesené do Božího domu, které shromáždili lévité, strážci prahu, od Manasesa, Efrajima a z celého ostatku Izraele a z celého Judy a Benjamína i od obyvatel Jeruzaléma. 

• Zřejmě šlo o novou všeobecnou sbírku lidu na chrám.

10 Dali to do správy dílovedoucích ustanovených nad Hospodinovým domem a ti ho vydávali dělníkům, kteří pracovali v Hospodinově domě na odstranění poškození a na opravě domu. 

• Jako vždy jsou pro Boží dílo zásadní spolehliví lidé na svých místech.
• Chrám byl opravován již po několikáté.

11 Dávali ho tesařům a stavitelům na nákup tesaných kamenů a dřeva na vazby a k zhotovení trámů pro domy, které nechali poničit judští králové. 12 Muži jednali při práci poctivě. Byli nad nimi ustanoveni jako dozorci Jachat a Obadjáš, lévité ze synů Merarího, a Zekarjáš a Mešulám, ze synů Kehatových.  Jiní lévité, všichni zkušení ve hře na hudební nástroje, byli nad nosiči a jako dozorci pro všechny dělníky pro každou práci. Někteří z lévitů byli písaři, správci a vrátní.

• Dělba a profesionalizace jednotlivých profesí, přiměřený dozor, písemné záznamy.

14 Když vynášeli stříbro přinesené do Hospodinova domu, našel kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona vydaného prostřednictvím Mojžíše. 

• Zdá se tedy, že nikdo z kněží ani král doposud neměli k dispozici kompletní Písmo.
• Jistě nešlo o náhodu – Bůh jim poskytl to, po čem jejich srdce toužilo a co pro svou službu potřebovali.

15 Tu se Chilkijáš ozval a řekl písaři Šáfanovi: Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona. A Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi. 16 Šáfan přinesl knihu ke králi a ještě podal králi zprávu: Vše, co bylo svěřeno  tvým otrokům, to učinili. 17 Roztavili stříbro, které se našlo v Hospodinově domě, a dali ho do rukou ustanovených dozorců a do rukou dělníků.

• Vše probíhalo ve všeobecné shodě až harmonii.
• Peníze byly využity efektivně.

18 Pak písař Šáfan oznámil králi: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. 19 I stalo se, když král uslyšel slova zákona, že roztrhl své roucho.

• Teprve po konfrontaci s Písmem králi došla hloubka hříchu, ve kterém všichni žili. Ani nyní, po deseti letech reforem, zjevně nebyla situace zdaleka růžová.
• Roztrhnutí roucha je výraz hrůzy a zděšení – v tomto případě nad sebou samým. Jde o okamžik, kdy člověku dojde jeho duchovní stav, bída jeho situace před Bohem. Dobře tento stav vyjadřuje David v 51. žalmu.

20 Potom král přikázal Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Abdónovi, synu Míkovu, písaři Šáfanovi, královskému otroku Asajášovi: 21 Jděte a dotažte se Hospodina za mě a za ty, kteří zůstali v Izraeli a v Judsku, ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť Hospodinova zloba, která je na nás vylita,  je veliká, protože naši otcové nezachovávali Hospodinovo slovo a neplnili vše, co je zapsáno v této knize. 

• Králi se na základě čteného Zákona zdálo, že Izrael již dlouhou dobu dělal prakticky vše špatně a že Bůh se na něj musí nevyhnutelně hněvat.
• Je možné, že král zrovna přečetl dlouhou a děsivou 28. kapitolu 5. knihy Mojžíšovy – ta je většinou věnována strašným trestům, které dopadnou na Izrael, pokud nebude dodržovat Zákon.
• Král pověřil kompetentní osoby, aby se pokusili si u Boha ověřit, zda je jejich situace opravdu tak špatná.

22 Chilkijáš a ti, kterým to král přikázal, tedy šli k prorokyni Chuldě, ženě strážce rouch Šalúma, syna ⁽Tokhata, syna Chasrova,⁾ (bydlela v Jeruzalémě v Mišne) a promluvili s ní v tom smyslu.

• dle 2Kr 22,14: Tikvy, syna Charchasova (zřetelný příklad písařské chyby) 
• Pověření lidé vyhledali prorokyni, tedy člověka majícího spojení k Hospodinu.
• Zřejmě jedinou vhodnou a dostupnou prorokyní byla právě Chulda.
• Vidíme, že v žádnou dobu Bůh nenechává svůj lid bez poznání. Kdo chce znát Boží názor, vždy má, jak ho zjistit.

23 Ona jim řekla: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Řekněte muži, který vás ke mně poslal: 24 Toto praví Hospodin: Hle, přivedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele všechna prokletí zapsaná v knize, kterou četli před judským králem. 

• Bůh králi přes Chuldu potvrdil jeho nejčernější obavy: Ano, Izrael již dlouho Boha těžce provokuje a strašné tresty budou nevyhnutelně následovat.

25 Protože mě opustili a pálili oběti jiným bohům, aby mě provokovali k hněvu každým dílem svých rukou, je má zloba rozlita na toto místo a neuhasne. 

• Provinění bylo „obligátní“ – kašlání na Boha a nevěra s těmi nejubožejšími modlami.

26 Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: 27 Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Bohem, když jsi slyšel jeho slova o tomto místě a jeho obyvatelích, pokořil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok. 

• Králova zbožnost nebyla již schopna zvrátit celkovou situaci, pouze dopad trestů oddálit mimo období jeho života.
• Verš je krásný: Bůh říká: „Já nejsem hluchý ani slepý, já nejsem kamenného srdce – já dobře vím o všem, co lidé dělají“. Vím o tvém:
  • změknutí srdce
  • o pokoření se přede Mnou
  • o roztržení roucha (zoufalství a zděšení)
  • o pláči před Bohem.
• O tom všem vím, vše oceňují a na vše budu reagovat.
• To je nesmírně povzbudivé: Také já jsem slyšel, říká Nejvyšší – vše, co jsi se modlil.
• Bůh velmi oceňuje zvláště pokoření se.

28 Hle, připojím tě ke tvým otcům a odebereš se do svého hrobu v pokoji. Tvé oči neuvidí nic z toho zla, které přivedu na toto místo a na jeho obyvatele. Podali tedy králi zprávu. 

• Uspokojila by mě takováto odpověď? Umíral bych spokojený, kdybych věděl, jaké katastrofy dopadnou na další generace?
• Možnost nějak globálněji Boží rozhodnutí zvrátit, zřejmě již neexistovala.
• Jak zareagoval Jóšijáš?

29 Král ⁽dal shromáždit⁾ všechny judské a jeruzalémské starší.  30 Pak král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma, kněží, lévité a všechen lid od největšího až po nejmenšího a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinových domech. 

• Král dal shromáždit celý národ a znovu jim přečetl, jak se věci mají, aby pochopili, jak hrozivá je jejich situace.

31 Král stál na svém místě a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým svým srdcem a celou svou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a plnit slova smlouvy zapsaná v této knize. 32 Nato k tomu zavázal všechny, kdo byli v Jeruzalémě a Benjamínovi. A obyvatelé Jeruzaléma jednali podle smlouvy Boha, Boha svých otců. 

• Král udělal maximum – za sebe i za národ. Snažil se národ vrátit na správnou „trajektorii“ – jistě s nadějí, že třeba se tak podaří odvrátit hrozící zkázu.

33 Jóšijáš odstranil všechny ohavnosti ze všech zemí, které patřily synům Izraele. Všechny, kdo byli v Izraeli, nutil sloužit Hospodinu, jejich Bohu. Po všechny jeho dny se neodvrátili od Hospodina, Boha svých otců. 

• Snažil se o maximální očistu. A za jeho života to „fungovalo“.