2. letopisů – kapitola 36 (Jóachaz, Jójakím, Jójakín, Sidkijáš)

Vít Šmajstrla

2. letopisů – kapitola 36 (Jóachaz, Jójakím, Jójakín, Sidkijáš)

1 Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, a ustanovili ho v Jeruzalémě králem místo jeho otce. 

  • Tato opakovaně použitá formulace o aktivitě lidu při ustanovení nového krále navozuje představu, že obyvatelé prosadili následnictví proti něčí vůli.
  • Nebo jde o to, že korunovace se vždy účastnil celý národ.

2 Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce.

  • Nastupoval na trůn mlád, ale na vrcholu sil.
  • Nic dobrého ale během svého kralování nezažil.

3 Egyptský král ho v Jeruzalémě odstranil a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata. 

  • asi 3000 kg stříbra a 30kg zlata; V dnešních cenách (2024) by to bylo 90 + 60 milionů Kč, tedy i pro krále významné výpalné.
  • Rozhodně nebyl autonomním králem, ale vazalem.

4 Egyptský král ustanovil králem nad Judskem a Jeruzalémem jeho bratra Eljakíma. Změnil jeho jméno na Jójakím. Jeho bratra Jóachaza Néko vzal a odvedl ho do Egypta.

  • Jóachazova vláda skončila během tří měsíců. V jakých podmínkách pak žil v Egyptě, nevíme.
  • Jójakím musel být vůči faraonovi ještě povolnější, protože měl bratra v Egyptě jako rukojmí.
  • (Pořád sklízíme ovoce katastrofálního rozhodnutí jinak dobrého krále Jóšijáše).

5 Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha. 

  • Zřejmě vyhodnotil situaci špatně – nepochopil, že katastrofy jsou Božími tresty, ale usoudil, že jsou důsledkem toho, že Jóšijáš následoval špatného Boha.

6 Vytáhl proti němu babylonský král Nebúkadnesar a svázal ho bronzovými okovy, aby ho odvedl do Babylona.

  • Začala závěrečná katastrofa – ukázalo se, že vazalství vůči Egyptu nebylo dobrou volbou (ale nikdo neměl na vybranou), neboť v oblasti vznikla nová, mimořádně mocná Babylónská říše.

7 Některé z předmětů Hospodinova domu Nebúkadnesar odnesl do Babylona a dal je do svého paláce v Babyloně. 

  •  Nebúkadnesar neměl vůči Hospodinu žádný respekt. Nebál se ukořistit chrámovou výbavu.
  • Nechápal, že si jej Hospodin používá jako svou metlu; domníval se, že se o vše zasloužil kvalitou své politiky.

8 statní Jójakímovy činy a jeho ohavnosti, které páchal, a co bylo shledáno proti němu, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Po něm se stal králem jeho syn Jójakín. 

  • Není upřesněno, co se s Jójakímem stalo ani, jak v šestatřiceti letech zemřel. Pouze to, že byl zlý.

9 Jójakínovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.

  • dle TM; jeden h. rkp., některé rkpp. LXX a Pš: osmnáct;
  • Kdyby Jójakínovi bylo při nástupu na trůn osmnáct, musel by ho otec mít v osmnácti letech. Proč ne.
  • Spíše ale šlo o osmileté dítě, jak je uvedeno v první variantě překladu.
  • Páchal zlo, ale moc šancí na změnu kurzu se mu nedostalo.

10 Na přelomu roku poslal král Nebúkadnesar a odvedl ho do Babylona spolu se vzácnými předměty Hospodinova domu. Králem nad Judskem a Jeruzalémem ustanovil jeho bratra Sidkijáše. 

  • [dle 2Kr 24,17 byl Sidkijáš strýcem Jójákína; výrazu bratr lze rozumět v častém širším významu slova: příbuzný;
  • Moc si svého kralování neužil – po třech měsících skončil (podobně jako jeho dědeček Jóachaz) jako rukojmí – jen místo Egypta, tentokrát v Babylóně.
  • Na trůn byl dosazen další z bratrů.

11 Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. 

  • Království stále existovalo, i když bylo „vyplundrované“ a pokořené. To, že autonomie králů bylo omezená a že byli omezování vazalskými smlouvami, ale nebylo nic výjimečného.

12 Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha, a nepokořil se před (slovy proroka Jeremjáše z Hospodinových úst.)

  • n.: + která byla; n.: prorokem Jeremjášem, který mluvil z H. příkazu;
  • Celá Jeremjášova kniha je specifická tím, že prorok od počátku babylónské invaze zdůrazňoval, že katastrofy jsou Božím trestem a správnou reakcí je poddání se.

13 Také se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který ho nechal přísahat při Bohu. Zatvrdil svou šíji a  své srdce, (takže se) nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele. 

  • h.: + zatvrdil (jiný h. synonymní výraz); 
  • h.: od navrácení; n.: a nechtěl se obrátit;
  • Jeremjášova zvěst byla zcela proti proudu všeho, co v dějinách Židé zažili – doposud to vždy „fungovalo“ tak, že když se pod trestem pokořili a hledali Hospodina, nepřátele nakonec porazili.
  • Nyní naopak bylo známkou poslušnosti nepřátelům neodporovat.
  • A vzpoura proti Babylóňanům byla zároveň vzpourou proti Hospodinu.
  • Navíc zřejmě hrálo roli i to, že Sidkijáš při vzpouře porušil přísahu, kterou mu Nebúkadnesar vnutil.
  • Nebúkadnesar si totiž vynutil přísahu při Hospodinu, což je vážná věc.
  • Na čí pomoc při své vzpouře Sidkijáš spoléhal? Ze slov „Zatvrdil svou šíji a  své srdce, (takže se) nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele“ se zdá, že na Hospodinovu ne – že král Hospodina za Boha nechtěl, nechtěl Jej poslouchat.
  • Buď tedy Sidkijáš:
    • Vůbec nechtěl patřit Hospodinu a hledal si bohy jinde
    • Nebo u Hospodina nějakým způsobem zůstal a pouze odmítl koncept, že Boží vůli je neprotivení se.
  • Jak uvidíme dále, správně je první varianta.

14 Také všichni předáci kněží a lid se zpronevěřili mnohou věrolomností podle všech ohavností  pohanských národů a znečistili Hospodinův dům, který on posvětil v Jeruzalémě. 

  • Král nebyl ve svém odpadnutí sám – celý dvůr, dokonce kněží a také celý lid se obrátili k cizím Bohům.
  • Dost možná začali přejímat božstva babylónská.
  • Chrám začali přeměňovat v modlářskou svatyni.

15 Hospodin, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, (stále znovu) posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem.

  • (jediné použití této vazby (stále znovu“ mimo Jr.)
  • (h. výraz je více užíván o Božím příbytku v nebesích, pouze zde a Sf 3,7 vztaženo na jeruz. chrám);
  • Boží trest nepřišel „z čistého nebe“ – varování byla četná a výrazná. Přicházela znovu a znovu.
  • Důvodem varování byl soucit – Bůh rozhodně po trestání svého lidu netoužil a snažil se mu za každou cenu předejít.
  • Bůh měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem: Nepřál si utrpení lidu ani zničení chrámu.

16 Oni si však z Božích poslů (tropili žerty,) pohrdali jeho slovy, posmívali se jeho prorokům, dokud  nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení.

  • n.: takže (vystoupila);
  • Reakce na Boží varování byla hrozná – dokonce se nehovoří ani o protivenství, ale o  tropení žertů, pohrdání a posmívání. Takováto arogance Boha rozlítila a to způsobem, který byl nezvratný.

17 Přivedl na ně chaldejského krále a ten zabil jeho mládence mečem v domě jeho svatyně. Neměl soucit s mládencem, pannou, starcem ani sešlým věkem, Bůh vydal všechny do jeho ruky. 

  • Zkáza byla všeobecná. Hospodin neušetřil nikoho.

18 Všechny předměty Božího domu, velké i malé, poklady Hospodinova domu i poklady krále a jeho knížat, to vše odnesl do Babylona. 19 Spálili Boží dům, strhli jeruzalémské hradby, všechny jeho paláce spálili ohněm a všechny jeho vzácné předměty zničili. 

  • Bůh bez milosti dovolil (spíše inicioval) i úplné vyrabování a likvidaci chrámu a celého Jeruzaléma.
  • Víme z knihy Jób, že pokud Bůh nesníží hradby chránící jeho svaté, satan se jich nemůže ani dotknout. V tomto případě Bůh ochranné hradby nechal snížit skoro úplně.

20 Ty, kteří zbyli po meči, odvedl do Babylona a byli otroky jeho a jeho synů až do začátku kralování království perského,

  • Ochranné duchovní hradby ale nebyly sníženy zcela – Hospodin nedovolil úplný zánik jeho vyvoleného národa.
  • Součástí trestu bylo vyhnanství přeživších.

21 aby se naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, dokud země nenahradila svůj odpočinek. Po celou dobu svého zpustošení odpočinula, až se naplnilo sedmdesát let.

  • h.: své soboty; 
  • Nic se nedělo „neplánovaně“ nebo bez Boží kontroly; Bohu se nic nevymklo z rukou. Vše pevně zůstávalo součástí odvěkého Božího plánu spásy.
  • A také se vše odehrávalo přesně tak, jak prorokoval jeden z těch vysmívaných a pohrdaných Božích poslů.
  • To, že si země vynahrazovala zanedbávané soboty je zvláštní – ukazuje to, že velikost a délka trestu souvisí s velikostí a délkou naší neposlušnosti.

22 V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova: 

  • Vše se dělo podle Božího rozhodnutí – když byl trest odpykán, Bůh zařídil změnu politických poměrů a ihned po nastolení nového vladaře jej Nejvyšší ponoukl k umožnění obnovy.
  • Vidíme, že vladaří mocných říší byli nástroji v Boží ruce – Nebúkadnesar, král babylónské veleříše nástrojem trestu, Kýros, král perské veleříše nástrojem obnovy. Oba měli o Hospodinu poměrně jasné povědomí.

23 Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu — Hospodin, jeho Bůh, je s ním — ať jde. 

  • Kýros si vzal obnovu Chrámu dokonce jako osobní úkol od Hospodina.
  • Podmínky pro návrat nemohly být nastaveny vstřícněji, jak víme také z knih Ezdrášovy a Nehemjášovy. (Pokud není Ezdráš knihy Letopisů přímo nenapsal)
  • Zde kniha nečekaně končí. Je jasné, že autor psal svou knihu až po konci (nebo ke konci) babylónského zajetí .

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení