Efezským – kapitola 3

 

1 Z toho důvodu já, Pavel, ⁽vězeň Krista Ježíše pro vás pohany — 2 pokud⁾ jste vskutku slyšeli o správě Boží milosti, jež mi pro vás byla dána, 

• n.: jsem vězeň … pohany. Pokud … (Lépe je však pokládat vv. 2-21 za vsuvku, v níž Pavel opodstatňuje svoji prosbu.) 
• Dozvídáme se, že Pavel píše dopis z vězení.
• Že je ve vězení kvůli pohanům. Jak to? Zřejmě proto, že byl uvězněn v Jeruzalémě, když byl obviněn, že do židovského chrámu přivedl pohany. I během svého pobytu v Efezu zažil Pavel četná protivenství.
• Lze ale chápat i obecněji – kdyby Pavel nebyl ve zvěstování evangelia pohanům tak aktivní, pravděpodobně by ve vězení nikdy neskončil.
• Pokud jste vskutku slyšeli o správě Boží milosti, jež mi pro vás byla dána: Pavel jakoby zpochybňuje opravdovost víry Efezanů – dostal jsem pro vás zprávu (myslím opravdu zprávu se „z“) o Boží milosti. Jestli jste ji opravdu pochopili a přijali, pak je to v pořádku. Je ale možné, že jste to ve skutečnosti „nepobrali“ a na křesťany si jen hrajete.
• (Zřejmě jeho pochybnosti byly dány tím, že se pohané snažili připodobnit židům, čímž ovšem dávali najevo, že Pavlovu zvěst nepochopili).
• Pavel tuto zprávu pro pohany dostal (byla mu dána) od Boha – byl pověřen úkolem jim ji přinést.
• Nyní ke správě Boží milosti: Pavel dostal tuto informaci (ve zjevení, jak uvidíme dále) a byl pověřen tím, aby se o tuto informaci staral, aby s ní moudře nakládal, aby ji rozšiřoval – souhrnně aby ji spravoval.

3 ^[že^] mi bylo ve zjevení oznámeno tajemství, jak jsem o něm předem krátce napsal.

• n.: výše;
• Takže Pavel spravuje Boží milost – nyní se dozvídáme, že se Pavlovi dostalo zjevení, ve kterém mu bylo oznámeno tajemství.
• O této skutečnosti již adresáty někdy předtím informoval.
• Jsme zvědaví, o jaké tajemství jde.

4 Z toho můžete při čtení poznat, ⁽že rozumím tajemství⁾ Kristovu, 

• ř.: mé porozumění v tajemství;
• Pavel ještě tajemství neříká – nejprve předesílá, že při čtení jeho dopisu musí všem zřejmé, že to zjevené tajemství pochopil. No, uvidíme – řeklo by se.

5 Které v jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno tak, jak to nyní bylo Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům,

• n.: generacích;
• ř.: synům lidí; 
• To tajemství je podle Pavla naprosto nové. Dříve známo nebylo.
• Zveřejněno bylo až po letnicích, kdy je Duch Svatý zjevil apoštolům (Pavel je jedním z nich) a novozákonním prorokům.

6 že totiž pohané jsou spoludědicové a údy téhož těla a spoluúčastníci toho zaslíben v Kristu Ježíši skrze evangelium, 

• „Konečně“ se k avizovanému tajemství dostáváme, dozvídáme se, o co jde.
• Pohané jsou spoludědicové – nám tato informace tak tajemná a přelomová nepřijde, ale to je dáno tím, že sami pohany jsme. Pavel ale byl Židem a v židovském prostředí (původně) působil. A pro Židy je tato informace naprostou „bombou“. To by je předtím ani ve snu nenapadlo. Vždyť vše, v čem žili, ukazovalo tím směrem, že mimo židovský národ spása není možná.
• Židé byli ti, kdo zdědili spásu – a nyní je jim odhalena naprostá novinka: Že se to netýká pouze jich, ale že spása je dostupná i pohanům.
• Údy téhož těla: Židé jsou údy Božího těla. To už věděli – nyní se dozvídají, že v tom nejsou sami – pohané k tělu patří stejně jako oni.
• Spoluúčastníci toho zaslíbení: Bůh židům (za)slíbil celu řadu věcí. A opět je jim sdělena přelomová informace, že tyto sliby se nevztahují výlučně na ně.
• Jak se to mohlo stát, že se dědictví, sliby a připojení k Božímu tělo rozšířilo i na pohany? Nijak jinak, než v Kristu Ježíši skrze evangelium se to stát nemohlo.
• Nebýt Ježíše Krista nikdy by k žádnému rozšíření na pohany dojít nemohlo – vždyť k Bohu se bylo možno přiblížit pouze skrze židovskou bohoslužbu, skrze stále opakované zvířecí oběti a skrze dodržování Zákona. Na to pohané nikdy neměli šanci dosáhnout . Až Kristova oběť byla dostatečná k tomu, aby mohla pomoci i ne-židům.

7 jehož služebníkem ⁽jsem se stal⁾ podle daru Boží milosti, ⁽která mi byla dána^) (v souladu s působením⁾ jeho moci.

• n.: jsem byl učiněn;
• Služebníkem čeho se Pavel stal? Služebníkem evangelia. Co to znamená? Pavlovým posláním, zaměstnáním, náplní jeho života se stalo o evangelium pečovat, teologicky jej rozpracovat, ale hlavně předávat je ne-židům. Někdo je služebníkem
• Každý je služebníkem něčeho nebo někoho. Lidé považují za důležité nejrůznější věci – těm se pak věnují a rozvíjejí je. Mnoho lidí slouží samo sobě, ale mnoho lidí také slouží vyšším věcem. Spektrum toho, čemu lidé slouží, je nezměrné. Rudolf Höss od ďábla dostal poslání zabít co nejvíce Židů. Věnoval se tomu intenzivně a „oddaně“.
• Pavel byl (Bohem) „jmenován“ služebníkem dobré zprávy o Kristově smrti a vzkříšení. Jeho povaha mu umožnila, že se tomuto poslání s mimořádným nasazením.
• Dostat svěřen takovýto úkol není maličkost. Není to pro každého – jde o dar, jde o Boží milost. Pavlovi se dostalo toho daru a té milosti, že mu byl svěřen tento mimořádně náročný a bezprecedentní úkol.
• Bůh společně se jmenováním dává ke svěřenému úkolu i výbavu. A vůči ustanovenému služebníku pak synergicky působí svou mocí. Člověk kráčí v proudu Božího Ducha, který jej v jeho práci podporuje.
• To nečiní svěřenou práci lehkou (Pavlův život byl vše, jen ne lehký), ale Boží synergické působení nelze přehlédnout.

8 Mně, nejmenšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych zvěstoval pohanům Kristovo nevystižitelné bohatství

• Pavel nepřestává žasnout, že úkol zvěstovat pohanům o Kristu byl svěřen právě jemu.
• Víme, jak byla Pavlova služba náročná, co všechno při ní Pavel prožil. Přesto ji stále považuje za milost, tedy nezasloužená přízeň. Když je nám dána možnost pro Boha „něco udělat“, není to proto, že by se Bůh bez nás nemohl obejít, ale proto, že nám dává šanci „se zapojit“.
• Zvěstoval evangelium pohanům byla zcela nová „disciplína“ – to před Pavlem ještě nikdo nezkoušel. Židovské náboženství není misijní, Židé sice proselyty přijímali, ale nijak horlivě je „nerekrutovali“.
• Stát se židem bylo „na dlouho“ (otázka více generací) a pro některé pohany to nebylo možné vůbec.
• To, co Kristus udělal, bylo nevystižitelným bohatstvím: Opravdu není lehké pohanům vysvětlit celý rozsah (celou hloubku a šířku, délku i výšku) Kristova díla.
• Pavlovi se to podařilo skvěle – zvládal svůj úkol po teoretické i praktické stránce.

9 a objasnil ^[všem^], jaká je správa toho tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž všechno stvořil.

• ř.: osvětlil;
• Víme, že tato věc nebyla dříve známa – Bůh ji lidem zatajoval, šlo o tajemství. Majitelem tohoto tajemství byl Bůh, u něho bylo po staletí ukryto.
• Nicméně ve správnou dobu Bůh usoudil, že je na čase toto tajemství lidem prozradit.
• On o něm rozhodoval – jako Tvůrce všeho má plnou autoritu se svým tajemství nakládat (spravovat je), jak uzná za vhodné.

10 Skrze církev se tak nyní má stát známou vládám a autoritám v nebesích přerozmanitá Boží moudrost,

• Bůh je moudrý. Jeho moudrost je komplexní, pestrá, více než rozmanitá. Není jednostranná.
• A Bůh si svou moudrost nechce nechávat pro sebe – chce ji dávat ve známost. Komu?
• Vládám a autoritám v nebesích – jde o duchovní vysoce postavené bytosti s vekou autoritou. Andělské, ale možná i démonské.
• Bůh chce, aby se tyto bytosti dozvěděly tuto doposud tajenou skutečnost (že spása se týká i pohanů, vztahuje se na celé lidstvo).
• To, že Bůh zařídil (skrze Krista) pro lidi spásu univerzálně bylo neuvěřitelně moudré.
• Jak Bůh chce toto tajemství duchovním mocnostem sdělit? Je to nečekané, ale má se to stát skrze církev. Církev má být nositelem této doposud tajené a šokující zvěsti. Má ji přinést lidem, ale i andělům a démonům. Svou existencí a svým zvěstováním.
• Když andělé a démoni sledují církev – vše, co se v ní děje a co dělá, s údivem odhalují, jak to Bůh se spásou lidí má vymyšlené. Teprve na církvi to začínají odhalovat a chápat.
• Církve je tím ukazatelem – když nebeské mocnosti sledují církev, začíná jim docházet celá hloubka Božího plánu spasení lidstva.
• Boží moudrost je přerozmanitá – tedy rozhodně ne jednoduchá. Má řadu vrstev a je pestrá. Boží plán na spásu lidstva je neuvěřitelně komplexní a vychytaný.

11 podle ⁽odvěkého úmyslu, který⁾ uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. 

• n.: věčného předsevzetí, které
• Bůh měl svůj plán připravený od samého počátku. Ještě v době, než vůbec začal s „tvořením“, už věděl, jak bude postupovat. Nikdy nebyl zaskočen, nikdy se mu nic nevymklo z rukou.
• Centrem Božího plánu spásy lidí byl vždy Kristus.

12 ⁽V něm smíme otevřeně⁾ a s důvěrou skrze ⁽jeho víru⁾ přistupovat k Bohu

• ř.: v němž máme otevřenost / smělost (… a přístup);
• n.: jeho věrnost; n.: víru v něho;
• Byl to Kristus, kdo nám umožnil k Bohu přistupovat. Bylo to v Něm. On a pouze On. Jinak bychom se k Bohu přiblížit nemohli „ani na sto honů“.
• Bylo to skrze Kristovu víru – protože On věřil Bohu (taky Jej neviděl, jako Jej ani my nevidíme) a ve víře a v poslušnosti se obětoval.
• Nejen, že můžeme k Bohu přistupovat, ale můžeme to dokonce činit:
  • otevřeně: Pavlík překládá:  v němž máme smělost a přístup v důvěře, ESV  in whom we have boldness and access with confidence, ř:  την παρρησιαν και την προσαγωγην  εν  πεποιθησει
  • παρρησία, ας, ἡ  [parrésia] je poměrně známé řecké slovo: 1. otevřenost (v ústním projevu); neohroženost; (blíží se někdy k význ.:) pravomoc 2. veřejnost 3. svoboda, volnost; důvěra (před Bohem) 4. (ἐν) παρρησίᾳ svobodně, bez zábran; neohroženě, s důvěrou; veřejně ¦ ἐν παρρησίᾳ εἶναι být veřejně známý ¦ μετὰ παρρησίας otevřeně, s odvahou [31] K Bohu tedy přistupujeme s uvolněnou smělostí, bez strachu. Zřejmě něco jako dítě přistupuje k Otci.
  • πεποίθησις, εως, ἡ  [pepojthésis]: důvěra; sebevědomí, (vnitřní) jistota; důvod důvěry [6] Velký rozdíl proti parresii nevidím, musel bych mít hlubší povědomí o řečtině.
  • Dá si asi říci, že k Bohu můžeme přistupovat směle, beze strachu a nejistoty, jak u Něho
• Vše se samozřejmě, jak je v tomto verši dvakrát zdůrazněno děje výhradně v Kristu. Dokonce naše víra je Jeho. On sám ji měl a nám ji daroval.

13 Proto žádám, abyste neklesali na mysli kvůli mým soužením pro vás, neboť to je vaše sláva. 

• n.: prosím;
• n.: neochabovali; 
• Jak to souvisí s předchozím textem? Pavel mluvil o smělém přistupování k Bohu. Nyní říká, že je ve vězení kvůli Efezanům, že to tam má těžké. Že to ale není důvod k tomu, aby z toho byli depresivní.
• Možná ve smyslu: Bez ohledu na obtížné okolnosti, ve kterých se nacházím, mám stále smělý přístup k Bohu. Okolnosti mu toto vzít nedokázaly.
• Bohu se nic nevymklo z rukou, ani moje vězení není nehodou. Ať tedy ani vám smutek nad mým osudem nevezme radost z toho, že můžete přistupovat k Bohu.

14 Z toho důvodu ⁽klekám na⁾ kolena před Otcem ^[našeho Pána Ježíše Krista^], 

• Pavel je nadšen svým textem. Káže sám sobě: Skutečnosti, o kterých píše, ho samotného povzbuzují, unášejí a uvádějí do nadšení. (Dělá to Duch Svatý).
• Tato situace není vzácná – to, že člověk „káže sám sobě“, je sám povzbuzen a „nesen“ tím, co říká, není neobvyklé.
• Pavla úvahy o tom, jak úžasný je Boží plán spásy lidstva a jak nám Kristus zajistil přístup k Bohu přivedly na kolena – nyní se začíná modlit za Efezské, potažmo za všechny čitatele tohoto dopisu.

15 po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi,

• Začíná „charakteristikou“ Boha jako Otce našeho Pána Ježíše Krista.
• Po kom mají svá jména všechny rodiny? Po Kristu nebo po Otci?
• A o jakých rodinách se vůbec hovoří? Jde o rodiny nebeské i pozemské.
• Na zemi lze za rodinu považovat leccos – od našeho vnímání otec, matka, děti, přes multigenerační rodiny až po široké pojetí rodiny jako klanu nebo kmene.
• Každý do nějaké užší či širší rodiny patří.
• Jaké rodiny mohou být v nebi? Jsou v nějakých rodinách sdružováni andělé? Archandělé, cherubové, serafové, apod.? Nebo se může jednat o spasené svaté, ať už starozákonní nebo novozákonní, kteří by se v nebi zase začali sdružovat do rodin podobně, jak byli zvyklí „dole“?
• Co říkají učenci?
  • Verš ukazuje na univerzální Boží otcovství vůči všemu stvoření – vůči lidem i duchovním bytostem. Všichni odvozují svou identitu od Boha. Všichni jsou Bohem adoptováni.
  • Verš ukazuje na nebeskou hierarchii andělů.
  • Verš ukazuje na spojení mezi církví pozemskou a nebeskou (již zemřelí věřící). Ukazuje, že v nebi jsou shromážděni věřící všech dob a časů.
  • Verš hovoří o nebeské radě zmíněné např. v knize Jób.
  • Jde o symbolické vyjádření Boží univerzální autority nade vším stvořením.
• Všichni se nějak shodují, že jde o Boží univerzální otcovství a o Jeho vládu nade vším stvořením bez výjimky.

16 aby ⁽vás podle bohatství své slávy posílil mocí⁾ skrze svého Ducha na vnitřním člověku, 

• Pavel pokračuje ve své modlitbě vkleče. Zatím jen hovořil o Božím univerzálním otcovství.
• Nyní prosí za první konkrétní věc: Aby adresáty posílil mocí na vnitřním člověku. Dozvídáme se tedy řadu věci:
  • Že v nás existuje vnitřní člověk. Co, resp. kdo to je? Jsme to my, naše já, naše osobnost. Pavel prosí Boha, abychom byli pevní, stabilní – tedy abychom se snadno nehroutili, nekolísali. Jak vypadá labilní a jak stabilní člověk chápeme všichni.
  • Tendenci se hroutit někdy máme všichni. Důležité ale je takový nebýt, slabosti a okolnostem se nepoddat. K tomu potřebujeme Boží pomoc.
• To je základní myšlenka tohoto verše, této Pavlovy modlitby. Je zde ale několik dalších pobočných myšlenek, které Pavel na tu základní (jako obvykle) navěšuje:
  • Pokud nám Bůh pomůže a našeho vnitřního člověka posílí, dělá to podle bohatství své slávy: Boží sláva je veliká a je jí mnoho. Tím, že nás Bůh posiluje, svou slávu ještě rozšiřuje. Andělé si říkají: Viděls, jak Bůh posílil toho a toho křesťana? To je něco úžasného! – a Boží sláva se šíří dále.
  • Bůh nás posiluje svou mocí. K našemu posílení je zapotřebí nadpřirozený a mocný Boží zásah. Ne každý může člověka posílit, k tomu je zapotřebí mít k tomu moc. I kdybych já někoho posílit chtěl, nedokážu to.
  • Bůh to dělá (jako ostatně vše na této zemi) skrze svého Ducha.

17 aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce,

• n.: se usadil (ř. aorist) 
• n.: mající dobrý základ; 
• Druhá a třetí věc, za které se Pavel modlí (první bylo posílení vnitřního člověka):
• aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích: Jak to probíhá? Jak Kristus přebývá v našich srdcích? Jde zřejmě o silné povědomí Kristovy přítomnosti v nás. Jsem si jist, že Kristus je se mnou, ve mně, blízko mně.
• Přebývat znamená bydlet. Chceme, aby v nás Kristu (Duch Svatý, Bůh) bydlel. Pokud si naše nitro představíme jako byt, chceme, aby se k nám Duch Svatý nastěhoval, aby s námi byl v tak úzkém obecenství jako je nám spolubydlící. Spolubydlící v jedné domácnosti o sobě vědí prakticky vše.
• Duch Svatý v nás sice bydlí „doopravdy“, fyzicky, nicméně vidět to není. Duch svatý je duchovní bytostí a komunikuje s naším duchem. Proto v nás přebývá skrze víru.
• abyste byli zakořeněni a založeni v lásce: Výraz zakořeněn je z oblasti rostlin – rostliny vč. stromů čerpají kořenovým systémem vodu a živiny ze země. My tedy máme obdobným způsobem čerpat z lásky. Co to znamená? Připomínat si Boží lásku, připomínat si, že láska dává všemu smysl. Bez lásky je všechno prázdné, jak píše Pavel 1K13. Pokud je motivem čehokoliv něco jiného, než láska, je to k ničemu.
• Být v lásce založen je něco podobného. Jde o výraz spíše ze stavebnictví: θεμελιόω  [themelioó]¹
  (fut. θεμελιώσω, aor. ἐθεμελίωσα, pf. pas. τεθεμελίωμαι) položit základy; založit; upevnit [5 výskytů].
• Jako základy domu musí být zahloubeny a propojeny hluboko do země, musí být naše srdce důkladně a do hloubky propojeno s Boží láskou.

18 a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, 

• Čtvrtá Pavlova modlitba:
• Za schopnost věřících něco pochopit. Že člověk něco nechápe, je běžné. Pak se mu najednou rozsvítí, dojde mu to. Běžné je to při studiu, zvláště např. matematiky.
• Ale velmi dobře si pamatuji, jak mi postupně během let docházely některé duchovní pravdy. Bylo to jako „osvícení“. Nejprve jsem to nevěděl, pak najednou ano. Věci do sebe zapadly, začaly dávat nový smysl.
• O duchovní pravdě zde Pavel také mluví.
• Křesťané ji mají pochopit se všemi svatými: Buď tedy mají efezští křesťané „dohnat“ ostatní věřící, kteří už tyto věci dávno vědí, nebo si Pavel přeje, aby tuto novou pravdu pochopili všichni. O co tedy jde? Co mají (máme) pochopit?
• Jaká to šíře a délka a výše a hloubka: Jde o pochopení všech rozměrů, o komplexní a hluboké pochopení. Čeho?

19 a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.

• Jde komplexní pochopení všech rozměrů Kristovy lásky. To je jistě „výzva“. Pochopit ve všech rozměrech, co a proč udělal Kristus pro lidi, je opravdu nesnadné. To opravdu hlava „nebere“; přesahuje to schopnosti našich mozků. Jde o věc tak mimořádnou, tak přemáhající, že když o ní člověk hlouběji přemýšlí, jímá ho závrať; začíná mít pocit derealizace.
• Pavel to vyjadřuje slovy, že to převyšuje poznání – pouhým rozumovým poznáním tuto skutečnost opravdu „pobrat“ nelze. Její pochopení vyžaduje pomoc shůry.
• Pokud se nám této pomoci dostane a hlubiny Kristovy lásky nám docházet začnou, dochází k našemu naplnění až do vší plnosti Boží. Co to přesně znamená, není jasné, ale zjevně jde o nějaký životní stav, kdy se „dotýkáme nebes“. Kdy dosahujeme smyslu života, životního cíle, mety; pronikáme do hlubin Božích tajemství. Lze použít více vzletných slov, princip zůstává týž: Bůh nás zve (a pouští) daleko do hlubin poznání.
• O takovéto stavy hlubokého porozumění a naplnění usilují příznivci východních náboženství. Nazývají je různě – jde o nejvyšší stupeň „osvícení“, jakého lze v jejich náboženství dosáhnout. Zde se něco podobného nabízí – důležité ale je je, že toho lze dosáhnout pouze v Kristu. Pouze „meditací“(přemýšlením) o Kristově lásce a díle lze dosáhnout nejvyššího stupně osvícení (abych použil jejich terminologii). Bez toho může jít vždy pouze o náhražky nebo o osvícení falešná.
• Mnoho lidí se samozřejmě domnívá, že meditací a náboženskými úkony se lze k Bohu dobrat „z různých směrů“ – já si to ale nemyslím.

20 Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet,

• n.: moci; 
• Pavel se doposud modlil za čtyři věci:
  • za posílení vnitřního člověka mocí Ducha
  • za přebývání Krista v srdcích věřících (skrze víru)
  • za zakořenění a založení v lásce
  • za všeobecné pochopení všech rozměrů Kristovy lásky.
• To všechno může Bůh udělat svou silou či mocí, pokud ji v nás nechá působit.
• A Pavel konstatuje, že Bůh u těchto věcí nemusí zůstat. Když bude chtít, může toho pro nás udělat více. My máme nějaké představy, co by bylo fajn mít, co bychom od Boha chtěli, o co bychom tak mohli poprosit. Bůh to může udělat, ale může nám také dát věci jiné nebo další; věci, které nám ani nepřijdou na mysl.

21 Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen.

• To je samozřejmě povzbudivá a příjemná představa. Pokud to Bůh udělá (dá nám, oč prosíme, nebo i více), bude to jistě důvod k jeho oslavě.
• To, že Bůh štědře obdarovává církve všech míst a dob, je skutečnost v ponebesí velmi oslavovaná a slavná.

.

.

1. Nejmenuje se podle toho Temelín? ↩︎