3. Mojžíšova – kapitola 4

1 ⁽Hospodin promluvil k Mojžíšovi:⁾

• Tato vazba se v Lv vyskytuje 33×;
• Jde o autentická Boží slova. Tohle Bůh (Ježíš) Mojžíšovi opravdu diktoval. To je opravdu zajímavé. Nečekal bych, že kdybych měl na Boha takto „přímý kanál“, říkal by mi takovéto věci – pokyny pro správné zabíjení zvířat v různých situacích.
• Bůh „nepřestává překvapovat“.

2 Promluv k synům Izraele: Když někdo nedopatřením zhřeší proti jakémukoliv Hospodinovu příkazu o věcech, které se nesmí dělat, a přestoupí jediný z nich: 

• Fascinující a hrozivé je, že možnost, že by někdo zhřešil „dopatřením“, tedy schválně, se vůbec nezvažuje.
• Na druhé straně pojem „nedopatřením“ je poměrně široký: Co je nedopatřením? Omylem? Jistě. Z nedbalosti? Asi ano. Z nevědomosti? Snad. Z lhostejnosti či nezájmu? Těžko říci.
• Chyby se nedopatřením dějí – a důsledky bývají někdy malé, někdy fatální. Když někdo nedopatřením opomene spustit závory, jiný za to zaplatí životem.
• Člověk by možná předpokládal, že v případě obětního řádu, by chyby tak závažné být nemusely – cožpak Nejvyšší neví, že šlo pouze o nedopatření? Cožpak tedy nad věcí nemůže „mávnout rukou“?
• Jistě by mohl, ale nedělá to – jak uvidíme dále, za pochybení trvá na nemalé penalizaci.
• Možná proto, aby věc nebyla zlehčována a odbývána. Kdyby bylo známo, že Hospodin je v dodržování svých příkazů benevolentní, brzy by lidé bohoslužbu začali „flákat“. Proč bych vodil k oběti zvíře bez vady, když Hospodin svůj požadavek na kvalitu nevymáhá? A kněz, když provádí oběť po tisící jistě může být v pokušení svou práci odbýt.
• Poučení pro nás je zřejmé – Boží věci je třeba brát vážně. Chyby se stát mohou, ale je třeba vyvinout maximální snahu o jejich eliminaci. Lehkovážnost a nedbalost naprosto nejsou na místě.
• Co je dále hrozivé je, že jiný důvod, než nedopatření, se vůbec nezvažuje. Že by někdo hřešil úmyslně, vůbec není na stole. Za úmyslné hřešení je jediná odplata a to smrt.
• Élího synové Chofní a Pinchas se při obětech chovali arogantně a zpupně, zneužívajíce své autority – Bůh je nazval ničemníky a zahubil najednou i s jejich otcem, který jim nedokázal nastavit hranice. (První Sameulova).

• A co znamená jakýkoliv Hospodinův příkaz? Desatero? Jistě. Ale že bych nedopatřením sesmilnil se asi stát nemůže (Jákobovi se to stalo s Leou). Že mi „ujede“ pusa s vezmu Boží jméno nadarmo? Zalžu?
• Jak uvidíme dále, spíše se to týká všech možných předpisů této knihy, např. obětního řádu. Udělám chybu při přípravě oběti, nevšimnu si nějaké vady na zvířeti, zapomenu odstranit ledvinu.
• Termín „jediný z nich“ by mohl ukazovat tímto směrem – i opomenutá maličkost v obětním řádu je závažná.
• Není jasné, zda se tento příkaz týká pouze knězových hříchů vzniklých při jeho službě nebo kněze obecně. Mluví se o věcech, které nesmí dělat, tedy o překročení zákazů. Buď tedy ve smyslu: Překročí omylem zákaz nekonzumovat tuk. Nebo ve smyslu: Překročí zákaz nelhat nebo nezávidět.

3 Zhřeší-li pomazaný kněz, ⁽takže padne vina na lid,⁾ za svůj hřích, kterým zhřešil, přivede Hospodinu jako oběť za hřích býčka bez vady. 

• Zdá se tedy, že se druhý verš opravdu týká neúmyslných chyb při obětování.
• Knězova vina v takovém případě padne na lid. Znehodnotí se služba, oběť nebude účinná, hřích zůstane nesmířen. To je hrozivé.
• Pokud by šlo o hřích obecně, bylo by to ještě horší, neboť by to znamenalo, že každý hřích „pastora“ dopadá na všechny jeho „ovečky“.
• To, že za chybu vedoucího platí „podřízení“, je v životě běžné. Chybné rozhodnutí šéfa firmy, může vést ke krachu a ztrátě práce všech zaměstnanců (U nás v Ostravě nedávno zkrachovala firma Liberty zaměstnávající šest tisíc lidí). Chybné rozhodnutí otce má dopad na jeho rodinu, atd.
• Pokuta není malá – jak jsme odhadovali pohybuje se u býčka cena v jednotkách desetitisíců dnešních korun.
• Býčka musel kněz přinést jistě ze svého osobního majetku, nemohl sáhnout po „eráru“ (pokud nějaké společné kněžské stádo vůbec existovalo). Ani nebyl pro takové případy pojištěn.
• Cena za nedopatření byla značná, ale ne fatální. Kněz kvůli tomu jistě nezkrachoval ani nezemřel hlady. Podruhé si ale dal pozor. Škoda tím nahrazena nebyla, ale Bůh byl ochoten celou věci usmířit.
• Nedopatření, kterého se dopustil, mohlo přitom fatální důsledky mít – pokud by Bůh např. nevzal v potaz něčí oběť, mělo by to pro něj mít osudové důsledky.
• Pokud je pokuta citelná, člověk si napodruhé chyby „rozmyslí“, dává si pozor.
• Podle občanského zákoníku u nás ručí zaměstnanec zaměstnavateli za způsobené škody do trojnásobku svého platu (informace bez záruky), což také nejsou malé peníze. Na tyto škody se lze pojistit.
• Jedné zdravotní sestře u nás kdysi spadla ampulka s lékem v hodně několik desítek tisíc – asi by se dalo říci, že jde o typický příklad „nedopatření“. Nic tenkrát neplatila, ale od té doby se již sestry pro podobné případy pojišťují.
• Ještě mě napadají další příklady nedopatření: kolega obrátil firemní škodovku na střechu, já jsem v ní pak zadřel motor. V jednom středisku uklízečka vytáhla ledničku z elektřiny a znehodnotila zkumavky, ve kterých byl rok práce celého týmu výzkumníků
• Lékaři svým pacientům mohou způsobit i při nejlepší snaze škody mnohem závažnější – pro takové případy musí být každý lékař pojištěn.
• Špatné rozhodnutí politika nebo vojevůdce může mít důsledky ještě katastrofálnější – smrt tisíců.
• Píšu to po povodních v září 2024, kdy se diskutuje o tom, že protesty aktivistů zabránily stavbě přehrady Nové Heřmínovy, jejíž existence by mohla zabránit zatopení Opavy. Pokud je to pravda, šlo ze strany aktivistů o chybné rozhodnutí. Jednali jistě v dobré víře, dalo by se tedy mluvit o nedopatření – nicméně nějakou penalizaci by za své rozhodnutí nést měli. Miliardové škody, které povodeň způsobila, jistě nahradit nebudou schopni, citelná pokuta by ale dle tohoto principu na místě byla.
• Poučení pro nás křesťany je nabíledni: Nebrat Boží věci na lehkou váhu, nepodceňovat je a neflákat.
• Boží Syn svou oběť také „neodflákl“, ale naplnil svůj úkol dokonale do nejmenšího strašného detailu.

4 Přivede býčka před Hospodina ke vchodu do stanu setkávání, položí ruku na hlavu býčka a zabije býčka před Hospodinem. 5 Pomazaný kněz vezme trochu krve z býčka a přinese ji do stanu setkávání.

• I za toto nedopatření někdo platí životem. Opět nezapomeňme, že „správně“ by za své nedopatření měl životem zaplatit ten kněz – možnost záměny, přenesení na zvíře, je vůči knězi nezaslouženou milostí.
• Kněz opět musí jasně deklarovat, že se stran hříchu se zvířetem identifikuje (zvíře se identifikuje s ním) a že na něho svůj hřích přenáší. S jeho krví pak přijít před Boha a o odpuštění poprosit.

6 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně. 

• Stále hovoříme o oběti za knězův hřích spáchaný nedopatřením. Vidíme, že opatření je ještě více, než při běžných obětech.
• Krev se na oponu při běžných obětech nestříkala, vždy pouze na oltář. Zdá se, že jde ještě o závažnější věc a s krví je třeba jít ještě více do Boží blízkosti.
• Proč na oponu? Šlo o samou hranici toho, kam si člověk mohl dovolit přiblížit se do Boží blízkosti. Blíže už to nešlo, vejít za oponu bylo pro běžného kněze smrtelné stejně jako pro každého jiného.
• Představuji si dům, ve které bydlí někdo smrtelně nebezpečný. Člověk ví, že jej urazil a že to pro něho bude mít smrtelné následky. Proto se v hrůze a s nekonečnou úctou plazí ke vchodovým dveřím a z povzdálí na ně stříká krev zabitého zástupce s nadějí, že tento dar bude milostivě akceptován a trest smrti vůči němu nebude vykonán.
• Máme nepochybně o Bohu zkreslené představy – Bůh sice je láska, ale jde o jiný druh lásky, než si ve své aroganci myslíme. Bůh, který si nechá až domů nosit krev zabitých zvířat (a t musíme být hodně rádi, že nejde o krev naši) rozhodně není žádný „kamarád z hospody“.
• A ani toho nebylo dosti – Bůh se nezastavil ani před krutou popravou vlastního Syna. To nás sráží do prachu. Tak hrozní jsme my a tak veliká je Boží láska. Vstupovat do Boží blízkosti s krví Jeho Svatého Syna je naše jediná naděje, je to ale třeba dělat se vším možným respektem.

• Proč sedmkrát?
• Sedm je v Bibli číslem dokonalosti. V sedmi dnech byla stvořena země, sedmý den je dnem odpočinutí, sedmička se táhne Písmem jako červená nit
• (a to ponechávám stranou tzv. gematrii, která nalézá sedmičku v Bibli „zakódovanou“ úplně všude. Zda oprávněně nebo neoprávněně, nejsem schopný posoudit).
• Uvádí se, že Kristus prolil na kříži sedmkrát svou krev (při modlitbě v Getsemane, bití vojáky (nebo při nesení kříže), trnová koruna, bičování, hřeby v rukách a nohách, kopí v boku).
• Osobně považuji tuto vazbu (sedm stříknutí krve na oponu – sedm Kristových krvácení) za velmi pravděpodobnou. V křesťanství se se občas vyskytují věci, které jsou „šílené“, až by to mohlo svědčit o jejich pravdivosti.

• Nezapomeňme, že stále hovoříme o oběti kněze za svoje pochybení (které pak druhotně padalo na všechen lid) (Zhřeší-li pomazaný kněz, takže padne vina na lid). Kristus knězem byl a hříchy lidu na něm spočívaly.

7 Kněz dá před Hospodinem trochu krve na rohy oltáře pro vonné kadidlo, který je ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev z býčka vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání. 

• Další „vzorek“ krve je použit také v interiéru stanu (jinak obětování probíhá venku) a jsou jimi pomazány rohy oltáře.
• Jde o kadidlový oltář, tedy menší vnitřní oltář, na kterém se pálilo kadidlo. Kadidlo většinou symbolizuje modlitby (kouř volní a stoupá vzhůru – modlitby jsou Bohu příjemné a také stoupají).
• Krev se tedy nějakým způsobem měla smísit s modlitbami, přidat se k nim, posílit je.

8 Vybere z býčka oběti za hřích všechen jeho tuk — tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, 9 obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami — 10 tak jako se vybírá z býka obětního hodu pokojné oběti — a kněz to bude obětovat na oltáři pro zápalnou oběť.

• Tuk, ledviny a játra patří Bohu, spalují se na oltáři – to platí i zde.

11 Kůži z býčka a všechno jeho maso s hlavou, hnáty, vnitřnostmi a výměty, 12 celý zbytek býčka vynese ven za tábor na čisté místo, kam se vysypává popel, a spálí ho ohněm na dříví; spálí ho tam, kde se vysypává popel.

• Zbytek zvířete (tedy skoro všechno kromě tuku a dvou vnitřností) se spaluje mimo areál Stanu, dokonce i mimo tábor. Jde o čisté, i když „detašované“ místo, kde se také ponechává popel z hlavního obětiště.
• Jakousi skládku, ale čistou.
• Existovalo ještě údolí, kam se vyhazovaly odpadky nečisté.

13 Pobloudí-li ⁽celá pospolitost Izraele⁾ a ta věc bude skrytá před zraky shromáždění, přestoupí-li jediný ze všech Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a proviní se, 14 potom však bude odhalen hřích, kterým zhřešili, přivede shromáždění býčka jako oběť za hřích; přivedou ho před stan setkávání.

• Je řešena jiná, opět speciální situace (předtím to byl neúmyslný hřích kněze) – pobloudění celé pospolitosti. O co může jít? A kdo je pospolitost?
• Pospolitostí se zřejmě myslí všichni členové. Celý národ. Jde také o individuální hřích? To zřejmě ne – když jednotlivec zhřešil, sice se to řešilo, ale ne takto – to by kněží nedělali nic jiného. Drobné krádeže, rvačky, nevěry, rodinné spory, lhaní přece musely být na denním pořádku a měly mechanismy, jakými se řešily.
• Zde musí jít o něco kolektivního: pobloudění znamená společnou ztrátu orientace a vydání se špatným směrem. Kdy pobloudil český národ? Když volil ve čtyřicátém osmém komunisty. Když se v devadesátkách vydal cestou konzumu. Němci pobloudili za Hitlera. Národy bloudí dnes a denně a to včetně dnešního Izraele.
• Snad tedy nějaká masová slepota, kdy se národ společně vrhá špatným směrem. Patří sem přímo odvrácení se od Hospodina? Třeba masová účast na pohanských festivalech? To je již extrém.
• Možná z tohoto principu vycházeli judští králové (Jóšijáš, Chizkijáš), když po obdobích odpadnutí se snažili národ navrátit k Hospodinu a obětovali přitom „hekatomby“ dobytka.
• Ne – o tenhle případ odpadnutí asi nejde – to by ta věc nebyla skrytá před zraky shromáždění (leda by si lidé své odpadnutí neuvědomovali a pak jim najednou došlo).
• Spíše tedy půjde o nějakou chybu v rituálech, v technologických postupech při přinášení obětí. Někdo přinesl omylem zvíře s vadou, kněz si toho nevšiml, nikdo si toho nevšiml. (To je nesmysl, – na to by se buď přišlo nebo nikoliv – a zvíře by se obětovalo tak, jak je). Nenapadá mě žádný příklad. Je těžko omylem a skrytě porušovat sabat nebo jiné přikázání Desatera apod.
• Snad je tedy myšlen případ, kdy kněží špatně interpretují nějaký příkaz (třeba špatně porcují zvíře a spalují něco, co nemají). Bohoslužba proto nějakou dobu probíhá nekorektním způsobem. Pak jim to dojde, všimnou si toho, nebo interpretaci příkazů doladí.
• Pokud se Bůh skutečně vyjadřuje k takovémuto případu, vlastně říká, že jde o věc závažnou, ale ne fatální. Rozhodně nelze brát tyto věci na lehkou váhu, ale nejde o úplnou katastrofu.
• Pokud se vrátíme k obrazu bohoslužby jako obsluhy jaderního reaktoru, můžeme si představit situaci, kdy některé technologické postupy nejsou prováděny korektně. Někdo si znovu pořádně přečte směrnice a zjistí, že výměna potrubí číslo „1158“ má být prováděna jinak, než je prováděna nyní. Doposud si toho nikdo nevšiml, chyba nebyla fatální, reaktor nevybuchl, ale nad věcí rozhodně nelze mávnout rukou – technologický postup je třeba korigovat.
• A technolog, který byl za chybu odpovědný, je potrestán pokutou.
• Technologické postupy je třeba dodržovat do nejmenších detailů – tomu odpovídá formulace: jediný ze všech Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit.
• Podobenství nesedí v tom smyslu, že chyba v tomto případě pochází z lidu, z pospolitosti, ne od kněží. Snad tedy např. chyba v dodržování šabatu? Stalo se třeba běžnou praxí, že lid o sabatu vařil (že si jídlo nepřipravil dopředu) – pak se to provalilo. Oni to nedělali schválně, pouze nevěděli, že se to nesmí. Tak se musí složit na býčka, aby to dali do pořádku.

14 potom však bude odhalen hřích, kterým zhřešili, přivede shromáždění býčka jako oběť za hřích; přivedou ho před stan setkávání.

• Pro nás je podstatné, že:
  • I neúmyslný hřích zůstává hříchem.
  • To, že je neúmyslný ani to, že se o něm neví, z nás nesnímá zodpovědnost.
  • Poté, co jsou věci odhaleny (dojde nám to, přijde se na to) – je třeba se k věci postavit čelem.
  • Přijmout zodpovědnost a omluvit se.
  • Věci napravit a zaplatit pokutu.
• Když překračuji rychlost, protože jsem si nevšiml značky, nezbavuje mě to zodpovědnosti a povinnosti zaplatit pokutu. A příště už jsem povinen jet v tomto místě správnou rychlostí.

15 Starší pospolitosti položí před Hospodinem ruce na hlavu býčka a někdo býčka před Hospodinem zabije.

• [Zdá se, že sg. v TM vyjadřuje někoho, kdo reprezentuje celé shromáždění (?jednoho ze starších nebo kněze). LXX a Pš mění na pl., jiní na pasivum.]
• Položení rukou na hlavu rovná se přiznání chyby a zároveň její přenesení na zástupce.

16 Pomazaný kněz přinese trochu krve z býčka do stanu setkávání. 17 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem na oponu. 

• h.: z [vzhledem k v. Lv 4,6 (6 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně). asi písařská chyba – srv. chybějící výraz „z krve“ (trochu krve) a „svatyně“]
• Postup je stejný – bez krve věc nelze vyřešit, bez krve se Bůh o odpuštění „bavit“ nebude.

18 Trochu krve dá na rohy oltáře, který je před Hospodinem ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání. 

• Stále krev, krev, krev. Všude možné. Opona musela být v „hrozném stavu“, musela vypadat jako „řeznická zástěra“. Oltář musel být od zaschlé krve úplně černý.
• Prováděli kněží pravidelnou „údržbu“? Prali zástěru? Myli oltáře? Odváželi zaschlou krev? Jak by vypadalo řeznictví, kdyby krev nebyla pravidelně omývána?
• Býk má podle velikosti údajně 35 až 50 litrů krve. Takové množství se u spodku oltáře jen tak nevsákne.

19 Všechen jeho tuk z něj vybere a obětuje na oltáři. 20 Naloží s býčkem jako naložil s býčkem oběti za hřích; tak s ním naloží. Kněz za ně vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno.

• Technologický postup byl stejný – tato věta vlastně mohla stačit, popis nebylo třeba celý postup opět vypisovat.
• Odpuštění bylo dosaženo. Oběť splnila svůj účel.

21 Vynese býčka ven za tábor a spálí ho jako spálil toho předchozího býčka. To je oběť za hřích shromáždění.

22 Když zhřeší předák a nedopatřením přestoupí jediný ze všech příkazů Hospodina, svého Boha, který se nesmí přestoupit a tak se proviní, 23 anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozla,  samce bez vady.

• [2 Pa 29,23 je jediným konkrétním příkladem takové oběti];
• Jde o krále Chizkijáše – máme zde tedy praktický příklad aplikace tohoto příkazu.
• V případě Izraele šlo o všeobecné odpadnutí, které jistě nevzniklo nedopatřením, mladý princ to ale nemohl ovlivnit. Poté, co se ujal vlády se snaží věci dávat do pořádku.
• Zodpovědnost vedoucích je vždy větší, než „obyčejných“ lidí.

24 Položí ruku na hlavu kozla a zabije ho tam, kde se zabíjejí zápalné oběti před Hospodinem. To je  oběť za hřích. 25 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť. 26 Všechen tuk obětuje na oltáři jako tuk obětního hodu pokojné oběti. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích a bude mu odpuštěno.

• [dle vv. Lv 4,10 a 31 je míněn kněz]
• Postupy jsou stejné i u předáků. Zvíře je ale menší.

27 Jestliže někdo z lidu země nedopatřením zhřeší tím, že přestoupí jediný z Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a tak se proviní,

• h.: jedna / jediná duše;
• Jde o někoho řadového, „no name“ osobu.

28 anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozu, samici bez vady, za svůj hřích, kterým zhřešil.

• Oběť je ještě menší. A primárně musí jít o samici.

29 Položí ruku na hlavu oběti za hřích a tu oběť za hřích zabije tam, kde se zabíjejí zápalné oběti. 30 Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře. 31 Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad  smíření a bude mu odpuštěno.

• Postupy a principy jsou stejné.

32 Jestliže přinese na svůj obětní dar beránka jako oběť za hřích, přinese samici bez vady.

• Zřejmě jde o alternativu ke koze jako oběti za neúmyslný hřích obyčejného Izraelce.

33 Položí ruku na hlavu oběti za hřích a zabije ji jako oběť za hřích tam, kde se zabíjejí zápalné oběti. 34 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá ji na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu  ostatní krev vyleje ke spodku oltáře. 35 Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z ovce obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. Tak kněz vykoná obřad smíření za něj, za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno.

• Principy a provedení jsou stejné.
• Spaluje se s ohnivými oběťmi – zřejmě ale nejde o to, že by byl tuk a vnitřnosti „přihozeny“ k jiné oběti, ale o to, že se spaluje, jak je obvyklé.
• Cíl je opět jasný – je třeba vyřešit hřích, vyhnout se trestu. A to je možné. Bůh k tomu připravil cestu.