1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Vezmi Árona a s ním jeho syny i roucha, olej pomazání, býčka pro oběť za hřích, dva berany a koš nekvašených chlebů
- Bůh již dostatečně vysvětlil, co a jako ohledně obětí. Mojžíš již Árona a jeho syny dostatečně zaučil.
- Nyní je načase začít – „spustit reaktor“, zapálit vysokou pec, spustit linku, zkrátka nastartovat bohoslužbu.
- K tomu je zapotřebí uvést personál do funkce.
- Co k tomu budeme potřebovat? Kromě vhodného personálu (Árona a s ním jeho syny) ještě pět věcí:
- roucha
- olej pomazání
- býčka pro oběť za hřích
- dva berany
- koš nekvašených chlebů
- Přijde mi to jako postup v kuchařce: Připrav si velký hrnec, kilo brambor a máslo. Následuje postup.
- Uvidíme, k čemu budou „ingredience“ použity a jaký bude postup této zahajovací slavnosti.
- Dělal se tento postup jen jednou nebo při každém dalším ustanovení dalších kněží (Áronových vnuků atd.)?
3 a svolej celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání.
- Půjde o veřejnou záležitost. Přijít mají všichni.
- Odehraje se u vchodu do stanu.
4 Mojžíš učinil, jak mu Hospodin přikázal, a pospolitost se shromáždila ke vchodu do stanu setkávání.
- Lidé poslechli a přišli.
5 Mojžíš řekl pospolitosti: Toto je to, co Hospodin přikázal udělat.
- Všichni jistě byli zvědaví, co se bude dít. Jistě tušili, že se něco chystá, že ve Stanu bude nastartován nový bohoslužebný proces.
- Podrobnosti ale neznali. Museli být napjatí – jejich dosavadní zkušenosti s Hospodinem byly velkolepé, plné zázraků. Ohnivý a kouřový sloup či mana byly jejich každodenní zkušeností.
6 Nato Mojžíš přivedl Árona a jeho syny a umyl je vodou.
- První dějství začalo: Mojžíš přivádí Árona se třemi syny.
- Svlékají si košile a Mojžíš je symbolicky nebo skutečně omývá. Oplachuje nebo otírá navlhčeným ručníkem.
- Význam je jasný – pro svou budoucí práci musejí být čistí. Tělesná čistota Boha zajímá méně, jde mu jistě především o symbolické vyjádření čistoty od hříchu.
- Jde tedy o zásadu: Když budete chtít dělat tuto práci, potřebujete se před jejím započetím vždy dát do pořádku – zbavit se hříchů.
7 Dal na něj suknici, přepásal ho šerpou, oblékl mu plášť, dal na něj efód, přepásal ho ozdobným pásem efódu a zavázal ho s ním. 8 Položil na něj náprsník a dal do náprsníku urím a tumím. 9 Na hlavu mu položil turban a dopředu na turban vložil zlatý květ, svatou čelenku, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
- Následuje složitý proces oblékání. Kněžský oblek není jednoduchý. Skládá se z deseti součástí.
- suknice
- šerpy
- pláště
- efódu
- ozdobného pásu efódu
- náprsníku
- urím a tumím
- turbanu
- zlatého květu
- svaté čelenky (součásti květu?)
- Vše detailně nadiktováno a vyjmenováno Hospodinem.
- Oblečení v pravém smyslu slova tvořila suknice (kalhoty se nenosily), plášť a turban.
- Ostatní byly ozdoby nebo doplňky:
- šerpa je ozdobný pruh látky šikmo přes tělo. Je dekorační a také souvisí s různými úřady
- efód: Dnes neznáme a nepoužíváme, nemáme ani nic, coby se mu vzdáleně podobalo (snad vojenská taktická vesta?).
- Vyroben z jemně tkaného lněného materiálu, zdoben zlatými nitěmi, modrým, purpurovým a karmínovým barvivem.
- Měl dvě ramenní části, na kterých byly připevněny dva onyxové kameny, každý nesl jména šesti kmenů Izraele (celkem dvanáct jmen).
- Měl ozdobný pás.
- chóšen (náprsník): Byl součástí efódu. Byl zepředu. Šlo o kapsu na předměty. Byl čtvercový a byl připevněn na efód zlatými řetízky. Obsahoval:
- dvanáct drahokamů, reprezentujících dvanáct izraelských kmenů a urím a tumím (svaté losy)
- zlatého květu
- svaté čelenky
- turban měl přes sebe čelenku se zlatým květem – zřejmě ozdobu opět s nějakým symbolickým významem.
- Kněz by tedy dosti „navlečený a ověšený“. Áron musel „koukat“, co všechno na něho Mojžíš navlékl a navěsil.
- Představu určitou máme, neboť v římskokatolické aj. církvích se hodnostáři také oblékají poměrně složitě. Zřejmě do určité míry vycházejí z těchto židovských předpisů. Oblékají albu, štolu, kasulu různých barev, límec, mitru, berlu, pektorál, sutanu, pásy, biret a nevím, co ještě.
- Jaký vůbec je smysl takto složitého oblékání kněží? Proč nemohli sloužit oblečeni civilně či jednoduše? Chtěli vypadat důležitě, napadlo by mě – ale není to pravda. Tohle složité oblékání plné symbolů je Boží výmysl, ne lidský. Proč se můžeme pouze dohadovat.
- Oblečení kněží vyjadřuje:
- příslušnost ke kněžské „profesi“
- důstojnost tohoto úřadu
- „slušné oblečení“ pro setkání s Hospodinem (to, že kněz zastupuje celý národ, všechny kmeny)
- že národ je blízký jeho srdci, že ho má rád
- že kněz hledá pro národ Boží vůli
- chci si na setkání vzít to nejlepší, používám nejdražší materiály.
- Postupné oblékání kněží mi připomíná např. oblékání hlubinných potápěčů nebo astronautů – ti se nejsou schopni dokonale obléci sami, potřebují asistenci. A při oblékání se neodpouští sebemenší chyba – jakákoliv nedokonalost má za následek smrt potápěče nebo astronauta.
10 Pak vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytek a vše, co v něm bylo; posvětil je.
- Olejem došlo k symbolickému posvěcení Stanu včetně interiéru – tedy k očištění a oddělení pro Boha.
11 Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář i všechno jeho náčiní, nádrž i její podstavec, aby je posvětil.
- Oltář, nádrž a příslušné nářadí a nádoby byly posvěceny zvlášť.
- Sedm stříknutí symbolicky vyjadřuje dokonalost a úplnost posvěcení.
12 Áronovi na hlavu vylil trochu oleje pomazání a pomazal ho, aby ho posvětil.
- Áron nebyl z posvěcování vyňat. Týkalo stanu, věcí i lidí – všech a všeho, kdo se měli na službě Bohu podílet.
13 Nato Mojžíš přivedl Áronovy syny, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a přivázal jim klobouky, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
- [na rozdíl od suknice a šerpy odlišný výraz od Áronova (resp. veleknězova) turbanu (v. 9)];
- Suknice a šerpa byly stejné, pokrývka hlavy jiná.
- I tento detail Hospodin Mojžíšovi zdůraznil a vysvětlil. Mojžíš musel klobouky (stejně jako všechno ostatní) podle Božího popisu v předstihu nechat vyrobit (včetně změření obvodu hlav Áronových synů).
14 Potom přivedl býčka pro oběť za hřích a Áron se svými syny položil ruce na hlavu býčka pro oběť za hřích.
- Tohle byl býček určený k očištění výhradně Áronova a jeho synů. Než mohli cokoliv udělat pro ostatní, museli se nejprve dát do pořádku sami. Těžko by mohli posvěcovat lid, jsouce sami špinaví od hříchu.
- To je ostatně obecný princip: Chceme-li přinášet evangelium druhým, musíme nejprve sami přijmout Krista. Nemohu dávat něco, co sám nemám.
15 Když ho zabil, vzal Mojžíš krev a dal ji prstem na rohy oltáře kolem dokola a tak očistil oltář od hříchu. Krev vylil ke spodku oltáře. Tak ho posvětil, když za něj vykonal obřad smíření.
- [podmět není v h. výslovně určen a mnohé překlady spojují s Mojžíšem; zdá se ovšem, že podmětem je Áron, vzhledem k tomu, že při oběti za hřích i zápalné oběti zabíjel zvíře ten, za koho byla oběť přinášena (Lv 1,5; 4,4), nikoliv kněz];
- Oltář byl již pokropen olejem, to ale k jeho dokonalému očištění nestačilo – bez krve to nejde. Bez vylití krve není odpuštění (Žd 9,22).
- Teprve nyní došlo k opravdovému smíření mezi Bohem a Áronem: Bůh akceptoval smrt zvířete jako smrt Áronovu. Za Áronův hřích došlo k potrestání (zástupného) viníka. Mezi Hospodinem a Áronem již nebyl žádný spor, žádný problém, žádná propast.
16 Když vzal všechen tuk, který byl na vnitřnostech, jaterní lalok, obě ledviny a tuk na nich, obětoval to Mojžíš na oltáři.
- Ještě zdaleka nejsme u konce procesu, jehož cílem je učinit Áronovce způsobilými sloužit ostatním.
- Nyní naloží s obětním zvířetem obvyklým způsobem. Jenže nyní tyto kroky neprovádí pro druhé jako profesionál, ale týkají se přímo jeho.
17 Avšak býčka — jeho kůži, jeho maso a jeho výměty — spálil ohněm venku za táborem, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
- Obětoval se jako obvykle pouze viscerální tuk s ledvinami a játry. Celý zbytek zvířete včetně všeho masa se spálil mimo areál Stanu.
- To vše muselo zabrat řadu hodin práce.
18 Potom přivedl berana pro zápalnou oběť a Áron se svými syny položil ruce na hlavu berana.
- Býček byl „zpracován“, dalším krokem byla oběť berana.
- Vložení rukou opět symbolizuje, že beran tam není sám za sebe, ale že zastupuje Áronovu rodinu.
19 Když ho zabil, Mojžíš pokropil krví oltář ze všech stran.
- [podmět není v h. výslovně určen a mnohé překlady spojují s Mojžíšem; zdá se ovšem, že podmětem je Áron, vzhledem k tomu, že při oběti za hřích i zápalné oběti zabíjel zvíře ten, za koho byla oběť přinášena (Lv 1,5; 4,4), nikoliv kněz].
20 Berana rozsekal na jeho díly a Mojžíš obětoval hlavu, díly a lůj. 21 Vnitřnosti a hnáty umyl vodou a Mojžíš obětoval celého berana na oltáři. To byla zápalná oběť pro příjemnou vůni, to byla ohnivá oběť Hospodinu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
- Jde o stejný postup jako v první kapitole týkající se obětního daru
22 Pak přivedl druhého berana, berana zasvěcení, a Áron se svými syny položil ruce na hlavu berana.
- Býček – oběť za hřích, první beran – zápalná oběť, druhý beran – oběť zasvěcení.
- Oběť zasvěcení je zřejmě nový termín (h: miluim?)
- Je to stále složitější.
23 Když ho zabil, vzal Mojžíš trochu jeho krve a dal ji na lalůček Áronova pravého ucha, na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy.
- Zabití zvířete a krev jsou všem obětem společné.
- Krev se dotkla „celého“ Áronova těla a tím je očistila a zasvětila Boží službě.
- Ucho bude symbolizovat nejspíše „vyšší nervovou soustavu“ (řekl bych, že včetně také oka a mozku), palec ruky jednání a palec nohy přemisťování.
- Vše, kam chodím, co dělám, čemu se věnuji, se zaměřuje k službě Hospodinu.
- Tak to mají nastaveno všichni křesťané, neboť každý křesťan je Božím knězem.
24 Nato přivedl Áronovy syny a Mojžíš dal trochu krve na lalůček jejich pravého ucha, na palec jejich pravé ruky a na palec jejich pravé nohy. Potom Mojžíš pokropil krví oltář ze všech stran.
- Uši, palce a oltář přišly do kontaktu se stejnou krví.
25 Vzal tuk, tučný ocas, všechen tuk, který je na vnitřnostech, jaterní lalok, obě ledviny a jejich tuk a pravou kýtu. 26 Z koše s nekvašenými chleby, který byl před Hospodinem, vzal jeden nekvašený bochník, jeden bochník chleba s olejem a jednu placku a položil to na tučné části a na pravou kýtu.
- Příslušné části z druhého berana se spalovaly spolu se vzorky pečiva.
27 To všechno dal do rukou Árona a do rukou jeho synů a zamával tím před Hospodinem jako mávanou obětí.
- Jasně vyjádřili, že je to jejich příspěvek vůči Bohu.
- Vzkaz „mávání“ je jasný: Tohle je určeno pro Tebe, Bože.
- Snad něco ve smyslu videorozhovoru s synovcem v Austrálii, kdy před obrazovkou zamáváš stodolarovkou se vzkazem: Tohle ti posílám, synovče. Vyzvedni se ti v bance.
- Podobně Áron se syny: Tohle je od nás, Bože, to ti posíláme při příležitosti našeho nástupu do služby k tobě.
28 Potom to Mojžíš vzal z jejich rukou a obětoval na oltáři se zápalnou obětí. To jsou oběti zasvěcování pro příjemnou vůni, to je ohnivá oběť Hospodinu.
29 Mojžíš vzal hrudí a zamával jím před Hospodinem jako mávanou obětí. To byl díl z berana zasvěcení pro Mojžíše, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
- Hrudí připadlo Mojžíšovi. Zřejmě aby i v případě kněží byl zachován princip, že část oběti patří tomu, kdo oběť „procesuje“.
- Další generace kněží zřejmě již ustanovovala sebe sama.
30 Mojžíš vzal trochu oleje pomazání a trochu krve, která byla na oltáři, a stříkl na Árona a jeho roucha a na jeho syny a roucha jeho synů s ním. Tak posvětil Árona a jeho roucha a s ním jeho syny a roucha jeho synů.
- Olej a krev udělaly svoji „práci“ – kněží byl konečně svatí a schopní služby.
- Roucha ovšem rychle ztratila svou čistotu – byla nyní „zašpiněná“ od krve a mastná od oleje.
31 Mojžíš řekl Áronovi a jeho synům: U vchodu do stanu setkávání uvařte maso a snězte ho tam s chlebem, který je v koši zasvěcení, jak jsem přikázal: Snědí ho Áron a jeho synové. 32 To, co z masa a chleba zbude, spálíte ohněm.
- LXX, Pš a Tg čtou jako: mi bylo přikázáno;
- Toto jídlo bylo nedílnou součástí celého obřadu. Opět to muselo trvat hodiny, než se maso uvařilo, bylo snězeno a zbytky spáleny. Lid zřejmě vše sledoval.
33 Ze vchodu do stanu setkávání neodejdete po sedm dní, až do dne, kdy se naplní dny vašeho zasvěcování, neboť za sedm dní budete zasvěceni.
- h.: on naplní vaše ruce;
- Takže nikoliv – ještě nebylo zdaleka hotovo. Technologický proces posvěcování potřeboval „zrát“, potřeboval čas. Nešel uspěchat.
- Co tam Áron a jeho tři synové dělali? Seděli ve vchodu? Bavili se s lidmi? To těžko – lidé byli nesvatí. Četli si? Zřejmě obětovali další zvířata každý den? Možná udržovali oheň i přes noc?
- Na noc se někam odcházeli vyspat nebo spali také na místě? V dalším verši je uvedeno, že spali na místě.
- Odejít se vyspat domů by znamenalo si svou těžko získanou svatost zase „pokazit“.
- Některé věci se s Bohem zjevně nedají uspěchat. V dnešní „instantní“ době je to dosti nepředstavitelné. Kdo si někdy oddělil několik dní nebo dokonce týden) na hledání Boží tváře např. někde na chatě, ví, jak náročné to je. Dlouho se „nic neděje“, čas se táhne.
- Představa týdne stráveného ve dne v noci na veřejném místě je náročná.
- Na záchod nicméně odskakovat museli.
34 Jak (se stalo) dnes, tak Hospodin přikázal jednat, abyste pro sebe získali smíření. 35 U vchodu do stanu setkávání zůstanete ve dne v noci po sedm dní a budete (konat Hospodinovu službu,) abyste nezemřeli, neboť tak mi bylo přikázáno.
- h.: zachovávat / střežit H. stráž;
- Abyste nezemřeli je silná motivace. Porušení protokolu, např. kdyby si někdo někam odskočil, by zřejmě Hospodin potrestal smrtí.
36 A Áron se svými syny učinil všechno, co Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše.
- Ten týden vydrželi. Neudělali žádnou chybu. Mojžíš zřejmě chodil spát domů, oni zůstávali den za dnem.