Matouš – kapitola 13

1 Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. 

• Ježíš se ráno probudil, posnídal a vyšel z domu.
• Buď očekával, co se bude dít, nebo šel k moři cíleně s tím, že tam bude vyučovat.
• Nějakou dobu tam musel sedět a čekat, než se jeho přítomnost rozkřikla a lidé se shromáždili.

2 I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. 

• Zájem byl obrovský, prakticky nezvládnutelný. Možnost něco přítomným předat byla omezená.
• Pokud bylo přítomni třeba tisíc nebo několik tisíc lidí, kolik z nich (kromě učedníků) mělo šanci Ježíše srozumitelně slyšet? Pokud křičel a jasně artikuloval, možná sto nebo dvě stě přítomných?
• Záleželo také ta konfiguraci břehu – pokud byl plochý, již druhá nebo třetí řada moc šancí neměla. Pokud svažitý, bylo to lepší. Záleželo také, jestli foukal vítr a/nebo šuměly vlny.
• Loď Ježíše od davu oddělila alespoň v tom smyslu, že se na Něj nemohli tlačit.
• V seriálu The Chosen při kázání pěti tisícům byli učedníci rozmístěni mezi zástup a Ježíšova slova reprodukovali, předávali dále. Při kázání na hoře Ježíš hovořil z pódia.

3 A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, ⁽aby rozséval⁾.

• Když se pokusíme vmyslet do role jednoho člověka z davu: Přišel jsme si poslechnout kazatele, o jehož vyučování a nadpřirozené moci, se hodně mluví. Napjatě očekávám, co bude považovat za natolik závažné, aby to veřejně přinesl. Obtížně chytám každé Jeho slovo.
• Začíná hovořit. Nemluví ale přímo. Mluví v obrazech. Začíná rozsévačem.
• Co si přítomní pomysleli? Rozsévač byl všeobecně přítomný a známý. Šlo o zemědělskou společnost, každý měl možnost rozsévačem někdy být nebo nějakého vidět. Nešlo o příliš těžkou práci – rozsévač měl na hrudi zavěšené obilí a rozhazoval ho systematicky na zem.
• Představivost všech přítomných se „sepnula“, nikdo neměl problém si situaci představit.

4 A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

• Zjišťujeme, že nepůjde o osobu rozsévače, ale o setbu.
• Všichni věděli, že při nejlepší vůli rozsévač nemá stoprocentní účinnost. Není v jeho moci zajistit, aby každé semeno bylo umístěno ideálně. Zvláště, pokud rozsévá u okraje pole, část setby padne mimo pole, tedy „špatně“.
• To jsou zrna podél cesty. Podél jaké cesty? Spíše na cestě. Kolem pole nutně vede přístupová cesta a část setby se dostala k ní nebo spíše na ni. Tam není vůbec humus, semeno je nechráněno, nemá kam zapadnout, kam se schovat a je snadno a rychle zkonzumováno, tedy zlikvidováno. Nemá vůbec možnost se projevit. Možná je také v blízkosti cest ještě větší koncentrace ptáků, než jinde.

5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.

• Pole mělo své skalnaté úseky, kde byla vrstva humusu velmi tenká. Ne nulová, ale tenká. Semeno sice vyrašilo, ale bez možnosti zapustit kořeny do větší hloubky. Všechny kořeny zůstaly pouze povrchové, závislé na tenké vrstvičce půdy.

6 Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 

• Bez kořenů zapuštěných do hlubších vrstev, nemá v horku rostlinka odkud brát vláhu. Povrchová vrstvička humusu v sobě nemá dostatek vody a rychle vyschne. V situaci zvýšené potřeby nevyhnutelně hyne „žízní“.

7 Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. 

• Půdy bylo dosti, ale zároveň bylo hodně konkurence v boji o světlo, živiny a vláhu. A konkurence byla významně silnější a agresivnější, než rostlinka sama.

8 Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou. 

• Jedno ze čtyř zrn dopadlo (v původním i přeneseném smyslu slova) dobře. Spadlo do půdy, kde bylo chráněné a zároveň mělo dostatek všeho potřebného k životu.
• Mohlo tak dojít k procesu proměny zrna v klas s mnohanásobným potomstvem.
• Počet zrn v klasu je různý (Ježíš musel mít představu, někdy si je pro zajímavost, např. v dětství spočítal) – u pšenice a ječmene údajně od 30 do 60 zrn, u kukuřice údajně 500-800, snad i tisíc.

9 Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

• Co si doposud mohli posluchači z příběhu vzít? Šlo o banalitu, o konstatování chronicky známých skutečností: Efektivita procesu plošného setí je nízká, ne všechna zrn se ujmou.
• Nicméně výzva Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá! jasně ukazuje, že Ježíš očekává, že posluchači budou v Jeho slovech hledat významy hlubší.
• Uši fyzicky samozřejmě máme všichni, takže Ježíš chce říci: Koho z vás hlubší význam řečeného zajímá a kdo jste ochotni a schopni se nad ním zamyslet, udělejte to! Něco dalšího se v tom skrývá.

10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

• Může se zdát, že učedníci podobenství „hravě“ pochopili a pouze se podivují, proč je Ježíš nevysvětlí také ostatním.
• Spíše si ale myslím, že na tom s pochopením o mnoho lépe, než ostatní nebyli. Že se pouze styděli přiznat, že také nevědí, o čem je řeč, a maskovali to starostí o ostatní. Místo Proč k nám mluvíš v podobenstvích, říkají Proč mluvíš k nim.
• Anebo smysl příběhu pochopili a zajímá je, proč Ježíš smysl skrývá v jinotajích.
• Nicméně – jak moc učedníci i ostatní posluchači podobenství pochopit mohli? Bylo to vůbec reálné? Rozsévač a čtyři druhy půdy jsou v prvním plánu. Ale co tím Ježíš chce říci? Půjde o úrodu a o překážky v její produkci.
• Pro nás, kteří výklad známe, je těžko si tuto informaci odmyslet s snažit se „řešení“ vymyslet nezaujatě.

11 On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není. 

• Ježíš jejich rozdělování na oni a my nerozporuje. Souhlasí s tím, že mezi učedníky a ostatními posluchači rozdíl v pochopení je.
• Věta Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není navozuje mnoho otázek:
  • Opravdu Bůh chce, aby ostatní lidé smysl řečeného nepochopili a informace o tom, jak to chodí v Kristově království, se nedozvěděli?
  • Pokud ano, nebylo by jednodušší jim nic nevykládat?
  • Ježíš ale přece posluchače vítal a hovořil k nim ochotně. Což je v rozporu. Proč někomu vykládat něco, co nechci, aby pochopil?
  • Opravdu si Ježíš či Bůh přeje, aby to posluchači nepochopili? Šlo by to chápat až extrémně kalvinisticky ve smyslu: Oni jsou Bohem předurčeni k zavržení a proto ať mluvím jakkoliv, stejně to nepochopí, protože Bůh jim chápání neodblokuje.
  • Případně jemněji formulované: Nezlobte se na ně a nedivte se jim, že nic nechápou. Nemají do doposud zjeveno, tak ani nemůžou.
  • Já rozhazuji informace – v myslích posluchačů pak spontánně dochází k selekci na ty, kterým je dáno a tedy pochopí, a na ty, který dáno není a tudíž nepochopí nic.
• Jisté je, že k tomu, aby člověk pochopil smysl Kristových slov potřebuje zjevení. Jinak řečeno potřebuje, aby se Duch Svatý dotkl jeho mysli a odstranil závoj nepochopení (lidská mysl je vůči Božím věcem vinou hříchu přirozeně tupá či natvrdlá). Učedníkům se tohoto dotyku mysli dostalo a byli tedy chápavější, než ostatní. Ježíš tedy říká: Vaše mysl už je odblokovaná, jejich doposud ne.
• Obecně platí, že Ježíš mluvil v podobenstvích ze dvou důvodů:
  • Používá podobenství jako názorné přirovnání v situaci, kdy chce, aby posluchači věc lépe pochopili (to není tento případ).
  • Naopak používá podobenství jako filtr, jeho cílem je zabránit pochopení povrchním posluchačům. Smysl podobenství je dostupný těm, kdo po pochopení touží, kdo jsou ochotni mu věnovat úsilí a čas.
  • Podobně jako se žena s krvotokem musela ke Kristu prodrat zástupem, musí se ten, kdo chce pochopit, prodrat ke smyslu slov prodrat úskalími podobenství.

12 Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. 

• Jde o známou a „divnou“ zásadu či zákonitost. Ježíš nám sděluje, jak to chodí v Jeho království.
• Není řečeno, o jaké „komoditě“ či bohatství se hovoří – co jeden má a druhý nikoliv. Z kontextu víme, že jde o schopnost porozumět Božím věcem včetně těch, které nejsou jasné na první pohled (tajemství).
• V čem spočívá její divnost? Vypadá to nespravedlivě. Ale je to opravdu nespravedlivé? Alternativou je nivelizace, případně solidární systém.
  • Nivelizace znamená, že „někdo“ (Bůh) zařídí, aby měli všichni stejně. To může udělat více způsoby: Jsou-li zdroje neomezené, může všem dát na úroveň toho nejbohatšího. Jsou-li zdroje omezené, vezme „bohatým“ a dá „chudým“ (solidarita).
  • Jde o „levicový“ či jánošíkovský přístup – bohatým dát a chudým dávat. Na tomto konceptu je postaven komunismus a dnes je na něm postaven levicový přístup ke světu či k ekonomice: Levicové strany touží vybírat daně, aby je mohly rozdělit dle svého uvážení. Extrémně nehezky se dá říci: Vezmu peníze pracovitým a schopným a dám je líným a neschopným.
  • Tento levicový přístup není nutně špatný – sám Ježíš nás učil solidaritě (Ef 4,28 „Kdo kradl, ať už nekrade, ale raději ať pracuje a rukama koná dobré dílo, aby měl z čeho udělovat tomu, kdo má nedostatek), Bůh často apeluje na to, aby se bohatí o své bohatství dělili, vybírání daní je v Božích očích v pořádku apod. (To, že náš stát je schopen od svých občanů vybrat „nekrvavou cestou“ daně, je velká milost – to pochopí každý, kdo někdy navštívil některý nefunkční africký stát.)
• Zde je ale jasně řečeno, že v Kristově království přerozdělování či nivelizace schopností nejsou používány. Ba co „hůře“ – je tomu přesně naopak, rozdíly budou uměle (samotným Bohem): zvětšeny: Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Jak je to možné? A co to znamená konkrétně?
• Stále hovoříme o podobenstvích. Ježíš zřejmě chce říci: Ti, kdo již obdrželi nějakou schopnost pochopení duchovních věcí, budou díky tomu schopni přijímat (a do svých životů aplikovat) další a další informace. Naopak ti, kdo nechápou, se budou ve své ignoraci dále a dále propadat, až nakonec skončí zcela bez pochopení.
• Tento princip nelze expandovat nad rozebírané téma (schopnost chápat duchovní pravdy). Např. skutečnost, že lidé ekonomicky bohatí dále bohatnou a chudí chudnou, je sice někdy realitou, rozhodně ale nejde o princip, který by prosazoval Bůh.
• Podobné principy přirozeně (ne z Boží iniciativy) fungují také v oblasti postavení ve společnosti. Je prokázáno, že z jakého sociálního prostředí člověk pochází, v takovém v naprosté většině případů také skončí: Je-li někdo ze střední vzdělané třídy, v devíti případech z desíti ve střední třídě zakotví. Prostupnost mezi třídami je malá: „Vyšvihnout“ se mimo svou třídu je sice možné, ale podaří se to výjimečně. Dobře to znají učitelé: Děti ze „špatných rodin“ nemají doma vzory k následování, nemají knihy, podporu ani nejsou motivovány se vzdělávat apod.
• Když se vrátíme k duchovní chápavosti: Fungování tohoto principu vidíme kolem sebe běžně. Lidé, kteří se o Boha „zajímají“, dostanou od Něj nějakou základní míru zjevení. Tu většinou dále používají a rozšiřují ji – duchovně rostou.
• Naopak ti, který jsou duchovní věci lhostejné nebo se o ně zajímají pouze vlažně, postupně upadají až nakonec svou schopnost slyšet Boha ztratí úplně.
• Že v Božím království je tento princip uplatňován, víme také z podobenství o hřivnách.
• Jde o jakousi spirálu smrti a spirálu života. O spirále života hovoří 2K 3,18 „My všichni pak, kteří s odkrytou tváří odrážíme jako zrcadlo Pánovu slávu, jsme proměňováni v týž obraz od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.“

13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou.

• Ježíš potvrzuje, že řečené se týká schopnosti duchovního chápání, které posluchačům (na rozdíl od učedníků) chybí.
• Ti i oni obdrží stejnou vizuální a akustickou informace – „neosvícení“ posluchačí ji ale nejsou schopni rozluštit.
• Chápat tento Boží přístup je možno dvojím způsobem: „kalvinisticky či arminiasticky“.
  • Buď Bůh některé lidi předurčil k tomu, že zkrátka evangelium nepochopí a nepřijmou.
  • Nebo (a spíše) někteří lidé evangelium vědomě odmítli a tím se vydali na cestu postupného zatvrzování vlastního srdce až k úplnému inercii.
• Jde o zmíněnou „spirálu smrti či zániku“, před kterou Bůh naléhavě varuje v Žd 3,7-8 (Ž 95,7-8) „Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při vzpouře v den pokušení na poušti.‘“
• Shrnuto: Důvod toho, že hovořím v podobenstvích je, aby ti, kdo mě odmítají, neměli přístup k mým informacím.
• Možná ještě: Já nemám možnost hovořit ke každému individuálně. Mohlo by se tak stát, že ti, kdo chápat nechtějí, by nakonec pochopili; a naopak ti, kdo chtějí, by pochopit nedokázali.
• Proto hovořím k lidem plošně a lehce zašifrovaně a o porozumění se pak již individuálně stará Svatý Duch.

14 Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně hledět, a určitě neuvidíte.

• ř. anaplérún „naplňovat (míru) / vyplnit (mezeru)“; 
• Jde o citát z Iz 6,9n.

15 Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘

• Vidíme, že „arminiastický“ výklad byl pravdivý: Za nechápavost si lidé můžou sami – přebytek prosperity vedl k duchovní lenosti a nezájmu – a ty jsou pak příčinou duchovní nechápavosti a odmítnutí Krista.
• Lidem:
  • Ztučněla srdce. Obézní člověk je spokojený, špatně pohyblivý až „líný“. Ztučnělé srdce je spokojené samo se sebou a pro přebytek vjemů neschopné adekvátních reakcí. Požitky přejezený člověk neocení chuť dobrého chleba, který Ježíš nabízí.
  • Ztěžklé slyšení: Nedoslýchavost na duchovní impulzy.
  • Zavřené oči: Vědomý nezájem či odmítnutí. (Oči se na rozdíl od uší dají zavřit cíleně).
• Aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli: Duchovně ztučnělí lidé slyšet ani vidět nechtějí. Jsou spokojení se stavem, ve kterém jsou.
• Tímto nezájmem se spouští sekvence katastrof končící peklem: Když nejsou vpuštěny důležité informace, srdce nemá co pochopit, nemá pak na co reagovat (nemůže se obrátit) a Bůh proto nemá důvod pro takového člověka něco udělat.

16 Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. 

• Proto buďte hodně rádi, že vy do této inertní skupiny nepatříte, že vy schopnost duchovního chápání máte – je to velká milost, velké štěstí a dar.

17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. 

• Vy, moji učedníci, navíc žijete v mimořádné době: Můj (Boží) příchod na zem je jedinečnou historickou událostí, ke které se upínaly oči všech Božích mužů a žen všech dob. Všichni to chtěli vidět, chtěli toho toužili být účastni – a splněno jim to nebylo. Vám ano.

18 Vy tedy poslyšte ⁽podobenství o rozsévači⁾.

• V tomto případě provádí dovysvětlení podobenství sám Ježíš. Pokud se milosti pochopení dostalo ještě někomu z naslouchajícího „davu“ (což je pravděpodobné), bylo mu to zjeveno Duchem.
• Navíc učedníci se získanými informace také nedělali „tajnosti“ – ale dali je veřejně k dispozici. Vidíme, že víra nesouvisí s dostatkem či nedostatkem informací – těch mají všichni stejně a všichni dost pro to, aby uvěřit mohli.

19 Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty. 

• Takže k jednotlivým případům z našeho podon
• Za prvé: Zrno zaseté podél cesty a vzápětí sezobané ptáky.
• Zrnem je míněno  slovo o království. Tedy informace o tom, že „zápis“ do Božího království je již otevřen; kdo chce, může vstoupit.
• Ježíš (potažmo jeho učedníci, potažmo všichni křesťané) tato slova rozsévá mezi posluchače.
• Problémem je, že část posluchačů nerozumí. Význam jim unikne.
• V běžném životě se takovéto situace stávají běžně. Unikne nám informace, že již začal prodej vstupenek na koncert oblíbené kapely – a než se to dozvíme, je vyprodáno. Ne, že bychom jim neslyšeli, ale nezavnímali jsme ji. Nic jsme z ní nevyvodili. Pro vstupenky jsme si zkrátka nezašli.
• Ptáci jsou obrazem Zlého, tedy ďábla. Ďábel má maximální snahu, aby nám informace o možnosti vstupu do Kristova království zůstala skrytá, abychom ji nezavnímali a nezařídili se podle ní. Pokud to totiž uděláme, vyklouzneme z ďáblova poddanství.
• Kdyby se ďáblu v Egyptě podařilo, aby se Izraelcům nedonesla informace o možnosti záchrany skrze krev beránka, dodneška by seděli v otroctví.
• U Noeho současníků se ďáblovi dílo podařilo a tak o vstup do archy nikdo zájem neprojevil.
• Formulace Zlý uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci, ukazuje, že problém nebyl v tom, že by se k člověku slovo nedostalo – on je nepochybně slyšel a pochopil (do jeho srdce se dostalo). Problémem bylo, že z informace nic nevyvodil, nejednal podle ní. A tak byla informace o království odsunuta mezi věci nezajímavé nebo zcela zapomenuta.
• Na bezpečnostním školení člověk nedával pozor – informaci o tom, kde se nacházejí záchranné čluny, sice slyšel, ale nevěnoval jí pozornost. Když se loď začne potápět, cestu k člunům již nenalezne.

20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá,

• Jsme u výkladu druhého druhu půdy – skalnaté místo. Půda tam je, ale málo – je mělká a hlouběji se dostat nelze.
• Slovo slyší a hned je s radostí přijímá: Člověk zaznamená informaci o zápisu do Božího království. Velmi ho zaujme, nadchne. Vrhne se směrem, kterým ukazuje. V našem případě zřejmě uvěří, začne navštěvovat církev, nechá se pokřtít. Vše je tedy v pořádku.

21 nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.

• ř.: dočasný;
• n.: se pohoršuje a odpadá (ř. skandalizetai);
• Vše je v pořádku do doby, kdy se objeví nějaké problémy – zde jsou zmíněny soužení a pronásledování pro Slovo. Nejde tedy výhradně o pronásledování zvnějšku (jako je v tomu mnoha muslimských a komunistických) zemích světa, ale také o soužení.
• Soužení jsou starosti, trápení či starosti všechno druhu. Dalo by se říci, že dokud je křesťanství snadné, člověk se ho drží. Jakmile začne být obtížné, opustí je.
• Je to proto, že jeho zájem byl pouze povrchní – nešel do hloubky, neměl kořeny. Proto, když se v povrchové vrstvě objevil nedostatek vláhy, věřící neměl odkud brát. Jeho kořeny nesahaly ke Kristu – čerpal pouze z pocitů. Nenavázal s Kristem osobní vztah.
• Je důležité při zvěstování evangelia lidem nic neslibovat: Zažil jsem evangelizace, kde řečník sliboval po obrácení prosperitu ve smyslu – od té doby, co jsem se stal křesťanem, chodím ve značkovém oblečení a jezdím v mercedesu. Modlil jsem se za mercedes a dostal mercedes. Již nikdy jsem nebyl nemocný, apod. Taková zvěst může být atraktivní a lidé na ni slyšet mohou. Udrží se ale pouze do chvíle, kdy přijdou o práci nebo onemocní. Pak jsou uraženi, pohoršeni a odpadají.
• Je k tomu použito případné slovo pohoršovat se a odpadnou (ř. skandalizetai). Řeknou si: To je skandál, vždyť to křesťanství nefunguje. Jdu od toho.
• Náš Mistr nikdy nikomu nic nesliboval, nikdy nikoho nelákal. Spíše lidi varoval a odrazoval: Spočti si náklad, ještě to zvaž, cesta je opravdu úzká, apod.
• Když lidem křesťanství nelakujeme na růžovo, nejsou pak obtížemi a zkouškami zaskočeni: Aha, to jsou ty zkoušky, na které jste nás upozorňovali, řeknou si, když začnou obtíže.
• Nalákat lidi na evangelium a neříci jim o obtížích, které přináší, je nefér.
• Nemusíme hned každému slibovat mučednickou smrt (Ježíš to tak také nedělal), ale nezastírat obtížnost cesty je spravedlivé a nutné.
• Hluboko zapuštěné kořeny znamenají, že jsem křesťanem kvůli samému Kristu, mé kořeny sahají až k Němu. Pokud je důvodem mého křesťanství cokoliv jiného (např. pouhá touha vyřešit své problémy), není důvod při obtížích u křesťanství setrvávat.

22 Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost ^[tohoto^] věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným.

• Jde o lidi, kteří evangelium slyší a registrují, plánují se stát křesťany nebo se křesťany stanou. (Spíše to druhé, protože rostlina zjevně vzroste).
• Některé věci ale zabrání tomu, aby rostlina zdárně rostla. Jsou to:
  • starost ^[tohoto^] věku: Jde o lidi, kteří toho mají moc.
    • Starosti tohoto věku přitom zřejmě nejsou míněny negativně – nejde o to, že by šlo pouze o starosti zdánlivé, by si starosti moc připouštěli, byli přecitlivělí nebo něco podobného. Opravdu starosti mají. Život v tomto světe starosti přináší, s tím se nedá nic dělat.
  • svod bohatství: Zde jde již zjevně o věc negativní. Svod je vždy ke zlému. Bohatství je věnována pozornost nadměrná a nepatřičná. Bohatství samo o sobě zlé není, problémem je právě to, že usilování o ně lidi odtahuje od věcí opravdu podstatných.
• Slovo dusí: Rostlina mezi trním nemá životní prostor (nemá se kam rozvíjet, kam růst) , ani vláhu ani živiny – vše je spotřebováno trním. V našem případě je člověk příliš zaměstnán řešením starostí nebo podnikáním a na Boží věci mu už nezbývá prostor, energie ani čas.
• Stává se neplodným, tedy nepřinese úrodu. Od křesťanů je očekávána úroda dobrých skutků. Pokud jsou zahlceni starostmi nebo usilováním o zbohatnutí, na dobré skutky se už nedostane.
• Jde o dva naprosto běžné modely – svět je plný bývalých nebo nominálních křesťanů, zcela zahlcených trablemi nebo přetížených prací či podnikáním.
• Jaká je z tohoto modelu cesta ven? Vždyť starosti budou vždycky a peníze jsou fajn.

23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“ 

^t12 ř.: + a činí

• 24Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes ⁽je podobné^)t13 člověku, ^skterý na svém poli ^szasel dobré semeno. ^t13 ř.: bylo připodobněno
• 25^sZatímco lidé ^sspali, přišel jeho nepřítel, rozesel^t14 mezi pšenici plevel^v15 a odešel. ^t14 ř.: přisel ^v15 ř. zizanion – plevel podobný pšenici, pravděpod. jílek mámivý
• 26Když pak osení vyrostlo a ⁽nasadilo na klas⁾,^t16 ukázal se i plevel. ^t16 ř.: učinilo plod
• 27Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud ⁽se tedy vzal^)t17 plevel?‘ ^t17 ř.: tedy má
• 28On jim odpověděl:^t18 ‚Nepřítel člověk to udělal.‘ A otroci mu ^hřekli: ‚Chceš tedy, ^sabychom šli a ^sposbírali jej?‘ ^t18 ř.: říkal
• 29On však ^hřekl: ‚Ne, abyste snad při sbírání plevele ^snevytrhli ^sz ^skořenů spolu s ním i pšenici.
• 30Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej ^szcela ^sspálili, ale pšenici shromážděte^a do mé stodoly.‘“ ^a Mt 3:12
• 31Předložil^t19 jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice,^a které člověk vzal a zasel na svém poli. ^t19 var.: [Řekl]; //Mk 4:30 – Mk 4:32; L 13:18 – L 13:21 ^a Mt 17:20; L 17:6
• 32Je sice menší než všecka semena,^v20 ale když vyroste, je větší než ostatní ^szahradní ^sbyliny a ⁽je z něho^)t21 strom, takže přilétají^t22 nebeští ptáci^a a hnízdí v jeho větvích.“ ^v20 [není myšleno absolutně, ale bylo nejmenším semenem používaným zemědělci] ^t21 ř.: stává se ^t22 ř.: přicházejí ^a Ez 17:23; Da 4:21
• 33Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu,^a který žena vzala a skryla do tří měřic^v23 mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“ ^v23 měřice je asi 13 l; Gn 18:6; 1S 1:24 ^a Mk 8:15; 1K 5:6; Ga 5:9
• 34To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích^a a bez podobenství k nim ^[vůbec^] nemluvil, ^a J 16:25
• 35aby se naplnilo,^aco bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚^fOtevřu svá ústa v podobenstvích, ^fvypovím, co bylo ^psskryté od založení ^[světa^].‘^b a Mt 1:22p ^b Mt 25:34!; Ž 78:2//; 1K 2:7
• 36Potom opustil Ježíš zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož^a nám to podobenství o plevelu na poli.“ ^a Mt 15:15
• 37On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka^a a Mt 8:20
• 38a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království,^a plevel jsou synové toho Zlého;^b a Mt 8:12 ^b Mt 5:37; J 8:44~; 1J 3:10~
• 39nepřítel,^a který je zasel, je Ďábel.^b Žeň^c je skonání věku^d a ženci jsou andělé. ^a L 10:19 ^b Mt 4:1! ^c Jl 4:13; Zj 14:15 ^d Mt 28:20; 1K 10:11
• 40Jako se tedy sbírá plevel a ⁽pálí se v ohni⁾,^t24 tak bude při skonání tohoto věku. ^t24 ř.: spaluje se ([var.: pálí se]) ohněm
• 41Syn člověka ^fpošle své anděly, i ^fseberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,^t25 t25 ř.: bezzákonnost
• 42a ^fhodí je do ohnivé pece;^a tam bude pláč a skřípění zubů.^b a Da 3:6srv ^b Mt 8:12
• 43Tehdy se spravedliví ^frozzáří^a jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!^b“ ^a Da 12:3 ^b Mt 11:15p
• 44„Království Nebes je podobné pokladu ^pskrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává^a všechno, co má, a kupuje^b ono pole. ^a Mt 19:21; Fp 3:7 – Fp 3:9~ ^b Zj 3:18
• 45Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
• 46^sKdyž ^snašel jednu drahocennou perlu, odešel a ^pprodal vše, co měl, a koupil ji.
• 47Dále je království Nebes podobné síti,^v26 skterá ^sbyla ^sspuštěna do moře a shromáždila všechny druhy^t27 ryb. ^v26 Jedná se o vlečnou síť, která se rozprostírala mezi dva čluny nebo byla rozprostřena pomocí jednoho člunu a pak pomocí dlouhých provazů vytažena na břeh. ^t27 ř.: z každého druhu
• 48Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
• 49Tak tomu bude při skonání věku: ^fVyjdou andělé, ^foddělí zlé zprostředka spravedlivých
• 50a ^fhodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.^a“ ^a Mt 8:12
• 51Ježíš jim řekl: „Rozuměli jste tomu všemu?“ ^hŘekli mu: „Ano, ^[Pane^].“
• 52On jim řekl: „Proto se každý ^sučitel ^sZákona,^t28 (skterý ^sse ^sstal ^sučedníkem^)t29 království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“ ^t28 n.: znalec Písma / písmák, srv. Mt 2:4p; Mt 8:19; Mt 23:34 ^t29 var.: vyučený pro
• 53Když^t30 Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud. ^t30 ř.: A stalo se, když
• 54Přišel^a do svého ^sdomovského ^směsta^b a učil je v jejich synagoze,^c takže ohromeni^d říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a ^smocné ^sčiny? ^a Mk 6:1 – Mk 6:6//; L 4:16 ^b Mt 2:23 ^c Mt 4:23 ^d Mt 7:28
• 55Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka^a Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? ^a Mt 12:46
• 56A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“
• 57A pohoršovali^a se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není ^sbeze ^scti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“^b a Mt 13:21p; Mt 11:6 ^b L 4:24; J 6:44
• 58A pro jejich nevěru^a tam neučinil mnoho ^smocných ^sčinů. ^a Mk 16:14; 1Tm 1:13; Žd 3:19