1 Běda umíněným synům, je Hospodinův výrok, kteří provádějí plán, ale (ne ode mne,) a vylévají úlitbu, ale ne podle mého ducha, jen aby vršili hřích na hřích;
- n~: beze mě;
- tzn.: při uzavírání smluv; tedy n~: uzavírají smlouvy;
- n.: Ducha; n~: mých záměrů;
- Předcházela kapitola o konci dějin – o definitivním potlačení zla a vítězství Boha, o prohlédnutí Izraele.
- Tak daleko ale ještě nejsme – vracíme se do Izraele a následuje Boží „běda“. Izrael, tedy Boží synové jsou:
- Umínění: Dělají si svoje, nedají si říci, nechtějí se nechat korigovat.
- Provádějí plán, který není od Boha: Prosazují své plány, Boží plány je nezajímají – a nechtějí se nechat korigovat.
- Vylévají úlitbu, ale ne podle Božího ducha: Mají i svou náboženskou agendu, ale ta je rovněž zcela na Bohu nezávislá.
- K čemu je náboženství bez Boha? Je pouhým hříchem.
- Kombinace vlastních plánů a vlastních náboženských úkonů je pouhým vršením hříchu na hřích.
2 těm, kteří zamýšlejí sestoupit do Egypta — avšak mých úst se přitom nedoptávají — aby hledali bezpečí pod záštitou faraona a našli útočiště ve stínu Egypta.
- metafora pro krále, který poskytuje ochranu; Hospodin měl být jejich stínem;
- Izrael byl v obtížné situaci – pod tlakem asyrských dobyvatelů hledal možnost, jak vyváznout. Hledat spojence. Egypt, další velmoc své doby vyvažoval moc Asýrie a nabízel se jako logický spojenec. Při uzavření vazalské smlouvy s Egyptem mu tento mohl zajistit ochranu.
- Historický kontext: Asyrská invaze do Judska, na kterou Izajáš naráží, se odehrávala v roce 701 př. n. l. za vlády judského krále Chizkijáše. Vedl ji asyrský král Sancheríb, vedla k dobytí mnoha judských měst včetně důležitého Lakíše. Asýrie v tu dobu měla již podmaněno severní izraelské království (722 př. n. l.).
- Jeruzalém byl obklíčen, ale díky Chizkijášovým přípravám (například stavbě podzemního vodního kanálu) a Boží intervenci (zničení asyrského vojska, viz Iz 37,36, 2Kr18–19 a 2.Par 32 ) město odolalo.
- Možná Izraelci na Egypt spoléhali i jako na možné místo úniku, kdyby země byla dobyta.
- Izrael až na krátké období Davida a Šalomouna nebyl velmocí, ale malou zemí (podobnou např. Česku či Československu) sevřenou mezi velké mocnosti. V této situaci se snažil „kličkovat“, hledal spojence.
3 Faraonova záštita vám bude k hanbě a útočiště ve stínu Egypta k potupě.
- n.: k urážce / ke škodě;
- Co Bohu na hledání pomoci v Egyptě vadilo? Především to, že se Boží lid nedoptával Jeho úst – tedy neptal se Boha na Jeho názor.
- Co Bůh očekával? Představme si situaci: Na Izrael se tlačí sousední mocnost, stojí u hranic nebo již vtrhla, je obklíčeno hlavní město – nepřítel zabíjí a ničí. Izraelci jsou zoufalí.
- V této situaci zjevně Nejvyšší očekává, že se Izraelci obrátí k Němu. Začnou pátrat po příčině toho, co se děje a budou se ptát Boha, co si mají počít, jak mají reagovat.
- Jak by to mělo konkrétně proběhnout? Jejich autority, případně lid sám by měli vyhledat Božího proroka – takového, který je spolehlivý, nepochybně přinášející Boží slovo. Např. Izajáše.
- Měli by se pokořit, tedy připustit možnost, je příčinou jejich trápení je jejich vlastní hřích. Pokud se opravdu ukáže (prorok jim řekne), že jde o trest za jejich hříchy, měli by jich litovat, kát se, postit se, shromáždit se před Bohem v Jeruzalémě a modlit se. Prosit za odpuštění.
- To vše by mělo být naprosto upřímné a z hloubi srdce.
- Jak víme, na takový přístup Hospodin vždy reaguje.
- Pokud se Boha nedoptáváme, naše plány se obrátí v hanbu a potupu.
- Místo toho, aby útěk do Egypta přinesl záštitu a útočiště, bude z něho jen ostuda.
4 Ačkoliv jeho knížata byla v Sóanu a jeho poslové dorazí do Chánesu,
- prav. je míněn judský lid (Juda); podle odlišného chápání kontextu lze rozumět též: faraonova;
- [snad Anusis, Heracleopolis Magna, asi 80 km jižně od dnešní Káhiry; jiní se domnívají, že nějaké město v nilské deltě, blízko Sóanu (resp. přímo faraonův palác v Sóanu)];
- Zřejmě tedy: Bez ohledu na to, jak se daří nebo nedaří vyjednávání s Egypťany – nic z toho nebude, bude to k ničemu.
5 každý bude zahanben kvůli lidu, který mu neprospěje. Nebude k pomoci ani k prospěchu, ale k hanbě a k potupě.
- Znovu: Jakékoliv očekávání prospěchu od Egypta nebude k ničemu – obrátí se vniveč. Bude z toho je ostuda.
- Jaká ostuda? Izraelci budou Egypťany ponižováni, budou občany druhé kategorie. Budou jimi pohrdat a vysmívat se jim. Ostudou bude i to, že vůbec žádali o pomoc.
- Nezapomínejme, že Izrael by královstvím, kde „vládl“ Hospodin a dodržovaly se Jeho standardy. Egypt byl pohanskou zemí plnou modlářství a zla.
- Napadá mě, že Jižní Súdán si také „uřízl pěknou ostudu“: Nejprve si v heroickém vzepětí vybojoval nezávislost na muslimském Severu, aby se vzápětí propadl do vnitřních konfliktů a kmenových válek. Uprchlíci z Jižního Súdánu tak museli dokonce hledat útočiště v okolních zemích, včetně u původního nepřítele na Severu.
6 Prorocký výnos o zvířatech Negebu: Zemí soužení a sklíčenosti — odkud jsou lvice a lev, zmije i létající ohnivý had — tam nesou na zádech oslů svůj majetek a na hrbech velbloudů své poklady lidu, který jim neprospěje.
- n.: Do země;
- Echis colorata (zmije pestrá);
- Zřejmě ve smyslu: Egypt je riziková země plná nebezpečných zvířat. Nepovede se vám tam dobře, nebudete tam šťastní. Bude se vám stýskat, budete smutní.
- Přestěhovat se tam (naložit majetek „do aut“ a odjet do Egypta) nebude nikomu z uprchlíků prospěšné.
- Před každým důležitým životním rozhodnutím je třeba se zeptat Hospodina na názor!
7 A Egypťané? Budou pomáhat marně a zbytečně. Proto jsem o nich vyhlásil: Jsou umlčený bouřlivák.
- h.: něm (navazuje na kolektivní označení – Egypt)
- n.: jsem ho nazval: Rahab-hem-šebet (tj. ?Bouře / Drak / Obluda, která nic neudělá); h. Rahav („obtěžovatel / naléhatel“) – někdy označuje Egypt
- Nic jednoduchého k porozumění: Egypťané zřejmě budou ochotni izraelským sousedům pomáhat vojensky i humanitárně, ale nebude to k ničemu.
- Umlčený bouřlivák: Někdo, kdo měl respekt, nyní ale je zkrocený a nikdo si z něho už nic nedělá.
8 Teď jdi a zapiš to (před nimi) na tabulku a na listinu to zaznamenej, ať je to pro budoucí dny jako svědectví až navěky.
- h.: s nimi (tj. v jejich přítomnosti);
- h.: vyryj;
- Izajáš je vyzván, aby provedl „notářský záznam“, tedy ověřeně zaznamenal svá slova a svá varování. Aby později, až se naplní, o nich nebylo pochyb.
- A to je to, co nyní čteme – svědectví o Božím varování pro svůj vzpurný lid.
9 Neboť to je vzpurný lid, prolhaní synové, synové neochotní poslouchat Hospodinův zákon.
- Vzpurné děti jsou pro své rodiče opravdovým trápením. O to větším, když se tvrdohlavě ženou do maléru a nedají si za žádnou cenu řici.
10 Říkají vidoucím: Nehleďte, a prorokům: Neprorokujte nám správné věci, říkejte nám hladká slova, prorokujte klamy.
- h.: vidícím (ptc., stejný kořen jako násl. zápor);
- h.: majícím vidění (s., stejný kořen jako násl. zápor);
- n.: podvod;
- Izrael nechce být konfrontován s realitou. Chce být klamán. Chce, aby mu proroci mazali med kolem úst. Za žádnou cenu nechce znát svůj skutečný stav.
- Ty, kdo mají schopnost realitu zjistit, vyzývají, ale nic nezjišťovali.
11 Ustupte z cesty, uhněte ze stezky, přestaňte nám mluvit o Svatém Izraele!
- n.: Odvraťte se;
- Izrael vyzývá proroky, aby se mu svými řečmi o Bohu nepletli do cesty. Nechtějí o Bohu nic slyšet, protože by se museli nad sebou zamyslet či se dokonce začít korigovat. Jim ale jejich životy vyhovují a měnit je nechtějí.
- Je to o to zvláštnější, že prožívají nebo jsou před nimi značné útrapy.
- Dobrý otec, když vidí, že se jeho dítě žene do zkázy, udělá vše pro to, aby je od ní odvrátil. Když vidím, že se moje dítě blíží k okraji útesu a že ignoruje moje varování, raději ho „střelím“ do nohy, než bych ho nechal se zabít.
- Izrael byl potápějícím se Titanikem. Lidé na palubě o díře v boku nic slyšet nechtěli, nechtěli, aby jim nikdy dával bezpečnostní školení a ukazoval jim, kde se nacházejí záchranné čluny. Chtěli nerušeně tančit na palubě – varovné hlasy ignorovali, v horším případě se jim vysmívali nebo je shodili do moře.
12 Proto toto praví Svatý Izraele: Protože jste zavrhli toto slovo a spoléháte na útlak a vychytralost a o to se opíráte,
- Takový přístup ale nemůže zůstat bez následků.
- Odmítat pravdu z Božích úst a spoléhat na vlastní síly a vyjednaná spojenectví povede k závažným důsledkům.
13 proto vám tato vina bude jako trhlina zapříčiňující pád, která se rozšiřuje ve vysoké hradbě, jejíž zkáza přijde náhle, v okamžiku.
- Důsledky vašich vin budou, že Bůh naruší ochrannou hradbu kolem vás. Trhlina v hradbách bývá pro obléhané často osudová – skrze narušenou hradbu se do města dostanou dobyvatelé.
- Poté, co se objeví trhlina, následuje zkáza velmi rychle.
14 Rozbije se tak, jako když se dočista rozbije hrnčířův džbán, rozdrcen bez lítosti, takže se v té drti nenajde ani střep k shrnutí ohně z ohniště nebo k nabrání vody z louže.
- Bůh pokračuje v hrozbách: Vaše neochota nechat se korigovat povede k vašemu zničení, které bude totální.
- Džbán se může rozbít na několik větších kusů, pro které ještě lze nalézt nějaké využití – např. shrnování žhavých uhlíků nebo nabírání vody.
- V případě Izraele dojde k destrukci na malé kousky, které již nebudou využitelné nijak.
15 Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. Ale nechtěli jste.
- n.: obrácení;
- Jde o krásný verš. Znám ho ještě v ekumenickém znění (Moje první Bible byla Ekuménka, měl jsem ji dokud se mi nerozpadla. Věděl jsem, který verš je podtržený jakou barvou a že je „vpravo nahoře“) dodnes mám nejvíce veršů v ekumenickém znění): Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, I
- Bůh nabízí svému lidu cestu k záchraně / spáse. Spočívá v:
- návratu: Samozřejmě k Bohu, od které se vzdálili, opustili Ho, odešli. Cesta k návratu není vůbec uzavřená. Ekumenický překlad obrácení vyjadřuje totéž – obracíš se ze špatného směru pryč od Boha o sto osmdesát stupňů směrem k Němu
- klidu / ztišení: Když člověk přestane vyvíjet hektickou vlastní aktivitu a obrátí se k Bohu, dostaví se klid, ztišení, zkrátka pokoj. Najednou je vše v pořádku, vše je, jak má být. Věci jsou v Božích všemocných rukách.
- Bůh dále nabízí svému lidu sílu či vítězství. Cesta k nim vede skrze:
- utišení / klid: To zde již bylo – odvrácení od vlastní aktivity ke spočinutí Bohu je předpokladem k vítězství. Sami svou aktivitou vítězství neurveme , vítězství nám zajistí jedině Bůh .
- důvěru: Obrácení našich očekávání od sebe samých k Bohu.
- Izraelci ale tuto nabízenou cestu odmítají.
16 Řekli jste: Ne, ale budeme utíkat na koních — proto budete utíkat — a: Pojedeme na rychlonohých — proto vaši pronásledovatelé budou rychlonozí.
- Boží nabídnutá cesta byla odmítnuta, lid volí svoji cestu – útěk. Spoléhají na rychlost svých koní.
- Bůh je bere za slovo: Spoléháte na útěk – a úprk to také bude. Spoléháte na rychlost – a vaší nepřátelé budou jako blesk.
17 Tisíc bude utíkat před válečným pokřikem jediného, před pokřikem pěti utečete, dokud nezůstanete jako žerď na vrcholku hory a jako korouhev na návrší.
- dle LXX; TM: napomenutím / hrozbou;
- Bůh vám odebere veškerou kuráž: Budete vyplašení jako králíci. Vyděsí vás sebemenší hrozba.
- Jde o pravý opak Ž 3,7 „Nepolekám se desetitisíců lidu, kteří se ze všech stran staví proti mně.“
- Případně Jozu 23,10 „Jeden z vás zažene tisíc, protože Hospodin, váš Bůh, je to, kdo za vás bojuje, jak vám slíbil.“
- O podobném do očí bijícím nepoměru v neprospěch Izraelců se hovoří v Dt 32,30 – také v souvislosti se situací, kdy Hospodin od svého lidu odstoupil „Jak by jeden mohl honit tisíc a dva zahánět deset tisíc, kdyby je jejich Skála neprodala a kdyby je Hospodin nevydal?“
- Iz říká: Budete utíkat tak dlouho, až z vás nezbude nic.
- Žerď na vrcholku hory a korouhev na návrší jsou obrazem opuštěné otrhané bojové zástavy – to je vše, co zbylo z izraelských bojových šiků.
18 Proto Hospodin vyčkává, aby se nad vámi slitoval, proto se pozdvihne, aby se nad vámi smiloval, protože Hospodin je Bůh práva — blahoslavení jsou všichni, kdo na něho toužebně očekávají.
- „vyčkávání“ Hospodina a „toužebné očekávání“ člověka je vyjádřeno stejným slovesem (tvar se liší);
- Hospodin očekává na očekávání.
- Bůh velmi touží Izraelcům pomoci – vyčkává přímo toužebně, kdy už Jej Izraelci do svých problémů zavolají. Bůh je „jako na trní“ – Jeho bojové šiky jsou připraveny k boji, jen jen vyrazit. Rozkaz však nepřichází.
- Přestože jde o Boží trest, Nejvyšší je připraven se slitovat, jakmile o to bude požádán.
- Hospodin je ale Bohem práva – nebude (možná by se dalo říci, že ani „nemůže“ ve velkých uvozovkách) intervenovat tam, kde není zván.
- Ti, kdo se k němu ale o pomoc obrátí, kdo na Něho toužebně očekávají, nebudou zklamáni.
19 Neboť lid bude bydlet na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš již plakat, Hospodin ti bude velice milostivý při zvuku tvého úpěnlivého křiku: Jakmile jej uslyší, odpoví ti.
- Znovu: Bůh čeká na volání o pomoc – jakmile je uslyší, zasáhne. Svého lidu se zastane, odrazí nepřátele.
- Jde o nesmírně útěšný verš: V jakékoliv krizi, dokonce i když jsme se do ní dostali vlastním přičiněním, Bůh čeká na náš úpěnlivý křik.
- Jako matka je naladěná, má lehké ucho vůči pláči svého dítěte, stejně Hospodin, jakmile zaslechne nářek svého lidu, odpoví.
20 Ačkoliv vám Panovník dá chléb úzkosti a vodu útisku, tvoji učitelé se již nebudou skrývat, ale na vlastní oči uvidíš své učitele.
- Hospodin nikterak nezastírá, že útisk a úzkost jsou Jeho tresty.
- Po obrácení lidu nejen, že Bůh z útisku a trablů pomůže, ale ukáže i další směr.
- Dá učitele, tedy lidi schopné předávat Božích pravdy. Přesně to přitom předtím Izrael odmítal, když o pár veršů výše říkal: Ustupte z cesty, uhněte ze stezky, přestaňte nám mluvit o Svatém Izraele! … když zavrhli Boží slovo … když říkali Ustupte z cesty, uhněte ze stezky, přestaňte nám mluvit o Svatém Izraele!
- Nyní si učitele ochotně vyslechnou a nechají se jimi nasměrovat.
21 A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo.
- Budou ochotni se nechat Bohem vést a směrovat.
- Boží směrování bude přes učitele, ale i „napřímo“ – Bůh bude k lidu mluvit přímo.
22 Pak prohlásíte za nečisté své stříbrem potažené tesané modly i svou pozlacenou litou modlu, odvrhneš je jako věci poskvrněné menstruací. Řekneš jim: Táhněte!
- h: roztrousíš; [v pokání, nikoliv v zoufalství];
- Po vašem obrácení, prohlédnutí, poté, co budete volat o pomoc a Hospodin vám pomůže, konečně pochopíte, jak ubohé jsou modly, na které jste spoléhali předtím. Budete jimi znechuceni, budete se jich štítit; s hnusem je zahodíte.
- Je poměrně běžné, že člověk po obrácení ke Kristu změní svůj pohled na věci, kterých si dříve vážil. To, co pro něj bylo „vším“, „najednou „spadne z lopatky“ a on se bez lítosti zbaví věcí, které pro něj dříve byly cenné (různé sbírky, okultní nebo nečisté knihy, temná hudba nebo přímo o různé modlářské sošky).
23 A on dá (déšť pro tvé zrno,) kterým oseješ zemi, (dá pokrm z úrody země a) bude šťavnatý a tučný. Tvůj dobytek se bude v onen den pást na rozlehlých pastvinách,
- Prosperita a hojnost budou Božím darem.
- V dnešní době můžeme uvažovat o úspěchu v zaměstnání či podnikání.
24 býci a osli obdělávající zemi budou žrát smíšenou slanou píci, která se prohazuje lopatou a vidlemi.
- [tj. Úrody bude tolik, že i dobytek se bude mít dobře]
- I „pouhý“ dobytek se dobře a pestře nažere.
25 A na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném návrší budou koryta tekoucí vody, v den velkého vraždění, kdy padnou věže.
- Kdo bude vraždit koho?
- Zřejmě Izraelci se budou mstít na Asyřanech. Jak s tím souvisí dostatek vody?
- Zřejmě nijak – agresoři budou poraženi a země začne být zase úrodná a svěží.
26 I bude světlo měsíce jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dnů — v den, kdy Hospodin ováže zlomeninu svého lidu a (jeho zdrcující ránu) uzdraví.
- [sedmička může být použita v obou případech symbolicky jako číslo plnosti,
- h.: zdeptání jeho rány;
- Silnější záře nebeských těles není v horkých oblastech Blízkého Východu nic žádoucího. Ale zjevně zde o kladnou věc jde. Bude souviset s Božím hojivým procesem vůči svému zdeptanému lidu.
27 Hle, Hospodinovo jméno přichází zdaleka, planoucí hněvem, v (hustém oblaku) dýmu; jeho rty jsou plné rozhořčení, jeho jazyk jako stravující oheň
- h.: tíže pozdvižení; $; [buď součást popisu Božího majestátu (oblak pozdvižený nad zemský povrch) anebo (při odvození h.: massaa od výrazu massa – břemeno) n.: s těžkým břemenem soudu]
- Bůh přichází, aby intervenoval, a je hodně rozzlobený. Jednat bude skrze rozhořčená slova vůči utlačovatelům.
- Když Bůh něco řekne, má to absolutní váhu. Když řekne: Buď zničen, ke zničení dojde.
28 a jeho dech bude jako valící se potok dosahovat až k šíji, aby (vláčel národy ve jhu) nicoty a aby je udidly na čelistech národů zaváděl z cesty.
- h.: rozdělovat (tzn. hladina rozděluje);
- n.: proséval národy sítem; ($)
- Bůh se se škůdci Jeho lidu rázně vypořádá- ovládne je zmate.
- Hovoří se o Božím dechu, což může znamenat Božího Ducha.
- Ten bude jako valící se potok dosahovat až k šíji: Jednání Božího Ducha se bude valit nezadržitelně jako povodeň. Bude dosahovat až po krk, bude tedy zbývat jen málo k úplnému utopení. Půjde téměř o destrukci.
- Tento proud vody/Božího Ducha bude vláčet národy ve jhu nicoty: Jho je nástroj k podmanění zvířete. Zvíře pod jhem pracuje pro toho, kde je má zapřáhnuté. Národy budou vedeny nicotou – jejich úsilí tedy směřovat naprosto marným směrem. Ten, kdo je bude ovládat, si dá záležet, aby nedělaly nic smysluplného. Něco ve smyslu: Dnes budeš tahat od slunka do slunka, abys převezl materiál z bodu A do bodu B. Zítra budeš makat na tom, abys ho převezl zpátky. To, co děláš, je marnost, nicota. K ničemu to nevede, nemá to význam.
- Národy, které odmítají Hospodina, do takové nicoty upadají – odmítly jediný pravý smysl, zůstaly jim pouze nesmysly.
- To je realita – když se podíváme, čemu všemu se věnují národy, na co dávají svá „HDP“, jde často o dokonalou přehlídku nicotností.
- Duch Svatý je bude udidly na čelistech národů zavádět z cesty – po odmítnutí pravé cesty, jsou odsouzeni k cestám marným.
29 Budete mít na rtech píseň jako v noci zasvěcení svátku a v srdci radost jako ten, kdo jde za zvuku flétny, aby vstoupil na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele.
- Těm, kdo jdou cestou pravou, tedy za Hospodinem, bude naopak veselo jako o radostném svátku.
- Vstoupit na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele znamená dojít do cíle, nalézt pravý smysl života. Jde o návrat ztraceného syna domů, o setkání s Otcem, o slavnostní hostinu po návratu.
30 A Hospodin nechá zaznít svůj majestátný hlas a ukáže (svou pádnou paži) s běsněním hněvu a plamenem stravujícího ohně, s pleskáním a přívalem deště a s kamenným krupobitím.
- h.: spouštění své paže;
- n.: s prudkou bouří; (HL, $)
- Při závěrečném soudu definitivně (a průběhu dějin ve prospěch svého lidu opakovaně – např. zde vůči Asýrii) se Bůh projeví v celé své síle a moci, a také v hněvu.
- Bude to provázeno ohněm, bouřemi, padáním kamene. Půjde o velkou věc.
31 Neboť Asýrie se zděsí Hospodinova hlasu, když ji udeří holí.
- n.: bude zdrcena z …;
- Arogantním agresorům spadne hřebínek.
32 I stane se, že každý úder trestající hole, který na ni Hospodin dopustí, bude s tamburínami a s lyrami. Bude s ní bojovat v bitvách s máváním.
- [radost vítězů po velkém vítězství;
- tzn. prav. bitvy se sečnými zbraněmi; n.: v bitvách otřesů;
- Asýrie dostane od Hospodina exemplární výprask. Dostane nařezáno před „nastoupenou jednotkou“ za zvuků fanfárami a virblů bicích.
33 Protože již dlouho je připraven Tófet, také pro krále je připraven: Je (vyhlouben doširoka.) Jeho ohnivá hranice s množstvím dříví — Hospodinův dech ji rozpaluje jako potok síry.