1 Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech?
- (řečnická otázka má v sobě podtón: Jak se odvažují …)
- LXX: zuří;
- n.: uvažují;
- n~: zbytečně [- to proto, že jejich zlé plány selžou];
- n~: hloupých;
- Bouří se – proti Bohu a Jeho plánům. Jedno mají všichni lidé společné už od Adama a Evy (a vládcové tím více) – vzpouru proti Božím plánům.
- Smysl to ale nedává – Bůh je Bůh a věci má promyšlené dobře. Žít podle plánů vlastních, přemýšlet o nich, promýšlet si svůj život bez Boha je prázdnota.
- Starý vtip říká, že když chceme Nejvyššího rozesmát, máme ho seznámit se svými plány.
- Typickým příkladem je bohatý muž, jemuž se urodilo a plánoval stavbu stodol (Lk 12).
- Otázka PROČ to lidé dělají, je tedy zcela na místě: Proč všichni dělají něco, co nemá žádný smysl?
- Odpověď je jasná – protože Boží nadvládu odmítají z principu a bez ohledu na racionalitu. A také proto, že věří, že právě jim se vzpoura podaří.
2 Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.
- [Žalm mluví o davidovském králi, konečné naplnění se týká Ježíše Krista; výrazy Mesiáš i Kristus znamenají oba: Pomazaný)];
- Je to ještě horší – kdyby lidé na Boha pouze kašlali, bylo by pouze k jejich škodě – oni se ale spolu proti Bohu radí.
- To znamená, že dávají hlavy dohromady a vymýšlejí plány, jak se proti Bohu postavit.
- Je to divné, protože člověk by řekl, že král i mocnář mohou být se svým postavením spokojení. Opak je pravdou – čím více moci člověk má, tím méně chce, aby nad ním byla ještě nějaká další. Zvláště nad sebou nestojí o moc Boží.
- Mocní lidé zvláště neradi slyší, že nad nimi existuje ještě vyšší autorita, které se budou zodpovídat.
- Spiklenci se smlouvají proti Bohu a také proti Božímu Pomazanému, tedy proti Kristu. Největším problémem je Kristus (náboženství mu vůbec nevadí) – Ten je kamenem úrazu a skalou pádu.
- Nejsem příznivcem spikleneckých teorií – především proto, že si myslím, že dějiny nedokáže (kromě Boha) řídit nikdo, dokonce ani ďábel.
- Je ale fakt, že druhý žalm směrem určitého celosvětového protibožského „spiknutí elit“ ukazuje. I když protibožské síly dějiny přesně řídit nedokáží, mohou se to alespoň snažit.
3 Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.
- [králové přirovnávají vládu Boha a jeho pomazaného (tj. krále) ke spoutání, resp. uvěznění;
- n.: strhněme ze sebe;
- Jde o zjevně ďábelský koncept, který vnímá jakoukoliv autoritu jako zpoutávající, jako zotročování.
- Cílem je odhodit všechny autority, odstranit všechna pouta, dosáhnout úplné svobody ve všem.
- Tento koncept se opakuje stále dokola bez konce po celé dějiny. Na obrátkách toto „osvobozování člověka“ nabralo po Velké francouzské revoluci, vrcholu dosáhlo v ruské komunistické revoluci a nových, doposud netušených forem nabývá dnes. Výsledkem vždy bývá zotročení, které je mnohem horší, než bylo to původní.
- Toto zpřetrhávání pout je živeno samotným ďáblem – jde o jeho oblíbenou (a úspěšnou) oblast zájmu.
4 Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.
- Zmínky o Božím smíchu jsou v Bibli kromě tohoto ještě tři:
- Ž 37,13 „Panovník se mu (ničemovi kladoucímu úklady spravedlivému) směje, neboť vidí, že jeho den přichází.“
- Ž59,9 „Ty, Hospodine, se jim směješ, vysmíváš se všem pronárodům.“ (pronásledujícím Davida)
- Př 1,26 „I já se budu smát vaší pohromě, posmívat se, až na vás přijde hrůza.“ (Mluví moudrost k těm, kdo ignorovali její rady).
- Ve všech uvedených případech se Bůh směje lidské snaze na Něho vyzrát, přechytračit Ho.
- Snad jde o podobné pobavení, jaké zažívají rodiče, když se je snaží přechytračit jejich malé naivní děti. Takovéto pobavení může být pro rodiče zábavné, pokud jde o něco nevinného (třeba se snaží schovat velký dárek pod ubrus), ale také smutné a hrozivé, pokud děti chystají něco opravdu špatného.
- Lidské zlo v těchto případech mnoho prostoru pro upřímné pobavení nedává – lidské plány jsou opravdu zlé a jejich „dětská“ naivita na tom bohužel nic nemění.
- Slovo vysmívá také ukazuje spíše na Boží „naštvaný“ smích, než na blahosklonné pousmání spokojeného rodiče. Bůh říká: To mě opravdu máte za hlupáka? To si opravdu myslíte, že tento plán na mé přechytračení vám vyjde?
5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.
- O žádnou „srandu“ nejde – Bůh se ve skutečnosti vůbec nebaví. Vážně míněné lidské pokusy o přechytračení Jej velmi hněvají a učiní jim ráznou přítrž.
- Až Nejvyšší „praští do stolu“, všichni protibožští spiklenci se velmi vyděsí.
6 Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.
- h.: vylil (snad ve smyslu: vylil olej, tj. posvětil);
- Bůh zadefinoval, jak si vládu na zemi představuje. Dal jasně najevo, kdo je králem podle Jeho představ.
- My víme, že tím králem je Kristus.
- David o Kristu hovoří prorocky, zároveň ale mluví o sobě – nepochybuje, že on, David je Bohem ustanoveným králem Izraele.
- David byl problematický, ale měl své silné stránky, které přebíjely jeho nedokonalosti – měl neochvějný vztah s Bohem, chodil ve světle a byl korigovatelný.
7 (Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi:) Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
- h.: Budu vyprávět o H. ustanoveních; n.(dle akcentů TM): Přednesu ustanovení. Hospodin mi řekl:
- Bůh za krále ustanovil svého Syna. David byl Kristovým předobrazem.
8 Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.
- Bůh je připraven Kristu či Davidovi dát nadvládu nad národy a to i nad národy vzdálenými.
- Stačí požádat. Bůh všechny národy světa podřídí pod Kristovy nohy. Kristus vykonal, co měl, a nyní vyčkává na Otcově pravici, až On dokončí dílo podřízení všech pod Ježíšovy nohy.
9 Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.
- n.: Budeš nad nimi panovat; LXX: pást. LXX předpokládá jinou vokalizaci než TM, kterého se drží většina překladů. t11 n.: žezlem; Ž 23:4; Iz 14:5 a 2S 17:28srv; Jr 19:11 b Jr 51:20nn; Zj 2:27//; Zj 12:5; Zj 19:15
10Nuže,t12 králové, (jednejte rozumně!)a Soudcové země, (dejte si poradit!)t13 t12 n.: Proto t13 Jr 6:8; n.: nechte se varovat (Ez 23:48) a Joz 1:7; Jr 10:21
11Služtet14 Hospodinu s báznía a (jásejte s chvěním!)t15 t14 Ž 72:11; Ž 100:2; Iz 19:21; Iz 60:12; Žd 12:28v; n~: Poddejte se t15 n.: naříkejte (srv. Oz 10:5!) s třesením (Iz 33:14) / uctívejte v bázni; $ a Fp 2:12
12Líbejtev16 syna,a ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě,b jestliže jen málo vzplane jeho hněv.c Blahoslaveníd jsou všichni, kdo v něm hledajíe útočiště. v16 n~: Podvolte se …; [snad míněno líbání nohou jako znamení podřízenosti; srv. 1S 10:1; 1Kr 19:18; Oz 13:2] a J 5:23 b Ž 1:6 c Zj 6:16n d Ž 1:1p e Ž 5:12; Ž 7:2; Ž 11:1; Ž 31:2; Ž 34:9