1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaj:
- Jde o zpětné připomenutí. Mezitím již Bůh k Mojžíšovi (ev. i Áronovi) mnohokrát mluvil ve Stanu – doplňoval informace, které na hoře nezazněly.
2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat odpočinek pro Hospodina.
- h.: šabat;
- Jde o již známé pravidlo 6+1, tentokrát v jiném podání.
3 Šest let budeš osévat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat její úrodu. 4 Sedmého roku bude mít země (sobotu odpočinutí,) odpočinek pro Hospodina. Nebudeš osévat své pole ani prořezávat svou vinici.
- h. šabat šabbatón; srv.16,31
- h. šabat;
- Význam tohoto přikázání je mnohý:
- Jde o prevenci nadměrného využívání půdy – kořistění země za každou cenu a bez limitů.
- Připomíná to lidem jejich závislost na Bohu. Jde o násilné uvržení do větší závislosti na Nejvyšším, než člověk zakouší během běžného života.
- Otevření polí a vinic veřejnosti (a zvířatům) navozovalo rovnost mezi lidmi.
- Příkaz nutí obyvatele k plánování. Nežijí ze dne na den jako zvířátka, ale musí odkládat část úrody, aby byli schopni rok bez sklizně přežít.
5 To, co samo vyrostlo po tvé žni, nebudeš sklízet a hrozny (z neobdělané vinice) nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí. 6 Úrodu z odpočinku země budete mít za pokrm — ty, tvůj otrok, tvá otrokyně, tvůj najatý dělník i příchozí, který u tebe pobývá jako cizinec, 7 tvůj dobytek i zvěř, která je v tvé zemi, bude mít k jídlu všechnu její úrodu.
- h.: tvého posvěcení; srv. h. kořen nazír – Nu 6,13;
- Jde o rozpor – mohli tedy to, co vyrostlo samo, jíst nebo ne? Snad jde o to, že je zakázána systematická zemědělská činnost; pokud na poli něco vyrostlo, tak i systematická sklizeň. Běžný nahodilý sběr ale nikoliv. Něco ve smyslu – když ti na poli něco vyroste, natrhej si. S kombajnem ale do pole nejezdi.
- Navíc byla pole otevřená pro všechny – pro majitele stejně jako pro cizince nebo dokonce pro zvířata. Srovnávaly se společenské rozdíly – všichni byli sedmého roku svorně závislí na Bohu.
8 Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let. 9 Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření necháte zaznít beraní roh po celé své zemi.
- Po sedmi takovýchto sedmiletých cyklech, tedy každý padesátý rok nastane mimořádný „super milostivý rok“ – připomínán bude na Svátek smíření.
10 Posvětíte (padesátý rok) a vyhlásíte v zemi propuštění pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás (milostivé léto,) kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi.
- h.: rok padesátého roku;
- [h. výraz jóbel je asi odvozen od beraní / beraní roh díky charakteristickému troubení na roh];
- Padesátý rok nastane milostivé léto: Naprosto mimořádná situace všeobecného propuštění všech otroků a odpuštění dluhů.
- S institutem milostivého roku se od r. 2021 začíná pracovat i v naší legislativě – beznadějně zadlužení lidé díky němu dostávají možnost východiska ze své situace. Fyzické otroctví u nás samozřejmě neexistuje, ale beznadějně zadlužení lidé žijí v otroctví ekonomickém (zvláště pokud jsou zadlužení u různých lichvářů či jiných šmejdů). Vidíme, že snaha o jejich oddlužení může být biblická a Bohu blízká.
- Otázka je zajímavá z mnoha hledisek – jak uvidíme dále Bůh např. dovoluje kalkulovat se zbývajícími roky do milostivého léta.
- Bůh také vůbec neřeší otázku, zda je zadlužení zaviněné nebo nezaviněné. Snad by se dalo odhadnout, že tehdy byla většina zadlužení nezaviněných (např. se neurodilo a bylo třeba si půjčit osivo), kdežto dnes je většina zadlužení zaviněných (lidé podlehnou reklamě a půjčí si na nepotřebné nesmysly).
- Jistě to ale neplatí absolutně. Předluženost společnosti se jako závažný společenský problém cyklicky vrací už od dob starověkého Řecka a Říma, možná i dříve.
11 Padesátý rok budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic. 12 Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole. 13 V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví.
- Opakování.
- Je zde rozlišeno sklízení toho, co samo vyroste (zakázáno), od jezení úrody přímo z pole (dovoleno). Hranice možná byla v určité systematičnosti.
14 Když budete prodávat zboží svému druhovi nebo od svého druha něco kupovat, nebudete utiskovat (jeden druhého.) 15 Podle počtu roků po milostivém létě budeš kupovat od svého druha a podle počtu let úrody ti on bude prodávat. 16 (Čím více let, tím navýšíš jeho kupní cenu, čím méně let, tím zmenšíš jeho kupní cenu,) neboť je to počet úrod, které ti prodává.
- n~: Podle množství let zvýšíš jeho kupní cenu a podle malosti / krátkosti let umenšíš jeho koupi;
- Cenu bylo možno stanovit podle toho, kolik let ještě budeš svým majetkem disponovat.
17 Nebudete utiskovat (jeden druhého,) ale budeš se bát svého Boha, neboť já Hospodin jsem váš Bůh.
- Chovejte se k sobě navzájem slušně a férově, nevyužívejte svého postavení k útisku druhých.
- Dělejte to kvůli Mně samému. Bůh je tou příčinou, proč má smysl být dobrý. Kdyby nebylo Boha, bylo by vše dovoleno.
- Jen připomenutí: Jde o Boží příkazy z hory Sinaj.
18 Plňte má ustanovení, má nařízení zachovávejte a plňte je. Tak budete bydlet v zemi v bezpečí.
- Bůh dává zaslíbení. Plňte, co vám říkám a povede se vám dobře. Jednak proto, že ve spravedlivé, dobře nastavené společnosti se dobře žije, jednak já budu na vaší straně a budu vás chránit.
- Dodržovat Boží pravidla je rozumné.
- Můžeme si představit, jak by vypadal svět bez Boha, bez Jeho pravidel. Není to tak těžké, stačí se rozhlédnout kolem sebe – protože lidé svět opakovaně do takového stavu přivedli a přivádějí.
- Kdybychom v představách života bez Boha zůstali pouze v této kapitole (a nechali na pokoji např. Desatero), můžeme si představit planetu beznadějně kořistnicky plundrovanou bez špetky ohledů k přírodě. Můžeme si představit život plný otrocké práce, bez dnů odpočinku, bez svátků. (Jak píše C.S.Lewis: Stále zima a nikdy Vánoce.)
19 Země vydá své ovoce a budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí.
- Dodržování ohledů k přírodě paradoxně vede k prosperitě, nikoliv k chudobě.
- K chudobě vede opačný přístup (plundrování, nadměrná exploatace) – země se „brání“, půda a krajina trpí a ztrácí úrodnost. Toho jsme ostatně svědky kolem sebe.
20 A když se zeptáte: Co budeme jíst v sedmém roce, když nebudeme zasévat ani sklízet svoji úrodu?
- Bůh předjímá naprosto logickou otázku. Lze předpokládat, že paběrkování toho, co, spontánně „omylem“ vyroste na poli národ neuživí.
- Mohlo by se zdát, že Nejvyšší svůj národ systematicky „žene“ do problémů, do nejistoty, možná přímo do hladomoru.
- Jak má Hospodin tuto situaci zajištěnu? Oni poslechnou, nezasejí a co s nimi bude dál?
21 Přikáži svému požehnání pro vás v šestém roce, takže vydá úrodu na tři roky. 22 Když budete zasévat v osmém roce, budete jíst ze staré úrody až do devátého roku; dokud nepřijde její úroda, budete jíst ze staré.
- Boží odpověď je „jednoduchá“: Zajistím vás dopředu několikanásobnou úrodou.
- Každoroční úroda v ideálním případě zajistí tři věci: Jídlo, osivo na další rok a ještě něco navíc k prodeji.
- Logická by byla úroda dvojnásobná, Bůh slibuje (jak je Jeho marnotratným zvykem) hned trojnásobnou. Na dodržování roku odpočinutí lidé tedy vydělají – získají nejen kompenzaci za chybějící rok, ale ještě jednu úrodu navíc.
- Co vlastně budou lidé (zvláště tedy zemědělci) po dobu milostivého roku dělat? „Flákat“ se jistě nebudou, farmář si práci vždycky najde. Tlak na výkon nicméně jistě poleví. (Podobně funguje např. sabatikal vysokoškolských pedagogů, kdy se jim uvolní ruce od běžných povinností).
- Jak vše probíhalo prakticky? Opravdu šestý rok najednou na polích vyrostlo trojnásobné množství klasů a na vinici trojnásobně hroznů? Nevím, že by o tom existovaly nějaké historické záznamy.
- Všichni šestého roku napjatě čekali, co se bude dít? A opravdu bylo ideální počasí, teplo a dostatek srážek. Všechno rostlo před očima, na pole byla radost pohledět.
- Dovedl bych si představit, kdyby Bůh přikázal (jako to realizoval Josef v Egyptě), aby si lidé odkládali každý rok sedminu nebo šestinu úrody, ale zde jde o něco jiného – opravdu se píše o trojnásobné úrodě vždy jeden rok před Milostivým rokem.
- Efekt tohoto příkazu na Izraelce byl dvojí:
- Rostla jejich důvěra v Hospodina. Poslušností tomuto Božímu příkazu každý sedmý rok dávali všanc samu svou existenci. (V Jižním Súdánu stačí jedna vynechaná úroda (kvůli suchu nebo válce) a na zemi se snáší hladomor. A to zde mají dvě úrody ročně).
- Učili se plánovat. Nemohli žít z ruky do úst a nepřemýšlet nad budoucností. Když si člověk sní osivo na příští rok, jde o katastrofu.
- Obecně platí, že národy, které žijí v oblastech s chladnými a dlouhými zimami, umějí lépe plánovat, než ty, kde je stále teplo a půda rodí průběžně.
- Přikázání rozhodně nebylo maličkostí – jde proti samé podstatě našeho uvažování. Když jako zodpovědný otec rodiny dostanu příkaz jeden rok nepracovat, velmi mě to znervózní – jak svou rodinu zajistím? Neuvrhnu je do hladu a bídy? Slyším Boha dobře? Opravdu tohle po mě chce?
- Víme zároveň, že nedodržování tohoto příkazu bylo přísně trestáno – dočteme se o tom v další kapitole („Tehdy si země odpyká své soboty po všechny dny, kdy bude zpustlá, zatímco vy budete v zemi svých nepřátel. Tehdy země odpočine a nahradí své soboty. Po všechny dny své zpustlosti bude odpočívat, což nečinila ve vašich sobotách, kdy jste v ní bydleli.“) a Izraelce to potkalo během babylónského zajetí (2 Par 36,20-21: „Ostatní, kteří unikli meči, odvedl [Nebúkadnesar] do Babylonu, kde byli otroky jemu a jeho synům, dokud nenastoupilo království perské, aby se naplnilo slovo Hospodinovo vyřčené Jeremiášovými ústy, že země si odpočine po všechny dny svého zpustošení; odpočívala, dokud se nenaplnilo sedmdesát let.“).
- Shrnuto: Přestože přikázání o milostivém roce vypadá nenápadně, bylo obtížné. Vyžadovalo od Božího lidu velkou důvěru vůči Hospodinu a učilo je plánování a odkládání spotřeby.
- Na druhé straně, pokud byli Izraelci každých sedm let svědky Boží věrnosti (nezaseli a přesto se jim vedlo dobře), jejich víra velmi rostla.
- Obecně je možno říci, že pro věřící je dobré, když se cvičí v důvěře v Hospodina. Když pravidelně dávají Bohu všanc svou existenci.
23 Země se nebude prodávat natrvalo, protože země patří mně; vy jste u mě jen (hosté a příchozí.)
- Z půdou není možno zacházet jako s jiným vlastnictvím. Půdu nikdy lidé opravdu nevlastní, vždy jsou pouze nájemci, pachtýři – opravdovým vlastníkem je výlučně Hospodin.
24 V celé zemi svého vlastnictví ustanovíte výkupní právo pro zemi. 25 Když tvůj bratr zchudne a prodá něco ze svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodanou věc svého bratra.
- h.: vykupitel; tj. ten, kdo je schopen vykoupit pozemek;
- O jakou situaci jde? Já jsem zadlužený a zchudnu natolik, že nejsem schopen splácet – musím prodat půdu (nebo dům nebo něco ze svého majetku), abych měl čím splácet.
- To ale nejbližší příbuzní nesmějí dopustit – jsou povinní splácení dluhu převzít, abych já o svůj majetek nepřišel.
- To je vůči dlužníkovi více, než velkorysé.
- Kdo pak nadále bude majitelem půdy nebi domu? Zůstane dlužníkovi nebo vlastnictví převezme ten příbuzný, který jej vyplatil? (I když tam dlužníka třeba nechá hospodařit či bydlet?).
- Jinak řečeno: Rodina je povinna se postarat o dluhy svých členů. Půda a majetek rodiny nesmějí být rozprodávány.
26 Když někdo nemá příbuzného, ale (nabude prostředky) a (získá dostatek) k vykoupení, 27 spočítá roky od prodeje, vrátí zbytek muži, kterému to prodal, a vrátí se na své vlastnictví.
- h.: vykupitele; h.: jeho ruka dosáhne; n~: zmůže se; h.: najde podle dostatku;
- Zřejmě jde o to, že i když zadlužený člověk byl nucen něco prodat, trvale mu zůstává předkupní právo pro zpětný odkup. Kdykoliv si „vzpomene“ (shromáždí prostředky) je nový majitel povinen mu věc odprodat zpět.
- Ceny se vždy odvíjejí od počtu let, po který bude obchodovaná věc využívána.
- Skutečný prodej půdy s úplnou a definitivní změnou majitele vlastně v Izraeli neexistoval. Drobnosti asi definitivně prodat možné bylo, ale zásadní věci, např. půdu nebo farmy se vždy vracely nejpozději v milostivém létě.
- Při prodeji půdy šlo vždy ve skutečnosti o pronájem do nejbližšího milostivého léta (tedy maximálně na 49 let, minimálně na rok).
- Výpočty ceny probíhaly asi nějak takto:
- Jsem zadlužený, nemůžu ti splácet, proto ti předám do užívání své pole. Do milostivého léta zbývá dvacet let, proto mi za pole zaplatíš dvacetinásobek ročního zisku.
- Po deseti letech jsem se finančně vzpamatoval a chci tedy své pole odkoupit zpět. Ty jsi povinen mi to umožnit, s tím že já ti za pole zaplatím již pouze desetinásobek ročního zisku z pole.
28 Pokud jeho prostředky nestačí na to, aby mu to vrátil, zůstane prodaná věc u kupujícího až do milostivého léta, ale v milostivém létě to uvolní a on se vrátí na své vlastnictví.
- Nejpozději o milostivém létě se ale půda vrací původním majitelům.
29 Když někdo prodá obytný dům ve městě s hradbami, jeho výkupní právo bude až do konce roku jeho prodeje; rok bude jeho výkupní právo. 30 Jestliže ho však nekoupí zpět dříve, nežli se naplní celý rok, zůstane dům, který je ve městě s hradbami, natrvalo kupujícímu, jemu i jeho pokolením; v milostivém létě nebude uvolněn.
- Městské domy mění své majitele na trvalo – je pouze třeba zachovávat roční právo zpětného odkupu. Prodávající má právo si transakci rozmyslet, může také sehnat peníze apod.
31 Domy ve dvorcích, které nemají kolem sebe hradby, se budou počítat k polnostem země. Mají výkupní právo, v milostivém létě budou uvolněny.
- Proč jsou na tom městské domy jinak než domy na vesnicích? Domy ve vesnicích patří k půdě a jako s půdou je s nimi zacházeno. Domy ve městech jsou zkrátka nemovitostmi.
32 Města Lévijců, domy ve městech jejich vlastnictví, budou navždy výkupním právem Lévijců. 33 Cokoliv by někdo z Lévijců nárokoval, bude to uvolněno — prodej domu ve městě jeho vlastnictví — v milostivém létě, neboť domy ve městech Lévijců jsou jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele.
- h.: vykoupil;
- první část v. je velmi obtížná (je pět hl. způsobů pochopení – viz komentáře); $
- Lévijci nevlastnili půdu, ale měli svá města. Pravděpodobně to byl důvod, proč domy v jejich městech nebylo možno trvale prodat.
- Lévijci měli trvalé právo vykoupit své domy kdykoli, bez časového omezení. Pokud dům nebyl vykoupen před rokem milosti, automaticky se poté vrátil původnímu majiteli.
- Obtížnost zmíněná v poznámce ČSP zřejmě souvisí s lingvistickými problémy a se situacemi, kdy někdo zvenčí koupil dům v lévijském městě nebo lévijec naopak koupil dům někde jinde?
34 Polnost pastviny u jejich měst se však nebude prodávat, neboť je jejich věčným vlastnictvím.
- Půda je půda a to platí i pro půdu lévijců.
35 Když tvůj bratr zchudne a (nedostává se mu prostředků vůči tobě,) ujmi se ho jako hosta či příchozího, ať žije u tebe.
- h.: jeho ruka (?prostředky) se zhroutí (/ otřese) vůči tobě; n~: zadluží se ti;
- Zřejmě jde o situaci, kdy je u tebe někdo zadlužen a stane se neschopným splácet. Jaký má vůči němu být tvůj správný přístup?
- Máš se ho ujmout – tedy postarat se o něj. Nemáš ho nechat tak. Je to zvláštní – to, že je vůči tobě někdo zadlužen, tě činí za něj zodpovědným. Člověk by předpokládal, že maximum, co pro takového člověka můžeš udělat je, že mu jeho dluh odpustíš.
- Zde se ale zdá, že pro toho člověk máš udělat více – máš mu pomoci jeho situaci řešit, tedy z dluhů vybřednout. Možná se potřebuje naučit lépe hospodařit, možná potřebuje nějakou dobu strávit pod tvým vedením v „chráněném prostředí“.
- Tomu by napovídalo přirovnání k hostům či příchozím – ti jsou vůči domácím ve znevýhodněné pozici a velmi ocení, když se jich někdo ujme (např. jim pomůže nalézt práci, bydlení, pomůže vyřídit věci na úřadech, orientovat v nové situaci). Když je někdo zkrátka na nějakou dobu „odstíní“ od tvrdosti světa. Zadlužení lidé jsou na tom podobně – také jsou zranitelnější, než ti, kdo zadlužení nejsou.
- A Bůh přikazuje: Když se tvůj osud protne s životem někoho zadluženého, snaž se mu pomoci. Angažuj se. Zkus mu pomoci se vymanit z jeho situace. Jde o více, než o peníze, tvá pomoc má být komplexní.
36 Neber od něj lichvu ani úrok, ale boj se svého Boha; tvůj bratr ať žije u tebe. 37 Své stříbro mu nedávej na lichvu ani své jídlo za příplatek.
- O bratra se postarej. Nezneužívej jeho zadluženosti. Splácet ti může a má, ale bezúročně, a už vůbec ne na vysoký lichvářský úrok.
- I když je na tobě závislý, nesmíš toho zneužívat – vše mu musíš poskytnout za obvyklé ceny.
38 Já Hospodin jsem váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vaším Bohem.
- Všechny příkazy poslouchejte kvůli Mě samému – protože já to tak chci.
- Chovat se správně má smysl pouze na pozadí Boží existence. Není-li Boha, je dovoleno vše.
39 Když tvůj bratr u tebe zchudne a prodá se ti, nezotročuj ho otrockou prací. 40 Bude u tebe jako najatý dělník či příchozí; bude u tebe sloužit až do milostivého léta. 41 Pak od tebe odejde, on i jeho synové s ním, a vrátí se ke své čeledi, vrátí se k vlastnictví svých otců.
- Zadlužení může dosáhnout takového stupně, že dlužníkovi nezbude, než se prodat věřiteli do otroctví. Je-li to správně pojato, tedy chová-li se věřitel slušně, nemusí jít o katastrofu. Dlužník u něho pracuje, věřitel se o něho stará, je za něj zodpovědný. Vše trvá nejdéle do nejbližšího milostivého léta. (Jak jsme již mnohokrát zmiňovali, být otrokem u dobrého pána může být životní výhrou).
- Předlužení lidé v dnešní době na tom jsou někdy hůře, než tehdejší otroci – odvádějí lichvářům celé své výdělky, na život jim zbývá minimum. Naději na vyplacení nemají žádnou – lichváři si hlídají, aby dluhy neubývaly. Mají sice zachovanou osobní svobodu, ta jim ale k ničemu není.
42 Jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Nebudou prodáváni (jako se prodávají) otroci. 43 Nebudeš nad ním panovat surově, ale budeš se bát svého Boha.
- h.: prodejem otroka;
- Izraelec se nikdy nemohl stát otrokem v pravém smyslu slova. Vždy měl důstojnost příslušníka vyvoleného národa.
- Nesmělo s nimi být nakládáno jako s majetkem – např. být prodáváni sem a tam.
- Chování muselo být slušné – opět s ohledem na Boha, který si tyto věci hlídá.
44 Svého otroka a svou otrokyni, které budeš mít, — od národů, které jsou okolo vás, od nich můžete kupovat otroky a otrokyně. 45 I od synů příchozích, kteří s vámi pobývají jako cizinci, od nich můžete kupovat i od jejich rodin, které jsou s vámi, které oni zplodili ve vaší zemi; a budou vaším vlastnictvím. 46 Můžete je rozdělit do dědictví pro své syny po sobě jako dědičné vlastnictví; je můžete navždy zotročit. Ale nad svými bratry, syny Izraele, jeden nad druhým nebudeš panovat surově.
- Jde o jasný dvojí metr – s otroky z ne-židů je možno zacházet jako s majetkem. Milostivé léto se na ně nevztahuje.
47 Když host či příchozí u tebe (nabude prostředků) a tvůj bratr u něj zchudne a prodá se hostu či příchozímu u tebe nebo potomku z čeledi hosta, 48 poté, co se prodal, bude mít výkupní právo. Někdo z jeho bratrů jej vykoupí 49 nebo jeho strýc či syn jeho strýce ho vykoupí nebo někdo z jeho pokrevních příbuzných, z jeho rodiny ho vykoupí; nebo když (nabude prostředků,) vykoupí se sám.
- Je řešena situace, kdy zchudne Izraelita a prodá se cizinci. Právo na vykoupení je trvalé a příbuzní či komunita jsou povinni o vykoupení usilovat.
50 S tím, kdo ho koupil, spočítá dobu od roku, kdy se mu prodal, až do milostivého léta a jeho prodejní cena) bude podle počtu let, jako by byl v té době u něj najatým dělníkem. 51 Pokud je ještě mnoho let, vrátí podle nich jeho výkupné z (jeho kupní ceny.) 52 Jestliže zůstává málo let do milostivého léta, spočítá to s ním a podle jeho let vrátí své výkupné. 53 Jako dělník najatý z roku na rok bude u něj; nebude nad ním panovat surově (ze tvého pohledu.) 54 Pokud nebude takto vykoupen, bude uvolněn v milostivém létě, on i jeho synové s ním.
- Na otroky ze židů se vždy vztahuje milostivé léto. Pří případném vykupování se zohledňuje zbývající délka otroctví.
55 Neboť synové Izraele jsou moji otroci; jsou to moji otroci, které jsem vyvedl z egyptské země. Já Hospodin jsem váš Bůh.
- Všichni Izraelci jsou především otroky Božími. Hospodin je vysvobodil z otroctví zlého pána (faraona, ďábla) pro sebe.
- Všechna ostatní otroctví jsou druhotná. Pokud vůbec probíhá nějaké otroctví mezi Izraelci, nesmí se zapomínat, že se „obchoduje“ s lidmi, kteří jsou primárně otroky Hospodinovými.
- Můžeme si být jisti, že Bůh se bude doptávat, jak jsme s Jeho „majetkem“ (s druhými lidmi) zacházeli.