1 V oněch dnech Chizkijáš na smrt onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: Toto praví Hospodin: Dej příkazy ohledně svého domu, protože zemřeš; nezotavíš se.
- [ČSP: evidentně někdy před rokem 701 př. Kr. – tj. před Sancheribovou invazí]; ČSP má uvedeno „evidentně“ – zřejmě hlavně na základě 6. verše.
- Izajáš tedy nezaznamenává události chronologicky.
- Chizkijáš údajně zemřel kolem roku 687 př. Kr., bylo mu přidáno patnácti let života – což by znamenalo, že jeho nemoc nastala přibližně kolem roku 702 př. Kr., tedy krátce před Sancheribovou invazí v roce 701 př. Kr.
- Pořadí události tedy by teoreticky mohlo být dvojí:
- Pokud je Izajášův záznam „na přeskáčku“: Chizkijáš onemocní – je má přidáno patnáct let – krátce po uzdravení čelí asyrské invazi
- Pokud je záznam chronologický (což nesedí s šestým veršem): Chizkijáš s Boží pomocí „odrazil “ asyrský vpád – krátce na to onemocněl, byl uzdraven a jednal s Babylóňany.
2 Chizkijáš odvrátil tvář ke stěně a modlil se k Hospodinu.
- Jde o jedno z tajuplných míst Písma, navozující více otázek, než odpovědí.
- Vůbec se neřeší, proč Chizkijáš onemocněl. Byla to Boží vůle? Byl to satanův útok? Na otázku původu nemocí narážíme stále dokola a není uspokojivě vyřešena.
- Já si nejčastěji myslím, že takový zkrátka je život na této planetě, takový je od pádu lidský život. – choroby přicházejí a některé bývají smrtelné.
- V mezinárodní klasifikaci existuje takových možných příčin asi 14 tisíc včetně např. smrti způsobené kontaktem s mořským savcem, zasažením troskami letadla, napadením slepicí či krokodýlem, kousnutím krávou, pobytem v beztížném stavu, smrti při hraní na hudební nástroj.
- Chizkijášova nemoc byla těžká (šlo o nějaké kožní vředy), všichni včetně něho správně odhadli, že tohle se asi nedá přežít.
- Nicméně Bůh navíc posílá proroka, aby jeho infaustní prognózu králi potvrdil. Proč?
- Králi bylo velmi zle a nebyl problém vzít prorokova /Boží slova se vší vážností – král věděl, že jeho stav je špatný.
3 Řekl: Ach,Hospodine, jen se rozpomeň, jak jsem chodil před tebou věrně a s celým srdcem a činil jsemto, co je dobré ve tvých očích. A Chizkijáš se dal do velikého pláče.
- Nezdá se, že by šlo o akt „vzepětí víry“, nedalo by se říci: Král se se situací odmítl smířit. Nic takového – jde zjevně o Chizkijášův výlev zoufalství, beznaděje a strachu ze smrti.
- Chizkijáš byl jistě sám v pokoji, ležel na lůžku, bylo mu zoufale špatně a prognóza byla beznadějná (a to dokonce i v Božích očích). Otočil se ke stěně a dal průchod svému zoufalství. Plakal, dost možná zoufale „vyl“, křičel na Boha. Kdo z lidí takové stavy nezná.
- Zároveň ale také dával průchod své frustraci – cítil se Bohem zrazen: Za svůj celoživotní přístup očekával od Nejvyššího něco lepšího. Svou smrt vnímal jako předčasnou (a nespravedlivou) – rozhodně se mu nechtělo spokojeně zemřít „stár a sytý dnů“.
- Jenže – je takové očekávání oprávněné?
- Jsou křesťané, kteří si myslí, že když uvěří, mají tím od Boha garantován dlouhý život v plném zdraví. Byl tedy Chizkijáš příznivcem hnutí víry? Příslušníci tohoto hnutí interpretují tento příběh jako „pouhou“ zkoušku Chizkijášovy víry: Bůh jej zkoušel, zda bude jeho víra ve zdraví pevná bez ohledu na cokoliv.
- Naopak odpůrci hnutí víry tento příběh chápou jako potvrzení svých pozic: Nemoc a smrt mohou být Boží vůlí a tím, že se král proti Boží vůli vzepřel a vyvzdoroval si na Bohu prodloužení života, Boží plán pro svůj život pokazil a v přidaných patnácti letech stihl ještě leccos pokazit.
- Na obou přístupech něco je – pevná víra skutečně je důležitá; a i když máme s Bohem dobře našlápnuto, nikdy nesmíme ztratit ostražitost (spásu můžeme ztratit nebo si alespoň pokazit „cévéčko“).
- Nicméně domnívám se, že pravdu nemá ani jeden z těchto extrémních přístupů: Osobně si myslím, že důvod, proč Hospodin Izajáše za králem poslal (zdánlivě s potvrzením špatné prognózy) bylo, že Bůh jeho osud změnit chtěl. Nebylo to proto, že by ho zkoušel, ani proto, že si Bůh jeho smrt přál, ale proto, že mu chtěl pomoci.
- Upřímná zoufalá modlitba z hloubi srdce bylo přesně to, co Bůh „chtěl od Chizkijáše slyšet“. Možná král měl problém s tím, že jeho modlitby bývaly formální, a Bůh chtěl z něho „vyrazit“ modlitbu upřímnou a ze srdce. Což se mu bezesporu podařilo – jde o jeden z nejkrásnějších popisů lidské zoufalé modlitby z nejhlubšího srdce.
- Král v modlitbě říkal, že před Bohem chodil věrně a s celým srdcem a činil to, co je dobré v Božích očích. Nejde o chlubení ani o zákonictví ani o přístup ve smyslu: Já tě budu poslouchat a ty mi dáš prosperitu.
- To, že před Bohem chodíme upřímně, může říci každý z křesťanů. Věděl to (a nenechal si to vzít) Jób i král David, můžeme to vědět i my. Jak je to možné? Protože nejde o dokonalost, ale o upřímnost: Dokonalost a bezhříšnost garantovat nedokážeme, upřímnost také.
- Stejně tak můžeme trvat na tom, že jsme Boží vůli (co je dobré v Jeho očích) plnili podle svého nejlepšího „vědomí a svědomí“ (jak nejlépe jsme ji byli schopni poznat).
4 Tu se stalo Hospodinovo slovo k Izajášovi:
- [jediné místo v Iz, kde je použita vazba běžná v Ez (49×) + Jr; viz 1S 15,10p]
5 Jdi a řekni Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl tvé slzy. Hle, přidávám ke tvým dnům patnáct let.
- kromě doslovného významu (1Kr 11,12) často v h. v přeneseném významu;
6 Vysvobodím tebe i toto město z ruky asyrského krále a budu tomuto městu štítem.
- Zde je jasné, proč je u prvního verše poznámka ČSP o tom, že se nemoc odehrála před asyrským vpádem.
7 Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin učiní tu věc, kterou řekl:
- Skoro bych řekl, že bych znamení ani nepotřeboval, stačilo by mi, kdyby se mi ihned udělalo lépe.
- Tak to ale Bůh zjevně neplánoval – královo zotavení mělo zřejmě ještě nějakou dobu trvat.
8 Hle, vrátím stín po stupních, po kterých slunce sestoupilo na stupních Achazových slunečních hodin, nazpět o deset stupňů. A slunce se vrátilo o deset stupňů, těch stupňů, po kterých předtím sestoupilo.
- Šlo o masivní znamení přímo kosmologického dosahu:
- Šlo zjevně o sluneční hodiny – jakým mechanismem se mohou vrátit sluneční hodiny? Principiálně by Nejvyšší musel vrátit zemskou rotaci. Kdyby opravdu sáhl na naši kouli, zastavil ji a pootočil zpátky, všichni bychom to značně pocítili (odletěli bychom odstředivou silou do vesmíru). Pro Boha by nebyl problém Zemi pootočit nepozorovaně, snad ale spíše šlo o „pouhý“ světelný efekt či „přetočení hodin“ a nikoliv o manipulaci s planetou.
- Četl jsem nicméně kdysi i nějaké pojednání o tom, že v nějaký čas v kosmologických výpočtech opravdu „nadbývá“. Nepamatuji si, šlo-li o seriózní článek.
- Ani nevím, jestli tuto „příhodu“ používají ve svůj prospěch příznivci ploché země (pro Boha by jistě byl menší problém šoupnout velké světlo na klenbě, než manipulovat s planetou.
9 Zápis judského krále Chizkijáše o jeho nemoci a o tom, jak se ze své nemoci zotavil:
- Král svou zkušenost zaznamenal.
10 Řekl jsem: Uprostřed svých dnů mám jít do bran podsvětí! (Jsem připraveno zbytek svých let.
- n.: obrán ;
- n.: Mám odpočítán zbytek;
- Král byl svou situací frustrován. Smrt vnímal jako předčasnou a nespravedlivou.
- Vnímal, že se nachází „uprostřed svých dnů“ a že má být „připraveno zbytek svých let“.
- Smrt v mladém věku vnímáme jako nespravedlivou všichni. Nemusí tomu tak být (nikdo, ani Bůh nám negarantoval sedmdesát či osmdesát let), ale vnímáme ji tak.
- Chizkijáš na smrt nebyl ani v nejmenším vnitřně připraven. Nebyl „stár a sytý dnů“, jak svou smrti mohou někdy vnímat staří lidé s bohatými životy. Král naopak nesmírně toužil žít.
11 Řekl jsem si: Už nespatřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, už neuvidím člověka spolu s obyvateli (místa odloučení.)
- Po čem se mu nejvíce stýskalo? Po čem toužil, co chtěl dále zažívat? (srv. Grossmannovu písničku Závidím) – po tom zažívat Hospodina v zemi živých.
- Setkal by s Bohem „tak jako tak“, ale jednoznačně se s Ním chtěl setkávat za života a ne až na druhém břehu.
12 Mé pobývání bylo strženo a stěhuje se ode mne jako pastýřský stan; jako tkadlec jsem svinul svůj život, vždyť mne odtrhne od stavu, v němž jsem byl tkán. (Než den dospěje k noci,) se mnou skoncuješ.
- var.: odtrhneš;
- h.: ode dne do noci;
- h.: mě upokojíš;
- Další dva krásné a poetické obrazy smrti. Oba vyjadřují její nezvratnost a předčasnost.
- Obraz života jako pastýřského stanu: Stan je naše tělo , které nás provází životem. Je naší ochranou, střeží nás na naší cestě životem a na našich zastávkách. Když je stržen, zbourán, naše putování končí.
- Obraz života jako pásu tkaného plátna. Bůh Jako tkadlec k našemu pásu přidává další a další utkané řady (dny). To ale v okamžiku smrti končí – tkadlec se rozhodne, že toto plátno už je kompletní a odtrhne je od stavu.
- Než den dospěje k noci,) se mnou skoncuješ:. Chizkijáš očekává, že zemře ještě toho dne. Asi se tak cítil, zřejmě dýchal z posledních sil.
13 (Stavěl jsem si před oči až do jitra, že) jako lev rozláme všechny mé kosti. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ.
- $; n. (homonymum): Do rána jsem se konejšil. / var.: Volal jsem o pomoc až do jitra.
- h.: mě upokojíš
- Snad tedy: Už od rána mi bylo jasné, že jde o můj konec – do večera mě Bůh dorazí.
- Bůh mě dorazí razantně a brutálně jako lev, když se zakousne do kořisti.
14 Jako rorejs nebo jeřáb tak sípu, lkám jako holubice; mé oči zeslábly hleděním vzhůru: Panovníku, jsem utištěn, zastaň se mě!
- [h. výraz znamená též zaručit se za někoho – Ch. se líčí jako dlužník, jehož se má H. zastat před věřitelem];
- Když je člověku opravdu zle, zeslábne mu hlas. Není schopen normálně jasně mluvit – jen sípe nebo šeptá. Zažil jsem to nejednou.
- Nicméně ani na chvíli nepřestává být jasné, že král očekává pomoc shora – od Hospodina.
- To, co se mu děje, považuje za nespravedlnost a očekává zastání.
15 Co mám (mluvit? Jak mi řekl, tak i učinil.) Poputuji všechna svá léta s hořkostí duše.
- var.: mluvit a říci mu, aby on to učinil?
- Chizkijáše přemáhá marnost – mé lkaní a volání k Bohu je zbytečné. Ta bída, kterou prožívám, je Boží vůli. Vždyť mi to sám vzkázal, že umřu.
- Takže je všechno zbytečné, pomoci mi není. Ale já s tím spokojený a smířený nejsem – hořkost duše je jediné, co mi zbývá.
16 (Panovníku, pro tyto věci lidé žijí a pro všechno v nich je život mého ducha.) Uzdrav mě a zachovej mne při životě!
- n.: Když je Panovník nad nimi, pak žijí, a v tom všem je život … ($)
- Bože, ale to není málo a není to špatně – obyčejný život obyčejného věřícího člověka stojí za to žít a já o něj stojím.
- Takže se modlím, nyní a teď – nenechávej mě ještě zemřít.
17 Hle, (k pokoji mi byla hořkost nejhořčí. Ty) (jsi zadržel mou duši od) jámy nicoty, protože všechny moje hříchy jsi odvrhl za svá záda.
- n.: místo (/ v období) pokoje na mne přišla hořkost nejhořčí, ale ty;
- TM: chašaqtá – lnul jsi, čteno jako: chásaktá; n.: jsi miloval mou (/ lnul k mé) duši a vytáhl mě z;
- h. záporka: ne;
- K pokoji mi byla hořkost nejhořčí: Zřejmě ironie. Má psychika už horší být nemohla.
- Chizkijáš dobře ví, že předpokladem záchrany je nejprve odpuštění hříchů.
- A Chizkijáš jejich odpuštění prožil – popisuje je krásně jako jejich odvržení za Boží záda. Bůh bere naše hříchy a hází je za sebe – nemá je tedy již na očích, jsou za Ním, jsou zapomenuty. Kdo by se zajímal o věci minulosti. My s třesením přicházíme k Bohu se seznamem našich hříchů. Předáváme mu je a s hrůzou očekáváme, co s nimi udělá – zda se v nich začne „vrtat“, vytahovat je a rozebírat. A tohle jsi udělal proč? A tohle? To sis snad mohl odpustit? Probíhá to ale úplně jinak – Bůh seznam přebírá a bez většího zájmu jej hází za sebe. Nezajímá Jej a nehodlá se k němu v budoucnosti vracet. Jde o značnou velkorysost a nesmírně krásný zážitek.
- Jde o situaci podobnou Ježíšovu podobenství o dlužnících: Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!‘ (mluví dlužník, který svému pánu dluží miliardy) I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
- Tento velkorysý Ježíšův nezájem o seznamy našich hříchů je krásně zachycen v krátkém videu „Dobrometr“. (https://www.youtube.com/watch?v=ABOG89gxxfM&t=116s).
- Tyjsi zadržel mou duši od jámy nicoty: Má duše, můj život už tam mířil, neodvratně padal, ale ty jsi mne v mém pádu zachytil. Kdo někdy smrtelně padal z velké výšky, může si představit úlevu zachycení v pádu.
18 Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit; tvou pravdu nebudou vyhlížet ti, kdo sestupují do jámy.
- n.: věrnost (h. emeth);
- Jde o vděčnost a zároveň o „návnadu“ (pokud na Boha lze nalíčit návnadu): Když mě Bože zachráníš, neubude těch, kdo tě budou chválit a kdo budou vyhlížet pravdu.
19 Živý, jen živý ti bude vzdávat chválu jako já dnes; otec synům bude oznamovat tvou pravdu.
- n.: věrnost (h. emeth);
- Když mě zachráníš a zůstanu na živu, budu ti opravdu vděčný. A nenechám si tvou dobrotu pro sebe. Řeknu o tobě a o Tvé dobrotě ve své rodině.
20 Hospodine, pospěš mě zachránit! A po všechny dny svého života budeme v Hospodinově domě hrát na strunné nástroje.
- Když mě zachráníš, získáš ve mně celoživotního vděčného ctitele.
- Vyjádřím svou vděčnost i zpěvem a hudbou.
21 Izajáš řekl: Ať vezmou placku sušených fíků a třou jí vřed, a zůstane naživu.
- verše 21+22 patří chronologicky za verš 6;
- Je otázkou, zda šlo o prorocký úkon – akt poslušnosti nebo o nějakou praktickou „babskou“ radu (na takovýto druh vředů fíky pěkně zabírají). Klidně o kombinaci obojího.
- Nedošlo tedy k nějakému zázračnému okamžitému uzdravení, ale ke zvratu v průběhu nemoci – vředy (na nohách? bércové? někde jinde? Nález musel být katastrofální, když jej všichni vyhodnocovali jako beznadějný; možná s otravou krve nebo něco podobného) se přestaly od té chvíle zhoršovat a začaly se hojit. Doléčení mohlo trvat ještě dlouho.
- Takové situace jsou běžné – u některých pacientů chybí tendence ke zlepšování: Ať lékaři či nemocný sám dělají cokoliv, nic se nedaří, vše jde pouze k horšímu. Naopak, když je tendence k hojení, věci se zlepšují a léčba nemusí být nijak geniální. Stačí když lidé tendenci k úzdravě nestojí v cestě.
- Jinak řečeno: Když Bůh nedá, doktoři se mohou rozkrájet a k ničemu to není. A naopak – když Bůh chce, věci se zlepšují i „navzdory“ lékařské péči.
- Pokud by šlo o akt poslušnosti, bylo přiložení sušených fíků prorockým činem poslušnosti (jako omytí se v Jordánu u Námana, protření očí blátem u slepého apod.). Jak jsme ale zmínili, sušené fíky klidně mohou obsahovat nějakou substanci, která pomohla.
22 A Chizkijáš řekl: Co bude znamením, že vstoupím do Hospodinova domu?
- To už víme: Šlo o posunutí slunečních hodin.