1 Hle, můj otrok, kterého budu (pevně držet,) můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům.
- [první z Izajášových tzv. písní o otroku; částečně je citována v Mt 12,18-21!]
- n.: podpírat;
- Samozřejmě víme, že toto slovo se vztahuje na Ježíše – budoucího Božího Mesiáše. Co se o Něm dozvídáme? V tomto verši šest podstatných informací, pak další čtyři.
- Bůh jej prohlašuje za svého otroka, „hrdě“ se k Němu hlásí. Ježíš byl Božím otrokem – čím spíše jde o nejčestnější postavení pro každého člověka.
- Bůh slibuje, že jej bude pevně držet, tedy bude s Ním za Jeho pobytu na zemi a bude mít vše ohledně Něho pevně pod kontrolou.
- Bůh jej nazývá svým vyvoleným, tedy právě Jeho si Nejvyšší vybral pro naplnění svého záměru
- Boží duše si jej oblíbila: Bohu je sympatický, Bůh Jej má rád a líbí se mu, jaký je a co dělá.
- Bůh na něj vložil svého Ducha: Není odkázán sám na sebe, na své lidské síly. Duch Svatý v Něm přebývá, vede Ho a pomáhá Mu.
- Přinese právo národům: Jeho misí bude ustanovit na zemi právo pro všechny.
2 Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas.
- n.: pozvedat hlas;
- h.: na ulici;
- Jeho význam bude enormní – nebude ale spočívat v Jeho výřečnosti nebo v tom, že by překřičel ostatní či se prosazoval silou.
- Bude tichý, nenápadný a pokorný. Jak je možné, že Jeho dílo bude přesto tak významné a že se prosadí? Způsobí to Boží podpora.
- Jde o obecné pravidlo, tzv. Davidovskou zásadu Nepomáhat si vlastní rukou. David věděl, že když bude Hospodin chtít, za krále jej prosadí. Naopak věděl, že kdyby si na trůn pomohl vlastní rukou, takové kralování k ničemu nebude. Proto opakovaně odmítl zabít Saula, aby si cestu na trůn usnadnil. (V jeskyni v Én-Gedi (1S 24) a na pahorku Chachila (1S 26)).
- Ježíš se choval podobně – neprosazoval se, spoléhal na nebeského Otce.
3 Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, (bude vynášet pravdivý soud.)
- h.: rozdrcenou;
- [oba obrazy představují slabé a utištěné;
- h.: k pravdě vyvede právo (/ soud);
- Boží otrok, tedy Mesiáš bude extrémně ohleduplný a jemný – obraz nalomené třtiny a dohasínajícího knotu ukazují k extrémně zranitelným či poničeným lidem. Aby člověk nedolomil nalomený rákos, musí jej přidržet rukou a projít kolem něj s největší obezřetností. Skomírající knot může uhasit i pouhý závan vzduchu při rychlém přejití kolem.
- V Ježíši se pozoruhodně snoubí takováto extrémní ohleduplnost k lidské slabosti s razancí vynášení pravdivého soudu. Být v tomto vyvážený je těžké a bez vedení Svatým Duchem nemožné.
- Nedávno (Iz 40,11) Izajáš uvedl, že dobrý pastýř šetrně vede březí ovečky, což je podobný princip přiměřenosti, jemnosti a opatrnosti.
4 Nezemdlí ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na jeho zákon
- n.: nepohasne / nebude bezvýrazný; LXX: rozhoří se;
- n.: učení (h.: tóra);
- V češtině je dvakrát použito slovo nalomit či dolomit, hebrejsky ale jde o slova různá.
- Verš říká, že Mesiáš svou misi (ustanovit na zemi své království, tedy právo) neochvějně dovede k cíli. Nepřestane, nedá si pokoj, neodpočine si, dokud vše nedotáhne do konce.
- Připomnělo mi to hlavního hrdinu z knihy Leona Urise Exodus: Ari Ben Canaan s neutuchající energií usiloval o vznik Izraelského státu.
- My křesťané máme být v naší službě Bohu stejně odhodlaní, neunavitelní a vytrvalí. Odpočívat budeme až na druhém břehu.
- I ostrovy budou očekávat na jeho zákon znamená, že na Boží vykoupení očekává nejen Izrael, ale celé lidstvo, potažmo celé stvoření. Všichni mají v srdci stejnou touhu po Bohu.
5 Toto praví Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostírá zemi i to, co na ní vzchází, který dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
Bůh se představuje jako Stvořitel fyzikálních zákonů, vesmíru, Země i jejích obyvatel. Jako takový se chystá promluvit:
6 Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím tě za ruku. (Budu tě opatrovat) a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů,
- n.: zformoval / utvořil jsem tě;
- Tento Stvořitel mluví o svém otroku Mesiáši:
- Bůh Jej povolal jako toho, kdo má právo vykonat vykonat svou záchrannou misi
- Bůh Jej po celou dobu Jeho mise pevně povede a bude Jej chránit
- Bůh ustanoví skrze svého Mesiáše novou smlouvu
- Ta smlouva bude univerzální, tedy bude otevřena pro všechny národy
- Mesiáš národům přinese světlo – tedy umožní jim se zorientovat, jak se věci ve světě opravdu mají, i co ve světě doopravdy jde
7 abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně — (z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě.)
- h.: z žaláře (dosl. domu vězení;) obyvatele temnoty.
- Mesiášova mise tím neskončí. Bude dále obnášet:
- Slepí začnou vidět – jde o podobnou situaci jako u přinesení světla: Lidé, kteří neměli o světě správnou představu, ji získají. Zorientují se, pochopí svět
- Vězni budou osvobození: Vězni ďáblovi, vězni hříchu, vězni smrti, vězni všeho druhu
- Obraz temnoty a žaláře se zde spojují v jedno: V žaláři je temnota, na svobodě je světlo. Osvobození z vězení znamená zároveň uvedení do světla a prohlédnutí.
8 Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám.
- Bůh nehodlá tolerovat svému Božství žádnou „konkurenci“. Ona žádná konkurence neexistuje, vše jsou pouze trapné náhražky a napodobeniny – tím spíše se s nimi Bůh nebude dělit o pozici.
- Obraz nafukovací panny je adekvátní – žádná žena nebude tolerovat, pokud by jí v manželově posteli měla „konkurovat“ nafukovací panna.
- Bůh je nejslavnější osobou ve vesmíru a tak to je správně. Boží sláva je v pořádku, je čistá. Slavit Boha je správné. Nadměrně slavit kohokoliv jiného je problém.
- Bůh je zdrojem veškerého dobra – mimo Boha není dobro. Pokud si tedy něco zasluhuje v tomto světe chválu, ta patří Bohu. Pokud někdo za něco chválí zcela marné modly, krade chválu Bohu.
- Nabízí se otázka: Neměl by být Bůh tolerantnější? Nemohl by trochu své chvály a slávy pustit někomu jinému? Co je na tom, že trochu Jeho chvály přisoudíme někomu jinému.
- Vzhledem k tomu, že Bůh s lidmi navazuje vztah (a velmi se v tom angažuje), je Boží žárlivý a výlučný postoj pochopitelný. Vztahům rozumíme a máme je nastavené stejně jako On (protože jsme v tomto směru stvořeni k Božímu obrazu). V (manželském) vztahu prostor pro tolerantní postoj k dalším vztahům není.
9 Ty první věci — hle — přišly. A nové oznamuji: Dříve než budou vzcházet, ohlásím je vám.
- n~: naplnily se;
- n~: nastávat;
- To, co Bůh předzvěděl, se naplnilo.
- A Bůh se chystá nám navíc sdělovat i budoucnost.
10 Zpívejte Hospodinu píseň novou, pějte jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, i všechno, co je v něm, ostrovy i jejich obyvatelé!
- Bůh je hoden oslavování, je hoden toho, aby se o Jeho velikosti a skutcích hovořilo. Potřebují se o tom dozvědět úplně všichni – i ti, kdo jsou rozeseti na vzdálených místech.
- Je důležité, aby jim tuto informaci „misionáři“ přinesli, aby se za nimi s touto chválou na Boha vypravili.
11 Ať pozdvihne svůj hlas pustina i její města, dvory, v nichž pobývá Kédar. Ať výskají obyvatelé Sély, ať pokřikují z vrchu hor, 12 ať přiznají Hospodinu slávu a ať oznamují na ostrovech jeho chválu!
- Je žádoucí, aby Boha chválili úplně všichni, nejen židé.
- Kédar údajně označuje jeden z arabských kmenů, který byl potomkem Izmaelova syna Kédara (Gn 25,13). Používá se pro označení kočovných arabských kmenů v oblasti severní Arábie a východní části Sinajského poloostrova.
- Séla znamená „skála“ a odkazuje pravděpodobně na město Petra, hlavní město Edómu, které se nacházelo v dnešním jižním Jordánsku. Petra byla vytesaná do skal a byla známá jako strategické obchodní centrum na karavanních trasách. Někdy je Séla synonymem pro Edóm obecně.
- Zpráva o Boží slávě se tedy má dostat i ke kočovným Arabům, k Edómcům a dokonce i na vzdálené ostrovy – aby se všichni mohli připojit ke všeobecné chvále Boha.
13 Hospodin vyjde jako hrdina, (jako bojovník vzbudí svou horlivost) Rozkřikne se, ano, spustí válečný pokřik, ukáže převahu nad svými nepřáteli.
- n~: rozhorlí se jako bojovník;
- V okamžiku, kdy se Bůh přestane držet zpátky a rozhodne se dát průchod své horlivosti pro prosazení spravedlnosti, bude jasno.
- Jeho moc a síla jsou s nikým nesrovnatelné a v okamžiku, kdy se aktivně vloží do boje proti zlu, je výsledek jasný.
14 Odedávna jsem mlčel. Budu dále hluchý, budu se ovládat? Jako rodička budu vzdychat, supět a lapat po dechu!
- n~: Již dlouho;
- [obraz bojovníka před bojem jako ženy před porodem];
- Zajímavý a důležitý obraz: To, že Bůh ihned nezasahuje proti zlu, jej stojí velké přemáhání.
- Důvody, proč je Bůh skrytý a do určité míry nechává věcem volný průchod, jsou mnohé a jistě důležité a dobré (jde o svobodnou vůli, o naši spásu a je ještě řada dalších důvodů).
- Nicméně lehké to pro Boha není: Dívat se na zlo, na ubližování a nespravedlnost a nereagovat, slyšet zpupné řeči darebáků a „dělat, že neslyším“, je těžké. Boha „svrbí ruka“ – s obrovskou chutí by všechny lumpy mávnutím ruky zamázl, roztrhl ve dví. Že to okamžitě neudělá, jej stojí takové přemáhání, že se u toho cítí jako rodička před porodem. Úlevou (porodem) potom je, když Bůh konečně do boje „vletí“ a začne dělat pořádek. Nahromaděný adrenalin dostane průchod.
- V okamžiku, kdy stavidla povolí a Bůh se do věci agresivně vloží, dojde k obrovské úlevě, ale zároveň ke kataklyzmatu.
- Můžeme si pomoci představou z filmů: Probíhá bitva, dobří prohrávají, zlo triumfuje – obrovský bojovník se nemůže dočkat, až bude moci zasáhnout do boje. Zatím je držen vzadu, ale po chvíli nevydrží, v návalu adrenalinu roztrhá řetězy a vřítí se vpřed mezi nepřátele, které kosí po celých řadách. Divák prožívá naprosté zadostiučinění.
- Mistrem takovýchto scén je režisér Quentin Tarantino: Ve filmech Nespoutaný Django a Hanebný Parchanti v divácích po celý film systematicky buduje nenávist k záporným postavám (otrokáři a nacisté), aby v závěrečném krvavé lázni dal skrze hrdiny průchod spravedlivé satisfakci. Samotného mě překvapilo, s jakou úlevou jsem zúčtování se zlem přijímal.
- Touha po potrestání zla je v nás lidech hluboce zakódovaná a objevuje se v umění (nebo i v pohádkách) univerzálně a od pradávna.
- Vidíme, že je také jedním z „božských“ rysů, které do nás Nejvyšší vložil, kdys náš tvořil ke svému obrazu.
15 Vysuším hory i návrší a všechna jejich zeleň uschne. Řeky proměním v ostrovy a jezera nechám vyschnout.
- Když se Nejvyšší do věci konečně vloží, budou Jeho zásahy mohutné a zásadní. Nic pro Něj není problém – např. způsobit naprosté vysušení krajiny je maličkostí.
- Symbolicky může jít o likvidaci svévolníků, kterým se daří dobře, ale Bůh je odstřihne od zdrojů a „vysuší“.
16 Povedu slepé cestou, kterou neznali, dám jim kráčet stezkami, které neznali. Temnotu před nimi proměním ve světlo a (hrbolatá místa v rovinu.) Toto jsou věci, které učiním a kterých nezanechám.
- n.: pokřivenost v přímost.
- n.: nezanedbám;
- „Vysušení“ zlých bude provázeno pomocí pro ty, kdo o Boha a Jeho pomoc stojí. Dostane se jim nové orientace a vedení životem, Bůh dokonce bude vyhlazovat jejich cestu.
17 Stáhnou se nazpět a budou zcela zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové!
- h.: hanbou;
- Při Boží manifestaci se plně ukáže ubohost spoléhání na modly. Bude to pro modláře strašná hanba.
18 Hluší, slyšte a slepí, pohleďte a vizte!
- Je čas, aby se lidé vzpamatovali a začali chápat, co se kolem nich děje.
19 Kdo je slepý, ne-li můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, (za něhož jsem zaplatil,) a slepý jako Hospodinův otrok? 20 Je vidět mnohé, ale nevěnuješ ničemu pozornost, uši jsou otevřené, ale neslyší.
- n.: kdo užívá mého pokoje; $
- Problémem je, že Boží lid (včetně proroků a elit) okolnosti nechápe. Orientace jim chybí navzdory tomu, že Boží jednání bije do očí a že se k nim Hospodin snaží nepřetržitě hovořit.
- Slepota ani hluchota nejsou skutečné, ale duchovní – lidé nejsou schopni viděné a slyšené správně interpretovat, porozumět mu.
- Jde o obecný problém – lidé dodnes správně nechápou realitu kolem sebe: Boží jednání je očividné, přesto jej lidé ani autority nejsou schopny rozpoznat.
- Snad ještě vyvstává otázka, nemluví-li prorok o Mesiáši (kontext je o Něm). Proč by ale měl být Hospodinův otrok slepý a hluchý? Snad by mohlo být myšleno něco ve smyslu: Mesiáš bude vědomě ignorovat politickou situaci, její „nazrálost“ pro revoluci, vábení světské moci – ale půjde neochvějně svou cestou tichosti a utrpení.
- Je dost možné, že verše chtěj poukázat oběma směry – tedy k nechápavosti Izraelců i k Mesiášově cestě.
21 Kvůli jeho spravedlnosti se Hospodinu zalíbilo učinit zákon významným a zvelebit ho.
- n.: vlastní;
- Kvůli čí spravedlnosti? Boží či Mesiášově. Nebo kvůli spravedlnosti Zákona samého?
- Jiný překlad prý může znít: „Hospodin chtěl pro svou spravedlnost učinit Tóru velkou a slavnou.“ Pavlík říká „Hospodinovi se zalíbilo, pro svou spravedlnost učinit Tóru velikou a slavnou.“
- To znamená, že Boží spravedlnost je důvodem, proč Bůh chce Tóru dále tlačit do popředí a zvelebovat. Zákon zde není jen soubor příkazů, ale vyjádření Božího charakteru a jeho cesty pro lidstvo.
- Případně je příčinou spravedlnost Kristova – On je tím, kdo kdo Zákon naplnil a povýšil na hlubší úroveň.
22 Ale toto je lid oloupený a popleněný. Všichni jsou polapeni v jamách, ukryti v žalářích. Stali se kořistí a není, kdo by vysvobodil, stali se lupem, a není, kdo by řekl: Navrať!
- h.: domech vězení;
- Situace Izraele je kritická (podobně katastrofální je situace nevěřících v dnešní době) – jsou vyrabováni, zajati, pozavírání do vězení, zotročeni. A není, kdo by se za ně postavil.
23 (Kdo z vás tomu bude naslouchat? Kdo bude) věnovat pozornost, aby slyšel, (co bude potom?)
- tj. Kéž by někdo z vás naslouchal; kéž by tomu…
- n.: pro čas, který přijde;
- Když já, Bůh přijdu s informacemi – najde se vůbec někdo, kdo by Mi naslouchal?
24 Kdo vydal Jákoba k plenění a Izraele lupičům? Což to nebyl Hospodin? Ten, proti němuž jsme zhřešili? A po jehož cestách chodit nechtěli a jehož zákon neposlouchali?
- Co Bůh potřebuje svému lidu sdělit? Že katastrofy, které je potkávají, jsou důsledkem jejich odvrácení od Něho, odmítání poslušnosti a korekce.
- Kdyby Boží lid tuto informaci pochopil a přijal za svou, bylo by na půl vyhráno – otevřela by se jim totiž skrze pokání cesta k záchraně.
25 A tak na něj vylil žár svého hněvu a sílu boje, který ho spaloval ze všech stran, ale nepoznal to, vzplanul proti němu, ale nevzal si to k srdci.
- Zatím totiž Boží lid nepochopil, že hrůzy, které jej potkávají, jsou důsledkem Božího hněvu.