Lukáš – kapitola 15

1Přibližovali se k němu všichni celníci^a a hříšníci, ^saby ho ^sslyšeli. ^a L 5:27
2Farizeové a ^sučitelé ^sZákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“^a a Mt 9:11
3Řekl jim toto podobenství:
4„Kdo^t1a z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ^pztracenou,^b dokud ji nenalezne? ^t1 ř.: Který člověk ^a Mt 18:12 – Mt 18:14// ^b L 19:10
5A ^skdyž ji ^snalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,
6přijde domů, svolá^t2 přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou,^a protože jsem nalezl svou ovci, která se ^pztratila.‘ ^t2 může vyjadřovat svolání k hostině (srv. 1Kr 1:9) ^a Ř 12:15
7Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, ^skterý ^sčiní ^spokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými,^a kteří pokání nepotřebují.“ ^a L 16:15
8„Nebo nějaká žena, ^skterá ^smá deset drachem^v3 a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá,^v4 dokud ji nenalezne? ^v3 ř. drachma – stříbrná mince o váze asi 6 g, podobné hodnoty jako řím. denár (Mt 20:2p) ^v4 [dům býval často bez oken a s hliněnou podlahou, což činilo hledání nesnadným]
9A ^skdyž ji ^snajde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10Tak, pravím vám, je radost před anděly ^cBožími nad jedním hříšníkem, ^skterý ^sčiní ^spokání.“
11Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.
12Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl^a majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek.^t5 t5 n.: živobytí ^a Dt 21:17
13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny^a a tam rozmařilým^b životem svůj majetek rozházel.^c a Př 27:8 ^b Iz 22:13; Ř 13:13; 1P 4:3n; 2P 2:13 ^c L 16:1; Př 21:17; Př 28:7
14A ^skdyž všechno ^sutratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16A toužil ⁽se nasytit^)t6 lusky,^v7 které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. ^t6 var.: naplnit své břicho ^v7 [plody rohovníku, tzv. svatojánský chléb, kterým se krmili vepři, ale někdy ho jedli i chudí lidé]
17Tu přišel k sobě^a a řekl:^t8 ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! ^t8 ř.: říkal ^a L 16:23; Jr 31:19; Sk 16:30
18Vstanu, půjdu ke svému otci a ^fřeknu mu: Otče, zhřešil^a jsem proti nebi i před tebou. ^a Lv 26:40; Ž 32:5; Ž 51:5n; Oz 14:2; Mt 3:6; 1J 1:9
19Nejsem již hoden^a nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ ^a L 7:6; Gn 32:11; 1K 15:9
20I vstal a přišel ke svému otci. ^sKdyž ^sbyl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a ^sbyl ^shluboce ^spohnut;^a i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal^b ho. ^a Mt 9:36p ^b Gn 46:29; Sk 20:37
21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
22Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho^t9 a oblečte^a ho, a dejte mu na ruku prsten^b a na nohy sandály.^v10 t9 Gn 37:3; [všechny jmenované věci byly projevem přijetí a postavení] ^v10 [otroci chodili bosí] ^a Za 3:4; Zj 6:11 ^b Gn 41:42
23Přiveďte tučné tele,^a zabijte je, jezme a radujme se, ^a Gn 18:7; Př 9:2; Iz 25:6
24protože tento můj syn byl mrtvý,^a a ^szase ^sožil, ^pztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat.^b a L 15:32; Ef 2:1; 1Tm 5:6 ^b L 15:7; L 15:10
25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu^t11 a tanec.^a t11 ř. symfonia; HL ^a Ex 15:20; Ž 30:12; Pl 5:15::
26Zavolal si jednoho ze služebníků^t12 a vyptával se, co to má znamenat. ^t12 L 1:69p
27On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej ^sdostal ^snazpět zdravého.‘
28Rozhněval^a se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a ^szačal mu ^sdomlouvat.^b a 1S 17:28; Jon 4:1; Sk 14:2; Ř 10:19 ^b 2Tm 4:2
29On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím^a a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. ^a L 17:10
30Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami,^a zabil jsi mu tučné tele.‘ ^a Př 29:3
31On mu řekl: ‚Synu,^a ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.^b a L 2:48 ^b J 17:10
32Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ^pztratil se, a byl nalezen.‘“

Na přednášce o závislostech jsem slyšel, že mladšího syna může sloužit jako obraz člověka závislého na touze po okamžitém uspokojení problémů (na alkoholu, lécích, drogách, jídle, sexu, digitálních technologiích). Starší syn může být příkladem člověk závislého tzv. výkonově (na práci, sportu apod.)

Oba synové ztratili vztah s otcem a své závislosti používali jako náplast na bolesti, kterou ztráta vztahu s otcem působí. Podstatné je, že otcovu lásku ale nikdy neztratili. Otec je o své lásce opět ujišťuje, což dává oběma šanci - záleží na nich, zda ji využijí. 

Zdůraznění jejich synovství je pro oba syny jediná cesta - kdyby otec mladšího syna přijal do role nádeníka (jak si syn původně představoval) a starší se pouze vrátil ke své práci, dříve nebo později by utekli. Mladšího by dohnaly pocity viny a staršího hořkost.