Jób – kapitola 10

1 Má duše si zhnusila můj život, (dám průchod svému stěžování / nechám zaznít své stěžování) nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.

• a nepřestanu, a ne a ne. Budu si stěžovat s stýskat, nenechám toho. Tenhle život je mi odporný, tak proč bych se držel zpátky
• nemám důvod tlumit svou hořkost – co horšího, než smrt mě může potkat?
• je mi strašně špatně a nebudu se tvářit, že ne. Tuhle výsadu těch, kdo nemají , co ztratit, si vzít nenechám

2 Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.

• budu s Bohem nadále mluvit a nadále si Mu budu stěžovat
• řekni mi, Bože, co proti mně máš, buď konkrétní. Řekni mi, proč došlo k těmhle katastrofám, co za tím je, co se stalo, co jsem udělal špatně
• to je přece legitimní žádost. Zvláště, když jsem připraven ke korekci, chci naslouchat, chci svůj problém řešit. Situace, kdy s tebou někdo nemluví, případně se chová škaredě – a ty netušíš, proč, jsou hrozné. Když dostaneš facku – a nevíš, „za co“. Když se na tebe všichni v práci dívají přes prsty, šeptají si o tobě, a ty nevíš příčinu. To jsou hnusné situace, které všichni nenávidíme. Takže Jóbův požadavek, aby s ním bylo zacházeno „na rovinu“, je v pořádku.

3 Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl (plán ničemů?)

• Hospodine, copak se k tobě hodí „utlačovat“ a „zavrhovat“? Je to snad hodno Tebe?
• nebo Tě to snad baví? Máš z toho nějaký zisk? Nebo potěšení? Přínos? Je v tom nějaké dobro, které nevidím?
• nebo se ti věci vymkly z rukou? Někdo prosadil nějaký zlý plán, kterému Tys nedokázal zabránit?
• vždyť já jsem „výtěžek tvých dlaní“ – tedy nebýt tebe, vůbec bych nebyl a už vůbec by se mi nedařilo tak dobře
• my všichni jsme výtěžky Božích dlaní: to je pěkný obrat. Výtěžky Jeho úsilí, snahy. Jsme chtění a Bohem stvoření, zformovaní. On nás vymyslel a realizoval
• svým způsobem ale má Jób pravdu, pojmenovává situaci správně – Hospodin dovolil, aby se zaskvěl plán ničemů
• Satan je tím ničemou, jehož plán , jak Jóba očernit, zpochybnit a trápit se opravdu realizuje. A odehrává se „se vší parádou„
• je obtížné to vysvětlit, zvláště tomu, koho se to týká, tedy Jóbovi. On vůbec netuší duchovní pozadí. A zůstává i otázka, zda by ho pouhé vysvětlení, že jde o test, uspokojilo. Uspokojila ho až přímá Hospodinova promluva

4 Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?

• Bože, copak ty věci vidíš jako lidé? Díváš se na věci lidskýma očima? Myslel jsem, že máš jiný hlubší pohled, nadhled, vhled.
• ale zatím to, upřímně řečeno vypadá, že se na mě díváš nějakým divným lidským pokrouceným způsobem
• chováš se vůči mně iracionálně zle, bez důvodu mě biješ – a není s Tebou řeč

5 Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,

• copak jsi omezován časem? Jsi v nějaké časové tísni? Musíš něco stihnout? Nemáš dost času k tomu, abys se mnou věci v klidu vyřešil?

6 že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?

• Bože, copak nyní v jakémsi spěchu pátráš po nějakých mých zvrácenostech a hříších? Chceš je ze mne co nejrychleji vytlouct?
• o to Ti jde? Abys na mě něco našel? Nějakou vinu, neupřímnost, něco, čím jsem se proti Tobě provinil?
• no tak si „posluž“- kdo chce najít, ten vždycky najde

7 Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.

• Hospodine, můj Bože, ale to je přece zbytečné. Vždyť přece (stejně dobře jako já) víš, že nejsem pokřivený, že jsem vůči tobě přímý
• již víme, že Jób není dokonalý, ale trvá na tom, že je „přímý„. To o sobě můžeme tvrdit se vší jistotou
• ale k čemu je mi, že to víš, když to stejně nepomáhá – stále mě drtíš a neexistuje způsob, jak to změnit

8 Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě (spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?) 9 Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a (do prachu mě zase chceš vrátit.)

• ČSP: A teď bys mě pohltil spolu se vším okolo? (zatímco tvar věty v textu respektuje syntaktickou skladbu, tato varianta se snaží, i když s obtížemi, vzít v potaz umístění dělicího přízvuku)
• Hospodine, nejdříve jsi mě stvořil (jako ostatně všechno ve vesmíru) a teď mě chceš zničit. Je to opravdu to, o co ti jde? Opravdu k tomuhle směřuješ? Jakou to má logiku, jaký význam? Není to škoda? Není ti to líto nejprve něco udělat a pak to zničit?

10 Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr? 11 Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami.

• Bože, vždyť to vůbec nebylo jednoduché mě „vytvořit“. Vždyť každý člověk je nesmírně složitý, technologický „majstrštyk“. Není škoda něco takové zničit?
• „technologické postupy“ používané Bohem v biologii jsou nesmírně složité a podivuhodné. Také naše anatomie je jedinečná – Jób zřejmě zrovna pozoroval šlachy svých vyhublých rukou^{1 2}

12 (Daroval jsi mi) život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha.

• Bože, vytvořils mě a udržoval naživu. To není samozřejmé a není to maličkost. Vyžadovalo to od Tebe milosrdenství a kontinuální péči
• musel ses o mě starat – tohle si ne každý uvědomuje. Boží péče o nás nekončí okamžikem stvoření nebo narození – je kontinuální po celý život³.

13 Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou: 14 Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu.

• vím dobře, Bože, že kdybych se od tebe vzdálil, nějak tě šálil, hřešil a zatloukal to, kdybych nebyl zcela přímý – že na to přijdeš a nenecháš to bez trestu.
• vím, že mě střežíš, tedy že o mě všechno víš, že mě sleduješ , že na mě dohlížíš, jsi mi stále na blízku

15 Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.

• všechno odhalíš, běda mi, kdybych spoléhal na to, že na něco nepřijdeš. Je hrozné tě provokovat špatným jednáním
• ale i když vědomě nic zlého nedělám, i když jsem vůči Tobě přímý, nestačí to. Stejně mě drtíš, tlačíš mi hlavu do prachu, klečíš mi na krku, nemůžu se zvednout ani nadechnout. Jsem zakleknutý, nahý a ubohý, na odiv všem

16 Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc.

• [Zřejmě míněna hlava.]
• ale i kdybych se otřepal, nějak se mi podařilo setřepat tvou nohu z krku, kdybych se mohl nadechnout, stejně po mě hned zase „vystartuješ“, půjdeš po mně
• možná: proto se budu raději držet pořád u zemi, ani se nebudu snažit tu hlavu z prachu zvedat. Když nás někdo silnější bije, kope do nás, my ležíme na zemi, může pomoci, když se přestaneme bránit, zůstaneme bezvládně ležet. Můžeme doufat, že toho nechá
• tenhle přístup může fungovat: nezvedat ústa z prachu, když se nad námi žene bouře Božího hněvu. Dělal to např. David, ale nádherně je to vyjádřeno zvláště v Pláči 3,26 nn: Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu. Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí. Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží. Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje. Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou. Neboť Panovník neodvrhne navěky;
• zůstanu při zemi, vůbec se nebudu cukat, hýbat, ohrazovat, nebudu nic říkat
• Jób zase provokuje, zkouší kolik urážek Hospodin „vydrží“ – když Boha přirovnává ke kočce, která si sadisticky pohrává s myší. Pro myš je lepší, když se staví mrtvou, než když se snaží utéct. Vím, Bože, že si se mnou můžeš pohrávat, ale není to pod tvou úroveň?

17 Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou.

• Bože, znovu to opakuji: jen se pohnu, hned vystupňuješ nátlak. Něco dalšího si na mě najdeš
• Jób opět provokuje: vlastně tvrdí, že Bůh nebude váhat si proti němu povolat falešné svědky, jen aby dokázal, že je vinen
• je totiž zjevné, že jsi se mnou nespokojený – proč bys mě jinak tak drtil?
• já ale chápu, že když budeš chtít, nebude pro tebe problém, na mě něco najít. Proti tomu nemá cenu vzdorovat: když ty se rozhodneš na někom hledat chyby, jistě nějaké najdeš

18 Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo. 19 Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu.

• jaký má tohle smysl? Proto jsem se narodil, abych se dožil toho, že můj Stvořitel na mě za každou cenu bude hledat chyby?
• pokud tohle má být život, říkám na rovinu, že to by bylo lepší se vůbec nenarodit- měl bych alespoň klid.

20 Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a (upusť ode mě,) ať maličko pookřeji,

• dej mi oddech, dej mi pauzu v tom mučení, nadzvedni ruku. Nech mě alespoň trošku vzpamatovat
• vždyť naše lidské životy jsou tak krátké tak prchavé. Na nás lidi nemůžeš aplikovat svoje měřítka času – pro tebe čas mnoho neznamená, ale při krátkosti našich životů je takovéto utrpení nesnesitelně dlouhé.

21 dříve, než odejdu — a už se nenavrátím — do země temnoty a nejhlubší tmy,

• dej mi oddech, stejně umírám, nic jiného než smrt a temnota mě nečeká
• jsem na pokraji smrti a zániku, jsem na hraně. umírám
• tak proč mám své poslední chvíle prožít v takovém utrpení?

1. víme, jak vypadají ruce kachektického vyhublého člověka, jak se rýsují šlachy ↩︎
2. pohled na pozoruhodnou funkčnost lidské ruky byl jednou z věcí, které mě přesvědčily o nemožnosti evoluce. Lidská ruka je neuvěřitelně univerzální nástroj- schopná lámat skálu i vyrýt obraz na makové zrnko ↩︎
3. srv. vtip o potápěčích v sekci Články ↩︎