Vít Šmajstrla

Příliš levná léčba

Vít Šmajstrla

Příliš levná léčba

autor: Vít Šmajstrla

Přišel ke mně, ještě k mladému začínajícímu lékaři kdysi jako pacient mladý muž. Trpěl hlavně únavou, ale ještě celou řadou dalších obtíží, se kterými již několik let navštěvoval ty nejlepší dostupné specialisty. Protože byl velmi, ale velmi bohatý, zaplatil si ty nejlepší odborníky klasické i alternativní medicíny. (V raných devadesátkách existovala taková podvodná klinika tahající z pacientů těžké peníze). Během několika let utratil milióny, přesto mu bylo stále stejně.

Ani on, ani já jsme si od návštěvy u mě v ordinaci mnoho neslibovali: on viděl mladého doktora v tuctové ordinaci, já řadu zpráv od špičkových specialistů.

Pointou tohoto příběhu je, že v jeho případě šlo o banální onemocnění – sníženou funkci štítné žlázy. Nešťastnou shodou náhod jej nikdo v tomto směru nevyšetřil.

Při sdělování diagnózy jsem se pak dopustil významné chyby – byl jsem zrovna zaneprázdněný, a když jsem jej zahlédl v čekárně, oslovil jsem ho na místě: Pane „Nováku“, tak už vím, co vám je – máte sníženou funkci štítné žlázy. Užívejte tyto tablety (podal jsem mu recept na běžný lék s obsahem hormonu v ceně asi třiceti korun) a za pár týdnů budete v pořádku.

Pán na mě vyvalil oči a začal křičet: Cože? Tak já jsem utratil milióny za nejlepší odborníky a vy mi chcete tvrdit, že tenhle lék za třicet korun vyřeší mé problémy? A naštvaně odešel. Jak to s ním dále dopadlo, už nevím.

Píši o tom proto, že moje chyba spočívala v tom, že jsem mu diagnózu i léčbu „naservíroval příliš levně“. Kdybych se tvářil záhadně, kdybych dlouze hovořil o tom, jak geniální byla moje diagnóza, o tom, jak jsem jeho krev nechal vyšetřit v USA, jak dlouho a těžce jsem pro něho sháněl unikátní lék, případně kdybych si od něho nechal tučně zaplatit, jeho důvěra ve mě a v moji léčbu by určitě byla větší a jeho cesta k uzdravení jednodušší.

Netvrdím, že aby byla působivější, jsem měl svou informaci, uměle “přifukovat“ nebo používat nějaké manipulativní psychologické postupy. To ne, ale přece jen mé podání bylo příliš „levné“.

Někdy se podobně chovám při zvěstování evangelia: zpráva o příchodu Božího Syna na svět, o Jeho smrti na kříži za nás a o Jeho vzkříšení jsou těmi nejcennějšími informacemi, které lze na tomto světě získat. Za cestu k záchraně budou lidé jednou ochotni vyměnit úplně všechno (při závěrečném zúčtování to už ale nebude možné) – „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? A zač získá člověk svou duši zpět? Mt 16,26.

My cestu k záchraně známe a lidem ji nabízíme. Spása je nám nabízena „zadarmo“ pouhou vírou. To ale neznamená, že je bezcenná – naopak její cena je tak nevyčíslitelně velká, že ji za nás musel zaplatit někdo jiný. Tak si dávám pozor, abych ji lidem nenabízel „mezi dveřmi“ a jako předpis na krabičku banálního léku.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení