Zajímá Boha naše tělo?

Recenze knihy Sama Allberryho

Vyšlo v ŽV 4/2023

V nakladatelství KMS vychází kniha Sama Allberryho Zajímá Boha naše tělo? (podtitul: Evangelium jako dobrá zpráva pro naši tělesnou schránku).

Sam Allberry (další v témže nakladatelství vydané tituly: Je Bůh proti gayům? 7 mýtů o singles; Proč Bohu není jedno, s kým spím) v knize podává „ucelenou teologii našeho těla“.

Nejde ale o teologickou učebnici plnou cizích slov. Kniha je teologická v tom smyslu, že Bůh je středem všeho Allberryho uvažování a Bible je pro něj nejvyšší autoritou. Pro ty, kdo jsou ochotni přijmout tento rámec uvažování, může být kniha nesmírně povzbuzující – ať už mají problémy se sebepřijetím svého vzhledu (80 % lidí údajně při pohledu do zrcadla pociťuje nespokojenost), bojují s tělesnými omezeními (což bojujeme všichni – přinejmenším, když poprvé onemocníme nebo prostě zestárneme), vyrovnávají se s krátkostí života nebo čelí smrti. 

Krůčky teologického uvažování jsou pozvolné a teologie je „light“, tedy nejde příliš do hloubky. Většinou to není na škodu či je to vzhledem k cílové skupině žádoucí. Jen několikrát jsem zalitoval, že autor nezabrousil hlouběji (např. by mě přesněji zajímalo, co se děje po fyzické smrti – pokud to tedy někdo ví).

Autor se razantně a přesvědčivě vymezuje proti těm náboženstvím či filozofickým směrům, které považují tělo za nedůležité či neduchovní (jediné na čem záleží, je duše). „Já“ neznamená pouze duši, ale celého člověka včetně těla. Tělo není pouze lepší či horší auto zapůjčené duši na pár let pozemského života. Tím, že se Ježíš „vtělil“ ukázal na velkou důstojnost a důležitost našich těl („Ježíšova inkarnace je největším komplimentem lidskému tělu“. „Ježíš se stal člověkem nejen na oněch 33 let, ale napořád“).

Jazyk knihy je lehký, čtivý, plný vtipných bonmotů a neotřelých formulací. I známé skutečnosti jsou podávány zajímavě (namátkou o smrti: „Žádná z válek počet úmrtí nezvýšila; na každého člověka připadá stále jen jedna“ „Den, kdy zemřeme, je stejně jistý jako den našeho narození. Jen nevíme datum“. „Z osmi tisíc diagnóz Mezinárodní klasifikace nemocí všem unikneme, až na jednu“. „Proč každému z nás připadá život krátký? Protože krátký je.“ „Jsme jako notebook odpojený od nabíječky, dříve nebo později obrazovka zhasne“. „Smrt není koncem, ale počátkem; není zdí, ale dveřmi; není východem, ale vstupem“).

Autor je k čtenářům nesmírně laskavý a empatický. Je to příjemné a laskavost jeho srdce mě až dojímala. Na druhé straně mi přišlo někdy až únavné, jak opatrně při své argumentaci „našlapuje“. Autor je Brit a trochu mě „děsí“, jak velký pozor si dává, aby se „nedejbože“ někoho nedotkl. Sice formuluje jasně (nebojí se např. říci, že pohlaví jsou pouze dvě – „Každý ví, v jakém pohlaví se narodil“), ale po jasnější formulaci často věnuje další dlouhý úsek tomu, aby čtenáře ujistil, jak hluboce chápe ty, kdo to vidí jinak; že sám řeší řadu problémů a že se nad nikoho nepovyšuje. (Možná v Británii si už takový pozor dávat musí, ale spíše se domnívám, že je „přeopatrný“ spíše preventivně. A obávám se, že mu to při případných útocích odpůrců, stejně nepomůže).

Moje obavy, že kniha bude řešit pouze (po tisící a stále dokola) „gender“, se ukázaly jako liché. Autor se sice moderní „genderovou dysforií“ zabývá, ale nevěnuje jí nadměrnou pozornost. Jasně biblicky ukazuje, že přístup „Avatar“ (zvolím si identitu, jaká mi vyhovuje) není biblický ani možný. Své tělo nedostáváme jako bílé plátno, „na které můžu nakreslit svou identitu, jakmile ji objevím“. (Zajímavě dává do souvislosti s módou tetování, kdy si tělo upravujeme způsobem, jakým se chceme jevit světu).

Nový, obohacující a zřejmě pravdivý pro mě byl autorův pohled na Mt 19,12 (lidé nezpůsobilí k životu v manželství).

Kniha má 208 stran (plus poznámky a rejstřík biblických míst). Dá se přečíst za večer, ale také pečlivě studovat s tužkou a Biblí v ruce.

Na závěr volně několik autorových myšlenek:

• Nikdo není náhoda ani nehoda, nikdo není neplánovaný
• Při narození nedostáváme „náhodně rozdané karty“, jsme stvořeni jako Boží mistrovské individuální dílo
• Za tělo je třeba být vděčný, ať je, jakkoliv problematické
• Limity těla jsou pro naše dobro
• Vzájemná fyzická přítomnost a vhodné fyzické doteky jsou důležitá (měli bychom na to dbát v našich sborech)
• Tělo není bezvýznamné, ale zároveň není vším
• Tělo nejen máme, ale tělem jsme. Ale jsme více než jen tělo
• Při vykoupení je zachráněna duše, duch i tělo; kompletní balení
• V otázce identity není tělo nejdůležitější ani bezvýznamné
• Ublížení tělu je ublížením nám, nejen našemu majetku
• Definice mužství a ženství, která nebere v potaz tělo, nemůže být biblická
• Genderovou identitu určuje tělo
• Hřích pokroutil pohled na mužství a ženství, ale nesmazal je
• Písmo odmítá rezignovat na binární dělení pohlaví, ačkoliv někteří do těchto škatulek nezapadají
• To, že někdo nedokáže rozlišit barvy, neznamená, že neexistují
• Každý z nás se potýká s nedokonalostmi, těla, které mu způsobují trápení. Toto utrpení se u každého člověka liší
• Není to tak, že by muži a ženy odráželi vždy polovinu toho, co znamená být stvořen k lidskému obrazu
• Souhra mezi muži a ženami je obohacením pro nás všechny
• Naprostá většina textu Bible je napsána pro obě pohlaví. Ale jsou tam i části určené speciálně pro jedno z nich
• Odlišnost nevylučuje rovnost
• Rozdíly nemáme zveličovat ani popírat
• Tělo bylo hříchem staženo do marnosti, ale čeká nás vykoupení
• V dnešním světě se nesrovnáváme s nejdokonalejším lidským tělem, ale nejdokonalejší lidskou představou o krásném těle
• Tělo jsme si nevybrali ani ho nedokážeme příliš změnit
• Dejme si velký pozor, aby naše slova nevyvolávala v druhých pocit studu za tělo
• Když kritizujeme něčí tělo, neshazujeme jen je samotné, ale Boha, který je stvořil
• Tělo máme proto, abychom jím milovali Boha a bližního
• My ho ale velmi nápaditě využíváme k naplňování naší vlastní hříšné agendy
• V nesprávném používání těla jsme velmi zběhlí
• Neexistuje žádná část našeho těla, kterou bychom nedokázali k hříchu mistrně využít
• Naučme se pečlivě zasvěcovat každou část svého těla Kristu
• Žádný hřích nevystavuje naše těla riziku, že se dostaneme pod nadvládu někoho nebo něčeho jiného tak, jako sexuální hřích
• To, co žijeme, není celý život, to nejlepší nás teprve čeká
• Ježíšova zkušenost s lidským životem nebyla zkrášlená nebo upravená. Jeho život netvořil sled instagramových okamžiků
• To čím, byl Ježíš korunován, bylo naše prokletí
• Ať už lidi přitahovalo k Ježíši cokoliv, jeho vzhled a vnější krása to určitě nebyly. Pokud si tedy nepřipadáme vzhledově výjimeční, jsme v dobré společnosti
• Ježíš se musel sám stát hanbou, abychom my mohli hanbě uniknout
• Krása má omezenou životnost
• Teprve při pohledu na Ježíšovo zcela zlomené tělo, nalézáme opravdovou naději i pro svá vlastní těla