Efezským – kapitola 5

1 Napodobujte tedy Boha jako milované děti.

• Napodobování je častý Boží (a Pavlův koncept). Řecké slovo μίμησις (mimēsis) známe ze slov imitace nebo mimikry..
• Každý, kdo měl děti to dobře zná. Děti mají dospělé dokonale „nakoukané“ a dělají vše podle nich – vaří, uklízejí, starají se o panenku jako o mladšího sourozence, řídí auto, používají nářadí. (Nedávno jsem dostal fotku svého jeden a půl letého vnuka, jak „vysává“ vysavačem).
• Koho máme napodobovat?
  • Boha (zde)
  • Krista a druhotně Pavla (1K 11,1; Fil 3,17)
• Napodobování Krista a Pavla je jednodušší, než napodobování Boha. Víme ale, že jaký je Kristus, takový je Bůh.
• Jsme Božími dětmi. Bůh nás přesahuje daleko více ,než rodiče přesahují své děti. Nedokonalost napodobování není na škodu. Co se cení, je snaha.

2 a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni.

^c t1 ř.: choďte; Ef 4:1! ^t2 var.: vás ^a J 13:34 ^b Ef 5:25; Ga 1:4! ^c Ex 29:18

• 3Smilstvo^a ani žádná nečistota^b nebo chamtivost^t3 ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány,^t4 jak se sluší na svaté.^c t3 n.: hrabivost; Ř 1:29 ^t4 ř.: jmenovány; v. 12; Ex 23:13 ^a Ko 3:5 ^b Ef 4:19 ^c Sk 9:13p
• 4Ani hanebnost, hloupé^a řeči nebo laškování, což se nesluší;^b nýbrž raději vzdávejte díky.^c a Př 12:23; Př 15:2 ^b Ř 1:28 ^c Ef 5:20
• 5Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník^a ani nečistý ani lakomec^b — to jest modloslužebník^c — nemá dědictví^d v království Kristově a Božím. ^a 1K 5:9! ^b Př 28:22 ^c Ga 5:20; Zj 21:8 ^d 1P 1:4
• 6Ať vás nikdo nesvádí prázdnými^a slovy, neboť pro tyto věci přichází ^cBoží hněv^b na ⁽syny neposlušnosti⁾.^c a Ko 2:8 ^b Ř 1:18! ^c Ef 2:2
• 7Nemějte s nimi tedy nic společného.^t5 t5 ř.: Nebuďte jejich spoluúčastníky; Ef 3:6†; v. Ef 3:11v; Př 1:14; 1Tm 5:22; Zj 18:4
• 8Kdysi^a jste byli tmou,^b ale nyní jste světlem^c v Pánu. Žijte^t1 jako děti světla^d — ^t1 ř.: choďte; Ef 4:1! ^a Ef 2:2! ^b Sk 26:18; Ko 1:13 ^c Mt 5:14 ^d J 12:36
• 9ovoce světla^t6 je ve veškeré dobrotě,^a spravedlnosti^b a pravdě — ^t6 var: Ducha; Ga 5:22 ^a Ř 15:14 ^b Ef 6:14; Fp 1:11
• 10zkoumejte,^t7 co se líbí^a Pánu, ^t7 ř.: zkoumajíce (váže se k v. Ef 5:8b) ^a Ř 12:1p; 2K 5:9
• 11a ^snemějte žádnou ^súčast^a na neplodných skutcích tmy,^b spíše je usvědčujte.^t8 t8 n.: kárejte (srv. J 3:20; 1Tm 5:20) ^a Zj 18:4; 2Pa 19:1~; 2Pa 20:37~; 2K 6:14~ ^b Ř 13:12
• 12Neboť o tom, co se u^t9 nich vskrytu děje, je hanba i mluvit.^a t9 ř.: od ^a Ef 5:3
• 13Ale všechno, co je ⁽světlem usvědčováno, je zjevováno⁾,^t10 t10 n.: usvědčováno, světlem je zjevováno
• 14neboť všechno, co je zjevováno, je světlo.^a Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a ^fzazáří ti Kristus.‘^t11 t11 prav. citát z křestního hymnu, založeného na Iz 60:1 ^a Ef 5:8

15 Dbejte tedy ⁽pečlivě na to, jak žijete;⁾ nežijte jako nemoudří, ale jako moudří;

• var.: na to, jak byste žili pečlivě;
• Hleďte, dbejte, dávejte si pozor – jsou věci, na které se máme soustředit, které si máme hlídat. Máme se sami nad sebou zamýšlet a analyzovat své jednání a chování.
• Jednou z nejdůležitějších věcí samozřejmě je náš způsob života.
• To, jak žijeme máme ve své moci – není to tak, že jsme zcela vláčeni okolnostmi, které nejsme schopni ovlivnit.
• Do určité míry jistě okolnostmi „vláčeni jsme“ – všichni se musíme starat o jídlo a bydlení, spánek, odpočinek, rodinu. Musíme chodit do práce. Ale ať je náš prostor svobody sebeomezenější, vždy nám zůstává dosti prostoru pro to, abychom svůj způsob života ovlivnili. I ve vězení lze žít dobře a špatně.
• Způsob života je to nejvýznačnější, co je nám svěřeno a je na nás, jak s ním naložíme. A zde jasně vidíme, že to „není jedno“. Na našem způsobu života záleží.
• Máme žít pečlivě – jde o pěkný obrat. Žijme pečlivě. Pečlivě znamená pořádně, soustředěně, kvalitně, promyšleně, s citem pro detail. Takový mají být životy křesťanů.
• Dvojice pojmů nemoudří – moudří ukazuje na nutnost zapojení rozumu. To, že existuje možnost žít nemoudře, si jistě uvědomujeme, neboť příklady vidíme všude kolem sebe.
• Nejde o to, že by životy křesťanů měly být dokonale či pedantsky organizovány, a už vůbec ne o to, že by měly být prožity „sucharsky“ či ve strachu.
• Nejsme vyplašení králíci, kteří se životem plíží při zdi ve strachu, aby na ně náhodou odněkud „nevykouklo“ něco nesvatého. Jsme synové a dcery krále, princové a princezny, kteří procházejí životem se vznešeností a nadhledem.
• Při vědomí našeho synovství nám ale o to více záleží na tom, abychom se svými životy naložili rozumně.

16 vykupujte čas, protože dny jsou zlé.

• ř.: vykupujíce si;
• Co znamená vykupovat čas?
• Pavlík překládá Vůči těm, kdo jsou venku, choďte v moudrosti, využívajíce příležitosti.
• VW  Walk in wisdom toward those who are outside, redeeming the time.
• Řecké slovo je Strong G1805, ἐξαγοράζω  [eksagorazó] (aor. ἐξηγόρασα) 1. odkoupit, vykoupit; vysvobodit 2. (i med.) využít 
• má 4 výskyty: dva se týkají vykoupení ze Zákona, dva vykupování času
• Druhý podobný výskyt je v Ko 4,5  Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas.
• Význam jistě značí: dobře efektivně využít, nepromrhat.
• Vykupuji něco, co je pro mě cenně a za co jsem ochoten zaplatit, abych to získal.
• Čas zpětně vykoupit nelze. Není možné dělat s Bohem obchody ve smyslu: Poslední hodinu jsem proflákal, dám ti tisícovku, když mě ji necháš prožít ještě jednou.
• Případně: Dám sto tisíc na chudé, když vrátíš tu poslední minutu, kdy jsem řídil opilý a zajel člověka¹.
• Neexistuje cena ani způsob, jak by se čas dal vrátit zpátky. V tom je jeho cena s ničím nesrovnatelná.
• Z tohoto hlediska je čas nesmírně cenný – jde pravděpodobně vedle života o nejcennější komoditu, která nám je svěřena, kterou spravujeme.
• Je tedy třeba s časem nakládat s maximální obezřetností a velmi promyšleně. Čas je snadné promrhat. Vzhledem k jeho jednosměrnému toku a nezvratnosti je jeho prožití definitivní.
• Zajímavý byl v tomto kontextu film Vyměřený – čas o světě, kde se neplatilo penězi, ale časem.
• Na druhé straně nesmíme upadnout do křeče či paniky – jsme věčné bytosti.
• Ježíšovy dny měly stejně jako naše 24 hodin, pro službu měl vyměřené pouhé tři roky – a během nich určitě nepobíhal jako šílený s diářem v neustálé panice nestíhání.
• Jistě nepobíhal s diářem s tím, že na tohohle nemocného má pouze čtyři a půl minuty, protože za dvacet minut už má být v jiné vesnici.
• V Iz 28,16 je napsáno: Kdo věří, nebude spěchat. To dává smysl – spoléhám-li na Boha, nejsem v křeči z vlastního nestíhání.
• Vidíme, že zacházení z časem je náročnou disciplínou, kdy balancujeme mezi dvěma extrémy. Potřebujeme se ji nepřetržitě učit od svého Mistra.
• Jak s časem hospodařil Ježíš? Pěkně je to ukázáno v seriálu Chosen – učedníci z Ježíšova přístupu k organizaci času někdy „šílí“. Jejich mistr se občas na několik dní někam nepochopitelně ztratí, spěchá, když by spěchat neměla a nespěchá, když by spěchat měl.

17 Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle.

• K rozumného zacházení s časem potřebujeme přemýšlet, zapojit rozum. Snažit se zjistit Pánovu vůli.
• Je snadné být nerozumný, je snadné nezjistit si, co Bůh po nás chce. Je jasné, že v takovém případě své životy prožijeme značně neefektivně. Věnuji-li totiž svůj čas a úsilí něčemu, co je mimo linii Boží vůle, je to stoprocentní ztráta.
• Takový scénář nemusí být pouze ve smyslu: Celý život jsem zasvětil práci, vybudoval jsem velkou firmu – před Bohem ale budu stát s prázdnýma rukama. Případně: Mám tisíc výstupů na Lysou horu, sto zaběhnutých maratónů nebo sto milenek – nad Bohem jsem ale nikdy nezamyslel.
• Existují i scénáře „opačné“ jaksi nábožensky farizejské: Celý život chodím den co den do kostela, sloužím chudým, jezdím na misie po světě – „A co já s tím?“ na to Hospodin?
• Hříchem není dělat špatné věci. Hříchem je minout se Boží vůlí. Bez toho, abychom zjistili Boží vůli, nejsme schopni prožít naše životy správně.
• Utopíme životy v aktivitě tam, kde Bůh chce, abychom odpočívali, nebo je promarníme tam, kde chce, abychom byli aktivní.

18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale ⁽naplňujte se Duchem⁾,

• ř: buďte naplňováni v duchu; 
• Když už tedy hovoříme o zacházení s časem, připomíná Pavel, tak jedním ze způsobů, jak čas spolehlivě promarnit, je chlast.
• Napít se vína není hřích², ale alkohol je značně rizikový – často vede ke ztrátě sebekontroly. Člověk se po něm chová způsobem, kterým by se normálně nechoval.
• Toužíme-li po určitém euforizujícím stavu, toho lze mimo alkoholu dosáhnout i lepším (a legitimním) způsobem – a tím je naplňování se Svatým Duchem.
• Přítomnost Ducha Svatého v těle má určité účinky, které v některých aspektech připomínají opilost. Na rozdíl od opilosti jde ale o stav žádoucí, navíc bez rizik, nežádoucích účinků a bez kocoviny.

19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v ⁽oslavných zpěvech⁾ a v ^[duchovních^] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho 

• ř. psalmoís – ‚chvalozpěvy‘, může být míněna i kniha Žalmů ^t17 ř. hymnois – může se jednat o písně vyznavačské ^t18 Ž 9:12p; ř. psallontes – ‚zpívajíce chvalozpěvy‘ ^a Ex 15:21; 1Pa 16:9; Ž 149:1; Zj 5:9; Sk 16:25~
  20a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista ^cBohu a Otci.
  21Podřizujte se^t19 jeden druhému v bázni před Kristem:^a t19 1P 2:18; 1P 5:5; ř.: Podřizujíce se; (vše se vztahuje k naplňování Duchem ve v. Ef 5:18.) ^a Gn 20:11; Neh 5:15; 2K 7:1
  22Ženy, ^[podřizujte se^] svým mužům^a jako Pánu,^b a 1K 14:34; Ko 3:18; Tit 2:5; 1P 3:1 ^b Ef 6:5; Ef 6:7
  23neboť muž je hlavou^a ženy, jako je Kristus hlavou^b církve; on ^[je^] zachráncem ^mtěla. ^a 1K 11:3 ^b Ef 1:22
  24Ale jako církev je podřízena^t20 Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. ^t20 n.: se podřizuje
  25Muži,^a milujte své ženy, jako i Kristus miloval^b církev a ^ssám ^ssebe za ni vydal,^c a 1P 3:7 ^b J 13:34 ^c Ef 5:2
  26aby ji posvětil,^a skdyž ji ^sočistil ⁽vodní koupelí^)t21 v ^rslovu,^b t21 ř.: koupelí vody; lútron (‚koupel‘); Tit 3:5† ^a Žd 13:12 ^b J 15:3
  27aby sám sobě postavil^a slavnou^t22 církev, ^skterá ^sby ^sneměla poskvrny^b ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá^c a bezúhonná. ^t22 n.: nádhernou ^a 2K 4:14; 2K 11:2; Ko 1:22 ^b Ef 1:4; Fp 2:15; 1Te 5:23 ^c Ef 1:4
  28Takto jsou povinni ^[i^] muži milovat své ženy jako svá ^mtěla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
  29Neboť nikdo ^snemá své ^xtělo ^sv ^snenávisti, ale živí^t23 je a pečuje^t24 o ně, jako i Kristus o církev. ^t23 stejný ř. výraz jako v Ef 6:4† „vychovávejte“ ^t24 srv. 1Te 2:7† „chová“; (v ř. pův. „zahřívat“, srv. 1Kr 1:2)
  30Vždyť jsme údy jeho ^mtěla,^a [z jeho ^xmasa a z jeho kostí^]. ^a Ef 1:23
  31‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno ^xtělo.‘^a a Gn 2:24//; Mt 19:5
  32Toto tajemství^a je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. ^a Ef 1:9
  33Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.
  

1. Podobné kšefty lidé s Bohem dělávají: Když byla v Maďarsku loterie, kde v jackpotu bylo možno vyhrát miliardu, jezdili si tam Češi kupovat losy. Jeden z nakupujících na dotaz redaktorky, co by s výhrou udělal, odpověděl: Sto miliónů bych dal do kostela a na chudé. Takováto snaha Boha podplatit je samozřejmě trapná a urážlivá. Bůh na takovýchto sto mega zvysoka kašle ↩︎
2. Ostatně Ježíš se svými učedníky rozhodně neabstinoval. ↩︎