Efezským – kapitola 6

1 Děti, poslouchejte své rodiče ^[v Pánu^], protože to je spravedlivé. 

• Obecné pokyny se poslouchají dobře. Když přijde na příkazy konkrétní, dokonce týkající se přímo mě, začne to být obtížnější.
• Poslušnost dětí vůči rodičům je správná a v Božích očích spravedlivá. Je to přirozené – děti své rodiče potřebují poslouchat z hlediska bezpečí a zdárného vývoje.

2 Cti svého otce a matku, to je první přikázání se zaslíbením, 3 ‚aby ti bylo dobře ⁽a abys byl⁾ dlouho ^sživ na zemi.‘

• n.: přední (pak možno na konci v. s dvojtečkou);
• Tato poslušnost rodičů je zakotvena v samotném Desateru.
• Je možno se zamyslet, zda ctít je automaticky totéž, co poslouchat . Poslušnost je možná pouze jedním z aspektů úcty. Snad mohou nastat situace, kdy je možno (např. po dosažení dospělosti a zestárnutí rodičů) rodiče ctít a přitom není nutné udělat vše, co řeknou.
• To, že Cti svého otce a matku je prvním přikázáním, které za dodržování něco slibuje, je zajímavý postřeh. Co slibuje?
• Dobrý a dlouhý život. Více k problematice viz v rozboru Desatera na příslušných místech v Ex a Dt.

4 A vy, otcové, ⁽nedrážděte své děti k hněvu⁾, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí.

• ř.: nehněvejte své děti;
• n.: chovejte;
• n.: výchově; 
• Otcům a matkám je Bohem garantována, „zajištěna“ poslušnost jejich dětí. Co vyžaduje Pavel naopak od rodičů?
  • nedráždit své děti k hněvu: Zřejmě myšleno neprovokovat je. Když jako rodič budu chtít, mohu snadno své dítě vydráždit k nepříčetnosti. Mohu je popichovat či nesmyslně šikanovat. Otcové násilníci, či alkoholici, matky bez zájmu – ti všichni dokáží děti dohnat děti k zoufalství či k výbuchu hněvu.
  • vychovávat: Výchova je nutná, bez výchovy se děti zdárně nevyvinou. „Děti potřebují hranice“ je hluboká pravda, nejen název výchovné příručky¹. Rodiče, kteří své děti nevychovávají, spláčou nad výdělkem².
  • výchova nemá být libovolná, ale v Pánově kázni a napomenutí: Je správné dětem vštěpovat křesťanské hodnoty. A je třeba je během výchovy korigovat (káznit a napomínat).

5 Otroci, poslouchejte pozemské pány ⁽s bázní a chvěním,⁾ v upřímnosti srdce jako Krista.

• Z dnešního pohledu nepochopitelný příkaz. Pavel otrokům neradí se proti otroctví vzbouřit, ale doporučuje poslušnost, a to dokonce upřímnou.
• Dělá jim to vlastně ještě těžší – doposud mohli být poslušní formálně, nyní jim Pavel nakládá břemeno ještě náročnější, když po nich chce poslušnost upřímnou.
• Mají poslouchat ne kvůli tomu, že jsou v podřízeném postavení, ale kvůli tomu, že si to přeje Bůh.
• A Bůh si to zjevně přeje – Bůh opravdu chce, abychom autority respektovali, a to dokonce bez ohledu na jejich kvalitu. Jsme povinní poslouchat i autority špatné.
• Hranice poslušnosti existují, jsou ale jsou stanoveny hodně „daleko“ – vzepření se poslušnosti je nám přikázáno až ve chvíli, kdy jsou příkazy našich autorit jasně v rozporu s příkazy Božími (Více se sluší poslouchat Boha, než lidi). Takováto situace v reálu nenastává často – většina příkazů našich autorit se Božích věcí netýká.
• Když jsou naši nadřízení moudří, jejich příkazy poslechneme ochotně nebo rádi. Když nám dávají příkazy nemoudré, můžeme se samozřejmě ozvat, ale v když na nich trvají, poslechnout máme taky.
• Při své práci v nemocnici jsem měl vždy štěstí na dobré nadřízené – byli chytřejší, než já a jejich příkazy většinou měly „hlavu a patu“. Navíc s nimi byla řeč. Nikdy jsem tedy neměl důvod se vzbouřit. Nikdy mi nikdo nepřikázal: Teď musíš provést eutanázii nebo potrat nebo nějaký podobný příkaz, který by byl jednoznačně protibožský.
• Někdy jsem věci viděl jinak, ale v takovém případě platí, že „šéf je šéf“, a je to tak správné.
• Že máme poslouchat upřímně, chápu, ale proč s bázní a chvěním? Zjevně proto, že za každou pozemskou autoritou stojí sám Hospodin, jak víme z listu Římanům: 13,1„Každý člověk ať se podřizuje vládní moci; neboť není moci, leč od Boha. A ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“
• Když se tedy setkáme s jakoukoliv pozemskou autoritou, máme mít velký respekt, protože nestojíme nejen před ní, ale skrze ni před samotným Bohem. Kdybychom se proti ní chtěli bouřit, riskujeme trest nejen od autority, ale od samotného Boha. Toto vědomí člověka jistě rozechvěje a vzbudí v něm strach – Bohu se nikdo vzpouzet nechce.

6 Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří z duše činí Boží vůli;

• ř. ‚okoslužbou‘, tzn. pouze když vás pozoruje pán;
• Okoslužba (ὀφθαλμοδουλία, ophthalmodouliaj) je pěkný termín a ČSP jej pěkně vysvětluje. (Ofatalmologii (oční lékařství) známe všichni a dúlos je řecky otrok).
• Pavel pěkně vysvětluje, co znamená upřímná, ne pouze formální poslušnost: Znamená poslouchat bez ohledu na to, jestli jsem pozorován.

Do práce jsem celý život chodíval včas. Jen naprosto výjimečně se mi stalo, že jsem se z nějakých důvodů opozdil. 
"Jako na potvoru" jsem primáře nepotkal nikdy, když jsem do práce přicházel půl hodiny před začátkem, ale skoro vždy, když jsem šel pozdě. 
Štvalo mě to, ale pak jsem se uklidnil - řekl jsem si, že Bůh ví, jak se věci mají a že se mě zastane. 

7 služte ochotně, jako Pánu, a ne jako lidem.

• ř.: otročíce;
• Otrok si má při každém zadaném úkolu říci: Toto není zadání od mého lidského nadřízeného, ale od samotného Boha. A jako k takovému se pak má k úkolu stavět – dělat jej tedy s maximální péčí a úsilím.
• Je totiž lidsky přirozené, že na úkolu zadaném samotným „generálním ředitelem“ si dáme záležet více, než na každodenní rutině.
• Pavel ale zdůrazňuje, že tak tomu u křesťanů býti nemá, že mají i obyčejné příkazy plnit maximálně nadstandardně.

8 Víte, že každý, kdo vykoná něco dobrého, vezme za to odměnu od Pána, ať je to otrok nebo svobodný.

• Z kontextu se zdá, že Pavel má zřejmě na myslí dobré věci v nejširším smyslu slova – ne pouze dobré věci duchovního rázu.
• Když tedy otrok dostane od svého pozemského pána např. příkaz, aby uklidil – a on uklidí kvalitně a láskou bez ohledu na to, jestli to jeho pán vůbec zkontroluje a ocení – má to v Božích očích cenu. To se týká každé naší činnosti – každou práci a činnost lze dělat s úsilím a pečlivostí nebo ji lze dělat, jen aby výsledek „prošel“, nebo ji lze dokonce „odfláknout“.
• Jde o pravý opak „okoslužby“, ve které naopak jde hlavně o to, aby výsledek byl viděn a oceněn, a o práci práci samotnou jde až druhotně.
• Tento princip dokumentuje dva vyčtené a jeden vlastní příběh:

Četl jsem příběh (snad to bylo v knize "Pan letnice"), kde syn pracoval se svým otcem jako truhlář. Jednou dostal za úkol dokončit rozdělaný stůl. Syn se úkolu zhostil a stůl po dokončení vypadal perfektně. Otec se jej ale zeptal: Kde je ta deska, která měla z jedné strany vadu? Syn odpověděl: Dal jsem ji do toho stolu vadnou stranou tak, aby nebyla vidět.  Otec jej pokáral a syn musel stůl rozebrat a vadnou desku nahradit deskou perfektní. A to přestože vada byla nezjistitelná a ani neovlivňovala funkci stolu. Otci šlo o princip. 

V jiné knize (Nejšťastnější lidé na zemi) hostili arménští vesničané příchozí kočující křesťany z Ruska. Upekli na jejich počet býčka. Když hodovali, dostal jeden z hostů nadpřirozené zjevení, že "obětovaný" býček neměl jedno oko. Vesničané se velmi zastyděli, že pro hosty nebyli ochotni dát to nejlepší. Kvalitu masa to přitom samozřejmě neovlivnilo, šlo opět o princip a o postoj srdce.

Ještě příhoda z vlastní zkušenosti: 
Jako lékař jsem postupně skládal několik atestací, tedy zkoušek umožňujících samostatné vykonávání práce ve vybraném medicínském oboru.
Příprava na zkoušku probíhala většinou tak, že jsme si vzal několik týdnů dovolené, studijního a neplaceného volna a zaplatil si ubytování v Praze, kde jsem pak strávil čtyři až šest týdnů chozením na přednášky a studiem. Naše dny vypadaly tak, že dopoledne jsme seděli na přednáškách a odpoledne se pak do noci učili. Vše mělo být po šesti týdnech zakončeno atestační zkouškou. Šlo ekonomicky, studijně i rodinně o poměrně náročnou záležitost.
Jednou, asi po třech týdnech tohoto studijního režimu jsem při ranním čtení Bible četl právě toto místo, kde Pavel říká: Služte ochotně, jako Pánu, a ne jako lidem. Místo ke mně zvláštně mluvilo, ale nevěděl jsem proč. 
Po přednáškách si mě pak zavolali do kanceláře IPVZ, kde mi sdělili, že zjistili, že mi chybí dva týdny praxe na jednom povinném pracovišti a že mě tedy k atestační zkoušce nepřipustí. 
Šlo o značnou ránu: Všechny vydané peníze, všechen ztracený čas, odloučení od rodiny a všechno studium byly najednou "k ničemu". V té chvíli jsem si ale vzpomněl na čtené místo a řekl jsem si: Proč jsi tady vlastně byl? Šlo ti o to, abys měl zkoušku, nebo o to, aby ses něco naučil? To mě uklidnilo a týdny jsem již nepovažoval za ztracené.
Atestaci jsem pak složil až o rok později, již bez předatestačního pobytu.

9 A vy, páni, ⁽jednejte s nimi také tak a zanechte⁾ vyhrůžek; vždyť víte, že jejich i váš Pán je v nebesích  a že u něho není přijímání osob.

• ř.: totéž čiňte jim, zanechávajíce;
• Pavel se jako obvykle obrací k oběma stranám – zde nejen tedy k otrokům, ale i k jejich pánům.
• Páni se mají s otroky jedna také tak: Jak tedy? Zřejmě stejně jako otroci. Jak se měli chovat otroci? Měli upřímně poslouchat, nesloužit pouze naoko a vše dělat jako by to dělali pro samotného Boha.
• Páni si mají připomínat, že také nad nimi stojí Bůh jako vyšší autorita a sleduje jejich jednání s podřízenými. A být si vědomi, že na Boha vyšší postavení žádný velký dojem nedělá a že měří všem stejně. Pokud se nadřízený bude chovat hnusně, Bůh mu to nekompromisně „spočítá“.
• Otrok i otrokář mají společného Pána a Jemu se budou každý sám za sebe zodpovídat.

10 Nakonec, ^[moji bratři,^] posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. 

• Pavel finišuje. Chce předat závěrečné rady a pokyny
• je třeba se posilovat: tedy přijímat opatření k tomu, abych byl silnější.
• nejde o radu do nějaké zvláštní kritické situace, jde o radu univerzální – situace křesťanů posilování se vyžaduje vždy, bez výjimky.
• jak to, že křesťan potřebuje být silný? Jistě kvůli tomu, že být křesťanem je obtížné. Kdyby bylo možné být křesťanem snadno, posilování se by zapotřebí nebylo
• jak je možno se posilovat? Posilování bez zvratného „se“ známe: cvičením (těla nebo duše) zvyšujeme výkonnost a odolnost těla či mysli. Jestliže vytrvale posiluji sval, stává se silnějším. Posiluji-li svou mysl, stává se odolnější.
• chození do posilovny zde Pavel na mysli jistě nemá.
• je jistě žádoucí nemít tělo rozmazlené, uvyklé, že mu hned ve všem vyhovíme. (Ve smyslu: Mám hlad, dostanu hned najíst; chce se mi spát, ulehnu; jsem unavené, musím si odpočinout)
• tělo má být zvyklé se přemáhat, překonávat, odpírat si
• podobné je to s duší – ani té není třeba ihned ve všem vyhovět (je mi smutno, dostane se mi rozveselení nebo povzbuzení; nudím se, dostane se mi zábavy; jsem znepokojená, dostane se mi povzbuzení či uklidnění)
• je určitě dobré trénovat své tělo i duši, any byly dobrými a použitelnými nástroji v Boží ruce. Trénink má být cílený a promyšlený: Pavel říkal, že své tělo nutí ke kázni ranami (1K 9,27) dle ČSP dokonce ranami dobře mířenými (Pavel říká, že zasazuje dobře mířené rány svému tělu a podrobuje je). Tělo se má podrobovat mysli, ne jí klást překážky nebo dělat obstrukce
• zde je ale posilování míněno zřejmě jinak – jakési „sebrání se“, vzchopení se. Řekneš své duši: Seber se, duše, vzchop se. Seber odvahu a začni jednat. Vydej se na cestu. Ezdráš psal (Ezd 7,28), že se vzchopil, David se posilnil v Hospodinu (1S 30,6). Zřejmě jde o něco podobného. Sebrali se začali jednat
• převaha jeho síly: Boží síla je mimořádná a s ničím nesrovnatelná. Má vždy převahu nad všemi okolnostmi nebo bytostmi. A tato síla je na naší straně, na straně křesťanů. Pomyšlení na to je již samo o sobě posilující, navíc Nejvyšší může posílit lidské srdce „napřímo“. Spoléhat se na Boží sílu je možno vždy a všude

11 Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám

• nyní se nějakou dobu budeme pohybovat v oblasti podobenství o zbroji. Nejde o fyzickou zbroj, jakou mají vojáci, neboť naše boje již nejsou tělesné (takové byly ve SZ dobách). Naše boje jsou duchovní. Nebojujeme proti lidem, ale proti duchovním mocnostem, tedy démonům a ďáblu. Nebojujeme zbraněmi tělesnými, ale duchovními
• co jsou duchovní zbraně, zjistíme vzápětí.
• jak probíhá duchovní boj, zjišťuje každý křesťan průběžně během svého života, tedy za pochodu. Nicméně, než voják nastoupí do armády a jde na frontu, je alespoň základně vycvičen a vyučen. Existují příručky pro vojáky³. Bible je mj. takovou příručkou
• pro nás je důležité, abychom všechny „rekruty“ či adepty na vstup (tedy lidi uvažující o tom, že se stanou křesťany) informovali, „do čeho jdou“. Ježíš to tak dělal – lidi od následování spíše odrazoval s poukazem na náročnost cesty. Je nefér při „náboru (evangelizaci) lidem křesťanství lakovat na růžovo (od teďka budete již stále prosperující, zdraví, za co se pomodlíte, to dostanete).
• slovo celou ukazuje, že je důležité si zbroj obléci kompletně. Chybění byť jen některé její složky může mít fatální důsledky. K čemu pancíř bez přilbice, k čemu přilbice bez štítu či meče. K čemu to všechno, když jsem bosý.
• abyste ukazuje, jaký oblékání a vyzbrojování se má smysl, účel.
• postavit ďáblovým nástrahám: zjišťujeme tedy, že ďábel křesťanům klade nástrahy. Tedy pasti či miny. Cílem nástrah je člověka zabít, zranit či alespoň svést z cesty. Vzhledem k tomu, že nebojujeme boj tělesný, jde o svedení z cesty za Bohem, o znesnadnění cesty nebo dokonce o dosáhnutí odpadnutí od Boha, tedy duchovní smrti
• ďábel křesťany nenávidí⁴. To, že ty „smradlavé“ (hříchem), nízké a ubohé lidské bytosti mohou dosáhnout vztahu s Bohem, jej přivádí k nepříčetnosti. On, tolik lidi přesahující toho dosáhnout nemůže. Snaží se proto člověku cestu za Bohem ztížit nebo ho z ní svést

12 Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech

• var.: váš 
• ř. palé; HL; (zápas vojenské, nikoliv sportovní povahy); 
• obrat krev a tělo nepochybně charakterizuje lidi, lidské bytosti. My se, na rozdíl od duchovních bytostí, těmito dvěma atributy vyznačujeme. Každý člověk má krev a má tělo. Kdykoliv tedy uvidím někoho s tělem a krví v něm, mám si uvědomit, že tohle není můj nepřítel.
• verš dále obsahuje výčet duchovních bytostí, se kterými křesťané vedou boj. Jsou to:
  • vlády, principalities,  ἀρχής
  • autority, powers ἐξουσίας
  • světovládci temnoty the rulers of the darkness, κοσμοκράτωr
  • duchovní mocnosti zla v nebeských oblastech, spiritual wickedness high places, πνευματικα πονηριας εν τοις επουρανιοις
• co se z tohoto výčtu dá vyčíst? Jednak, že duchovní svět je pestrý⁵.
• zde jsou zřejmě vyjmenováni zřejmě pouze významnější „zástupci“ výše postavených démonických bytostí⁶ se značně rozsáhlými oblastmi vlády. Ať už definovanými geograficky, národnostně či jakkoliv jinak
• v ponebesí (nebeských oblastech) tedy existuje rozsáhlá a dobře organizovaná a hierarchicky uspořádaná struktura, jejímž cílem je škodit lidem, potažmo křesťanům – té čelíme, s tou bojujeme
• světovládci temnoty a mocnosti zla – ať už si představujeme cokoliv, jde jistě o něco hodně zlého

13 Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát. 

• je znovu řečeno totéž: je třeba si obléct, vzít na sebe Boží zbroj a je třeba si ji vzít celou
• ve verši 11 i zde je použit výraz πανοπλία – tedy mezi zbroj a výzbroj rozdíl není
• zdůvodnění, proč tak máme učinit, je lehce odlišné: ve verši 11 jde o postavení se ďáblovým nástrahám, zde je uvedeno důvodů více:
  • vzepřít se ve zlý den: když přijdou zlé dny (a ony na křesťany přicházejí), je třeba se jim postavit či vzepřít. Jak se to dělá? Modlitbou, případně duchovním bojem. Přichýlením se do Boží náruče. Jiné možnosti zřejmě nemáme. Nejde pouze o „odmítnutí“ ve smyslu hnutí prosperity – když přijde nemoc, odmítnu ji, když přijde chudoba modlím se za bohatství – ale také o vybojování si správného postoje, tedy nenechat se problémy odvést z cesty za Bohem. Žádné okolnosti nám při správném vnitřním postoji nemohou zabránit v plném následování Boha
  • všechno vykonat – cílem ďáblových útoků mj. zabránit nám ve vykonání našich úkolů. Všichni máme od Boha v životě nějaká zadání a je důležité, abychom je dokázali realizovat
  • zůstat stát je možná nečekané – takovéto zdůvodnění se může jevit jako příliš „minimalistické“. To potřebuji takovou zbroj pouze k tomu, abych se nezhroutil? Zdá se, že ano. Ostatně, jak uvidíme dále, většina výzbroje je primárně určena k obraně
  • shrnuto: existují nejméně čtyři důvody, proč potřebujeme Boží zbroj a to kompletní
  • takže z čeho Boží (vý)zbroj sestává? Pojďme do výčtu:

14 Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, 

• jde o opasek či pás. Opasek nemá pouze běžnou (dnešní⁷) funkci držení kalhot, ale u vojáka
  (já si automaticky představuji příslušníka moderní armády, Pavel měl před očima jistě vojáka římského) také slouží k zavěšení celé řady součástí výzbroje (nože, sumek, meče) a dále přepásává a zceluje celé oblečení.
• proč jde o opasek pravdy? Křesťanství je založeno na pravdě, Kristovo vzkříšení je realitou. Kristus sám je pravda.

Jednou se mě kolega zeptal, co by se stalo, kdybych zjistil, že křesťanství není pravdivé, tedy že neodpovídá realitě (např. že Kristus nebyl vzkříšen). A hned si sám odpověděl: Nestalo by se nic, protože se ti líbí a vyhovuje ti to. 
Nic ale není vzdálenějšího pravdě - kdybych věděl, že křesťanství není pravdivé, nikdy bych křesťanem nebyl. Kdybych zjistil, že neodpovídá pravdě, opustil bych je. 

Zajímá mě pravda. tedy jak věci jsou. Rozhodl jsem se v životě hledat pravdu a křesťanem jsem se stal proto, že se domnívám, že křesťanství je pravdou. Kdybych věděl, že pravdivé není, okamžitě bych ho opustil a hledal bych jinde.

Navíc existují věci, které se mi v křesťanství nelíbí či mi nevyhovují. Jde o nejnáročnější "náboženství" Jiná náboženství jsou snadnější. Ale "co s tím nadělám", když se chci držet pravdy a ne svého pohodlí 

• křesťanské pravdy či skutečnosti je třeba si stále držet u těla. Když přijdou zlé dny nebo ďáblovy útoky, je třeba si být pevně vědom, jak se věci mají, a nenechat se oklamat nebo zmást
• v současné postmoderní době (která objektivní pravdu neuznává) je to zvlášť důležité
• navíc kromě lži v současné době ďábel používá ke svým cílům v hojné míře také metodu „naředění pravdy“ – tedy přímo pravdu nezpochybňuje, ale nabídne takové množství dalších informací všeho druhu, že pravda se v nich ztrácí
• pravda navíc dává všemu ostatnímu smysl, vše spojuje v jeden celek. Žijeme v jedné komplexní realitě. K čemu je mi kompletní zbroj, když nevím, kdo jsem, kam jdu a neznám svůj cíl
• pancíř je ochranou srdce a ostatních orgánů hrudníku. Srdce (v ne-anatomickém smyslu) je jádrem naši osobnosti, srdce jsem já⁹
• abychom mohli dobře žít a „fungovat“ potřebujeme jistotu ospravedlnění. Bůh nás prohlásil spravedlivými ne na základě našich kvalit či zásluh, ale na základě oběti svého Syna. Tím si můžeme (a máme ) být jisti. Nesmíme si naši (darovanou) spravedlnost nechat zpochybnit, jinak jsme pro Boží dílo nepoužitelní.
• pochybnosti přicházejí zvláště ve chvílích našich selhání – když jsme totiž konfrontováni s vlastními chybami, slabostmi či hříšností, je těžké si vědomí vlastní spravedlnosti udržet
• je to ale nezbytné – bez ní jsme neschopní boje
• ďábel toto velmi dobře ví a na naši spravedlnost s oblibou útočí: Co ty jsi za Božího bojovníka? Vždyť se na sebe, ty ubožáku, podívej, jak selháváš a jakých kiksů se dopouštíš.
• ďábel samozřejmě má pravdu – my opravdu jsme ubozí, selhávající a hříšní. „Vtip“ je v tom, že s darovanou spravedlností to nemá co dělat. Ta nám byla darována a darována nám zůstává
• pokud si to uvědomíme, náš pancíř funguje dobře – a podobné ďáblovy výpady bez problémů odráží: To máš, ďáble, pravdu, opravdu jsem takový. A co má být? Na tom, že mi Bůh skrze Krista daroval svou spravedlnost, to nic nemění
• dále uvidíme, že máme ještě štít – možná by se dalo říci, že pancíř a přilba zachycují rány, které projdou štítem? Uvidíme dále

15 nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; 

• pokud je člověk bosý, moc toho neujde. Nohy ochranu potřebují.
• bosý voják nemůže vyrazit do boje, do žádné akce
• při nejvyšším stupni pohotovosti vojáci v botách i spí. Vypadá to tedy, že jako křesťanští „vojáci“ máme být stále v nejvyšším stupni pohotovosti. V jakém smyslu?
• podrobněji jsme otázku bdělosti probírali v poslední kapitole Prvního Petrova listu (buďte střízliví, buďte bdělí, ďábel obchází…). Uvedu znovu otázku, kterou je možno si ověřit vlastní bdělost:

Dobrou kontrolní otázkou, která nám může odpovědět na náš duchovní stav (tedy zda jsme duchovně bdělí a obutí ke službě), je: Jsi kdykoliv ti někdo zavolá, připraven se zvednout a jít se zapojit do duchovního boje? Nebo se předtím musíš „dát do pořádku? Vyznat nahromaděné hříchy, vystřízlivět z alkoholu či vylačnět z přejezení, vypnout televizi, urovnat pokažené vztahy, odpustit? Oprášit Bibli, navázat spojení se Svatým Duchem? Začít si navlékat Boží zbroj? Hledat Boží spravedlnost? Pokud nejsi schopen se zvednout a jít, nejsi duchovně bdělý ani obutý

• s obutýma botama je to podobné: když se při poplachu musím teprve začít shánět po zakopnuté obuvi a pracně šněrovat tkaničky, něco s mou bdělosti není v pořádku. Pokud se objeví příležitost k duchovnímu rozhovoru a ty si musíš pracně dávat do pořádku motivy, odhodlání či informace, nejsi obutý
• jde o připravenost k službě – našim úkolem je sloužit Bohu. Když tedy dostaneme rozkaz, je třeba být přípraven vyrazit
• často jde o pokyn někomu říci evangelium. Mluvit s lidmi o Bohu není pro mnoho (možná většinu?) křesťanů vůbec snadné. Alespoň já na to většinou potřebuji nějakou dobu „sbírat odhodlání“
• do určité míry lze toto odhodlání nasbírat předem – např. na začátku pracovního dne. Jako takové ranní nasbírání odvahy chápu i tento pokyn o obutých botách – když se během dne vyskytne někdo, s kým bych mohl promluvit o Kristu, netrvá mi vnitřní příprava tak dlouho
• evangelium pokoje je to, čemu sloužíme (a také čím sloužíme). Přinášet lidem dobrou zprávu o tom, kde je zdroj pokoje je naší misí na této planetě. K tomu nás Bůh povolal. Dělejme svou práci tedy pořádně a buďme připravení na to, že rozkazy mohou přijít kdykoliv

16 k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého.

• štít je primární ochranou. Zachycuje útoky ještě předtím, než mohou proniknout k tělu. Je velmi odolný, odolnější než pancíř nebo přilba
• jde o štít víry – víra je přesvědčení o skutečnostech, které nejsou viditelné, přesto jsou reálné. V našem případě jde o přesvědčení o existenci Boha, o vzkříšení Krista a o našem povolání za Boží syny a dcery
• v čem spočívají ohnivé ďáblovy šípy? Zřejmě v pochybnostech – snaží se nám „inputovat“ (vstříknout) pochybnosti o těchto neviditelných realitách. Pokud ztratím jistotu, že Bůh existuje nebo že Kristus za mě zemřel, rozpadá se mé odhodlání bojovat. Nemám za co a nevím proč.
• pokud pevně věřím (jsem pevně přesvědčen), nemají tyto pochybnosti místo
• pevně věřit znamená větřit navzdory obtížím a navzdory tomu, že se zdá, že Bůh nejedná. Je důležité (mimo jiné) mít svou víru promyšlenou a ujasněnou

17 A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.

• přilba: chrání hlavu, tedy mozek, mysl či rozum.
• jde o přilbu záchrany: naše mysl potřebuje mít jistotu, že jsme zachráněni. Je poměrně snadné tuto jistotu ztratit, zvláště tváří tvář vlastní nedostatečnosti nebo selháním
• jednou ze známek křesťanské zralosti je, že si nenecháme vlastní neschopností tuto jistotu spásy vzít
• pokud je naše mysl jistotou vlastní spásy chráněna, je stabilnější. Není tak snadné ji „rozhodit“, vyvést z míry, znejistět, přimět k chybám nebo zkratovitému jednání
• meč: zbraň pro boj. Jako jediná určená i pro útok. Schopna zabíjet protivníky.
• vzhledem k tomu, že ostatní tři duchovní zbraně jsou primárně obranné (pancíř, štít, přilba)¹⁰a jen meč je potenciálně útočný, lze postulovat, že křesťan se má především bránit? Být defenzivní? Nemyslím. Křesťanství je ofenzivní, misijní náboženství. Vychvacujeme zajatce z moci zlého, nesedíme „zalezlí“ v pevnosti. Bez zajištěné ochrany, je zranitelnost voják enormní, ale to neznamená, že jeho mise nemůže být ofenzivní
• co je v duchovní zbroji mečem? Duch Boží a Boží slovo. Jde o meč Ducha, jímž je slovo Boží (Bible). Jak se tímto mečem bojuje?
• ukázkovým příkladem je Ježíšův souboj se satanem na poušti. Ježíš, přestože byl oslaben půstem, na sobě měl všechny součásti výzbroje a výstroje (pás pravdy, pancíř spravedlnosti, boty pohotovosti k službě, přilbu spravedlnosti a štít víry) – a to mu umožňovalo třikrát mistrně použít meč Božího slova a tím ďábla odrazit či porazit.
• kdyby mu něco chybělo (např. si nebyl jist pravdou či svou spravedlností, nebyl by si jist, jestli existuje Bůh nebo nebyl připraven reagovat), vůbec by se k použití meče nedostal
• chopnost správně používat Boží slovo není samozřejmá ani automatická. Jako vyžaduje trénink boj mečem, stejně tak boj Božím slovem. Držím-li v ruce meč či Bibli poprvé, moc toho s nimi nepředvedu

18 Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté,

• n.: v Duchu;
• Modlitba a prosba jsou jmenovány odděleně. Modlitba není přesně totéž, co prosba – modlitba je pojmem širším, obecnějším. Modlitby mohou, ale nemusejí být prosbami. Modlitba znamená jakýkoliv „rozhovor“ s Bohem, prosba znamená rozhovor týkající se našich potřeb.
• Obe jsou v pořádku, obě mají svůj čas.
• Obě jsou vedeny duchem, tedy tou částí naší osobnosti, který s Bohem komunikuje. Mohlo by být i Duchem s velkým „D“, tedy modlitby jsou vedeny za pomocí Svatého Ducha.
• Pavel kromě modliteb (a proseb) ještě vyzývá ke dvěma věcem:
  • k bdění s veškerou vytrvalostí: Tedy k nepřetržité duchovní pohotovosti. Kolem nás se může kdykoliv cokoliv stát a je pak akutně zapotřebí, abychom se přimlouvali za ostatní. Jde o běžný scénář, kdy se dozvíme o problémech lidí kolem nás a okamžitě se zapojujeme do přímluv.
    • Opakem je stav duchovní ospalosti či spánku, kdy člověk není pro modlitby za ostatní ihned použitelný.
  • k prosbě za všechny svaté: Naši bratři a sestry potřebují naši modlitební podporu (stejně jako my potřebujeme jejich).

19 i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa abych směle oznámil tajemství evangelia, 

• n.: otevřeně;
• Pavel také touží po modlitbách od ostatních. Uvědomuje si svou závislost a provázanost s ostatními, s celou církví. V církvi nikdo není solitér – a kdo si myslí, že je, dříve nebo později zjistí svůj omyl.
• Jeho touhou je moci lidem co nejotevřeněji, nejpříměji a nejsměleji zvěstovat evangelium. Prostředí jsou různá, posluchači ještě různější – mít za každé situace schopnost hovořit, jak je třeba. není maličkost pro nikoho; a nebyla ani pro „ostříleného“ Pavla.
• Jak víme z Pavlových poznámek v Korintským (1K 2,1-4, 2K 10,10 a 11,6) Pavlova výmluvnost nebyla výrazná ani automatická, spíše právě naopak.
• Pavel navíc zmiňuje, že dobrá zpráva o Kristu je pro mnoho lidí tajemstvím, tedy něčím naprosto skrytým a novým.

20 pro něž jsem poslem v řetězech, a osmělil se v něm tak, jak mi náleží mluvit. 

• Pavel je ve vězení kvůli evangeliu – tedy proto, že zvěstoval zprávu o smrti a vzkříšení Ježíše Krista.
• Byl jeho poslem, πρεσβεύω  [prezbeuó], být vyslancem, být poslem (ὑπέρ τινος koho) [2 výskyty].
• Pavel byl ambasádorem evangelia v tomto světě. Ambasádor zastupuje svou zemi na území jiného státu. Je to významná pozice – na základě ambasádorovy činnosti si místní dělají představu o jeho domovině.
• (Vel)vyslanec:
  • je oficiální zástupce svého státu v jiné zemi – v našem případě byl Pavel (a křesťané obecně jsou) zástupci Kristova království na této zemi, konkrétně na místě, kde žijí.
    • Všechny funkce a činnosti ambasádora si můžeme rozšířit na Pavla a na křesťany vůbec.
  • hájí zájmy své země a jejích občanů: Křesťané na celém světě si pomáhají, vědí o sobě.
  • oficiálně zastupuje svou zemi a jedná jménem její vlády: Proto je třeba, aby křesťané svému království nedělali ostudu. Všichni křesťané jsou primárně občany Kristova království a až druhotně své země.
  • udržuje a posiluje politické, ekonomické, kulturní a bezpečnostní vztahy mezi svou zemí a hostitelskou zemí: Křesťané dělají pro svou vlast vždy do nejlepší, jsou dobrými a loajálními občany – vždy ale pouze do míry, která není v rozporu s Božími příkazy. Zároveň se snaží vnést hodnoty svého, tedy Kristova království do své hostitelské země.
  • chrání práva a zájmy občanů své země žijících, cestujících nebo pracujících v zahraničí
  • poskytuje pomoc v případě nouze, například při ztrátě dokladů, zatčení nebo přírodních katastrofách: křesťané pomáhají svým pronásledovaným sourozencům (známý je případ Petra Jaška, který monitoroval pronásledování křesťanů v Súdánu a strávil pak rok v súdánském vězení)
  • podporuje export a investice své země: V našem případě jistě export myšlenek, export evangelia
  • propaguje kulturu, vzdělání a vědu své země (Kristova království)
  • organizuje nebo podporuje kulturní a vzdělávací akce, jako jsou výstavy, koncerty, nebo stipendijní programy: Ano!
  • sleduje politickou, ekonomickou a bezpečnostní situaci v zemi, kde působí.
  • posílá pravidelné zprávy své vládě s analýzami a doporučeními: Ano!
• Velvyslanci by měli být (pro nás jistě poučné) „diplomaticky zdatní, schopní vyjednávat a zvládat konflikty, kulturně citliví a dobře informovaní o mezinárodních vztazích., vynikající komunikátoři s organizačními schopnostmi“.
• Pavel takovým jistě byl.
• Pavel „seděl“ za zvěstování evangelia, takže při jeho zvěstování byl statečný až až.
• Přesto zde ještě prosí, aby se ve zvěstování osmělil tak, jak mu náleží mluvit. Měl tedy pocit, že jeho zvěstování není dostatečně smělé. Ve vězení byl nyní pod zvláště velkým tlakem a zvěstování evangelia by mu situaci ve vězení nebo u soudu jistě ještě zhoršilo. Nechtěl se ale těmto obavám poddat.
• Hlásat evangelium náležitě není maličkost a není to snadné. Vyžaduje to odvahu i expertízu současně.

21 A abyste i vy věděli, co je se mnou a co dělám, všechno vám oznámí Tychikos, milovaný bratr a věrný služebník v Pánu, 

• Pro vězněného člověka je extrémně důležité, aby se necítil opuštěn, aby věděl, že ostatní o něm vědí a podporují ho.
• To, že Tychikos s Pavlem byl, podporoval ho a předával zprávy dále, bylo k nezaplacení. Pavel ho nazývá milovaným a věrným – protože jej tak jistě ve vězení vnímal. Každá známá tvář, každá podpora je ve vězení k nezaplacení.
• Občas čteme o tom, že je někde v zahraničí uvězněn český občan (např. nedávno (2024) uvěznili Čecha v Tunisku, kde byl nařčen z obtěžování nezletilých – přitom si pouze hrál na pláži s vlastními vnoučaty).
• Jde o extrémní stres a pro takto postiženého je zásadní, aby měl podporu okolí.
• Petr Jašek uvězněný v roce 2015 Súdánu měl velkou modlitební i faktickou podporu a nakonec byl díky diplomatickému úsilí osvobozen a vrátil se do vlasti.

22 jehož jsem k vám poslal právě proto, abyste se dověděli, co je s námi, a aby povzbudil vaše srdce. 

• Tychikos byl pověřen tím, aby křesťanům v Efezu přivezl zprávy o uvězněném Pavlovi.
• Zároveň ale měl Tychikos Efezské povzbudit, což je nečekané – čekali bychom, že povzbudit potřeboval Pavel. Nicméně Pavel to píše správně – když se setkáme s někým, jehož víra je pevná i v problémech, je to pro nás vždy velkým povzbuzením.

23 Pokoj bratřím a láska s vírou od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 

• Pavel se již loučí. Co přeje svým adresátům nejvíce?
  • pokoj: Klid v srdci nezávislý na okolnostech. Spočinutí v Boží náruči.
  • lásku s vírou
    • to vše od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Odkud také odjinud.

24 Milost se všemi, kdo milují našeho Pána Ježíše Krista ⁽nepomíjející láskou⁾. ^[Amen.^] 

• ř.: v neporušitelnosti;
• Dále přeje milost, tedy Boží milostivý přístup vůči nám.
• Toto vše je dosažitelné těm, kdo milují Krista.
• A jsou v této lásce vytrvalí a konzistentní (jejich láska nepomíjí).

.

.

1. Autor Jan-Uwe Rogge  ↩︎
2. Osobně se domnívám, že nevychované děti produkuje i volná výchova, že volná výchova rovná se téměř rovná žádná výchova. To je ale mimo rámec těchto úvah. ↩︎
3. jako ve scéně z filmu Zachraňte vojínu Ryana, kde si důstojník v bitvě vzpomene, že v příručce vojáka bylo popsáno, jak se dají dělat protitankové miny z ponožek ↩︎
4. dokonale je to popsáno v Radách zkušeného ďábla od C.S.Lewise ↩︎
5. domnívám se, že když vidíme pestrost přírody, neuvěřitelné bohatství Bohem stvořených živočišných druhů, není důvod se domnívat, že duchovní svět je méně pestrý a méně osídlen bytostmi. ↩︎
6. nepochybně jde o démony. Proti andělům nebojujeme a další duchovní bytosti zřejmě neexistují ↩︎
7. římští vojáci kalhoty nenosili ↩︎
8. ve skutečnosti křesťanství není náboženstvím, ale popisem reality ↩︎
9. viz též přednáška Vnitřnosti v Bibli v sekci Kázání ↩︎
10. dvě jsou neutrální, neslouží k boji, jde o výstroj, ne o výzbroj – pás a boty ↩︎