Efezským – kapitola 6

10 Nakonec, ^[moji bratři,^] posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly.

Pavel finišuje. Chce předat závěrečné rady a pokyny
je třeba se posilovat: tedy přijímat opatření k tomu, abych byl silnější.
nejde o radu do nějaké zvláštní kritické situace, jde o radu univerzální – situace křesťanů posilování se vyžaduje vždy, bez výjimky.
jak to, že křesťan potřebuje být silný? Jistě kvůli tomu, že být křesťanem je obtížné. Kdyby bylo možné být křesťanem snadno, posilování se by zapotřebí nebylo
jak je možno se posilovat? Posilování bez zvratného „se“ známe: cvičením (těla nebo duše) zvyšujeme výkonnost a odolnost těla či mysli. Jestliže vytrvale posiluji sval, stává se silnějším. Posiluji-li svou mysl, stává se odolnější.
chození do posilovny zde Pavel na mysli jistě nemá.
je jistě žádoucí nemít tělo rozmazlené, uvyklé, že mu hned ve všem vyhovíme. (Ve smyslu: Mám hlad, dostanu hned najíst; chce se mi spát, ulehnu; jsem unavené, musím si odpočinout)
tělo má být zvyklé se přemáhat, překonávat, odpírat si
podobné je to s duší – ani té není třeba ihned ve všem vyhovět (je mi smutno, dostane se mi rozveselení nebo povzbuzení; nudím se, dostane se mi zábavy; jsem znepokojená, dostane se mi povzbuzení či uklidnění)
je určitě dobré trénovat své tělo i duši, any byly dobrými a použitelnými nástroji v Boží ruce. Trénink má být cílený a promyšlený: Pavel říkal, že své tělo nutí ke kázni ranami (1K 9,27) dle ČSP dokonce ranami dobře mířenými (Pavel říká, že zasazuje dobře mířené rány svému tělu a podrobuje je). Tělo se má podrobovat mysli, ne jí klást překážky nebo dělat obstrukce
zde je ale posilování míněno zřejmě jinak – jakési „sebrání se“, vzchopení se. Řekneš své duši: Seber se, duše, vzchop se. Seber odvahu a začni jednat. Vydej se na cestu. Ezdráš psal (Ezd 7,28), že se vzchopil, David se posilnil v Hospodinu (1S 30,6). Zřejmě jde o něco podobného. Sebrali se začali jednat
převaha jeho síly: Boží síla je mimořádná a s ničím nesrovnatelná. Má vždy převahu nad všemi okolnostmi nebo bytostmi. A tato síla je na naší straně, na straně křesťanů. Pomyšlení na to je již samo o sobě posilující, navíc Nejvyšší může posílit lidské srdce „napřímo“. Spoléhat se na Boží sílu je možno vždy a všude

11 Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám

nyní se nějakou dobu budeme pohybovat v oblasti podobenství o zbroji. Nejde o fyzickou zbroj, jakou mají vojáci, neboť naše boje již nejsou tělesné (takové byly ve SZ dobách). Naše boje jsou duchovní. Nebojujeme proti lidem, ale proti duchovním mocnostem, tedy démonům a ďáblu. Nebojujeme zbraněmi tělesnými, ale duchovními
co jsou duchovní zbraně, zjistíme vzápětí.
jak probíhá duchovní boj, zjišťuje každý křesťan průběžně během svého života, tedy za pochodu. Nicméně, než voják nastoupí do armády a jde na frontu, je alespoň základně vycvičen a vyučen. Existují příručky pro vojáky¹. Bible je mj. takovou příručkou
pro nás je důležité, abychom všechny „rekruty“ či adepty na vstup (tedy lidi uvažující o tom, že se stanou křesťany) informovali, „do čeho jdou“. Ježíš to tak dělal – lidi od následování spíše odrazoval s poukazem na náročnost cesty. Je nefér při „náboru (evangelizaci) lidem křesťanství lakovat na růžovo (od teďka budete již stále prosperující, zdraví, za co se pomodlíte, to dostanete).
slovo celou ukazuje, že je důležité si zbroj obléci kompletně. Chybění byť jen některé její složky může mít fatální důsledky. K čemu pancíř bez přilbice, k čemu přilbice bez štítu či meče. K čemu to všechno, když jsem bosý.
abyste ukazuje, jaký oblékání a vyzbrojování se má smysl, účel.
postavit ďáblovým nástrahám: zjišťujeme tedy, že ďábel křesťanům klade nástrahy. Tedy pasti či miny. Cílem nástrah je člověka zabít, zranit či alespoň svést z cesty. Vzhledem k tomu, že nebojujeme boj tělesný, jde o svedení z cesty za Bohem, o znesnadnění cesty nebo dokonce o dosáhnutí odpadnutí od Boha, tedy duchovní smrti
ďábel křesťany nenávidí². To, že ty „smradlavé“ (hříchem), nízké a ubohé lidské bytosti mohou dosáhnout vztahu s Bohem, jej přivádí k nepříčetnosti. On, tolik lidi přesahující toho dosáhnout nemůže. Snaží se proto člověku cestu za Bohem ztížit nebo ho z ní svést

12 Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech

var.: váš
ř. palé; HL; (zápas vojenské, nikoliv sportovní povahy);
obrat krev a tělo nepochybně charakterizuje lidi, lidské bytosti. My se, na rozdíl od duchovních bytostí, těmito dvěma atributy vyznačujeme. Každý člověk má krev a má tělo. Kdykoliv tedy uvidím někoho s tělem a krví v něm, mám si uvědomit, že tohle není můj nepřítel.
verš dále obsahuje výčet duchovních bytostí, se kterými křesťané vedou boj. Jsou to:
- vlády, principalities, ἀρχής
- autority, powers ἐξουσίας
- světovládci temnoty the rulers of the darkness, κοσμοκράτωr
- duchovní mocnosti zla v nebeských oblastech, spiritual wickedness high places, πνευματικα πονηριας εν τοις επουρανιοις
co se z tohoto výčtu dá vyčíst? Jednak, že duchovní svět je pestrý³.
zde jsou zřejmě vyjmenováni zřejmě pouze významnější „zástupci“ výše postavených démonických bytostí⁴ se značně rozsáhlými oblastmi vlády. Ať už definovanými geograficky, národnostně či jakkoliv jinak
v ponebesí (nebeských oblastech) tedy existuje rozsáhlá a dobře organizovaná a hierarchicky uspořádaná struktura, jejímž cílem je škodit lidem, potažmo křesťanům – té čelíme, s tou bojujeme
světovládci temnoty a mocnosti zla – ať už si představujeme cokoliv, jde jistě o něco hodně zlého

13 Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát.

je znovu řečeno totéž: je třeba si obléct, vzít na sebe Boží zbroj a je třeba si ji vzít celou
ve verši 11 i zde je použit výraz πανοπλία – tedy mezi zbroj a výzbroj rozdíl není
zdůvodnění, proč tak máme učinit, je lehce odlišné: ve verši 11 jde o postavení se ďáblovým nástrahám, zde je uvedeno důvodů více:
- vzepřít se ve zlý den: když přijdou zlé dny (a ony na křesťany přicházejí), je třeba se jim postavit či vzepřít. Jak se to dělá? Modlitbou, případně duchovním bojem. Přichýlením se do Boží náruče. Jiné možnosti zřejmě nemáme. Nejde pouze o „odmítnutí“ ve smyslu hnutí prosperity – když přijde nemoc, odmítnu ji, když přijde chudoba modlím se za bohatství – ale také o vybojování si správného postoje, tedy nenechat se problémy odvést z cesty za Bohem. Žádné okolnosti nám při správném vnitřním postoji nemohou zabránit v plném následování Boha
- všechno vykonat – cílem ďáblových útoků mj. zabránit nám ve vykonání našich úkolů. Všichni máme od Boha v životě nějaká zadání a je důležité, abychom je dokázali realizovat
- zůstat stát je možná nečekané – takovéto zdůvodnění se může jevit jako příliš „minimalistické“. To potřebuji takovou zbroj pouze k tomu, abych se nezhroutil? Zdá se, že ano. Ostatně, jak uvidíme dále, většina výzbroje je primárně určena k obraně
- shrnuto: existují nejméně čtyři důvody, proč potřebujeme Boží zbroj a to kompletní
- takže z čeho Boží (vý)zbroj sestává? Pojďme do výčtu:

14 Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti,

jde o opasek či pás. Opasek nemá pouze běžnou (dnešní⁵) funkci držení kalhot, ale u vojáka
(já si automaticky představuji příslušníka moderní armády, Pavel měl před očima jistě vojáka římského) také slouží k zavěšení celé řady součástí výzbroje (nože, sumek, meče) a dále přepásává a zceluje celé oblečení.
proč jde o opasek pravdy? Křesťanství je založeno na pravdě, Kristovo vzkříšení je realitou. Kristus sám je pravda.

Jednou se mě kolega zeptal, co by se stalo, kdybych zjistil, že křesťanství není pravdivé, tedy že neodpovídá realitě (např. že Kristus nebyl vzkříšen). A hned si sám odpověděl: Nestalo by se nic, protože se ti líbí a vyhovuje ti to. 
Nic ale není vzdálenějšího pravdě - kdybych věděl, že křesťanství není pravdivé, nikdy bych křesťanem nebyl. Kdybych zjistil, že neodpovídá pravdě, opustil bych je. 

Zajímá mě pravda. tedy jak věci jsou. Rozhodl jsem se v životě hledat pravdu a křesťanem jsem se stal proto, že se domnívám, že křesťanství je pravdou. Kdybych věděl, že pravdivé není, okamžitě bych ho opustil a hledal bych jinde.

Navíc existují věci, které se mi v křesťanství nelíbí či mi nevyhovují. Jde o nejnáročnější "náboženství"⁶ Jiná náboženství jsou snadnější. Ale "co s tím nadělám", když se chci držet pravdy a ne svého pohodlí

křesťanské pravdy či skutečnosti je třeba si stále držet u těla. Když přijdou zlé dny nebo ďáblovy útoky, je třeba si být pevně vědom, jak se věci mají, a nenechat se oklamat nebo zmást
v současné postmoderní době (která objektivní pravdu neuznává) je to zvlášť důležité
navíc kromě lži v současné době ďábel používá ke svým cílům v hojné míře také metodu „naředění pravdy“ – tedy přímo pravdu nezpochybňuje, ale nabídne takové množství dalších informací všeho druhu, že pravda se v nich ztrácí
pravda navíc dává všemu ostatnímu smysl, vše spojuje v jeden celek. Žijeme v jedné komplexní realitě. K čemu je mi kompletní zbroj, když nevím, kdo jsem, kam jdu a neznám svůj cíl
pancíř je ochranou srdce a ostatních orgánů hrudníku. Srdce (v ne-anatomickém smyslu) je jádrem naši osobnosti, srdce jsem já⁷
abychom mohli dobře žít a „fungovat“ potřebujeme jistotu ospravedlnění. Bůh nás prohlásil spravedlivými ne na základě našich kvalit či zásluh, ale na základě oběti svého Syna. Tím si můžeme (a máme ) být jisti. Nesmíme si naši (darovanou) spravedlnost nechat zpochybnit, jinak jsme pro Boží dílo nepoužitelní.
pochybnosti přicházejí zvláště ve chvílích našich selhání – když jsme totiž konfrontováni s vlastními chybami, slabostmi či hříšností, je těžké si vědomí vlastní spravedlnosti udržet
je to ale nezbytné – bez ní jsme neschopní boje
ďábel toto velmi dobře ví a na naši spravedlnost s oblibou útočí: Co ty jsi za Božího bojovníka? Vždyť se na sebe, ty ubožáku, podívej, jak selháváš a jakých kiksů se dopouštíš.
ďábel samozřejmě má pravdu – my opravdu jsme ubozí, selhávající a hříšní. „Vtip“ je v tom, že s darovanou spravedlností to nemá co dělat. Ta nám byla darována a darována nám zůstává
pokud si to uvědomíme, náš pancíř funguje dobře – a podobné ďáblovy výpady bez problémů odráží: To máš, ďáble, pravdu, opravdu jsem takový. A co má být? Na tom, že mi Bůh skrze Krista daroval svou spravedlnost, to nic nemění
dále uvidíme, že máme ještě štít – možná by se dalo říci, že pancíř a přilba zachycují rány, které projdou štítem? Uvidíme dále

15 nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje;

pokud je člověk bosý, moc toho neujde. Nohy ochranu potřebují.
bosý voják nemůže vyrazit do boje, do žádné akce
při nejvyšším stupni pohotovosti vojáci v botách i spí. Vypadá to tedy, že jako křesťanští „vojáci“ máme být stále v nejvyšším stupni pohotovosti. V jakém smyslu?
podrobněji jsme otázku bdělosti probírali v poslední kapitole Prvního Petrova listu (buďte střízliví, buďte bdělí, ďábel obchází…). Uvedu znovu otázku, kterou je možno si ověřit vlastní bdělost:

Dobrou kontrolní otázkou, která nám může odpovědět na náš duchovní stav (tedy zda jsme duchovně bdělí a obutí ke službě), je: Jsi kdykoliv ti někdo zavolá, připraven se zvednout a jít se zapojit do duchovního boje? Nebo se předtím musíš „dát do pořádku? Vyznat nahromaděné hříchy, vystřízlivět z alkoholu či vylačnět z přejezení, vypnout televizi, urovnat pokažené vztahy, odpustit? Oprášit Bibli, navázat spojení se Svatým Duchem? Začít si navlékat Boží zbroj? Hledat Boží spravedlnost? Pokud nejsi schopen se zvednout a jít, nejsi duchovně bdělý ani obutý

s obutýma botama je to podobné: když se při poplachu musím teprve začít shánět po zakopnuté obuvi a pracně šněrovat tkaničky, něco s mou bdělosti není v pořádku. Pokud se objeví příležitost k duchovnímu rozhovoru a ty si musíš pracně dávat do pořádku motivy, odhodlání či informace, nejsi obutý
jde o připravenost k službě – našim úkolem je sloužit Bohu. Když tedy dostaneme rozkaz, je třeba být přípraven vyrazit
často jde o pokyn někomu říci evangelium. Mluvit s lidmi o Bohu není pro mnoho (možná většinu?) křesťanů vůbec snadné. Alespoň já na to většinou potřebuji nějakou dobu „sbírat odhodlání“
do určité míry lze toto odhodlání nasbírat předem – např. na začátku pracovního dne. Jako takové ranní nasbírání odvahy chápu i tento pokyn o obutých botách – když se během dne vyskytne někdo, s kým bych mohl promluvit o Kristu, netrvá mi vnitřní příprava tak dlouho
evangelium pokoje je to, čemu sloužíme (a také čím sloužíme). Přinášet lidem dobrou zprávu o tom, kde je zdroj pokoje je naší misí na této planetě. K tomu nás Bůh povolal. Dělejme svou práci tedy pořádně a buďme připravení na to, že rozkazy mohou přijít kdykoliv

16 k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého.

štít je primární ochranou. Zachycuje útoky ještě předtím, než mohou proniknout k tělu. Je velmi odolný, odolnější než pancíř nebo přilba
jde o štít víry – víra je přesvědčení o skutečnostech, které nejsou viditelné, přesto jsou reálné. V našem případě jde o přesvědčení o existenci Boha, o vzkříšení Krista a o našem povolání za Boží syny a dcery
v čem spočívají ohnivé ďáblovy šípy? Zřejmě v pochybnostech – snaží se nám „inputovat“ (vstříknout) pochybnosti o těchto neviditelných realitách. Pokud ztratím jistotu, že Bůh existuje nebo že Kristus za mě zemřel, rozpadá se mé odhodlání bojovat. Nemám za co a nevím proč.
pokud pevně věřím (jsem pevně přesvědčen), nemají tyto pochybnosti místo
pevně věřit znamená větřit navzdory obtížím a navzdory tomu, že se zdá, že Bůh nejedná. Je důležité (mimo jiné) mít svou víru promyšlenou a ujasněnou

17 A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.

přilba: chrání hlavu, tedy mozek, mysl či rozum.
jde o přilbu záchrany: naše mysl potřebuje mít jistotu, že jsme zachráněni. Je poměrně snadné tuto jistotu ztratit, zvláště tváří tvář vlastní nedostatečnosti nebo selháním
jednou ze známek křesťanské zralosti je, že si nenecháme vlastní neschopností tuto jistotu spásy vzít
pokud je naše mysl jistotou vlastní spásy chráněna, je stabilnější. Není tak snadné ji „rozhodit“, vyvést z míry, znejistět, přimět k chybám nebo zkratovitému jednání
meč: zbraň pro boj. Jako jediná určená i pro útok. Schopna zabíjet protivníky.
vzhledem k tomu, že ostatní tři duchovní zbraně jsou primárně obranné (pancíř, štít, přilba)⁸a jen meč je potenciálně útočný, lze postulovat, že křesťan se má především bránit? Být defenzivní? Nemyslím. Křesťanství je ofenzivní, misijní náboženství. Vychvacujeme zajatce z moci zlého, nesedíme „zalezlí“ v pevnosti. Bez zajištěné ochrany, je zranitelnost voják enormní, ale to neznamená, že jeho mise nemůže být ofenzivní
co je v duchovní zbroji mečem? Duch Boží a Boží slovo. Jde o meč Ducha, jímž je slovo Boží (Bible). Jak se tímto mečem bojuje?
ukázkovým příkladem je Ježíšův souboj se satanem na poušti. Ježíš, přestože byl oslaben půstem, na sobě měl všechny součásti výzbroje a výstroje (pás pravdy, pancíř spravedlnosti, boty pohotovosti k službě, přilbu spravedlnosti a štít víry) – a to mu umožňovalo třikrát mistrně použít meč Božího slova a tím ďábla odrazit či porazit.
kdyby mu něco chybělo (např. si nebyl jist pravdou či svou spravedlností, nebyl by si jist, jestli existuje Bůh nebo nebyl připraven reagovat), vůbec by se k použití meče nedostal
schopnost správně používat Boží slovo není samozřejmá ani automatická. Jako vyžaduje trénink boj mečem, stejně tak boj Božím slovem. Držím-li v ruce meč či Bibli poprvé, moc toho s nimi nepředvedu

jako ve scéně z filmu Zachraňte vojínu Ryana, kde si důstojník v bitvě vzpomene, že v příručce vojáka bylo popsáno, jak se dají dělat protitankové miny z ponožek ↩︎
dokonale je to popsáno v Radách zkušeného ďábla od C.S.Lewise ↩︎
domnívám se, že když vidíme pestrost přírody, neuvěřitelné bohatství Bohem stvořených živočišných druhů, není důvod se domnívat, že duchovní svět je méně pestrý a méně osídlen bytostmi. ↩︎
nepochybně jde o démony. Proti andělům nebojujeme a další duchovní bytosti zřejmě neexistují ↩︎
římští vojáci kalhot nenosili ↩︎
ve skutečnosti křesťanství není náboženstvím, ale popisem reality ↩︎
viz též přednáška Vnitřnosti v Bibli v sekci Kázání ↩︎
dvě jsou neutrální, neslouží k boji, jde o výstroj, ne o výzbroj – pás a boty ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz