1 Po něm se stal králem jeho syn Jóšafat. Počínal si v Izraeli zmužile.
- Ásův syn znal mechanismy vládnutí, ovládal know-how. Měl představu, co dobrý král má dělat a nebál se to prosazovat.
- Královým cílem nesmí být populismus – jeho kroky se nemají (a nikdy nebudou) líbit všem, nenícílem se zavděčit, ale dobře vládnout.
- V tomto směru je pozice současných vládců mnohem obtížnější – dobré vládnutí je téměř vždy nepopulární a voliči dobré vládce většinou v příštích volbách potrestají. Toto je velká slabina demokracie, tedy vlády lidu.
- Nedat na veřejné mínění a dělat, co je správné, zmužilost opravdu vyžaduje.
2 Do všech opevněných judských měst umístil vojsko a umístil posádky na judském území i v efrajimských městech, která dobyl jeho otec Ása.
- Neměl v úmyslu o územní zisky zase přijít. Zajistil je. Armádu podporoval a budoval.
3 Hospodin byl s Jóšafatem, protože (chodil po prvních cestách svého otce Davida) a nedotazoval se baalů,
- n.: původních;
- [míněno samozřejmě v širším slova smyslu;
- n~: žil tak, jako jeho otec David na počátku své vlády;
- Hledal Hospodina, poznával Hospodina, poslouchal Hospodina. Měl zřejmě s Bohem „davidovský“ osobní vztah.
- Hospodin na takovýto přístup „slyší“.
- Alespoň výchova syna se Ásovi podařila bez jakýchkoliv „ale“.
4 ale dotazoval se / hledal Boha svých otců a žil podle jeho příkazů, a ne podle skutků Izraele.
- Nezajímal ho názor baalů, ale názor Boží.
- A když jej zjistil, tak jej dodržoval.
- Tím se velmi lišil od Severního království, kde Hospodina stále nikdo nehledal.
5 Hospodin upevnil království v jeho ruce a všichni Judejci dávali Jóšafatovi dary, takže měl mnoho bohatství a slávy.
- Bůh se svému služebníku odměňoval úspěšným vládnutím.
- Zřejmě i národ svého krále oceňoval.
6 Když (získal na Hospodinových cestách více odvahy,) ještě odstranil návrší a posvátné kůly z Judska.
- h.: se na … jeho srdce vyvýšilo (zde v kladném smyslu – na rozdíl od Jr 13,15 apod.);
- Získat vztah s Bohem nějakou dobu trvá. V chození s Bohem je třeba se zdokonalovat. Člověk se hned není duchovním supermanem. Zkušenosti jsou i v této oblasti nenahraditelné.
- Pravděpodobně král potřeboval kromě rozvinutí a upevnění svého vztahu s Bohem také pracovat na upevnění své královské moci. Když si byl dostatečně jist, že odpor proti náboženské reformě zvládne (vždy se najdou lidé, kteří Boha následovat nechtějí), přistoupil k likvidaci modloslužby.
- Chození za baaly na posvátná místa bylo zřejmě i mezi Judejci poměrně běžné.
- Můžeme si tuto lidovou „zbožnost“ či spíše modlářství představit např. jako náboženské poutě k obrázkům panny Marie či svatých. Tyto festivaly houfně zaváděli při rekatolizaci českých zemí po Bílé hoře jezuité.
7 Ve třetím roce svého kralování poslal svá knížata Ben-chajila, Obadjáše, Zekarjáše, Netanela a Míkajáše, aby učili v judských městech. 8 S nimi byli lévijci Šemajáš, Netanjáš, Zebadjáš, Asáel, Šemiramót, Jónatan, Adónijáš, Tobijáš a Tób-adónijáš, lévijci, a s nimi kněží Elíšama a Jóram. 9 Učili v Judsku a měli s sebou knihu Hospodinova zákona. Obcházeli všechna judská města a učili mezi lidem.
- Informace o Bohu je třeba „dostat k lidem“. Když lidé znají Boží slovo, ono svou práci udělá následně samo (nenavrátí se s prázdnou).
- Je třeba nevzdělávat v Písmech pouze elitu či vybranou skupinu, ale všechny věřící.
- V některých historických obdobích platilo, že Česká selka zná bibli lépe než italský prelát.
- To také byl důvod, proč po dlouhou dobu měla měla římskokatolická církev snahu přístup k Bibli prostým věřícím zablokovat, např. zakazováním překladů do národních jazyků.
- Proto nechal Jóšafat organizovat po zemi „semináře“ o Božím Zákonu.
- Na cyklu seminářů se účastnilo:
- 5 knížat
- 9 lévijců
- 2 kněží
10 Strach z Hospodina padl na všechna království zemí, které byly okolo Judska, a nebojovala s Jóšafatem.
- n.: takže jejich obyvatelé nebojovali;
- Známé „pravidlo o prioritách“ z Kázání na hoře (Mt 6:33: Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno) se osvědčilo i tentokráte.
- Jóšafat hledal pro svůj národ Boha a Ten se staral o vnější bezpečnost.
11 Někteří z Pelištejců přinášeli Jóšafatovi dávky a náklad stříbra. Také Arabové mu přiváděli brav: sedm tisíc sedm set beranů a sedm tisíc sedm set kozlů.
- Jistě ne dobrovolně, ale z přinucení. Pokud chtěli mít s mocný králem Jóšafatem „klid“ a případně zajištěnu ochranu, museli odvádět daně.
12 Jóšafat (stále velmi bohatl,) takže postavil v Judsku pevnosti a města pro sklady. 13 V judských městech měl mnoho zásob a v Jeruzalémě bojovníky, (udatné hrdiny.)
- Bohatství používal moudře k upevňování království.
- Armádu nezanedbával.
14 Toto byly jejich počty podle domu jejich otců: z Judska, velitelé of tisíci: velitel Adna a s ním tři sta tisíc udatných hrdinů; 15 vedle něj velitel Jóchanan a s ním sto osmdesát tisíc; 16 vedle něj Amasjáš, syn Zikrího, Hospodinův dobrovolník, a s ním dvě stě tisíc udatných hrdinů; 17 z Benjamína udatný hrdina Eljáda a s ním dvě stě tisíc ozbrojených lukem a štítem; 18 vedle něj Józabad a s ním sto osmdesát tisíc vojenských ozbrojenců. 19 Tito sloužili králi kromě těch, které král umístil do opevněných měst po celém Judsku.
- Bez ohledu na to, jak je to s „tisíci“ (celkem šlo o 1 060 000 vojáků – milionovou armádu asi Juda v té době mít nemohl), šlo jistě o úctyhodnou armádu.
- Velitelé Adna, Jóchanan, Amasjáš, Eljáda a Józabad byli udatní hrdinové, tedy muži na svých místech – měli u svých mužů respekt.
- Kdo je Hospodinův dobrovolník asi přesně nevíme. (Dle Ellicotta může jít o narážku na nějaký ušlechtilý čin sebeobětování, který byl podrobněji zaznamenán v prameni, z něhož kronikář čerpal tuto stručnou zprávu).
- Možná nespadal mezi muže, na které se vztahovala branná povinnost – a přesto do armády šel a vypracoval se až na velitele.
- Benjamínci se specializovali na lučištníky a nositele štítů