2. Letopisů – kapitola 6 (Šalomoun)

1 Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin pravil, že bude přebývat v husté temnotě: 

• Šalomoun se v reakci na Boží příchod do chrámu modlí.
• Kde toto Hospodin přesně říká, není jasné. Nejblíže je tomu 2 Sam 22,10 , potažmo Ž 18,10 a 12:
  • Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
  • Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
• Co znamená, že Hospodin přebývá v temnotě? Že se skrývá, že není Jeho stylem být přímo „dostupný“ a zřetelně viditelný. Když je někde v Písmu zmíněna Hospodinova přítomnost, je Jeho popis nejasný. Je většinou od okolí „odstíněn“ anděly. Navíc nikdy není jasné, zda nejde o Ježíše.
• Proč Šalomoun tento Boží rys připomíná? Zřejmě tím chce vyjádřit, že chápe, že jeho pokus o přípravu vhodného místa pro Boží přebývání je neumělý a nedostatečný.

2 Postavil jsem ti dům to přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky.

• Přesto jsem se o něco pokusil a tady ti předkládám výsledek. Upřímně jsem se snažil – udělal jsem to nejlepší, co jsem uměl. Budu moc rád, pokud to přijmeš a ubytuješ se tady.

Připomíná mi to dítě, které chce tatínkovi udělat radost, a chce, aby si s ním tatínek po příchodu z práce hrál v jeho pokojíčku. Tak z lepenky připraví maketu tatínkova oblíbeného křesla (samozřejmě neumělou a nepohodlnou), na kus papíru "namaluje" tatínkovy oblíbené noviny, do hrníčku připraví "kávu". Nic z toho nesplňuje kritéria pohodlnosti - otec ale z lásky k dítěti pozvání rád přijme a s dítětem zůstane.

3 Pak se obrátil král a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo.

• Poté, co s Hospodinem „vyjasnil“ vzájemné pozice, vyjádřil, že chápe, s kým „má tu čest“ a v jakém kontextu se nachází chrám, který postavil – se Šalomoun obrací směrem k národu.
• A přenáší na něj Boří přízeň. Náš pokus je neumělý, ale Nejvyšší jej přijal a je ochoten o vás pečovat jako o svůj národ.
• Lidé chápali vážnost okamžiku. Neseděli v křeslech s „nohou přes nohu“.

• S pozicí těla při „náboženských úkonech“ to není úplně jednoduché a jednoznačné:
  • Např. při požehnání v církvi se většinou stavíme ev. zvedáme ruce na znamení toho, že chceme, aby se pronášená slova na nás vztahovala.
  • Při modlitbách může být podle Písma tělesná pozice různá – ve stoje, vkleče, vleže na břiše, David se modlil i vsedě. Ruce zdvižené, rozepjaté nebo nikoliv (mimochodem – sepjaté nikdy, ale zase proč ne, viz dále).
  • Vzhledem k tomu, že modlitba je rozhovor s Vládcem vesmíru, měla by být pozice uctivá. Bůh je ale také našim přítelem a situace jsou různé.
  • Problematiku pěkně vystihuje známý vtip:

Přou se dva mniši, je-li při modlitbě dovoleno kouřit. Jeden tvrdí, že ano, druhý, že ne. Nemohou se dohodnout, tak jim nakonec nezbude, než navštívit svou nejvyšší autoritu, tedy papeže. Oba obdrží audienci - nejprve vejde jeden, potom druhý. 
- Tak co ti řekl? Ptá se jeden mnich druhého. 
- Že se kouřit může. A co tobě? 
- Že se kouřit nesmí. 
- To je divné - a jak ses ptal? 
- No, jestli je dovoleno při modlitbě kouřit.
- To ses ptal špatně - já jsem se zeptal, jestli je dovoleno se při kouření modlit.

4 Řekl: Požehnán buď ⁽Hospodin, Bůh Izraele,⁾ který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou has naplnil. Řekl: 

• toto spojení ve vyskytuje v 2Pa nejčastěji (21×; v 6. kp. 7×);
• Přeji Bohu vše dobré, jsem mu velmi vděčný – mimo jiné proto, že oslovil mého tátu. Promluvil k němu, něco mu slíbil a nyní jsme svědky toho, že Jeho slib se také naplnil.

5 Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid z egyptské země, jsem nevyvolil žádné město mezi všemi izraelskými kmeny pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, a nevyvolil jsem nikoho, aby byl vévodou nad mým lidem Izraelem.

• Je to nová situace v dějinách mého vyvoleného národa – tohle se doposud ještě nestalo.
  • Bůh se nikdy nezabýval lokalitami. Jeho národ byl na pochodu. Nevybral si žádné speciální místo, aby tam Jeho přítomnost byla „koncentrovaná“, silnější, než jinde.
  • Podobně Boží lid doposud neměl krále (vévodu).

6 Až jsem vyvolil Jeruzalém, aby tam přebývalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem. 

• To se mělo změnit, když Bůh oslovil mého otce – od té doby si Bůh začal „vyvolovat“ místo i krále.
• Tím místem je město – Jeruzalém a tím králem byl můj otec.

7 Můj otec David měl na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele. 

• Můj otec David z toho odvodil, že on sám má začít se stavbou Božího domu v Jeruzalémě.

8 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci postavit dům pro mé jméno, dobře jsi udělal, že jsi has měl na srdci.

• To nebylo špatně, tato Davidova úvaha a touha byly správné a Bohu se to líbilo.

9 Ovšem ty nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno.

• Ale bude to trochu jinak, než si, Davide, myslíš. Stavba se o jednu generaci odsune. Bude to z tvé rodiny, bude to tvůj syn, ne ale ty osobně.

10 Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil. Postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele,

• A opravdu se to postupně uskutečnilo – narodil jsem se a postupně se stal králem.
• A ten dům jsem opravdu vystavěl.

11 a postavil jsem tam truhlu, v níž it Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele. 

• Věci ohledně chrámu jsem dělal podle Božích pokynů.

12 Nato se před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář a vztáhl své dlaně.

• Po této rekapitulaci se, jak již víme, Šalomoun začal modlit.
• Zvedl u toho ruce nahoru k Bohu a poklekl.

13 Šalomoun totiž udělal bronzové pódium a dal ho doprostřed nádvoří; bylo pět loket dlouhé, pět loket široké a tři lokte vysoké. Postavil se na něj, před celým shromážděním Izraele poklekl na kolena, vztáhl dlaně k nebesům 

• Vysvětlivka, odkud Šalomoun hovořil – předem připravil velké kovové pódium, dnes bychom řekli „stage“.
• Zhruba o výšce 1,5 m a základně 2,5 x 2,5 m.

14 a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty na nebesích ani na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem.

• Co se tedy modlil?
  • Bože, jsi naprosto nesrovnatelný – v duchovním i tělesném světě.
  • Ve smlouvách je naprosto věrný.
  • Jeho přístup k Božímu lidu je setrvale milosrdný.
  • Pokud tedy jsou lidé vůči tobě upřímní.

15 Ty jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a naplnil jsi has svou rukou, jak je tomu dnes. 

• Znovu připomínám, že se naplnilo vše, co jsi řekl mému otci Davidovi.

16 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem tvoji synové budou dbát na svoji cestu a chodit podle mého zákona tak, jak jsi chodil přede mnou ty.

• Když jsi tedy Bože tak přesvědčivě věrný v dodržování svého slova ohledně chrámu a krále – splň i další slíbené věci: Že Davidova rodina na trůnu zůstane napořád.
• Znovu ale s podmínkou – že ty další generace zůstanou Bohu věrné.
• Věrné tak, jako mi byl můj služebník David.

17 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé tvé slovo, které jsi promluvil ke svému otroku Davidovi.

• Takže znovu – projev se stejně věrně i v ostatních svých slibech.

18 Což opravdu bude sídlit Bůh s člověkem na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou  pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil.

• Ale znovu: Dobře si uvědomuji, že tento dům ve skutečnosti není místem, kde by ses mohl „ubytovat“. Ta představa je vzhledem k tvé „velikosti“ absurdní.

19 A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se tvůj otrok před tebou modlí.

• Ale přes všechnu tuto absurditu, přes ten nepoměr Tvé velikosti a nedostatečnosti tohoto domu – přesto tě prosím, moc tě prosím: Ber tento dům vážně, buď zde přítomen

20 Let jsou tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, subsequent kterém jsi řekl, že tam položíš své jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na tomto místě. 

• Kéž je pro tebe toto místo opravdu speciální:
  • Kéž všemu, co se zde děje, věnuješ speciální pozornost.
  • Ke všem modlitbám, které jsou a budou zde proneseny. Nebo proneseny tímto směrem. Které budou proneseny i v budoucnosti.
  • A to nepřetržitě v režimu 24/7. 

21 Vyslyš úpěnlivé prosby svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě; vyslyš z místa, kde sídlíš, z nebes, vyslyš a odpusť. 

• Ty tady sice nebydlíš, ale toto místo bude styčným místem, kterému budeš věnovat nepřetržitou pozornost.

22 Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže přísahu, aby přísahal, on .  . vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě,

• Stejnou mimořádnou pozornost prosím věnuj i přísahám zde proneseným.

23 uslyš z nebes, konej a zjednej právo svým otrokům: Odplať ničemovi a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti. 

• Stejnou mimořádnou pozornost věnuj prosím i sem přineseným soudím sporům. Nadpřirozeně v nich prosazuj právo.

24 Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se obrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit před tebou v tomto domě o smilování, 

• Jinou možnost porážky (než hřích) Šalomoun vůbec nezvažuje.
• Bez ohledu na situaci, na „velikost“ hříchu je obrácení / pokání řešením.
• A kéž je toto místo speciální také v tomto ohledu – kéž věnuješ pokání proneseném na tomto místě pozornost.
• Ustanovil chrám jako „místo národního pokání“. Pokud národ závažným způsobem „ulétne“, zhřeší proti Bohu – zůstává možnost, aby se lidé na tomto místě sešli a Bohu to vyznali

25 uslyš z nebes, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům.

• V takovém případě prosím zareaguj.

26 Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu . odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš, 27 uslyš in nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.

• Šalomoun předjímá další možnou situaci Božího trestu za hřích národa – sucho.
• Prosí opět, aby Bůh akceptoval pokání a odpustil.
• Ale nejen to – následně, aby svůj lid vyučoval správnému životnímu stylu.

28 Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez a sněť, jestliže budou kobylky arbe či  kobylky  chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst způsobí jeho nepřátelé soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc, 

• Další možné Boží tresty – hlad, mor, nemoci, choroby obilovin, kobylky, válka. Nejde o výčet, ale o to, že trest může být jakýkoliv.

29 každou modlitbu . každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka, z celého tvého lidu Izraele — znají přece každý svou ránu a svou bolest — když vztáhnou své dlaně k tomuto domu,

• Ty rány mohou být nejrůznější, u každé skupiny, u každého člověka jiné. Každý svoje problémy zná nejlépe.
• Ale bez ohledu na konkrétní situaci – modlitba směrem k tomuto chrámu kéž je vyslyšena.
• Modlitba směrem k chrámu znamená modlitbu k Hospodinu. Je vcelku jedno, jak se lidé k Hospodinu modlí – tehdy „bylo zvykem“, bylo zavedeno, že modlit se k Hospodinu znamená modlit se v chrámu nebo směrem k chrámu. My se modlíme jinde a jinak. V podstatě je to jedno. Důležité je, aby Hospodin na tuto modlitbu zareagoval.

30 vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, odpusť a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce. Vždyť ty jediný znáš srdce lidských synů

• Odpusť a jednej.
• Jednej u každého člověka individuálně.

31 aby se tě báli a chodili po tvých cestách of všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům.

• A znovu – cílem není pouze odpuštění, ale získání respektu k Bohu a trvalá změna života

32 Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému velkému jménu, tvé mocné ruce a tvé vztažené paži, přijde a bude se modlit v tomto domě, 33 vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, a učiň všechno, a co k tobě bude volat ten cizinec, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem.

• Šalomoun se modlí šířeji, než pouze za „svůj“ národ Izrael. Prosím, aby chrám byl místem setkání s Bohem pro kohokoliv, tedy i pro cizince.

34 Když tvůj lid vytáhne do boje proti svým nepřátelům, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k tobě směrem k tomuto městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno, 35 vyslyš z nebes jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo.

• Prosím o vyslýchání, o jednání i v případě války.

36 Když proti tobě zhřeší — neboť není člověk, který by nezhřešil — budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do země vzdálené či blízké,

• Krásný verš: Není člověk, který by nezhřešil.
• Další přejímaná situace: hřích potrestaný zajetím a exilem.

37 ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svého zajetí prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali jsme ničemně, 38 a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých věznitelů, kteří je zajali, budou se modlit směrem  . své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, to městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno, 39 vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo a odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil. 

• Kéž ani exil není důvodem k trvalému přerušení vztahu národa s Tebou.
• Kéž se Tobě je možno dovolat odkudkoliv.

40 Nechť jsou nyní, můj Bože, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě z tohoto místa. 

• Takže v jakékoliv situaci věnuj pozornost modlitbě k Tobě.

41 Nyní povstaň, Hospodine Bože, na místo svého odpočinku, ty i truhla tvé moci. Tvoji kněží, Hospodine Bože, ať obléknou záchranu a tvoji věrní ať se radují z dobra.

• Více žádostí:
• povstaň, tedy zareaguj, začni jednat.
• Převezmi toto místo pod kontrolu.
• Truhla je zde dána téměř na roveň Boží přítomnosti.
• Kněží, ať obléknou záchranu – ať jsou kněží vybaveni a vystrojeni k tomu, aby mohli lidem přinášet záchranu a odpuštění
• Tvoji věrní ať se radují z dobra – a lidé až to toho mají užitek.

42 Hospodine Bože, neodmítni svého pomazaného, pamatuj na ⁽zbožné skutky⁾ svého otroka Davida. 

• h.: neodvrať tvář; 
• h.: věrnosti / milosrdenství (pl.); 
• Vyslyš mou modlitbu – byl jsem k této autoritativní pozici ustanoven, ale zároveň chápu, že to nejsou moje kvality, které o tvé přízni rozhodují.