2. letopisů – kapitola 35 (Jóšijáš)

1 Jóšijáš slavil v Jeruzalémě Velikonoce Hospodinu. Čtrnáctého dne prvního měsíce zabíjeli velikonoční oběti.

• V minulé kapitole jsme skončili u toho, že Jóšijáš byl Bohem informován, že Izrael bude za své odpadnutí potrestán, ale kvůli králově zbožnosti až po jeho smrti. Král na slavnostním shromáždění zavázal celý národ Bohu a snažil se národ očistit od model.
• Nyní vidíme, že se vší vážností slavil Velikonoční svátky.

2 Ustanovil kněze do jejich služby a posilnil je pro službu Hospodinova domu. 

• n:
• n. ~: povzbudil
• Zařídit pro bohoslužbu vše potřebné není maličkost.
• Kněze ustanovil, ale také posilnil:  Někdy tedy nestačí člověka uvést do funkce, ale je-li nejistý, je třeba jej zároveň povzbudit, že svůj úkol zvládne.

3 Řekl lévitům, kteří vyučovali celý Izrael a byli svatí Hospodinu: Dejte svatou truhlu do domu, který postavil izraelský král Šalomoun, syn Davidův. Nemusíte ji už nosit na ramenou. Nyní služte  Hospodinu, svému Bohu, a jeho lidu Izraeli. 

• h.: pomáhali porozumět …; 
• [většinou spojována s přívlastkem „(Hospodinovy) smlouvy“ či „Boží“ (pouze zde s výrazem „svatá“];
• Levitům odpadl jeden důležitý a pracný úkol – starat se transport Boží schrány, což byl technologicky náročný a vysoce specializovaný úkol. Nyní mohli schránu položit na „její místo“ a uvolnily se jim ruce pro jiné úkoly.
• Jejich úkoly jsou zmíněny dva:
  • Udržovat se v pohotovosti, tedy schopnými služby, svatými.
  • Vyučovat lidi.

4 Připravte se podle domu svých otců, podle svých oddílů, jak je v zápisu izraelského krále Davida a v zápisu jeho syna Šalomouna. 5 Postavte se ve svatyni podle tříd domu otců svých bratrů, synů lidu, oddíl domu otců na lévity.

• Zorganizujte se, abyste svou práci mohli efektivně vykonávat.

6 Zabíjejte velikonoční oběti, posvěťte se a připravte has pro své bratry, aby se jednalo podle Hospodinova slova vydaného prostřednictvím Mojžíše. 

• h. inf. neurčuje osobu: abyste / aby jednali;
• Mojžíšovy pokyny pro velikonoční oběti byly detailní a náročné.
• To, že se rozhodli oběti přinášet, bylo skvělé, ale bylo třeba to dělat správně.

7 Jóšijáš daroval synům lidu brav, beránky a kůzlata, to vše na velikonoční oběti pro všechny, kdo tam  byli, v počtu třicet tisíc kusů a tři tisíce kusů skotu. To bylo z králova majetku.

• tj. prostému / laikům;
• Král byl osobně zaangažován. Šel příkladem.
• Jeho dary odpovídaly jeho majetku – tak by tomu mělo být. Když miliardář dá do sbírky „tři stovky“, může to být až urážlivé.

8 Také jeho knížata darovala lidu, kněžím a lévitům dobrovolné oběti. Chilkijáš, Zekarjáš a Jechíel, představený Božího domu, dali kněžím na velikonoční oběti dva tisíce šest set kusů bravu a tři sta  kusů skotu.

• Král šel příkladem a další vysoce postavení lidé jej následovali.

9 Kónanjáš, Šemajáš a Netanel, jeho bratři, Chašabjáš, Jeíel a Józabad, předáci lévitů, darovali lévitům na velikonoční oběti pět tisíc kusů bravu a pět set kusů skotu.

• Král daroval 30 000 bravu a 3 000 skotu.
• Tři představení chrámu darovali 2 600 + 300
• Šest předáků levitů 5 000 + 500.

10 Služba byla připravena: Kněží se postavili na své místo a lévité do svých oddílů podle králova příkazu. 

• n.: bohoslužba;
• Vše bylo připraveno – všichni zaujali svá místa a mohlo se začít.

11 Zabíjeli velikonoční oběti, kněží ⁽kropili jejich krví⁾ a lévité stahovali kůži. 

• h.: kropili od nich; n.: kropili krví převzatou od lévítů;
• Kněží a lévité spolupracovali. Každý dělal práci v rámci své „specializace“.

12 Oddělovali části pro zápalné oběti, aby je dali skupinám synů lidu podle domu otců na obětování Hospodinu, jak je psáno v knize Mojžíšově. Totéž činili se skotem. 

• tj. podle rodin;
• Oběti se musely naporcovat – část byla určena ke konzumaci, část ke spálení.

13 Velikonoční oběť pekli na ohni podle nařízení, zatímco svaté věci vařili v hrncích, kotlících a mísách a rychle nosili všem synům lidu. 

• Oběti se jedly pečené i vařené.

14 Potom připravili riches pro sebe a kněze, protože kněží, synové Áronovi, přinášeli zápalné oběti a tučné části až do noci, takže lévité připravili oběť pro sebe a kněze, syny Áronovy. 

• tj. obětní jídlo;
• Kněží byli v takovém „zápřahu“, že nestíhali pojíst. Neměli kvůli službě čas myslet sami na sebe.
• Jezení obětí kněžími ale bylo nedílnou součástí bohoslužby – nešlo o pouhé „občerstvení“. Společné jídlo bylo (a je) posvátným „aktem“.
• Lévité situaci zaznamenali a začali jednat. Nemysleli přitom pouze na sebe, ale připravili vše potřebné i pro kolegy a kněze.
• Čteme-li o historických probuzeních, často zjistíme, že během probuzení byli služebníci či nositelé probuzení naprosto vyčerpáni, někdy až tak, že vyčerpáním zemřeli. Probuzení znamená práci.

15 Zpěváci, synové Asafovi, byli na svých stanovištích podle příkazu Davida, Asafa, Hémana a králova vidoucího Jedútúna; tak i vrátní byli v každé bráně. Nemuseli opustit svou službu, protože jejich bratři lévité pro ně oběť připravili. 

• Ani další specializované skupiny neopouštěly svá místa. Lévité mysleli s přípravou jídla i na ně.
• Je důležité, aby činnosti související s přípravou bohoslužeb byly diverzifikovány.
• Situaci trefně vyjadřuje starý evangelický vtip:

Otázka: Kolik lidí je zapotřebí k přípravě evangelické bohoslužby? 
Odpověď: Jeden nebo dva - podle toho, jestli pan farář umí hrát na kytaru. 

• Rozdělení úkolů je důležité. Když je služba závislá na jednom nebo několika málo lidech, je to nejen vyčerpávající, ale přímo nemoudré. Úkoly je třeba rozdělovat a delegovat: Bůh tímto směrem při vydávání pokynů pro bohoslužbu jasně ukazoval – jeden se měl starat o „dolévání oleje, jiný o zastřihování knotů“.

16 Onoho dne byla připravena všechna Hospodinova služba, aby slavili Velikonoce a přinášeli zápalné oběti na Hospodinově oltáři podle příkazu krále Jóšijáše.

• Všechno „klaplo“, vše bylo připraveno dostatečně. Během příprav byli určitě všichni nervózní – šlo o první „pokus“ po mnoha letech. Pro všechny šlo o „primici“.
• Kdybych dostal jako zadání: Přečti si Tóru a zorganizuj přesně podle jejích pokynů sedmidenní oslavu Velikonoc, jistě bych to nezvládl.

17 V té době slavili synové Izraele, kteří tam byli, Velikonoce a svátek nekvašených chlebů of sedm dní.

• Na sedmidenní svátky nejsme zvyklí. A když máme některé svátky vícedenní, nikdy je nevyužíváme k vícedenním bohoslužbám.
• Lidé tehdy neměli tolik možností, jak trávit čas a cestovat – možná si proto možnosti strávit společně sváteční týden více vážili.

18 Takové Velikonoce se v Izraeli neslavily ode dnů proroka Samuela. Žádný z izraelských králů neslavil takové Velikonoce, jaké slavil Jóšijáš, kněží, lévité a všichni Judejci a Izraelci, kteří tam byli, a obyvatelé Jeruzaléma.

• Oslava byla na tak vysoké úrovni, že svou kvalitou a kvantitou překonala všechny oslavy Velikonoc za skoro čtyři sta let.
• Éra judského státu se nicméně chýlila ke konci.

19 Tyto Velikonoce se slavily v osmnáctém roce Jóšijášova kralování. 

• Králi tedy při oslavě bylo 26 let (kralovat začal v osmi letech) – byl stále velmi mlád.

20 Po tom všem, kdy Jóšijáš obnovil chrám, vytáhl egyptský král Néko, aby bojoval v Karkemíši u Eufratu. Jóšijáš vytáhl proti němu. 

• „Jóšijáši, přečti si záznamy o životech svých předchůdců!“, chtělo by se křičet. „Několik tvých předchůdců se v závěru svého kralování zapletlo do věcí, do kterých neměli, a způsobili si tím mnohé komplikace“.
• Králové Ása, Jóšafat, Amasjáš se zapletli do válek a Uzijáš se „cpal“ nepatřičným způsobem do bohoslužby. Všichni na to více nebo méně doplatili.
• „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování.“ (George Santayano. The Life of Reason, 1905-1906)

21 Néko k němu poslal posly se slovy: ⁽Co it ti do mě,⁾ judský králi? ⁽Netáhnu dnes proti tobě, ale proti království, které válčí yourselves; mnou,⁾ a Bůh řekl, abych si pospíšil. ⁽Zanech protivení se Bohu,⁾ který it se mnou, ať tě nezničí. 

• h.: Ne proti tobě, ty, dnes, ale proti domu mé války;
• h.: Přestaň od Boha; n~: Nezaplétej se / Nezačínej si s Bohem; 
• Farao píše velmi rozumně? Varuje krále, ať se neplete do věcí, do kterých mu nic není.
• Dokonce argumentuje Boží vůli, což je velmi zajímavé. Jakého boha měl Néko na mysli?
  • Své egyptské bohy? Poradili mu to egyptští bohové skrze místní kněze?
  • Možná sám sebe považoval za boha? (Formulace tomuto nenasvědčuje)
  • Formulace je taková, že se zdá, že Néko mluví o Nejvyšším Bohu, snad dokonce o Hospodinu. Jak by to ale bylo možné? Cožpak Jej znal?
  • Myslel tedy – dokonce váš Bůh, Hospodin, kterého vy (snad i my) uctíváte, mě posílá do této války? Měl opravdu povědomí o Hospodinu Stvořiteli, který mu opravdu v tomto případě svou vůli zjevil?
  • Ať už to myslel jakkoliv, faraon byl přesvědčen o správnosti, dokonce inspirovanosti svého konání.
• A měl pravdu: At už válka proti proti Asýrii byla Hospodinovou vůlí nebo nikoliv, určitě Hospodinovou vůlí nebylo, aby se v ní Jóšijáš angažoval.
• Co to Jóšijáše napadlo? Proč chtěl podpořit Asýrii proti Babylónu? Jistě k tomu nějaké politické důvody měl – možná s Asýrií už to „uměl“, měl s nimi nastaven status quo, který mu vyhovoval, a nechtěl, aby v oblasti začala dominovat nová síla?
• (Karkemiš bylo součástí novoasyrské říše. V bitvě u Karkemiše (Karkemiš byl důležitou asyrskou pevností) se odehrála v r 605 př. n. l. a Babylóňané pod vedením Nabukadnezara II. porazili zbytky asyrské armády a jejich egyptské spojence, čímž fakticky ukončili asyrskou nadvládu v oblasti.)
• A mohl Jóšijáš v Nékových slovech rozpoznat Boží hlas? Jistě ano – Bůh nedopouští zkoušky, které nejsou řešitelné.
• Zřejmě to byla králova arogance, která mu v danou chvíli nedovolila pochopit nemoudrost svého jednání: Příliš dlouho se mu dařilo, jeho vliv stoupal, začal mít pocit neomylnosti, začal přeceňovat svůj vliv. Místo, aby byl „rád, že je rád“, nebyl se svým vlivem spokojen a chtěl se uplatnit i v nejvyšší světové politice.
• Pro nás jde o důležité upozornění, že Bůh ke svým věrným nemusí vždy mluvit skrze proroky, ale také skrze lidi nevěřící, často „obyčejné“ a nečekané. Je arogantní si myslet, že nevěřící nám nemohou dobře poradit. Koneckonců není vzácné, že nevěřící mají na problémy zdravější a reálnější pohled, než křesťané.

22 Jóšijáš se od něj však neodvrátil, ale bojoval proti němu in přestrojení. Neuposlechl Nékova slova z Božích úst a vytáhl bojovat na pláň Megido.

• Do detailu opakuje Achabovu chybu (18. kapitola) – myslí si, že v přestrojení na Boha vyzraje.
• Musel přinejmenším tušit, že se s Boží vůlí míjí – kdyby si byl svým názorem (a tedy Boží ochranou) jist, s maskováním by se neobtěžoval.

23 Střelci krále Jóšijáše postřelili. Král řekl svým otrokům: Vezměte mě odsud, protože jsem velmi raněn.

• Jako u Achaba musel někdo „náhodou“ najít mezeru v pancíři – postřelit dobře vystrojeného bojovníka není jednoduché.
• Nemusel se ani dostat do přímého kontaktního boje. Když „Bůh dopustí, i motyka spustí“.

24 Jeho otroci ho vzali z válečného vozu, naložili ho na jeho druhý vůz a dovezli ho into Jeruzaléma. Zemřel a byl pohřben v hrobech svých otců. Všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma nad Jóšijášem truchlili.

• Jaká škoda, jaká tragédie! A úplně zbytečná.
• Král nezemřel hned, takže mnoho věcí mu před smrtí jistě došlo.

25 Jeremjáš zazpíval nad Jóšijášem žalozpěvy a všichni zpěváci a zpěvačky it pronášejí ve svých žalozpěvech nad Jóšijášem až dodnes. Staly se v Izraeli zvykem a jsou zapsány v žalozpěvech. 

• tj. (Stalo se) zvykem je zpívat;
• Písně o králově smrti zlidověly a staly se nadčasovými.

26 Ostatní Jóšijášovy činy a jeho zbožné skutky, jak je psáno v Hospodinově zákoně, 27 jeho činy první i poslední, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů.

• Na celkovém velmi kladném hodnocení Jóšijášova života jeho tragická závěrečná chyba nic nezměnila. Život mu ale nikdo nevrátil.