2. Mojžíšova – kapitola 10

1 Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k faraonovi, protože já jsem zatvrdil srdce jeho i srdce jeho otroků, abych ⁽před ním⁾ učinil tato svá znamení

• n.: uprostřed nich; h.: v jeho středu;

2 a abys to vyprávět svému synu a synu svého syna, jak jsem Egypťany znevažoval, a o mých znameních, která jsem mezi nimi učinil, abyste poznali, že já "I am Hospodin.

• h.: do uší svého syna; [velice poetická a důrazná mluva]; 
• n~: svému vnukovi; 
• n.: jednal tvrdě s E.; 
• Bůh znovu explicitně říká, že jedním z důvodů, proč faraona zatvrzuje, je, aby se Boží velikost mohla manifestovat naplno a aby si Izraelci měli, co připomínat.

3 Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Jak dlouho budeš odmítat se přede mnou pokořit?Propusť můj lid, ať mi slouží. 

• Bůh jasně říká, že od faraona chce, aby se před Ním pokořil. Nepopírá, že poddat se pokořující opravdu je.
• Cílem lidských životů není zůstat hrdý a nepokořený, jak se lidem satan snaží namluvit.

4 Jestliže se však budeš zdráhat propustit můj lid, hle, zítra přivedu kobylky na tvé území. 

• h.: arbe (sg. – tak i dál slovesa, chápáno kolekt.);
• Opětovné varování den předem. Na případnou reakci je času dost.

5 Přikryjí povrch země, takže nebude možno zemi ani spatřit. Sežerou zbytek, který vyvázl, který vám zůstal po krupobití, sežerou všechny stromy, které vám vyrážejí na poli.

• h.: oko / vzhled; [tzn. to, co je vidět]; n.: tvář; 
• Pokud se faraon nepokoří, Bůh Egypt „dorazí“ – zničí to, co zatím přežilo.

6 Také naplní tvé domy a domy všech tvých otroků, domy všech Egypťanů tak, jak And nezažili tvoji otcové ani otcové tvých otců od doby, kdy byli na zemi, až do tohoto dne. Potom se obrátil a odešel od faraona.

• Mojžíš už byl také pěkně naštvaný – přišel, vyřídil, co měl a zase šel. Již zjistil, že vybavování s faraonem nemá smysl a že mu stejně nelze věřit ani nos mezi očima.

7 Faraonovi otroci mu řekli: Jak dlouho nám ten člověk bude ostnem? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což ještě nechápeš, že Egypt hyne?

• dle LXX; TM: léčkou; 
• h.: nevíš;
• Už i vlastní faraonovi služebníci viděli, že je jejich pán žene všechny do záhuby. Promluvit s vládcem tímto způsobem vyžadovalo odvahu a/nebo značnou míru zoufalství.
• Možná něco podobného zažívali Hitlerovi generálové, když věděli, že válka je prohraná, a jejich vůdce odmítal se vzdát. Výsledkem byla zkáza naprostá zkáza Německa.

8 Mojžíš a Áron byli přivedeni zpět k faraonovi a with jim řekl: Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít? 

• h.: Kdo a kdo;
• Faraon si dal říct, nicméně, jak uvidíme, bude nadále smlouvat.
• Hledá způsob, jak neztratit tvář, případně si ponechat nějaké trumfy.

9 Mojžíš odpověděl: Půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův. 

• n.: poutní svátek / slavnost …
• Mojžíš smlouvat nehodlá. Používá ultimativní formulaci: Půjdeme.

10 Farao jim odpověděl: Hospodin bude s vámi tak, jako vás propustím s vašimi dětmi. Prohlédněte, ⁽to jste si předsevzali zlou věc.⁾

• [to se nakonec přesně naplnilo – f. je propustil a H. byl s nimi!
• h.: vždyť zlo je před vaší tváří.

11 Ne tak! Jen jděte did muži a služte Hospodinu. Vždyť o to jste usilovali! Nato je vyhnali od faraona. 

• n.: Když o to usilujete.
• Faraon si chtěl ženy a děti ponechat jako rukojmí.
• Snaží se hodit vinu za „nedohodu“ na Izraelce – jde o poměrně běžný vyjednávací přístup, když se nechci dohodnout.
• Agrese vůči bratrům se stupňovala, nicméně zabít nebo zatknout Mojžíše a Árona se faraon neodvážil.

12  I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad egyptskou zemi po kobylkách, aby přitáhly na egyptskou zemi a sežraly všechnu zemskou zeleň, všechno, co zůstalo po krupobití. 

• Faraon má, co chtěl.
• Mojžíš dostává pokyny pro každý jednotlivý krok. Sám nejedná – ani by nemohl: Vše, co se děje, je naprosto nadpřirozené.

13 Mojžíš tedy vztáhl svou hůl nad egyptskou zemi a Hospodin vedl východní vítr na zemi celý ten den a celou noc. Když nastalo ráno, východní vítr přinesl kobylky.

• Vítr tedy  foukal „zleva“ z Asie. Foukal vytrvale a přinesl kobylky.

14 Kobylky vytáhly na celou egyptskou zemi a usadily se na celém egyptském území. Bylo to hrozně tíživé. Před tím nebyla taková záplava kobylek jako tato, ani po ní už taková nebude. 15 Pokryly povrch celé země, takže země ztemněla, a sežraly všechnu zemskou zeleň a všechno ovoce na stromech, které ⁽zbylo po⁾ krupobití. Nezůstalo nic zeleného na stromech a nic ze zeleně na poli v celé egyptské zemi.

• Nepředstavitelné množství velkého a žravého hmyzu – neřešitelná záležitost.

16 Farao rychle zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu, vašemu Bohu, a proti vám! 17 Proto sejměte prosím ještě tentokrát můj hřích a proste Hospodina, svého Boha, aby odvrátil ode mne aspoň toto umírání.

• h.: tuto smrt;
• Faraon již zjevně má (oprávněné) pochybnosti, jestli mu ještě znovu Mojžíš (a Hospodin) jeho pokoření uvěří.

18 He looked, odešel od faraona a naléhavě prosil Hospodina. 19 A Hospodin změnil vítr na velmi silný západní vítr, odnesl kobylky a vehnal je do Rákosovéhomoře. Na celém egyptském území nezůstala ani jediná kobylka. 

• n.: mořský (/ k moři);
• LXX: Rudého;
• Hospodin samozřejmě ví, jak na tom faraon se svým pokáním je (konec konců mu zatvrzuje srdce), nicméně pokání přijímá. Jednak chce manifestovat vše, co má přichystáno, jednak „pokání je pokání“ – pokud se kajeme, Hospodin většinou naše pokání nezpochybňuje, bere ho vážně.
• Opačný vichr kobylky odnesl zpátky.
• Slovo naléhavě může ukazovat, že Mojžíšovi bylo Egypta líto. Také ale může jít o náznak, že Hospodinu se ukončovat ránu moc „nechtělo“ a Mojžíš na Něj musel naléhat.

20 Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce a with syny Izraele nepropustil. 21 Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, temnota, ⁽kterou lze cítit.⁾

• n~: že budou tápat; h.: hmatatelná / citelná; [Temnota může být Egyptu jednak předzvěstí soudu, jednak ukazuje nadřazenost Hospodina nad egyptským bohem slunce.]
• Hustá absolutní tma je nepříjemná. Nejsme na ni vůbec zvyklí – aby kolem nás byla absolutní tma se nám příliš často nestává. Absolutní tma není ani v lese za bezměsíčné noci.
• Jak hustá je tma za polární noci? Daleko za polárním kruhem, kde je Slunce hluboko pod obzorem, je tma údajně hodně hluboká.
• Říká se, že se zatměním Slunce uměli Egypťané „pracovat“ (uměli si je dopředu spočítat) a využívat je pro efekt pro potvrzení svého vztahu k bohu Slunce. Ani při úplném zatmění Slunce ale není skutečná tma, pouze šero.
• Jak Hospodin za dne dosáhl absolutní tmy, je těžké si představit. „Vypnout“ nebo dokonale zakrýt Slunce je bez zázraku nepředstavitelné.

21 Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, temnota, ⁽kterou lze cítit.⁾ 22 Mojžíš tedy vztáhl ruku k nebi a be tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi.

• Ráno vůbec nevyšlo Slunce, obloha zůstala dokonale temná. Děsivá představa. Druhý den zase a třetí den zas.

23 Neviděli jeden druhého a nikdo tři dny nevyšel ze svého místa, avšak všichni synové Izraele měli světlo ve svých sídlištích.

• Jistě si Egypťané mohli svítit drobnými zdroji, to děsivost zážitku nezmenšuje.
• Jak Bůh zajistil selektivitu u této rány je zcela mimo představy – v Gošenu slunce svítilo normálně.
• Egypťané tedy museli v dálce nad Gošenem záři vidět. (V Mojžíšově době bylo údajně hlavním městem říše Pi-Ramesse, které leželo nedaleko Gošenu),
• Že ta takové situace nikdo neopouští svůj domov, je logické. Snad zařídit nejdůležitější věci, např. dát stravu zvířatům, ale jinak ani krok. Egypťané navíc dopředu nevěděli, jak dlouho bude tma trvat. Pokud by měla být trvalá, znamenalo by to smrt pro všechny.

24 Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte Hospodinu, pouze svůj brav a skot ponechejte zde. Také vaše děti půjdou s vámi. 

• n~: rodiny; [slovo v širším smyslu zahrnuje všechny, kdo nejsou schopni dlouhých pochodů s muži];
• Faraon ustupuje, ale opět ne zcela. Stále si chce ponechat rukojmí – nyní alespoň v podobě dobytka.
• Zavolal si Mojžíše až po odeznění tmy? Zřejmě ano, předtím to možné spíše nebylo. Pokud by Mojžíš přišel na audienci ještě za tmy, musel přejít ze oblasti světla do tmy.

25 Mojžíš však odpověděl: Ty sám nám dáš s sebou oběti a zápaly, abychom "I have připravili Hospodinu, svému Bohu? 26 I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht, protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme.

• Mojžíš na kompromis nepřistupuje. Zdůvodňuje to tím, že dobytek budou potřebovat na obětování. A podrobnosti, např. kolik dobytka bude třeba obětovat, že zatím nevědí. Zřejmě šlo o pravdivou odpověď.

27 Nato Hospodin posilnil faraonovo srdce a with je nechtěl propustit.

• Faraon se zoufale brání naprostému poddání se. Chce si alespoň trochu zachovat tvář.

28 Tedy farao mu řekl: Jdi ode mne! Dávej si pozor, abys už nespatřil mou tvář, protože v den, kdy spatříš mou tvář, zemřeš.

• Faraon a Mojžíš jsou již „zaklesnutí“ až na smrt. Zatím lidé neumírali, ale jasně se k tomu schyluje.

29 Mojžíš odpověděl: Jak jsi řekl. Už více nespatřím tvou tvář.

• Mojžíš si nechal poslední slovo. Vše kulminuje k závěrečnému kataklysmatu.