2. Mojžíšova – kapitola 20

1 Potom Bůh vyhlásil ⁽všechna tato slova.⁾ and said: 

• Mojžíš si tedy „odskočil“ dolů a zase (s Áronem) vrátil na horu.
• Ukazuje se, že je tam proto, aby přijal přikázání – tedy závazné pokyny pro Izraelce, pokud chtějí být Hospodinovým lidem.

2 Já ⁽Hospodin "I am tvůj Bůh,⁾ který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

• //Dt 5,6 – 5,21 (tam jsou podrobnější pozn.). Také já mám podrobnější rozbor Desatera v 5. Mojžíšově. Podrobněji tam.
• n.: jsem Hospodin, tvůj Bůh;
• Hospodin se představuje jménem a připomíná, co pro Izrael udělal.

3 Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 

• n.: mimo / nade …
• Znění je stejné jako v Dt.
• Ohledně „božství“ pro sebe Hospodin vyžaduje absolutní výlučnost. Izrael je Jeho lidem, pouze a výlučně Jeho. Nepřipadá v úvahu, že by tento vztah byl „naředěn“ vztahem paralelním (ještě s někým dalším). V tomto je Bůh naprosto nekompromisní.
• Srovnání s manželstvím se nabízí: Od svatby je vztah manželů výlučný (více v Dt).

4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co "I have nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.

• Znění je přesně stejné jako v Dt. podrobněji viz tam.
• Vzhledem k římsko-katolické a pravoslavné praxi vyvstávají dvě otázky:
  • Nezměnilo se toto přikázání tím, že na sebe Boží Syn vzal lidské tělo? Je uctívání Syna na obraze nebo soše porušením tohoto přikázání¹? Vždyť to, že mám v peněžence manželčinu fotografii², většinou neznamená, že její fotku uctívám. Fotografie mi má manželku připomenout.
  • Jinak řečeno: Je každé zobrazení si Syna modlářstvím?
• Při cíleném dotazu žádný římský katolík ani pravoslavný neřekne, že uctívá obraz či sochu – budou vždy tvrdit, že uctívají toho, kdo za zobrazením stojí, tedy samotného Krista (případně pannu Marii nebo svatého – to nyní ponechávám stranou).
• Dle mých zkušeností to často není pravda a předmětem úcty často je zobrazení samo. Ale i pokud by to pravda byla, je to v pořádku? Odpověď asi není jednoznačná a univerzální – záleží na osobním postoji každého.
• Nicméně opět³ bych viděl důležitý princip předběžné opatrnosti: Jestliže je v Písmu tato věc tak zdůrazňována, proč prorokovat Boha a riskovat její porušení tím, že si zobrazení udělám (a pak se horko těžko snažím si udržet správný vnitřní postoj, abych si jej nezbožštil).

5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, "I am Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech . na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, 

• Znění je prakticky stejné jako v Dt 5,9, jen místo sloužit je zde otročit.
• Boží žárlivost je nebezpečná a důsledky těžké. Pokud si nedám pozor, Boží trest postihne ještě mé vnuky a pravnuky. To je umístění obrazů a soch v kostele opravdu tak důležité, abych tohle riskoval?

6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.

• Jde o „vyvažující“ verš k hrozbě za porušení zobrazování si? Ve smyslu: Ano, někdy trestám, ale mnohem raději prokazuji milosrdenství. Možná částečně ano – Bohu jistě dělá větší radost prokazovat milosrdenství, než trestat.
• Jde ale zároveň o dvojí motivaci – o motivaci „shora i zdola“, negativní i pozitivní: Když si budeš dělat moje zobrazení, trest dopadne na tvoji rodinu až po pravnoučata. Když ale budeš se mnou mít normální vztah lásky a poslušnosti, odměna se potáhne tvým rodem už napořád. To je nabídka, která se „neodmítá“.

7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.

• Jde o přesně stejné znění jako v Dt. Podrobnější rozbor opět tam.
• Zde je motivace k příkazu pouze „zdola“.

8 Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 

• Rozbor viz v 5M.
• h. inf. plní funkci důrazného imperativu; typický rozdíl oproti Dt 5,12: Zachovávej
• V Dt: ⁽Zachovávej sobotní den a posvěť ho,⁾ jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. 
• Rozdíl asi není významný – obě formulace ukazují, že jde o důležitý příkaz.
• Proč je znění trochu odlišné? Zřejmě, když Mojžíš knihy psal, dělal to „zpaměti“.
• Která z formulací byla použita na deskách Desatera, se asi nedozvíme (pokud někdo nenalezne archu úmluvy).
• Co vlastně znamená posvětit den? Na tomto příkladu lze dobře vysvětlit význam slova „svatý“. Posvětit den znamená oddělit a očisti. Oddělit od ostatních „obyčejných“ dnů a učinit jej čistým – to vše pro to, aby tento den mohl patřit Hospodinu.
• Na to je třeba pamatovatit means mít na mysli a nezapomínat na to.

9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10 ale sedmý den "I have sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který "I have ve tvých branách,

• Vysvětlení, co posvěcení prakticky znamená.

11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co "I have v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.

• Znění zdůvodnění („důvodové zprávy“) o sobotě je oproti Dt trochu odlišné: Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den.
• Proberme rozdíly:
  • sedmý den "I have sobota patřící Hospodinu … sedmý den je sobota patřící Hospodinu, (přidáno) tvému Bohu.
  • nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí … Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel (býk a osel přidáni), žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách (přidáno),
  • protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co "I have v nich, a sedmý den odpočinul (Odpočinek je v Ex zdůvodněn tím, že sedmý den odpočíval Bůh) … aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. (V Dt je zdůvodněna sobota nutností odpočinku pro všechny a připomenuto, jaké to je nesmět odpočívat).
  • proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho … Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den. V obou případech je sobota zdůvodněna Hospodinovou vůli, jen pokaždé jinak).

12 Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 

• Dt 5,16 připojuje: a aby se ti dobře vedlo; (Celé znění z Dt: Cti svého otce i svou matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby ⁽se prodloužily tvé dny⁾ a aby se ti dobře vedlo v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.)
• Dt tedy slibuje za úctu k rodičům více. než Ex – nejen dlouhověkost, ale i prosperitu.

13 Nebudeš vraždit! 14 Nebudeš cizoložit! 15 Nebudeš krást!

• Podrobnější rozbor je v Dt. Znění je stejně stručné.

16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!

• V Dt je „vypovídat“, což je nepodstatný rozdíl. Smysl je stejný.

17 Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani of jeho otroku ani of jeho otrokyni ani of jeho býku ani of jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. 

• Oproti Dt jsou dva drobné rozdíly:
  • je přehozeno pořadí domu a ženy
  • v Dt je u ženy místo dychtit použito „nebudeš žádostiv“

18 Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když And lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál. 19 Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.

• Kdo Desatero říkal? Sám Hospodin mluvil akusticky z hory nebo je lidu říkal Mojžíš za mohutného zvukového a světelného „doprovodu“?
• Dvakrát opakované „Mluv s námi ty“ (a také Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe z 22. verše) ukazuje spíše na první možnost, tedy že promlouval sám Bůh. Mohlo by ale také jít o žádost ve smyslu: „Bylo by fajn, kdyby se Bůh přestal takto projevovat a ty bys nám ty věci mohl říci sám a vklidu“.
• Z osmnáctého verše by se ale mohlo zdát, že to, co lid vyděsilo, nebyla Boží řeč (bylo by to zmíněno?), ale bouřkové „příznaky“ a zvuk rohu. V takovém hluku by také Mojžíš pouze obtížně hřmění a zvuk šófarů překřikoval.
• Ať už Hospodin přímo hovořil nebo se „pouze“ spektakulárně projevovala Jeho přítomnost, jisté je, lid si žádá, aby napříště mluvil pouze Mojžíš.
  • Buď tedy: „At´ Hospodin mluvit přestane a mluv k nám ty“ nebo „Ať se Hospodin přestane tak hrozivě projevovat“ a ty k nám pak mluv v klidu“
• Lid slibuje, že bude bedlivě naslouchat a následně poslouchat.

20 Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili.

• To, že Bůh chtěl na lid zapůsobit, vyděsit je, aby se opravdu snažili nehřešit, je vcelku jasné
• V jakém smyslu ale šlo zkoušku? Jestli to vydrží a nerozutečou se, jak by bylo přirozené? Nebo šlo o zkoušku pozdější? Ve smyslu: „Udělal jsem maximum, abych vás přesvědčil, že byste Mě měli brát vážně. Tak uvidíme, jak to zvláýdnete“.
• Mít bázeň před Hospodinem, možná bychom dnes řekli: „Mít z Něho respekt“, je, jak víme⁴, naprostým základem našeho přístupu k Němu (počátkem moudrosti).
• Od našeho respektu se pak odvíjí to, jak se k Bohu stavíme a jak se ve vztahu k Němu „snažíme“.

21 Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k ⁽husté temnotě,⁾ kde byl Bůh. 

• Mrak na hoře tedy byl velmi hustý, černý. Hora byla tedy mrakem zcela „zatažená“.
• Mojžíš se do této temnoty nebojácně vypravil – ze zkušenosti již věděl, že se to „dá přežít“, resp. že jej Hospodin při vstupu „nechává na pokoji“, neoboří se na něj, nezabije jej.

22 Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe.

• Izraelci na vlastní oči viděli, že Bůh je živý a mocně jednající.

23 Neuděláte si vedle mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté.

• V tomto kontextu je Boží požadavek na to, aby Jej jako živého opravdového Boha nenahrazovali žádnými modlami, naprosto logický a pochopitelný.
• Po takovém zážitku bude jakýkoliv pokus udělat si „zlaté tele“ chtít opravdu „silný žaludek“.

24 Uděláš mi oltář it hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti. 

• Neboj se, že se, že bez model se vůči Mě nebudeš moci nijak vztahovat – uctívat Mne bude možné, ale mnou daných podmínek: Půjde o přinášení obětí a bude se to dít na oltáři.
• Ten bude poměrně obyčejný (z hlíny) – právě proto, aby tě to nesváděla si oltář nějak zbožšťovat.
• Kdekoliv takovouto oběť přineseš, budeš se tím dovolávat naší smlouvy, našeho vztahu Boha a jeho lidu. Já na to pak vždy kladně zareaguji.

25 Jestliže mi uděláš oltář it kamenů, nesmíš používat kameny tesané, protože and se nad ním rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho. 

• Oltář nemusí být pouze z hlíny, může být i z kamenů. I ty ale musejí být přírodní, neopracované.
• Zřejmě opět jde o prevenci toho, aby se z oltáře stala krásná „sakrální stavba“, která by sváděla k modlářství.
• Tyto příkazy je třeba brát vážně – i dnes je třeba si dávat pozor na cokoliv, co by se mohlo „vsunout“ do přímého vztahu mezi námi, Božími ctiteli a Bohem samotným.
• Modloslužba může i „číhat“ na nečekaných místech.

26 A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota.

• Následuje tato naprosto nečekaná „podružnost“.
• Když Bůh hovoří o oltářích, které Mu mají být postaveny, „napadlo“ Jej, že kdyby byl oltář vysoký a vystupovalo se k němu po schodech, mohl by nastat problém, že vystupujícím kněžím bude vidět „pod sukně“. To by bylo nedůstojné a narušovalo by to vážnost celého procesu.
• Vyvstává několik otázek:
  • Ve Stanu setkávání byl oltář vysoký pouze 3 lokty (1,4 m), takže na něj bylo možné oběti a dřevo umístit bez použití schodů.
  • V Chrámu již schody byly (byl vysoký 4,5 metru), ale tam již bylo přikázáno, že kněží musí mít lněné spodky (Ex 28,42), zřejmě tedy pod sukní jakési kalhoty.
  • Jde tedy zřejmě o preventivní příkaz na období, než budou zbudován oltář ve Stanu setkávání (ten byl nízký) nebo než bude zbudován oltář v Chrámu (kde již kněží měli mít pod sukní kalhoty).
• Nás může příkaz upozorňovat, že je třeba naše bohoslužby vést důstojně včetně toho, že lidé „vepředu“ by měli být slušně oblečeni.
• To, že Nejvyšší s lidmi potřebuje řešit takovéto věci, ukazuje, jak moc problematičtí tvorové ,jsme. Pokud by Bůh na tohle neupozornil, kněží by klidně při práci ukazovali své zadky a lidé by s jim klidně dívali pod sukně. Nic moc vizitka pro naše plemeno. Bůh nám nasztavuje zrcadlo a pohled to není pěkný.

.

.

1. Obrazy a sochy panny Marie a svatých nyní ponechávám stranou – zde je třeba řešit nejprve oprávněnost jejich uctívání obecně. Uctívání zobrazení Marie a svatých až druhotně. ↩︎
2. Jakože osobně nemám. ↩︎
3. Jako např. u Ježíšova příkazu: Nikoho nenazývejte otcem v Mt 23,9, kde princip předběžné opatrnosti rozebírám více. ↩︎
4. Př. 1,7 „Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní jen hlupáci pohrdají.“
   Př 9,10„Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznání Svatého je rozumnost.“
   Ž 111,10 „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; rozumně jednají všichni, kdo tak činí. Jeho chvála zůstává navěky.“ ↩︎