1 Nato Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a přinesli před Hospodina cizí oheň, jak jim nepřikázal.
- [výraz není zcela jasný a může znamenat toto: a) použití uhlíků, které nebyly z obětního oltáře, b) špatný druh kadidla, c) vykonání oběti v nepředepsaný čas či d) vstoupení do svatyně svatých v nepatřičný čas.
- Neuvěřitelné! Jsme na samém počátku historie služby ve Stanu setkávání. Osmý den od chvíle, kdy se Áron a jeho tři synové začali posvěcovat. A hned takový malér.
- Co je to napadlo? Jaké měli motivy k takovému jednání? Doposud přece museli jasně vidět, že záleží na každém detailu. „Odčekali“ si týden před stanem, byli oblečení do složitého oblečení, obětovali řadu zvířat za sebe i za lid.
- Mohla jim nadpřirozená Boží intervence stoupnout do hlavy. Mohli mít pocit, že to, že Bůh se manifestoval ohněm z nebe, byla zásluha jejich schopností.
- Mohlo jít o omyl, chybu či nepřesnost v technologickém postupu.
- Mohlo dokonce jít o jakési „hujerství“, snahu přidat něco navíc, udělat něco nadstandardního. Možná se blýsknout před otcem a před Mojžíšem či před Bohem. (Jak víme z Úsova příkladu v 2S 6, v jejich pochybení nemusela být arogance).
- V čem přesně spočíval jejich přestupek, není jasné, jak je rozepsáno v poznámce ČSP výše. Pojem cizí oheň by mohl ukazovat k tomu, že vzali k zapálení svých kadidelnic oheň z jiného zdroje, než z oltáře. Na první pohled se přestupek jako velký nebo arogantní.
2 I vyšlehl oheň od Hospodina a strávil je; zemřeli před Hospodinem.
- Jak byli bratři staří? Jejich otci Áronovi bylo 83 nebo 84 let. Áron byl o tři roky starší, než Mojžíš, kterému při exodu bylo osmdesát. Vše se odehrává krátce po exodu.
- Takže o nějaké mladíky určitě nešlo, možná měli kolem čtyřiceti nebo i více. Měli zřejmě už i vlastní dospělé syny.
- Jde o šílenou situaci – dva bratři někam kráčejí se svými kadidelnicemi, když tu náhle z nebe vyšlehne oheň jako z plamenometu a spálil bratry na popel.
- Formulace „zemřeli před Hospodinem“ ukazuje, že pokud je Hospodin přímo aktivně nezabil, přinejmenším o jejich smrti „věděl“, byl jejím přímým svědkem. To mi znovu navozuje představu elektrárny, laboratoře pracující se smrtelnými viry, jaderného reaktoru nebo podobného zařízení, kde nekvalifikované chování, dotyk špatného drátu nebo vstup do špatných dveří vede neodvratně ke smrti.
- Navozuje mi to představu Stanu setkávání jako vysoce rizikového pracoviště, kde se mohou pohybovat jen vysoce vyškolený a speciálně oblečený personál. Áronovi synové se zachovali lehkovážně a udělali něco nepatřičného, což vedlo „automaticky“ k jejich smrti.
- Je rozdíl mezi tím, zda jejich smrt nastala jaksi „automaticky“ nebo zda je Bůh zabil aktivně. Ve smyslu příkladu: Bůh definoval gravitační konstantu na hodnotě G=6,67430×10−11 m3/kg. s2. Je to natolik vysoké číslo, že pád řekněme z deseti metrů člověka spolehlivě zabije. Bůh proto vydá varování nepřibližovat se k okraji propasti. Nádab a Abíhú byli neopatrní, neposlechli varování a zemřeli pádem z výšky. Byla to Boží vina? Nezabil je Bůh tím, že nastavil gravitační konstantu příliš vysoko?
- Nebo byl scénář jiný: Nádab a Abíhú byli arogantní. Poté, co byli svědky Božího zázraku způsobeného jejich prostřednictvím , získali dojem, že jsou „mistry světa“, že jsou s Bohem „jedna ruka“, že si mohou dělat, co chtějí. Bůh je za jejich opovážlivost zabil.
- Podobná otázka je ve hře i v případě Úzy, kterého Bůh zabil za jeho dobře míněnou snahu zachránit Schránu před vypadnutím z vozu. Šlo o „neutrální“ „fyzikální jev“ ve smyslu: Schrána byla nabita na deset tisíc voltů, takže neopatrný dotyk člověka zabil automaticky, nebo šlo o Boží trest za Úzovo porušení zákazu se schrány dotýkat? V Úzově případě nebyla zřejmě přítomna ani žádná arogance, zdá se, že to opravdu myslel dobře.
- Otázek je mnoho:
- Byli Nádab a Abíhů arogantní nebo pouze neopatrní? Těžko říci, ale určitou míru arogance bych nevylučoval.
- Byla jejich smrt „automatická“ nebo je aktivně zabil Hospodin? Těžko říci, ale spíše bych se přikláněl k druhé možnosti.
- Proč šlo o tak vážnou věc, že musel být trest tak exemplární a hrozný? Možná šlo o určitou analogii smrti Ananiáše a Zafiry – při zahajování bohoslužby ve Stanu i při vzniku církve se nastolovaly nové standardy, vše bylo ve vývoji. Bylo zásadní, aby bylo jasně deklarováno, že některé věci jsou naprosto nepřijatelné – v těchto případech arogance vůči Bohu a neupřímnost (dělání se lepším, než jsem).
- V každém případě musela tato událost všechny přítomné neuvěřitelně „zpozornět“: Pokud doposud někoho mohlo napadnout brát Boží pokyny na lehkou váhu (na detailech zase tak moc nezáleží), od této chvíle to nikoho již nemohlo ani napadnout. Každý, kdo se do bohoslužby zapojoval, to musel dělat s hlubokým respektem a třesem.
- Poučení pro nás novozákonní křesťany? Nezapomínejme, že i my máme co do činění se stejným Bohem, který spálil Nádaba a Abíhúa. Bůh se nemění. My si někdy představujeme novozákonního Hospodina jako laskavého Boha, který všechno odpustí a nad vším mávne rukou. Nic není vzdálenějšího pravdě. Jako před Hospodinem shořeli Áronovi synové, tak před Boží tváří zemřel na kříži Boží Syn. Mělo by nás to vést do extrémního respektu. Lehkovážný přístup k Bohu, lehkovážné hřešení může být katastrofou i pro obrácené a znovuzrozené křesťany.
3 Mojžíš řekl Áronovi: (To it to, co promluvil Hospodin:) Prostřednictvím těch, kteří se . mně přibližují, (dosvědčím svou svatost) a oslavím před vším lidem. Áron mlčel.
- Mojžíšovo vysvětlení je jistě relevantní, ale pro šokovaného Árona jistě nebylo akceptovatelné.
- Je to jako bys někomu, komu se právě zabilo dítě pádem z okna řekl: To je to, co jsem měl na mysli, když jsem jim říkal, ať se nenaklánějí z oken.
- Mojžíš ale musel být stejně šokovaný jako jeho bratr a tak šlo spíše jen o zoufalý povzdech: Tak tohle měl Hospodin na mysli, když nám zdůrazňoval, že kněží si musí v mojí přítomnosti dávat zvláštní pozor.
- Co znamená dosvědčím svou svatost? Prostřednictvím kněží dám najevo, jak důležité je ke Mně přistupovat správně. Pokud by věci flákali (nedělali maximum) kněží, kteří jsou mi nejblíže, jak by to vypadalo s lidem?
- A co znamená oslavím před vším lidem? Vlastnoručně dám najevo, že to myslím vážně. Že Já Hospodin jsem tím, který pravidla stanovuje, trvá na nich a tvrdě vyžaduje jejich dodržování.
- Áronovo mlčení lze jistě přičítat šoku a totálnímu zármutku. Musel ale být také na Boha naštvaný. Naštvaný a také v hrůze: Kam jsem se to dostal? S kým jsem se to zapletl? Komu to sloužím?
- Áron toho zažil s Hospodinem již hodně – od příchodu do Egypta, přes deset egyptských ran, po smrt egyptské armády v moři. Měl již možnost se s Hospodinovou mocí i s Jeho charakterem částečně „seznámit“. Nicméně, že se Bůh po všem, co „spolu prožili“, takto zachová k jeho rodině, Árona muselo šokovat. Pravděpodobně to vnímal jako křivdu.
- Byl si vědom chyby, kterou synové udělali? Šlo o do očí bijící přešlap nebo dokonce o aroganci hraničící se vzpourou? Věděl Áron o tom, co plánují? Varoval je? Chtěl je zadržet? Uvědomoval si, jak hrozné důsledky může každá odchylka mít?
4 Mojžíš zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a řekl jim: Přistupte . odneste své bratry od svatyně na místo ven za tábor.
- Všichni museli zůstat stát jako zařezaní. Nikdo nevěděl, jak situaci řešit. Na nádvoří ležela dvě spálená těla. Jistě se nikdo nehnal do toho, aby se vypravil dovnitř nějak pomoci.
- Jediný, kdo měl s Bohem natolik dobrý vztah a natolik dobrý vhled do situace, že se odvážil reagovat, byl Mojžíš.
- Jistě chápal, že do areálu nemůže poslat jen tak někoho, to že by přineslo jen další oběti. Sám to dělat nechtěl, Áron ani jeho zbylí dva synové toho nebyli schopni. Zvolil tedy kompromis – povolal dva bratrance zemřelých. Nešlo sice přímo o kněze a už vůbec nebyli dostatečně posvěcení, ale s Áronem byli a do věci tedy byli angažovaní. Mojžíš buď předpokládal, že je Hospodin nechá na pokoji.
- Je také možné (a nedivil bych se),kdyby Mojžíš okamžitě běžel do Stanu za Bohem pro vysvětlení a další pokyny.
5 Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích na místo ven za tábor, jak řekl Mojžíš.
- Bratranci poslechli. Jak moc byla těla spálená? Jen „trochu ohořelá“ nebo z nich zbyla jen hromádka popela jako v krematoriu?
- Jejich suknice neshořely nebo bratranci použili jiné suknice jako nosítka?
- Co s nimi za táborem udělali? „Vysypali je“ na hromádku, kde se nechával odpad z obětí? Pohřbili je?
- Bůh s nimi nechal zacházet zcela bez piety.
6 Pak řekl Mojžíš Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: Nerozpouštějte si vlasy na hlavě a netrhejte své roucho, abyste nezemřeli a Hospodin yourselves; nerozhněval na celou pospolitost. Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat (spálené ohněm,) který Hospodin zapálil.
- Naprosto drsný zákaz jakéhokoliv truchlení. Proč?
- Vždyť rodiče truchlí i při smrti nezdárných dětí.
- Zdůvodnění byla dvě. Kdyby Áron a zbylí dva synové dali veřejně najevo svůj zármutek, hrozilo, že:
- je Hospodin také zabije
- a že Hospodin se rozhněvá i na všechny ostatní.
- Obojí je zvláštní a nesmírně drsné.
- Nesměli tedy dát najevo zármutek, ale dostali ale ještě jeden příkaz:
7 Neodcházejte od vchodu into stanu setkávání, jinak zemřete, neboť it na vás Hospodinův olej pomazání. I udělali podle Mojžíšova slova.
- Nesměli od vchodu odejít.
- Rovněž pod hrozbou okamžité smrti.
- Zdůvodnění? Je na vás Hospodinův olej. Zřejmě by se dalo říci, že se nacházeli v tak vysokém stupni posvěcenosti, že jít v takovém stavu do normálního „nečistého“ života, by bylo smrtelné.
- Je opět otázkou, zda by to bylo smrtelné z podstaty nebo zda by je Bůh za neuposlechnutí zkrátka zabil.
- Možná si lze opět vypomoci podobenstvím o Stanu jako jádru supersterilní laboratoře. Moci pracovat v tomto nejsterilnějším prostředí, vyžadovalo od laborantů nejpřísnější stupeň vlastní „debacilace“ včetně vyhubení vlastní mikroflóry. Lze si představit, že vyrazit v tomto stavu naprosté sterility mezi běžné lidi, by mohlo být smrtelné.
- V každém případě na tom byli Áron, Eleazar a Ítamar bledě – zarmoucení, vyděšení, bez možnosti ventilovat svůj zármutek a bez možnosti utéci.
- Můžeme zvažovat, jak se vlastně na svou službu Áronova rodina dívala. Byli hrdí a spokojení nebo se jim do ní moc nechtělo? Hospodin se zřejmě při vydávání pravidel na jejich názor neptal.
- Na jedné straně šlo o jedno z nejvýznamnějších míst v národě (po „hlavním vedoucím“ Mojžíšovi, Jozuovi, později po soudci či králi) zřejmě nejvýznamnější. Áronova rodina měla navěky zajištěné neotřesitelné významné postavení.
- Na druhé straně představa, že každý Áronovec bude celý svůj život trávit zabíjením a pálením zvířat na jednom „pracovišti“ úplně lákavá být nemusí. Navíc v tuto chvíli bylo kněží pouze pět, takže udržet bohoslužbu v chodu vyžadovalo poměrně časté směny (např. ob den).
- Nic z toho se sice ještě nestihlo projevit
- Kněží měli sice k ruce „armádu“ pomocných levitů, hlavní zodpovědnost ale ležela na nich. Ve většině úkonů byli nezastupitelní.
- Co když byli Nádab a Abíhů frustrovaní? Co když měli o své budoucnosti jiné představy, než „tvrdnout“ ve vedru u Stanu? Nadpřirozená Boží intervence byla jistě „fajn“, dojem z ní ale dlouho nevydrží. Je to možné, ale nic z toho nevyplývá: Hospodin se tentokrát na jejich názor neohlížel.
- Závěr je obecný: Pokud člověk chce být součástí Božího jednání na tomto světě, nemůže si moc vybírat. Přitakáním Božímu plánu a vstupem do Boží služby (otroctví) dáváme Pánu právo s našimi životy nakládat dle Jeho uvážení. Bůh sice do určité míry (zřejmě do značné míry) respektuje naše založení a představy, zdaleka ale ne absolutně. Ježíšovým úkolem byl kříž, Pavlovým cestování, Abrahamovým život v exilu a obětování syna – kdyby bylo na nich, zřejmě by volili jednodušší scénáře. Oni ale své představy podřídili Božím.
- Je otázka, jak se na svá povolání (ve smyslu Božího povolání ke službě, ale i ve smyslu zaměstnání) dívali Áronovi synové. Jestli byli zklamaní a zděšení, jaký život se před nimi rýsuje, mohlo by to jejich fatální jednání pomoci vysvětlit.
- Místo vděčnosti za významné postavení a dobrou práci v nich mohla převážit nespokojenost, hořkost a frustrace, že se jejich životy neodvíjejí podle jejich představ – Jsme-li Božími služebníky, musíme si na tohle dávat pozor. Je maximální čest moci sloužit Bohu- znamená to ale, že musíme pustit otěže svých životů z vlastních rukou.
8 Hospodin promluvil k Áronovi: 9 Nebudeš pít víno ani pivo, ty ani tví synové s tebou, když budete přicházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro vaše potomky.
- Skoro bych řekl, že lze usuzovat, že Nádab a Abíhú byli při své hříchu opilí. Opět pro ně mám pochopení: Týden „tvrdli“ před Stanem ve stavu nejvyššího stupně posvěcení, bez možnosti jakkoliv se odreagovat nebo ventilovat své pocity. Byli ve stavu pohotovosti a očekávání. Pak konečně přišla chvíle velkého startu a začalo se něco dít. Jídla měli dost a víno explicitně zakázáno neměli. Lze se jim divit, pokud by si trochu přihnuli?
- Po odeznění stresu se do němoty opili i Noe i Lot.
- To by ale zřejmě fatální samo o sobě nebylo – oni se ale pod vlivem vína začali chovat lehkovážně a pravděpodobně i arogantně. Možná si z bohoslužby dokonce začali dělat legraci ve smyslu: Hele, vezmem si svoje kadidelnice a budeme si hrát na obětování. Budeme mávat tak jako to dělal táta a uvidíme, co se stane. Apod.
- Zdá se, že právě opakování podobných katastrof chce Mojžíš svým příkazem zákazu konzumace alkoholu před bohoslužbou a během ní předejít.
- Jak víme, Bůh proti alkoholu v zásadě nic nemá – daroval nám jej v tomto obtížném světě jako legitimní způsob „upuštění páry“. Jeho konzumace ale má svá pravidla: Např. musí být přiměřená (nesmíme se opíjet), a jak vidíme nyní, nikdy nesmíme pít ve službě.
- Situace kněží mi trochu připomíná postavení zdravotníků zajišťujících provoz nemocnice – musí si rozepsat služby, protože nemocnice musí fungovat nepřetržitě. Když po nich ve službě nikdo nic nechce, mohou na inspekčním pokoji dělat, co chtějí. Pít alkohol ale nesmějí v žádném případě.
10 Budete rozlišovat mezi svatým a obyčejným, mezi nečistým a čistým.
- Tyhle věci je třeba brát s nejvyšší vážností.
- Varování pro nás současné křesťany jsou mnohá:
- Posvěcování chce čas; je dlouhé a únavné.
- Při službě Bohu je třeba věci dělat do detailů správně.
- Není žádný prostor na lehkovážnost, natož na aroganci.
- Vůči Bohu nelze spoléhat na postavení rodičů.
- Při službě Bohu není místo pro alkohol.
- Je třeba rozlišovat mezi svatým a nesvatým.
11 Budete vyučovat syny Izraele všem ustanovením, která k vám Hospodin promluvil prostřednictvím Mojžíše.
- Chci, aby se takovýmto malérům do budoucna předešlo.
12 Mojžíš promluvil k Áronovi a k jeho zbývajícím synům Eleazarovi a Ítamarovi: Vezměte přídavnou oběť, která z Hospodinových ohnivých obětí zbyla, a jezte ji nekvašenou vedle oltáře, neboť je has nejsvětější věc.
- Mojžíš dal přeživším truchlícím / netruchlícím činnost.
- Jistě „šlapali jako hodinky“ – neodvážili se říct ani slovo. S „plamenometem za zády“ člověk se skloněnou hlavou a s pečlivostí dělá vše, co je mu přikázáno.
- Bylo třeba dojíst zbytky pečiva z oběti. Jídlo asi bylo to poslední, na co měli pomyšlení, ale najezení jim přesto udělalo dobře. Možná je to trochu podobné, jako když na karu (pohřební hostině), kde z pozůstalých spadne část stresu z pohřbu.
13 Budete ji jíst na svatém místě, neboť je has příděl tvůj a příděl tvých synů z Hospodinových ohnivých obětí, protože tak mi bylo přikázáno. 14 Hrudí z mávané oběti a kýtu z daru pozdvihování budete jíst na čistém místě, ty a s tebou tvoji synové a tvé dcery, neboť je to příděl tvůj a příděl tvých synů, který byl dán z obětních hodů pokojné oběti synů Izraele. 15 Kýtu z daru pozdvihování a hrudí z mávané oběti přinesou spolu s tučnými částmi ohnivých obětí, jimiž má být máváno studded mávanou obětí před Hospodinem. Bude has věčným přídělem pro tebe a pro tvé syny s tebou, jak přikázal Hospodin.
- To je opakování. Snad s cílem připomenout, že kněžství přes všechnu rizikovost má pro kněze i určité výhody. Co všechno z obětí bude tvořit kněžský „deputát“.
16 Mojžíš se velmi vyptával na kozla k oběti za hřích a hle, byl již spálen. Nato se rozhněval na zbývající Áronovy syny, Eleazara a Ítamara, a řekl: 17 Proč jste nesnědli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je has nejsvětější věc a dal ji vám, abyste sňali vinu pospolitosti a vykonali za ni obřad smíření před Hospodinem.
- Mojžíš (zřejmě pod vlivem dosavadních událostí) začal pro jistotu kontrolovat i další provedené technologické postupy. A odhalil další závažné nedostatky.
- Šlo zřejmě o Eleazarův a Ítamarův šlendrián? Nepřečetli si řádně technologické příručky? (pokud si tedy nějaké psali). Neposlouchali pořádně, co Mojžíš říkal?
- Bratři kozla celého spálili místo toho, aby část snědli. Oběť nebyla přinesena správně.
18 Hle, její krev nebyla vnesena dovnitř svatyně. Jistě jste ji měli sníst ve svatyni, jak jsem přikázal.
- [jako v případě nejslavnostnější oběti (Lv 4,3-21; 16,11-17)];
- Mojžíš se zřejmě odvolává na kapitolu 4, kde je řešena situace, kdy je řešena situace, kdy zhřeší pomazaný kněz, takže „padne vina na lid, za svůj hřích, kterým zhřešil, přivede Hospodinu jako oběť za hřích býčka bez vady“.
- Mojžíš zřejmě poukazuje na to, že kněží udělali chyby, takže měl okamžitě nastoupit záložní „emergency“ záchranný plán, jak zabránit katastrofálním důsledkům pochybení.
19 Áron Mojžíšovi odpověděl: Hle, dnes přinesli svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť před Hospodinem, a postihlo mě něco takového. Kdybych dnes jedl oběť za hřích, líbilo by se has Hospodinu?
- [Áron zřejmě poukazuje na smrt dvou synů (v. 2), anebo se mu přihodilo něco, co jej učinilo nečistým.]
- h.: bylo to dobré v … očích;
- Áron se brání, přestává trpně snášet výtky. Argumentuje:
- Moji synové shořeli – není to dostatečná oběť za jejich hřích? Co ještě k tomu chceš přidávat?
- To se mám v této situaci cpát masem a chlebem? To si opravdu myslíš, že to je to, co Bůh nyní chce?
20 Když has Mojžíš slyšel, líbilo se mu to.
- h.: bylo to dobré v … očích;
- Mojžíš dal bratrovi za pravdu.