3. Mojžíšova – kapitola 6

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

• Hospodin k Mojžíšovi hovořil při jeho návštěvách Stanu setkávání. Chodíval tam Mojžíš pravidelně? Trávil tam např. několik hodin denně? Nebo si s ním vždy Hospodin domluvil schůzku?
• A o čem hovořívali? Bůh nadhazoval témata? Nebo šlo o pravidelné „semináře“, kdy Mojžíš přicházel, aby si vyposlechl další a další pokyny? Přicházel s psacím náčiním? Jak slouho sezení trvala? Doprovázel Bůh své pokyny nějakou vizuální prezentací? Doptával se Mojžíš na podrobnosti? Byly pokyny srozumitelné „na první dobrou“?
• Já bych se jistě potřeboval doptávat, jinak bych správně obětovat schopen nebyl.
• Kdybych měl možnost trávit s Ježíšem / Bohem hodiny a hodiny času, měl bych asi tendenci se bavit o jiných věcech, než je obětování zvířat.
• Bůh toto téma ale zjevně považoval za velmi důležité, když mu věnoval tolik prostoru (celou knihu Leviticus).
• Občas hrajeme „hru“: Na co by ses Boha zeptal, kdybys měl tu možnost. Variantu: Zeptal bych se, jak správně přinášet zápalné oběti, nikdo ve své odpovědi nikdy nezvažoval.

2 Přikaž Áronovi a jeho synům: Toto "I have zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť bude na ohništi na oltáři of celou noc až do rána a oltářní oheň na něm bude stále hořet. 

• tj. na ohništi;
• Mojžíš dostává informace pro svého bratra. Varianta, že by si Áron přišel pokyny do Stanu vyposlechnout sám, není zvažována. Jediný, kdo s Bohem směl komunikovat, byl vždy výlučně Mojžíš.
• Mluvíme opět o zápalné oběti olah.
• Dozvídáme se, že má hořet na oltáři po celou noc. Z toho vyvstává řada nových informací i otázek:
  • Kněží museli celou noc být vzhůru a udržovat oheň
  • Museli mít připravené zásoby dříví
  • Oheň se zřejmě musel udržovat, i když zvíře už bylo celé spáleno, nebo se muselo pálit pomalu, přisunovat na oheň postupně.
  • Zápalných obětí se obětovalo více za sebou nebo více najednou? V tom případě by šlo o opatření ve smyslu: Budete oheň udržovat tak dlouho, dokud nespálíte úplně všechno?
  • Kdy se s oběťmi začínalo? Až odpoledne? Ráno nikoliv? Muselo se pokračovat celou noc, i když se obětovalo už od rána?
  • Proč tomu tak vlastně mělo být? Jistě můžeme opět uvažovat symbolicky – nepřetržitý oheň, totální spálení oběti apod. Faktem je, že na větším ohni by oběť shořela rychle. Bůh tedy z nějakého důvodu chce, aby byl kněží ponocovali, aby oběť hořela pomalu a oheň byl udržován až do rána.
• Trochu může napovědět další verš.

3 Kněz si obleče svůj lněný oděv, na tělo si obleče lněné spodky a vybere popel, be který oheň strávil zápalnou oběť na oltáři, a položí ho vedle oltáře.

• Ráno tedy buď nastoupí nová směna kněží nebo se kněz, který celou noc oheň udržoval, převlékne. Musel být po celonočním přikládání značně „ukoptěný“.
• Popel je tvořen nespalitelnými zbytky dřeva a mrtvého zvířete. Je zřejmě známkou či symbolem korektního přinesení oběti.
• Má být položen vedle oltáře. Při sundávání z oltáře je velmi svatý – má s ním být manipulováno v čistém oblečení.

4 Potom si svlékne své roucho, oblékne si jiné roucho a vynese popel ven za tábor na čisté místo.

• V okamžiku, kdy je z oltáře sundán, jeho svatost se sníží natolik, že je možno jej odnést v běžném oblečení na vyhrazené místo.
• Nikoliv ale na nějaké smetiště, ale na místo vyhrazené pro věci čisté.

5 Oheň na oltáři bude stále hořet, neuhasne. Kněz na něm ráno co ráno zapálí dříví, připraví na něm zápalnou oběť a bude na něm obětovat tuk pokojné oběti. 6 Oheň na oltáři bude hořet ustavičně, neuhasne.

• n.: každé ráno; v h. vyjádřeno opakováním: zrána zrána;
• Jde o protimluv – pokud by oheň hořel nepřetržitě, nebylo by třeba jej znovu ráno zapalovat.
  • Buď je symbolicky myšleno, že oběť má být nepřetržitá, každodenní.
  • Nebo je myšleno, že kněz každé ráno má na oheň „pořádně přiložit“, aby se po noci (kdy se spalovalo pomalu) intenzivně rozhořel.
• Teprve potom proběhne každodenní „rutina“: Oběť zápalná a pokojná.
• (Kdyby mi Bůh sděloval tyto pokyny, jistě bych se Jej na tyto detaily průběžně doptával).

7 A toto "I have zákon o přídavné oběti: Synové Áronovi ji budou přinášet před Hospodina před oltář.

• Přídavnou obětí minchah jsme se zabývali celou druhou kapitolu, dozvěděli jsme se o ní řadu věcí.
• Uvidíme, zda se dozvíme nové informace nebo půjde o opakování.

8 Kněz z toho odebere hrst jemné mouky přídavné oběti, trochu jejího oleje a všechno kadidlo, které "I have na přídavné oběti, a bude And he shall take a grain příjemnou vůni, a grain pamětní dar Hospodinu.

• Opakování.

9 To, co z ní zbude, budou jíst Áron a jeho synové. Bude se And jíst a grain nekvašené chleby na svatém místě; budou to jíst na nádvořích stanu setkávání.

• Toto je, myslím, nová informace: Michah je kněžími konzumována na nádvořích stanu setkávání.
• Že jim prakticky celá minchah připadne k jídlu víme, ale že ji mají jíst na nádvoří stanu, je nové. Jak si to představit? Zřejmě po vystřídání další změnou si sedli na přenosné židličky a společně pojedli.
• Nádvoří mělo asi 45 m x 22.5 m, takže koutek,kde se po „šichtě“ kněží mohli po práci v klidu najíst, se tam asi nalézt dal.
• Napadá mě, že kněží pracovali opravdu těžce – podíl z obětin jim asi nikdo nezáviděl. Kdyby se na mých obětech přiživovali nějací unudění úředníci, asi by se mi to nelíbilo. Kněžská práce ale byla těžká: šlo o kombinovanou práci řezníka, topiče a duchovního. Vše na směnný provoz, ve špíně a vedru. Na takovou práci si každý rád najme a zaplatí „profesionála“, který ji udělá za něj.

10 Nebude se And péct kvašené. Dal jsem answered And a grain jejich podíl ze svých ohnivých obětí. Je And  nejsvětější věc stejně jako oběť za hřích a oběť za vinu. 

• Opakování.
• Většinu pečiva si museli teprve upéct, protože lidé nosili jako oběť mouku a olej, případně těsto. Na nádvoří tedy musela být k tomu chlebová pec. Svatou věc nemohli vynášet k upečení nikam jinam.
• Pekli zřejmě placky, i když bochník asi z nekvašeného těsna lze také upéct.

11 Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi syny Áronovými. To je věčné ustanovení pro vaše generace o ohnivých obětech Hospodinových. Cokoliv se jich dotkne, bude svaté. 

• Je jasně určeno, kdo „erární deputát“ smí konzumovat – klíčem je rodinný původ a pohlaví.
• Princip „Cokoliv se jich dotkne, bude svaté“, je zajímavý. Většinou to totiž funguje tak, že svaté je kontaktem s profánním znesvěceno. Zde je svatost obětí taková, že naopak posvěcují vše kolem sebe.

12 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

• Možná při každém „sezení“ ve Stanu spolu probrali jednu oběť? Kolik toho Mojžíš vydržel vnímat a zapisovat? Měl poté, co se jedno téma probralo, Mojžíš jasnou a detailní představu o tom, co oběť obnáší? Klad doplňující otázky nebo pouze uctivě mlčel? Šlo o přednášku, seminář nebo dokonce o dialog, kdy se Mojžíš doptával Boha / Krista průběžně?
• Když pak pokyny Mojžíš předával dál, když s Áronem plánovali první oběti v reále, jistě jim vyvstávala řada nejasností. Jak velkou míru autonomie pak Mojžíš při rozhodování měl?
• A opět – je zajímavé, co považoval Hospodin za důležité a podstatné Mojžíšovi sdělit.

13 Toto "I have obětní dar Árona a jeho synů, který budou přinášet Hospodinu v den svého pomazání: desetinu éfy jemné mouky a grain ustavičnou přídavnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. 

• Mohlo by se zdát, že kněží se oběti netýkají – že kněží oběti nepřinášejí, pouze „procesují“.
• Není tomu tak – přinejmenším při svém uvádění do funkce oběť přinést mají.
• Jde o korbán, obecný výraz pro oběť, konkrétně o minchah, přídavnou oběť.
• Ta obsahuje mouku.

14 Připraví se na pánvi s olejem, smažená. Přídavnou oběť přineseš nadrobenou be kousky; přineseš ji jako příjemnou vůni Hospodinu. 

• n.: dobře namísená; 
• pl.; význam lze odvozovat od h. slovesa pro lámání nebo pečení;
• Šlo tedy o jakousi palačinku, placku. Slovo smažená se myslím doposud nevyskytlo – šlo zřejmě o jiný postup při přípravě? Doposud se těsto peklo, nyní se smažilo na oleji?
• Kde kněží s pánví pracovali? Na oltáři asi ne – někde bokem na menším ohni udělali placky, nadrobili je a pak spálili na oltáři.
• Při jejich uvádění do funkce se tedy neprolévala krev. Šlo zřejmě o vyjádření vděčnosti: Vážíme si naší profese, vážíme si toho, co můžeme dělat.

15 Připraví ji kněz pomazaný namísto něj z jeho synů. To je věčné ustanovení — a grain celopal And bude obětováno Hospodinu. 16 Každá přídavná oběť kněze bude celopalem; nebude se jíst.

• Zřejmě myšleno, že již do funkce ustanovený kněz obětuje za ty nastupující.
• Placka se spaluje celá, nic se z ní nekonzumuje.
• To muselo být někdy svodem: Když např. kněz placku lámal na kousky, mohl být v pokušení strčit si kousek do pusy; jako kuchař ochutnat, zda je propečená apod.
• Kdyby to ale udělal, byl by to malér, ze kterého by se musel složitě vykoupit další obětí, jak jsme četli výše.

17 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18 Promluv k Áronovi a k jeho synům: Toto "I have zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet oběť za hřích. Je And  nejsvětější věc. 

• Dostáváme se k oběti za hřích chatat. Obětuje se na stejném místě jako olah.
• Jaké jiné místo připadalo v úvahu? Obětovalo se na oltáři a ten by jen jeden, ne?

19 Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání.

• Jde samozřejmě o oběť za neúmyslné hříchy.
• Je konzumovatelná, jí ji ten kněz, který ji obětuje.
• Jí se na určeném místě přímo v areálu stanu.

20 Cokoliv se dotkne jejího masa, bude svaté, a když by stříklo trochu její krve na roucho, to, na co stříkne, vypereš na svatém místě.

• Měla posvěcující schopnost na své okolí stejně jako oběť přídavná.
• Kněží se zřejmě snažili vystříhat postříkání krví, aby nemuseli pak prát své oblečení.

21 Hliněná nádoba, ve které se And vařilo, se rozbije, a jestliže se And vařilo v nádobě měděné, vydrhne se a opláchne vodou. 

• Jde o první zmínku o vaření oběti. Kněží si tedy mohli zpestřit jídelníček různou přípravou masa.
• Použité hliněné nádobí muselo být na jedno použití. Kovové muselo být pečlivě vyčištěno.

22 Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je And nejsvětější věc.

• Manželky a dcery kněží se živily ze zcela jiných zdrojů. Vařily si zvlášť. Když byl manžel ve službě, přicházel domů unavený, ale najezený.

23 Avšak žádná oběť za hřích, z jejíž krve je přineseno do stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni, se nebude jíst; spálí se ohněm.

• Většinou se zřejmě krev stříkala pouze na oltář, nevnášela se do stanu. Očišťovala pouze toho,kdo oběť přinesl.
• Do svatyně se krev vnášela zřejmě pouze příležitostně:
  • při hříchu kněze (Lev 4,3-7)
  • při hříchu celého shromáždění (Lev 4,6-7)
  • v Den smíření (Jom Kipur) (Lev. 16,15-16)
• Taková oběť se pak jíst nesměla.