5. Mojžíšova – kapitola 19

Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 19

1 Až Hospodin, tvůj Bůh, vyhladí národy, jejichž zemi ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, obsadíš je a usídlíš se v jejich městech a v jejich domech,

  • Není zde žádné „pokud“, ale pouze suché „až“. Nejde o to, „zda“, ale „kdy“.
  • Možnost, že by se to nenaplnilo, vůbec není ve hře.
  • Vyhlazení původních národů již vůbec není řešeno, je k němu přistupováno jako k hotovému faktu. Pochopení pomůže, že rozhodnutí o vyhlazení předcházelo čtyři sta let Božích pokusů národy vzpamatovat, přivést je k sebereflexi, např. k odvrácení se od okultismu.
  • Všechny Boží snahy o nápravu ztroskotaly: s národy „nebyla řeč“, všichni proroci byli odmítnuti či zabiti.
  • Hospodin rozhodl o jejich odstranění. Takováto Boží rozhodnutí o osudech národů, skupin či jednotlivců jsou běžná – např. národy z tváře světa vymizely bez stopy.
  • Vybudovanou infrastrukturu právoplatně převezme nový majitel. Pro Izraelce je to nezasloužený bonus.
  • Představám snad může pomoci připomenutí si vysídlení německé menšiny z ČSR po WW2 – vůbec přitom nehodnotím či nediskutuji oprávněnost tohoto odsunu. Připomínám jej jen pro představu, jaké to může být, když někomu „spadne do klína“ celá původně zabydlená oblast. (Češi z různých důvodů v pohraničí spíše rabovali, než že by je dokázali smysluplně zabydlit).

2 odděl si tři města v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil

  • Útočištná města jsou pro Hospodina důležitým, opakovaně prioritizovaným prvkem.
  • Nám by mohla připadat jako nedůležitá marginalita, ale Hospodin to tak zjevně nevidí.
  • A neúmyslný „vrah“ podléhající krevní mstě za toto nařízení jistě také byl velmi vděčný.
  • Krevní msta nemusí být z principu zcela špatná – přinejmenším člověk žije „opatrněji“.
    • Jako řidič se chováš zodpovědně, když víš, že smrtelná nehoda na tebe může přivolat mstu postižené rodiny.
    • Rozmyslíš si hospodskou rvačku, když víš, že když někoho praštíš půllitrem do hlavy tě může na zbytek života „zahnat do ilegality“.
  • Rozumnou krevní mstou samoregulovaná společnost může fungovat docela dobře (viděl jsem to v Africe).
  • Na druhé straně se krevní msta ráda vymyká z rukou a eskaluje do nesmyslné spirály vražd, jak to známe Korsiky, Albánie apod. zemí.
  • Bůh oprávněnost krevní msty nezpochybňuje, pouze ji dává „zdravé“ meze.
  • To je pro všechny účastníky osvobozující.
  • Četl jsem o situaci (myslím, že to bylo) na Papui Nové Guinei – mezi kmeny bylo zvykem se navzájem co nejzvráceněji obelhávat, zabíjet a kanibalizovat. Pak jednou do vesnice přišli vojáci centrální vlády s puškami. Vzali prase, svázali je a ostentativně rozstříleli salvou pušek. Pak řekli domorodcům – dnešním dnes na tomto území skočilo vzájemné zabíjení. Domorodci tento vzkaz rychle pochopili a kolotoč zabíjení se zastavil.
  • Je pravděpodobné, že v Izraeli byla krevní msta závažným celospolečenským problém podvazujícím normální fungování společnosti.

3 (Připrav si cestu) a na tři části rozděl území své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dá do dědictví, aby tam mohl utéct každý vrah.

  • n~: Změř vzdálenosti;
  • Šlo tedy zřejmě o to, aby tam k útočištným městům měli ze všech částí země zhruba stejně daleko. Aby byla umístěna strategicky. V případě člověka, který někoho zabil, a jeho pronásledovatelů – krevních mstitelů se hraje o čas. Je rozdíl, když záchrana je dvacet a dvě stě kilometrů vzdálená.
  • Pro případ ČR by útočištnými městy mohla být např. Praha, Brno, Olomouc, aby k útočišti stačil doběhnout obyvatel Aše i Jablunkova.
  • Cesta k útočištím nesměla být přespříliš krkolomná, naopak měla být co nejsnadnější.

4 Toto je případ vraha, který tam může utéct a zůstane naživu: Ten, kdo zabije svého bližního neúmyslně, aniž by jej byl dříve předtím nenáviděl. 5 Někdo například vejde se svým bližním do lesa těžit dřevo. Jak se jeho ruka rozmáchne sekerou, aby kácel strom, železo se vysmekne z násady, zasáhne jeho bližního, takže zemře — ten může utéct do jednoho z těchto měst a zůstane naživu. 

  • V našem způsobu chápání nejde o vraždu, ale o zabití, např. z nedbalosti. Ale také jen o nešťastnou náhodu.
  • To, že neúmyslné zabití podléhá krevní mstě, vede, jak jsme již zmínili, k opatrném způsobu života.

6 Jinak bude krevní mstitel vraha pronásledovat, neboť je jeho srdce rozpálené, dostihne ho, protože cesta je dlouhá, zabije ho, i když mu nenáleží (rozsudek smrti,) jelikož ho dříve předtím neměl v nenávisti. 7 Proto ti přikazuji: Odděl si tři města.

  • Krevní mstitel neuvažuje racionálně ani spravedlivě. Proto je třeba, aby úniková cesta byla dobře dostupná.
  • Je ale jasně připomenuto, že viník si nezaslouží být zabit.
  • (V češtině máme stejné slovo „vrah“ pro vraha úkladného i pro toho, kdo zabil nešťastnou náhodou. Vraždu a zabití přitom odlišujeme).
  • Vrah si smrt naproti tomu zaslouží – a mstitelé s o vykonání rozsudku mají postarat.
  • Nabízí se otázka – proč Bůh v případech zabití krevní mstu zkrátka nezakáže?
  • Nejvyšší počítá s lidskou přirozeností – ten, kdo přišel o někoho z rodiny, jakkoliv nevinné mohly být okolnosti, nebude na rozumné argumenty slyšet – je rozpálený vztekem.
  • A Bůh pro to má do určité míry pochopení, přijímá realitu lidské povahy, ale snaží se odklonit či odclonit nejhorší důsledky.
  • Jde o podobný případ jako rozvod: Bůh rozvod nenávidí, ale lidská srdce jsou příliš zvrácená na to, aby se rozvodům bylo možno zcela vyhnout. Proto pro ně alespoň nastavuje hranice a pravidla.
  • Jde o jakési nastavení hranic či o odklonění lidského vzteku a pomstychtivosti.


8 Jestliže Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území, jak přísahal tvým otcům, a dá ti celou zemi, o níž řekl, že ji dá tvým otcům

  • Zde je pro změnu „jestliže“, ne „až“. Myšleno ale možná je spíše až. Když to Hospodin přísahal, tak se to naplní.
  • Co se tedy od tebe potom očekává?

9 pokud budeš zachovávat každý tento příkaz a plnit to, co ti dnes přikazuji, totiž abys miloval Hospodina, svého Boha, a chodil po jeho cestách po všechny dny — pak přidej k těmto třem ještě tři další města.

  • Takže – pokud si na poslušnosti a vztahu k Hospodinu dáš opravdu záležet – potom se to projeví tím, že zaslíbenou zemi obsadíš opravdu úplně celou.
  • Tři útočištná města jsou pouze jakýsi základ pro začátek. Ale pro celou Zaslíbenou zemi by tři byla málo.
  • Útočiště by se stala pro část lidí příliš vzdálená.

10 Ať není prolita nevinná krev ve tvé zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává into dědictví. Spočinula by na tobě prolitá krev. 

  • Zabíjení lidí Hospodin opravdu nesnáší. Lidský život je něco zvláštního. Zabití člověka nelze „vyignorovat“, pominout, neřešit.
  • Kdy se něco takového stane, nejde kupodivu jen o problém vraha, ale důsledky dopadají na celou komunitu.
  • Jde o typický příklad kolektivní viny, která, jak víme, je Bohem někdy používána. Když někde dojde k vraždě, celé území, se stane „vinným“.
  • Jak je to možné? Co je to za princip? Jak velké území se míní? Zřejmě spíše než o geografický celek (stalo se to blízko mému domu) jde o správní celek – když se stala v vražda v Bělském lese, vedle něhož bydlím, bylo povinností ostravských autorit vraha vypátrat a potrestat. Pokud by se případem nikdo nezabýval, na Ostravě by zůstala krev zabitého.
  • Co to znamená, že na někom spočine prolitá krev? Zřejmě je vinen, jako kdyby vraždu provedl sám. Za to, že (ostravské) autority vraždu neřešily, stávají se samy viníky.
  • Cílem přikázání jistě je přinutit místní autority vyvinout všechno úsilí k objasnění a potrestání vraždy.
  • Možná ještě jinak: Vražda nemůže zůstat nepotrestána – když se nenajde pravý viník, padá zodpovědnost na místní autority.
  • Věci se odehrávají v duchovní oblasti – není tomu tak, že by v případě neobjasněné vraždy byli popraveni místní kriminalisté. Ale v duchovní oblasti se po vraždě děje něco, co pro komunitu není dobré.
  • Visí na ní něco tíživého – vina a prokletí.
  • Ani v naší ateistické společnosti nikdo nechce, aby na jeho bydlišti visela vina za neobjasněnou vraždu.
  • Jediným adekvátním trestem za vraždu je zřejmě podle Božího názoru smrt. Tím, že jsme trest smrti pro vrahy zrušili, jsme se dost možná dostali „mimo“. (V naší společnosti vrahy trestáme pouze odnětím svobody, což za úkladnou vraždu pocitově považuji za neadekvátní).

11 Jestliže se však stane, že někdo, kdo nenávidí svého bližního, na něj nastraží léčku, povstane proti němu, ubije ho, takže zemře a pak uteče do jednoho z těchto měst, 12 starší jeho města pro něj pošlou, nechají ho odtamtud přivést, vydají ho do ruky krevního mstitele a zemře.

  • Aby bylo jasno – útočištná města nemají nic společného s vrahy. Ti tam útočiště v žádném případě nalézt nesmějí.

13 Ať se nad ním tvé oko neslituje. Tak vyhlaď z Izraele krev nevinného a bude ti dobře.

  • Slitování není vždy dobře. Vražda musí být potrestána smrtí vraha. Nějakým způsobem trest znovunastoluje spravedlnost a klid na zemi. Dokud není vražda potrestána, není klidu, není pokoje, něco v duchovní oblasti zůstává v nepořádku, živé a nevypořádané.
  • Teprve po potrestání ti může „být zase dobře“.
  • Nejde o pověru, nejde o pocit. Tak to zřejmě opravdu funguje. Bylo by zajímavé vidět mapu takových nevypořádaných oblastí. Jáchymov, Osvětim nebo Lety jistě jsou a zůstanou temnými místy, kde krev tisíců zavražděných volá po pomstě.
  • Proč se mluví o pomstě, a ne o trestu? Kdo se mstí? Hospodin – vražda je osobním útokem na Boha. Každý hřích je primárně proti Bohu, ale z vraždy je to zřejmě zvláště markantní. Bůh dává život a pouze On má právo ho odejmout. Někoho zabít je závažné zasáhnutí do Jeho pravomocí.

14 Neposouvej mezník svého bližního, který postavili předkové ve tvém dědictví, jež zdědíš v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil.

  • v dřívějších dobách;
  • Některé věci se nedají vylepšit. Jak jsou historicky nastavené, tak je nechej. Možná není vše optimální či podle tvých představ, ale to na věci nic nemění – nedrbej do toho.
  • Jak to Jozue rozdělil, tak to respektuj.
  • Zřejmě jde o zabránění „revizionismu“, posouvání hranic, věčnému vznášení nároků, věčné nespokojenosti. Věci nejsou a nebudou ideální, ale to neznamená, že je nutné je za každou cenu měnit. Revoluce a spory pak nemají konce.
  • Tento verš ukazuje směrem k určitému konzervatismu – to, že věci nejsou ideální, neznamená, že jsem povinen je měnit.

15 Ať nepovstane proti nikomu jediný svědek kvůli žádnému provinění a pro žádný hřích, kvůli jakémukoliv hříchu, kterým zhřeší. Případ ať je potvrzen podle svědectví dvou nebo tří svědků. 

  • n.: nevystoupí / nevznese žalobu;
  • S tímto pravidlem jsme se již setkali u svědectví proti modlářům.
  • Ochranný vliv proti nespravedlnosti je nepochybný: je mnohem těžší sehnat více falešných svědků než jednoho. Je možno porovnávat výpovědi apod. Pravděpodobnost zdeformování spravedlnost je takto mnohem menší (i když ne nulová)
  • Jak jsme již zmiňovali, proti Ježíši se našlo křivých svědků více.

16 Jestliže povstane proti někomu zlovolný svědek, aby (ho vinil ze vzpoury,)

  • h.: násilí; [tj. od počátku se špatnými motivy]; 
  • h.: vypovídal proti němu vzpouru / odvrácení (není řečeno od čeho – buď od zákona anebo přímo od Boha
  • Závažné hrdelní obviněním není maličkost. Svědek sám dosti riskuje, a je to tak správně. Je třeba si obvinění dobře promyslet.
  • Svědek musí svědčit osobně, s anonymy se vůbec nepočítá.
  • Zlovolný člověk věc od začátku zamýšlí zle, chce uškodit – o spravedlnost nebo ochranu komunity mu vůbec nejde.

17 ať se ti dva muži, kteří mají spor, postaví před Hospodina, před kněze a soudce, kteří jsou v oněch dnech,  18 nechť to soudcové dobře vyšetří a jestliže je ten svědek falešným svědkem, falešně vypovídal proti svému bratru, 19 proveďte mu to, co zamýšlel provést svému bratrovi. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. 

  • Poměrně drastické opatření k odrazení lidí od falešných udání.
  • Tohle pravidlo zločinecké režimy (např. nacisté nebo komunisté) nectili. Podlá, prospěchářská a anonymní udání byla vítána.  Důsledkem byl morální rozklad společnosti.
  • Dá se shrnout, že v mezích lidských možností jde o maximální snahu zjistit a zajistit spravedlnost při soudních procesech,

20 o tom ostatní uslyší, budou se bát a takové zlo již více ve tvém středu páchat nebudou. 

  • Bude to mít odstrašující účinek. Když lidé např. vidí, že se udavačství nevyplácí, přestanou donášet.

21 Ať se tvé oko neslituje: Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu. 

  • Již podruhé je zakazována lítost. Někdy proti sobě stojí spravedlnost a slitování – spravedlnost má mít v takovém případě přednost.
  • Slitování obecně je žádoucí a dobré, ale má své limity – spravedlnost musí být prosazena.
  • Na podobném principu byl obětován Kristus: Bůh se nad hříchem lidí neslitoval, dokonce ani, když byl všechen na přenesen na Jeho vlastního Syna. Ani v takovém případě neřekl: Necháme to tak, nebudeme to řešit. Neslitoval se, ale adekvátně a brutálně hřích potrestal.
  • Neporušuje Hospodin tento princip, když nám odpouští naše hříchy? Nepochybně ne – potrestání našich provinění proběhlo, pouze Bůh laskavě dovolil přenesení na svého Syna.
  • To, že Ježíš nabídl sám sebe k této záměně, je nejvíce šokující skutečnost vesmíru a dějin.
  • Odplatit stejným za stejné je spravedlivé, je to adekvátní. Náš přirozený smysl pro spravedlnost nám to ukazuje jasně. Adekvátnost trestu rozpoznají už malé děti, a dokonce i zvířat.
  • Za modřinu nemůžu někomu useknout ruku ani ho zabít. Naopak za useknutou ruku není adekvátní „pár pohlavků“.
  • Kde a kdy má tedy prostor slitování? Při pokání, lítosti, omluvě, snaze o nápravu – tehdy snad.
  • Nejde ale o nárokovou záležitost, ale o nadstandard. Když jsem někomu zlomil ruku, může mě to mrzet, můžu prosit o odpuštění – když ale postižený bude trvat na adekvátním trestu, zlobit se na něj nemůžu
  • A u vraždy prostor pro slitování není vůbec.
  • Vyvstává otázka, jestli extrémně levicové nastavení západní společnosti nepodkopává tento princip spravedlivého adekvátního trestu: Princip „oko za oko“ učí lidi spravedlnosti a adekvátnosti trestu. Lidé si odvykli nést zodpovědnost za své činy.
  • Lidé ztrácejí schopnost spravedlnost rozpoznat. Napadá mě příklad: Jestliže Norové nevnímají, že jejich neochota popravit masového vraha Breyvika, je pošlapáním elementární spravedlnosti, ukazuje na jejich značnou ztrátu smyslu pro spravedlnost a adekvátnost.
  • Jestliže lidé nejsou schopni rozpoznat spravedlnost, jak mohou prožít svou vlastní hříšnost? A jak na tomto pozadí mohou ocenit a pochopit Ježíšovu oběť? Kdo neví, že si zaslouží trest, neocení, když ho z trestu někdo vysvobodí.
  • Jak mohou pochopit, co znamená kříž? Ví vůbec někdo, že kříž je spravedlivá odplata za lidský hřích?

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení