5. Mojžíšova – kapitola 21

1 Jestliže se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil, najde zabitý, ležící na poli, a neví se, kdo ho zabil,

• t1 n.: probodený;
• O tom, že šlo o vraždu není pochyb.
• Vrah ale jasný není – kdyby byl, byly by místní autority povinny jej zatknout, odsoudit a popravit.

2 ať vyjdou tvoji starší a soudcové a odměří vzdálenost do měst, která jsou v okolí zabitého. 3 Když se zjistí město, které je nejblíže k zabitému, vezmou starší toho města jalovici, s níž se ještě nepracovalo, která netáhla ve jhu.

• Nejprve je třeba zjistit místní příslušnost. Případ se přiděluje podle vzdálenosti od města.
• Když k vraždě dojde v Ostravě, nebudou ji řešit olomoučtí kriminalisté. Známe to z detektivek: přísluší případ spíše protidrogovému nebo hospodářské kriminálce? Apod.
• V okamžiku, kdy je případ přidělen, nastává autoritám příslušného města velký problém: Na jejich městě leží zodpovědnost za vraždu. To nelze přejít mlčením, to nelze ignorovat.

4 Starší toho města přivedou jalovici dolů ke stále proudícímu potoku, kde se nepracovalo ani neselo, a tam u potoka zlomí jalovici vaz.

• tj. neoralo;
• Zřejmě tedy se má vše odehrát na louce, a ne na poli.
• Má to být u bystřiny, tedy žádné mrtvé rameno řeky. Vše je jistě symbolické – možná čistá voda symbolizuje pravdu, na rozdíl od mrtvé vody lži. Stejně tak louka se svou svěží trávou.
• Starší města proto, že se jich to týká. Týká se to jejich města, místa, ze které nesou zodpovědnost.
• Jalovice není levná, musejí ji koupit za nějaké erární peníze nebo se na ni musejí složit.
• Možná něco jako: vezměte auto, novou Oktávii a rozbijte ji sekerami.
• Proč to všechno? Dávají tím najevo, že chápou závažnost problému. že jim není jedno, že v jejich oblasti se stala taková věc. Že jim po městě nebo v okolí běhá vrah. Že to chtějí za každou cenu vyřešit. A hlavně, že s tím nemají nic společného.
• Oni za to nemůžou, tím méně ta jalovice. Ale takové věci se dějí a je třeba je řešit.
• V našich životech je to podobně: Za mnoho věci nemůžeme, prostě se stanou – a my musíme reagovat.
• Zlomení vazu je poměrně brutální způsob zabití. Podřezání obětních zvířat je určitě šetrnější. Jak to vlastně měli udělat? Lidské síly na to nestačí, kráva není holub. Možná přerazili vaz holí?

5 Nato přistoupí kněží, synové Léviho, protože je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby žehnali v Hospodinově jménu, a (podle jejich příkazu) se bude řešit každý spor a každé ublížení.

• n.: rozhodnutí; h.: na jejich ústa;
• Starší se k problému oficiálně přihlásili.
• Věc nyní přebírají kněží – ti věc nyní musejí vyřešit duchovně, v ponebesí.
• Pro město je životně důležité, aby mu někdo žehnal, tedy přál a vyprošoval dobro. To platí pro každé město i pro každého člověka. Modlitby za město, např. modlitební konference Mokon jistě tedy jsou významné.
• Kněží jsou k tomuto úkolu vyčleněni. Město se na ně skládá, aby obyvatelé měli někoho, kdo bude město přinášet před Boha. Je to jistě „cost-effective“ přístup, vyplatí se to.
• Na kněžích také je, aby v duchovní sféře vyřešili, když dojde k narušení řádu, když se stane něco neočekávaného, špatného, rušivého. My máme policii a soudy a zdravotní zařízení, které se v případě narušení řádu zapojí.

6 Pak si všichni starší toho města, (které je) nejblíže k zabitému, nad jalovicí, jíž byl u potoka zlomen vaz, umyjí ruce. 7 Promluví a řeknou: Naše ruce neprolily tuto krev a naše oči nic neviděly

• [symbolické prohlášení nevinnosti];
• Jde o to, co nejvýrazněji, s co největší vážností dát najevo, že ve vraždě nemají prsty a že o tom nic nevědí.
• Nejen, že vraždu nezosnovali, ale ani vraha nekryjí.
• Jalovice, její smrt a všechno kolem tomuto prohlášení dodává závažnost.  Určitá slavnostnost je důležitá.
• Přinejmenším slavnostnost celého prohlášení může lidi odradit od lhaní, nahnat jim strach z Božího trestu. Ve smyslu: Zemřu jako ta jalovice, když budu chtít vraha krýt.
• Je něco jiného zalhat v běžné komunikaci a něco jiného křivě přísahat u soudu, nad Biblí, se vztyčenou rukou-

8 (Daruj smíření) svému lidu Izraeli, který jsi vykoupil, Hospodine, a (nepřičítej svému) lidu Izraeli nevinnou krev. A budou usmířeni za krveprolití.

• Zdá se, že po takovémto zločinu na celou oblast automaticky dopadne Boží prokletí (nevinně prolitá krev volá k Bohu). A toto je Boží návod, jak je možno toto prokletí odstranit.
• Vůči nevinným obyvatelům (a už vůbec ne k té jalovici) to není spravedlivé – musejí vyvinout tolik úsilí, aby se vyvlékli z trestu za věc, kterou nespáchali.
• Otázka ale nestojí, jestli se nám věci líbí nebo ne – věci v tomto světě jsou nějak nastaveny a na nás je, abychom se tomu přizpůsobili (již jsme to rozebírali jinde na podobenství o gravitační konstantě – ať se nám gravitační konstanta zdá nebo nezdá příliš vysoká, ať se nám to líbí nebo ne, skákat z deseti metrů nemůžeme).
• Toto je Boží pohled na věc – na nás je, abychom si Jej osvojili.
• V křesťanství existuje celá řada věci, které se mi „nelíbí“ nebo bych je „dělal jinak“. Když je nějakou dobu zkoumám, většinou časem zjistím, že chyba je na mojí straně, že pravidlo je OK, ale moje myšlení, že je defektní. Jsem to já, kdo se musí dorovnat do Boží linie, nikoliv naopak.
• Proto křesťané studují Písmo – aby svou mysl kultivovali Božím pohledem.
• Vyvstává otázka: Opravdu takovýto přístup Hospodin vnímá jako spravedlivý? Nešlo by to lépe? Neustupuje Hospodin lidské přirozenosti příliš? Není vše jen kulturně podmíněno? (Bůh přece ví, kdo je vrahem a také to, že město je v tom nevinně).
• Nemohl by Hospodin vhodným způsobem na vraha ukázat?
• Takto věci ale nefungují, Nejvyšší tímto způsobem neintervenuje. Práci „kriminalistů“ podporuje pouze nespecificky, nikoliv nadpřirozenými zjeveními.
• Co se tedy modlí? Co říkají?  (Daruj smíření) svému lidu Izraeli, který jsi vykoupil, Hospodine, a (nepřičítej svému) lidu Izraeli nevinnou krev. Jinými slovy: My s tímhle nemáme nic společného, tak z nás odejmi prokletí, které vražda přináší.

9 Takto vyhladíš nevinnou krev ze svého středu, neboť uděláš to, co je správné v Hospodinových očích.

• Vyhlazení nevinné krve – zřejmě znamená vymazání prokletí dopadajícího za vraždu.

10 Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, je vydá do tvé ruky, zajmeš zajatce,

• Bůh opět předjímá poměrně speciální situaci.
• Války tedy budou i po obsazení zaslíbené země běžnou součástí života.
• Budou vítězné. Válka vždy skončí vítězstvím Božího lidu. Jinak to dopadnout nemůže.
• Brát zajatce bylo dovoleno, pokud nešlo o nejhorší národy obývající zaslíbenou zemi.

11 a pak uvidíš mezi zajatci ženu krásného vzezření, zatoužíš po ní a budeš si ji chtít vzít za ženu,

• h.: přilneš k ní; n~: zamiluješ si ji;
• Dá se předpokládat, že se toto bude běžně stávat. Takový je život a takoví jsou lidé, v tomto případě muži.

12 přiveď ji do svého domu, ať si ostříhá hlavu, ořeže nehty 

• [může být symbolem opuštění starého života a počátku nového či výrazem zármutku nebo pokoření]
• Vzít si takovou ženu vyloučeno není.

13 a sejme ze sebe svůj zajatecký oděv. Ať zůstane ve tvém domě a po dobu jednoho měsíce pláče nad svým otcem a svou matkou. Potom k ní můžeš vejít, budeš jejím manželem a ona (se stane tvou ženou.)

• Je třeba, aby se symbolicky oddělila od minulého života. Je možné, že takovéto symbolické akty mohou pomoci lidem okolo i samotné ženě.
• Je fajn, že je ženě umožněno dát najevo, že je nešťastná – nezapomínejme, že nejde o nějaké šťastné období – jsme po válce, žena je zajatkyní atd.
• Jde o období smutku. Vlasy a nehty, které jí rostly během předchozího života, jsou pryč. Ty, co jí nyní dorůstají, už jsou nové.
• Jde o symbol: Jako když po ukončení chemoterapie ti nastává období rekonvalescence – znovu ti začnou růst vlasy. Po kůře antimykotik ti začnou dorůstat zdravé nehty.
• O rodiče rozhodně přišla – ať už zahynuli ve válce nebo od nich byla unesena.
• Je třeba dodržovat pravidla: nemůže to být tak, že ji „jednoduše znásilníš“.
• Vzít si ji pro tebe vytváří závazek – musíš si ji vzít za ženu a postarat se o ni. To stojí za promyšlení, jestli ti to za to stojí – nemůžeš ji po nějaké době „odkopnout“, nesmí být bezprávnou otrokyní.
• Bůh dává pravidla a hranice i mezním situacím.

14 I stane se, jestliže (v ní již nebudeš mít zalíbení,) že ji propustíš podle jejího přání. Nesmíš ji však prodat za stříbro. Nesmíš s ní zacházet krutě, protožes ji ponížil.

• n~: se ti později nebude líbit
• Hospodin dále rozvíjí predikce možných situací.
• Je dost pravděpodobné, že to vzplanutí „z doby války“ časem vyprchá. (Válečné lásky Američanů z Francie nebo Itálie také často nepřetrvaly. Některé však ano).
• Není zcela jasné, kdo koho „přestane bavit“. Asi primárně manžel přestane mít zájem o svou ženu. Ji to logicky bude hněvat a bude chtít odejít.
• Odejde tedy jako propuštěná manželka se všemi právy. Ne jako otrokyně. Nesmí být utrápená a také neodejde s prázdnou.
• Taková opatření do určité míry fungují i v dnešní době: Typický je případ, kdy manžel vybuduje firmu, manželka mu po celou dobu stojí po boku. Po dvaceti letech si manžel najde mladší ženu a chtěl by si nechat všechen majetek. Zákon to neumožňuje – manželce patří polovina majetku, bez ohledu na to, na koho je aktuálně napsaný.
• Jak to měla zapuzená manželka ze zajatkyň s židovstvím, s příslušností k vyvolenému národu? Něco nám napoví příběh Moábky Rút.

15 Jestliže bude mít muž dvě ženy, jednu milovanou a druhou nenáviděnou /odmítanou, a milovaná i nenáviděná mu porodí syny, ale prvorozeným bude syn nenáviděné, 16 i stane se v den, kdy bude svým synům dávat do dědictví to, co mu patří, že nesmí (jednat jako s prvorozeným) se synem milované oproti synu nenáviděné, který je prvorozený.

• Další předjímaná situace: dvě manželky.
• Víme, že to není nejlepší nápad. Bůh jej však zcela nevylučuje.
• Pravděpodobnost, že to nebude dělat „dobrotu“ je vysoká.
• I zde je třeba spočítat náklady – na jedné straně muž má „prestiž“ a „bohatší“ sexuální život, na druhé straně musí zvážit, že Bůh trvá na tom, aby jeho chování k manželkám a dětem bylo spravedlivé a vyvážené.
• Víme, že spravedlivé jednání s více manželkami je prakticky nemožné. Snad to do určité míry jde, pokud vztahy nejsou příliš hluboké: asi je možné mít dvě ženy „běžně“ rád, chovat s k nim stejně slušně.
• Ale hluboký cit, opravdová láska, hluboké sdílení a partnerství asi s více ženami možné není.
• Jen pro srovnání: Ženatý muž se nemůže žádným způsobem sdílet či otevřít jiné ženě než své manželce.
• V polygamním manželství nastává téměř s jistotou soupeření mezi manželkami o mužovu přízeň. (Něco ve smyslu: já ti lépe rozumím, více tě obdivuji, více toužím po sexu s tebou).
• S pokřiveností naší lásky ani Bůh „nic nenadělá“ – ale alespoň dbá na elementární spravedlnost.
• Pro dnešní dobu jde nečekaně opět o aktuální příkaz: „normálních“ rodin „jeden muž, jedna žena“ je naprostá menšina a dbát v „patchworkových“ rodinách na spravedlivý přístup k partnerům a dětem není snadné.

17 Ale za prvorozeného uzná syna nenáviděné a dá mu dva díly ze všeho, co má, neboť on je prvotina jeho síly, jemu patří právo prvorozeného.

• O prvorozenství rozhoduje realita a právo, ne pocity.
• Když se prvorozený nevyvede (nebo když třeba jeho matka se ukáže jako „potvora“ – ne nutně musí být za pokaženými vztahy vina muže), jde jistě o těžký příkaz.
• Prvotina jeho síly je zajímavý pojem. Schopnost muže zplodit potomka je nazvána silou.
• Prvorozený syn je něčím specifický. Čím? Novostí všeho. Vše je pro oba rodiče poprvé.
• Je nejstarším ze všech budoucích sourozenců.
• To ale není vše: Je v tom ale i něco „magického“, nadpřirozeného.  Hospodin sám rozhodl, že prvorozený syn patří Jemu (stejně jako prvotina ze všeho ostatního). Touto zasvěceností Bohu, tím, že prvorozenec je Božím vlastnictvím, je dána jeho zvláštní hodnota.
• Prvorozenec dostane dva díly, h.: míru dvou = dvě třetiny. Zdědí dvě třetiny všeho a zbylá třetina se rozdělí mezi všechny ostatní? Nebo dostane vždy dvojnásobek toho, co dostanou ostatní?
• Takový princip zřejmě zabraňuje rozmělnění majetku, umožňuje to kontinuitu rodinného podnikání. Rozdělit farmu na deset políček, která samostatně nikoho neuživí, nedává smysl. Stejně tak rozdělit továrnu nebo jiný byznys. Nakonec by nikdo neměl nic pořádného, co by dávalo smysl.
• A předpokládá se, že prvorozenec převezme po otci zodpovědnost za rodinu – na ostatní se tedy nevykašle a nenechá je pomřít hlady.
• V dnešní době, kdy má „každý právo na všechno“, to může znít rouhavě, ale nikdo není ukrácen.
• Jsi-li zbožný, pokorný a pilný, jistě ti bude Bohem dopřáno. Ale i kdyby ne, Bůh ti nic nesliboval.

18 Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, přestože ho kárají,

• „Když už mluvíme“ o dětech, předjímá Hospodin další velmi speciální situaci: zkaženého nekorigovatelného syna.
• To se jistě stát může, a dokonce ani nemusí jít o vliv špatné výchovy (i když často jde). Každý asi zná příklad někoho, komu se děti nevyvedly – začaly brát drogy nebo pít, jsou líné, nepracují, lžou, někdy dokonce jsou vůči rodičům agresivní.

19 ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa, 20 a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan.

• Rodiče, když vidí, že nemají sílu své dítě ukáznit, přinesou problém výše.
• Představit si to umím – některé děti své rodiče zneužívají nebo přímo terorizují.
• Rodiče mohou být staří, křehcí, neschopni se sebe zastat.
• I v dnešní době týraní rodiče mohou hledat zastání u policie nebo soudu – může jim být pomoženo vykázáním z bytu, zákazem přibližování nebo mohou potomka vydědit.
• Charakteristika syna je typická: Je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan – tedy nezodpovědnost, nekorigovatelnost, pouze bere a nic nedává. A hlavně – nedá si říci. Takových dětí je dosti dnes a zřejmě bylo i tehdy.
• V seriálu Případy prvního oddělení byl díl Romeo a Julie: Mladý pár zavraždil (ona si vraždu objednala, on ji provedl) vraždu adoptivních rodičů dívky. Důvodem bylo, že rodiče po ní chtěli, aby se učila a v šestnácti letech se s ním „netahala“. Mladí lidé byli zcela bez citu, ničeho nelitovaly. On dostal po odvolání patnáct let, ona 18 měsíců. Taková dcera by jistě splňovala kritéria nezdárného potomka z tohoto verše a zasloužila by ukamenování.

21 Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom (uslyší a budou se bát.)

• Rodiče, kteří si jdou takto stěžovat, vědí, že to tak může dopadnout – musí tedy jít o extrémní případy zoufalých týraných rodičů, jinak je těžké si něco takového od rodičů představit.
• Trest má být exemplární, veřejný. Jeho funkce má být také odrazující.
• Bible tedy nepodporuje názor, že trest smrti odrazující funkci nemá. Zjevně má – Bible nemluví do větru.
• A celá věc nám opět odhaluje střípek o Božím charakteru a o Jeho pohledu na věc. Být vůči rodičům umíněný a vzpurný, neposlušný a využívat je, je nesmírně závažná věc.
• Kdyby Bůh začal tento princip z vteřiny na vteřinu vymáhat, populace by skokově značně prořídla.

22 Jestliže (někdo spáchá) hřích, za který je hoden rozsudku smrti, ať je usmrcen; pověs ho na strom.

• n.: dřevo;
• Jde o způsob vykonání trestu smrti za hrdelní zločiny. Nejde o ukřižování – snad je myšleno oběšení.
• (Jako hříšník byl na dřevo pověšen i Kristus).
• Oběšení je jako způsob popravy poměrně humánní. Nejde o lámání kolem nebo podobné hrůzy.
• A vzhledem k tomu, že se věšelo do výšky a na viditelná místa, jde o popravu “exemplární“

23 Nenech jeho mrtvolu na stromě přes noc, ale jistě ho pohřbi v ten den, neboť na pověšeném je Boží kletba. Neznečisti svou zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.

• Jde jednak o určitý „humánní“ prvek: Nechávání lidí na šibenici není správné.
• Věc se nemá protahovat. Do večera má být věc vyřešena.
• Hlavním zdůvodněním ale je hrozba přetrvávajícím kletby. O co jde?
• Pověšený člověk byl „těžkým“ hříšníkem nectícím Boha. On byl vzdálený Bohu a Bůh byl vzdálený jemu.
• Bůh byl jeho protivníkem, stál proti němu. To smrtí neskončilo – tento Boží negativní postoj zůstává i na mrtvole, dokud není pohřbena do země. Pohřbením je tato záležitost ukončena a Boží negace končí.
• Zdá se, že když je někdo opravdu zlý, zlo není definitivně eliminováno ani jeho smrtí, ale až jeho pohřbením.
• Jako příklady mě napadají zlý trestanec a zlý bachař ve filmu Zelená míle. Jejich zlo bylo absolutní. Naopak ve filmu dobře vidíme, že i hrdelní zločinci se mohou obrátit k Bohu a jejich zlo na nich zůstávat nemusí.
• Jde zřejmě o přetrvávající vliv ďábla a démonů, kteří po popravě ještě zůstávají na místě.
• Až pohřbení těla do země zřejmě démony definitivně odežene pryč.