5. Mojžíšova – kapitola 22

1 (Když uvidíš býka svého bratra či jeho ovci, jak se zaběhly, nebuď lhostejný vůči nim,) ale určitě je přiveď nazpět svému bratru.

• h.: Neuvidíš býka …, a neschováš se jim (tj. jako bys je neviděl); n.: nezavřeš své oko …;
• Nesmíš se tvářit, že nic nevidíš, nesmíš být lhostejný.
• Když soused nechá svítit reflektory, nenecháš mu vybít baterku, ale zazvoníš na něj. Když najdeš něčí peněženku, vrátíš ji. Vidíš někde ležet opilce, nepřejdeš kolem něj lhostejně.
• Princip je jasný.

2 Jestliže tvůj bratr nežije blízko tebe nebo jej neznáš, vezmi je do svého domu. Ať jsou u tebe, dokud je tvůj bratr nevyhledá. Pak mu je vrať.

• A lhostejný nesmíš být ani, když je to pro tebe namáhavé nebo náročné.
• Budeš se záležitosti věnovat, o ovci se budeš starat. Majitele budeš hledat.

3 Tak to udělej s jeho oslem, tak to udělej s jeho oděvem, tak to udělej s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratí a nalezneš ji. Nesmíš být lhostejný.

• Nejde o výčet, jde o princip. Nemůžeš se vymlouvat, že o rozsvícených reflektorech se v Bibli nic nepíše, jen o ovci. Lhostejnost je hříchem. Musíme být aktivní, spíše proaktivní.

4 (Když uvidíš osla svého bratra či jeho býka, jak padli na cestě, nebuď lhostejný) vůči nim, ale spolu s ním jim určitě pomoz vstát.

• Další příklady: když budeš v autě míjet havárii, určitě zastavíš. Je přitom jedno, jestli si zakrvácíš potahy, nebo že nestihneš schůzku. Příkladů může být nespočet, princip zůstává týž.

5 Ať není oblečení muže na ženě a muž, nechť neobléká oděv ženy, protože každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina, tvého Boha.

• [může znamenat: ženský (který nosí ženy) i ženy (patřící konkrétní ženě) – jasné rozlišení pohlaví je ochranou před morální perverzí];
• Může být něco jasnějšího? Explicitnějšího?
• Travesti show jsou ohavností.

6 Když se před tebou po cestě, na nějakém stromě či na zemi naskytne ptačí hnízdo s mláďaty nebo vejci a matka bude sedět na mláďatech nebo na vejcích, neber matku 7 Matku jistě propusť a vezmi si jen mláďata, aby se ti dobře vedlo a dožil ses mnoha dní.

• Nepřehání to Hospodin s detaily? Nikoliv – každý verš nám odhaluje další a další střípky o Božím charakteru a smýšlení.
• Není řečeno, že se hnízda nesmíš ani dotknout. Mláďata si vzít můžeš. Proč?
•  ta mláďata můžeš kořistit. k čemu ti budou? na jídlo? na chov? to je jedno.
• Není řečeno, že se hnízda nesmíš ani dotknout. Mláďata si vzít můžeš. Proč? Proč mláďata ano a matku ne?
• Možné vysvětlení:
  • V našem padlém světě je dovoleno jíst zvířata. Není to ideální, ale na přechodnou dobu to tak Bůh ustanovil.
  •  Když vezmeš mláďata matce, je to sice hrozné, ale matka se s tím vyrovná. A časem si pořídí mláďata další.
  • Když vezmeš matku od mláďat, odsuzuješ ke smrti hladem a opuštěností i je.
• Na nové zemi se již takové věci dít nebudou. Stvoření se dočká vykoupení a Bůh setře slzy i z očí ptáků.
• Že Nejvyšší pamatuje i na takovéto věci, je dojemné a pro nás poučné.

8 Když si postavíš nový dům, udělej na střeše zábradlí, abys neuvedl na svůj dům vinu za prolitou krev, když by z něho někdo spadl.

• Jde o předběžnou opatrnost, předvídání, přemýšlení, zodpovědnost.
• Je třeba myslet na druhé, na okolí, na bezpečnost. U Boha nám neprojde výmluva: On spadl z mojí střechy, protože si nedal pozor. Já s tím nemám nic společného, je to jeho věc.
• Některá bezpečnostní opatření jsou na místě – jsme zvyklí, že žijeme v přeopatrné západní společnosti, která se lidem „motá“ do všeho – vynucuje pásy v autech, přilby na kole a hygienická opatření v hospodách. Z tohoto přikázání vidíme, že to není nutně špatně.
• Jistě existuje míra přiměřenosti, ale nemusí být až tak „vpravo“, jak si někdy myslíme.
• Je dost možné, že se tento princip vztahuje např. i na reklamy na cigarety – jejich distributoři se nebudou moci vymlouvat, že je to každého věc, jestli si jejich výrobek koupí nebo ne. Neudělali dost pro to, aby někdo mladý a nezkušený „z jejich střechy nespadl“.

9 Neosévej svou vinici dvojím druhem semene, jinak plný výnos semene, které jsi zasel, i úroda vinice propadne svatyni.

• h.: posvětí; (myšlenka svatosti zde souvisí se zvláštním jednáním; Pš čte přesnější hitp. slovesa – „způsobí, že se s ní bude nakládat zvl. způsobem“ – tj. propadne)
• Vinice se osová vinnou révou. Ještě něčím jiným? Z textu se zdá, že je ještě nějakou doplňkovou plodinou.
• Může jít o to, že tlačíš za každou cenu na maximální využití půdy – hrozny ti nestačí, z půdy mezi révou chceš sklidit ještě něco dalšího.
• Výsledkem ale bude, že přijdeš o obojí.
• Možná jde o určitou „nenažranost“, která se nevyplácí.  Máš vinici? Buď rád a přiměřeně ji exploatuj. Netlač za každou cenu na maximální výnosy.
• Možná vadí i to, že se nedokážeš soustředit na jednu věc. Máš toho pak mnoho – pobíháš mezi povinnostmi a nevíš, kam dřív skočit.
• Hrozí ještě něco dalšího? Mohou se některé rostliny navzájem negativně ovlivňovat?
• Laicky tuším, že existují rostliny, které se navzájem vhodně doplňují a také rostliny, jejich využití nadměrně vyčerpává půdu.
• Příkaz je pod sankcí – pokud by ses tím neřídil, o všechno přijdeš. Užitek z tvého úsilí bude mít někdo jiný.

10 Neorej s býkem a oslem společně.

• Proč vadí toto?
• Je tato dvojice příliš nesourodá a zkrátka nejsou schopni spolupracovat? Takto to nemůže fungovat? vat? Jeden se ani nezadýchá a druhý se uštve?
• Je v tom něco hlubšího? Vadí Bohu takové nesmyslné směšování věcí obecně?

11Neoblékej si oděv vyrobený z míšených vláken, vlny a lnu zároveň.

• Tyto materiály tedy používali: vlnu a len.
• Je jejich směs v něčem ne/výhodnější? Sráží se jedno vlákno více, než druhé? Jde pouze o tuto konkrétní dvojici materiálů? Co bavlna se syntetikou? Vadí rovněž?
• Nebo jde opět o něco symbolického?
• Je ale dobré, když se chystáme mísit věci, aby se nám v hlavách rozsvítilo varovné světýlko, že taková činnost může být v něčem riziková.

12 Udělej si střapce na čtyřech cípech svého oděvu, kterým se přikrýváš.

• Pokračujeme v „pelmel“ příkazech a zákazech na různá témata.
• Jde o plášť, svrchní oděv, který zároveň mohl sloužit jako přikrývka.
• Proč třásně? Jde o ozdobu? Spíše o připomínku (modliteb) a o odlišení.
• Lidé budou vědět: Zbožní Židé nosívají třásně, tím se odlišují od pohanů na první pohled.
• A jako připomínka modliteb: Kdykoliv ti na ty střapce padne oko, připomeneš si, že patříš Hospodinu a že se máš průběžně modlit.
• Podobně může fungovat třeba magnetka na ledničce nebo křížek na krku, spořič obrazovky, modlitební programy a mnoho jiného.

13 Jestliže si muž vezme ženu, vejde k ní, a pak ji začne nenávidět,

• To už jsme řešili ohledně zajatkyně. Bývá to ale obecné, lidé jsou takoví, taková je každodenní realita našich životů.
• O rovnoprávnosti není ani řeči: vše se děje z pohledu muže. Co on prožívá, jak on to vidí.
• Nicméně uvidíme dále, že muž je křivák a ženě se dostane zastání.

14 (vznese proti ní křivé obvinění,) (způsobí jí špatnou pověst) a řekne: Vzal jsem si tuto ženu a když jsem se k ní přiblížil, (nenašel jsem u ní známky panenství,)

• h.: položí na ní činy věcí;
• h.: přivede na ní zlé jméno;
• vejít k ženě = eufemismus pro pohlavní styk;
• n~: shledal jsem, že není pannou;
• Jde o jasné křivé svědectví se snahou uškodit, zbavit se manželky bez „odstupného“.

15 potom otec dívky a její matka vezmou a přinesou důkazy panenství té dívky do brány ke starším města 16 a otec dívky řekne starším: Dal jsem svou dceru tomuto muži za ženu a on ji začal nenávidět. 17 Hle, vznesl křivé obvinění se slovy: Nenašel jsem u tvé dcery známky panenství. Zde je důkaz panenství mé dcery. A rozprostřou před staršími města roucho.

• [zřejmě prostěradlo potřísněné krví dokazující první styk]
• Zastání se ženě má dostat od rodičů a od autorit.
• V každém případě nejde pro ni o nic příjemného, je to ponižující.
• Ani dnes není nic neobvyklého, že u rozvodových soudů se „pere hodně špinavého prádla“.
• Můžeme se obecněji zamýšlet, proč není „pečeť“ či „plomba“ i na mužském genitálu – to si ale ponecháme na jindy. Zjevné je, že postavení muže a ženy v manželství není rovnoprávné ani z principu věci, ani „od výrobce“. To může, ale nemusí znamenat, že je diskriminována.
• Pečetění manželské smlouvy krví je nehezké, „špinavé,“ ale zároveň to ukazuje na její důležitost a vznešenost. Jde o záležitost „života a smrti“, spojenou s krví, obětí, bolestí a sebevydáním.
• Žena je ochotna krvácet proto, aby s mužem uzavřela smlouvu na život a na smrt, „dokud nás smrt nerozdělí“. Jde o vzájemné úplné sebevydání. Lidé vůči sobě nic „intenzivnějšího“ a závaznějšího   nemají.
• Jaký byl ohledně manželství Boží „primární“ plán?
• Zpět k příběhu – rodiče se ohradili, a protože měli důkaz (museli si ho schovávat! Jak dlouho?), dceru nakonec obhájili.

18 Nato ať starší onoho města vezmou muže a pokárají ho. 19 (Budou ho pokutovat sto stříbrnými) a dají je otci dívky, protože ten muž způsobil izraelské panně zlou pověst. Zůstane jeho ženou, po celý svůj život ji nesmí propustit.

• Vyměří mu pokutu sto šekelů stříbra, což není závratná částka, řekněme kolem 15 tisíc Kč.
• Za to, jak škaredé to od něho bylo (chtěl ušetřit tím, že ze své manželky udělá „couru“), mi to přijde dost mírný trest.
• On se nestyděl ji ohrozit smrtí. Křiví svědkové tohoto typu dle jiných míst mají sami zemřít.
• A to, že se s ní nesmí rozvést, pro ženu také není žádná výhra. Zůstat s takto podlým člověkem, který je k tomu navíc nucen, po tom nikdo netouží. Nicméně o ženu zůstalo postaráno, na nějaké hluboké city se v tomto případě „nehrálo“.
• Škoda, že realita takové ženě neumožnila jej s opovržením opustit.
• Na druhé straně nesmíme opomenout možnost, kterou už jsme zmínili – že žena byla opravdu „semetrika“, která si svou nesnesitelností o rozvod koledovala (nerudná, protivná, urážející, nevstřícná, neuznalá apod.)
• Kdybych měl takovou ženu doma, netoužil bych jí při rozvodu významnou částku ze svého příjmu. Na druhé straně nařknout ji z ne-panenství, bylo „za hranou“.
• Manželství jsou nejobtížnějším polem mezilidských vztahů. Ani v tomto ohledu to s námi Nejvyšší nemá lehké.
• O tom, jaká žena byla, nevíme nic. Snad si jen můžeme klást otázku, proč si ji muž „zprotivil“, z jednoho výrazu toho mnoho nevyčteme.

20 Jestliže se však to obvinění ukázalo jako pravdivé a nenašel se důkaz panenství dívky, 21 pak ať vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, muži jejího města ji ukamenují a zemře, protože spáchala hanebnost v Izraeli, když smilnila v domě svého otce. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

• Život ženy visel na vlásku. Na kusu prostěradla.
• Kdyby mé dceři hrozila takováto smrt, udělal bych všechno, abych ji z toho vysekal. Pořídit si podobný důkaz zase takový problém není. Copak inkriminované prostěradlo mělo „notářskou pečeť“?
• Navíc, pokud by žena opravdu nebyla pannou, šlo by spíše o důsledek nějaké slabosti, mladistvé „lásky“, hlouposti či naivity, než nějaké arogantní „plivnutí Bohu do tváře“. Na to se zde ale „nehraje“.
• Nejspíše nejde o „čistý“ Boží princip, ale o ústupek tvrdosti lidského srdce.
• Na druhé straně smilstvo je závažnější, než si připouštíme. Muž při obřízce pečetí krví smlouvu s Hospodinem, žena smlouvu s manželem.
• Obezřetnost žen ohledně smilstva musela v každém případě být větší, než u muže – rizika, která nese, jsou mnohem větší (vč. těhotenství).

22 Když bude muž dopaden, jak spí s provdanou ženou, ať oba zemřou — muž, který spal s ženou, i ta žena. Tak (vyhlaď zlo z Izraele.)

• Tady je to aspoň jasné a symetrické.
• Přitom nemanželský sex je „nenápadný“, nezanechává stopy, nelze jej prokázat. Koho zajímá, co jsi dělal „na služební cestě“.
• Zjevně to tak není – sex je něco zvláštního a posvátného.
• Lidé to do určité míry cítí – proto je sex v naší společnosti tak přeakcentovaný, že se při něm lidé jakoby „dotýkají nebe“. V západní společnosti lidem chybí nadpřirozeno a při sexu něco téměř nadpřirozeného zažívají. Jde o mimořádné sblížení s druhým člověkem, o závratnou zkušenost, při níž téměř „nebe padá na zem.“
• Ještě poznámka k sexu obecně: asymetrie mezi muži a ženami je alespoň z části jistě důsledkem pádu. Sexuální akt ale asymetrický byl z principu věci ještě před pádem. Muž byl již při stvoření zamýšlen jako při sexu dominantní, žena jako poddávající se.
• Rozkoš je oboustranná, zdaleka ne stejná, ale oboustranná.

23 Jestliže bude dívka, panna zasnoubena muži a potká ji ve městě muž a bude s ní spát, 24 vyveďte oba do brány onoho města, ukamenujte je, ať zemřou; dívka proto, že ve městě nekřičela a muž proto, že znásilnil / ponížil (zneuctěním); ženu svého bližního. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

• Zasnoubení je nekompromisně stavěno na roveň svatbě.
• Což převádí tento případ na předchozí: jde o nevěru se vší vážností s důsledkem trestu smrti.
• Je zde zmíněn další prvek – kdyby žena chtěla argumentovat, že sex nebyl konsensuální, nebude jí uvěřeno. Protože je předpokládáno, že znásilnění předpokládá odpor ženy. A odpor znamená křik.
• „Zamrznutí“ oběti apod. aspekty zvažovány nejsou. (Tyto aspekty byl měl při posuzování případu zvážit spravedlivý soudce).
• Jde samozřejmě o princip, ne o rigidní pravidlo (rozlišení by opět měl provést soudce) – když zrovna kolem nikdo nebyl, nelze tupě postupovat podle „litery“.
• Princip je zřejmý: Má-li být čin kvalifikován jako znásilnění, musí být nesouhlas se sexem zřetelně vyjádřen.
• V tomto je naše pojetí spravedlnosti nastaveno v rozporu s Božím Zákonem.
• Soudce by zjevně měl případy posuzovat v celé komplexnosti. Extrémy nejsou správné:
  • Nikoliv tedy: Nemá modřiny, nešlo o znásilnění.
  • Ale ani: Šlo o znásilnění, protože žena nepodepsala informovaný souhlas. To, že se sama svlékla a lehla si do mužovy postele, nehraje roli.
• Zda šlo nebo nešlo o znásilnění, není někdy jednoduché rozhodnout. Jak vidno, je třeba se nad problémem bedlivě zamyslet.

25 Jestliže však potká muž zasnoubenou dívku na poli, ten muž se jí zmocní a bude s ní spát, ať zemře jenom ten muž, který s ní spal. 26 Dívce ale nic nedělej. Dívce nenáleží trest smrti, protože to je případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zavraždí ho. 27 Protože ji potkal na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl, kdo by ji zachránil.

• Zde je pokyn asymetrický ve prospěch ženy: Neřeší se nic, automaticky se předpokládá, že i kdyby chtěla volat o pomoc, neměla šanci.
• Resp. automaticky se předpokládá, že žena se bránila. Muž při znásilnění „venku“ riskuje život.
• Opět ale zjevně jde o objasnění principů, nikoliv o konkrétní návod: Pokud nelze nesouhlas či obranu ženy prokázat, spíše jí je třeba věřit.
• Ve městě i na venkově byla nevěra, natož znásilnění smrtelně rizikové.

28 Jestliže potká muž dívku, pannu, která není zasnoubená, zmocní se jí, bude s ní spát a budou dopadeni,

• Odlišnost od minulého případu je pouze v ne-zasnoubení. Kdyby byla dívka vdaná nebo zasnoubená, hrozil by oběma trest smrti.
• Zmocní se jí: jistě evokuje násilí.
• Je tedy rozdíl pouze v tom, že dívka je „bez závazků“? Nebo je v tomto případě u nezadané přece jen ve hře nějaká míra konsenzuality?

29 ten muž, který s ní spal, dá otci dívky padesát stříbrných. Stane se jeho ženou za to, že ji znásilnil, a nesmí ji po celý svůj život propustit.

• n.: šekelů stříbra;
• Platba je poloviční oproti případu, kdy muž ženu nespravedlivě osočil. Není to opravdu mnoho.
• A opět si znásilněná musí násilníka vzít – tedy žádná výhra.
• Je otázka, jakou měla situace alternativu: Jakkoliv je to nespravedlivé (ta dívka za nic nemůže), pro znásilněnou bylo těžké, ne-li nemožné si najít slušného manžela. Snad je ve hře i zapuzení vlastní rodinou. Zůstala tedy zcela bez zajištění.
• Možná mohlo být manželství je formální. V tom případě by se dalo říci, že násilník dívce po celý život musel platit odškodné ve výši běžných životních nákladů.  
• Existuje ještě jiná možnost, jak takové dívce pomoci? Pokud by se našel někdo, kdo by ji i přes to, co ji potkalo, měl rád, bylo by vyhráno. Je to ale vůbec v našem ne-ideálním světe možné?
• Ve světe bylo, je a do Kristova návratu bude mnoho nespravedlnosti a bolesti.
• Mi by připadal spravedlivý rozsudek: znásiliniteli smrt a dívku oficiálně prohlásit pannou. Běda, kdo by se k ní tak nechoval. Ale fungovalo by to?
• Co propadnutí celého mužova majetku ve prospěch ženy?
• Pokud by nešlo přímo o znásilnění, ale o do nějaké míry konsenzuální sex (šlo by v zásadě o případ, kdy dva mladí lidé nevydrží se sexem do svatby, případně, kdy se chtějí milovat, ale nechtějí se brát), byl by příkaz pochopitelnější: je třeba prosadit, že sex mimo manželství není možný.
• Tedy něco ve smyslu: Chcete se spolu vyspat? Počítejte s tím, že když vás chytnou, budete se muset vzít. Tento přístup byl poměrně běžný i u nás do cca padesátých, šedesátých let 20. století.
• Na tomto pozadí nesmírně vyčnívá příběh Josefa a Marie. Marie byla pannou, nebyla „volná“ (byla zasnoubená s Josefem) – striktně vzato po otěhotnění měla být popravena. Ona navíc k otěhotnění od Boha dala souhlas (i když jistě nevěděla, k čemu přesně).
• Josef byl nekonečně laskavý – svým přístupem vlastně porušoval zákon.
• Co si Josef vlastně myslel? Jak uvažoval? Rozhodně měl Marii hodně rád.