5. Mojžíšova – kapitola 26

1 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, obsadíš ji a usídlíš se v ní,

• h.: I stane se, že až;
• Tak to bude. Nejde o věc k diskuzi. Ty tu zemi obsadíš a zabereš pro sebe.
• Na co si tedy po úspěšném záboru dát pozor?

2 vezmi z prvotin všech plodů země, které sklidíš ze své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Vlož to do koše a jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.

• Po první úrodě už bude jasné, že jsi tam doma. Bude z tebe zemědělec, ne kočovník, ne pastevec, ne válečník.
• Vezmeš vzorek svojí úrody a vyhledáš Boha.
• Místo uctívání a setkávání s Bohem bude samozřejmě pouze jedno. Bohoslužba bude centralizovaná.

3 Jdi ke knězi, který bude v těch dnech, a řekni mu: Dosvědčuji dnes před Hospodinem, tvým Bohem, že jsem vešel do země, o které Hospodin přísahal našim otcům, že nám ji dá.

• Jde o dosvědčení naplnění Božího slibu. Co slíbil, to splnil. Ty přineseš důkaz, potvrzení, ale také výraz vděčnosti.
• Prokážeš tím, že ti dochází, co se vlastně odehrálo. Že chápeš zasazení svého osobního příběhu do kontextu dějin.

4 Kněz ať od tebe vezme koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. 5 Vypovídej před Hospodinem, svým Bohem: Můj otec byl kočovným Aramejcem. Sestoupil do Egypta a pobýval tam (jako malá hrstka.) Stal se tam však velkým, mocným a početným národem.

• h.: bloudícím; n.: putujícím;
• [odkaz na Jákoba – jeho matka byla Aramejka (Gn 24:10) a on sám žil v Aramu nejméně 20 let
• h.: v málo mužích;
• Ano, opravdu ty, pan XY, jsi se stal součástí takového neuvěřitelného Božího jednání. Opravdu už nejsi otrokem. Opravdu jsi usazen v zemi, která byla původně obydlená drsnými zabijáky.
• A co my, křesťané? Máme to stejně? Chápeme, co se v našich životech odehrává?
• Takovéto přinesení prvotin v plném rozsahu zažijeme až v nebeském království: až položíme koruny ke Kristovým nohám a vyznáme, že jsme tam/tady díky Božímu slibu, díky Kristově oběti, díky Boží milosti.
• Stejně jako u Izraelců, bude nadevše jasné, že jde o naplnění Božího slibu, o Jeho iniciativu a Jeho dílo. Až vyznáme: Ano opravdu jsme tady, dorazili jsme, „dali jsme to“, opravdu jsme našli cestu domů.
• Ale ještě i zde, na této straně můžeme žasnout nad tím, „kam až jsme se dostali“ My, obyčejní kluci a holky z vesnice“ jsme to dopracovali až takhle „vysoko“, naše životy jsou součástí toho největšího příběhu v dějinách.
• I zde na zemi zažíváme své milníky, kdy můžeme s údivem a vděčností vyznat, že Bůh drží slovo a rekapitulovat vše dobré, co pro nás Hospodin udělal.
• Podobně rekapituluje Izraelec nad svou úrodou – kdo jsem byl já? Kočovník bez domova.

Když se z tohoto hlediska zamýšlím nad svým vlastním životem, vnímám podobný údiv a vděčnost: Jak se to mohlo stát, že jsem se zrovna já stal křesťanem? Nechci zde o sobě psát mnoho, ale z hlediska víry v Krista byly mé karty rozdány  "bídně" - nejistý intelektuální teenager vyrůstající za socialismu; široko daleko žádný křesťan, žádná Bible, žádné informace. Přesto se to stalo. Když se dívám na svou cestu víry, nemohu nevidět Boží ruku. 



  

6 Egypťané s námi jednali zle, pokořovali nás a vkládali na nás tvrdou otročinu. 7 Když jsme křičeli k Hospodinu, (Bohu našich otců,) Hospodin slyšel náš hlas a pohlédl na naše soužení, naše trápení a na náš útlak.

• Znovu si připomínáme špatné startovací pozice.
• Komunismus některé společné rysy s Egyptem měl. Otroctví mají společné rysy.
• V ČSSR nešlo za socialismu zdaleka o takové utrpení jako v Sovětském svazu, Číně nebo Severní Koreji, společné rysy zde ale byly.
• Např. jsme měli jen matné povědomí o tom, jak může vypadat svobodný život.
• Ani nevím, že by někdo křičel k Hospodinu o pomoc pro naši zemi, určitě se to ale dělo.
• Já jsem nejprve ani nevěděl, že Bůh existuje.
• Zhruba si pamatuji svou vlastní první nejistou modlitbu. Byla velmi neurčitá, něco ve smyslu: Pane Bože, existuješ-li, dej se mi poznat.

8 Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, s velkými, bázeň vzbuzujícími činy, se znameními a divy.

• Pokračujeme ve vděčné rekapitulaci nad košem první úrody:
• Boží odpověď přišla: Hospodin se vložil do našeho života. Nedovolil zlu, aby triumfovalo, vzal naše osudy do svých rukou.
• Domnívám se, že až se na naše životy budeme dívat zpětně a „shora“, bude velikost a zázračnost Boží intervence v náš prospěch dobře patrná. Budeme dobře vidět Boží jednání, které stála za naším obrácením. Uvidíme:
  • Boží mocnou ruku a vztaženou paži: Tedy Jeho nekompromisní jednání v náš prospěch
  • velké, bázeň vzbuzující činy
  • znamení a divy: tedy Boží nadpřirozené intervence

9 Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem.

• Díky těmto Božím zásahům se nyní můžeme mít tak dobře, jak se máme.
• Ne ve smyslu prosperity (i když ani v tomto směru si v Evropě nemáme v naprosté většině, na co stěžovat).
• Ale ve smyslu toho, že můžeme žít životy křesťanů, což je ta nejsmysluplnější a nejlepší věc, která člověka v životě může potkat.

10 A nyní hle, přinesl jsem prvotinu plodů země, kterou jsi mi dal, Hospodine. Polož to před Hospodina, svého Boha, klaň se před Hospodinem, svým Bohem a raduj se ze všeho dobrého, co Hospodin, tvůj Bůh, dal tobě a tvému domu — ty, lévita i příchozí, který je ve tvém středu.

• V čistotě srdce a s vděčností je legitimní se radovat ze všeho dobrého, co v duchovní i tělesné oblasti zažíváme.
• Když my jsme zahrnuti Boží dobrotou, nesmíme zapomínat ani na ostatní, méně šťastné – na chudé tělesně i duchovně, např. na nevěřící .
• Polož toto před Hospodina, svého Boha, klaň se před Hospodinem, svým Bohem. Je žádoucí, aby křesťané občas provedli vděčnou rekapitulaci životů: Uvědomuji si, že dobré věci, které mám, ať už to, že mohu být křesťanem, nebo zdraví a zajištění života.

• Povzbuzují je i pomyšlení na to, že jde pouze o prvotinu – tedy, že lze očekávat v budoucnosti věci ještě lepší.
• Prvotina je pouze jakousi ochutnávkou budoucí plnosti.
• Jak zpívá Svatopluk Karásek v Kázání o svatbě v Káni galilejské: V žití tvém dnes každá radost tvá
  radost tu úplnou předjímá.
• V kontextu prvotin se hodí ocitovat i další verše z Karáskovy písně:

Podstatný je pití vína sled.
Nejlepší víno se dává hned
a jak času přibejvá, to horší se nalejvá.
V Káni maj nejlepší naposled.

V žití tvém přibejvá dalších let.
Nečekej nejhorší naposled.
Bůh na sklonku tvého dne dá ti víno výborné.
Výborné víno až naposled.

V žití tvém dnes každá radost tvá
Radost tu úplnou předjímá.
Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host.
Novej host k nám vešel na slavnost.

Víno tvé výborné pít mi dej.
Říká Bůh: jen už dnes ochutnej.
Hle kalich můj oplývá, v něm čas se ti otvírá.
Kalich můj oplývá, přijímej.

• Příležitostí k vděčné rekapitulaci může být např. slavení památky Večeře Páně, které je také takovou prvotinou, ochutnávkou společného stolování s Ježíšem v Božím království.
• Vděčni můžeme být i za neuvěřitelný rozvoj, který prodělala od roku 1989 naše vlast: Z rozbité zničené temné země po padesáti letech komunistické vlády po prosperující bohatou svobodnou a bezpečnou zemi
• Vděčnost a klanění se je bohoslužbou. Mít se dobře není hříchem, nevděčnost a zapomínání na dárce hříchem je.
• A znovu připomenutí: Nezapomínejte na ty méně šťastné – na ty, kdo Krista neznají a na ty, kdo se nemají dobře ani fyzicky. To ještě uvidíme dále.

12 Až v třetím roce, roce desátku, dokončíš odvádění celého desátku ze své úrody a dáš to lévitovi, příchozímu, sirotkovi a vdově, aby jedli ve tvých branách a nasytili se,

• Desátek se tedy neodváděl hned prvním rokem. Věci se musely zaběhnout. První rok se přinesl Bohu pouze vzorek úrody jako postoj vyjádření vděčnosti.
• Když člověk začíná rozjíždí „podnikání“, jde o velký stres a nasazení. Bůh z počátku netrvá na nějakém detailním vyúčtování desátků – postoj vděčnosti ale očekává.
• A nezapomínání na méně šťastné očekává stejně tak.

13 řekni před Hospodinem, svým Bohem: Vyklidil jsem z domu to, co bylo svaté, a dal jsem to lévitovi, příchozímu, sirotkovi a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem tvé příkazy a nezapomněl na ně.

• Odstranil; h.: vypálil; často: vyhladil
• Nezapomněl jsem na Tebe, Bože: Prošel jsem si svůj dům, své účetnictví. To, co patří tobě, jsem si nenechal pro sebe, ale dal jsem to tam, kam to patří – na službu Bohu a na pomoc potřebným.
• Snažím se porozumět Tvým pohledům na věc a jednat podle nich.

14 Nejedl jsem z toho v čas smutku, nevyklidil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý a nedal jsem z toho nic mrtvému. Uposlechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem všechno, co jsi mi přikázal.

• Zacházel jsem s Tvými prostředky správným způsobem – nedopustil jsem jejich znečištění.

15 Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebes, a požehnej svému lidu Izraeli i zemi, kterou jsi nám dal, jak jsi přísahal našim otcům, zemi oplývající mlékem a medem.

• Prosím, abys na naše úsilí shlédl a ocenil je.
• V upřímností srdce se snažíme plnit naši stranu smlouvy – a prosíme, abys Ty plnil tu svoji.
• Jistě neděláme vše dokonale, ale opravdu nám na tom záleží.

16 Dnes ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys plnil tato ustanovení a nařízení. Zachovávej a plň je celým svým srdcem a celou svou duší.

• Toto je na tvé straně: plnit příkazy. Ber to vážně, nedělej to povrchně. Přemýšlej nad nimi, jdi „po podstatě“. Snaž se za příkazy najít Boží charakter.
• Takto přistupovat k Božím příkazům nás učil náš Mistr (v Kázání na hoře aj.). Právě toto naopak nezvládli farizeové.
• Což mi připomíná některé audity nebo kontroly: Auditorům nejde o podstatu, ale o formální stránku věci. Mít v pořádku „papíry“ je důležitější, než to, jak se věci ve skutečnosti dělají. Tak tomu ale být nemá.

17 Dnes jsi vyhlásil o Hospodinu, že bude tvým Bohem a že budeš chodit po jeho cestách, zachovávat jeho ustanovení, příkazy a nařízení a že ho budeš poslouchat.

• Ano, tak zněl tvůj závazek. Takhle jsme se domluvili, takto jsi to chtěl.
• Jde o jakési připomenutí „křestního závazku“ – když jsi se stal křesťanem, k tomuto ses zavázal.

18 A Hospodin ti dnes vyhlásil, že budeš jeho lidem, jeho vlastnictvím, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy.

• A Bůh tvůj závazek vzal velmi vážně.
• Vzal si tě za svého, adoptoval tě, přebral tě do péče. Od této chvíle jsi Jeho.

19 A vyvýší tě nad všechny národy, které učinil, ke své chvále, věhlasu a slávě, abys byl svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, jak řekl.

• A být Jeho vlastnictvím znamená, že se o tebe postará k dobrému. Oddělí si tě pro sebe, očistí tě a ty dobré věci, které s tebou udělá, si ani neumíš představit.
• Bude to na zcela jiné úrovni, než u národů a lidí kolem tebe.