Nebeské knihy

Vít Šmajstrla

Nebeské knihy

Překladatelé ČSP zvolili pro h. sefer v celé ČSP (kromě Jr 36:2.Jr 36:4) současný výraz kniha, (resp. též dopis / listina). Svitek byl dlouhý pás kůže nebo papyru, na který se psalo ve sloupcích. Při čtení se jednou rukou odmotával a druhou namotával.]

Ex 32:32:  Nuže, jestli sejmeš jejich hřích, bude dobře, jestli ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal. 33 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy.

  • první zmínka o tom, že Hospodin některé lidi zapisuje do svých knih. Hospodin má svoji knihu
  • může jít o Boží knihu života, tedy seznam lidí, kteří budou zachráněni. V tom případě Mojžíš Bohu nabízí svou spásu. Říká: Pokud by neměli být spaseni oni, nechci být ani já. Buď společně nebo vůbec
  • Může ale jít tako o záznam dějin – a Mojžíš tedy říká: Pokud by to s lidem nedopadlo dobře, nepřeji si aby byla někde uváděna moje účast na tomto projektu
  • v každém případě je Mojžíšův přístup šlechetný a obětavý. Dát všanc vlastní spásu je téměř nemyslitelné (podobný postoj měl Pavel v Ř 9,3 Přál bych si), abych já sám byl (zavržen od Krista) místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla)
  • a i kdyby šlo „pouze“ o vzdání se záznamů o vlastní účasti na Božím plánu, i to je velmi šlechetné, protože Mojžíš sám žádnou chybu neudělal a záznamy o něm by byly vždy jen kladné
  • další důležitá informace je, že z Božích knih je možno být vymazán: zřejmě tedy primární Boží plán je, aby vešel celý národ. Bohužel někteří svou neposlušností a vzpourou z Božího plánu vypadávají a jsou postupně „umazáváni“
  • a v tomto případě Nejvyšší nepřistoupil na zástupnou ochotu nasadit své spasení za jiné

Ž 69:29: Kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé.

  • David tedy počítá s existencí knihy živých, tedy Božího seznamu spasených či těch, kdo dostávají věčný život
  • trestem je nebýt do knihy zapsán (nikoliv jako výše být z ní vymazán)

Ž 139:16:  Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich.

  • setkáváme se s další Boží knihou – do této se zapisují lidské „dny“, tedy jde o záznamy o našich životech
  • je nepochybné, že vše o našich životech je zaznamenáváno. Možná spíše než zapisováno do knih je vše zaznamenáváno v celé komplexnosti jako audio-video záznam či něco podobného.
  • možná je to překvapující vzhledem ke skutečnosti, že Bůh ví vše – proč tedy ještě něco „nahrávat“? Možná i proto, aby nám vše mohlo být v případě potřeby zpětně přehráno
  • naše paměť je velmi problematická – muselo by být zajímavé moci si prohlédnout záznam celého svého života nezkreslený. Otázka ovšem je, „je-li o co stát“. Zřejmě by bylo lépe mnoho věcí z naší minulosti moci „pohřbít“ v zapomnění
  • další zajímavá otázka je, zda Bůh vyznané hříchy s našich „záznamů“ skutečně maže, tedy odsouvá do neexistence nebo je pouze po odpouštění ignoruje, nebere v potaz. Již nám nebudou připomínány, ale v záznamech stále existují

Ez 13:9:          Má ruka bude proti těm prorokům, kteří vidí klam a kteří věští lež. Nebudou v důvěrném společenstvív6 mého lidu, nebudou zapsáni v zápisu domu izraelského ani nevejdou na izraelskou půdu. (I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.)

  • dle ČSP [zde zřejmě sčítání občanů spíše než „kniha života“
  • tento zápis mohl být založen při Davidově sčítání;
  • nicméně nelze vyloučit, že falešní proroci se vylučují ze samotné spásy

Da 7:10: Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy.

  • odehrává se to poté, co byly rozloženy trůny a usedl Věkovitý
  • (v kontextu jde o proroctví o „rozích“)
  • jde o nebeský soud – otevřeny byly některé z nebeských knih. Buď záznamy dějin nebo kniha spasených
  • v každém případě jde o zásadní světodějnou událost. V okamžiku otevření knih nastává závěrečné zúčtování a začíná finální soud se všemi lidmi. Zavírá se okno, kdy byla ještě možnost měnit svůj osud. Co se stihlo zapsat, stihlo se. Kdo se stihl zachránit, bude zachráněn, kdo nestihl, nebude.
  • když začne učitel vybírat písemné práce, skončila možnost v nich ještě něco upravit

Mal 3:16: Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána (pro ty,) kdo se bojí Hospodina a kdo si váží jeho jména.

  • jinak nazvána (Pamětní), ale jde zřejmě o stále stejnou knihu života, knihu živých. Případně o knihu dějinných záznamů, kde jsou zaznamenány všechny bohabojné skutky všech lidí
  • jsou do ní zapisování lidé, kterým na Bohu záleží a mají k Němu respekt
  • případně jsou do ní zapisovány skutky těchto bohabojných
  • nic dobrého nebude zapomenuto, nic nezapadne
  • ani rozhovory lidí respektujících Hospodina

Zj 3:5: Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.

  • var.: ten
  • ř.: jeho jméno
  • kontextem je dopis do sboru v Sardách, který žil, ale byl mrtvý. Měl se vzpamatovat a činit pokání, jinak Ježíš na něj přijde. Několik osob se ale neposkvrnilo a budou s Ježíšem chodit v bílých šatech.
  • v bílých šatech budu chodit jen ti, kdo vítězí, tedy ti křesťané, kteří svůj křesťanský život žijí vítězně
  • to znamená, že svou cestu za Bohem nevzdají, neodpadnou, neustanou v běhu. Po pádech se zase zvednou, atd.
  • ti také nebudu vymazání z knihy života: jde o poměrně hrozivou informaci. Není pochyb, že dopis je psán křesťanům. Jsou varováni, že nesmějí svou cestu za Bohem vzdát, nesmějí se poddat světu, znečistit světem, nesmějí být „duchovně mrtví“. Musejí si udržet svá roucha čistá.
  • v Knize života jsou jako věřící „kristovci“ bezpochyby zapsáni, ale to nemusí být definitivní!
  • jde o explicitní informaci o tom, že ze spásy je možno vypadnout. Jak víme z 1Pt 4,18, do Božího království se dostáváme „taktak“, nejde o snadnou samozřejmou misi.
  • podobná informace je v podobenství o hřivnách, kde ten, kdo hřivnu zakopal (ačkoliv byl služebníkem Pána), je nakonec vyhozen ven
  • opakem vymazání je zde „nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly“. Budeme tedy po svém vzkříšení nutně potřebovat, aby k nám přistoupil Ježíš a přihlásil se k nám jako ke svým. Aby nás vzal kolem ramen a prohlásil: Tento je můj, toho znám

Zj 20:12: A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, pzapsaných v těch knihách.

  • jsme v samém závěru Bible (Zj má 22 kapitol)
  • kontext je následující: Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán. (svázání satana)
  • A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.(věrní křesťané a mučedníci jsou vzkříšeni a kralují v tisíciletém království)
  • Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.  (závěrečné vzepětí národů proti Bohu po propuštění satana)
  • Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (závěrečné odstranění satana)
  • A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. (všeobecné vzkříšení k závěrečnému soudu)
  • A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. (druhá smrt nezapsaných v ohnivém jezeře)
  • zapsanými skutky jsou myšleny záznamy všeho, co se v našich životech odehrálo. Soud se bude řídit podle toho, jestli jsme během našich životů poznali a vyznali Krista
  • (nemyslí se souzení podle skutků ve smyslu: dobré skutky = přijetí, špatné skutky = zavržení)

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení