Píseň písní – kapitola 6

1 Kampak tvůj milý šel, ty ženo know, krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.

i v této kapitole bude hodně prostoru věnováno poznámkám ČSP (kurzívou)
h.: obrátil / vydal na cestu
hledáme
oslovené dívky se doptávají na podrobnosti – když je tvůj milý tak skvělý a ty tak hezká, jak se stalo, že ho teď hledáš po nocích?

2 Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách ⁽se pást,⁾ lilie nasbírat.

TM punktuje s určitým členem, což je zcela oprávněný výklad původně nepunktovaného textu. Je zřejmé, že jde vždy o tutéž zahradu: milou n. výraz její lásky (podobně jako dále lilie).
n. méně pravd.: pást (něco);
Srv. podobný obraz v 5,1, avšak jinými slovy. U „lilií“ může pl. znamenat intenzitu celku, n. jednotliviny, např. polibky
milá jim odpovídá: Stalo se to tak – milý za mnou přišel a chtěl se milovat

3 Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.

n.: Patřím svému milému; h.: Já jsem svého milého, [ale h. vazba standardně znamená „někdo má …“ a důraz v h. na slově „já“ kopíruje č. „mne“ na konci věty. Podobně by šlo přel. i násl. „svého milého mám“, ale nutno zachovat souvislost s v. 7,1.16 který se tu ozývá. (V prvních dvou větách je vztah prohozený, třetí věta se doslova opakuje.)]
milá: my jsme manželé a milujeme se rádi

4 Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. ⁽Respekt budíš⁾ jak ⁽nazbrojená armáda.⁾

[Hl. město sev. izraelského království proslulé krásou. Jméno zn.: Půvab.]
[?]. Cosi jako „věci upozorňující na sebe / vybavené nápadností“. Lze chápat buďto jako „vojsko pod praporci“ (ČEP) n. „hvězdné šiky“ (NKB). Vzhledem k paralelismu s úsvitem, světlem měsíce a žárem slunce ve v. 6,10 jsou „hvězdné šiky“ pravděpodobné. Nicméně respekt budící korouhve táhnoucího vojska (Fischl) je zachováníhodný aspekt nevěsty (a vyhovuje zvukomalbě v č. kontrastující s v. 6,3). Nevěsta tančívá s mečem (srv. i jiné narážky v Pís) a symbolicky se brání dorážejícím mladíkům. Je možné, že naznačeno je obojí, součást hry s významy a proměna obrazů od armády po oblohu.
Posl. věta se na konci v.6,10 opakuje a rámuje popis nevěsty.]
krásné město či nazbrojená armáda jsou pro nás nečekaná přirovnání pro krásnou přitažlivou ženu. Jsi krásná jako Český Krumlov, nádherná jako Malá strana bychom asi neřekli¹
že sebevědomá krásná žena budí respekt, je běžné. O to příjemnější je, když „skloní zbraně“ a je vstřícná

5 Odvrať ode mne své oči, ⁽nebo mne o rozum připraví.⁾ Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.

h.: neboť / vždyť ony mi způsobily rozvrat; n.: aby mi nezpůsobily rozvrat. V Ž 138,3 zn.: působit nápor (tak, až to duši vzpruží). [Zdá se, že zde kontext líčí děj, kdy nápor vede k rozvratu. Psychický stav dobře popisuje č. hovorové „rozhodit“. Milý říká: Ztrácím rozum, ze tvých očí šílím.];
následuje reciproční popis krásy dívky jejím milým. Je velmi poetický a dosti erotický. Jasně z něj vyplývá, že nejen ona, ale i on je ze své milé úplně „hotový“
je jasné, že zamilovaní lidé mohou ze své zamilovanosti nebo např. z pohledu své partnerky „přijít o rozum“. S racionalitou má zamilovanost společného pramálo
bouře hormonů a změny v mozku, které se při zamilovanosti odehrávají, jsou z fyziologického hlediska mimořádné a intenzivní. Po několika měsících odeznívají a láska přechází do klidnější fáze².
milý se zatím neobjevil, takže je možné, že dívka líčí svým přítelkyním či kolemjdoucím, jak nadšeně o ní její milý mluvíval, jak se jí snažil vlichotit. A jak moc jí tedy záleží na to, aby se našel
bude trvat dost dlouho, než se dozvíme, jak dívčina noční pátrací akce dopadla
bez toho, že bych chtěl být cynický nebo chtěl zlehčovat obraty milostné lyriky, budu pouze konstatovat, že zatím tedy milý je nadšený z ženiných očí a vlasů

6 Tvé zuby — ⁽ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá⁾ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná. 7 Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

h.: jako stádo ovcí, když stoupají;
nadšený z dokonalého chrupu, krásného spánku i celého obličeje

8 Na šedesát je královen a družek at osmdesát a dívek bezpočet, 9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež men . a vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, ⁽zahrnula ji chválou.⁾ Královny a družky počaly ji velebit:

n~: manželek krále [tj. s vyšším postavením než družka (resp. konkubína), podle smyslu nikoli vladařek]
h.: rodičku / tu, která ji porodila
h. obv.: čistou / očištěnou; LXX, Vul: vyvolenou
h.: a nazvaly ji blaženou; tj. šťastnou (za někoho, komu lze závidět / koho lze doporučit za příklad) n. ještě lépe: za požehnanou, tj. za někoho, kdo došel přijetí a přízně u Boha.]
vidíme, že toto milostné vzplanutí Šalamoun zažil již v době, kdy toho měl hodně za sebou – šedesát manželek, osmdesát konkubín, milenek nepočítaje je těžko představitelné množství milostných zkušeností
měl toho tak ještě hodně před sebou (nakonec se dopracoval k nesmyslnému číslu tisíce souložnic různých úrovní)
nemohu si odpustit určité povzdechnutí: mám problém se vcítit do Šalamounových milostných výlevů a uvěřit ryzosti jeho citů, když vím, že opěvovaná dívka pro něj byla jednou ze stovek jiných³
pro zkušeného hezkého, notabene bohatého muže opravdu není těžké získat srdce naivní dívky⁴
byť Šalamoun sám byl o ryzosti svých citů asi opravdu přesvědčen, opravdu zamilovanost prožíval, o nějaké sebereflexi tohoto extrémně inteligentního muže to příliš nesvědčí
asi by se člověk měl nad takovéto uvažování povznést a „užít si“ krásnou milostnou báseň. Koneckonců u umělců kvalita charakteru s kvalitou díla chodí ruku v ruce spíše výjimečně- nejde tedy o nic neobvyklého
to, že náboženské obrazy Petra Brandla jsou krásné a duchovní, platí, i když malíř sám byl děvkař a prostopášník, atd.

9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež men . a vyvolenou.Jak ji děvčata uzřela, ⁽zahrnula ji chválou.⁾ Královny a družky počaly ji velebit:

h.: rodičku / tu, která ji porodila
h. obv.: čistou / očištěnou; LXX, Vul: vyvolenou
h.: a nazvaly ji blaženou; [tj. šťastnou (za někoho, komu lze závidět / koho lze doporučit za příklad) n. ještě lépe: za požehnanou, tj. za někoho, kdo došel přijetí a přízně u Boha.]
každý člověk je jedinečný a pro své rodiče mimořádně významný. Každý otec nebo matka si přejí, aby si jejich dceru jednou vzal někdo, kdo ji bude mít opravdu rád, bude mu na ní opravdu záležet a a bude s ní chtít natrvalo spojit svůj život. Pokud ji svou krásou a bohatstvím omámí někdo, kdo má ještě stovky dalších žen a milenek, rozhodně to rozumné rodiče nepotěší
Šalamoun si tuto jedinečnost své drahé uvědomoval a asi opravdu měl pocit, že svým vztahem ji pozvedává na pro ni jinak nedosažitelnou úroveň⁵
pokud bychom se přenesli do roviny podobenství o vztahu Ježíš a církev/křesťan, příběh by se stal přiměřeným a pravdivým – pro každého člověka je vztah s Božím Synem nepředstavitelným „výtahem nahoru“ do vyšší společnosti. Nezaslouženým privilegiem. To, že si zrovna „nás“, obyčejné lidi bez původu a mimořádných kvalit (takový je vůči Bohu každý člověk) vybral sám Bůh pro to, aby s námi měl hluboký osobní vztah, je mimo jakékoliv chápání.
nemohu si také pomoci, ale představa, že by Šalamounovy současné manželky upřímně velebily krásu jejich nové „kolegyně“, je nesmyslná, a pokud si to Šalamoun opravdu myslel, byl hlupákem a ne znalcem žen

10 Kdo it ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda

h.: žár slunce;
Výraz přel. ve 6,9 „za vyvolenou“ zde nabývá zřetelného význ. „jasná“ či snad „ryzí / čistá“. [Obměny významů jednoho slova patřily k poetické výbavě v h. ještě více než v č.]
milá zjevně nebyla žádnou „puťkou“, ale sebevědomí vyzařující krasavicí

11 Do sadu sešel jsem to ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.

h.: zahrada; [nejspíš ořešák vlašský (resp. královský, Juglans regia)]
[ozn. rostlinku, která sotva vyrašila, teprve začíná růst a dosud ani nekvete. V korytu potoka by mohlo ozn. místo, které se zelená n. počíná zelenat vegetací.]
[Sezónní vodní tok, po většinu roku prázdné koryto. Zarostlá vádí lze vídat často.]
h.: granátovníky; [rozkvétá již v březnu a dubnu, (kdežto réva v té době teprve raší a kvete až v květnu).];
buď milý popisuje, kam se vydal poté, co nebyl vpuštěn ke své milé, ve smyslu: Dobře, když nechce otevřít, zajdu se zatím mrknout, jak se daří révám a jakou lze letos očekávat úrodu
nebo milý ze své perspektivy popisuje, jak k situaci došlo: Šel jsem se domů podívat, jestli se milá bude ochotná pomilovat

12 Než má duše zvěděla, at vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.

Czech Study Translation note: h.: nevěděl jsem; n. nevěděla jsem. [Není jasné, zda stále hovoří milý, nebo milá. Výraz „má duše“ podle přízvukové značky z raného středověku (zachycující ale starobylou tradici přednesu) by patřil až k násl. větě „má duše mne umístila…“ (tak LXX; Vul: zmátla / zarazila). Tím, že „duše“ je f. (jako v h.), umožňuje v č. dvojznačnost, přičlení-li se zároveň i k první větě („nevěděl jsem v duši“ / „sám jsem netušil“). Novomanželku mohou lidé postavit na „vozy“ (ať se jimi myslí cokoli) a dopravit k manželovi (kt. ji v násl. v. obdivuje při tanci). Mohou ale dovézt jeho. Pouze grafickou úpravou naznačuji, že mi první možnost (jede nevěsta) připadá více v souladu s postupem písní.]
[Co nebo kdo se myslí „mým šlechetným lidem“ je nejasné. Mnoho překl.: vozy Amí Nádiba; n. dle LXX, Vul a několika h. rkpp: Aminadaba
snad by se mohli lidé Jeruzaléma tak nechat vyburcovat dívčiným zoufalstvím, že se houfně zapojili do pátrání a po nalezení milého (a svého krále), jej okamžitě vysadili na vůz a dovezli k dívce?

nicméně nezapomínejme, že „natvrdlí“ jsme my, ne tahle báseň – tohle je vrchol milostné poezie všech dob
Dále to vypadá, že citový vztah k městům byl tisíc let před Kristem v Izraeli silnější, než je u nás dnes ↩︎
lidé, kteří potřebují intenzivní zamilovanost opakovaně zažívat, kteří mají pocit, že když tato bouře odeznívá, láska končí, a vyhledávají proto zamilovanost s novými partnery stále znovu a znovu jsou chudáci a zůstávají nezralí ↩︎
mj. se nemohu zbavit vzpomínek na jednoho kolegu, který podobné básně o svých nejhlubších citech psal pro své milenky. Žádná z nich pro něho přitom nikdy nic neznamenala a když se jim kvůli němu třeba rozpadlo manželství, nechávalo jej to naprosto v klidu ↩︎
stačí Znát jen pár fíglů, jak se valej holkám šrouby do hlavy, kapela Lucie ↩︎
takovéto sociální pozvednutí je běžným pohádkovým motivem ve stylu Popelky, My fair lady nebo Pretty Woman ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz