Psalm 50

1 The Psalm of Asaoph. The Mighty One, God the Lord, speaks and summons the earth from the rising of the sun to its setting.

• or.: for Asaph. But we prefer to understand "Asaph's" by analogy to "David's." For other psalms of Asaph, see 73-83. On Asaph, see also 2Pa 29:30
• LXX, Vul: God of Gods 
• It is a non-Davidic psalm. The quality of other writers is comparable to David's - in beauty and depth of divine revelation and seriousness of content.
• The Lord is about to speak and asks for attention. He who is wise does indeed pay attention.

2 Out of Zion, the perfection of beauty, God shines forth. místa dokonalé krásy.

• God is God - He resides we know not where, but it is a perfect place as He is perfect.

3 Our God comes; he does not keep silence; before him is a devouring fire, around him has a mighty tempest.

• The Lord does not sit in a corner. He wants to talk and demands attention. Now he only demands it, once he forces it from everyone.

4 He calls to the heavens above . and to the earth, that he may judge his people:

• God calls His people to court - He wants to settle things with them, He wants to present His complaints, His "case," His accusation.
• And this hearing of God will be public - all people and all spiritual beings will be in the courtroom listening.

“Gather to me my faithful ones, who made a covenant with me by sacrifice!”

• Such a people certainly exist. There are people who want to belong to God and have sealed their relationship with Him by covenant.
• And they are faithful in this relationship, staying in it despite time and obstacles.
• A covenant with God can certainly be made. How is it done? By sacrifice - God owns whoever believes in His Son: God so loved the world that he gave his only Son, that whoever believes in him should not perish but have eternal life.
• God's faithful are certainly gathering at the manifestations of God and are preparing to heed His words. They will be present now at God's judgment with His people.

The heavens declare his righteousness, for God himself is judge! Sela 

• All who know God know that He is righteous.
• And also that he is a judge, that is, one who judges the deeds of other people from the point of view of justice.

“Hear, O my people, and I will speak; ⁽O Israel, I will testify against you.⁾I am God, your God.

• LXX, Vul: I testify to you that..;
• So the trial has begun. It is a trial where God is the prosecutor and the accused is God's people.
• God takes the word and addresses Israel - He calls them his people. By virtue of ancient and more recent covenants, Israel does indeed stand in a covenant relationship with God. Neither side seems intent on challenging this premise.
• The Lord refers to this fact and reiterates it emphatically: I am God, your God.
• What does it mean when I refer to someone as "my god"? It is a contractual relationship, a vassal contract. I agree to acknowledge him as my god, and he agrees to behave like a god towards me.
• From my side it is mainly about obedience and worship, from his side it is about care, protection and in general acknowledgement of me.
• And God invokes such a covenant.

8 Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly are stále přede mnou. 

• Co tedy Bohu na jeho lidu vadí? Co mu vyčítá?
• O oběti nejde. O těch Bůh ví, bere je vážně a nepodceňuje je.

9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.

• LXX, Vul: býčky; 
• Když ale mluvíme o obětech, je třeba, aby si můj lid uvědomil, o co při nich vlastně jde.
• Izrael zjevně nabyl dojmu, že tím, že Bohu přináší oběti, Mu dělá milost nebo ho jimi snad dokonce udržuje při životě.
• Nic není vzdálenějšího pravdě. Bůh naše oběti opravdu v nejmenším nepotřebuje.

10 Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách.

• [číslovka je zde použita obrazně ve smyslu: na mnoha];
• LXX, Vul: dobytek a býci na horách (h. ’elep_ znamená jednak „býk“, jednak „tisíc“)
• Nedává to totiž vůbec smysl – vždyť Bůh je stvořitelem všeho, všechno Mu patří, všechno je Jeho. Proč by měl v takovém případě potřebovat nějaké zabité zvíře?
• Jde o podobný princip jako v Iz 66,1 Toto praví Hospodin: Nebesa are mým trůnem a země podnoží mých nohou. ⁽Kde it ten dům, který mi chcete postavit, a kde místo mého odpočinutí?
• Jinak řečeno: Já jsem tvůrce vesmíru – to si opravdu myslíte, že stojím o „bejvák“ v Jeruzalémě?
• Nebo: Patří mi každý tvor na planetě – opravdu si myslíte, že se třesu na vaše obětní stejky z hovězího?

11 Vím subsequent každém ⁽horském ptáku,⁾ u mě it i ⁽polní havěť.⁾

• LXX, Vul, Pš, Tg: nebeském;
• n.: ptáku na horách;
• h.: se …; dle stejné paralely slov v Jb 15,9 lze chápat: znám (tj. je v mé mysli);
• n.: to, co se hýbe na poli; LXX, Vul: polní krása;
• V Boží mysli je úplně každý živočich na planetě. I od Ježíše víme, že není zapomenut jediný vrabec, ba dokonce ani jediný vlas na naší hlavě.

12 Kdybych měl hlad, neřeknu ti has; vždyť mně patří celý svět a vše, co je at něm.

• I kdyby Bůh něco potřeboval, lidé by opravdu nebyli těmi, kdo by mu v tom mohli pomoci.
• Představa, že by Bůh potřeboval lidskou pomoc, je absurdní.
• Na druhé straně, když na sebe Bůh vzal lidskou podobu, lidskou pomoc potřeboval. To je ale jiná kapitola – zde otázky klade Všemohoucí, Bůh Stvořitel.

13 Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?

• Řečnická otázka – zajisté ne. Čím a zda se Hospodin živí, netušíme. Na našich obětech ale určitě závislý není vůbec.
• Znovu a znovu je třeba si připomínat, že cokoliv Bohu obětujeme, neděláme to kvůli tomu, že by to potřeboval nebo že bychom mu tím dělali milost.

14 Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!

• Dobrá, pochopili jsme, co oběť neznamená, o jaké oběti Nejvyšší nestojí.
• Je ale něco, o co stojí? Existuje oběť, která mu udělá radost, kterou opravdu ocení?
• Odpověď zní: ANO! Existuje! Jde o oběť díků. Tím, co Bůh opravdu oceňuje, je vděčnost.
• Existuje ještě něco? ANO! Plnění slibů. Bůh oceňuje, když Jej bereme vážně. Když s Ním jednáme seriózně, nebereme Jej na lehkou váhu.

15 Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat. 

• Ne, že my děláme svými oběťmi milost Bohu. Na tohle on kašle. Jemu dělá radost, když k Němu voláme v našich problémech. Když Němu máme vztah.
• Rodič nestojí o dvacetikorunu z kapesného svých dětí. Ale má radost, když k němu dítě přijde se svými problémy a starostmi. Je rád, když mu je může pomoci řešit.
• Radost jeho dítěte je jeho radostí. Když se pak problém podaří vyřešit a dítě má radost a je vděčné, je rodič na vrcholu blaha. I Bůh je rodičem a i On tyto věci prožívá stejně.

16 Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu, 

• Formální náboženství bez opravdového vztahu je k ničemu. Na mnohem hůř než to – je odporné a Bůh je nenávidí.
• Zde probleskuje Boží vztek podobně jako v první kapitole Izajáše: Proč o Mě vůbec žvaníš? Proč si mě bereš do huby, když ve skutečnosti na mě zvysoka kašleš? Co se sem taháš s těma svýma zvířatama – copak ti o to stojím? Co to tady žvaníš, co se tady oháníš Biblí, když Mě ve skutečnosti máš úplně „u zadku“?

17 když nenávidíš kázeň a that lies jsi má slova hodil za hlavu?

• h.: sebe;
• Na vše, co jsem ti kdy v životě řekl, jsi zvysoka kašlal. Nenavštívil jsi mě, jak je rok dlouhý. A teď mi tady budeš dělat nějaké divadýlko, jak mě máš rád? Jdi s tím do háje!

18 Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky.

• LXX: běžíš k němu / Vul, Pš, Tg: s ním. Tohoto znění se drží většina překladů 
• Můžeš se přetrhnout, kde co ukrást. Neřešíš s přáteli nic jiného, jak se obohatit, kde se nejlíp ožrat a s kým si zasouložit.

19 Svá ústa ⁽propůjčuješ zlu⁾ a tvůj jazyk se zaplétá yourselves; lstí.

• h.: jsi poslal se zlem; 
• Pomlouváš, kde se dá, škodíš, šíříš zlo, lžeš tak, že už se v tom sám nevyznáš. Rozeštváváš, ubližuješ – drby, pomluvy, stížnosti – to je celý tvůj život.

20 Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky. 

• [zjevně – se stejně smýšlejícími a jednajícími];
• [to může být obecně spoluobčan anebo i dosl. bratr;
• h.: dáváš poskvrnu;
• Nenecháš na pokoji ani vlastní rodinu, ani vlastního bráchu.

21 Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti has před oči. 

• n.: mám mlčet?;
• LXX, Vul, Pš: + neoprávněně;
• tj. svoji při / obžalobu vůči tobě;
• Tím, že jsem proti tobě hned nezasáhl, sis myslel, že je mi tvé jednání lhostejné nebo že o něm nevím. Že na věci kašlu, že mi nevadí nespravedlnost. Nic není vzdálenějšího pravdě. Já takové jednání nenávidím a ty to brzy poznáš.

22 Pochopte to, O, kdo at Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil.

• [zde je takto vyjádřena lhostejnost k Božím ustanovením]; 
• Kéž by vám to došlo. Kéž byste se vzpamatovali, dokud je čas. Protože pokud ne, bude to váš konec. Já jsem milosrdný ke kajícím, ale přísný soudce k nekajícím.
• Když se rozhodnu s vámi skoncovat, není vám pomoci.

23 Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě ⁽oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu⁾ ukážu Boží spásu.

• Ptáte se, jak tomu předejít? Ptáte se, co mě potěší? Pokání, odvrácení se od špatností, vděčnost. To jsou postoje, na které reaguji – takové lidi zachráním