5. Mojžíšova – kapitola 11

Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 11

1 Miluj Hospodina, svého Boha, a zachovávej jeho řád, jeho ustanovení, jeho nařízení a jeho příkazy po  všechny dny. 

  • Vše vychází ze slova „miluj„. Bez milování Boha není možno smysluplně dělat ty ostatní věci, tedy zachovávat příkazy. Lze to dělat jen povrchně, ale ne opravdově, ne ze srdce, ne do hloubky. Bez toho nelze „jít po podstatě“. Bez miluj jde jen náboženství.
  • Naopak – je-li láska přítomna, jsou zachovávání příkazů a poslušnost bezproblémové, snadné. Jho příkazů pak není těžké. Když znáš Původce, když k Němu máš vztah, víš, že je dobrý a že z této dobroty vycházejí Jeho pokyny, nejsou příkazy problémem.
  • Pak se můžeš s Božími příkazy vnitřně ztotožnit a dodrožovat je ze srdce.
  • Řád, ustanovení, nařízení a příkazy: Jde o podobné či překrývající se věci. Princip je týž: V Božích očích je to takto správné, tak se to má dělat, Jde o definici toho, co je dobré, co je správné.
  • Takto to má být napořád. Celý život a po celé dějiny. To se nemění.
  • Zachovávat znamená mj., že v tomto hodnotovém prostředí máme žít, v něm máme být ponoření. To je prostředí, ve kterém se máme pohybovat.
  • Takto to běžně funguje v rodinách: Děti přebírají hodnotové systémy své rodiny, svých rodičů. Žijí a pohybují se v něm přirozeně a v podstatě rády1

2 – 4 Rozumějte tedy dnes, že to nebyli vaši (synové, kteří by poznali a viděli) kázeň Hospodina, vašeho Boha, – jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, jeho znamení a skutky, které učinil uprostřed Egypta faraonovi, egyptskému králi, i celé jeho zemi, to, co učinil egyptskému vojsku, jeho koňům a jeho vozbě, jak nad nimi nechal proudit vodu Rákosového moře, když vás pronásledovali a Hospodin je zničil, jak je tomu až dodnes

  • Jen vám připomínám, že vaše zkušenosti s Hospodinovými činy byly mimořádné. Vaše děti je již v takovémto rozsahu nemají.
  • Oni už netuší, jak mocnou říší byl Egypt a o tom, jak s nimi Hospodin ve váš prospěch „zatočil“ vědí už jen z vašeho vyprávění.

5 to, co učinil v pustině vám, než jste přišli až na toto místo,

  • Ani to, co následovala po vyjití z Egypta, nebyly maličkosti. Bůh se vámi intenzivně zabýval a staral se o vás.

6učinil Dátanovi a Abíramovi, synovi Elíaba, syna Rúbenova, když uprostřed celého Izraele země otevřela svá ústa a pohltila je i jejich rodiny, jejich stany i vše živé v jejich šlépějích,

  • h.: nohách; tj. všechny jejich následovníky; 
  • Hospodin, resp. Mojžíš „vypichují“ události, které považují za zvláště pozoruhodné a významné.
  • Zde šlo o okamžitý soud nad vzbouřenci proti Mojžíšovi.
  • Takové „instantní“ tresty nejsou běžné (podobně v NZ dopadli Ananiáš a Zafira). Hospodin hříšníky na hrdle většinou netrestá okamžitě2. Uchyluje se k tomu pouze v případech, kdy je v sázce osud či morálka celého společenství.
  • V tomto případě se ukázala jako fatální vzpoura pro Mojžíšově autoritě.

7ale vaše oči viděly všechny ty velké Hospodinovy skutky, které učinil. 

  • Vy jste ale tyto věci na vlastní oči a kůži zažili.
  • Každý křesťan má sice výrazná osobní svědectví Božího jednání ve svém životě (už samo obrácení je zázrak nad zázraky), ale takovéto „záseky“ do reality přece jen nevídáme.
  • Na druhé straně být svědkem mimořádných nadpřirozených zázraků může býti určitým problémem.
  • Více k tématu v článku Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie.
  • Nebo Šalomoun, který (1Kr 11:9) Boha rozhněval Boha, „který se mu dvakrát ukázal“

8 Zachovávejte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste byli silní, vešli a obsadili zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, 

  • Již jsem vám snesl dostatek důvodů, abyste to, co říkám, brali vážně a dělali to s největší vážností a ze srdce.
  • Je zde ale ještě další dobrý důvod: Je to důležité, abyste obstáli ve světě. Svět je drsné místo a to, že v něm obstojíte, není automatické ani snadné. A má to svoje podmínky.
  • Ve světě to nefunguje tak, si „jen tak žijete dobré životy“ a věci se vám samy poddávají. Boží vůle se jen tak „sama“ naplňuje. Život je boj a naplnit Boží vůli v našich životech je boj.
  • Vaší životní misí je obsazení zaslíbené země – a to vyžaduje sílu, jít proti odporu, přemáhat protivníky.
  • To, že člověk chce konat Boží vůli, ještě neznamená, že se mu věci budou automaticky otevírat. K tomu potřebuješ více – hlavně poslušnost. 
  • Mluví se o síle, což ukazuje na to, že síla bude během životní cesty nezbytná. Síla je zapotřebí při namáhavých činnostech, ne, když ležíš v posteli nebo se díváš na TV.
  • Přechod Jordánu je mezník. Mezník mezi pokojem a bojem, mezi komfortní a nekomfortní zónou, mezi jistotou a nejistotou.
  • Obsazení“ je oním úkolem. Bůh na zemi prosazuje svou agendu. „Zabírá území“ – ať už fyzicky ve SZ nebo duchovně v NZ. Božím cílem je, aby všechno stvoření jednou bylo sjednoceno pod jeho vládou. Do této mise jsme zapojeni. Pro ni musíme být silní a proto poslušní.

9 a aby se prodloužily dny v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich potomstvu, zemi oplývající mlékem a medem. 

  • A naše poslušnost je důležitá i z dalších důvodů – nejen, abychom byli v Božím plánu, co platní. Naše poslušnost má dopad i na to, jak se nám daří. 
  • Věci, které nás čekají, jsou dobré, ale naše setrvání v nich není samozřejmé.
  • Nemáme garantováno, že v Bohem zaslíbené zemi vydržíme. Můžeme z ní vypadnout. Božím plánem je, abychom žili v jeho přítomnosti a v jeho požehnání po generace. Přesto se nám může stát, že Boží plán neudržíme a brzy zemřeme nebo se neudržíme v Boží přítomnosti.

10 Neboť země, do které přicházíš, abys ji obsadil, není jako egyptská země, z níž jste vyšli, kde zaseješ semeno a (musíš šlapat a zavlažovat) ji jako zelinářskou zahradu. 

  • [tj. umělé zavlažovaní lidským úsilím – voda se pumpovala z Nilu šlapáním vodního kola]
  • Tento způsob sebe-zajištění nadále nebude fungovat – v nové zemi jsou věci nastaveny odlišně.

11 Země, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili, je zemí hor a údolí; (pije vodu deště) z nebe. 

  • Je tedy hornatá a závislá na dešti shůry.
  • Což způsobí vaši závislost na Bohu. Vlastní silou si nepomůžete.
  • To by mělo měnit vnitřní nastavení Izraelců – nemohou spoléhat na své schopnosti, ale pouze na Nejvyššího.

12 Zemí, o kterou se stará Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni stále upřeny/prohledává, od počátku až do konce roku. 

  • Zaslíbená země je pod speciálním Božím dohledem. Zřejmě více než ostatní oblasti Zeměkoule. Průběžně monitoruje její stav, vlhkost půdy a celkovou situaci po celém území zaslíbené země. Bůh monitoruje i well-being3obyvatelstva.
  • Což neznamená, že by země rodila sama. Musíš přinejmenším zasít a sklidit, připravit půdu, okopávat, odplevelovat.4
  • Nicméně svůj osud máš ve svých rukách méně, než v Egyptě.
  • Na jedné straně se méně nadřeš, není to taková urputná lopota. Na druhé straně když nezaprší, jsi nahraný – zvýšeným úsilím to nenaženeš, nevykompenzuješ. V Egyptě se Nil rozvodnil vždy.
  • Jsi závislý na Hospodinu, a to zcela. Vlastní úsilí ti prosperitu nezajistí.
  • To je to poslední, po čem lidé touží – žít v závislosti na Bohu. Raději se budou lopotit, ale budou svými pány, budou mít věci pod kontrolou. Tuhle cestu si zvolili už Adam s Evou a volí si ji každý až dodneška.
  • Této cesty se zříkáme při obrácení – pouštíme otěže svého života a předáváme je Hospodinu.
  • Je to na jedné straně osvobozující, na druhé straně těžké – vyžaduje to víru, odvahu a vztah s Nejvyšším.
  • Život v „nejistotě“, resp. v jistotě „pouhého“ vztahu s Bohem je náročné. 
  • Dá se na to ale zvyknout a takový životní styl je pak dobrodružstvím.
  • Rozhodně je to způsob života, o který je dobré usilovat. Směřovat k Němu. Žít, chodit vírou. Chodit ve vztahu s Bohem. Hledat jeho království a spravedlnost a oprávněně  očekávat, že ostatní mi bude přidáno. Nedělat si starosti o zítřek. 
  • Je důležité si připomínat, že Boží oči náš život permanentně skenují, „prohledávají“, zabývají se jím. V nebi „běží“ nepřetržitá porada o tom, co prožíváme a jak na to reagovat

14 že dám (vaší zemi ve svůj čas déšť) (podzimní i jarní) a sklidíš své obilí, nové víno i svůj olej.

  • h.: raný [v říjnu] a déšť pozdní [v březnu / dubnu] 
  • Déšť je pro zemi naprosto zásadní. Bez něj nelze o jakékoliv prosperitě vůbec uvažovat. Sebelepší země, sebehezčí, nádherná. Bez průběžného zavlažování shůry je to k ničemu a dříve nebo později to skončí pouští. 
  • Obecně řečeno – bez Božího zaopatření je ti i ta nejlepší země k ničemu
  • Bůh to tak samozřejmě zařídil schválně – v ráji voda vystupovala zdola, takže závislost na dešti nebyla. V padlém světě ale chce, abychom si svou závislost na Něm připomínali.
  • Ať si o sobě myslíme sebevíce, připadáme si sebeschopnější a sebenezávislejší, nakonec jsme vždycky jen hromádka bílkovin závislá na dodávce vody a energie zvenčí. Hraní si na nezávislost je jen dětská póza, neznalost, naivita a hloupost. A hlavně nafoukanost, pýcha – tedy kořen všech hříchů
  • Znovu: Pokud se vymaníme z egocentrického, tedy  ďábelského přístupu, je to pokořující, ale také osvobozující. Spočinout v té závislosti na Bohu se dá celkem dobře. Pustit z rukou otěže a spolehnout na dobrého Boha.
  • Viz také vtip v sekci Články o dvou potápěčích – dýchají vzduch, který jim pumpou vhání pumpař nahoře. A oni přitom mudrují o své nezávislosti.
  • Srv. také článek o Akvaristovi v sekci Články – ten také ví, kdy je třeba akvárium čistit a kdy prokysličit a kdy je čas krmení.
  • Výsledkem zdravé závislosti na Bohu a lidského úsilí je to v pravý čas. Nebo jako včelař s láskou se starající o své úly. 
  • potom lidé můžou přidat svůj díl úsilí a výsledkem je prosperita, dostatek. A to nejen jídla, tedy přežití, ale i vína, tedy nadstandardu. Bohu nejde jen o to, abychom přežívali na minimálních potravinových dávkách.

15 Dám také zeleň na tvé pole pro tvůj dobytek, najíš se a nasytíš.

  • Bůh slibuje další další nadstandard k základní potravinové dávce – maso a mléčné výrobky.
  • Život pak může být docela snesitelný.

16 Mějte se na pozoru, aby se vaše srdce nedalo svést/zlákat/přemluvit a neodvrátili jste se, nesloužili jiným bohům a neklaněli se jim. 

  • Prosperita a příjemný život jsou dobré, ale také nebezpečné, přináší to určitá rizika. 
  • Lidské srdce totiž má sklon dát se svést – kým? Ďáblem a samo sebou, svými hříšnými sklony.
  • V okamžitě, kdy si „spokojeně žijeme“ svoje životy ve vztahu s Bohem, stáváme se pro Zlého opravdovým problémem. Tohle opravdu nesnese.
  • Ježíš taky „jen tak spokojeně žil“, chodil, „konal dobro“, uzdravoval, pomáhal, měl pokoj s Bohem. A právě tohle lidi a ďábla tak nesnesitelně iritovalo, že ho zlikvidovat.
  • Proč by tomu u nás, jeho učedníků mělo být jinak? Nejsme nad našeho mistra. jeho pronásledovali, i nás budou pronásledovat.
  • Často jde o svod: Bude ti nabídnuto něco jiného, co bys měl vyměnit za to, co zrovna žiješ. Ježíši na poušti byly nabídnuty tři věci,  jeho případě šlo o téměř neomezenou nabídku.
  • Nám je také nabízeno leccos na první pohled lákavého. Zlý zkouší, co by nám mohl nabídnout jako výměnu za náš dosavadní způsob života. 
  • Nabídka se liší podle toho, jací jsme, jaký máme naturel a touhy. Ale rozhodně to jsou vždycky nabídky lákavé.
  • Vždycky jde samozřejmě  o lež – za výměnu NIKDY A NIC nestojí. Ale lákavě nabídky vypadají nebo se snaží vypadat.
  • Nabízená výměna spočívá vždycky v tom jednom- ve výměně boha. O odvrácení se od jednoho a příklon k druhému.
  • Služba a klanění se – to je, oč tu běží. Vždycky někomu sloužíme a klaníme se. Modlou se může stát leccos, třeba zážitky, wellness, dovolená, požitky, sex, rozkoše života), naše duše, ego (moc, kariéra, důležitost, význam), ale i opravdové externí modly – třeba Jezulátko nebo Panna Marie (aspoň v našich podmínkách). 
  • Ještě ke slovu odvrátili – cílem je, aby Židé/křesťané přestali věnovat pozornost Bohu a Jeho cestě. Přestali Boha řešit, začali Jej ignorovat. Dokonce stačí, když Boha odsunou na druhou kolej, přestanou mu věnovat prioritní pozornost
  • Království, kam chceme patřit, si volíme sami. Přesněji – rodíme se do království temnoty, kde vládně král „Kazimír“. Ale Kristus nám vybojoval právo, pokud chceme, království změnit.

17 Nebo proti vám vzplane Hospodinův hněv, uzavře nebesa, nebude déšť, země nevydá svou úrodu a z té dobré země, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynete.

  • Vaše jednání bude mít důsledky. Závažné důsledky. Hospodin je v těchto věcech značně „vznětlivý“. Opravdu Jej zlobí, když se Jeho záležitosti neberou vážně, když se ignorují Jeho rady a Jeho pohled na věc
  • Bůh nás ani nemusí nějak obzvlášť trestat, stačí, když nás „nechá“. Nechá nás jít naším směrem, nechá nás samým sobě, nechá nás dělat si svoje. To samo o sobě dříve nebo později skončí pro nás katastrofou.
  • Nejhorší, co může člověka v životě potkat, je když jej Bůh nechá samému sobě. Přestane k němu mluvit, přestane na něho působit, přestane ovlivňovat okolností kolem něj. Dá od něho ruce pryč. 
  • Není jednoduché Boha „přimět“, aby nás opustil – On je ve snaze o naši záchranu velmi vytrvalý. Ale přesto existuje hranice, kterou když překročíme, Bůh od nás ruce pryč opravdu dá. Dá nám tu svobodu, po které voláme. Nechá nás dělat, co chceme. A to je náš konec
  • To jsme ale odbočili – zde je napsáno něco jiného: Hospodin se rozzlobí aktivně proti nám zasáhne. Sáhne nám na naši prosperitu. Stačí, aby pouze „sáhnul“ do počasí a způsobil tím neúrodu. Taková maličkost, taková „drobnost“ a jsme vyřízení
  • Počasí je pěkným příkladem jednoduché elementární věci, kterou naprosto nemáme v rukách.
  • S tím kontrastuje naše bezbřehé sebevědomí: myslíme si, co všechno zvládáme a dokážeme (jako lidstvo i jako jednotlivci) – ale stačí trocha mrazu, moc nebo málo deště a jsme vyřízení. S „veškerou moudrostí jsme v koncích“ (Ž 107).
  • Přitom spoléhat na to, že počasí se bude „chovat slušně“, nemá žádný racionální základ – proč by mělo? Dostal lidstvo někdy nějaké „potvrzení, že počasí bude příznivé? Nikdy nic takového neslíbil, negarantoval.
  • Jediné garance v tomto směru jsou v Bibli – a ty jsou směrem k Izraeli a jsou podmíněné jejich spoluprací.
  • A Bůh v Bibli opakovaně a jasně deklaruje, že počasí má pod kontrolou. On je tím, kdo o počasí rozhoduje.
  • Proč by vlastně měl Bůh garantovat počasí podle našich představ?
  • Proč by měl akvarista utrácet za přisvěcování a topení v akváriu, když rybičky na něho totálně kašlou nebo ho přímo nenávidí? Proč by měl „muž u pumpy“ nepřetržitě pumpovat vzduch potápěčům, kteří tam dole na něho nadávají, ignorují ho a navzájem si podřezávají krky?
  • Můžeme se domnívat, že On je povinen se o nás starat. Ale to je ďábelská lež, falešná „levičácká“ představa: že mezi základní „lidská práva“ patří právo na stabilní počasí, na byt s teplou vodou a na splachovací WC, na pravidelný sex a na dovolenou u moře. A když se mi toho něčeho nedostává, někdo za to může – někdo jiný, než já, nejspíše Bůh.
  • Bůh nám není povinován ničím.

Jde o ignorování objektivní reality:
Bojovník Talibanu vlezl v obsazeném Kábulu v ZOO do lví klece, protož pod vlivem své ideologie věřil, že je nezranitelný. Lev ho roztrhal.
Ashli Babbittová při útoku na Kapitol vykročila proti ozbrojenému policistovi a ignorovala jeho varování. Byla zastřelena.

Realita se mi nelíbí, proto ji budu ignorovat.  



Podobně "nespravedlivá" je gravitace: gravitační konstanta je nastavena příliš vysoko a pádem z velké výšky se zabiju. Můžu s tím nesouhlasit, můžu proti tomu demonstrovat či bojovat. Respektovat to ale musím a na mrakodrapu nepřelézat zábradlí. Mohu z toho být celý život nešťastný a ukřivděný, mohu se dokonce kvůli tomu bouřit proti Bohu, že neudělal gravitaci slabší. Moc racionality v tom ale není. Moudřejší je realitu respektovat
  • S počasím je to stejné. Mohu ignorovat realitu a tvářit se, že poroučím větru dešti. Faktem ale je, že o počasí nerozhoduji a že jsem ohledně počasí na Bohu zcela závislý.
  • A zde mám navíc informaci, že Bůh při při neposlušnosti či ignoraci lidí používá počasí jako nástroj trestu.

18 Vložte tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi vašima očima. 

  • Udělejte maximum pro to, aby se vám tyhle věci nevykouřily z hlavy.
  • Žádná pomůcka není dost názorná, žádné úsilí v tomto směru není dost velké. 
  • Vložit si slova do srdce a do duše znamená nejen zapamatovat, ale „zvnitřnit“ si je.  Tak se s nimi obeznámit  tak se s nimi ztotožnit, že se stanou naší součástí. Prosákneme jimi.
  • Tomuto zvnitřnění je možno libovolně napomáhat – všechno se hodí. Magnetka na ledničku, papírek pod hodinky, tapeta na mobil či tablet. Hlavně, ať na to nezapomeneš a bereš to opravdu vážně.
  • Má to logiku: když pracuješ jako elektrikář s vysokým napětím – děláš vše pro to, abys neudělal chybu. Víš, že by mohla být osudová pro tebe i pro okolí. Periodicky se školíš, vzděláváš, chodíš na všechny kurzy a školení. Všude máš lístečky s poznámkami. Nechceš skončit spálený proudem. To je normální, to je racionální.
  • A co méně rozumné je starat se o to, co si myslí Bůh, připomínat si to a snažit se podle toho zařídit? Co může být racionálnějšího? Co si myslí o mě, o světě, o tom, jak máme žít?

19-20 Učte je své syny – mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš. Napište je na veřeje svého domu a na své brány, 

  • Veřeje a brány ukazují na podobný princip, jako jsme uvedli v minulém verši: udělej cokoliv, abys na tyhle věci nezapomněl. Měj je na očích NEUSTÁLE!
  • Jako:
    • Evakuační plán za požáru
    • Doporučené postupy během noční služby,
    • Příručku vojáka za války
    • Mapu při cestě bažinami nebo minovým polem
  • Nejde totiž jen o tebe samého. Hraje se i o tvoje děti, přece chceš, aby se dobře měly i ony. Aby z vlastní ignorace neskončily s pádem z výšky, nemocí z ozáření nebo popálené proudem. Tak je jako rozumný rodič je učíš respektu z výšek (a navazovat se na lano na skalách), přecházet silnici po přechodu, zacházet s horkou vodou, nesahat na dráty ani na zem spadlé.
  • Svět je zatraceně nebezpečné místo a tak ve snaze udělat pro ně to nejlepší, budeš k jejich výchově a poučování využívat všech možných příležitostí. Budeš jejich výchovu a poučování přirozeně začleňovat do každodenního života, od rána i do večera, při práci i odpočinku. Nenecháš to pouze na škole.
  • Jen bláznivý rodič by dítě na vyhlídce neokřikl, kdyby lezlo na zábradlí, kdyby strkalo hřebík do zásuvky, nepoučil by je, jak přecházet křižovatku.
  • Stejně bláznivé je neříct svým dětem, jak je postavena naše smlouva s Bohem. Jak strašně důležité se jí držet, co je doporučeno a co zakázáno. Co je prospěšné a co zničující. Co je její podstatou.

21 aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů v zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá, tak jako (dny nebes) nad zemí. 

  • Ta smlouva s Bohem není neřešitelná, není nesplnitelná.
  • Jsou v ní uvedeny důsledky našeho jednání, malusy i bonusy, penalizace i odměny. Při extrémním nedodržování vyhynutí, při dodržování dlouhý život v dobré zemi.
  • Opět je připomenuto, že vše souvisí se starými smlouvami našich předků, spíše než s námi.
  • Smlouva dopadne dobře i bez nás, ale je to naše chování, které určuje, naši budoucnost.
  • My stojíme hlavně ve smlouvě Ježíšově. Je starobylá, ale my jsme se do ní vírou a křtem také přihlásili.
  • Vztahují se na nás tudíž její kladná i záporná ustanovení.
  • Náš život je nyní tvořen „mixem“ starých vlivů a našeho chování. Tak funguje život, v takovém prostředí se pohybujeme a dýcháme.
  • Nemůžeme spoléhat pouze na smlouvy samé, ale ani pouze na své „chování“.
  • Dny nebes na zemí není zcela jasné. Něco jako dobré dny? Bůh se trvale usídlí na zemi a bude na ni působit?

22 Jestliže budete bedlivě zachovávat každý tento příkaz, který vám přikazuji, budete-li jej plnit, milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a přilnete k němu, 

  • Stálé opakování toho, co je důležité:
    • bedlivě zachovávat každý příkaz
    • plnit jej
    • milovat Hospodina
    • chodit po všech jeho cestách
    • lnout k němu
  • Vše musí vycházet z osobního intimního hlubokého vztahu s Hospodinem
  • Následují sliby, které z tohoto vztahu budou vycházet. Vy uděláte svoji část, já svoji, slibuje Bůh.
  • Slibů je mnoho
  • Znovu si připomeňme, že Hospodin o vztah s lidmi stojí a že si ho váží. Že jej bere nesmírně vážně. Bůh je vztahová bytost. Chce navazovat vztahy, opravdové hluboké  vztahy. Nestojí o formální vztahy či přetvářku, nestojí o formální dodržování příkazů.
  • Pokud se takovým opravdovým vztahem setká, projevuje se jako nesmírně oddaný, citový, nadšený partner. S nadšením plní svůj díl partnerské či manželské smlouvy. Stará se pak skoro o všechno
  • Bůh je pak jako manžel, který najde opravdu oddanou milující věrnou ženu – pro takového muže je pak radostí a samozřejmostí se o se o ni oddaně a s láskou starat a chránit ji.5

23 Hospodin před vámi vyžene všechny tyto národy a obsadíte národy větší a mocnější,

  • Co tedy slibuje Hospodin, bude-li vztah Izraele k Němu ryzí a věrný?
  • Podporu v našem životě na zemi: On chápe, v jakých podmínkách na zemi žijeme, co je pro nás důležité. Že nežijeme ve vzduchoprázdnu – na zemi se protínají siločáry mnoha mocenských zájmů, individuálních svobodných vůlí. Lidí mnoha skupin a také duchovních bytostí včetně ďábla. 
  • Bůh neváhá do tohoto propletence ve prospěch „svých6“ masivně intervenovat.
  • Síla a hrozivost soupeřů nebo překážek pak již nehraje roli. Tváří tvář Boží moci jsou všichni nepřátelé a překážky nevýznamní.

24 Každé místo, na které šlápne vaše noha, bude patřit vám; od pustiny až k Libanonu, od Řeky, řeky Eufratu, až k Západnímu moři bude vaše území. 

  •  h.: chodidlo vaší nohy
  • h. dosl.: „moře za“, tj. moře, které je za tím, kdo je otočen na východ (běžný způsob orientace v té době) – Středozemní moře] 
  • Za prvé: Především vám zajistím rozsáhlé území pro život.
  • Zaberete si ji hladce – stačí, abyste do nějaké oblasti vstoupili, a ona se vám sama poddá, otevře.
  • Vaše aktivita je nutná (vykročit a vstoupit), ale není příliš velká a je jen přiměřeně obtížná.
  • Stačí vypravit se, vyrazit, udělat první krok – a nenásleduje pak mnohaletá zákopová válka. Nikoliv – „řeka se sama rozestoupí.“ Nepřátelé neobstojí, budou bez síly.
  • Zde mluvíme o poměrně velkém území (je to ale relativní, jak uvidíme dále)
  • Jde o přesně geograficky definovanou oblast: tohle vám bude patřit a tohle už ne.
  • Ohledně velikosti a lokalizace zaslíbené země vyvstává řada zajímavých otázek:
    • Proč Bůh nepřidělil svému lidu něco většího? Zřejmě by nezvládli se o území starat, obhospodařovat je a chránit? A proč tedy Bůh nenaplánoval rozmnožení svého lidu do miliardového národa7? Zřejmě má Izrael vždy zůstat menšinou, ostrůvkem v tomto světě (podobně jako opravdoví křesťané vždy budou pouze solí a ne těstem). Bůh vždy pracuje metodou „část pro celek“.
    • Proč nedostali přidělen opuštěný a tedy bezpečný ostrov, ale zemi v nejexponovanější politické oblasti? Zřejmě, aby zůstali ohledně své ochrany závislí na Hospodinu. A aby zůstali v centru světového dění (alespoň tak, jak chápeme mapu světa na Západě).
    • Proč jim Bůh nepřidělil „Tahiti“ (ve smyslu oblasti, kde je stále teplo a není třeba se příliš starat o obživu, oblečení a bydlení)? Přiměřená starost o živobytí je zřejmě pro lidi „zdravá“ a vede rovněž do zdravé závislosti na Stvořiteli. (O závislosti na dešti jsme již mluvili).
  • Jde o pouhých několik málo procent (spíše promile) zemského povrchu. Čím se zaslíbená země vyznačuje?
    • Je tam poměrně teplo, ale ještě snesitelně, je tam dost zeleně – není to Grónsko ani Sahara. Není tam krutá zima – není třeba stavět velké domy a dělat velké zásoby na zimu.
    • Jde o poměrně úrodnou oblast, slušně zavlažovanou.
    • Poměrně pestrou a pěknou – jsou tam hory i nížiny, přístup k moři. Ale asi by se našly i „hezčí“ kouty světa. ČR taky není „k zahození“, srovnám-li ji s těmi několika zeměmi, které jsem navštívil.
  • Proč nemohlo být zaslíbenou zemí třeba Česko? Z Egypta trochu daleko a moc oblečení na zimu? Spíše v době, kdy na Východě již kvetly velké civilizace, zde byl ještě prales v něm „pár pobíhajících divochů“.

.  

25 Nikdo se proti vám nepostaví. Hospodin, váš Bůh, dá strach a bázeň z vás na povrch celé země, na kterou šlápnete, tak jak vám řekl. 

  • Znovu opakuji, že ten zábor bude hladký. Já sám budu paralyzovat morálku původních obyvatel, takže nebudou schopni žádného smysluplného odporu.
  • Z vaší strany stačí jen vyjít. Ale je třeba vyjít. Když zůstanete sedět, když si netroufnete vyrazit, nebude nic. 
  • A ono vyjití odvahu vyžaduje – nepřítel ví, že proti vám nemá žádnou šanci na úspěch, proto se vám ve vyjití snaží za každou cenu zabránit.
  • Jedinou zbraní, která mu zůstává je klam: nahnat vám strach, abyste nevyrazili – to je jeho jediná šance.
  • Četl jsem svědectví z moderních válek Izraele proti jeho nepřátelům – nepříteli chybí vůle k odporu, vojáci jsou paralyzovaní. Okolnosti zvláštním způsobem hrají ve tvůj prospěch.
  • Neznamená to, že ztráty na „naší“ straně budou nulové, ale budou nízké, neporovnatelně nižší, než u nepřítele.
  • Poučení pro nás NZ křesťany je jasné: Když nás Hospodin někam posílá, když nám dává úkol, posílá nás pro Něj zabrat (duchovní)8 území, existuje jediná síla, která nám může zabránit v úspěchu – náš strach.
  • U Ježíše toto vše bylo markantní: Ďáblu se nikterak nepodařilo strachem jej zastavit či omezit Jeho službu. Ježíš svou „agendu“ prosadil stoprocentně. Což ale neznamená, že by to bylo pro něho snadné a beze „ztrát“.

26 Pohleď, kladu dnes před vás požehnání a kletbu

  • Kladu před vás: Co klade? Informace. Informace potřebné k rozhodnutí. Předkládá je před tebe a čeká, jak se rozhodneš. 
  • Rozhodnutí se nemůžeš vyhnout – Bůh křižovatku před tebe položil a ty se jí nemůžeš vyhnout. Nelze ji obejít ani ignorovat.
  • Jak ta křižovatka vypadá? Co je napsáno na směrnících? Jaká je tvá volba?
  • Volíš si svůj osud – Bůh bude na tvé straně nebo proti tobě.
  • Takhle popsáno je přece rozhodnutí předem jasné – řekneš si. Jen blázen by si volil špatný život se špatným vyústěním. Když stojíš u rozcestníku: „Vlevo nešťastný život, vpravo šťastný“ proč bys volil ten špatný? 
  • První, kdo u tohoto rozcestníku stál, byli Adam s Evou. Pak postupně každý obyvatel planety. Proč už první lidé zvolili zlo, osudy psanců, osudy manželů, jimž se navzájem budou vraždit děti? A proč lidé stále znovu a znovu opakují jejich chybu?
  • Z více důvodů:
    • Nechávají se obelhat. Uvěřili lži. Uvěřili tomu, kdo nápisy na rozcestníku zpochybňuje, ne tomu, kdo je tam umístil.9
    • Zlo v lidech se nerado smiřuje s omezeními.
    • Realita našeho pohledu informacím na ceduli na první pohled neodpovídá – jablko vypadá lákavě, cesta označená směrovkou „Požehnání“ vypadá neatraktivně10.
Volba Adama a Evy (potažmo každého člověka) je volbou dítěte, které před školou zve do svého auta neznámý pán. Dítě zvažuje, jestli má věřit varování rodičů nebo se nechat zlákat lákavostí lízátka. Jeho volba brutálně předurčí jeho další osud.

Nebo je podobná volbě dítěte, jemuž spolužáci nabízejí drogu - také v tomto případě bude důsledek jeho rozhodnutí nesmírně důležitý a určující.

27 – 28 Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které vám dnes přikazuji, a kletbu, jestliže nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, a odvrátíte se od té cesty, kterou vám dnes přikazuji, a půjdete za jinými bohy, které jste neznali.

  • Tou křižovatkou je poslušnost – ANO vs. NE.
  • Momentálně jste na ANO, ale slovo odvrátit ukazuje na možnost svou volbu změnit nebo odvolat.
  • Dost jednoduché a přehledné. Proč je tak těžké zvolit cestu poslušnosti? Proč poté, co se po ní vydáme, jsme ochotni ji opustit?
    • Jsou ta přikázání tak těžká?
    • Jsou nesplnitelná? Vysilující?
    • Stávají se časem nudnými?
    • Jsou krutá nebo nesmyslná?
    • Žijí ti, kdo je neposlouchají, lépe?
  • Nic z toho určitě neplatí. Lehká nejsou, ale příliš těžká také ne. Mají hlavu a patu a odpovídají našim potřebám i možnostem. Je jasné, že jejich dodržování je výhodné.
  • Příčinou je zlo v nás: Když slyšíme poslušnost, něco v nás se začne bouřit.
  • Cesta NE je specifikována podrobněji:
    • za prvé: neposlušnost Hospodinových příkazů;
    • za druhé: odvrácení se od přikázané cesty;
    • odchod za jinými novými bohy.
  • Jde i o jednotlivosti (naše smýšlení se projevuje konkrétními skutky), ale hlavním problémem je „výměna“ Boha.
  • Špatné důsledky, které cesta NE přinese, jsou kletbou. Domnívám se, že ne nutně to musí probíhat tak, že Hospodin na nás po odpadnutí začne „chrlit kletby“: Ať je od teď nemocný a chudý a brzy zemře.
  • Jsou jen dvě oblasti a náš odchod z oblasti požehnání automaticky znamená pád do oblasti prokletí. Z dobra do zla. Z království krále Miroslava do Kazimírova. A tam už to tak špatně zkrátka chodí.
  • Opustit bezpečný Jeep a jít si sáhnout na lva, nedopadne dobře a majitel Jeepu vám ani nemusí nic zlého přát. Se saháním na dráty elektrického vedení je to podobné. Tak to prostě chodí, tak to je. Kouření způsobuje rakovinu – opuštění Hospodina způsobuje trápení a smrt.

29-30 I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou jdeš obsadit, že budeš dávat požehnání na hoře Gerizímu a kletbu na hoře Ébalu. Jsou přece za Jordánem, směrem na západ slunce, v zemi Kenaanců sídlících v Arabě, naproti Gilgálu, a blízko dubů v Móre. 

  • [poblíž Šekemu, dnešního Nablusu];
  • Nacházíme se už v zaslíbené zemi. Jsou určena dvě místa, ze kterých se budou veřejně vyhlašovat prohlášení. Zcela protikladná prohlášení.
  • Celá akce proběhla za Jozueho, jak uvidíme dále. Akce měla velký symbolický význam – šlo o jakýsi průchod branou do zaslíbené země, přičemž ze dvou stran zaznívaly možnosti volby a jejich důsledky. Které pak lid kolektivně odsouhlasil.
  • Podle tradice byla hora Gerizim svěží a úrodná, zatímco hora Ebal byla skalnatá a neúrodná, což jasně zobrazovalo důsledky našich rozhodnutí..11
  • Celý Izrael podle Mojžíšova pokynu pod vedením Jozua „včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté“ (Joz 8,35) opustil Gilgál a šli územím svých nepřátel do šekemského údolí, které se nacházelo téměř ve středu země. Ačkoli byli obklopeni dosud neporaženými nepřáteli, Hebrejové nebyli nikým rušeni, protože „na okolní města padl děs Boží“ (Gn 35,5).
  • Šlo o historicky významné místo: Zde rozbil své stany Abraham i Jákob, který tu koupil pole, na němž Izraelci pochovali Josefovo tělo (viz Joz 24,32). Tady se také nacházela Jákobova studna.
  • Geograficky jde o „půvabné údolí se zelenými poli osázenými olivovými háji, zavlažované potoky vyvěrajícími z živých pramenů a poseté polními květy, které se svůdně táhne mezi pustými pahorky. Hory Ébal a Gerizím, ležící na protějších stranách údolí, se jedna druhé téměř dotýkají a jejich úpatí vytvářejí jakoby přírodní kazatelnu. Každé slovo pronesené na jedné z nich je zřetelně slyšet na druhé. O tom bych podle obrázku pochyboval. Ve skutečnosti zřejmě ten, kdo mluvil, stál v údolí a mluvil nahoru směrem k lidem shromážděným na úbočích obou hor.12
  • Obrázek z: https://stephenmillerbooks.com/news-from-the-mountains/
  • Obě hory jsou pozvolné, mají kolem 900 m výšky, Ébal je o trochu vyšší.
  • Na hoře Ébal byl postaven památník z obrovských kamenů. Na těchto kamenech, které byly předem speciálně upraveny, byl napsán zákon, a to nejen deset přikázání vyhlášených z hory Sínaj a vyrytých do kamenných desek, ale i  rozsáhlejší verze. Vedle tohoto památníku byl vybudován oltář z neotesaného kamene, na němž se přinášely oběti Hospodinu13.

Jak tedy celá akce proběhla?

  • (5M 27 a 28, Joz 8) Šest izraelských kmenů se postavilo na horu Gerizím (stáli v údolí směrem k hoře, ne na jejím vrcholku), šest na horu Ébal. Kněží s truhlou smlouvy zaujali postavení v údolí mezi oběma pahorky, levité kolem nich. Jozue četl požehnání, která vyplývají z poslušnosti Božího zákona. Všechna pokolení stojící na hoře Gerizím odpověděla:  „Amen.“  Potom předčítal zlořečení a kmeny nacházející se na hoře Ébal vyjádřily svůj souhlas stejným způsobem. Potom se četl Boží zákon.

31 – 32 Až projdete Jordánem, abyste vešli a obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh, obsadíte ji a usídlíte se v ní, zachovávejte a plňte všechna ustanovení a nařízení, která před vás dnes kladu.

  • Až vyrazíte a uděláte, co po vás Hospodin chce, vstoupíte do svého příběhu a naplníte to, co je pro vás připraveno. Vstoupíte tam, kde jste měli být a uděláte, co jste měli udělat.
  • Znovu vás varuji, že tehdy nastane kritické období pro vaši víru a poslušnost – bude vám dobře a budete v ohrožení, že na mě zapomenete.

.

.

  1. Jsou-li rodiče dobří. Pokud nejsou, svou rodinu odmítnou: např. Radek Banga ve své knize (Ne)pošli to dál vyhodnotil prostředí své rodiny jako toxické a odmítl je. ↩︎
  2. Kdyby Bůh hříchy okamžitě trestal na hrdle, za dvacet minut by na planetě zůstaly jen děti ↩︎
  3. Bohužel v dnešní době zprofanovaný termí (2024), sem by se docela hodil. ↩︎
  4. Jedna sestra měla ve zvyku „prošustrovat“ důchod během dvou dnů a pak žila „ve víře“, tedy v očekávání, že se o ni ostatní postarají. To jistě není žádoucí model. ↩︎
  5. Obraz milujících se manželů je jeden z nejlepších pro vyjádření vztahu Boha a lidí. Milovaný manžel svou ženu chrání a pečuje o ni. Nezáleží mu příliš na tom, jestli všechno dělá dokonale. ↩︎
  6. své nevěsty, svých smluvních partnerů, svých životních partnerů, svých poddaných ↩︎
  7. Kdyby mu zajistil „inkubátor“ po způsobu Egypta, jistě by nebyl problém, aby z Izraelců povstal miliardový národ ↩︎
  8. Např. lidské duše. ↩︎
  9. Mimochodem: nikdy mě nenapadlo, že Adam s Evou mohli své rozhodnutí ohledně jablka odložit – To, co mi tady, ďáble, povídáš, je zajímavé, ale než se rozhodnu, ještě to raději proberu s Bohem. Pak Bohu vše „vysypat“: Představ si, Otče, co mi před chvíli povídal had. Co si o tom myslíš, je to dobrý nápad? Jak to vlastně s tím jablkem je?  ↩︎
  10. Srv. široká a úzká cesta ↩︎
  11. Mají tyto hory svůj „genius loci“ dodneška? ↩︎
  12. https://www.bibletv.cz/pribehy-z-bible/ebal-a-gerazim ↩︎
  13. Podle některých byl Jozuův oltář v r. 1987 archeology nalezen. ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení