1 V třicátém šestém roce Ásova kralování vytáhl izraelský král Baeša proti Judsku. Postavil Rámu, aby nedovolil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet.
- [rozpor časování oproti 26 rokům dle 1Kr 15,33 a 16,8 lze vysvětlit buď písařskou chybou (záměna 26 a 36), anebo jiným způsobem počítání]
- Žádné dobré období netrvá věčně. Ani to, že děláme všechno dobře, není zárukou, že nás ten Zlý nechá na pokoji.
- Ása byl postaven pod tlak, nepřítel ho chtěl sevřít. Král musel reagovat.
2 Ása vynesl stříbro a zlato z pokladnic Hospodinova domu i královského paláce a poslal has aramejskému králi Ben-hadadovi, sídlícímu v Damašku, se slovy:
- Uzavírání koalic je obvyklým způsobem vládnutí. Menší království vždy budou muset uzavírat vazalské smlouvy podle momentální situace.
- Jak uvidíme dále, problémem bylo, že Ása toto řešení (hledat ochranu, resp. zaplatit si ji) zřejmě zvolil jako prvotní, bez toho, aby se zeptal na Boží vůli.
3 Mezi mnou a tebou, mezi mým otcem a tvým otcem it smlouva. Hle, posílám ti stříbro a zlato. Jdi . zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mě odtáhne.
- Snažil se „přetáhnout“ mocného aramejského spojence na svou stranu.
4 Ben-hadad uposlechl krále Ásu, poslal velitele vojsk, které měl, proti izraelským městům. Pobili Ijón, Dan, Ábel-majim a všechna města pro sklady z Neftalího. 5 I stalo se, když has Baeša uslyšel, že přestal stavět Rámu a ukončil svou práci.
- známý též jako: Ábel-bét-maaka;
- Ásův plán zafungoval a Aramejci zaútočili na izraelské území. To přinutilo Baešu zanechat svých expanzivních plánů a soustředit se na obranu země. Tím polevil tlak na Judu.
6 Král Ása pak vzal všechny Judejce a odnesli kameny z Rámy i dřevo, ze kterých Baeša stavěl, a postavil z toho Gebu a Mispu.
- Juda nejen rozebral pevnost Rámu, kterou Izraelci opustili, ale stavební materiál využil k vlastnímu rozvoji.
7 V té době přišel k judskému králi Ásovi vidoucí Chananí a řekl mu: Protože jsi spoléhal na aramejského krále a nespoléhal jsi na Hospodina, svého Boha, proto vojsko aramejského krále (uniklo ze tvé ruky.)
- dle ČSP jsou v 2Pa uvedena [další spojenectví s cizinci odsouzená jako nespoléhání na H. (::14,10) jsou v
- Jóšafat a námořní plavba (společně s Izraelci) 2Pa 20:35 – 2Pa 20:37;
- Achazjáš a boj proti Aramejcům (společně s Izraelci) 2Pa 22:1 – 2Pa 22:9;
- Achaz a Asýrie 2Pa 28:16 – 2Pa 28:21];
- h.: ses opíral
- n~: vymklo se ti z ruky
- Doposud Ásův plán vypadal dobře; zdálo se, že zafungoval bezvadně.
- Bůh to však viděl jinak – zjevně měl v plánu Ásovi přijít na pomoc sám. Tím, že Ása o pomoc požádal někoho jiného, než Hospodina, si sice částečně ulevil, ale způsobil si zároveň vážné komplikace.
- Jak uvidíme o pár verš dále, šlo u Ásy zřejmě o jakousi „systémovou“ chybu – o tři roky později, když onemocněl, ve své nemoci předřadil lidská řešení před Boží.
- Spoléhat POUZE na svůj rozum a na lidskou pomoc se nevyplácí – Nejvyšší si lidi může použít, ale spoléhat pouze na člověka, je nerozum.
- Jak měl Ása postupovat správně? Vyhledat Boží tvář: Hospodine, máme závažný problém, prosím o zastání a radu, jak postupovat.
- Trest byl příznačný: Skoro bych řekl, že Hospodin proti Ásovi aktivně nemusel zasáhnout – stačilo dát věcem volný průběh – to, že se aramejské vojsko „vymkne z rukou“, že se nespokojí se zaslanými penězi a s územními zisky na severu, zřejmě bylo předvídatelné.
- Trest nicméně nebyl likvidační
8 Což neměli Kúšijci a Lúbíjci velké vojsko, vozy a velmi mnoho jezdců? Ale když jsi spoléhal na Hospodina, vydal je do tvé ruky.
- Ása měl s vítězstvím nad silnými nepřáteli osobní zkušenost – co ho vedlo k tomu, že v případě nynějšího ohrožení změnil přístup? Co se mu odehrávalo v hlavě? Byla nynější situace o tolik horší, než ta předchozí? Možností, proč tak jednal je nespočet – lidské srdce je nevyzpytatelné. Mohla se přes něj přelít panika, mohl mít špatné rádce, mohl začít příliš spoléhat na svůj úsudek. Mohla za tím být obyčejná pýcha – v tomto případě to zvládnu a poradím si sám.
- Jedno pravidlo si můžeme pro sebe vzít určitě (platí totiž univerzálně): – Než začnu cokoliv plánovat či dělat, je nezbytné vyhledat Boží tvář (zeptat se Nejvyššího na názor). Pořadí našeho jednání je důležité.
- Dobrým příkladem vedoucího, který toto pravidlo dokonale znal a uplatňoval, byl Mojžíš – při každém vyvstalém problému (a že jich řešil nespočítaně) vedly Mojžíšovy první kroky do Stanu setkávání ke konzultaci s Nejvyšším. Osobně to nazývám Mojžíšovým zvykem.
- Kdoví, možná by Hospodin Ásovi spojenectví s Aramejci doporučil (spíše by si ale s hrozbou Nejvyšší poradil sám) – ale situace by byla zcela jiná, neboť by šlo o Boží řešení. V tomto případě nešlo o to, že by řešení bylo nesmyslné, ale o to, že bylo provedeno bez Boha.
Uplatňovat "Mojžíšovo pravidlo" se postupně učím: Nastane-li jakýkoliv nový problém, snažím se, než začnu cokoliv řešit (než zvednu poprvé telefon), strávit chvíli s Bohem o samotě.
9 Vždyť Hospodinovy oči obzírají / procházejí celou zemi, aby posílil srdce těch, kteří jsou cele s ním. Jednal jsi v tomto bláznivě, proto ti od nynějška nastanou boje.
- Bůh přece není neinformovaný ani nezúčastněný. On přece vidí problémy, kterým čelíme a je připraven nám s nimi pomoci.
- A více, než to – Hospodin vidí, když naše srdce potřebují posílit a je připraven to udělat.
- Prorokova formulace ukazuje, že Ásovo srdce pod tlakem zesláblo – že jednal ve strachu a slabosti. Mít strach nebo zeslábnout není nic špatného nebo nepochopitelného – chybou ale je v takové chvíli nevyhledat Boha.
- Ásovo jednání je nazváno bláznivým – tedy naprosto neracionálním. Při rozumné úvaze by bylo mnohem racionálnější vyhledat Boží pomoc, než vydat se všanc Aramejským hordám.
10 Ása se rozzlobil na vidoucího a dal ho into vězení, protože se na něj kvůli tomu hněval. V oné době Ása utiskoval některé z lidí.
- h.: domu klády; srv. dům vězňů); dům dozorce; dům pout;
- n.: ublížil / ukřivdil …
- Ještě pořád nebylo nic ztraceno – stačilo si roztrhnout roucho (srdce), praštit se do hlavy a říct: Co jsem to udělal? Jaký jsem to byl blázen! Jak to, že mě to nenapadlo? Odpusť, Hospodine, smiluj se nade mnou! A „bylo by to“ – možná by nějakou dobu ještě nesl důsledky své nemoudrosti, možná by ale Hospodin eliminoval i ty. V každém případě by ale byl obnoven Ásův nezkalený vztah s Nejvyšším.
- Králova reakce ale byla zcela špatná – i když pro hříšníky příznačná: Když něco pokazím, rozzlobím se ne na sebe, ale na ty, kdo mě na mou chybu upozorní.
- Ásův vztah s Bohem byl zjevně narušen, což u člověka vždy vypůsobuje zoufalství. A v zoufalství lidé kolem sebe „kopou“, čímž ubližují sami sobě i svému okolí.
- Je dost pravděpodobné, že král zneužíval své moci k tomu, aby trestal ty, kdo upozorňovali na jeho chyby nebo jen měli jiný názor.
11 Hle, první i poslední Ásovy činy jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů.
- Informace o Ásovi v této biblické knize nejsou vyčerpávající. Existují i další biblické i mimobiblické zdroje,
12 V třicátém devátém roce svého kralování Ása onemocněl na nohy a jeho nemoc byla úporná. Ale ani ve své nemoci nehledal Hospodina, nýbrž lékaře.
- další př. nemoci jako trestu za hřích: 2Pa 21:16 – 2Pa 21:20; 2Pa 26:16 – 2Pa 26:23; Nu 12:10; 2Kr 5:27; Sk 12:23; Sk 13:11
- n.: těžká h.: až k výši (asi ve smyslu: přespříliš / obzvláště – srv. stejnou vazbu;
- Zda králova nemoc byla nebo nebyla Božím trestem, není ani důležité. Po třech letech zkrátka přišla. Ása kraloval dlouho, „stěžovat si nemohl“.
- Tento verš má univerzální platnost a zásadní důležitost – V nemoci je třeba NEJPRVE vyhledat Hospodina a až potom lékaře. Vyhledat lékaře hříchem není, předřadit ale lékařské vyšetření hledání Boha, hříchem je.
- Neznamená to, že při akutní infarktu myokardu nebo autohavárii musím před záchrankou nejprve zavolat starší církve – jde o nastavení srdce. Je důležité, aby v sebevětší nouzi naše myšlenky směřovaly nejprve k Bohu.
- Z toho, že ve své nemoci si Ása „nepřehodil“ priority (ale pokračoval v kurzu: Nejprve lidské řešení a až následně Hospodin) se zdá, si král své věci s Bohem do pořádku nedal – nečinil pokání, neomluvil se Chanánímu, apod.
- Někdy Nejvyšší musí při své výchově „přitvrdit“ např. tím, že sáhne na naše zdraví.
13 Pak Ása ulehl se svými otci. Zemřel v čtyřicátém prvním roce svého kralování. 14 Pohřbili ho v jeho hrobě, který si vykopal v Městě Davidově. Položili ho na lože, které bylo naplněno balzámy a různými druhy připravených mastí. Zapálili pro něj převeliký oheň.
- Pohřeb měl státní se všemi poctami.
- Může to o něčem vypovídat (např. o jeho oblíbenosti), ale nemusí.
- Jaký byl jeho život? Přinejmenším rozkolísaný, ale zdá se jeho vztah s Bohem (což je pro člověka to nejdůležitější) se spíše zhoršoval, než zlepšoval.