Žalm 16

• Učit se žalmy nazpaměť je obohacující. Když se člověk něco učí nazpaměť, přemýšlí o tom do největší hloubky, jak to jde.
• Naučené verše se pak „hodí“ – Duch Svatý je člověku může „ad hoc“ připomínat.
• Skvělou pomůckou jsou zhudebněné žalmy (např. skupiny Oboroh).

1 Davidův (pamětní zápis.) Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště.

• H. miktám je nejistého významu; překlad „pamětní zápis“ je podle LXX a Vul. Vyskytuje se celkem 6× v nadpiscích Žalmů (dále: 56-60), jejichž společným jmenovatelem je, že je David psal vždy ve veliké tísni. Může ovšem jít i o hudební termín.
• Čí je žalm, je jasné. Co znamená podnadpis nebo poznámka „pamětní zápis“, jasné není.
• Nicméně žalmy, které mají tento podnadpis, psal David ve velké tísni:
  • Ž56: když ho v Gatu lapili Pelištejci. Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk;
  • Ž57: Davidův pamětní zápis, když utekl před Saulem do jeskyně.
  • Ž58: „Nevyhlazuj!“
  • Ž59: Davidův pamětní zápis, když Saul poslal střežit dům, aby jej usmrtili.
  • Ž60: Davidův pamětní zápis — k poučení. … Když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby.
• Tyto kritické chvíle zažíval předtím, než se stal králem ale i potom. Je zřejmé, že v tomto světe neexistuje postavení, kde bychom mohli být bez starostí. Na tomto světě nikdy nejsme skutečně „za vodou“.
• Moci si koupit ostrov, mít „preperský“ podzemní bunkr, být miliardářem – nic z toho není pojistkou bezstarostného života.
• Boháč, kterému se urodilo, si myslel, že za vodou je – a Bůh to vnímal jako maximální aroganci a ještě téže noci jej nechal zemřít.
• Možná si David myslel, že až bude králem, bude už všechno v klidu. Všechno zařídí podle sebe. Stresy ale neustaly, spíše naopak – možná vzpomínal na své „ovčácké“ roky, kdy jedinou jeho starostí bylo stádo ovcí.
• David hledá ochranu, útočiště – je tedy v „zatraceném“ nebezpečí. Jde mu o krk. Řeší kritické věci.
• Přestože zřejmě psán v obtížné situaci, je žalm celý pozitivní
• Poučení: Postavení nám neumožní život bez starostí. Opravdu „za vodou“ budeme až u Pána.
• Ani starosti nám nemohou zabránit, abychom na tom byli duchovně dobře.

2 Řekni Hospodinu: (Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.)

• TM: Řeklas (?+má duše);
• n. (s LXX a Vul emendováno ’ámart na ’ámartí): Říkám
• n.: Ty jsi můj Pán! Nemám dobro mimo tebe.
• David mluví ke své duši. Jak se to dělá? Samomluvou. Mluvit sám k sobě, uklidňovat se, připomínat si Boží přítomnost není špatně, není to bláznovstvím.
• Připomenout sám sobě, že Bůh je veškerým mým dobrem, je užitečné. Musí to ale být pravda.
• A pro křesťany to pravdou je. Velmi dobře si uvědomujeme, že mimo Boha žádné opravdové dobro neexistuje. Nic proti radostem tohoto života, ale každá radost tohoto světa pomíjí. Jediné, co skutečně má smysl a co je skutečně trvanlivé, je vztah k Bohu. To je zkušenost každého věřícího.

3 Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení.

• O kom David hovoří? O věřících. O těch „obyčejných“ věřících ze sborů po celé zemi. Jak je to možné? Jak takové lidi může nazývat vznešenými a kochat se jimi? Vždyť jejich obyčejnost a nedokonalost je do očí bijící! (A za Davidových časů tomu nebylo jinak).
• Svatý neznamená „ten dokonalý se svatozáří“, ale oddělený a očištěný pro Boha. Není tomu tak, že v církvi jsou ti dobří a venku, ve světě ti špatní. Dělící linie vede jinudy. Venku jsou ti, kdo nepoznali Ježíše a nesvěřili mu své životy; uvnitř ti, kdo to učinili. A o těch je možno směle říci, že jsou vznešení a hodní velkého zalíbení. Ne pro jejich kvality, ale pro kvality toho, kdo je povolal.

Lidé jsou jako hrníčky - každý jiný, některý zdobený, některý obyčejný, některý otlučený, některý ne. Jeden slouží k pití kávy, jiný k nabírání splašků.

V okamžiku, kdy si Bůh některý hrníček vybere pro sebe - oddělí ho, pečlivě omyje a začne používat pro své účely - se ten obyčejný hrnek stává svatým. Ne kvůli svým kvalitám, ale pro vznešenost toho, kdo si ho používá

• Takže Davidovo oslovení není přehnané. V církvi se schází ta nejpodivnější a přitom nejobyčejnější směs lidí – přesto jsou vznešení a hodni veškerého nadšení.
• I ten nejobyčejnější, nejpotlučenější „hrnek“ může v Božích rukou dělat vznešené věci.

4 Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty.

• Bůh lidi ani nemusí trestat – opustit Jej je „masochismus“, člověk s ubližuje sám. Mimo Boha nic dobrého nelze nalézt.
• Opustit Boha a jít za svou „agendou“ nemůže dopadnou dobře: Adamovi s Evou možná připadalo opustit ráj jako dobrý nápad, jako cesta do svobody. Ale jen do chvíle, kdy si poprvé podvrtli kotník nebo je rozbolel zub.
• Běhat za jinými bohy v tom jsme mistři. Jak to dopadá, pak vidíme ve zprávách.

5 Hospodin je (můj výtečný podíl) a můj kalich; ty sám držíš můj los.

• h.: podíl (/úděl) mého podílu;
• [metafora k tomu, co hostitel nabízí hostům – Pán dává zbožným kalich požehnání a záchrany, kdežto ničemům kalich hněvu
• n~: úděl;
• [výraz byl používán pro přidělení dědičného území Izraelcům v zaslíbené zemi; žalmista vyznává, že stejně jistě jako měli toto území, tak jistá a bezpečná, je jeho budoucnost díky Hospodinu]
• Kalich v doslovném i přeneseném smyslu slova: Něco, co na tebe připadne, co dostaneš, co ti někdo připraví. Může to být dobré víno nebo pelyněk. Přeneseně jde o osud, o okolnosti, které nám život přichystá, „namíchá“. Okolnosti, do kterých se na narodíš.
• Ježíš se chtěl vyhnout svému kalichu – tedy utrpení na kříži.
• Člověk s napětím čeká, jaké karty mu život namíchá: Bude mě v životě čekat zdraví a bohatství nebo chudoba a nemoc?
• David zde říká: Ať mě v životě potká cokoliv, hlavně, že to bude podle Boží režie. Hlavně, ať se v mém životě děje vše podle Boží vůle.
• Stojíme před volbou – jsou před námi rozprostřeny volby: Žít podle svého nebo podle Boha. David volil Boží kalich a nemůže si to vynachválit.
• V našem případě je volbou Ježíš Kristus – prožít život jako křesťan, jako Kristův učedník a následovník.
• Držitelem mého losu je ten, kdo rozhoduje o mém osudu. V tomto případě samozřejmě Hospodin. David si pochvaluje, že jeho život je v Božích rukách – Bůh bude rozhodovat o tom, kdy a jak budu žít.
• Pokud zůstaneme u obrazu losu – představuji si osudí, ze kterého někdo tahá moje losy, tedy to, co mě v životě potká.
• V případě křesťanů je tím, kdo drží v rukou osudí s naší budoucností, Hospodin. A drží ho pevně – nikomu nedovolí, aby se do našeho osudu míchal.
• Jen Bůh „zaloví“ a vytáhne – pouze On ví nejlépe, co je pro mě dobré; zda prosperita nebo chudoba, zdraví nebo nemoc. Pro každého směřuje okolnosti žádoucím směrem.
• Kdybych měl tu moc, uměl bych já někomu „namixovat“ dobrý život? Sobě samému? Nebo alespoň svým dětem, které znám nejlépe a na kterých mi nejvíc záleží? Samozřejmě, že ne. Buď by se měly příliš dobře nebo příliš špatně; buď bych je rozmazlil nebo udeptal, atd. Je mnohem rozumnější delegovat tuto záležitost na Boha – ohledně sebe i ohledně svých dětí.
• Podepsat Bohu bianco šek: Tady mě máš, můj život, zdraví, rodinu, práci i majetek. Tady je má kreditka, klíče od bytu, tady je má žena a děti. Dělej s nimi, co uznáš za vhodné. Máš mou plnou důvěru.
• Svěřit vše komukoliv jinému kromě Boha by byl nezodpovědný hazard, nikdo z lidí není dostatečně spolehlivý a důvěryhodný. Bohu se ale takto „položit na oltář“ můžeme.
• Jiří Dohnal tomu říká „operace bez narkózy“ – jako důvěřujeme chirurgovi, že s našimi těly může udělat, co uzná za vhodné, podobně důvěřujeme Bohu, že může udělat cokoliv s našimi životy. Jsme ochotni se položit na Boží operační stůl a Jemu dovolit, aby s námi dělal, co je třeba.
• Tak jako si musíme úzkostlivě střežit svou autonomii a nikomu nedovolit „do sebe“ zasahovat, tak vůči Bohu je to naopak žádoucí a očistné.
• Svěřit svůj život Hospodinu, stát se křesťanem, je „strašný risk“. Nic jiného ale nemá smysl. Když to neuděláme, svůj život promarníme. Pokud semeno napadne do země a nezahyne, zůstane bez užitku.

6 (Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.)

• Tj. jako dědičný podíl mi bylo určeno příjemné a krásné místo;
• Jde o obraz losování a rozdělování pozemků. Člověk s napětím čeká, co mu osud přidělí – zda suchopár nebo krásnou krajinu v říční nivě, zda hory nebo rovinu. A pak prochází přidělenou krajinou a je nadšen její krásou.
• Jde o obraz našich životů: S napětím jsme čekali, co nám přinese naše rozhodnutí stát se křesťany. A během života pak nadšeně sledujeme, jak dobré to rozhodnutí bylo – jak bohaté a smysluplné životy nám byly díky tomu „přiděleny“.
• Nejde o to, že by naše životy byly díky tomu, že jsme se „dali na křesťanství“ pohodlné či prosperitní, naopak bývají těžké (úzká cesta). Jsou ale smysluplné.
• Litoval někdy apoštol Pavel, že se stal Kristovým následovníkem? (2 Kor 11:25 třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři, atd.). Pochybuji. Jistě svůj život považoval za dobrý, za mnohem lepší, než kdyby se válel u moče, jedl ze zlatých talířů a denně souložil.
• Kdo je křesťanem již nějakou dobu, to může potvrdit – je to nejlepší alternativa toho, jak prožít svůj život.
• Pěkně je to napsáno ve 20. žalmu: Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. 9 Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.
• Ano, pohybujeme se na rozkošných místech. Být v linii Boží vůle znamená pohybovat se na rozkošných místech. Je lépe být s Bohem v první linii na frontě, než bez Boha doma v křesle.

7 Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí.

• h.: žehnat;
• Tj. ukazuje, jak žít.
• h.: ledviny; n~: nitro
• Někomu dobrořečit znamená mluvit o něm pěkně a vděčně. Děláme to celkem běžně o lidech; David hezky a vděčně mluví o Bohu. Má k tomu řadu důvodů:
• Bůh mu radí: Mít dobrého rádce či poradce je výborná věc. Všichni vládcové, vůdcové či vedoucí si schopné rádce kolem sebe shromažďují. Mít jako poradce Všemohoucího a Vševědoucího je samozřejmě extra „výhra v loterii“.
• Snaha opatřit si poradce z duchovního světa není nic výjimečného – lidé vyhledávají věštce a čaroděje, řídí se horoskopy a mnoho dalšího. S ďáblem spolupracoval i Hitler apod. diktátoři.
• Nemít poradce znamená „muset se radit se svou duší (Ž13), tedy sám se sebou, což není žádná výhra. Každý rozumný člověk chápe omezenost svých schopností.
• Jako lékař jsem nesmírně vděčný za možnost konzultovat s kolegy či odeslat pacienta na vyšší pracoviště.
• I v noci mě kázní mé svědomí: To všichni dobře známe – vzbudíme se v noci vyděšeni tím, co jsme minulého dne udělali. Docházejí nám věci, které jsme nechápali; vidíme, co jsme neviděli.
• Přestože je to velmi nepříjemné – člověk se budí zpocený, s výčitkami svědomí a vyděšený sám nad sebou, zoufalý ze své hlouposti, z toho, co to zase „natropil“ – je to důvod k vděčnosti. Kdyby nám věci nedošli a my žili v iluzi, bylo by to mnohem horší.
• O této situaci hovoří i Jób (33,14n) Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje. Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli. Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni, aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže. Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem.
• Jde o dokonalý popis toho, jak to funguje včetně uvedení příčin, proč je to důležité:
  • Děje se to v noci, v hlubokém nebo povrchním spínku
  • Bůh se postará, abychom si to zapamatovali, většinou nás to vzbudí
  • Cílem je odvrátit člověka od špatných cest a od pýchy
  • A tím zabránit katastrofám časným i věčným.

8 Stále si (stavím Hospodina před sebe.) Když je mi po pravici, nepadnu

• ČSP kurzívou: n.: si představuji, že H. je přede mnou;
• [tj. připomínám si jeho přítomnost (proto zachovávám jeho příkazy a díky ní zakouším Boží vedení (v. 7) i ochranu (v. 8 b); naopak pro ničemy je příznačné, že s Boží přítomností nepočítají]
• n.: nepohnu se;
• Připomínám si Boží existenci, přítomnost, vlastnosti a aktivitu.
• S Bohem po boku se nezhroutím, neodpadnu. Zvládnu i těžké věci.

9 Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí,

• LXX, Vul: jazyk; [jako paralelismus k srdci emendují někteří TM kebódí na kebedí, tj. játra (Př 7:23), vyjadřující zde (dle h. myšlení) sídlo citu – tj. nitro (proto někteří překládají: duše);
• To je skvělý pocit (mít Boha po boku).
• Že místo slova sláva patří nitro nebo duše, mi přijde dost možné; sláva se tam moc nehodí – sláva nejásá.
• Zkrátka vše, co je ve mně, celý já se nahlas raduji.
• A Boží podpora se netýká pouze duše, Boha zajímá i moje tělo.
• Ujal se celé naší osobnosti – těla, duše i ducha. Není tomu tak, že tělo by Boha nezajímalo, že by bylo pod Jeho úroveň – příliš obyčejné, příliš omezené, příliš nečisté.
• Nic takového – sám Ježíš měl tělo. Bůh má pro naše těla pochopení a stará se o ně.
• Přebývat v bezpečí: může být něco lepšího?

10 neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.

• [Toto místo se prvotně vztahuje k Davidovi, chápe se však i jako proroctví o Kristu]
• Naše přebývání v bezpečí vychází z toho, že nás neopustíš ani po smrti.
• Když jsi vzkřísil a vzal na nebe Krista, můžeme napevno počítat s tím, že to uděláš i pro nás. I David s tím počítal.
• Ježíš je naším předskokanem – On smrtí prošel a Bůh Ho v tom nenechal. Víme, že Ježíš se modlil, aby Bůh udělal totéž i pro nás, jeho následovníky: Aby všem těm, které jsi mu (Synu) dal, dal život věčný.

11 Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je (věčné blaho.)

• h. pl. (pouze zde a Ž 45:15) asi zdůrazňuje míru radosti t20
• h.: s tvou tváří;
• h.: … stálé příjemnosti; h. pl. může zdůrazňovat míru – n.: stále hojné potěšení.
• Dát někomu něco poznat znamená odhalit mu tajemství. Ukázat mu něco, co nevěděl a neuměl – v tomto případě, jak žít s Bohem, jak prožít život (stezka života).
• Tajemství šťastného života existuje. Tajemství života, který má smysl a který končí v Boží přítomnosti. A Davidovi, stejně jako nám, bylo odhaleno.
• Křesťanství není okultní, ale veřejné. Je dostupné, kýmkoliv „dohledatelné“ na snadno dostupných zdrojích.
• Mnoho zdrojů nám o správné stezce života lže, Bůh Kristus nám zjevil tu pravou.
• Být s Bohem je hojnost radost, radost všech radostí, dokonalá naplněná radost. Žádná jiná radost se s tím nedá srovnat. I kdyby se nám splnila všechna myslitelná přání, s pobytem v Boží přítomnosti je to stále nesrovnatelné.
• Ve tvé pravici je (věčné blaho) – být v něčí pravici znamená nejen být s Ním, ale i pod Jeho ochranou, v Jeho péči, ve středu Jeho zájmu. Není lepšího a bezpečnějšího místa, než v Boží ruce