1 Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, a ustanovili ho v Jeruzalémě králem místo jeho otce.
- Tato opakovaně použitá formulace o aktivitě lidu při ustanovení nového krále navozuje představu, že obyvatelé prosadili následnictví proti něčí vůli.
- Nebo jde o to, že korunovace se vždy účastnil celý národ.
2 Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce.
- Nastupoval na trůn mlád, ale na vrcholu sil.
- Nic dobrého ale během svého kralování nezažil.
3 Egyptský král ho v Jeruzalémě odstranil a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent zlata.
- asi 3000 kg stříbra a 30kg zlata; V dnešních cenách (2024) by to bylo 90 + 60 milionů Kč, tedy i pro krále významné výpalné.
- Rozhodně nebyl autonomním králem, ale vazalem.
4 Egyptský král ustanovil králem nad Judskem a Jeruzalémem jeho bratra Eljakíma. Změnil jeho jméno at Jójakím. Jeho bratra Jóachaza Néko vzal a odvedl ho do Egypta.
- Jóachazova vláda skončila během tří měsíců. V jakých podmínkách pak žil v Egyptě, nevíme.
- Jójakím musel být vůči faraonovi ještě povolnější, protože měl bratra v Egyptě jako rukojmí.
- (Pořád sklízíme ovoce katastrofálního rozhodnutí jinak dobrého krále Jóšijáše).
5 Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha.
- Zřejmě vyhodnotil situaci špatně – nepochopil, že katastrofy jsou Božími tresty, ale usoudil, že jsou důsledkem toho, že Jóšijáš následoval špatného Boha.
6 Vytáhl proti němu babylonský král Nebúkadnesar a svázal ho bronzovými okovy, aby ho odvedl do Babylona.
- Začala závěrečná katastrofa – ukázalo se, že vazalství vůči Egyptu nebylo dobrou volbou (ale nikdo neměl na vybranou), neboť v oblasti vznikla nová, mimořádně mocná Babylónská říše.
7 Některé z předmětů Hospodinova domu Nebúkadnesar odnesl do Babylona a dal je do svého paláce v Babyloně.
- Nebúkadnesar neměl vůči Hospodinu žádný respekt. Nebál se ukořistit chrámovou výbavu.
- Nechápal, že si jej Hospodin používá jako svou metlu; domníval se, že se o vše zasloužil kvalitou své politiky.
8 statní Jójakímovy činy a jeho ohavnosti, které páchal, a co bylo shledáno proti němu, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Po něm se stal králem jeho syn Jójakín.
- Není upřesněno, co se s Jójakímem stalo ani, jak v šestatřiceti letech zemřel. Pouze to, že byl zlý.
9 Jójakínovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.
- dle TM; jeden h. rkp., některé rkpp. LXX a Pš: osmnáct;
- Kdyby Jójakínovi bylo při nástupu na trůn osmnáct, musel by ho otec mít v osmnácti letech. Proč ne.
- Spíše ale šlo o osmileté dítě, jak je uvedeno v první variantě překladu.
- Páchal zlo, ale moc šancí na změnu kurzu se mu nedostalo.
10 Na přelomu roku poslal král Nebúkadnesar a odvedl ho do Babylona spolu se vzácnými předměty Hospodinova domu. Králem nad Judskem a Jeruzalémem ustanovil jeho bratra Sidkijáše.
- [dle 2Kr 24,17 byl Sidkijáš strýcem Jójákína; výrazu bratr lze rozumět v častém širším významu slova: příbuzný;
- Moc si svého kralování neužil – po třech měsících skončil (podobně jako jeho dědeček Jóachaz) jako rukojmí – jen místo Egypta, tentokrát v Babylóně.
- Na trůn byl dosazen další z bratrů.
11 Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let.
- Království stále existovalo, i když bylo „vyplundrované“ a pokořené. To, že autonomie králů bylo omezená a že byli omezování vazalskými smlouvami, ale nebylo nic výjimečného.
12 Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha, . nepokořil se před (slovy proroka Jeremjáše z Hospodinových úst.)
- n.: + která byla; n.: prorokem Jeremjášem, který mluvil z H. příkazu;
- Celá Jeremjášova kniha je specifická tím, že prorok od počátku babylónské invaze zdůrazňoval, že katastrofy jsou Božím trestem a správnou reakcí je poddání se.
13 Také se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který ho nechal přísahat při Bohu. Zatvrdil svou šíji a své srdce, (takže se) nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele.
- h.: + zatvrdil (jiný h. synonymní výraz);
- h.: od navrácení; n.: a nechtěl se obrátit;
- Jeremjášova zvěst byla zcela proti proudu všeho, co v dějinách Židé zažili – doposud to vždy „fungovalo“ tak, že když se pod trestem pokořili a hledali Hospodina, nepřátele nakonec porazili.
- Nyní naopak bylo známkou poslušnosti nepřátelům neodporovat.
- A vzpoura proti Babylóňanům byla zároveň vzpourou proti Hospodinu.
- Navíc zřejmě hrálo roli i to, že Sidkijáš při vzpouře porušil přísahu, kterou mu Nebúkadnesar vnutil.
- Nebúkadnesar si totiž vynutil přísahu při Hospodinu, což je vážná věc.
- Na čí pomoc při své vzpouře Sidkijáš spoléhal? Ze slov „Zatvrdil svou šíji a své srdce, (takže se) nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele“ se zdá, že na Hospodinovu ne – že král Hospodina za Boha nechtěl, nechtěl Jej poslouchat.
- Buď tedy Sidkijáš:
- Vůbec nechtěl patřit Hospodinu a hledal si bohy jinde
- Nebo u Hospodina nějakým způsobem zůstal a pouze odmítl koncept, že Boží vůli je neprotivení se.
- Jak uvidíme dále, správně je první varianta.
14 Také všichni předáci kněží a lid se zpronevěřili mnohou věrolomností podle všech ohavností pohanských národů a znečistili Hospodinův dům, který on posvětil v Jeruzalémě.
- Král nebyl ve svém odpadnutí sám – celý dvůr, dokonce kněží a také celý lid se obrátili k cizím Bohům.
- Dost možná začali přejímat božstva babylónská.
- Chrám začali přeměňovat v modlářskou svatyni.
15 Hospodin, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, (stále znovu) posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem.
- (jediné použití této vazby (stále znovu“ mimo Jr.)
- (h. výraz je více užíván o Božím příbytku v nebesích, pouze zde a Sf 3,7 vztaženo na jeruz. chrám);
- Boží trest nepřišel „z čistého nebe“ – varování byla četná a výrazná. Přicházela znovu a znovu.
- Důvodem varování byl soucit – Bůh rozhodně po trestání svého lidu netoužil a snažil se mu za každou cenu předejít.
- Bůh měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem: Nepřál si utrpení lidu ani zničení chrámu.
16 Oni si však z Božích poslů (tropili žerty,) pohrdali jeho slovy, posmívali se jeho prorokům, dokud nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení.
- n.: takže (vystoupila);
- Reakce na Boží varování byla hrozná – dokonce se nehovoří ani o protivenství, ale o tropení žertů, pohrdání a posmívání. Takováto arogance Boha rozlítila a to způsobem, který byl nezvratný.
17 Přivedl na ně chaldejského krále a ten zabil jeho mládence mečem v domě jeho svatyně. Neměl soucit s mládencem, pannou, starcem ani sešlým věkem, Bůh vydal všechny do jeho ruky.
- Zkáza byla všeobecná. Hospodin neušetřil nikoho.
18 Všechny předměty Božího domu, velké i malé, poklady Hospodinova domu i poklady krále a jeho knížat, to vše odnesl do Babylona. 19 Spálili Boží dům, strhli jeruzalémské hradby, všechny jeho paláce spálili ohněm a všechny jeho vzácné předměty zničili.
- Bůh bez milosti dovolil (spíše inicioval) i úplné vyrabování a likvidaci chrámu a celého Jeruzaléma.
- Víme z knihy Jób, že pokud Bůh nesníží hradby chránící jeho svaté, satan se jich nemůže ani dotknout. V tomto případě Bůh ochranné hradby nechal snížit skoro úplně.
20 Ty, kteří zbyli po meči, odvedl do Babylona a byli otroky jeho a jeho synů až do začátku kralování království perského,
- Ochranné duchovní hradby ale nebyly sníženy zcela – Hospodin nedovolil úplný zánik jeho vyvoleného národa.
- Součástí trestu bylo vyhnanství přeživších.
21 aby se naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, dokud země nenahradila svůj odpočinek. Your celou dobu svého zpustošení odpočinula, až se naplnilo sedmdesát let.
- h.: své soboty;
- Nic se nedělo „neplánovaně“ nebo bez Boží kontroly; Bohu se nic nevymklo z rukou. Vše pevně zůstávalo součástí odvěkého Božího plánu spásy.
- A také se vše odehrávalo přesně tak, jak prorokoval jeden z těch vysmívaných a pohrdaných Božích poslů.
- To, že si země vynahrazovala zanedbávané soboty je zvláštní – ukazuje to, že velikost a délka trestu souvisí s velikostí a délkou naší neposlušnosti.
22 V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova:
- Vše se dělo podle Božího rozhodnutí – když byl trest odpykán, Bůh zařídil změnu politických poměrů a ihned po nastolení nového vladaře jej Nejvyšší ponoukl k umožnění obnovy.
- Vidíme, že vladaří mocných říší byli nástroji v Boží ruce – Nebúkadnesar, král babylónské veleříše nástrojem trestu, Kýros, král perské veleříše nástrojem obnovy. Oba měli o Hospodinu poměrně jasné povědomí.
23 Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který it v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu — Hospodin, jeho Bůh, it s ním — ať jde.
- Kýros si vzal obnovu Chrámu dokonce jako osobní úkol od Hospodina.
- Podmínky pro návrat nemohly být nastaveny vstřícněji, jak víme také z knih Ezdrášovy a Nehemjášovy. (Pokud není Ezdráš knihy Letopisů přímo nenapsal)
- Zde kniha nečekaně končí. Je jasné, že autor psal svou knihu až po konci (nebo ke konci) babylónského zajetí .