11 "When anyone brings a grain offering a grain to the LORD, his offering shall be of fine flour. He shall pour oil on it and put frankincense on it
- [This finest flour (only the inside of the grain) was expensive and considered a luxury item. It was used for important guests (Gen. 18:6). It reminded the priests and Levites of their high calling and the quality of their service to God.]
- Jako druhé oběti se Mojžíš věnuje oběti Minchah, "additional". The Czech name is apparently intended to convey that it was optional. This is also suggested by the phrase: When.
- Without the burnt offering it was impossible, without it man could not appear before God at all. But why did someone decide to bring something extra to God?
- Why do we humans buy gifts for each other? Out of relationship, out of love. Because we want to please each other. Because we love each other. Sometimes we may buy gifts for our authority figures to express our subservience and to gain their favor. A gift always pleases, there are few situations where a gift is not welcomed or even rejected.
- The motives for bringing a minchah to G-d will probably not be too different from those of ordinary human beings.
- Thus, a quality flour flavored oil and poured by frankincense.
- Even though it was supposed to be high quality and expensive flour, the price of the sacrifice was fractional compared to the cattle, it was a "cheap" sacrifice. At today's prices, the price of a kilogram of such flour would probably be in the lower units of hundreds of crowns. It depended, of course, on how much one decided to sacrifice - whether a kilo was "enough" or whether one expected to sacrifice, say, five or ten kilos. Then the price was in thousands of crowns. The oil could not be ordinary either, apparently.
- Not only flour is burnt, but flour with oilthat is, "dough". Maybe because loose material would be difficult to work with?
- The possibility that the flour would have been poured on the altar and just oiled is probably less likely.
- The incense was either mixed in or poured over the dough, "smelling" it. Frankiscense is little used, it is a strong smelling substance - maybe just a few grains after all?
- And why frankiscense? The incense symbolizes prayers, thus the sacrificer says: With this sacrifice, I want to send you a message of gratitude and relationship, God.
- Alternatively, the incense is an "address card": this offering shall be presented to the Lord.
- Kadidlo jistě poskytli kněží ze svých zásob? Obětující si kadidlo s sebou nenosili?
2 and bring it to Aaron's sons the priests. And he shall take a grain from it a handful of the fine flour and oil, with all of its frankincense, and the priest shall burn this as its memorial portion on the altar, a food offering with a pleasing aroma to the LORD.
- Jako u všeho týkajícího se obětí musí vše zprocesovat kněz. Je vyloučeno, aby člověk něco posílal Bohu svépomocí.
- Příčin je více: centralizace všech obětí na jedno místo, kněží se na svou práci připravují neustálým posvěcováním, dokonale dodržují postupy, jsou prostředníky mezi Bohem a lidmi.
- Těsto se neobětuje celé – kněz z něho odebere část. Je určeno, že musí jít o plnou hrst – zřejmě proto, aby kněz na Bohu nešetřil. Aby nespálil pouze špetku s cílem, aby mu více zbylo pro sebe.
- Kadidlem se posypává pouze spalovaná část, ta určená pro Boha. Těsto určené k jídlu by jím bylo chuťové znehodnoceno.
- Oběť je opět „předána nahoru“ tím, že je anihilována spálením.
- Oheň navíc vydává kouř a ten stoupá vzhůru, čímže je symbolicky vyjádřeno, kam se oběť předává. (Bůh je intuitivně vždy nahoře. Nikoho by nenapadlo hledat Boha někde jinde, než směrem nahoru).
- Opět je ke spálení použit oltář – byl jen jeden používaný na všechny druhy obětí. Jak víme z pokynů k jeho stavbě (Ex 27,1-2), byl přenosný o rozměrech 2,3 x 2,3 metrů a měl výšku 1,4 metrů.
- Oltář v pozdějším chrámu byl obrovský: 9,1 x 9,1 metrů o výšce 4,6 metrů. Ten měl přístupovou rampu.
- Předpokládám, že na oltáři se mohla spalovat vždy jen jedna oběť? Oheň na spálení dobytka musel být obrovský a musel se nutně nachystat předem – přikládat do velkého ohně zblízka není bez azbestových obleků možné. (Pochybuji, že by kněží přihazovali polena z pěti metrů).
- Naproti tomu spálit hrst těsta problém není – k tomu stačí malá hranička. Nebo že by kněží kousek těsta „přihodili“ do již hořícího velkého ohně s jinou obětí?
- Jinak řečeno: Museli každou oběť nechat zcela dohořet a až pak po smetení popela a zbytků (na východní stranu) připravovat dřevo pro oběť další? To by trvalo dlouho – odhaduji dvě hodiny na velkou oběť zvířete. Nebylo by možné stihnout obrátit v popel stovky nebo tisíce zvířat Nebo přece jen na oltáři udržovali přikládáním velkou hranici, na kterou průběžně oběti přihazovali? Pokud to bylo technicky možné, určitě by to bylo efektivnější.
- A co když Minchah měli za jeden den stovky? Udělali větší oheň a tam je dali najednou?
- Zásobování dřevem zajišťovali levité – muselo jít o těžkou dřevorubeckou práci (a transport) pro desítky či stovky mužů. A musely být v dostupné vzdálenosti lesy.
- Co znamená pamětní dar (memorial portion)? Zřejmě tento malý zlomek z celkového množství těsta má Bohu připomenout, že je celá oběť zamýšlena pro Něho. Přestože se k Němu spálením dostane jen zlomek, je pro Něho určena celá. Bůh převezme kousek a „připomene“ Mu to, že mu bylo obětováno mnohem více.
- Jde zřejmě o princip podobný všem obětím – my nikdy neobětujeme vše, co máme, tedy celý majetek či celé stádo. Dáváme v naprosté většíně „pars pro toto“ (část pro celek): Obětováním části symbolicky vyjadřujeme, že se Bohu dáváme celí se vším, co nám patří.
- Pouze Kristus se obětoval skutečně totálně.
3 But the rest of the grain offering a grain be for Aaron a (nd his sons; it is a most holy part of the LORD's food offerings.)
- Zbylo vše kromě spálené hrsti – tedy podle štědrosti obětujícího několik jednotek či desítek kilogramů těsta či mouky a oleje.
- Z toho si kněží a jejich rodiny mohli pak upéct pro sebe chleba nebo co uznali za vhodné. Jestli si tuto výslužku mohli vzít domů nebo ji museli konzumovat společně někde odděleně, ještě uvidíme.
- Snad by se to dalo přirovnat ke knězi, který ve svém kostele udělá svatbu nebo pohřeb a odnese si pak domů na faru výslužku v podobě koláčů nebo zbytků jídla.
- Těsto stále zůstává nejsvětější věcí. Tím, že je konzumují kněží, není jejich svatost kompromitována. Ani tak obyčejná věc, jako je jídlo, nemusí svatou věc znečistit.
- Bůh při zavádění obětí myslel na kněží a zařídil, aby ze své služby měli obživu. Vyhradil jim z některých obětí (např. z Minchah) dokonce většinu, sám se spokojil se symbolickým „vzorkem“, ochutnávkou.
- Nechtěl také, aby kněží byli odkázáni pouze na masitou stravu.
- Pro obětující to nemělo být ničím urážlivým ve smyslu: Já jsem přinesl Bohu deset kilo nejlepší mouky a většinu mi toho „sežerou“ kněží.
- Odpovídá to principu, že dělník je hoden své mzdy a dobytče meloucí obilí má právo si z něho „zobnout“.
- Nevedlo tento způsob rozdělení přídavné oběti (trocha pro Hospodina, většina pro kněží) k tomu, že lidé se při jejich zvažování více ohlíželi na svůj vztah s kněžími, než na Boha.? Vždyť Hospodin dostal pouze ochutnávku, zbytek snědli Áronovci. Ve smyslu – chci být s kněžími zadobře, tak budu nosit přídavnou oběť velkou a často. Nebo naopak – Naše kněze nesnáším, tak přinesu mouky jen trochu. Nebo naopak: Nemohlo to vést kněze k postoji – Z tohoto člověka nikdy nic pořádného nekápne, tak jeho oběť trochu odbudeme a v komunitě ho pomluvíme? Asi mohlo. My lidé jsme už takoví.
- Pro ohnivou oběť je (pokud jsem schopen laicky posoudit) použito zase další slovo išeh, אִשֶּׁה.
4 "When you bring a grain offering baked in the oven as an offering, it shall be unleavened loaves of fine flour mixed with oil or unleavened wafers smeared with oil..
- Jako minchah není nutné přinášet pouze suroviny, ale i hotové, již upečené pokrmy – chléb různých forem.
- Vždy nekvašený (kvas je vždy symbolem hříchu).
- Vždy pomazaný oil – tedy ochucený, lépe poživatelný. (V „nóbl“ restauracích se někdy jako předkrm dává dobrý chléb s kvalitním máslem a/nebo miskami s kvalitním olivovým olejem. Hosti si kousky chleba odlamuje a namáčí).
- Pokud se chvíli zdržíme u kvasu jako symbolu hříchu: Jde o velmi trefné podobenství. Bůh na něm ukazuje, že hřích má bez ohledu na svou velikost silnou schopnost ovlivňovat celek. I „trocha“ hříchu nevyhnutelně znečistí celého člověka.
5 7 Andif your offering is a grain offering baked it a griddle, it shall be of fine flour unleavened, "I have with oil. 6 You shall break it in pieces and pour oil on it; it is a grain offering.
- Postupně zjišťujeme, co všechno může být přídavnou obětí. Zde jde zřejmě o pečivo „osmahnuté“ na pánvi. Něco jako osmahnuté kousky chleba, jaké se servírují k česnekové polévce?
7 7 Andif your offering is a grain offering cooked in a pan, it shall be made of fine flour with oil.
- Zde se zřejmě mluví o dušení. Opět pouze z pečiva? Pečivo se obvykle nedusí? Bylo povoleno k těmto pokrmům přidávat zeleninu nebo je jinak ochucovat? Nebo snad dokonce maso, vejce? Měl obětující zkrátka pro Hospodina (a kněží) připravit chutné pečené nebo dušené jídlo a to pak přinést ke Stanu?
- Ve smyslu: Dneska se mi oběd povedl, vezmi z něho a zanes ochutnat Bohu a kněžím. Nebo: Dneska udělám oběd z dvojnásobného množství, abychom mohli část zanést k oběti.
- Motivy k přinášení přídavné oběti mohly být (jako u lidí vždy) různé:
- Od: Srdce mi přetéká vděčností, jak dobře se máme, tak chci za to poděkovat Bohu a podělit s těmi chudáky kněžími, kteří jsou na to odkázaní.
- Až po: Dnes se mi jídlo moc nepovedlo, tak to zanes těm vyžírkům kněžím, ať to máme pro letošek z krku.
- Oběť nebyla povinná, nikdo k ní nebyl nucen, ale mohlo jít o veřejné mínění: Co řeknou lidé, když už jsme tak dlouho žádnou přídavnou nepřinesli?
8 Potom přídavnou oběť, která byla připravena z těchto věcí, přineseš Hospodinu. Přineseš ji knězi a with ji předloží na oltář. 9 Kněz odebere z přídavné oběti pamětní dar a bude men he shall take a grain ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu. 10 To, co z přídavné oběti zbude, patří Áronovi a jeho synům a grain nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí.
- Principy jsou u přídavné oběti vždy stejné – malá část (pamětní dar išah) se spálí pro Boha, zbytek pro Áronovce.
11 Žádná přídavná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nebude připravena it kvašeného; neboť nic z kvasu ani nic it medu nebudete obětovat a grain ohnivou oběť Hospodinu.
- Otázku kvasu jsme již okrajově zmínili ve čtvrtém verši.
- To, že se Bohu nesmí obětovat nic s medem, je nová informace. Proč? Jde o něco podobného jako u kvasu nebo je důvod jiný? Med není živý a na rozdíl od kvasinek nemá schopnost aktivně prokvasit celé jídlo. Jeho chuť je ale výrazná a prostupující. Má Bůh něco proti včelám a medu?
- Co mě napadá:
- Oběť měla být svatá, čistá, prostá všech příměsí.
- Sladké pečivo se k mnoha jídlům nehodí. Nebudu přikusovat vánočku nebo koláčky k dušené zelenině.
- Bůh nechtěl kněží přivykat na sladké. 🙂
- Mezi teology je zvykem, že když nevědí, řeknou, že šlo o to odlišit se od pohanských rituálů okolích národů. Zda pohanské národy při svých obětech používali med, nevím. Proč ne.
- Pálený med prý nevoní příjemně. Nevím, zda je to pravda. O moc horší, než pálené obilí s olejem to asi nebude.
- Někteří vykladači se údajně domnívají, že sladký med by mohl symbolizovat požitkářství a sebeuspokojení z pozemského života. Jeho vyloučení by pak mohlo při oběti symbolizovat potřebu sebezapření a odmítnutí pozemských požitků. Moc se mi to nezdá – Židé takový přístup většinou nemívali. A požitkářsky si lze užít i pánev plnou grilované zeleniny s dobrým chlebem.
- Ještě jsem četl, že kvas a med symbolizují dočasnost, pomíjivost, kdežto obilí věčnost, čistotu a duchovnost. Těžko říci.
- V dalším dvanáctém verši vidíme, že med a kvas se mohly obětovat při jiné oběti (z prvotin), která se ale nespalovala. Takže snad opravdu med sám o sobě je v pořádku, ale při jeho pálení vzniká něco nežádoucího?
12 Můžete je přinést Hospodinu a grain brings an offering to the LORD, it prvotin, ale nepřijdou na oltář jako příjemná vůně.
- O tomto obětním daru se ještě dozvíme později.
- Je vidět, že příkazy ohledně obětí jsou promyšlené. Bůh ví moc dobře, proč nechce med na oltáři v oběti přídavné, když jinak mu nevadí.
- Na nás je, abychom se na příčinu snažili přijít a mohli se na tom poučit. To, že něčemu nerozumíme, nás má stimulovat k hlubšímu studiu a přemýšlení.
- Bůh rozhodně „nesype z rukávu“ změť nesmyslných a vzájemně si protiřečících pokynů a příkazů.
- Velmi se tím liší od duchovních knih některých východních guru, kdy někdy jde o pouhou změť více či méně vzletných myšlenek.
13 Každý obětní dar své přídavné oběti osolíš solí. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým obětním darem přineseš sůl.
- Neosolené jídlo je nechutné až nepoživatelné. Bůh takové jídlo nechce ani pro sebe ani pro kněží.
- Někdy se tato věta pojímá volněji ve smyslu: Když chceme Bohu něco dát, udělejme to s radostí a oběť ať je co nejpřijatelnější, co „nejchutnější“.
- Když obětujeme, něčeho se vzdáváme. Vyvarujme se přitom postoje: Sice ti to se skřípěním zubů dám, ale postarám se, aby to bylo co nejnechutnější – Když z toho nic nemůžu mít já, ať nemáš ani ty.
- Osolením oběti dáváme najevo, že nám záleží, aby Bůh dostal to nejlepší. Oběť nelze odfláknout ani uspěchat.
14 Přineseš-li Hospodinu přídavnou oběť it prvotin, přineseš jako přídavnou oběť ze svých prvotin klasy pražené na ohni . drcené zrní it čerstvého obilí.
- [tj. zralé, ale ještě měkké zrno, které se jedlo pražené; podle h. výrazu ’abíb byl pojmenován „měsíc klasů“, později též zvaný nísan;
- Šlo tedy o variantu dobrovolné oběti přídavné michsah, která se přinášela v období sklizně. Zřejmě o vyjádření vděčnosti za to, že úroda dozrála – vždyť je za co být Bohu vděčný: ve hře je tolik faktorů, které mohou úspěšnou sklizeň zhatit. A žádný z nich nemáme ve svých rukách.
- To, že úroda dozraje je zázrak (stejně např. jako to, že se narodí dítě). Zrnka se multiplikují v podstatě sama. Jejich růst člověk neovlivní, pouze se snaží zajistit potřebné podmínky. A ani toho není schopen řádně – jestli bude teplo nebo zima, sucho nebo déšť ve svých rukách nemá.
- vděčnost za živobytí je důležitou součástí křesťanského života. Každá výplata, každá zakázka jsou důvodem k vděčnosti.
- Přinášelo se zřejmě opět jednak již hotové jídlo: pražené klasy se normálně jedly – a drcené zrní je mouka. Bohu se tedy přinášejí buď hotová jídla nebo polotovary, suroviny většinou ne.
15 Dáš na ni olej a položíš na ni kadidlo. To "I have with oil. 6 You shall break it in pieces and pour oil on it; it is a grain offering.
- Olej ochucuje a kadidlo dělá z jídla oběť.
16 Kněz it ní bude obětovat pamětní dar — část z jejího drceného zrní a z jejího oleje se vším kadidlem — a grain ohnivou oběť Hospodinu.
- Kněz opět odebere vzorek a s kadidlem jej spálí. Zbytek mu zůstane