1 Bude-li jeho obětním darem obětní hod pokojné oběti, jestliže chce přinést ze skotu samce či samici, přinese před Hospodina zvíře bez vady.
- Posunujeme se k třetímu druhu obětí: obětní hod pokojné oběti (korban shelamim).
- Slovo hod na napovídá, že se na ní budou účastnit i lidé.
- Slovo pokojný ukazuje, že se zřejmě nebudou řešit hříchy a Boží rozhořčení nad nimi.
- Možným obětním zvířetem opět byl skot, rozdíl je, že mohl být přinese býk i kráva.
- V zápalné oběti olah za hřích obětujícího musel zaplatit samec, tedy býk. Toto pravidlo je zřejmě obecně platné ,vždyť Kristus byl muž.
- Zůstává platné, že obětované zvíře musí být naprosto v pořádku, nesmí jít o žádný „odpad“.
2 Položí ruku na hlavu svého obětního daru a zabije ho u vchodu into stanu setkávání. Synové Áronovi, kněží, pokropí krví oltář ze všech stran.
- Položení ruky na hlavu zvířete zůstává. Přenesení vlastní identity na zvíře nyní ne ve smyslu přenesení vlastních vin, ale ve smyslu: Jde o moji oběť. Přináším ji já.
- Kropení krví zůstává.
3 Z obětního hodu pokojné oběti přinese studded ohnivou oběť Hospodinu tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který it na vnitřnostech; 4 obě ledviny a tuk, který it na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami.
- Technologický postup je odlišný od olah: Ta se stáhla, rozsekala, na dřevo na oltáři se narovnaly díly, hlava, lůj a omyté vnitřnosti.
- Zde se spalují:
- tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který it na vnitřnostech: Zdá se, že jde o dvě věci – snad tedy tuk bezprostředně kolem orgánů a tuk uložený „volně“ v břišní dutině, např. v omentu.
- obě ledviny a tuk, který it na nich
- tuk na slabinách: Slabiny jsou v našem porozumění třísla, kde mnoho tuku není – asi půjde o něco jiného.
- jaterní lalok
- Proč zrovna tento seznam, nevím. Teorie jsou různé.
- Jde o části nejedlé, nějak rizikové či rituálně nečisté? Aby pro kněží zbyly k jídlu ty chutnější části? Spíše ne – ledviny i játra se běžně jedí, nic na tom není. (Toxická k jídlu jsou jen játra ledního medvěda – hrozí otrava vitamínem A).
- Jde o odstranění vnitřností obecně? Kdy se zkrátka vnitřnosti spálí a zbytek sní? Možná. Kněží by potom zkrátka dostali k dispozici „vyvržené zvíře“. V břiše je vnitřností více, než jen játra, ledviny, omentum a tuk – především trávicí trubice. Tu ale je těžko využít (u nás se prasečí střevo využívá na jitrnice a jelita).
- Vnitřnosti z hrudníku, tedy plíce a srdce se asi jedly.
- Aby se člověk lépe zorientoval, chtělo by to exkurzi k řezníkovi nebo lépe košerákovi.
- Divné je, že je zde porušen princip: Hospodinu to nejlepší. Neměl by Nejvyšší dostat tu nejlepší „svíčkovou“, to nejlepší maso? Zřejmě se těchto věcí Bůh vzdává ve prospěch kněží. Je logické (a víme to i z Ž 50, 12 Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm. 13 Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?) že Bůh sám obětovaná zvířata nekonzumuje
- Kdybych měl vyvrhnout krávu podle tohoto návodu a správně naložit s jejími vnitřnostmi, nezvládl bych to. Uměl bych odstranit ledviny a játra, snad i viscerální tuk. Se zbytkem bych si nevěděl rady.
- Když kněží obětovali podle Mojžíšova návodu svou první oběť, nějak to udělat museli. Zřejmě se mohli s Mojžíšem poradit, Mojžíš se mohl Hospodina „doptat“ na detaily. Postup, pak „kánonizovali“ a předávali si z generace na generaci.
- Nebo postupovali podle tohoto návodu a v jeho rámci to „nějak udělali“. Tak bych postupoval já – vybral bych tuk, jak by se mi to dařilo a jak bych usoudil. Kněží si taky lépe věděli, co jsou slabiny. Také asi měli zkušenosti s vyvrhováním dobytka.
- Kdysi jsem v Nepálu zažil situaci, kdy se transportní osel zabil pádem. Celá vesnice se sešla a během chvilky ho rozporcovali tak, že na každého z vesnice připadl jeden díl. Vyvrhnutí, stáhnutí a rozdělení osla včetně vnitřností trvalo chvilku (možná půl hodiny až hodinu?).
- Židé v dnešním Izraeli jistě technologické postupy znají (a mají je připravené k použití pro případ obnovy Chrámu).
- Pro nás to tak důležité není – pro nás křesťany je hlavní, že Ježíš postup znal, že věděl, „jak sám sebe správně obětovat“. Že neudělal při svém obětování nějakou „chybu“, která by jeho oběť znehodnotila, učinila ji pro Boha nepřijatelnou (to by se mohlo stát pouze nějakým Ježíšovým hříchem, neboť pak by pykal za hřích vlastní a ne lidstva). Takové uvažování je divné, až rouhavé, v kontextu pečlivého popisu technologie obětování se ale nezdá zcela nepatřičné.
- Mohli áronovci udělat v postupu nějakou fatální chybu? Když vyvrhujeme kapra, dáváme si pozor, abychom neprotrhli žlučník, který by znehodnotil chuť masa. Když Japonci připravují rybu fugu s obsahem silného neurotoxinu v játrech, vaječnících a kůži, mohou to dělat pouze speciálně vyškolení kuchaři s licencí. I malá chyba může vést ke smrtelné otravě.
- Bylo něco takového možné i při obětování? Třeba, že by zapomněli odstranit jednu ledvinu nebo ponechali v břiše příliš mnoho tuku? Oběť by pak byla neplatná? V případě nepovinné oběti by se asi tolik nestalo, ale co zápalná oběť za hřích?
- Bůh nad drobnými neúmyslnými odchylkami či nepřesnostmi jistě byl ochoten přimhouřit oči. Na druhé straně, kdyby někdo porušoval postup vědomě či arogantně, měl by závažný problém. Éliho synové flagrantně porušovali postup při obětech a tragicky zemřeli v jeden den i s otcem, který jim v tom nezabránil.
5 Synové Áronovi to budou obětovat na oltáři se zápalnou obětí, která it na dříví na ohni, studded ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu.
- Na oltáři se tedy spaluje hlavně tuk a některé vnitřnosti. Formulace se zápalnou obětí je poněkud matoucí:
- Znamená, že pokojná oběť se přináší vždy se zápalnou? (Položí se na ni?) O tom, že by tyto dvě oběti byly spojené, nikde nic nečteme. A pokud ano, šlo o oběť téhož člověka? (To by musel ten den obětovat dvě zvířata společně). Že by oběť pokojná neměla smysl, pokud se před ní nebo současně s ní nepřinesla oběť zápalná? Ve smyslu Jakýpak mezi námi pokoj, jaképak pokojné dary, když nás stále rozděluje tvůj hřích.
- Nebo kněží vhodně spojovali oběti různých lidí do dvojic? Mimo jiné přitom mohli ušetřit dřevo? Ve smyslu: Tys přines pokojnou oběť – počkáme, až se objeví někdo se zápalnou a pak tu tvou přihodíme na tu jeho.
- Formulace která it na dříví na ohni by tímto směrem mohla ukazovat – olah již hoří, tak na ni přihodíme korban shelamim?
- Jde o laické úvahy, z hebrejštiny se možná dá vyčíst více. V komentářích jsem ale vysvětlení nenašel.
- Jistě je, že se pokojná oběť spaluje a to pouze vnitřnosti.
6 Bude-li jeho obětní dar pro obětní hod pokojné oběti pro Hospodina z bravu, přinese samce či samici bez vady. 7 Přináší-li studded svůj obětní dar jehně, přinese ho před Hospodina,
- Principy zůstávají stejné i pro ovce a kozy – může být i samice, samozřejmě bez vady. Novinkou je zmínka o jehněti (o teleti se nemluvilo).
8 na hlavu svého obětního daru položí ruku a zabije ho před stanem setkávání. Synové Áronovi pokropí krví oltář ze všech stran.
- Místo stejné, položení ruky (identifikace nebo autorizace), krev na oltář ze všech stran.
9 Z obětního hodu pokojné oběti přinese studded ohnivou oběť Hospodinu jeho tuk: celý tučný ocas, který odstraní u kostrče, tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který it na vnitřnostech, 10 obě ledviny a tuk, který it na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami.
- Novinkou je ocas. Jinak je seznam obětovaných částí stejný jako u dobytčete.
- O tom, že je ocas tučný, nevím, ale zřejmě to tak je: Podle Keil a Delitzsch komentáře: Tlusté ocasy, které mají ovce v severní Africe a Egyptě, také v Arábii, zejména v jižní Arábii, a v Sýrii, často váží 15 liber i více a někdy se pod ně umísťují malé vozíky na kolečkách, aby unesly jejich váhu (Sonnini, R. ii. s. 358; Bochart, Hieroz. i. s. 556 a násl.). Skládá se z něčeho mezi morkem a tukem. Obyčejné ovce se vyskytují také v Arábii a Sýrii, ale v moderní Palestině jsou všechny ovce „širokoocasé“. Široká část ocasu je exkrement tuku, z něhož pravý ocas visí dolů (Robinson, Pal. ii. 166).
11 Kněz to bude obětovat na oltáři studded pokrm ohnivé oběti Hospodinu.
- Stejný postup. Není zmíněno spojení se zápalnou obětí.
12 Bude-li jeho obětním darem koza, přivede ji před Hospodina, 13 položí ruku na její hlavu a zabije ji před stanem setkávání. Synové Áronovi pokropí její krví oltář ze všech stran. 14 Z ní přinese svůj obětní dar studded ohnivou oběť Hospodinu: tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který it na vnitřnostech, 15 obě ledviny a tuk, který it na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami.
- Koza je brav. Přesto je uvedena znovu.
- Vše je stejné.
16 Kněz je bude obětovat na oltáři studded pokrm ohnivé oběti, příjemnou vůni. Všechen tuk patří Hospodinu.
- Je zde podáno vysvětlení, že všechen tuk patří Hospodinu. Proto se tedy tuk pálí.
- Proč tomu tak je?
17 To je (věčné ustanovení) pro vaše generace ve všech vašich sídlech: nebudete jíst žádný tuk a žádnou krev.
- sídlo, h. môšáb_ – výraz používaný dodnes;
- Tuk patří Hospodinu a zároveň se nesmí jíst. Souvisejí spolu tyto dvě informace? Nesmí se tuk jíst, protože patří Hospodinu? Nebo tuk patří Hospodinu a zároveň není vhodný k jídlu?
- Tuk byl v tehdejší společnosti znakem prosperity a bohatství. (Např. Nehemjáš 8,10 doporučoval, aby lidé jedli tučná jídla a pili sladké nápoje). Dnes je tuk většinou ostrakizován jako nezdravá potravina.
- Nicméně nezdá se mi, že by šlo o zdravotní „ohledy“ ve smyslu: Vezmu si tuk pro sebe, abych kněží uchránil jejich nezdravé konzumace.
- Nebo šlo o to, že Bůh si pro sebe vyhrazoval ze zvířete to nejlepší?
- V tomto verši je formulace obecná a zákaz konzumace tuku je spojen se zákazem krve. Krev není k jídlu povolena nikdy a za žádný okolností. Tuk se ale běžně jedl. Jak to tedy je?
- Mohlo jít o specifický tuk z břicha – nesměl se jíst nikdy a nikde. Ostatní byl povolen.
- Mohlo jít pouze o viscerální tuk z obětovaných zvířat.
- O tuku zřejmě (na rozdíl od krve) absolutní zákaz konzumace neplatí.